| Lída1 | 
 |
(14.10.2014 22:32:50)
Dobrý večer maminky,
máme dva kluky 5,5 a 2,5 let. Problém se týká spíš staršího - má problémy s usínáním, vlastně od pěti měsíců ho musíme uspávat, sám neusne, bojí se. Několikrát jsme ho zkoušeli naučit usínat samotného, ale po několika pokusech jsme rezignovali.A samozřejmě spíme s ním, než být nevyspalá a chodit k němu několikrát za noc ho opět uspat (intervaly buzení se časem naopak zkracovaly). S bráchou mají velké postele u sebe a já nebo manžel chodíme spát k nim (už ani nevím, jaké to je spát s manželem v posteli - ale tak intimní život si vynahrazujeme jindy - třeba před usnutím, jen jdeme pak každý spát jinam...). Já bych ho klidně i uspávala - kdyby to trvalo tak dvacet minut. Jenže pak tam musím ještě tak čtvrt hodiny čekat,než usne tvrději. A poslední dobou se mi stává, že se vzbudí hned jak odcházím. Takže spí lehkým spánkem a hlídá nás, abychom neodešli z pokoje. Takže uspávání pak trvá i déle jak hodinu. A to si myslím, že v pěti letech už mám nárok na klidný večer. Říká, že se bojí (zlodějů)- pořád ho přesvědčuju, že se bát nemusí, že jsme doma, na posteli spí brácha... Ale nějak mu to nestačí. Ráno pak bývá nevyspalý a má kruhy pod očima. Po obědě nespí, normálně chodí po osmé (usíná až před devátou) a vstává v 7,15h. Už jsem ho právě i nechávala, když se takhle krátce po usnutí vzbudil, at jde k nám do obýváku(usnul na gauči) - ale to právě býval pak nevyspalý a zvykl si trajdat po baráku.A to máme zezdola z obýváku otevřené schodiště nahoru, kde slyší všechno v pokojíčku - necháváme otevřené dveře, at všechno slyší,že jsme vlasntě blízko, není to schodiště z chodby (nebo jsem si i vedle v pokoji četla, ale nestačilo to, vydržel to pár dní a pak zase měl ty své strachy, tak jsem ho začala zase uspávat, je to dost náročné se s ním dohadovat, když on pořád bulí, že se bojí). Taky jsme byli odpoledne ve školce si pohrát i s mladším a starší šel na záchod (kam ve školce normálně chodí) - a vyžadoval, at jdu s ním, že se tam bojí. Tak si tak říkám, jestli on spíš nepotřebuje razantní jednání než ťuťu ňuńu, pak se bojí ještě víc, kdežto když na něj houku, že přece nemůže být takový posera, tak to na něho platí víc... Ale nechci na něj být ta "zlá", já jsem spíš ten typ co jde po dobrém, ale pak mi bouchnou nervy a vše lítá (a to jsme s manželem podobné povahy), takžě mě s tím svým řvaním (ano, je to opravdu řvaní) dnes už teda vytočil, že jsme mu plácla na zadek - spí jen v tričku, takže na holý zadek a pěkně to štíplo.Asi tam bude mít zítra i flek :-( Je mi to pak líto..... ještě jsem si s ním pak dlouho povídala o tom jeho strachu a uspávání a vysvětlovala.... ale mám strach, že tohle je začarovaný kruh...
Samozřejmě počítám s tím, že mě tu spoustu matek napadne, že se děti nebijí, ale já ho nebiju, plácla jsem ho přes zadek, to není týrání.
|
| Majda | •
|
(14.10.2014 22:40:38)
Tenhle věk pěti let bývá dost bojácný, měla jsem to tak u dětí taky. Syn nebojsa se najednou bál jít nahoru sám, na záchod sám, prostě všude "něco" bylo. Měla to i dcera, přešlo ji to, přejde to i jeho. Já si vzpomínám, že když mě poslala mamka do sklepa pro něco, tak jsem se strašně bála i jako školačka, prostě fantazie pracuje na plné obrátky, to se z děcka vytřískat nedá žádným argumentem, že tam NIC a NIKDO není. Radši bych to nehrotila, ať nemá nějakou újmu na zdraví, pokud by přeháněl, poznáš to sama.
|
| Lída1 |
|
(14.10.2014 22:44:54)
Jenže já už čekám skoro šest let, že to přejde "samo". Už bych se chtěla pořádně vyspat, v noci jsem několikrá vzhůru, jak po mně pořád lezou, vůbec nemám kvalitní spánek :-( Pak z toho nemá být člověk na nervy. Jak "závidím" rodičům, co si ráno přijdou pro veselé dítko do pokojíčku a směje se celá rodina. Jak se mám smát, když jsem nevyspalá (samozřejmě to je s nadsázkou a samozřejmě si říkám, že jsem šťstná, že mám zdravé děti). A samozřejmě že to z něho nechci vytřískat 
|
| Lída1 |
|
(14.10.2014 22:50:34)
A taky si říkám, jestli v něm ten strach akorát neutužujeme, protože v té školce se normálně na záchod jít nebojí, ale jak tam jsem já, tak hned, že se bojí, at tam jdu s ním. Doma samozřejmě do sklepa by sám nešel ani náhodou. I do vedlejší místnosti pro hračku si s sebou bere mladšího bráchu. Prostě mám spíš pocit, jako by věděl, že když se může dovoli se bát, tak se bojí víc. Jeslti mi rozumíte...
Já si třeba uvědomuju, že když jsem byla na vyšetření žaludku, tak jsem se hrozně bála té hadičky, že se udusím, že nebudu moci dýchat. Trochu sjem zpanikařila, tak na mě doktror houknul, že takhle by to teda nešlo a já se zklidnila a "probrala" se. Kdyby na mě ťuťu, že se mi nic nestane, at se nebojim, tak začnu hysterčit ještě víc Třeba to má syn po mně...
|
| Hanka 75 | 
|
(14.10.2014 23:05:47)
já bych se v tomhle věku bála to nějak lámat
a zašla bych možná za psycholožkou, třeba poradí, co za tím strachem je, třeba to od synka zjistí
|
|
| vertigo | 
|
(14.10.2014 23:09:57)
A dělá to tak třeba i když spí např. u babičky? Pokud ne, tak vás má omotaný kolem prstu, pokud jo, tak bych fakt zauvažovala o nějakým psychologovi. 5 let už je podle mě docela dost (já takhle "trpím" s dvouletým synem, ale říkám si, že v jeho věku na to ještě má "nárok") 
|
| Lída1 |
|
(14.10.2014 23:17:04)
No on u babičky nespí, babička chodí spát k nám (děda nemá náladu na uřvané dítě , chce mít klid). A taky musí samozřejmě spát s nimi...
|
|
|
| Federika | 
|
(14.10.2014 23:20:43)
jdi na to postupně..
Je to někdy strašná otrava, člověk by tak chtěl dělat něco jinýho,případně potřeboval něco jinýho a ne, musíš tam ležet, už už bys vstala šla pryč, ale bojíš se, že se znovu probudí a začne to nanovo a o to delší to bude Někdy to tak nervuje,že máš chuť na něj zařvat, plesknut ho a nacpat pod tu peřinu-a spi už, sakra!!!!
...Jo, jo-a přitom, kdyby ses na to mohla podívat očima tebe sama třeba za....10 let, řekla by sis-kruci,že já to tenkrát tak hrotila, mohla jsem si to víc užit, ležet vedle něj, nich, hladit je, povídat si, užívat si toho klidnýho společnýho času, vykašlat se na všechno, nehonit nic dalšího, oproti se od toho,že by to tak v tomhle věku už dávno bejt nemělo...Teď to má metr vosumdesát, haksny 45, do postele mi už nevleze....
|
| Lída1 |
|
(14.10.2014 23:39:25)
:) to je taky pravda,tohle jsem si určitě vždycky říkala,kdyz jsme zkoušeli odnaučit a nedařilo se:) proto říkám- začarovaný kruh :)
|
|
| Jita111 | 
|
(15.10.2014 9:18:21)
 Prostě se hodit do klidu, a přenést ho i na děti. Když se jednu dobu bála dcerka (taky zlodějů), pomohlo s ní před spaním kouknout pod postel a do skříně. Byla víc v klidu. Prostě některé děti se bojí víc, některé míň. V 15 s Tebou spát nebude, a bát se taky nebude. Tak klid Je to jen prcek, a vyroste z toho.
|
|
|
| Epepe | 
|
(14.10.2014 23:47:50)
Strach bych nelámala, fakt ne.
Já se při usínání bojím doteď a musím mít světlo.
Co pomáhá (u někoho) - světlo (lampička, baterka, čelovka, kterou si může rozsvítit, noční světýlko), audio pohádka, aplikovaná Estivillova metoda (chodit každých xx minut), jakékoliv rituály (od pusinky a objetí, po oblíbeného medvídka, mléko, ukolébavku, atd.), a hlavně si o tom povídat.
Ale pozor: strachy neodmítejte, nevyvracejte. To nemá cenu. Představ si sebe, třeba v situaci, kdy uslyšíš nějaký hluk v jiném pokoji. Kdyby na tě manžel houkl ze spaní: To nic neni!, tak se taky na povel neuklidníš. Děti to mají stejně. Tzn. pokud se bojí zlodějů, tak říct na rovinu: ano, může se to stát, ale my jsme tady, kdykoliv zavolej! atd.
Např. draky, lvy, hady já u nás nevyvracím, prostě je vezmu do ruky, otevřu okno (reálně) a vyhodím je ven.
|
| Epepe |
|
(14.10.2014 23:49:15)
Jo, a k dětem do postele si beru mobil a čtu si na něm odbornou literaturu nebo Blesk.
Někdy si tam vezmu i notebook, děti při tom klapání usínají, ono to i hezky modře svítí.
Kolikrát se mi od nich z pokojíčku ani nechce. 
|
|
|
| Epepe |
|
(14.10.2014 23:50:47)
A znám holčičku, co to měla fakt vymakaný. Věřila tomu, že strašidla jsou něco jako králíci, takže když šla do tmy, volala Huš! Huš! Huš! a máchala rukama a oni se jí báli tak, že se všichni schovali.
|
|
| holka anonymka | 
|
(15.10.2014 10:54:51)
taky si myslím, že máš pravdu a že ty strachy v něm spíše pěstujete. I když je mi jasné, že v tomto věku se děti strachují víc.. Já si takto vypěstovala fobii na pavouky, vlastně proto, že jsem byla "zajímavější". Ale funguje mi to do teď a mám z nich hrůzu a nevím proč. Jen nejsou hezcí.
Mám jen takovou malou radu - můj syn se při usínání taky bál všeho možného. Četla jsem bezva radu v jedné knížce, kde radili iracionální strach řešit iracionální cestou, tedy - bojíš se ducha? tak ho vyluxujeme.. a už tu není, už můžeš spinkat. Nebo - já ho odeženu, a např. rukou ho odehnat.. Můj syn měl zase "kouzelnou peřinku", která ho chránila před zlými lidmi. Když se přikryl, byl chráněný.
|
|
|
|
|
| Eva | •
|
(14.10.2014 22:41:51)
Nespací nebo hodně špatně spací dítě je strašně vyčerpávající, znám to sama na sobě. Nakonec mi pomohlo se snažit z toho vytěžit - uspávání jsem se snažila využít jako dobu svého odpočinku, protože musím v noci pracovat. Nakonec to vypadalo tak, že jsem usnula dřív než dcera, ta usnula vzápětí, protože nebylo žádné vzrůšo a cítila se u hluboce oddychující matky bezpečně, já se po 20-30 minutách probudila krásně odpočinutá a pracovala třeba do jedné, do dvou ráno. Když jsem předtím hodinu nebo i déle uspávala, tak jsem odcházela napjatá, aby se malá znovu neprobudila, a napružená, že uspávání tak dlouho trvalo. Takže nakonec pomohla změna mého chování, ne dceřina.
|
|
| Maťa. | 
|
(14.10.2014 23:11:04)
Mladší syn spí v pokoji tiež s bráchou. Donedávna som k nemu v noci minimálne raz skákala, vždy sa totiž zobudil na čuraní a bál sa ísť, byť má záchod hneď naproti pokojíčku a my ložnici hneď vedľa. Vždy sedel a řval cez celý byt "čurááááát" (bál sa, že nevydrží a zároveń sa bál vyliezť).
Vždy som skákala z postele, doprovodila ho (nič viac) tam a zpátky a okamžite spal ďalej.
Už som myslela, že to neskončí.
Teraz mal 6 a toto volání "čurááát" sa omezilo tak na 3x mesačne samovoľne, dokonca si už aj sám zájde a ja reagujem vyskočením už len zo zvyku, keď už na tom záchode je.
Myslím, že i Tvoje dítko dozraje.
|
| Lída1 |
|
(14.10.2014 23:19:33)
No tak Tvoje dozrálo už v šesti, to bych ještě vydržela, ale mám strach, že naše je povahou v tomhle směru dost šílené ) a bojím se, že ho budeme uspávat do patnácti
|
| Renka + 3 | 
|
(15.10.2014 8:36:56)
Kdepak, puberťák vážně uspávat nebude chtít, ještě se ti po tom bude stýskat. Jak píšou ostatní, nehrotila bych to, v pěti a půl na to má nárok se bát. My taky ještě uspáváme šestileťáka, čteme mu, je rád s námi, ale osmiletá už o to najednou nestojí. A o té nejstarší ani nemluvím, tu sotva doma zahlédneme, pořád je zabedněná u sebe. Jednou se to zlomí ani nebudeš vědět jak a nebude o vaši přítomnost v posteli stát a už se to nikdy nevrátí. Teď je to opruz a jednou na to budeš vzpomínat.
|
|
| Maťa. |
|
(15.10.2014 20:31:07)
Neboj, moje deti naozaj nie sú "štandard" (myšleno v zmysle, že riešime rozne adhd a podobné veci s jedným i druhým). Takže ak to zvládol náš, Tvoj taky neboj
|
|
|
|
| Liliana | •
|
(15.10.2014 1:13:42)
Některé děti jsou prostě takové, rozhodně bych to nelámala přes koleno, ani neřešila nějakým "houknutím". Věřím že to může být velmi náročné, mám doma něco podobného.
A z různých postupných důvodů souvisejících s dětmi jsem se pořádně "celonočně" nevyspala už skoro 7 let.
Mladší dcera je podobného věku a od cca 4 let to dělá taky. Myslím že v tomto věku je to hodně o fantazii na plné obrátky. Spáč byla taky vždycky špatný, už jsem zvyklá na to že se X krát za noc budí. Bojí se být sama v pokoji, jít sama do patra nebo přízemí pokud tam nikdo není, to neexistuje, musí jít někdo s ní.
Starší byl podobný, ale teď v 7 letech je to dost jiné, za asi půl roky strašně vyzrál v mnoha směrech, takže ta bázlivost dost ustala. I když u něj to bylo trochu jinak, v noci se sice bál sám, ale zase spaní měl tvrdé až moc, takže se dlouho počurával. To si holt co je lepší nevybereš .. Syn začal spávat sám až tak 6.5 letech
U nás pomáhají rituály, oba jsou "závisláci" na plyšákovi a dece, kterou dítě nosí prakticky pořád s sebou. Oba neradi spí kdekoliv jinde než doma.
V noci jim musí svítit lampička.
Co jsem odpozorovala, líp spí, když usnou u pohádky. Zdá se mi že se pak mnohem míň budí.
U nás už jsem postupně zvykla dceru na mé odcházení, ale věřím že při lehkém spaní se to dělá těžko.
A na ty noční strachy prostě věř.
U nás zas jsme měli noční děsy. Dcera už 2 roky dělá to, že se několikrát za noc probudí a řve (doslova řve), jenže není tak docela vzhůru, a nedá se tedy vlastně ani nijak rychle uklidnit. Jak je to vyčerpávající snad nemusím popisovat, naštěstí to postupně ustává.
|
| Epepe |
|
(15.10.2014 7:59:52)
Liliano, a nedělá to ta noční pohádka? Syn měl noční děsy a vypozorovali jsme, že to dost zhoršuje přespříliš vjemů večer. Byl pak takový předrážděný. Tak jsme eliminovali večerní TV a k večeru už zhasínáme velká světla, tlumíme hudbu, atd. Tak půl hodiny před spaním. A docela to funguje.
|
| Liliana | •
|
(15.10.2014 11:02:11)
Ne Zorko, právě naopak. Trvalo to delší dobu, takže jsem zkoušela a kombinovala leccos. Teď kolem 5 let to ustává, ale tak 3-4 rok to bylo nejhorší.
Při večerním dívání na pohádku mi přišlo že spí nejlíp, že se nebudí aspoň tolik, postupně i vůbec. Prostě ji to asi nějak víc uspalo, nebyla tma ale ani moc světlo.
Nejsem jinak zastáncem usínání u pohádky, ale u ní to hodně pomohlo tlumit to buzení.
Vysvětluju si to tak že tím pádem nepracovala tolik naplno vlastní fantazie - kde se co šustne, co je kde v jakém koutě apod.
|
| Epepe |
|
(15.10.2014 13:06:09)
Jo, věřím. Proto jsem to taky zakladatelce sama navrhovala.
Každé dítě je jiné.
Jak jsem psala, já se třeba bojím tmy doteď. Špatně usínám.
|
|
|
| HelenaPa | 
|
(15.10.2014 11:42:50)
U nás naopak na noční děsy zabralo podslouchat před spaním audiopohádky do usnutí. Dokud usínal potichu, tak 2x týdně míval áchvaty děsů. S rádiem to úplně okamžitě přestalo.
|
|
|
|
| Škopková |
|
(15.10.2014 5:28:43)
Já bych ho asi za tohle nepleskala, třeba se fakt bojí. Máte v pokojíčku chůvičku? Ta naše v noci svítí (jen ta malá kontrolka), synovi jsme řekli, že ho ta chůvička hlídá a slyšíme všechno, co se v pokojíčku děje. Občas přes den si spolu přes tu chůvičku povídáme, aby viděl, že to funguje. S tím chozením na záchod - zkusila bych se s ním domluvit, že když tam půjde sám, dostane bonbon, nebo mu dát např. píšťalku, aby písknul, kdyby tam byl nějaký ten zloděj (časem by chodil bez píšťalky).
|
|
|
už jednou se to odnaučil a teď si to zase vynucuje. je teda fakt, že pak usne okamžitě, ale bez ruky mu to trvá. dokonce chvíli byl uspáván ve svém pokoji a teď zase spíme pohromadě. navíc ani neumí spát na posteli, vždycky spadne, dost se odkopává a spí něklidně. proti úplňku nám pomohla zatemňovací roleta.
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)