Re: šestileté gymnázium s angličtinou

MaMar,
no takhle nějak jsem to myslela.
Vybavím si sebe. Vybrala jsem prdelákova obor v Praze, rovnou mi bylo řečeno, že mám zapomenout, že je to bez šance. Já ale nic jinýho nechtěla.
Přijímačky jsem neudělala, ačkoli jsem v těch jazycích ve škole neměla konkurenci. Byly tam věci,který jsme na gymplu vůbec nebrali, hlavně reálie, o kterých jsem ani netušila,že je bude někdo požadovat. Byly napsaný na nástěnce v té instituci,já se ale do Prahy fakt před přijímačkama nedostala. I tak, jsem netušila,že by mě něco takovýho mělo zajímat.
Kdybych byla na nějakém tom "prestižním " gymplu v Praze, nejspíš bych to věděla. Nebo y mi pomohli rodiče, učitelé, nevím, já jen slyšela, že nemám šanci.
Ša jsem do Prahy, pracovat, chodila jsem často do té instituce, koukat Zjistila jsem, že si můžu požádat o "mimořádné studium"dokonce si udělat tři zkoušky a pokud budu následující rok přijata a ty zkoušky budou za jedna, uznají mi je.
Přímo na ten obor, na kterej jsem chtěla, brali 4 lidi z republiky, včetně Slovenska,tenkrát. byla jsem přijata. Zkoušky mi uznali.
Co z toho vyplývá? Nic
Já byla buldozer, co jsem chtěla,toho jsem vždycky dosáhla.
A přece jen, občas jsem se cítila mizerně, měla jsem pocit,že ty pražský holky mají větší prsa než já, víc s umějí ohánět rameny a mají větší přehled, celkově. Trochu tam ten gympl v prdelákově a možná ten prdelákov celkově byl znát
Ale nikdo se mě na něj neptal. Ve výsledku bylo asi fuk, jaká škola byla předtím.