Re: Děti (3 - 10) a trvání na neoblíbených nutnostech.

Ropucho, jasně, ale do jeho cca 9 let byl jeho hernou obývák, kde měl i kout s hračkami a ten pokoj má 12 m2. Takže nebylo moc kam to shrnout. Jako jo, když měl rozestavěnou vláčkodráhu a věděla jsem, že si s tím bude hrát i druhý den, tak jsme to tam nechali, ale musel si z toho dát pryč mašinky a některé prvky, které bychom mohli rozšlápnout - mosty, tunely apod., nebo o ně zakopnout. Přes koleje se dalo normálně chodit.
A u něj v pokojíčku to samé - ten má dokonce jen 9 m2, na prostředku kus volného místa, ale prostě trasa dveře-postel. Takže jsem taky chtěla, aby to bylo průchozí. Ale v pokoji začal být častěji až tak kolem těch 10 let, nechtěl být nahoře v patře sám, chtěl být tam, kde jsme my.
Nevidím žádnou drezúru v tom, když večer společně uklidíme hračky do krabic. Otázka několika minut a jde to i hrou.