Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Koprivo, ovsem 90. leta jsou jina vec, nez 60. leta a driv.

Jinak porovnavas prodavacky - protivna prodavacka by letela, protoze majitel nema zajem na tom, aby mu odrazovala zakazniky.

Kudlo, ja za chvili jedu na vodni gymn., tak se rozepisu az vecer.

Ale: Precti si treba Jenifer Worth Porodni babicky v East End, jestli je to prelozeny (=je to taky zfilmovane jako serial). Zeny v 60. letech rodily v Londyne doma, mely x-deti (=10 - 12), zily v jednopokojovych bytech v desnych podminkach, jeden zachod na patro, o sprchach/pradelne ap. se jim ani nezdalo, ktere jim teda vubec neprisly divny, (sice socialni trida delnicka, ale ta u nas byla taky a neco podobneho ani nahodou), je toho v tom hodne. Taky popisuje v dalsim dile, jak zili stari lide, kteri nikoho nemeli a museli do "domova duchodcu" - byvale budovy, kde se jeste pred valkou umistovali lide, kteri nemeli moznost se uzivit, zeny spolecne, deti spolecne jinde atd atd. Dneska jsou v Tech mistech luxusni domy, ve kterych si hned tak nikdo nemuze dovolit bydlet.


V te dobe my videli, jak se Anglicani maj bajecne a co "vsechno my nemame" a co vsechno my nemuzem.


Porovnavat, kdo a jak mohl studovat: tady koncem sedmdesatych let/do poloviny 80. let na gymnazium chodily deti akademiku. A to pres to, ze uz koncem 60. let soc.vlada rozhodla, ze KAZDY ma moznost si vzit pujcku na studie, vyhodnou, ktera mu umozni studovat, i kdyz rodice jsou nemajetni a nemaji moznost dite na studiich udrzet. Proste deti z delnickych/rolnickych rodin k tomu nebyly vedeny. Ani kolikrat nemely ty studijni vysledky, aby byly prijaty, protoze - nemeli doma knihy (u meho muze kniha doma nebyla ani jedna, my doma meli knihovnicku, knizky jsme si pujcovali a CTLY), atd atd.
Koncem 80. let reforma, kdy na gymnazium jde 96% - 99% deti (=je to "zakladni vzdelani", jsou to vsechny obory pod jednou strechou), a dal studovat na VS mnozstvi z nich.
v 70. letech se zacala budovat obrovska predmesti s byty 3+1 ap., koupelnou, a ve stredu mest se bud domy se zachody na dvore pro cely barak, koupelna nic, bouraly nebo leta prestavovaly na modernejsi. Lidi zacali jezdit na dovolenou na zajezdy - a hned tak ne kazdy. Vetsina travila svou kratkou dovolenou doma. Nejake podnikove chaty/poukazky/lazne atd atd, kam jezdila moje maminka, kdyz jsem odrostla, tu porad neexistujou.Rodinne pridavky/snizeny najem byt dle poctu deti/bydlicich, se kterymi my jsme vyrostli, tu vubec nebyly. Jidlo v pomeru k platu stalo priblizne stejne, jako u nas, takze nejake vystrelky si hodne lidi dovolit nemohlo, i kdyz v krame byla moznost.

Na studie chodily, jak receno, deti lidi, kteri si to mohli dovolit. Jeden z mych dobrych dlouholetych znamych v mladi byl v armade, dosahl to hodne vysoko. Posleze byl "z tajnych duvodu" vyhozen a delal svarece v lodenicich - z jakych duvodu objevil az zacatkem 2000 spolecne s mnoha dalsimi. Byl totiz aktivni politicky, a to v e strane komunisticke… Chodil na demonstrace proti vietnamske valce a dalsi (to ja teda taky, a to jsem ho neznala), zalozil casopis, ktery kritizoval ruzne konzervativce ap., ale to az potom, co byl vyhozen. Bezpecnost ho mela na "cerne listine", ruzne dostaval vypoved,skoncil jako listonos nad polarnim kruhem… A nebyl sam (=to k tomu, cos psala o politickem pronasledovani).Na te listine byly tisice lidi.


Koncem 80. let mi Cs.spisovatel prijal 2 rukopisy. Prvni jsem redigovala s jejich lektorkou. Nemohla ji vysvetlit, ze kdyz pracuju, skoro cely plat dam za skolku pro 2 deti (=pracovala jsem). Ze v CSSR deti v te dobe ve skolce dostavaly "erarni obleceni" po dobu pobytu. Ze byla moznost umisteni deti tydne (=des, ale kdyz rodice nemeli moznost, vyhoda - tady jeste dneska samozivitelka matka, ktera dela na smeny, ma desny problemy s umistenim ditete). Taky nechapala, ze i tady kazdej musi pocitat, aby vysel a nelitaj tu holini do huby...


U nas uz za meho detsvi bylo zadarmo zdravotnictvi (nechci zacit diskuzi, ze to slo z dani - kdyz jsem zacla pracovat, dane byly 6%) a co komu sebrali a jak k tomu kdo prisel… K zubari jsme chodili se skolou 4x rocne. Obedy ve skole - subvence. Detske obleceni =subvence. (=porovnat: moc toho nebylo, tady taky ne, bylo to ne tak dlouho po valce a ackoli Svedsko bylo neutralni, postihlo ho to TAKY).


Byla jsem tenkrat parkrat v Holandsku - i tam zili lidi podobne, jako u nas. V nakych vyssich kruzich jsem se nepohybovala, ale to zas neni nnejakej prumer.


Ted uz musim jet. Jak receno, on ma kazdy system to svoje. Psala jsem to nekolikrat, ja tyhle diskuze mam rada a mam zname, ktere to zajima.


(A tedkonc fakt tu mame skolstvi zdarma vcetne atd atd, ale TENKRAT to tak nebylo).

Hlavne je treba srovnavat srovnatelne.

Ja treba mam informaci hodne z nekolika zemi, spolecny byl urcite strach z valky, z jadernych zbrani. Materialne to proste vzdy zalezi na prijmu, kazdopadne tady bylo jeste v osmdesatych letech uplne normalni vyjit z jednoho prijmu (a v sedmdesatych letech nemohla mit vdana zena vlastni ucet...). Manzel procestoval Evropu i mimoevropske staty, ale castecne to bylo proto, ze prarodice meli cestovni kancelar a castecne proto, ze ma vsude pribuzne, je z velke migrujici rodiny.

Pak mam ex z Neapole a v podstate se o jeho detstvi muzete docist v knizkach Eleny Ferrante. Ac pochazel z uplne jinych pomeru nez hrdinky knizky (otec pravnik a navic budouci dedic jedne vyznamne firmy), tak nasili vsudepritomne. Ex ze severu stejne zeme zase po rozvodu rodicu zil opravdu hodne hodne skromne a jeho rozvedeni prarodice bydleli tricet let po vlastnim rozvodu v jednom byte 1+1, dokud deda nezemrel.

Vidíš, picicado, a přesto strýci stálo za to emigrovat a žít v cizině. Kdyby tu měl tak skvělé vyhlídky, mohl dělat toho mechanika tady. Jenomže kvalita života se nepoměřuje jen počtem pokojů v bytě a dovolených ROH.

Jinak já si v 80 letech dopisovala s Finkou, Francouzskou a Japonkou. Japonka mě deptala takovou ptákovinou, že každý dopis měla na jiném papíru - s obrázky, srdíčky, domečky, čtyřlístky, západem slunce,..... Vždy sladěno s obálkou a samolepkami. Ty pitomé samolepky používaly všechny tři, u nás se nedaly koupit. Odlepovala jsem je z jejich dopisů a posílala dál tak, aby to nepoznaly, protože jsem se styděla, že taková blbost u nás neexistuje.
Vyměnily jsme si pohledy a časopisy, já měla potíž sehnat pohled města, který by nebyl černobílý. Já jim posílala černobílé fotky, ony automaticky barevné.
Byly z běžných rodin, Finka bydlela v domku, Francouzčina rodina taky (ale ona sama studovala ve městě, kde si pronajímala byt), Japonka taky v domku. U té Finky jsem jim hrozně záviděla tu zahradní houpačku, ve které se vyfotili, v ČR to tenkrát neexistovalo. Japonka taky v domku, ale maličkém.