Soud a postižení

Milá paní Darjo, jen velmi stručně:

1/ nikdo z nás, zastánců života neboli odpůrců potratů nesoudí žádnou z žen, která podstoupila potrat. Naopak. Jsme tu také pro tyto ženy¨, což může dokázat i kniha, kterou jsme nyní vydali - MIRIAM PROČ PLÁČEŠ? (více na http://www.prolife.cz/distribuce/)
Nám nejde jen o zabité děti, vždy jsou obětí "problému, rozhodování" dva. A na to je třeba myslet. Vůbec nepodceňujeme sociální, materiální a už vůbec ne psychickou kondici maminky, vždyť to skutečně bude ona, kdo svůj život dá na pár let k dispozici svému dítěti, ale zároveň nemůžeme v žádném případě říci ANO smrti...proto vznikají azylové domy, proto je zde vybudován Institut anonymních porodů a Institut pro porody neanonymní s dětmi, které maminky ihned předají do adopční péče. Takže řešení vždy existuje a je to řešení života, nikoliv řešení smrti za 3 nebo 2 tisíce korun na gynekologickém křesle.

2/ Píšete, že byste "neměla to srdce" nechat žít, resp. dát šanci přežít dítěti, které je postižené, nebo s největší pravděpodobností postižené bude. Logika tohoto tvrzení je naprosto scestná. Je to jistě velmi bolestná životní zkušenost, ale když tuto větu dotáhnete do konce, tak byste v podstatě "vyřadila ze života" všechny současné žijící postižené lidi, vždyť to byste si taky mohla říci: "nemám to srdce, aby se trápili". Ale to už jsem psala v minulém příspěvku: mají jiný svět, jiný způsob života, ale mají dar života, což je pro ně jistě to nejcennější, co jim jako lidé můžeme umožnit. Takže byste neměla to "srdce" nechat žít počaté a možná postižené dítě, ale měla byste to "srdce" jej zabít? ...divná logika, viďte?

Rozhodně otázku prevence považujeme za důležitou, ale tahle "fabrika" na výrobu potratů už je příliš daleko a čas utíká příliš rychle...prevence je důležitá, ale stejně důležitá je i změna legislativy...