Re: Jak se taktně omluvit z účasti na svatbě?

Jela bych . Já mám svatby ráda a přiznám se, že i ráda jím a jsem na sladké, takže na svatbách ráda okukuju tabuli, catering, jak je jídlo a dezerty naaranžované atd.

Před lety nás pozvala naše spolužačka z vysoké, byly jsme dobré známé (potkaly jsme se na zápisu, kde ona už měla na klíně strašně roztomilé miminko a daly jsme se do řeči (miluju miminka )). Můj muž nemohl, tak jsem jela jen s dětmi (byly myslím akorát prvostupňové). Nikoho jsem tam kromě novomanželů neznala a musím říct, že jsem si to opravdu užila, a myslím i děti. Svatba byla velmi netradiční, kromě piva a vína žádný alkohol, jídlo bylo vegetariánské, moc dobré - dcera pak dlouho vzpomínala na rýžový malinový puding. Nebylo to jen o sezení, jídle a pití, byl tam bubnovací workshop, tetování hennou, společné tance...bylo mi opravdu líto, že tam můj muž nebyl, protože by viděl asi poprvé v životě "jinou" svatbu - je z velké tradiční rodiny, kde se na svatbách povšechně ve velkém jí, pije a halasí . Novomanželé si říkali svatební sliby, bylo to opravdu hluboké a krásné, dodnes vzpomínám na tichý potlesk, jak procházeli uličkou hostů. To jsem nikdy předtím nezažila a opravdu ta energie byla hmotná v tu chvíli .