| danielaSK2 | 
 |
(4.7.2010 22:50:03)
Ahojte,
Precitala som si tu zopar diskusii a rozhodla som sa napisat sem aj ja.
Babulky, potrebujem poradit, povzbudit ale najprv aspon v skratke moj pribeh:
Som 6 rokov vydata, mam 2 krasne deti, toho casu som este na MD.
Pred cca 2 rokmi vyslo najavo ze ma manzel zhruba (vtedy uz)rok podvadza,
Cize zacal si nieco pocas mojho druheho tehu...
Chodili sme spolu 3 roky, vzdy sa javil byt zodpovedny, spolahlivy,milujuci a zrazu som ho nespoznavala... Arogantny, odmerany, necitlivy...
Po odhaleni nevery v nej kludne dalej pokracoval, 2 mesiace s dotycnou aj byval.
Cely cas som bola trpezliva, nerobila som sceny, nehystercila, cakala som...
Kto si to prezil, vie ake to je. Potom sa nastahoval naspat k nam ze akoze „sa vratil“ ale ku mne bol nadalej odmerany, nevsimavy. Ak som zacala rozhovor,
tak tvrdil ze je spokojny a nema co riesit, vsetko je ok, viac som z neho nedostala ani slovo. Zo zaciatku som sa snazila, mala som zaujem, skusila som vselico
Ale nic nepomohlo. Postupom casu som otupela, snazila som sa aby sa venoval aspon detom, aby sme si prerozdelili ulohy a pod. ale on cez tyzden chodil az o 9 vecer(vraj bol v praci) a cez vikendy tu bol pritomny len fyzicky...vyse pol roka
som ho ziadala aby sa od nas odstahoval (mal kam, ja nie) az sa mi to nakoniec podarilo po tom co som si vsimla ze mu na mobil vola frajerka – omylom si
ho nechal na policke. 3 mesiace byvame oddelene, on chodi len na vikendy za detmi, inak si randi, nic nechce riesit a ja pomaly pomyslam na rozvod. On neprejavil ani stipku lutosti, svedomia, nic. Tvari sa ze je vsetko v poriadku, nad nicim sa nezamysla.
A ked som mu povedala ze ma najviac mrzi ze ublizil vlastnym detom tak povedal ze „neublizil“ ze je to len moj pohlad na vec.
Vsetkym tymto sa zaoberam posledne 3 roky takmer 24hod denne a obcas uz nevladzem.Byvam velmi nervozna, odraza sa to na detoch, je zo mna kopka nervov, stale sa trapim.
Mam oporu v rodine a kamoskach ale nechcem ich stale otravovat.
Neviem ako sa vysporiadat s pocitom ze som v niecom sklamala, neviem co som spravila zle ze to takto dopadlo, trpim ze moje deti nebudu mat uplnu rodinu
(dilema rodina „ na oko“ alebo radsej byt sama). Bojim sa byt sama, hoci som sama uz strasne dlho... bojim sa rozvodu, financii, vsetkeho. Prosim poradte, povzbudte... dakujem!
(temu som zadala dvakrat do „nevera“ aj „rozvod“)
|
| Piškot s Piškůtky 6/04+11/09 | 
|
(4.7.2010 22:58:00)
Danielo, chápu tě, až mě slzí oči, jak moc tě chápu. Jsem na tom velmi podobně. Malinký rozdíl je, že manžel má výčitky, je mu to všechno líto, nicméně cit co chová k milence je silnější. Nebydlíme spolu od ledna a o rozvodu tehdy nechtěl ani slyšet. Teď je to 2 týdny co už ano, ale ne kvůli milence. Kvůli mě, abych se netrápila-bojovala jsem jak lvice a doufala, měla očekávání, která on nechtěl a ani nemohl plnit. Na rozvodu jsme se domluvili, ale ani jeden ho nechce podat. Já proto, že ho mám stále ráda, i dyž je to i pro mě nepochopitelné, že srdce a rozum nejsou za jedno a on asi kvůli zadním vrátkům.
Taky se bojím. Nikdy jsem nebyla sama, natož s 2 dětma. Bojím se existenčních problémů, bojím se....ale na druhou stranu vím, že nechci snášet jeho milenecký poměr. Takže nemám jiné cesty. Buď to podá on, nebo já za čas. Jiné řešení u nás už asi není.
|
| kajkule+kája06/07+Maty11/09 | 
|
(4.7.2010 23:33:13)
 strašný. držím palce. Jsou to různé pocity a tak trochu vím, co se stebou děje i když ne úplně.
Je mi to líto, nejhorší to j ekvůli dětem, kdyby byl člověk sám, je to tak jednoduché i když by to bolelo..
|
|
| kajkule+kája06/07+Maty11/09 |
|
(4.7.2010 23:35:15)
Piškotku, děkuju ti za útěchu, všimla jsem si a ted. ale u nás to je jiné o něčem jiném. Písnu ti email.
|
|
|
| Miri30 | 
|
(5.7.2010 9:13:09)
Danielo, vždyť Ty už vlastně sama jsi. :-(
Nemyslím, že by stálo za to investovat energii do člověka, který jí z Tebe jen vysává.
Neboj se, jestli máš podporu rodiny, tak to zvládneš. Nejsem zastáncem "rodiny na oko" jen kvůli dětem. Sama jsem v takové rodině vyrostla a vím, že to za to nestálo. Ono to dusno doma dítě pozná.
|
| danielaSK2 |
|
(5.7.2010 12:47:17)
Dakujem vam za vase slova, moc mi pomohli. vcera na mna padla taka tazka chvilka, tak som to potrebovala vsetko "povedat" niekomu cudziemu kto to so mnou nepreziva tie 3 roky. dobre mi padne pocut nazory ludi co maju odstup od mojej situacie...
je mi luto kadzej zeny co sa trapi v podobnej situacii kde su aj deti, lebo ta zodpovednost nepusti, nemozeme si len tak vyrazit na rande ze ano a zacat znova...
Piskot - nic neuponahlaj, podla seba viem ze vsetko sa vyvijalo vo mne postupne pomaly same... tiez som si nevedela predstavit rozvod pred 2 rokmi, lubila som svojho muza a bojovala ale postupne ten cit vo mne umieral... Teraz by som bola najradsej keby som ho uz nemusela nikdy vidiet... A ten pocit viny, zlyhanie vo mne, s tym teraz bojujem (posledne 2 roky ma muz presviedcal ze on sa snazi a mne nic nie je dobre a ze to kvoli mojej povahe ze som stale nervozna atd to uz nejde spravit a nech som sa snazila akokolvek, nic nebolo dost dobre a mne az casom doslo ze to len zakryva svoj dvojity zivot a snazi sa preniest vinu na mna - tak to stale prezentuje aj pred rodinou - zbabelec - moj rozum to vsetko vie len ten pocit viny sa mu podarilo vo mne zakorenit).
este raz diky baby za vasu podporu. idem bojovat za seba 
|
|
|
| Maryl | 
|
(5.7.2010 14:52:01)
Danielo,
je mi tě moc líto,že si tohle prožíváš.Vím,že ti to moc nepomůže,ale mysli na heslo,že všechno zlé je pro něco dobré.Já věřím,že v životě nic není náhoda,třeba tě čeká něco jiného pěkného,a kdybys zůstávala nadále v tomto vztahu-nevztahu,tak bys neměla šanci něco jiného poznat.Až to skončí,budeš zas o kus silnější,to je dobře,že máš kamarádky a rodinu,jednou jim tu pomoc třeba zas vrátíš.Píšeš,že tvou nervozitu odnáší i děti,právě kvůli nim odejdi,ony za to nemohou a nezaslouží si žít v nepříjemné atmosféře.Víš,na jednu stranu se všude píše,kolik je dnes rozvodů,jenže dříve si ženy vše toto nechaly líbit,neb pro okolí byla rozvedená ženská skoro prašivá,a tak dál žily ony i jejich děti ve smutku a nelásce,já rozhodně nejsem proto utíkat od každého problému,ale ne nadarmo se říká,že kde nic není,ani smrt nebere.Jdi,osvoboď se,sebe i děti a začni nový život.Určitě to nebude jednoduché,ale pokud budeš chtít,zvládneš to,držím ti palce.
|
|
| Eva H. a syn 5 let |
|
(5.7.2010 20:06:27)
Děvčata, prožila jsem něco podobného, jen jsme nebyli manželé. Dilema-rodina na oko vs. žít sama s dětmi... Dnešní doba je taková, že muži nejsou muži. Muži věky věků měli milenky, chlastali anebo se rodině nevěnovali, ale to základní mužství v nich bylo, tj. milenka byla milenka a nic víc, rozvod kvůli ní nepřicházel v úvahu, na chlast nebylo tolik času jako teď, chlapi nemají roupama co dělat, a hlavně, nemají rodinu na prvním místě. Je potřeba přizpůsobit se děvčata! Vychovávat děti nezávisle na mužích, což sebou nese i schopnost vydělat a také ustát psychicky pozici jediné dospělé autority, což je dost těžké. Tohle si uvědomte, jestli to zvládnete, buďte na sebe hrdé, jste ženy dnešní doby. Pokud to nezvládnete a zůstanete s mužem-nulou nebo se sice rozvedete, ale budete ho pořád oplakávat, je mi Vás líto, ale třeba se jednou vzchopíte a pochopíte to, že žena musí být nezávislá i když má malé děti!!! To je první věc, na kterou mají holky myslet, když chtějí děti. nespoléhat se na žádného muže. Nikdy něvíte, co se z něj vyklube. Muži jsou fajn a klidně se množme a uzavítejme manželství, nejprve však mějme silnou osobnost a skutečnou fonanční nezávislost. To je to, co musíme učit naše dcery: holky nespoléhejte se na muže!
|
| Ecim | 
|
(5.7.2010 21:28:47)
Z velké části souhlasím. A svým dětem budu bez ohledu na jejich pohlaví radit: Pečlivě si hledejte partnera / partnerku, ale zároveň si buďte vědomi toho, že se svými dětmi můžete zůstat sami (i z horších důvodu než je rozvod), a zařiďte se podle toho. Tudíž se pořádně učte a najděte si pořádnou práci, abyste byli schopni uživit své děti i sami.
|
| Elois | 
|
(6.7.2010 10:05:57)
Rozvod = svoboda = klid = důkaz vlastní hrdosti......
zažila jsem... zachovala se podobně vlaže jako zakladatelka.... pak jsem se probrala a šla do toho po hlavě....
pro sebe jsem se zase stala člověkem a najednou to všechno šlo zvládnout.... on najednou zjistil že se s ním dál mazat nebudu a prosil...
chce se to prostě nakopnout a dokázat to... svtě dostane naprosto jinej rozměr po těch utrápených letech budeš zase lvice salónů, když to budeš chtít...
A někdo tu psal, že naučit holky, aby se nespoléhaly na chlapi... VOLOVINA!!!!!!!!
Jsme matky a vychováváme i kluky!!!! (já teda ne)... ale maminky chapců... vychovejte je tak, aby tu jednou neplakaly naše dcery... nedělejte z nich nezodpovědné mamánky... to je jediné řešení...
|
| danielaSK2 |
|
(6.7.2010 14:03:28)
tiez si myslim ze nie je dobre "ucit" dievcata nespoliehat sa na chlapcov. o com potom take partnerstvo je ked kazdy kope sam za seba? rada sa na niekoho spolahnem. ale chapem ze je dobre im vysvetlit ze sa vselico moze stat, nech si daju pozor aby zrazu nezistili ze su vo vsetkom odkazane na muza a ze ich ma v hrsti...
rozvod = sloboda ale rozvod = financne starosti ci nie? deti mavam casto chore, kto ma zamestna ked budem casto s nimi doma? momentalne nemam financne problemy, "manzel" ma vobec nekontroluje, mame vsetko co treba. ale co ked bude sudom napisane mas dat tolko a tolko a jeho frajerka povie: viac nedavaj, vsak nemusis...
nemozem tu najst moj prispevok kde som pisala ze manzel nebyva s frajerkou, stretavaju sa zrejme len cez tyzden lebo vikendy travi cele s detmi (som pri tom) a ked chcem niekam vecer ist von sama tak vzdy pride ich postrazit aj cez tyzden, este ani raz neodmietol. ale tiez je pravda ze na otazku co vlastne chce ako to mieni riesit, odpovie "neviem" "nad tym som sa nezamyslal".
|
| danielaSK2 |
|
(6.7.2010 14:06:05)
niektore moje prispevky (a aj odpovede niektorych z vas) tu vobec nemozem najst a vcera vecer tu este boli... som z toho zmatena. VYMAZAVA to tu niekto?!
|
|
| jak | 
|
(6.7.2010 14:09:41)
Danielo, prave ze je potreba ucit divky,aby se nespolehaly na nikoho. To neni otazka partnerstvi.
|
|
|
|
|
|
| _margitka | 
|
(7.7.2010 21:06:24)
Danielo, jsi silná žena a já ti držím pěsti, abys to zvládla. Jde o tvůj život a život tvých dětí, až potom řeš manžela, ten se stejně projevil jako nespolehlivý partner.
Souhlasím s tím, kdo tu napsal, že musíme začínat u nezávislosti a spolehnout se hlavně na sebe. Ano, vychovávejme své syny k věrnosti a podpoře druhých, ale osobní selhání stejně nevyloučíme...
Takže začněme u sebe - i ten boj za hezký život (který je dlouhý jen pár desítek let...).
Nechci filozofovat, jen říct, že je čas, abys hledala svoje štěstí jinde než u manžela.
|
| AVET | 
|
(7.7.2010 21:33:34)
Já bych tak ráda Daniele napsala. Mám tak horkou zkušenost a řekla bych, že dobře zvládnutou v dost krátké době, ale já se tady v tom prostě nějak neumím vyznat. Možná by bylo fajn, kdyby Daniela, "v češtině " udělala novou diskuzi, ráda bych pomohla.
V každém případě, mně osobně nejvíc pomohlo to, že jsem si uvědomila, že to prostě bez toho osla zvládnu. Jsem na MD, ale prostě jsem si to všechno spočítala. Než půjdu do práce, nebude to asi žádná pohádka, ale na chleba vždy bude, navíc máme babičky a dědečky a spoustu přátel. NEbojím se. Mám koníčka. Kdyby to nebyla vysoká škola, tak by to bylo malování či psaní. Je těžké smířit se s tím, co když mě nemiluje, či co když se už nevrátí. Jenže to už po tolika letech ani není o lásce, ale o skutečnosti, jestli se mnou chce či nechce žít v ryze partnerském vzahu. A to se už dá přežít, ne? Je taková spousta možností. Kolik lidí se obětovalo pro děti či kvůli strachu. Dnes jsou staří, zničení a neštastní. Sakra, já věřím v Boha a potkala mne spousta nevysvětlitelných náhod, ale....co když máme skutečně život jen jeden, právě ten, co nyní prožíváme? CO když? Obětujeme ho pro planou naději? Pro někoho, kdo si to nezaslouží? Je tolik krásy na tom světě....
|
| Katka a 3deti | •
|
(8.7.2010 11:41:39)
Holky potrebuju poradit snad v tom nejsem sama.Jsem vdana 11let a s manzelem jsme spolecne jeste 2roky pred svatbou zili.Mame 3kluky a ja se proste zamilovala.Zatim k nicemu nedoslo je to od syna trener ve fotbale.Nechapu jak se to mohlo stat v manzelstvi problem nemam snad jen,ze uz to neni jako driv,ale co bych chtela ze sex je s bidou tak 1az 2krat do mesice.Ale stane se,ze kolikrat nechci ja.Podotykam,ze trenerovi lhostejna taky zrejme nejsem ani ja.Bojim se ,ze si neco spolecne zacnem a vse na cem jsem budovala manzelstvi krachne.Hrabe mi uz tak,ze ted predevcirem kdy jsme se s manzelem milovali myslela jsem na Něho.Byli jste nektera v takove situaci nebo dokonce jste???Potkavame se ted dost casto a nejak to uz nezvladam a fakt bych do toho vztahu sla.Ale zase kdyz se vratim domu vystrizlivim a vitezi rozum.Kdyz ho vidim mam srdce az v kalhotach.
|
|
| Jenda00 | 
|
(8.7.2010 16:06:16)
Avet, přesně...já myslím, že jinou šanci už nedostaneme. Teďa tady žijeme, tak ať to za něco stojí.
|
| danielaSK2 |
|
(9.7.2010 0:26:05)
otvorila som novu temu "zvladnu to i bez nej?"
|
|
|
|
|
| jahoda 123 |
|
(13.9.2010 13:46:56)
Je mi to moc líto, bohužel zažívám něco podobného a ani sama sobě si nedokážu poradit. Držím moc moc palečky
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)