| Míša+1 | 
 |
(13.7.2010 7:40:37)
Dobrý den,
mám 6 letou dceru,která má Aspergerův syndrom.Dcera je velmi šikovná,každým dnem se lepší...začíná číst (v září jde do školy).Je velmi emotivní,mazlivá,má ráda lidi...děti..A velmi často mi říká "Maminko,já tě mám moc ráda"..čeho se mnozí rodiče s autismem nedočkají.
Jedna věc,co mě trápí ,je velká citová závislost dcery na mě.Nevím,kdy se to zlomilo.S dcerou mi pomáhá i babička,která ji hlídá,abych si oddechla..rovněž mého manžela má velmi ráda..tím chci říct,že sice já se o ni starám nejvíc,ale zároveň i ostatní.Dcera jde se mnou snad i na záchod,když si na 10 minut odskočím ze zahrady a je tam s ní babička,po 10-minutách po mě usedavě pláče.Když mám nějaké vyřizování,sice pochopí,že můsím na pár hodin pryč,ale během té doby se na mě 5-krát ptá a po 2 hodinách už začne velmi plakat a musím ji volat alespoň mobilem,aby se uklidnila.Vůbec nechce,aby ji hlídal někdo jiný bez mé přítomnosti...aby se ji věnoval ano,ale musím u toho být i já.Když odejdu do jiné místnosti,hned mě hledá...všude za mnou chodí.
V minulosti nebyl žádný problém,dcera byla i 4-5 hod. na zahradě s babičkou bez mé přítomnosti.Dovedete si představit,jak je to pro mě vyčerpávající,být s dcerou 24 hodin denně a nemůžu nikde jít s klidem,vždy jsem ve stresu..jak zas bude po mě plakat.
Dcera bude mít za 3 měsíce 7 let a tato situace trvá asi 2 měsíce.V jedné knize jsem se dočetla,že člověk s autismem si vybere vždy jednoho člověka,na kterého se až chorobně upne.
Dceři se věnuji hrozně ráda,hrozně moc s ní mluvím,hodně čteme ...vše ji vysvětluji ..a vyplatilo se to - lepší se nádherně.Ale bojím se,jak dlouho to ještě vydržím,jsem psychicky vyčerpaná.A nejvíc se bojím toho,že až mi skončí prodloužená mateřská..musím si najít práci a vůbec netuším,jak to bude.Dcera když zjistí,že nejsem doma až příjde ze školy..bude zle.Chci podotknout,že nám vzali 1.stupeň na péči .Napište mi prosím své zkušenosti se závislostí,já teda doufám,že je to jen přechodné období a zlepší se to.Všem přeji krásný den a hodně štěstí..
|
| Sabrina | •
|
(13.7.2010 8:58:33)
Míšo při Vašem tématu mi vyhrkly slzy, ale v dobrém. Jak je Vaše dcerka velmi šikovná a jak Vás šíleně mooooooc miluje. Nemám takovou zkušenost se "závislostí", ale doufejte, že jí to přejde, držím palečky, protože jen vím, že být 24hod k dispozici je vyčerpávající. Tak hodně štěstí, ať se závislost omezí. Jsem zvědavá na příspěvky lidí, kteří mají stejnou zkušenost, protože člověk nikdy neví.
Krásný den.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(13.7.2010 9:47:31)
Je velmi emotivní,mazlivá,má ráda lidi...děti..A velmi často mi říká "Maminko,já tě mám moc ráda".
To mi k AS pasuje asi jako k praseti foremetka.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(13.7.2010 9:53:27)
To může bejt taky tak, že se naučila (třeba viděla ve filmu), co je vhodný říkat mamince a teď to používá, aniž by dokázala posoudit vhodnou míru.
Děti s AS často chtějí dělat věci správně, ale protože pro to nemají takovej ten přirozenej cit, bejvaj v tom trochu jako sloni v porcelánu.
Se omlouvám všem dobře informovaným za generalizaci - chtěla jsem jen stručně nastínit princip...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.7.2010 10:06:16)
Jeno,
pravda, to je možné, nad tím jsem nepřemýšlela.
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(13.7.2010 13:12:16)
mám dospělého kamaráda s AS, mírnou formou - sociální reakce má naučené. Cizí člověk to skoro nepozná, ale jak ho znáš víc, zjistíž, že to "nějak" nesedí. Třeba empatické reakce jsou vyloženě situačně naučené, on to tam sám necítí, nemá to tam, ale ví, že by se to "tak" mělo...
|
|
|
| Míša+1 |
|
(13.7.2010 13:58:59)
Monty,nevím,jakou máš zkušenost s AS...,ale někteří AS mají mírnější formu a opravdu dokážou projevit lásku a to velmi.Dceru tuto větu nikdo neučil " Maminko,mám tě moc ráda" ,řekla mi ji sama od sebe,u toho mě obejmě kolem krku a tváří se nadmíru spokojeně.Není to nic naučeného a dítě s AS se neustále vyvíjí kupředu.Když měla 3 roky,vůbec si nevšimla,když někdo přišel např. z práce.A nyní,když někam jdu,po mém příchodu skáče radostí a vítá mě.
Podle mě co AS - to individuál a dívky jsou prý v sociální oblasti na tom mnohem lépe,než chlapci...dívek s AS není mnoho.
Dcera,když udělá něco schválně,dokonce má u toho šibalský výraz..není jak robůtek,který má něco naučené.
K manželovi se s láskou přitulí,lehne si k němu,obejme ho a jde vidět,jak ho má ráda.Monty- to jen na vysvětlenou...je velký rozdíl např. mezi nízkofunkčním autistou a AS.Někteří AS se nechtějí vůbec mazlit,nenechají na sebe sáhnout a někteří jsou velmi přátelští a otevření.
Ano,může být spouštěč škola,kterou jsem dělala a s dcerou musela být víc nějaký čas babička..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.7.2010 14:02:10)
Míšo,
zkušenost s ním mám takovou, že mi ho na konci puberty diagnostikovali.
To, že mám někoho ráda se mi dodnes říká nesmírně blbě a měla jsem s tím problém i u vlastního dítěte a cca do pětadvaceti jsem nesnášela, když se ke mně někdo jenom přiblížil, natož aby na mne sahal. Takže to soudím podle toho, co znám sama, jakkoli připouštím, že jsme každý nějaký a nic není jen černý nebo jen bílý.
|
| Míša+1 |
|
(13.7.2010 14:08:01)
Monty,to jsi mě překvapila..to jsem netušila.Dcera se chce se mnou pořád mazlit,když na ni kdokoliv sáhne absolutně ji to nevadí...děti miluje ,je přátelská,má ráda návštěvy..to,že mě má ráda mi začala říkat až nedávno.Přeji ti štěstí budeš mít těžší život,tak...jako má dcera.
|
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(13.7.2010 9:51:14)
Míšo, nenapadá Tě nějakej spouštěč? Reaguju na to, že je to záležitost stará dva měsíce - čili to může bejt reakce na nějakou jakoby drobnost, ale pro ni zásadní... Zjistit o co jde by mohlo pomoct při řešení...
Ono na jednu stranu je dobrý potřeby dětí naplnit, aby mohly v klidu postoupit do dalšího vývojovýh stadia, ale na druhou stranu pokud by se to vyvíjelo směrem k obsesi, tak by to chtělo udržet nějakou hranici - prostě aby si nevytvořila nežádoucí rituál, kterej by třeba ani nesouvisel s její potřebou bejt s Tebou, ale s nějakou obecnou potřebou stereotypu...
|
|
| Mlada | 
|
(13.7.2010 9:55:52)
Já bych řekla, že to může mít souvislost s blížícím se nástupem do školy.
Nezačalo se o tom doma více mluvit? Nepřipravujete se pomalu na školní režim?
|
| karamelka. | 
|
(13.7.2010 15:22:03)
Dcerce taky zjistili AS, tak se chci zeptat - jake mate zkusenosti se skolnim kolektivem a vibec se skolou? Dcera by mela jit za rok, mozna dojde na odklad... mam hruzu z toho, jak to zvladne, je dost nesamostatna a neobratna, typicky vedator, a uplne ze vseho nejvic me desi sikana - deti umi byt velmi krute... Netusim, jestli by treba mohla mit asistenta, jestli by to bylo vubec k uzitku... Bylo mi receno, ze idealni by byla mensi trida - kde ji ale sehnat - a informovana ucitelka.
|
| Míša+1 |
|
(13.7.2010 17:59:48)
Zdravím Karamelko,
dcera nastupuje do speciální třídy,kde bude asi 6-7 dětí s autismem.Od 1.třídy budou tyto děti integrovány jen na pár předmětů mezi zdravé (myslím v anglickém jazyce) a od 4.třídy mají být integrovány plně mezi "normální" děti.Je to běžná ZŠ,kde jsou speciální třídy pro tyto děti.Budou mít k ruce asistentku pedagoga..Poraďte se s vaší psycholožkou,co je pro vaši dceru nejvhodnější.Záleží na tom,odkud jste a jaké máte možnosti dceru umístit.Pokud je nesamostatná,nevím..jestli bude vhodné umístit ji do běžné školy a pokud k tomu dojde,měla by být k dispozici asistentka k vašemu dítěti.
Nikdy nevíte,co tyto děti napadne - některé jsou "utíkací" ...a mají špatnou orientaci.Napište mi,odkud jste.
|
| Budulínci | 
|
(13.7.2010 18:07:15)
Já mám syna VFA hraniční AS. Je na mě i na mou mámu hodně fixovaný. Od mala se mazlí, má o nás velký strach. Loni mě píchla včela a během chvíle mi natekla ohromně noha, hrůzou, že se mi něco stane dostal šok.. Podotýkám, že já bych před ním nehlesla bolestí ani kdyby mi noha upadla.. 
K otázce jestli nás má rád... to nevím..ptá se nás pořád dokola - myslíš, že vás mám rád???
V tomhle směru myslím, že i dcera to má naučené..stejně jako šibalství. Jestli vyrůstá v milující rodině, kde se mazlíte, o tom, že se máte rádi mluvíte okouká to. Není to z mé hlavy, ale z hlavy dospělého AS, který mi to sám vysvětloval. Prostě u šikovných AS to sami děti "naučíme"
A neboj, třeba ta extrémní fixace za čas odezní..měli jsme spoustu hrůz a po čase odejdou..bohužel, jak je to u autismu běžné, přijdou další...
|
| Budulínci |
|
(13.7.2010 18:08:39)
Ještě...doteky blízkých snáší, ale cizí lidé mu vadí...zvlášt nečekané doteky babiček v dopravních prostředcích.. 
|
|
| Míša+1 |
|
(13.7.2010 18:20:48)
Přesně tak,dcera se o mě taky bojí.Jednou mi řekla,že když já umřu dřív než ona,bude ji po mě smutno...a pak z ní vylezlo,že chce umřít ona dřív,aby nebyla beze mě...tak jsem ji vysvětlila,že to nejde.A když jsem myla okna,pořád mi říkala " maminko dej pozor,ať nevypadneš".
Opravdu mě někdy hodně překvapí,jak dokáže přemýšlet a jak mi smysluplně odpoví.
Doufám,že to tak půjde dál...pořád k lepšímu..znám totiž i případy,kdy se to začlo horšit.
|
| Pawlla |
|
(14.7.2010 5:34:17)
Míšo,syn (autista)je taky na nás fixovaný,potřebuje mít stále kolem sebe lidi a věci,které zná.Věkem se to,ale zlepšuje,letos byl poprvé z domu,ve škole v přírodě,což by ve věku Tvojí dcerky bylo nepředstavitelné.Taky hodně trpěl úzkostmi a to jsme pak řešili léky,jinak by se úplně uzavřel.Myslím,že je dobré nebýt s dětmi pořád,aby si závislost nevypěstovali,ale na to musí být víc lidí než jeden a nevím jak je to u vás v rodině.
|
| Míša+1 |
|
(14.7.2010 7:03:56)
U nás byly taky úzkosti a různé fobie.,to se časem odbourá a pak zas příjde něco jiného.Teď je ve věku,kdy už ty úzkosti nejsou tak silné,nebo si to nechá vysvětlit.
Snažím se,aby nebyla jen se mnou...Teď máme zas specialitu,že se probudím a je u mě v posteli...to i 4-krát za noc..,ale to dělají i jiné děti.
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(14.7.2010 8:55:35)
ahojda,nakukuju, můžu???mám dítko a pořád si říkám, co je s ním v nepořádku..dnes jsem psala drkr maila, tak ho sem kopčím, třebas to moje dítě přijde podobné některému z vašich, plís o připomínky...
Mám tříletého syna Štěpána. Jako miminko byl psychomotoricky naprosto v pořádku. V roce a měsíci začal chodit,v roce a čtvrt říkal 5 slov. V roce a půl se začal poměrně intenzivně vztekat. Dokázal se půl hodiny válet po zemi a řvát třeba kvůli tomu, že jsme šli domů a nezůstali venku tak dlouho, jak by si on představoval. Nedalo se to ničím přerušit, snažila jsem se ho rozptýlit, pak ingorovat, pak chovat, nic nepomohlo.
Ve dvou letech dokázal spojit dvě slova, ale jen výjimečně, jako když jsme venku ztratili dudlík a on povídal: BRBR NEbrbr-výraz pro dudlík). Používaná slova se krapet změnila ale nebylo jich víc.
V současné době-tříletý- říká jen NA, když něco potřebuje-jídlo, pití, natáhnout ponožku, pustit pohádku, podat hračku. Taky říká TÁTA, ale někdy taky TATATA a většinou to říká, když mě na něco upozorňuje nebo prostě jen tak, když si žvatlá. Žvatlá si slabiky, ko, ku, hraje si s hlasem. Stále se dokáže vztekat, ale zdaleka už ne tak intenzivně. Je hodně vytrvalý, když něco chce, hodně se prosazuje a autority se mu vyloženě nelíbí. Cizí budovy snáší velmi špatně, cizí lidi nesnáší vůbec, známé dokáže alespoň ignorovat.
Hraje si nejradši sám. Je rád, když má okolo sebe děti, ale společná hra hrozí jen se starším bratrem a musí ho vyzvat ke hře ten starší, Štěpánek sám to neudělá. Hraje si rád doma třebas tak, že si řadí autíčka vedle sebe. Netráví tím hodiny, je to jen na chvilku. Nebo vybírá z kolíčků jednu barvu. Rád si prohlíží knížky, ale když si chci prohlížet s ním a ukazovat mu a povídat, zahodí knížku a uteče. Po obědě spí i dvě hodiny, usíná dobře. V noci taky v pohodě.
Ve dvou letech byl schopen jít s manželem a starším bratrem v pohodě ven a pak se na mě najednou upnul. V tu dobu se nic nedělo, krom toho, že jsem otěhotněla. Od té doby je na mě upnutý jako miminko. Ven beze mě nejde. Když jsem si přinesla z porodnice nejmladšího syna, Štěpánek šíleně žárlil, což už je mnohem mírnější, malýmu jsou tři měsíce a už to jde. Když jsem byla v porodnici, Štěpán byl doma s bráškou, tátou a babičkou. Za těch pár dní přestal úplně jíst a zase začal, když jsem se vrátila. Jí velmi omezené množství jídel a je to čím dál tím horší. Taky nesnenes, když se mi cokoliv děje, vyvádí, i když mi sestřička měří tlak jenom..
Byla jsem s ním u klinické psycholožky. Ta pravila, že na něj mám mluvit pomaleji-opradu mluvím dost rychle- a nastavit mu pevnější hranice.
A že prý se to časem všechno-vztek, nemluvení-srovná samo. Zatím se nic nekoná, syn se chová jako dvouletý. Až teď v létě začal být schopen venku jít vedle kočáru a zastavit se na zavolání stůj,počkej. Mám dvojkočár na miminko a na něj, protože jít s ním někam nakoupit nebo k doktorovi pěšky prostě nelze. On i venku třeba chvíli jde a je hodnej a pak začne utíkat a už to nejde, tak ho vrznu do kočáru. Nejspokojenější je, když kouká na pohádku. A teď chodíme hodně ven, dvakrát denně většinou na hřiště, tak tam je Štěpík šťastnej, zuje se a lítá v trávě a přenáší lopatičkou písek nebo kamínky. Nedovedu si představit, že by musel do školky, kdybychom neměli miminko a já nebyla na md a musela do práce. To by absolutně nešlo.
Co se týká jeho porozumění mluvené řeči, nevím přesně. Řekla bych, že něčemu rozumí, pojď si hačnout, jdeme hajat. Když je třebas už oblečenej a já ještě chci před odchodem nakojit miminko, začne šílet, že se asi jako ven nejde, a i když mu říkám, ať počká, že půjdem ven, stejně ječí a uklidní se až za chviličku, i když třeba ještě nedojde k nápravě situace, stále kojím a on se uklidní a sedne si a čeká. Spoustu věcí vůbec nechápe. Celkově má hodně prudké reakce na všechno, co se mu nelíbí. Na tříleté prohlídce šíleně vyváděl, to on ostatně u všech doktorů. Stále je plně na plenách, asi dva týdny teď v létě čůral vestoje do nočníku, když jsem mu ho nenásilně nabízela a pak toho zase nechal a úplně klidně se vyčůrá na koberec, když je nahatej. Je hodně mazlivej, ale jen takovou dobu, jakou si on představuje. Mazlí se se mnou, poslední dobou víc přilnul k tátovi, je dost rád, když se s ním chce tulit starší bráška.
Když bych upustila od teorie, že není v pořádku, popsala bych Štěpánka jako introverního ingoranta.
Tak prosím prosím pište, co si o tom našem malém zabržděnci myslíte....díky moc!!!
|
| Míša+1 |
|
(14.7.2010 13:51:37)
Ahoj Essi!
Nevím,co poradit...v první řadě to chce vyšetření odborníkem (psycholog,psychiatr).
My jsme byli s dcerou na vyšetření přesně ve 3 letech...zdála se mi totiž zvláštní,hodně si mluvila sama pro sebe (ale to dělají i nekteré zdravé děti)...
Některé věci,co dělá tvůj syn se podobají chování autismu.Dělá některé stereotypní činnosti? Dcera ve 3 letech pořád zhasínala a rožínala světlo...otvírala a zavírala lednici...chodila po špičkách - občas.Dodnes si někdy hraje stereotypně,věší si předměty na lednici.Zároveň ale dovede krásně už od malinka rozvinout hru např.veme si plyšáky a krásně si s plyšáky povídá,vymýšlí celé příběhy...co prožije přes den to si vnese do hry.Doktorka mi řekla,že tydle děti to moc neumí..
Jinak dcera měla hrozně dobrou paměť- v těch 3 letech snad ještě víc než teď..v roce a půl zaspívala celou písničku ...velmi brzy mluvila,i když výslovnost byla dost špatná..všemu rozuměla..
Poraď se např. s APLa...a do školky se snaž syna zařadit co nejdřív..i když máš mimi a říkáš si,že je lepší být se synem doma...není to dobré.
Potřebuje speciální školku,kde se mu budou věnovat - speciální programy..S dcerou jsem začala chodit v 3,5 letech do klokánku(aby si zvykla) a o pár měsíců později do spec.školky.
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(14.7.2010 13:57:36)
Míšo díky za odpověď...ještě jsem zapomněla napsat, že syn nesnese, když si sundám brýle...a v ložnici si rozsvěcuje světýlko a stoupne si před něj a kouká na to, jak hází stín na skříňku a kejvá se ze strany na stranu a kouká jak se hýbe ten stín...a někdy, když má radost, spíš venku, tak se točí dokola nebo běhá v kruhu...to spíš výjimečně...
a k té stereotypní činnosti, chce sedět na okně a chce po mně, abych nandavala kolíčky na šňůru za oknem a zas je sundavala...
u psycholožky jsme byli, jak jsem psala, asi zkusím někoho jiného...
|
| Míša+1 |
|
(14.7.2010 14:12:21)
Essi, určitě zkus jinou psycholožku,podle mě opravdu není něco v pořádku a klidně může jít o autismus...já jsem taky pořád čekala do 3 let,že se to vše upraví..."že je jen ještě malá" ,ale podle toho,co píšeš...fakt někam zajdi.Já bych ti i někoho doporučila,záleží odkud jsi.
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(14.7.2010 14:29:22)
Míšo ok, díky, zkusím někoho jiného..
|
|
|
|
|
|
|
| vědma | 
|
(15.7.2010 13:51:49)
Dobrý den my máme syna autistu je mu 9 let je fixovanej na mě ale neskutečným způsobem když je z někým jiným z rodiny tak se ptá za chvíli kde je máma jel poprvně z manželem a starší dcerou na dovolenou a za 4 dny chtěl jet domů všechny činosti vykonává jen se mnou a spí s náma v posteli můžete my prosím napsat kdy se to u Vašeho syna změnilo děkuji Helena
|
| Pawlla |
|
(15.7.2010 18:18:27)
Vědmo,synovi je jedenáct a mám pocit,že konečně sklízím ovoce.Jsou to spíš drobnosti,ale zdá se mi samostatnější.
|
| Jamuna+Matý03 a Elenka Lea10 | 
|
(8.8.2010 23:22:13)
Holky jak se Aspíci chovají ve věku 7 let ? Kdy se zlepšuje tato prognoza ? Mají vaše děti nějaké léky nebo to zvládáte bez léků? Může Aspík zvládnout normální základní školu ? Děkuji za odpovědi
|
| Petra+2 | 
|
(9.8.2010 1:27:18)
Náš aspík je na mě taky fixovanej a bojí se o mě. Pořád mě kontroluje, sedí u počítače a pořád mě volá, mamííí, halóó, a já se musím ozvat, když se ptám proč mě pořád volá, tak se prý bojí, že jsem umřela
Teď jel s babi na týden na dovolenou a řval prý 50km po mamince, na školu v přírodě nebo s někým cizím ho poslat nemůžu, ale jinak krátkodobé návštěvy u babičky nebo doma s tátou je beze mě v pohodě. Snad se to nebude zhoršovat, ta starost o mě začala nedávno. Jak píše Míša, porazíme jednu "zvláštnost" a objeví se jiná... to znám dobře.
Normální školu s 26 dětma nezvládal, museli jsme ji vyměnit za méněpočetnou třídu - 11 dětí a tam je v pohodě, navíc chápavá učitelka, musí mu hodně pomáhat, ale asistenta nechce, nárok by něj měl.
Půl roku bral antidepresiva, ale jinak nám pomohla i dieta a vitamíny. Teď je bez léků. Je mu 7.
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(9.8.2010 22:28:43)
Jamuno, mám syna s AS, je mu 11. Bez problémů zvládl ZŠ, pravda v první třídě mu nějakou dobu trvalo, než se si zvykl a naučil se sociálnímu chování. Na druhou stranu učil se "jen" tomu, s učením neměl nikdy problém. Výhodou opravdu je, že děti s AS se postupem věku většinou v těch sociálních dovednostech hodně zlepšujou, díky svojí (většinou vyšší) inteligenci se rychle učí a odkoukávají. Teď jde syn do sekundy a školu i dojíždění zvládá samostatně a bez problémů (ťuk, ťuk, ťuk). Záleží na formě AS, každé dítě to má jinak. Nám psycholožka řekla, že to máme zkusit bez asistenta, že si rychleji zvykne a dřív se osamostatní. Určitě jsme udělali dobře, že jsme jí poslechli.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| vědma |
|
(10.12.2010 13:05:27)
Dobrý den máme taky takový problém pokud budete chtít tak my písněte na email děkuji Helena
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)