Re: Maminkou ve vysokém věku

Garance neexistují, holt si to budete muset rozhodnout sami... i s tím rizikem, že třeba ne všechno vyjde dobře... Mám dvě kamarádky, které měly děti ve věku 45+ - obě přirozeně a obě ale skončily u jedináčka, protože další už se nepovedlo.

Já bych řekla, že pro dítě je lepší mít sourozence - protože v okamžiku, kdy bude dospělé, tak vy už budete poměrně dost staří - bude vám kolem sedmdesátky a dá se počítat s tím, že už budete mít různé zdravotní obtíže a omezení - a že je lepší, pokud tomu člověku zbývá ještě nějaký zdravý příbuzný. Manžel je jedináček starších rodičů (43 a 50) a ačkoliv jeho rodiče žili dlouho, tak tchán se vnoučat nedožil vůbec a tchýně zemřela, když jim byly tři a čtyři roky... a v těch osmdesáti letech si fakt na malé děti netroufla... ale myslím, že kdyby manžel měl sourozence, tak by pro děti bylo lepší vědět, že je někde nějaký strejda / teta - prostě "ještě někdo".

Z mého pohledu - nejsem typická mladistvá rodinkářka, vypadající o deset let mladší a stále aktivní. Je mi přes padesát, mám artrózu a i když jsem před deseti lety lezla na El Capitaina, tak dneska mám problém vylézt schody do patra... a jsem moc ráda, že jsou děti plnoleté, a relativně samostatné (jsou na VŠ, takže nejsou samostatné finančně ani jinak, ale zvládli by život nejspíš i bez nás). Nicméně ty už stejně jedno dítě máš, a budeš muset tohle (své stárnutí) stejně řešit - počet dětí už to zase až tolik nezmění. A máš mladšího partnera - takže alespoň jeden z vás by na tom měl být lépe ještě nějakou dobu...

Takže já se přikláním k tomu, že druhé miminko zkusit - když už ho máte "načaté". A prostě se uvidí (ono kdo ví, jak to půjde)