| 16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(25.5.2010 22:18:27)
No jo, ale nás duševně nenormálních, co si ty věci k tělu nepouštíme je taky třeba, aby měl těm lítostivejm a empatickejm kdo hladit vlásky a nosit do pakárny pomeranče.
Ono je strašně hezký být cíťa a mocně se dojímat nad neštěstím etiopské matky, ale reálně je to k ničemu, ten pocit zoufalství a bezmoci nikomu v ničem nepomůže, ani tý etiopský matce, ani tomu, kdo je mocně dojat.
Nevím, kolik lidí by se nezhroutilo, když by jejich psychicky nemocnej manžel v plně rozjetý psychóze unesl prarodičům dvouletý dítě, zamkl se s ním v bytě a nikoho nepustil x hodin dovnitř. Mně to třeba ani nenapadlo. Stejně tak mne to nenapadlo, když mne mlátili alkoholici, občas velmi vynalézavými způsoby. Jeden mne třeba kovbojskejma botama kopal do ledvin, že jsem skoro čtrnáct dnů čurala krev. Nebo mne chytil za vlasy a třískal hlavou o kachlíky v koupelně. Možná jsem se měla zhroutit, ne? A k čemu by to jako bylo dobrý? Nevím. Tenhle názor nesdílím. Podle mne jsou správné věci ty, které jsou ve výsledku užitečné. Prožívat cizí utrpení není užitečné. Buď můžu pomoci, tak jdu a pomůžu, nebo nemůžu a kašlu na to.
|
| Lassie66 | 
|
(25.5.2010 22:23:00)
Monty, problém je, že si nikdo nevybírá, jestli bude cíťa, nebo ne.
A ještě v jedné věci ti budu oponovat - soucit je důležitá lidská vlastnost. Vysvětlovat nebudu, asi by to nemělo smysl, jelikož máš tyhle věci jinak. A děkuji všem, co nosí pomeranče.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:24:10)
"Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím... A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet do až do konce svých sil a ještě za něj."
Stefan Zweig
|
| Lassie66 |
|
(25.5.2010 22:25:45)
No jo, ještě, že jsou ty definice 
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:28:11)
Lassie,
ale tahle je náhodou dost přesná.
Pokud jsi nečetla od Zweiga Netrpělivost srdce, odkud ten citát pochází, tak vřele doporučuji. Je to jedno z mála mých oblíbených beletristických děl, ke kterým se můžu čas od času vracet.
|
|
|
| remus | 
|
(25.5.2010 22:25:48)
jo, tak to je přesně ta touha po změně..
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:26:32)
Mmch. jen málo vlastností nelze změnit nebo alespoň korigovat. Ovšem, musí se chtít. 
|
| Lassie66 |
|
(25.5.2010 22:27:50)
Takže můžu být citově oploštělá, jen chtít? 
|
| Vokounka | 
|
(25.5.2010 22:29:00)
Lassie, asi můžeš, ale naopak pochybuju.
|
|
| remus |
|
(25.5.2010 22:29:27)
no tak to bys byla pravděpodobně velmi bohatá a úspěšná, ale asi taky pěkně v depce, city z nás dělají lidi, nejsme stroje
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:29:33)
Lassie,
záleží na tom, čemu říkáš citová oploštělost.
|
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(25.5.2010 22:30:50)
chtít můžeš, ale musíš mít náhled- většina lidí s těžkou duševní poruchou ho nemá a proto běhají naprosto zdraví po stromovce a povídají si s gumovým kačerem. Ne opravdu Monty, to pořád mluvíš o relativně zdravých normálních lidech přístupných psychoterapii- tj. se schopností náhledu, vůli něco změnit, a s určitým stupněm inteligence.
Nemocnýho člověka většinou dotáhnou k psychiatrovi jeho příbuzní, protože je přesvědčen, že svět kolem se změnil, nikoliv on.
|
| remus |
|
(25.5.2010 22:32:43)
spíš je přesvědčen o tom, že není nemocný, dokud si duševní nemoc nepřizná, tak ji nemá cenu ani léčit, respektive nelze ji vyléčit, jen utlumit
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:34:35)
sojko,
jistě že mluvím, protože reaguji na příspěvek Hroudy, nikoli na tvůj zakládající.
O duševních poruchách mi vyprávět netřeba, otec mého syna má schizoafektivní psychózu a nějakou tu hezkou diagnózu má v mém okolí prakticky každý druhý. Mám velmi bohaté zkušenosti.
|
|
| Katla | 
|
(26.5.2010 7:12:44)
Jako laik mám dojem, že se tu mluví o dvou různých věcech. Já jsem spíše mluvila o lidech, kteří žijí ve stejném světě jako ti takzvaně zdraví, jen na realitu z hlediska těch zdravých reagují neadekvátně - třeba apatií či třeba nějak přemrštěně, co já vím, třeba i sebevraždou. Prostě žijeme ve stejném světě, jen já jakž takž funguju a oni né.
No a pak jsou tu ti, kteří reagují naprosto adekvátně, ale na SVOJI realitu. Takže když žiješ ve světě, kde tvoje gumová kačenka potřebuje chodit ven a je moc smutná a potřebuje si povykládat, přičemž má ale hrůzu z oblečených lidí, tak naprosto logicky a pochopitelně jdeš s kačenkou nahá na procházku do Stromovky, přičemž si s ní vřele povídáš. To je naprosto racionální chování v tom tvém světě.
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(26.5.2010 10:00:52)
Hroudo, ty jsi mluvila s mojí kačenkou? 
|
| Katla |
|
(26.5.2010 10:17:45)
ona má kamarádku, která se zná s tvojí kačenkou......takže vím VŠECHNO!
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(26.5.2010 10:24:00)
A sakra... 
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vokounka |
|
(25.5.2010 22:26:45)
A já bych jen doplnila k Monty, že je to tak. Taková trošku duševní evoluce. K čemu jsou zjitřený emoce dobrý, když k životu to není?
Prostě nejlepší je zlatá střední cesta. Pochopit, soucítit, ale nenechat si tím nabouratto svoje.
|
|
| Tvoje horší já |
|
(25.5.2010 22:28:44)
Monty, koukám, že jsi toho musela hodně prožít, přežít a vydržet. Opravdu tě obdivuju.
Jinak ale - myslím je veliký rozdíl mezi nošením pomerančů a sentimentálním pláčem nad fotkou vyhladovělého dítěte. Druhý případ je opravdu zbytečný, pokud nás tedy nevyburcuje k nějaké smysluplné činnosti. Pomeranče a návštěva nemocného - to smysl má.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:32:12)
Jano,
tys mne nepochopila. Ty pomeranče nosí ti, co se nedojímaj, protože ti, co se dojímaj by se v blázinci složili. Jako moje sestra... ta z toho byla skoro sama zralá na prášky, když byla za švagrem na jedný návštěvě. Já vůbec nechápala, co se děje... podle ní to bylo "hrozný". Pro mně to byl normální blázinec.
|
| hrúda |
|
(25.5.2010 22:34:16)
Chápu, co chce Monty říci.
|
|
| Lassie66 |
|
(25.5.2010 22:34:18)
Problém je, že jsi naházela empatii a přecitlivělost do jednoho pytle. 
|
|
| Tvoje horší já |
|
(25.5.2010 22:35:12)
A tak promiň Monty, už přestávám být textově gramotná.
Jenom tak bokem, protože to už tady možná padlo - nejsou duševní poruchy taky hodně o chemii? Když prostě chybí nebo přebývají nějaké ty sloučeniny a spoje nefungují tak, jak by měly - můžeme to vůbec sami vůlí ovlivnit?
|
| remus |
|
(25.5.2010 22:39:28)
nejsem sice Monty, ale duševní poruchy také jsou o chemii, ovšem to, že ti někdo tu chybějící chemii dodá neznamená, že se vyléčíš, s tou chemií musí nastoupit i změna myšlení
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:41:03)
Myšlení? Jak chceš změnit myšlení? Nerozumím, co tím bylo míněno.
|
| Tvoje horší já |
|
(25.5.2010 22:41:33)
Monty, právě jsem se Tinus chtěla zeptat na totéž. Nedovedu si to totiž představit.
|
| remus |
|
(25.5.2010 22:45:18)
tak já to tu už psala, ale známá se schiz. mi říkala, že prášky jí sice pomůžou, ale pokud chce žít plnohdnotný život a ne každou chvíli ležet na psychárně, tak se musí naučit s nemocí žít a hlavně si jí přiznat a přestat se v ní utápět, mě teď nenapadá žádný pořádný příklad, ale třeba nesnášíš pohled na krev, dejme tomu, že je to tvůj spouštěč úzkostného stavu, tak se sebereš a půjdeš se třeba kouknout na operaci, prostě se tomu postavíš
|
| Lassie66 |
|
(25.5.2010 22:48:19)
Tinus, to bych teda nedoporučovala. To by doktoři nevěděli, jestli se dřív věnovat tobě, nebo operovanému
|
| remus |
|
(25.5.2010 22:51:54)
no tak v tom případě by to byla zkušenost na ho.no, no blbý příklad, ale něco v tom smyslu, já třeba nesnáším, když nmám nějaký plán a někdo mi ho naruší, pak jsem naštvaná a jsem tak v křeči, že si tím spustím migrénu, no tak jsem to začala prostě ignorovat, mám svůj plán na odpoledne, manžel přijede natěšený z práce na nějakou jinou činnost, no tak prostě jen řeknu proč ne a jedu podle jeho plánu, ohromně mi o pomohlo, pak si vždycky večer říkám, jak jsem dobrá
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:53:39)
Tinus,
asi chápu, co chceš říct. Jde o změnu přístupu k sobě samému a ke své nemoci.
|
| remus |
|
(25.5.2010 22:57:29)
přesně tak, změna je život a život je změna
|
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:40:14)
Jano,
jasně že tam dochází k změnám v chemii mozku, taky proto se při léčbě používají neurotransmitery, podobně jako u epilepsie (některé léky se předepisují jak epileptikům, tak psychotikům), a nemusí to být zdaleja jen genetická záležitost, k psychóze se můžeš propracovat i chlastem nebo drogami, například.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.5.2010 22:44:02)
Ehm, zapomněla jsem - psychózu rozumově neovlivníš.
|
|
|
| Zasjaj | 
|
(26.5.2010 3:20:42)
monty
"Já vůbec nechápala, co se děje." a nerikala jsi nekde o sobe, ze mas Asperga, teda trochu jinou nez prumernou schopnopst empatie, ze?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.5.2010 9:16:12)
Zasjaj,
obávám se, že mám nulovou schopnost empatie, alespoň pokud ji budeme chápat tak, jak je obvyklé. Ona totiž z ryze racionálního, pragmatickýho hlediska je empatie nesmysl. Nemůžu se vcítit do nikoho, kdo prožívá nějakou bolest. Můžu si to maximálně namlouvat. Ano, já jsem se svým AS a chorobnou potřebou racionalizace něco jako entomolog, když se dívá na brouky, ale na druhý straně právě tím, že iluzi vcítění nepropadám pro ty lidi můžu reálně něco udělat. Psala jsem tu, že jsem nedávno řešila sebevražednej pokus sousedky, která se nacpala nějakými prášky. To je přímo učebnicovej příklad. Jistě, vidím, že je v těžké životní situaci (jinak by to nedělala), tuším, co chce slyšet a co mám dělat, ale nemůžu to s ní vnitřně prožívat, může mi jí být maximálně líto. Možná budu za tento názor kamenována, ale domnívám se, že ono vcítění se nebo snaha o něj není ničím prospěšná trpícímu, nýbrž vciťovateli, který si tím podvědomě uspokojuje vlastní potřebu, ať už jde o potřebu sentimentálních či romantických duševních hnutí nebo utvrzení se v tom, že jsem na tom sám vlastně dobře, když se mi nic takového nestalo. Možná proto se v některých povoláních časem zcela vytrácí, protože je toho už zkrátka trochu moc a organismus přestane na podněty zvenčí reagovat. Např. ve zdravotnictví. Osobně jsem vydržela ve špitále na sepťáku měsíc a musela jsem odejít, jinak bych se asi uchlastala. Ovšem nikoli proto, že bych se mocně dojímala osudy trpících. Čistě proto, že jsem pochopila, že jim prostě nemůžu účinně pomoct, i kdybych se stavěla na hlavu. Dělala jsem co šlo, ale bylo to pořád málo. A jak často opakuji, bezmoc je naprosto nejhnusnější pocit na světě.
|
| Zasjaj |
|
(26.5.2010 14:42:46)
Monty, aha, ja mela dojem, ze zemmreli i vnoucata nebo nebyly ty z dalsiho manzelstvi?
Muj dojem je, ze empatie je meritena velicena, lidi zazivaji pocity i meritelne zmeny (tlak, adrenalin) ackoli k nim nemaji objektivni duvod, jen vidi nekoho jineho, ktery to proziva. Jsou ruzne podle toho, do jake miry blizci jsou si lide a podvedome to ovlivnuje nase jednani - zrovna jsem cetla studii, kde testovani lide delali spatna a naprosto iracionalni rozhodnuti jen diky tomum, ze je delal i osoba, ke ktere meli vysokou miru emaptie. Pokud je delal nekdo, kdo jim byl sumak, rozhodovali se nezavisle.
Si myslim, ze to urcite hralo velkou roli pri vyvoji spolecenskeho chovani, z velke casti neni racionalni a presto jiste prinaselo vyhodu pro preziti.
|
|
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(25.5.2010 22:34:21)
já myslím, že sentimentálně nad fotkou vyhladovělého dítěte pláčeme málokdo, holt někteří občas pošleme peníze, někdo jede dělat lékaře bez hranic a někdo radši pomáhá na projektech, který jsou vidět- třeba koupí vysoušeče někomu zatopenýmu- to je asi to co Stefan Zweig myslel ne ? . Nic z toho není špatně. I nás rádoby samaritánů je na světě potřeba, i těch co mi bez mrknutí oka přinesou pomeranče až se budu léčit.
|
|
|
|
, kdo ale nezmění způsob myšlení, tak se z ní nevyhrabe
no jistě č. 18 - Válka Severu proti Jihu
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)