Bojím se o duševní zdraví

Uz mi zacina hrabat...Trva to moc dlouho a bude. Pocituji na sobe, ze uz mi to nedela dobre, vecer nemuzu usnout, uklidnuji se jidlem. Nebojim se nemoci, drti me tato omezeni - nemuzeme ani na chalupu, ted jsme rozdeleni, manzela s dcerou neuvim mesic..Mame se do toho stehovat ted v puli mesice...sileny za techto okolnosti. Sama velka nejistota, je mi z toho blbe. Nastesti hodne ucim, to je odreagovani. Jsem ted strasne hodna a empaticka na deti, nevim, cim oni prochazi. Vcera jsem dostala zpravu od kolegy , ze se v jedne rodine stala tragicka udalost...Bohuzel ucitele mych deti tak empaticke nejsou, soli jim spatne znamky a nadavaji jim..neuveritelne... Asi budu uvazovat o vymene skoly a urcite si budu stezovat, coz normalne nikdy nedelam. Je toho nejak hodne a ventil zadny uz dlouhou dobu. Vim, mela bych zacit behat, ale jsem ted tak tezka, ze se ani neodlepim od zeme. Mam strach ze mi hrabne. Uz se trochu radikalizuji a pritvrzuji. Mluvim sproste, i pred detmi, coz jsem nikdy nedelala... Mam doma pubertaka, bouchaji mi nervy.