| s s |
 |
(22.4.2010 20:45:16)
Chci se zeptat, má te to taky někdo tak, když už není situace dobrá, a je velký tlak, máte někdy chuť se zabít? Samozřejmě, že je pouze u té chuti, kdyby se to stalo, tak by mládě bylo nešťastné do konce života, rodiče taky, a moji přátelé. Takže určitě ne. Ale někdy je to všechno už tak tak neúnosné, že myšlenky na to mám, a jsem ráda, že zatím mi ještě v krizových situacích funguje hlava jako záchrana. Ale mám strach, že někdy ten mozek při těžké situaci vypne. Jak tomu zabránit? Nechci se rozepisovat o mých problémech, k ničemu by to nebylo, jen toto mě zajímá. Děkuji.
|
| Cimbur | 
|
(22.4.2010 20:49:31)
Myslím, že to už je trochu patologické. Tedy pokud není situace nesnesitelná třeba v tom smyslu, že onkologická léčba selhala nebo amyotrofická laterální skleróza postupuje nebo tak. Pak by to bylo pochopitelné.
|
|
| Katla | 
|
(22.4.2010 20:53:43)
nemám chuť se zabít, ale mám někdy chuť nebejt. Nevím, zda je jasný ten rozdíl.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(22.4.2010 20:54:20)
Já jsem to tak dlouho měla, ale pak jsem prošla terapií, která mně vrátila do bříška mamky a nakonec jsem dostala možnost se rozhodnout, jestli se narodím. Vedl mně náš pastor a spolu jsme vložili můj život do Božích rukou a já od tý doby už nemám myšlenky na sebevraždu. 
|
|
| Kohnova | •
|
(22.4.2010 20:54:25)
Nejdriv bez k lekari a nech se prohlednout, jestli po tele je vsechno OK (napr. stitna zlaza umi nekdy udelat pekne zle).
Potom nezbyva nez vyresit nesnesitelne situace.
|
| Katla |
|
(22.4.2010 20:55:38)
Kohnová, já si tak nějak myslím, že občasné myšlenky na sebevraždu patří k životu.
|
| Kohnova | •
|
(22.4.2010 21:25:50)
Nepochybne. Ale nesmi to byt moc casto (a taky zalezi, jak ta myslenka vypada, v jake situaci se dostavuje atdblabla). Coz v pripade, ze to vyprovokuje napsani internetoveho dotazu, nelze uplne vyloucit.
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:28:18)
já si zatím, myslím z nějakého iracionálního důvodu, že človek nemá na sebevraždu právo.
Netuším, proč si to myslím, protože dříve jsem měla přesně opačné přesvědčení.
Ale fakt si myslím, že je to úplně normální o sebevraždě občas uvažovat, nebo ne?
|
| sojka+07+09 | 
|
(22.4.2010 21:32:03)
Hroudo, mám úplně stejný názor jako ty. Navíc dvojče mojí maminky spáchalo sebevraždu ve 43 letech a zamávalo to s námi všemi strašně moc. I já, která jsem se se strejdou viděla tak dvakrát do roka jsem měla ve svých 17 ti letech strašné výčitky svědomí, že je to možná moje vina, že jsem mohla něco udělat, rozveselit ho, říct mu, že ho mám ráda. Srovnávala jsem se s tím řadu let.
|
|
| Kohnova | •
|
(22.4.2010 21:32:14)
Ale jo, OBCAS. Ty myslenky te nesmi systematicky trapit a mit par dalsich vlastnosti, pak je dobry se tim zacit zabyvat.
Pocit, ze clovek nema pravo na sebevrazdu vychazi z faktu, ze kdyz neumime zivot vyvolat, nemeli bychom ho ani rusit. Plus je to zakladni nabozensky postulat se slusne dlouhou tradici.
|
|
|
| gluteus maximus | 
|
(22.4.2010 21:28:39)
Ja mam sebevrazedne myslenky pri PMS.
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:32:06)
Já né, já mám ty představy, že "bych chtěla nebejt" - ten aktivní prvek, jako že si k tomu "nebytí" pomůžu, ten tam nemám. Spíš mám stavy, že mám pocit, že bych byla odevzdaná a nebojovala, kdyby mi šlo o život.......ale roztum říká, že pudy a instinkty by to stejně asi přebily, tu odevzdanost .
|
| gluteus maximus |
|
(22.4.2010 21:36:03)
Aha. Tak to ja premyslim dokonce nad tim jaky zpusob bych zvolila ale je fakt ze od prvniho porodu jsem na AD a mam diagnostikovanou depresi. Jinak jsem docela stabilni az na ten jeden den pred vypuknutim "brusinkovych dnu".
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:39:31)
no, v době kdy jsem si myslela, že sebevražda je legitimní krok, tak s emi jako optimální zdálo vykrvácet ....
|
| Palac + 1 | 
|
(22.4.2010 21:43:48)
receno pekne lezerne kafickovym tonem 
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:48:37)
To víš, J. B. nás v rámci výuky poučil, že sebevrazi delají chybu, když si zápěstí režou napříč, a ukázal nám, jak máme řez vést, aby to melo kýžený efekt.....tak jsem to akceptovala spolu se zbytkem probírané látky.
|
| Teraza Horáková |
|
(22.4.2010 21:58:05)
Hroudo, jj, o tom vím. To se dobře šije  ))
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:59:09)
Nám hlavně říka, že se to samo zatáhne ......akorát nám prej zůstanou trapný jizvy.
|
|
|
|
|
|
| Bez vypínače | 
|
(22.4.2010 22:17:33)
Jé tak to jsme dvě. Akorát já mám PMS 5 dní před. Tak snad jsem normální. I když občas zaváhám, jestli s tím někam nezajít, v rodině už takový případ byl :-(
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(22.4.2010 22:53:19)
jeden den je prima. představ si 10-14 dní před MS...
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(22.4.2010 21:39:44)
No, já mám občas pocit, že bych chtěla nebejt to, co jsem a bejt někdo úplně jinej.
Ale změnit to nemůžu, tak si to aspoň představuju. Zaplať Pánbůh, fantazie na to mám dost.
|
| Palac + 1 |
|
(22.4.2010 21:44:59)
nefrustruje te tgo v konecnym efektu, ty fantazie o tom, ze jsi nekdo jinej?
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:46:33)
Né, ona si představuje, že je nekdo mnohem horší, zlejší a neschopnejší a pak se vrátí do reality a je šťastná, že je Monty
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.4.2010 21:47:35)
Ani ne. 
Mně v reálu nevadí, co jsem, docela jsem s tím i spokojená, ty fantazie se spíš týkají toho, jak ke mně přistupujou jiný lidi.
|
| Palac + 1 |
|
(22.4.2010 21:56:32)
Monty, skoda, ze nejses na zensky, ja bych ti ty sny splnila a dvorila se ti a psala ti romanticky milostny basne a zpivala pod okny!!!!
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:57:26)
já bych taky mohla zpívat
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.4.2010 21:58:44)
Palac,
to nejsi první. Mně už dost ženských řeklo, že kdybych byla chlap nebo kdyby byly na ženský, tak mne berou všema deseti.
I když ve skutečnosti by pak asi byly dost rozladěný, protože žít se mnou fakt není žádnej med.
|
| Palac + 1 |
|
(22.4.2010 22:05:26)
u mne to hypoteticka situace neni!! zadny "kdybys byla chlap" a "kdybych byla na zensky" ... takze jedinej problem je ted uz jen v tvoji orientaci - staci, kdyz ju zmenis a do nedele jsem v praze s kvetinou a lyrou pod tvymi okny!!
ze se s tebou zije tezko, to nevadi, to romantickymu dvoreni nijak neprekazi, naopak - ziskavas tim jeste na vetsi tajemnosti!!!
|
|
|
|
|
|
|
| aky | 
|
(23.4.2010 0:32:08)
Hroudo, ja som to "chteni nebejt" dopracovala az do tak dokonaleho stadia, ze som lezala v tyzden v izbe so stiahnutymi roletami, nejedla, neumyvala sa, pomaly sa nehybala, mala som panicku hrozu z ludi, zo sveta, z buducnosti, zo vsetkeho. Najhorsie na tom vsetkom je, ze v hlave mas hrozu, strach, zufalstvo a neveris, ze bude lepsie. Vedela som!, ze uz nikdy nebude nic ine a nikdy, NIKDY! to nebude lepsie. Potom uz fakt vidis len jedno vychodisko, lebo ta bolest duse a beznadej je neznesitelna.
Wonderf00l, ak Ta to co i len trochu obtazuje v beznom zivote, chod s tym za psychiatrom.
|
| Katla |
|
(23.4.2010 7:16:03)
Tak to je síla.
Já ten pocit mívám spíše jako apatii, vyhoření, tíhu v končetinách, "bezpocitovost".
Pocity úzkostí a paniky a hrůzy z budoucnosti mne spíše dostávají do stavů frenetické, bezúčelné hlavně vyčerpávající aktivity a myšlenkových trysků.
Ale zatím to je vše v zvládnutelné formě, jen tím obtěžuju občas okolí.
Jak jsi top vyřešila? Nebo to teprve řešíš?
|
| aky |
|
(23.4.2010 9:16:07)
Vyriesili to spoluziaci, ked vykopli dvere na izbe ( poculi stonanie ). Potom som uvidela slnko, postupne som zvladla si umyt zuby...... No a riesim to tak, ze robim vsetko preto, aby som uz nic podobne v zivote nezazila, napr. uz 10 rokov som nevypila ani kvapku alkoholu.
Ale ked som pol roka na to robila skusku z psychiatrie, tak najprisnejsi pan profesor, ktory bol vsetkym postrachom, sa na mna stale viac a viac usmieval a pytal sa ma aj na sukromne veci ( napr. ci ked mi zoberie to pero z ruky a da mi ine, ci budem tou nohou pod stolom kopat viac a ci nou stale kopem iba na skuskach, alebo od detstva ).
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 9:20:24)
Tak v takové síle... Přeju Ti, aby se to už nikdy neopakovalo.
|
|
| Katla |
|
(23.4.2010 9:36:14)
tak to má grády ....tiky a bezdečné pohyby hohama rukama mívám taky, nebo cupování čehokoliv, a na písemných zkouškách jsem prý hlasitě vzdychala - já o tom nevím, teda nevěděla jsem , dokud se mne kdosi, už nevím kdo, nezeptal (ale až nekde ve čtvrťáku), jesli mne ty písemky tak vrušujou....od tý doby jsem se pro zmenu dusila.
Jinak alkohol - u mne bohužel rozppuštěč, takže jsem jasný kandidát na závislost.
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 9:41:34)
Hroudo, u mne to gradovalo, že praktická lékařka s neuroložkou obě tvrdily, že s největší pravděpodobnosti RS - roztroušená skleróza. Klepání se, brnění částí těla, problémy se sluchem, zrakem, neustále bloknutá záda, občas mne neposlouchaly nohy, no hnus.
|
| Katla |
|
(23.4.2010 9:44:39)
uf , A fakt čistě deprese?
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 10:09:04)
UF, na magnetické rezonanci nic nenašli, takže snad ano. No po lécích se mi udělalo dobře a trvá to )
|
|
|
|
| aky |
|
(23.4.2010 10:29:18)
Hroudo, ked som sa ucila na skusku z psychiatrie, tak tam bola choroba a priznaky. Pri vsetkych som skonstatovala - ale ved to mam bezne .
Teraz vazne, psychiatria je normalny odbor ( v minulosti vysunuty na okraj, aj zneuzity a tam je myslim problem). Depresia suvisi hlavne s limbickym systemom v mozgu ( nech ma psychiatri opravia ). Ak clovek zomrie pre srdce, ludia povedia "zlyhalo mu srdce". Tak isto po samovrazde by sa dalo povedat "zlyhal mu limbicky system". To je vec podania, zbavenia sa predsudkov. Velmi vela ludi trpi ( obzvlast depresiami) len preto, lebo "ved predsa nepojdem za psychiatrom, nie som blazon".
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 10:31:45)
akynali, taky si z toho dělám legraci.
Já to studovala coby amatér sama pro sebe, no když potřebuju brýle, jdu k očnímu, když serotonin, k psychiatrovi )
Možná je lepší nebrat se tak vážně. Raději připustím, že léky potřebuju, než se z toho doopravdy sesypat.
|
|
|
| aky |
|
(23.4.2010 13:30:52)
Hroudo, a mas aj take veci, ze pohar na polici je posunuty o centimeter, okamzite si to vsimnes a kym ho nedas naspat, tak sa nemozes na nic sustredit? Musis ho dat naspat! Alebo, ze tento vankus musi byt na presnom mieste na gauci vzdy rovnako otoceny? Alebo, ze si dokazes rok obliekat do prace/do obchodu na rohu vzdy rovnake veci ( samozrejme vyprate), lebo inak nie si schopna plne fungovat? A ze mas v kute "svoje" parkovacie miesto pred supermarketom a ak Ti tam nahodou niekto zaparkuje, tak 15 minut spracuvavas v mozgu, ze musis zaparkovat vedla? Vela ludi ( kino, na ulici, obchody ) - nemyslitelne, nasleduje utek. Navstevy v domacnosti ( aj ked iba na poobednajsiu kavu)- minimalne 3 tyzdne predtym psychologicka priprava.
|
|
|
|
|
|
|
|
| s s |
|
(22.4.2010 21:44:03)
Ono to není občas nebo často nebo tak, ale dostávám se tak vypětých situací, že si říkám, že to nikdy neskončí, a jsem tak z toho hotová, že chci, aby to přestalo, a udělala bych v tu chvíli cokoliv. Naštěstí ne. Jako by vám někdo dupal na hrudník, a vy nemohli dýchat, možná byste si přáli, aby to už skončilo. Po dvou hodinách, max. jednom dnu, je to už v pohodě, říkám, dostavuje se to jen v určitých situacích, kterým se nejde předejít a ani vyhnout.
|
| Teraza Horáková |
|
(22.4.2010 21:47:20)
wonder a dlabeš nějaký bobule??
Myslím tím léky.
|
| s s |
|
(22.4.2010 22:04:23)
Ne ne, jedná se o to, že těmto situacím se nedá předcházet. Než bobulky bych měla spíš řešit svou situaci, ale to musí počkat. Takže než ji vyřeším, tak to potrvá, a musím čelit těmto situacím. Někdy je to už ale tak neúsnosné, že mám takovou chuť někdy, nevím, je to blbé psát, ale minule mi pomohlo aspon kousnout do prstu, dodted tam mám naběhlý červený flek. Jinak jsem normální fungující ženská. Nechci se tu fakt rozepisovat, možná je někdo v podobné situaci jako já, a ví, o čem mluvím. Pro ty, co naštěstí neví, nechci vysvětlovat. Omlouvám se.
|
| Teraza Horáková |
|
(22.4.2010 22:07:01)
wonderful a mně to připadá jako zbytečné trápení, když můžeš začít brát léky a bojovat a napravovat až když je ti líp. Alespoň mně to takhle fungovalo.
V depresi jsem nebyla schopná nic změnit, vysílená, zničená, všechno mne bolelo... atd.
Držím palce s léky nebo bez.
|
| s s |
|
(22.4.2010 22:26:45)
Nemůžu brát léky, protože by mě to hodilo do skupiny na psychiatra, který je předepisuje. A to si nemůžu dovolit, pokud budu chtít moji situaci řešit tak, abych ji vyřešila zdárně a k úspěchu. Možná Lexaurin, ale ten je jen na předpis, a četla jsem, že je návykový. Takže to taky vylučuju. Jsem jinak fakt normální, když to všechno přejde, tak si říkám, jak jsem tak vůůůbec mohla myslet. Paradoxně mám velký strach ze smrti, ať už svojí, nebo mých blízkých. Jdu spát, ráno se beztak probudím, kouknu se na tuto diskuzi, a budu si myslet, co to za cvoka mohl založit takovou diskuzi. Jen jsem chtěla vědět, jaký jinačí blok bych mohla mít, kdyby mi v krizové situaci už i hlava vypla. V tu chvíli mám chuť udělat cokoliv (sobě), aby už to přestalo, myšlenky na rozběhnutí se proti zdi nebo do kuchyně a mnoho jejich nástrojů, v tu chvíli jsou dost intenzivní. Je to spontánní, nic plánovaného nebo tak, a má to spouštěče, o čemž vím. Dobrou noc a děkuju všem. Aspoń jsem se poprvé o tomto mohla vypsat, či někomu, i když anonymně, trošku svěřit.
|
| Ivana | •
|
(22.4.2010 22:34:24)
A nemohla by sis nechat napsat od obvoďáka třeba ten Lexaurin nebo Neurol? Mně pomohlo jen to, že ho nosím u sebe. Ten hnusnej pocit dupání po hrudníku a nemožnost se nadechnout jsem měla, nemohla jsem se z toho sama dostat, nešlo mi to. Vzala jsem si poprvé ten Neurol a zatím se mi daří to vždycky nějak rozdýchat, vždycky si řeknu, že kdyby ty pocity byly fakt silný, tak si zobnu a jen ten pocit, že mám něco, co by mi pomohlo, mě uklidňuje.
|
|
| sojka+07+09 |
|
(22.4.2010 22:35:23)
wonder a co je špatnýho na tom chodit k psychiatrovi ? Promiň ale to je hodně nezralý postoj a bohužel ho má většina laické veřejnosti. Chápu to, že by sis pak mohla připadat jako blázen, ale pro mě je větší cvok ten, který dobrovolně trpí a nikam s tím nezajde. To co píšeš mi rozhodně připadá jako vhodné pro psychiatra a mít na to náhled znamená mít dobrý kontakt s realitou.
|
| Margot+1 | 
|
(22.4.2010 23:31:00)
Sojko, nevím jestli se dokážu vyjádřit přesně, každopádně chci napsat něco upřímně, nerýpu...
Takže: Co dělat, když máš dojem, že už jsi poslední, kdo k tomu psychiatrovi nechodí a že jsi tedy jediná, na koho není třeba brát ohled, kdo si musí nechat naložit na záda a nesmí klesnout, protože už je poslední, kdo může nosit???
Taky bych se kolikrát chtěla na všechno vykašlat, skočit s okna, zhroutit se, nebo co já vím, nasadit si na hlavu igelitový pytlík a tvrdit, že se chráním před radioaktivním spadem a odevzdat se do péče odborníka a MÍT KLID?
Rozumíš mi? Tohle třeba brání mně k tomu doktorovi jít - aby tu někdo ještě zbyl, kdo cítí věci v původní podobě a je připraven postarat se o sebe a ostatní (blázny). Do pr..le. Pardon.
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 0:07:19)
To popisované přesvědčení, že na Tobě leží tíha světa, to je k zamyšlení, to už má skoro rozměr bludu.
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 9:02:43)
Ale houby. Jenom už úplně všichni v mém okolí něco "zobou" a fakt už mě občas štve, že se po mě chce, abych všechno snášela bez mrknutí oka, protože "jsem přece zdravá" 
Mmch - tvoje útočná reakce na příspěvek v diskusi, kde se lidi svěřují s velmi intimním problémem, ti přijde v pořádku?
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(23.4.2010 9:15:22)
Margot, chápu, jak to myslíš, bejt vždycky ten silnej, co si nesmí dovolit slabost, je na houby...
|
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 9:18:31)
To nebyl útok. Pokud jsi to myslela hodně nadsazeně, OK, neměla jsem reagovat. Pokud realitu opravdu takto vnímáš, je to k zamyšlení (a deprese k léčení). A neodsuzuj lidi, kteří se na psychiatry či psychology obrátí, nemusí to být známka slabosti, ale často obtížného rozhodnutí situaci řešit.
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 9:51:02)
Já je neodsuzuji, já s nimi žiju, jsou to mí nejbližší (manžel, máma, tchyně a její sestra, má nejlepší kamarádka, další blízké kamarádky (dvě), sousedka, která má stejně staré dítě a s kterou si pomáháme... úplná epidemie. Možná ani netušíš, jak je to těžké (což je věta, kterou já sama od nich slýchám často).
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 9:55:31)
Tak to se omlouvám, taková koncentrace "pacientů" v okolí, to musí být těžké. Jen abys proto nezanedbávala sebe a svoje potřeby. 
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 10:01:17)
Jsem ráda, že jsme si to vysvětlily.  Možná ale s tou "koncentrací" nebudu žádná výjimka. Popravdě, fakt mě to děsí.
|
| Katla |
|
(23.4.2010 10:04:16)
Myslíš , že se antidepresiva nadužívají, zneužívají?
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 10:08:30)
Nadužívat se asi mohou (u nás na neurolce je dostane skoro každý s chronickými bolestmi zad), zneužívat asi ne, žádná závislost na ně nevzniká. Spíš bych řekla, že někteří pacienti si v depresi tak trochu libují a léčbu bojkotují. Ono to není tak těžké.
|
| Katla |
|
(23.4.2010 10:12:08)
asi bych je taky dostala ))))))))))))))
|
|
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 10:09:18)
Já nevím, nedokážu to posoudit. Ale četla jsem někde, že dokud se deprese léčily elektrošoky (které mmch moje kamarádka prodělala v 17ti letech), tolik pacientů nebylo  Nevím.
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 10:11:57)
Elektrošoky se pořád používají.
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 10:12:59)
Jejda, jak se tam dostal ten naštvaný s válečkem, to netuším. Ten tam nepatří.
|
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 10:12:58)
Hroudo, myslím, že mnoho lidí, místo aby opravdu zašlo pro antidepresiva využívají rychlou pomoc v podobě Neurolů apod. Jenomže tyhle léky nejsou samospasný, naopak. Antidepresiva se vysazují pomalu, tyhle léky- stanou-li se návykovými, se vysazují hůře.
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 10:16:39)
p.s. a co se alkoholu týče. No, řekněme, že jsem zjistila, že mi pomáhá.... ale vždycky jen večer, rána byla hrozná a to jsem nepopíjela nijak výrazně. Mám ještě nízký tlak, takže příjemně prohřál atd.. Ale ta rána, mně bylo psychicky ještě hůř i po malém množství (tím myslím dvě dvojky vína jednou za týden). Pak jsem se alkoholu začala bát. Na léky jsem se bála ještě víc. Teď si občas něco dám, ale ten strach zůstal, takže velmi opatrně. Třeba decku vína, tři decky vody - v létě. Nebo pivo.
|
|
|
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 10:05:54)
Víš, ani mě nenapadlo, že vlastně popisuješ realitu. A taky jsem si asi dost naivně myslela, že když člověk depresi začne řešit (třeba s pomocí léků a psychiatra), výsledek se v reálném čase dostaví. "Možná ani netušíš, jak je to těžké" - oni se v tom pořád plácají?
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 10:11:43)
Plácají. Jedna hojně zalévá alkoholem, hromadně se ne/řeší nepříjemné vedlejší účinky (inkontinence, problémy v sexu). To už je fakt hodně intimní, nechci se o tom moc rozepisovat, týká se to především jich).
|
| Katla |
|
(23.4.2010 10:12:47)
inkontinence je vedlejší účinek antidepresiv? nebo té deprese?
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 10:13:24)
Alkoholu.
|
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 10:17:36)
v tomhle konkrétním případě těch antidepresiv (u starší ženy).
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 10:18:48)
jako vedlejší účinek??? Mně se tohle stávalo, když se smála ale při depresi... ne nijak výrazně, ale právě i to vedlo k podezření z RS-ky, tohle všechno ustalo. Taky jsem si myslela, že to souvisí s jinými problémy.
Svině depka.
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 10:20:58)
a o tom, že beru léky jsem se normálně bavila s přáteli, rodinou, vždycky jsem říkala "hele, neštvi mně, víš, že jsem magor ))". Od té doby se dost rozvolnily ledy, už dvě kamarádky navštívily stejného lékaře, ke kterému chodím i já.
A pomohlo. Myslím, že mnoho lidí má depku, ani o tom neví a když to pak vypukne, nestíhají zírat. My jsme řešili můj fyzický stav přes rok a půl !!! než mi to došlo. Rok a půl takovýho šílenýho trápení.
|
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 10:44:09)
Jo, bylo to z těch antidepresiv, objevilo se to současně s jejich užíváním, bylo to i v příbalovém letáku. Po vysazení se to zase upravilo.
Mě se nejvíc dotýkají ty problémy v sexu. V podstatě nám to s mužem zlikvidovalo sexuální život.
|
| Katla |
|
(23.4.2010 10:59:04)
inkontinence z antideoresiv? Z inkontinence bych měla depku ještě vetší teda ....
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 11:07:35)
No vždyť taky jo. Jenže tohle ten psychiatr neřeší  Stejně tak, jako považuje za marginalitu náš sexuální problém. Prohlásil, že máme zkusit nějakou změnu, kretén.
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 11:14:36)
Margot, ono se to upraví. Já mám tedy vysazeno, ale léky pomohly k tomu, že jsem se zklidnila, našla si pár koníčků, přestala se klepat, prostě začala jsem fungovat, ale taky se snažím o to fungovat jinak než dřív. Takže teď mám léky vysazené.
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 11:26:00)
Já už v to přestávám doufat. Nejdřív psychiatr tvrdil, že je to jen na krátké překlenovací období- a budou to už tři roky. Párkrát jsem o vysazení s mužem mluvila, ale on nechce, necítí se na to. Když zapomene prášek vzít, má příšerné fyzické potíže (únava, mdlo, pocení). Doktorovi to koneckonců vyhovuje - představuje pro něj pravidelnou (jednoduchou) činnost a příjem 
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 11:28:15)
Co manžel bere? Nedá se změnit lék, ev. psychiatr?
|
| Margot+1 |
|
(23.4.2010 11:39:50)
Nedá, protože se nechce. A psychiatrů mimo Prahu taky není na výběr...
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 11:53:37)
aha manžel..... to je jiná.
|
|
|
|
|
|
|
| Katla |
|
(23.4.2010 10:58:28)
To nevíš, že při depresi ses neměla co smát!!!
(sorry, vtípek nejapný ale můj  )
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(22.4.2010 23:26:53)
Lexaurin je návykový a navíc to není antidepresivum. Mmch, navštěvovat psychiatra neznamená chodit "do skupiny". S těžkou depresí, jejíž příznaky popisuješ, je malá pravděpodobnost, že efektivněš vyřešíš jakoukoli situaci. Imho je v čr patologické situace ohledně psychiatrie. Angínu nebo zlomeninu se taky člověk nesnaží vyléčit vůlí bez pomoci doktorů.
|
| Xantipa. | 
|
(23.4.2010 10:01:23)
Lexaurin jsem brala na spaní, protože jsem jeden čas nemohla vůbec usnout a xkrát za noc jsem se budila, ráno jsem byla nevyspalá, pořád jsem chtěla spát, ale nemohla a to bylo pořád dokola. Lexaurin mi krom jiného pomohl nabrat sílu - fyzickou. Ale že by byl na deprese? To určitě ne.
|
|
|
| Líza | 
|
(23.4.2010 9:30:37)
wonderfool, ani po tvém zdůvodnění nerozumím tomu, proč bys léky brát nemohla. BTW některá antidepresiva mohou předepisovat i praktičtí lékaři.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(23.4.2010 9:39:23)
wonder, nevím, co ti je, ale podobné pocity jsem měla prostě v depresi. Diagnostikované. Na psychiatra jsem byla, jen pořád lékaři hledali tělesnou příčinu (trvalo to hrozně dlouho) a mně to pak došlo samotné. Takže jsem ho vyhledala, dostala léky a ty mi umožnily s tím bojovat. Mně nevyhovuje vyzpovídávání se apod., léky řešení byly.
Je to dočasně za mnou, léky poměrně dlouho neberu, ale v případně jakýchkoliv problémů už vím, že nebudu na nic čekat a znovu si pro ně dojdu. Nestydím se za to a vím, že to zbytečný trápení oproti troše chemického serotoninu v mozku za to nestálo.
Mně ne. P.S. taky netvrdím, že to bez léků nejde apod. nepaušalizuju. Jen i tenhle druh pomoci je možný.
V každém případě, ať je lépe
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(22.4.2010 22:31:29)
přidávám se k Tereze. Antidepresiva ti pomůžou řešit problémy efektivně, neznamená to, že je nemusíš řešit, ale dostaneš nad nimi takový nadhled, že jsi schopná toho spoustu zvládnout. Pořád jsi to ty, ale nejdeš to paniky, nehroutíš se a přitom normálně prožíváš radost i bolest. Nestane se z tebe vysmátej debílek jak si plno lidí myslí. Měla bys je brát pokud tvoje deprese omezuje tvůj život. Je to fakt zodpovědný krok. Já o tvojí situaci nic nevím, ale říkám si, že pokud máš potřebu vytáhnout takhle niterné téma na diskusi, že už to asi vážnější bude, to samý s tím kousnutím do prstu- ubližuješ-li si, aby ses vzpamatovala tak už to není v pořádku. Nic mi do toho samozřejmě není, jenom se bojím abys neměla o antidepresivech třeba zbytečné předsudky. Moc ti držím palce jak píše Tereza ať už s nimi nebo bez. Jsem pražská, můžu ti poslat nějaké kontakty na dobré odborníky nebo na nepráškujícího psychiatra.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stárnoucí |
|
(22.4.2010 20:57:00)
Zabít se ne,ale nebýt vůbec jeden čas skoro pořád.
|
|
| HelenaPa | 
|
(22.4.2010 20:57:49)
Jo, tyhle stavy chápu. Taky jsem to měla. Naštěstí vždycky zafungoval mozek. A taky to, že doma nebylo nic dost dobře použitelnýho.
|
|
| Vejce | 
|
(22.4.2010 21:00:08)
takové situace zažívá občas asi každý z nás. a právě ty děti, rodiče a známí, kteří by byli nešťastní, nás drží nad vodou, ne?
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.4.2010 21:08:39)
Zabít se ne, ale vypadnout odtud, zmizet a žít někde úplně jinde jo.
Poslední dobou čím dál častěji. Nebýt toho, že je syn ještě malej, tak už asi někde úplně jinde jsem.
|
|
| MrakovaK | 
|
(22.4.2010 21:10:36)
Naposledy v pubertě, jinak ne. A nic až tak normálního na tom nevidím, spíše varovného. Zvláště pokud jsou obavy, že někdy hlava nepomůže.
|
|
| Horama | 
|
(22.4.2010 21:14:14)
Ne, tohle naštěstí neznám. Mívám chuť utéct, chuť ječet, chuť něco rozbít (třeba i něčí hlavu)... Je dobře, že to tvoje hlava jistí, ale možná by bylo dobré zajít s tím za lékařem.
|
|
| Goodgirl | •
|
(22.4.2010 21:25:26)
asi to nesouvisí přímo s depresí, spíše s velkou únavou kterou teď procházím, ale já mívám někdy pocit, že jestli jednou mám umřít, že to bude v autě. Prostě když řídím, pohoda situace, jedu rovně, nikde ani žádný ohrožující blbec v dohledu třeba, a mě napadne "co kdyby mi teď cukla ruka - auto se roztočí a roztřískám se na mraky, bude konec" ... prostě takový pocit že se nemůžu plně spolehnout sama na sebe (přitom jsem spíše pomalejší jezdec, žádná rally, navíc obvykle s dětma na palubě) a pak se vkrádají takové ty myšlenky co by bylo kdybych nebyla.... Ale zakazuju si na to myslet, prostě si řeknu "nepřemýšlej o tom, je to hnusný, tohle neovlivníš" nebo něco v tom smyslu. Druhá věc je ta, že já jsem hrozný srab, bojím se bolesti, vadí mi krev. Takže když mě tohle jednu dobu napadalo tak nějak intenzivněji, řekla jsem si že v autě se vytřískat je blbost, že tam není "záruka" že by to bylo bezbolestně a rychle za mnou, musela bych najít jiný způsob a to už zas vyžaduje odhodlání a na to jsem právě ten srab...... tak snad to není až tak zlé když se vlastně bojím.
|
| Táni+dvojčátka 7/08 | 
|
(22.4.2010 21:30:37)
Občasné myšlenky na sebevraždu patří k životu?! Tak to jsem asi mimo mísu, ale fakt mě nikdy nenapadlo, že bych se chtěla zabít
|
|
| dajmab | 
|
(22.4.2010 21:31:27)
Tak já tě za nás za všechny ostatní řidiče prosím, abys na to fakt zapomněla, protože v té chvíli bych tě opravdu nechtěla potkat. Až budeš mít cukání, tak si na to vzpomeň, že nejsi na silnici sama. Díky!
|
| sojka+07+09 |
|
(22.4.2010 21:34:43)
dajmab můžu tě uklidnit, že to je typická obsedantní myšlenka, která nemá s chováním nic společného. Myšlenka nezabíjí, díky myšlence se nevybouráš.
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:38:20)
já myslím, že si Goodgirl říká: jestli pak to ví i ta ruka, co drží volant, že to je jen obsednastní myšlenka a né rozhodnutí?
Já mám období, říkám období, protože nekdy mi to nevadí, kdy mám šílení úzkosti z výšek, různých rozhleden, výhledů na skalách, Macochy - protože se taky říkám, zda to tělo ví, že ta představa kroku do prázdna je jen fanzazie?
|
| sojka+07+09 |
|
(22.4.2010 21:42:59)
hroudo a přesně takhle obsedantní myšlenky fungujou- člověk ví, že je to blbost, ale i tak ho to napadne a hrozně ho to znejištuje a přitom ví, že by to neudělaL.
|
| Katla |
|
(22.4.2010 21:45:48)
ale nevíě jistě, jestli to ví tělo........když se k tomu připojí ještě lehký pocit derealizace a depersonalizace, kdy máš pocit, že nic není skutečný a ty tam vlastně ani nejseš, tak se může stát cokoliv...........i to, co vlastě nechceš a neplánuješ .......nic, holky, bacily mi asi napadly nejen krk ale i mozek ...no, mozek, to ganglium, co mi klechtá v lebce, takže jdu kloktat a spát. Ahoj
|
|
|
|
|
|
| Africanka | •
|
(23.4.2010 9:26:02)
Presne tohle znam
|
|
|
| Slunce+3 | 
|
(22.4.2010 21:26:19)
nevim jestly by nebylo lepšicsi zajít za psychiatrem,ten pomůže,at to nezajde daleko,držím palce
|
|
| sojka+07+09 |
|
(22.4.2010 21:26:37)
kdysi jsem v práci úplně vyhořela, měla jsem depresi- takovou snad mírnou a i když jsem nechtěla spáchat sebevraždu, měla jsem stavy, kdy mi to nepřišlo jako špatný nápad- když by byl život neúnosný a moje stavy se nezlepšily. Ještě jsem ale neměla děti, takže to je pro mě takový blok. Ale dovedu si představit stavy, které tě k těm myšlenkám vedou. Zvládla jsem to psychoterapeuticky a bez léků a tobě doporučuju dobrého psychiatra. Člověk s náhledem se pozná taky podle toho, že si nechá pomoct, je to zralé chování. Držím palce.
|
|
| Lassie66 | 
|
(22.4.2010 21:32:04)
Tak trochu to znám. Ale sama nic důležitého nepostrádám, jsem v podstatě šťastlivec. Mám vše, na čem v životě záleží, kromě schopnosti radovat se ze života To bude asi nějak vrozené, či co.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(22.4.2010 21:41:23)
v době opravdové deprese jsem chtěla nebýt. Ano, párkrát mne to napadlo, ale od nápadu k realizaci naštěstí daleko, navíc mne to vyděsilo natolik, že jsem si došla k psychiatrovi pro antidepresiva.
Doufám, že depku už mám vyléčenou (ale vrátit se může, potvora), přesto někdy takový pocit, někam se zahrabat a "trhněte si všichni nohou !" opravdu mívám.
|
|
| Gora | 
|
(22.4.2010 21:42:59)
Někdy si říkám, že by bylo lepší už nebýt - mám zdravotní problémy, a když dostanu jednou za čas šílené bolesti, tak si říkám, že už to déle nevydržím. Pak bolesti pominou a já jsem zase šťastná a relativně spokojená se životem.
|
|
| malvínka | 
|
(22.4.2010 21:49:03)
Tyhle stavy jsem mívala ještě před natozením syna, po jeho narození ne, přece ho tu nemůžu nechat samotného... ale stavy, že mám všeho po krk a chci být někde úplně jinde, jedno kde, ale hlavně daleko odsud mám skoro furt. Kdybych neměla dítě kdoví kde bych byla. Chtěla bych jít k dobrému psychologovi, ale je to nereálné. K jednomu jsem chodila a byl to takový magor, že mně to úplně odradilo. Mmch v našem městě je jediný, takže bych musela hledat v okolních větších městech a na to fakt nemám čas ani náladu
|
|
| Zasjaj | 
|
(22.4.2010 22:51:52)
Ne, chut se zabit nebo nebejt jsem myslim nikdy nepocitila, chut zabit nekoho jineho, to jo
jednou jsem mela obdobi, kdy mi neustale vyvstavalo na mysli, ze se nenanvidim a ze nenavidim svuj zivot. Casem to preslo.
|
|
| Ivi + M + P |
|
(22.4.2010 22:56:01)
Klidně napíšu, že čas od času ano.
Jak píšeš, prostě se najednou sejde pár věcí, která já neovlivním, to mě asi na tom ubíjí nejvíc.
Pokud se to táhne delší dobu a já čekám každý den, že už to bude lepší a ono není ... pak mívám ten pocit, že už to nevydržím a řešením by bylo odejít.
Pokud dojdu až sem, klidně o tom přemýšlím i několik dní. Obvykle to končí, až když si začnu představovat, jak by to bylo, když by bylo PO.
To zabírá a myšlenky mne opouští.
Přece nejsem takový srab, abych to odpískala v nejlepších letech
Pravda je, že se vždycky všechno nakonec nějak vyřešilo a to, co se zdálo zprvu hrozné, bylo nakonec vlastně to dobré.
Takže chápu a hlavu vzhůru !!! Bude líp .... jednou.
|
| Vaclavka | 
|
(23.4.2010 8:57:01)
Ivi, teď jsem narazila na tvůj příspěvek. Jo, taky si představuju, co by bylo po a co by bylo než by bylo po. Teď po tátově smrti mi to vrtá hlavou čím dál tím víc.
|
|
|
| Africanka | •
|
(23.4.2010 5:57:25)
Jo, mam.
Zive si to predstavuju, jak jdu a udelam to a bude klid. Opravdu to pred sebou vidim jak ve filmu.
Nejcasteji myslim na to, ze se zastrelim, dam si zlatou nebo to nekam narvu s autem. A pritom premysleni mi pak dojde, ze pistoli nemam, drogy nevim kde bych sehnala a ze bych mohla zabit jeste nekoho jineho, respektive ze by se mi to nepovedlo a ja zustala treba ochrnuta.
Timhle se dostanu velice rychle k vystrizliveni a mam se zase "rada" a na sebevrazdu zapomenu. Zajimave je, ze v te chvili myslim na takove veci, ale treba myslenky na rodinu nemam zadne. V tu chvili pro me neexistuji.
No a pak mam dny, kdy chapu sebevrazedne atentatniky, protoze nenavidim cely svet. To ale nastesti netrva dlouho.
Po vetsinu casu jsem vsak bez depresi a spokojena.
|
|
| Pawlla |
|
(23.4.2010 6:59:54)
Nikdy jsem takové myšlenky neměla i když jsem často byla v těžké situaci.Těžko se radí, když nevím jaký máš problém,ale asi bych odborníka navštívila.To není žádná ostuda ani prohra naopak je to kolikrát první krok ke zlepšení situace.
|
| Sharon35 | 
|
(23.4.2010 8:39:46)
Tak mne to napadlo dvakrát,vždy jsem při tom měla nějaký splín a myla jsem okna...bydlím v 9.patře
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(23.4.2010 8:53:59)
Znám to z dřívějška, měla jsem endogenní deprese, stavy, kdy člověk neměl sílu vylézt z postele, chuť žít, nic. A přesně ten pocit, co už tu někdo popisoval, že už to nikdy nebude lepší...rady lidí okolo, myšlené sice dobře, "vždyť to přejde, zas bude líp, dostaneš se z toho", mi připadaly úplně mimo a měla jsem pocit, že mi nikdo nerozumí. Chuť se zabít jsem ale měla jen jednou v životě při hluboký krizi vlastní identity, naštěstí se mi to nepovedlo...Už je to hodně dávno, tenkrát se o depresích ještě moc nemluvilo, tak jsem s tím ze začátku nikde nebyla, antidepresiva nebrala, ale sama jsem pak vyhledala psychologa.
Wonder, určitě s tím někam jdi. Takové myšlenky sice asi k životu patří, nicméně jsou signálem, že je někde něco špatně...
|
|
|
|
| Andrea | •
|
(23.4.2010 8:36:11)
Sebevražedné myšlenky nemívám, ale občas mám hroznou chuť od všeho utéct. Dostat k dispozici třeba měsíc, kdybych nemusela vůbec nic řešit a zároveň by mě na tu dobu postihla nějaká lehká amnézie díky které bych zapoměla na všechny problémy. Alespoň na chvilku.
|
|
| Vaclavka |
|
(23.4.2010 8:46:33)
Jo, v poslední době mne taky napadá, že by bylo docela fajn nebejt. A přemýšlím nad způsoby jak na to. Jenže jsem srab... tak to zatím jistí krabička cigaret na den.
Wonder, když jsem nastupovala na MZV, tak jsem musela mimo jiné vyplnit dotazník, jednou z otázek bylo, zda jsem byla někdy v péči psychiatra, dokonce i psychologa. Nevím, nakolik odpovědi ovlivní přijetí či nepřijetí, ale celkem chápu obavy z toho, že by měl člověk toho psychiatra navštěvovat, aby se to pak někde nedalo proti němu zneužít.
|
| Hilly. |
|
(23.4.2010 9:10:28)
Václavko, to si děláš legraci? Myslím s tím uváděním MZV, zda jsi byla někdy v péči psychiatra? Není to protizákonné? To je teda humus, řeknu ti. To musel vymyslet nějaký imbecil s předsudky ještě z totalitních dob. Takovíhle blbci si představují, že když někdo navštíví psychiatra, tak musí být nutně těžký agresivní schizofrenik, nebo prostě a jednoduše blázen. To co si napsala mě skutečně rozladilo...punc toho, že by dotyčnému mohla péče u psychiatra ublížit ještě stran kariéry a společensky, těmto lidem tedy rozhodně nepomůže...to už je potom třeba lepší spáchat sebevraždu, že...
Je mi z toho šoufl...
|
| Katla |
|
(23.4.2010 9:12:03)
co je to MZV?
co když to tam neuvedš podle pravdy?
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 9:21:34)
1. Ministerstvo zahraničních věcí
2. Myslím, že nezjistí
|
|
|
| Vaclavka |
|
(23.4.2010 9:26:58)
Hroudo, Ministerstvo zahraničních věcí. A Hilly, je to fakt. I když jsem to napsala poněkud nepřesně. Na MZV musíš požádat o prověrku na určitý stupeň utajení, žádáš u Národního bezpečnostního úřadu. Žádala jsem o "téčko", čili tajné. A právě tam se to vyplňuje. V péči psychiatra jsem nebyla, jen psychloga a neuvedla jsem to tam, bála jsem se.
|
| Líza |
|
(23.4.2010 9:28:56)
Pokud to tam uvedeš, další jejich krok bude, že si vyžádají informace od toho dotyčného psychiatra nebo psychologa - právě ve smyslu, jestli ses tam léčila proto, že špatně spíš, nebo jestli jde o vážnější problém, kterej může tvoji spolehlivost a důvěryhodnost nějak narušovat.
|
| Ananta | 
|
(23.4.2010 9:51:55)
A psychiatr informace poskytne?? To přece nesmí... odchrana osobních dat...
|
|
|
|
| Cimbur |
|
(23.4.2010 9:29:06)
Taky mě to naštvalo.
|
| Katla |
|
(23.4.2010 9:38:05)
tak ale na některá místa je asi veškerá opatrnost potřeba, těžko říct.
|
|
|
|
|
| jakztakz | •
|
(23.4.2010 10:07:34)
Taky mě to občas napadá, jsem poměrně depresivní typ. Nejhorší bylo těhotenství, měla jsem pocit, že jsem s dítětem přišla o tuto poslední možnost "řešení", že už to nikdy nebudu moci udělat a byl to pocit člověka chyceného v pasti. Myslím, že v mém případě je od myšlenky k činu nekonečně daleko. Jistým způsobem tuším, že představami o své smrti realizuji nějaké útočné pocity vůči blízkým, snad je trestám, snad si tím odžívám skrývaný narcismum a pocity sebelítosti, přesně nevím. Ale někdy si představuji svoji smrt, pohřeb a podobně. S příchodem dítěte mě tato představa přestala postupně bavit, možná proto, že se stala definitivně tak nereálnou, možná mi jistým způsobem opravdu začalo záležet na mém životě. Teď si někdy představuji smrt svých blízkých a opět si asi odžívám podobné pocity a frustrace.
Asi jsem se smířila s tím, že je to docela neškodná úchylka, kterou nehodlám odborně řešit.
|
|
| Katka, kluci 11 a 7 | •
|
(23.4.2010 10:27:46)
Tak já nevím, myslela jsem si, že osvěta je dál...Moderní AD opravdu mohou pomoci odlepit se ode dna a pak se pomalu nejdou řešení i zdánlivě neřešitelného,. Nebo se nenajdou, ale naučíš se s tím žít a nebude tě to tak pohlcovat....Deprese je nebezpečbá právě kvůli riziku "konečného řešení". Lexaurin je dlohodobě naprd, návykový. Moderní AD dnes píše i praktický lékař či neurolog, navíc fakt nevím, proč je tak "ostudné" navštívit psychiatra.....Nech si pomoci, tyhle stavy se můžou zhoršovat a pak už člověk nemá sílu ani se někam objednat....
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)