Re: Mladý dospělý a problém jít do práce (psychický)

Jo, je to zoufalství.

Znám 2 takové případy, jeden reálně a jeden na mě občas vyskakuje na facebooku.

ani jeden nemá řešení.

1. (reálný) holčina ani nedodělala střední, protože matka na ní tlačila (aby chodila do školy, učila se, pomáhala doma) - rozjelo se to za covidu, po covidu už prostě měla problém vrátit se do reality. Utekla z domova k příteli (už měla 18), střední nedodělala. Nebyla "schopná" ani zajít na ÚP, zaevidovat se, požádat o dávky, o práci nemluvě. Když jí "systém" donutil, tak si zašla na psychiatrii, byla i měsíc hospitalizovaná. Po propuštění jí doporučili stacionář, pokračovat v léčbě, vykvákla se na to ("nebyla schopná"). Oficiálně byla evidovaná na psychiatrii, měla jíst i nějaké léky, nejedla je, na kontroly nechodila. Živí ji přítelova rodina ("moje vlastní byla hrozná, oni mi aspoň rozumí"). Požádala o ID - snížená pracovní schopnost jen o 10%, takže jí ho nepřiznali... Co bude dál, těžko hádat. Co by s ní bylo, kdyby se rozešli, těžko hádat. Posledně ji "systém" donutil jít zase na psychiatrii, protože ta původní psychiatrička "trvala" na to, aby k ní chodila pravidelně, našla si on-line soukromou. V PN ofic není - to by musela chodit na ty kontroly. Dávky nepobírá - to by musela něco vyřizovat. Na ÚP není (takže za ní neplatí stát zdravotní) - to by ji nutili hledat si práci a pravidelně chodit. Její ofic. diagnóza je hraniční porucha osobnosti.

2. virtuální případ je holčina, která je asi víc kompatibilní se systémem, má i ID. Živí se (krom ID) zřejmě právě tím natáčením videí na internet + asi z dobrovolných příspěvků od těch sledujících.

Tady nemáš co poradit. Pravda je jediná - nějakou poruchu mít bude, kdyby se léčila, bude jistě s normálním životem dospělého člověka kompatibilnější. Jak donutit dospělého člověka se léčit, na to se mě okolí ptá často (ať už je to psychika, alkoholismus...). No, blbě. Na někoho působí tlak (musíš, nebo...). Na někoho působí přemlouvání a zařízení všeho (už jsem tě objednala, odvezu tě tam, prostě tam jenom půjdeš a zkusíš to). Na někoho ty peníze (nemocenská, důchod, dávky...). Na někoho nic.

Fakt je, že ti rodiče jsou často podstatně zoufalejší, než ten člověk sám - ten je vlastně často spokojený tak, jak je. Rodiče vidí ten "ztracený potenciál", to "nenaplnění představy o tom, jak bude dítě vést šťastný, spokojený, samostatný dospělý život - muž, děti, dům/byt, dobrá práce"...

Na tu terapii on-line chodí holka č. 1 sem https://adicare.cz/

tj. třeba by to mohl být dobrý první krok (je to teda placené, samozřejmě).