Re: Cevní mozková příhoda prosba o konzultaci

Moje mamka je 13 let po mrtvici - ruku se přes všechnu snahu rozhýbat nepodařilo, ale nohu používat trochu může, ale je celou dobu na vozíku. S mluvením se přes všechnu snahu a tvrdou logopedickou práci nepodařilo pohnout a moc nemluví. Z počátku se to zdálo hrozné, že nemluví, ale časem, když se ukázalo, jak nemoc velmi změnila její povahu k horšímu, to už jsme byli skoro rádi. Zřejmě by nám často hrubě nadávala (teď prostě jen křičí a gestikuluje a nejde si to vyložit jinak) a to by před mrtvicí nikdy nedělala. Chci tě jen upozornit, že změna povahy k horšímu a zřejmě to naštvání, že to postihlo zrovna tebe, že ti nikdo nerozumí a nemůžeš se domluvit, že musíš najednou na všechno okolo normálního života vykládat obrovské úsilí a výsledek není ani náznakem to, co by jsi čekal, prostě mění chování k horšímu. A nejde jen o mou mamku, ale o spoustu jejich vrstevníků, kteří tím prošli a to v mnohem menší míře postižení.
A to odhodlání s tím něco dělat a makat na sobě musí mít tvůj otec. Je dobře, že ho máš i ty, ale on je hlavní. Mamka ho vždycky měla a třeba po každém návratu z nemocnice jako ležák, se podařilo ji opět dostat na vozík a tím k nějaké míře samostatnosti. A plno jiných seniorů z okolí, kteří prodělali mrtvici a vůbec na tom nebyli tak zle jako mamka, to prostě vzdalo, že se jim nevybavují vždy správná slova, tahají nohu, potřebují nějakou pomoc s běžnými denními úkoly od pečovatelek, tak to prostě vzdalo. Zalehli k TV, nechtěli cvičit, snažit se chodit a nějak hýbat a už zemřeli. A taky mrtvicí dochází u části pacientů ke spuštění demence.
Nechci tě strašit. Sama uvidíš, co vám život přinese. Ale ten čas, kdy otec někde bude, věnuj sobě, posílení duševní odolnosti, chození k psychologovi, cvičení, pokud ti pomáhá odbourat stres, přijmutí toho, že si to otec stejně udělá podle sebe a podle tebe to může být úplně, ale úplně blbě apod.
Jinak ti přeji hodně síly!