Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Já Tě celkem chápu. Nejde o to, že by rodič chtěl, aby dítě bylo nesamostatné a pořád u něj, spíš jde o to, že chce dítěti zprostředkovat, nebo "dopřát" ten pocit kořenů, který sám má.
Že svět není prostě rozdělenej jen na místa "kde se dá dobře studovat a vydělávat" a "díry, kde nestojí za to se zdržovat", ale že člověk může mít místo, obyčejný a v tak "obyčejné" zemi jako je ČR, kde prostě může být jeho srdce doma.

Tohle vše řeším. A přijde mi, že z kolegů jako jediná. Ostatní to berou tak, že v zahraničí vydělají více a co by děti v chudém Česku dělaly, když zde budou mít větší příležitosti.

Rodiče se s mým odchodem právě moc nesrovnali. Tak si říkám, jestli nebudu také taková. Chybí mi to, co už asi dnes stejně moc neexistuje - žít na nějakém místě, kde to nebudu mít daleko ke zbytku rodiny, kde na ulici budu potkávat kamarády a známé z dětství apod. Asi jsem nostalgická nebo sentimentální, nevím. Sama jsem se odstěhovala už podruhé a nějak mi tyto věci chybí. Připadám si jak starší lidé, kteří se před smrtí chtějí vrátit do míst svého dětství a mládí. Jako že bych se ráda zase prošla ulicí, kde jsme chodily kdysi s maminkou nakupovat apod. Dnes je to tam stejně úplně jiné a asi bych tam stejně nechodila, ale takové věci mě pořád napadají. V cizině takový pocit vůbec nezažívám, jako doma si tam nepřipadám a i když jdu na místa, kde jsem byla před několika lety, nemám s nimi spojené takové vzpomínky jako v ČR.

Starsi dcera se se mnou stehovala do zahranici, kdyz ji bylo 15. Dnes je ji 23, pracuje a do CR se moc nehrne. Ma tady pritele, kamarady... Do CR jede v podstate z povinnosti jednou za rok za rodinou. Mladsi je zde od narozeni, jezdi s nama, za babickou, ma tam i kamaradku, neterinku... Ale nepocitam s tim, ze kdybych se chtela nekdy do CR vratit, ze by sla jedna nebo druha se mnou. Momentalne ji to tahne (tu mladsi) za babickou, ale myslim si, ze az jednou mamca nebude, nebude chtit s nama jezdit ani ta mala.

Mám kamarádku, která s rodiči, zač. 80.let,ještě jako dítě emigrovala do Německa. Má dvě dcery, které mají německého otce a narodily se v Německu. Nemají v Čechách babičky, ani jiné příbuzné,s kterými by udržovaly kontakty. Přesto umějí perfektně česky a mají tady spousty kamarádů.
Jejich matka s nimi od malinka mluvila česky, četla jim české pohádky, pak je pravidelně posílala do Čech na tábory a s celou rodinou pravidelně do Čech jezdí. Myslím si, že holky mají k rodné zemi své matky velmi pozitivní vztah.
Mimochodem české tábory si nikdy nemohly vynachválit.
Je to o přístupu rodičů.