Láká mě hlavně už vůbec neztrácet čas a zařizovat si život tak,abych žila tak, jak chci.
Letos už t nestihnu, ale od příštího roku hned po Novém roce zvedám plachty a odjíždím do tepla, na víc týdnů, možná i měsíců. S prací si to můžu dovolit, nejsem závislá na místě. Poletím asi do Thajska, někde si pronajmu domeček u pláže.Možná taky prodám nemovitost a koupím tam byt, uvidím.Definitivně vím že zimu tady nesnáším, nežiju, tak proč si to nezařídit jinak.
Doma chci rozšířit kuchyň směrem do zahrady, už snad na jaře začnem musíme kvůli tomu celou stěnu domu zbourat. A chci tam velkej ostrůvek, obrovskej jídelní stůl, výhled do zahrady, místo pro náštěvy. A začnu vařit

Nikdy jsem o to nestála a nikdy jsem nevařila,ale až budu mít hodně místa, ten výhled do zahrady, ostrůvek...
Chodím cvičit už pravidelně třikrát týdně.Fyzicky se cítím nesrovnatelně líp.
Baví mě pořád cizí jazyky,asi najedu na francouzštinu.Na jaře jedeme do Paříže, tak třeba bych mohla umět aspoň základy

Teda já pár lekcí mám, ale je to ta na objednání v restauraci

Lákají mě výlety, noví lidi, hadry, kabelky, to mě asi nikdy nepřejde

A taky proč by mělo.
A chci žít pomalejš.Teď jsem koukala na seriál " Případ Markovič" a někdo v diskuzi kritizoval, že je to točený na způsob skandinávských filmů. je to pomalý, táhlý. A já si uvědomila, že takhle se dřív ale žilo, já tak žila a že mi to schází. Je to i důvod, proč se tady s dětma někdy během Vánoc dohaduju, že vybraly špatnej film, že na to se koukat nechci, je to na mě strašně rychlý, kamera rychlá, záběry rychlý děj překotnej, pořád se tam jen střílí, jezdí a zabíjí, já to nestíhám vnímat a nedělá mi to dobře.
Já sama jsem pošuk, hektická,ae právě proto si chci ten svět okolo sebe udělat trochu pomalejší, abych stíhala víc vnímat.
Vzpomínám na svou babičku, jak jsem tam vždycky přišla, ona dala na stůl mísu namaštěných lívanců s mákem a cukrem a jen tak jsme nedělaly nic,povídaly si.A nikod z nás neměl pocit, že mu něco utíká.