Re: Jak se taktně omluvit z účasti na svatbě?

babi, jistě, že si povinně najdou partnera/partnerku a budou mít svatbu a taky děti!!! já chci jít na svatbu a chci vnoučata... ať si to zařídí jak chtějí, ale na tomhle si trvám
jasně, kecám ale vědí, že svatbu vnímám jako obřad spojený právě s rodinou a nejbližšími, myslím, že vnímají i to proč (jak jsem psala včera, jde o slib před nejbližšími, sdílení a společné prožívání, plus také slib vyřčený před nejbližšími je známkou toho, že vnímá ten závazek, že to není jen takové nějaké plácání do větru, že jde o "svědectví" a vůbec)... mluvíváme o tom, myslím, že to chápu dost podobně, oni jsou všichni tři takoví opravdu prorodinní, nakonec jsou zvyklí i na naši určitou pospolitost s úzkou rodinou nejen té nukleární... na druhou stranu mladší sestra je neprovdaná, bezdětná, žije jen se svými pejsky a rozhodně to nikdo nevnímá negativně, i moji drahoušci vědí, že jsem sestru podpořila několikrát v jejích rozhodnutích, včetně těch, kde jsem sama měla pochybnosti, ale ona si byla jistá... vědí, že na cestě jejich životem rozhodně nejsem vůdce, postupně ani průvodce, ale spíš jen doprovodné vozidlo na druhou stranu věřím v jasně vyslovená a jasně formulovaná přání, nespoléhám na "intuici", natož na "kdyby mě miloval, tak by to poznal", v partnerství ani v jiných vztazích