Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : září 2002

Ahojky,
u nás je veselo. Mám pocit, že Mikeš teprve teď začal víc žárlit na Dominika. Dominik je totiž pěkné číslo, musí dělat vše co brácha, i u jídla by nejraději seděl na jedné židli a jedl s ním z jednoho talíře. Mikeš by si s ním hrál, ale je to malý organizátor a Domča ho ještě neposlouchá, nemluví, takže to dost často končí brekem - hlavně tehdy, když si Mikeš usmyslí, že bude s Domčou měnit hračky (samozřejmě chce tu, co zrovna Domík drží v ručičkách).

Jinak kluci stále trochu kašel, rýma, ale už to příliš neřeším. Jen je to hloupé kvůli té Mikešově operaci srdce (musí být 100% zdravý). Termín zatím nemáme, čekáme. Dneska jsem byla na kardiologii s Dominikem (šelest), naštěstí vše ok. Tak alespoň něco.

Hani kde a s jakou agenturou jste byli? Muzes prosim doporucit? Diky

Kamyš, kluci jsou super. Já také stále rozmýšlím o třetím. Jenže u mě je podpora manžela co se dětí týče rovna nule. Také to není úplně přesné že chci třetí, já chci holčičku :-x

Jinak jsme měli být týden na horách. Nejdříve "odřekl" tatínek, takže jsem se vypravila sama s klukama. Pak Mikeš ve středu 37, ve čtvrtek 38, mně také začalo být špatně, v noci zimnice (já) a Dominik 37 a zvracení. Takže v pátek ráno jsem vše a všechny zabalila do auta a vrátili jsme se zpátky do Prahy - rovnou k dětské dr. Domík má 38 ještě teď (o víkendu 39), navíc všichni rýma a kašel no hrůza. Domča je z toho dost nevrlý, stále vyžaduje maminku, Mikeš si zase chce s maminkou hrát ... no tři nemocná dítka si nedovedu představit ... Hepčík.

Už vaše dítka lyžují? Mikeš stál prvně a nic moc. Většinou mu stačilo tak 30min, pak dělal "hadráka". Chudák instruktorka. Větší úspěchy s takhle starýma dětma slavili rodiče. Jenže to jsem já /sama/ nemohla. Navíc Dominik si zatím moc se sněhem nerozumí. V kočáru být nechtěl, na sněhu nechtěl ani stát, rukavice hned sundaval, i na bobech okamžitý řev, jen po uklizené silnici nebo chodníku a samozřejmě sám, ne za ruku ...

Toť situace u nás.

Kluci jsou úžasní, taky bych chtěla třetí, ale myslím že to nevyjde :o( To u nás je to taky jako na houpačce. Chvíli se mazlí a tulí a najednou Mařenka se začne vztekat a začne křičet, já už tě nechci vidět, nechci abys tu byl - dost mě to deptá. Ne že Davídek by byl andílek - ten se zas uprostřed láskyplného tulení zakousne - a je po lásce :o))
Holky, které už máte třetí, napiště mi proč mít, nebo nemít to třetí. Strašně ho chci a bojuju s tím jestli jsem špatná matka, že si to chci prosadit i přes to že nejsme finančně právě nahoře - jsme rádi za staré ojeté autíčko a na další se hned tak neshrabeme.

Ahoj holky, jdu se sem po delší době ukázat :-) Janča už tu na mě "práskla", že máme třetího kluka, tak přidávám aktuální foto všech třech v pořadí Vojta - Viki - Vašík:


Zvládáme zatím celkem dobře, porod byl v pohodě (ze všech třech porodů nejvíc podle mých představ, a to jsem poprvé rodila ve Vrchlabí), kluci se navzájem milují, takže dobrý.

Vojta teď aktuálně řeší původ masa, máte to někdo doma taky? Příklad: nevinná poznámka, že k obědu máme kuřecí rizoto, vyvolává otázky. "A to kuřátko zabili?" "Jo, to kuřátko bylo už velké kuře, tak ho zabili, abychom si mohli dát dobré masíčko." "A když ho zabili, tak se z něho stalo maso? To mu opadaly chlupy?" "Peří se musí z kuřete otrhat." "A jak ho zabili, to ho honili v lese?" (jsme před vánoci viděli v lese, jak myslivci zastřelili zajíce) "Ne, kuřata se zabíjí v drůbežárně." "A jak se zabíjí, to se zastřelí?"

Další pokračování, když jsem Vašíkovi četla "Byl jeden domeček" - tam je ta fáze, jak páni snědli voly. "A ti voli se musí oloupat, když je zabijí?"

A vrchol dneska, když si hráli s Vašíkem: "Vašíku, budeme si hrát na kuřata. Utíkej, já mám tady ten bič, tím tě prásknu a zabiju tě."