Re: Máte v rodině o Vánocích nějakou speciální tradici, bez které by to nešlo?

Knedli, jo, já ač (a nebo právě proto?) jsem celé dětství a časné mládí prožila v bytě, tak jsem měla sen, že bych jednou chtěla mít domeček se zahrádkou. A ano, malovala jsem si, jak tam jednou postavím na zahradu kočárek se spícím miminkem, nebo jak si tam bude moci později hrát a běhat venku i samo a já ho budu sledovat oknem... Domeček se mi splnil, do bytu už bych se vracela těžko, zvykla jsem si na to, že mám ten svůj kus přírody a zeleně přímo u dveří, že tam nikdo jiný nechodí, že jsem vlastně zároveň venku, ale současně doma ve svém soukromí... Jen s tím dítkem mi to úplně nevyšlo, no...syn se jako malý vůbec nedal v kočárku nikam odstavit, v kočárku se s ním dalo jedině chodit a pokud možno nezastavovat. A když se konečně někdy v jednom roce naučil spát i v odstaveném kočárku, tak ve 2 letech přestal spát přes den úplně. No a s hraním na zahradě to dopadlo stejně - sám tam prostě vydržel možná 5 minut, ačkoli tam měl všechnu možnou zábavu, tak bez nás prostě ani náhodou. Minimálně jsme tam někdo museli být venku a třeba tam něco otrhávat, sázet, nebo něco podobného, ideálně nám s tím syn pomáhal... Nakonec bylo nejlepší vyrážet s ním ven úplně mimo domov, to jsme si užili oba nejvíc. Domů jen na jídlo a na spaní.