Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Nordico, opet - pouziju tve frazicky "pletes si pojmy s dojmy". Co jako mas na mysli, ze mne pohorsilo? (=recnicka otazka, nesmysl).

V tvych prispevcich mne nepohorsuje nic. Kdyz nejsi schopna pochopit rozdil mezi tvym "skatulkovanim" a tim, ze popisuju SVOU situaci na rozdil od tve, tak nic nenadelam (a abys nebyla opet na omylu - mne je to srdecne jedno). Opet prekrouceni toho, co jsem uplne jasne napsala. Doporucuju zacit s tou sebereflexi u sebe.

Mne proste nikdy nikdo nezivil, uzivila jsem se vzdycky sama. Financne jsme se vzdycky v rodine podileli spolecne. Jak jsi to mela ty je UPLNE MIMO toho, co pisu. Popisuju (opet, aby ti to neuniklo) SVOU situaci, tak, jak bylo pozadovano.

Vsechny deti maji vysoke vzdelani - hlavne svou zasluhou, diky svym schopnostem a diky zdejsim moznostem. Vy jste to meli jinak - no a? Jak jsi to mela ty, tak jsi to mela. My to mame takhle.

Kdyz uz jsi to sem tak mile hodila: KROME vyuky jazyku =svedstiny anglictiny aj. - jsem pracovala a porad pracuju (a dost casto soucasne) v ruznych profesich, protoze mne to bavi a protoze je porad zajem o me "sluzby", takze "omyl" (mohla bych to nazvat jinak, ale neni to ma uroven), Nordico. Mam k tomu i patricne vzdelani, a proto porad jeste pracovni nabidky, protoze to ruzne organizace potrebujou a oceni.


Jinak - pokud sem uvedes nejakou informaci o nejake praci "pod penzi" a o nemoznosti vyhodit ucitelky, tak bys si tu informaci mela nejdriv overit - jestli se to zaklada na pravde. On by totiz zdejsi ctenar mohl nabyt ruznych dojmu na zaklade nespravnych informaci, ze.

"A to "zasklívání", že tu bylo období normalizace, to se mi nelíbí vůbec. Čtou to tu mladí lidé, kteří to nezažili, opravdu z toho můžou mít dojem, že tu žilo 10M neschopných a tupých lidí, když to tedy nebylo systémem, a přesto to tu vypadalo tak, jak to vypadalo. "

No jedna otazka - kde a jak zasklivam nejake obdobi normalizace?
Popsala jsem celkem nekolikrat v ruznych prispevcich, ze bez ohledu na muj "tridni puvod" a ruzne problemy jsem ruzny veci delala a pres presvedcovani lidi kolem mne uz tehda, ze "to" nejde, to slo. Taky jsem mohla sedet na zadku a spokojit se s tim, co se mne reklo - ze to nejde. Ze nic nejde. To, co mi nekdo tvrdi, ze to nejde, si vyzkousim jestli je to fakt nebo ne. A to muze delat kazdej. Kdyz to nejde napoprve, tak zkouset dal. Samozrejme je jednodussi nic nezkouset a nadavat na cokoli, ze "nemam moznost".

A jestlize si z tehle odpovedi vyvozujete, ze nekde zije "10M neschopných a tupých lidí, když to tedy nebylo systémem, a přesto to tu vypadalo tak, jak to vypadalo. " - s tim nic nenadelam.

O mou schopnost se vyjadrovat cesky si obavy nijak delat nemusite. S cestinou (a jinymi jazyky) jsem na tom rozhodne nejmit stejne vyborne, jako (cast) prispevovatelu tady.

Libiku, proč fejků? Jo, na střední škole jsem byla v SSM a bavilo mně to, protože jsme dělali spoustu zajímavých věcí. Na VŠ jsem teda taky ještě byla v SSM, ale tam jsme měli tolik zájmů, že už nás nějaký SSM nebral, tam už jsme na to zvysoka dlabali. No, a protože jsem jako studentka nevstoupila do rodné strany, tak po absolvování VŠ to nešlo. To bych totiž ke vstupu musela přemluvit další dva dělníky, což byla holá utopie. Dělníky proto, aby strana "neztratila dělnický charakter". Pochop, jak by to vypadalo, kdyby do rodné strany lezli jen vysokoškoláci, kterým jde o to, aby mohli dělat svou práci? A ještě k tomu nebýt ve straně, no to už vůbec! Můj kamarád, technik, kvůli tomu tenkrát nedostal v práci vyšší funkci, protože nebyl člen strany a dělňasy nesehnal. Takže jsem absolvovala mateřskou, to mi byla celá rodná strana ještě u zadku. Jenže po mateřské, když jsem chodila uklízet, tak už jsem se ze zoufalství rozhodla, že teda asi budu muset do té strany vstoupit. No, jenže to už byl říjen 1989, a než jsem se vypravila na sekretariát strany, tak byl listopad a vstup už byl zbytečný, společnost už nějak moje členství v KSČ nepotřebovala.

Filipe, to je pěkný text. I ta zkušenost z Tuzly. A Kudle díky za téma.

To není. Naši rodinu zastihla srpnová okupace v Jugoslávii, byli jsme tam na dovolené. V první řadě zděšení, co se to u nás děje a jestli nebude válka. ještě v kempu uspořádali lidi na Čechy sbírku potravin a pro ně už nepotřebných věcí, protože jim bylo jasné, že řadě lidí končí dovolená, docházejí jim prachy a nevědí, co bude dál. Byly zavřené hranice, do Maďarska jsme nesměli, takže se cestovalo přes Rakousko. Rakušani odchytávali česká auta, dělali z nich kolony a zaváděli lidi do sběrných táborů (tuším pod hlavičkou Červeného kříže), kde se lidi aspoň ubytovali a najedli. Rodiče se tehdy zajímali o možnost emigrace, tátovi bylo 40, mámě 43, nám dětem 12 a 10 let. V Evropě nepřipadalo v úvahu, žádné země emigranty nepřijímaly. Jedině Kanada a Austrálie, tam se ale nechtělo rodičům, v Evropě by zůstali. Podmínky: zaplatíme vám letenku a dáme půjčku do počátku, přispějeme na jazykový kurs. Máte 5 let na vrácení půjčky. Když se táta zeptal, jak by to bylo v případě nemoci, řekli mu, že "to je Váš problém, ne náš". naši ty podmínky zvážili, a protože si v tomto věku už netroufali na naučení se jazyku tak, aby mohli pracovat ve svých profesích (táta lékař - musí se domluvit s pacientem, matka učitelka - dtto), tak se rozhodli vrátit. Nedivím se jim, na jejich místě bych to udělala stejně. Ono je to jiné, když odejdete sami a v 18-25 letech, případně aspoň s částečnou znalostí jazyka, nebo ve středním věku, s rodinou, kteoru máte živit, s nulovou znalostí jazyka a de facto s holým zadkem.