| pasivní |
 |
(14.6.2011 1:18:05)
Nějak si neumím představit pohnutky zdravého a mladého, natož vitality pozbývajícího a nemocného , jak říká: "lidi, hlavně neutrácejte za pohřeb, nejsem nijak významná osoba, aby se kvůli mě pietně sešlo alespoň 10 lidí a zavzpomínalo..!"
Dle mého je to příšerné.
|
| Pawlla |
|
(14.6.2011 5:12:23)
Já si to představit dokážu,ono to vzpomínání až tak s pohřbem nesouvisí.Já na to moc nejsem,když blízcí kaškou na člověka tak to velkolepý pohřeb nezachrání a naopak i bez pohřbu si můžu vzpomenout každý den.
|
| Dojanka | 
|
(14.6.2011 9:25:53)
Nám loni v prosinci zemřela babička a pohřeb jsme jí vystrojili a přišlo nám to takové důstojné rozloučení s milovanou osobou. Babička si pohřeb moc přála, objednali jsme jí i kněze. Já si tedy nedovedu představit, že by člověk zemřel a oni ho dali rovnou do spalovny. Dřív byly pohřby i v nejchudší rodině, nevím, jak je tomu dnes, ale levná záležitost to není, nás stál pohřeb 25 tisíc, nechali jsme vše na soukromé firmě od nás ze vsi, která se postarala o vše od A po Z. Z pohřbu jsme šli všichni s takovou nějakou úlevou, že jsme babičce splnili její poslední přání.
|
| Dobra1 | 
|
(14.6.2011 10:32:23)
ale někdo má to přání jiné, proč ne. Prostě někteří lidé berou své tělo opravdu jako "tělesnou schránku" a nic víc, slupku, která po nás zbude. A pro někoho je naopak důležitý každý detail. Moje máma např. někde ztratila sukni, kterou má k pohřbu nachystanou už spoustu let a nemůže se z toho vzpamatovat. Připadá jí, že to pak nebude "to správné".
Já to beru naopak - jestli se chcete rozloučit, udělějte to, jestli na to nebudou peníze, tak ať se s tělem klidně udělá to nejmíň nákladné, klidně bych ho dala i na výzkum. Mně záleží spíš na rodině, aby to udělali tak, jak se jim to bude líbit a připadat důstojné.
|
|
|
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři | 
|
(14.6.2011 5:30:24)
tak u mě nemít pohřeb vznikl čistě z důvodu mého obrovského nesnášenlivého postoje k pohřbům. Před dvěma lety měla pohřeb babička - nejdříve si půl vesnice chtělo oči vyplakat (a to i ti co vím na tuty, že brečí jen tak na oko a na pohřeb přišli, protože nesmí nikde chybět) a pak na občerstvením, kterém bylo pro všechny (koláče, guláš atd.) se už všichni bavili po svém, byl slyšet i smích ... všichni řešili vše a vzpomínkou na babi to teda rozhodně nebylo! Přišlo mi to uchylné, hnusné, ponižující ... ale babi by to tak chtěla, ona si na to potrpěla - taky chodila každému koho znala na pohřeb ("bo to se tak musí a sluší")...uff
Druhá babička ještě jak žila říkala, že pohřeb nechce, kdo chce vzpomene si na ni - vyslyšeli jsme .. když zemřela, nedělal se pohřeb. V den kdy umřela jsem si zapálila svíčku - z čistého smutku ... seděla jsem u ní, koukala do plamenu a brečela ... pak až byla urna a dali jsem ji na hrob jsme tam zanesli kytku. Bylo to víc uctivější než celý pohřeb!
Pak zemřela manželovi maminka, pohřeb byl o tom, že nás v obřadní síni drtily asi 4 písničky, které manžel do dnes už nemůže slyšet, protože mu vždy vrátí obraz pohřbu ... po tom všem co už 4 dny zažíváš tam koukáš na rakev - kde VÍŠ ŽE JE MAMINKA A TY JI NIKDY NEUVIDIŠ ...jako fakt ne - takový drasťák už ty nervy vůbec nepotřebují. Nehledě na to, že ji nechtěli "ukazovat" tak otevřeli rakev jen za sklem ... nechtěli jsem s manželem jít se dívat - no jeho sestry nás přesvědčily, že máme ...že je to naposledy ... ne .. víckrát ne ...smrt ji tak změnila, že litujem oba do teď. Nepoznali jsem ani jeden že je to jeho maminka - tohle by se fakt dělat nemělo ... a v pohřbu sama za sebe vidím jen další drasování srdce pro blízké pozůstalé a pro ty vzdálené možnost jak se jít pak dobře najíst. Asi jsem blbec, ale tak to mám a pohřeb nikdy!!!
|
| lesley | 
|
(14.6.2011 6:14:42)
Mám stejný názor. Stát před hrobem jako na pranýři a čekat až ti padesát, sto lidí potřese rukou je pro mne zatím jeden z psychicky nejhorších zážitků  . Nevím proč by to měly zažívat moje děti.... Od mlátí říkám, že chci jednou spálit a rozprášit. Kdo mě měl rád, si na mě rád vzpomeme jako na živou, a nemusí vidět, jak mám sepnuté ruce, podvázanou bradu a zatlačený oči   .
|
|
| Zasjaj. | 
|
(14.6.2011 6:26:57)
Dandy,
ja myslela, ze to tak ma bejt, na pohrbu truchlit a po pohrbu zase zit dal a dobre se najist
|
|
| Dalalmánek |
|
(14.6.2011 6:59:26)
Ale tak pohřeb vypadá. Plačící "nezainteresovaníů, tedy méně blízcí, kterým to teprve dochází nebo pláčou proto, že si vzpomněli na vlastní těžké chvíle. Citově vyčerpaní pozůstalí, kondolence. Potom hostina a uvolnění nálady. Slouží to všem pozůstalým k jakési katarzi. Myslím, že to rozhodně má svůj účel. Ruku Ti podají a do očí se podívají lidé, které zase dlouho nepotkáš. Upřímně Ti vyjádří, že s Tebou cítí. Nevěřím, že až na pár výjimek, se někdo na pohřeb chodí najíst.
Jsem pro obřady, i když se mi někdy nelíbí jejich forma. Kdysi jsem byla znechucená projevem faráře nad rakví mého 97 letého pradědečka. Naštěstí to nad hrobem napravil velitel hasičů.
Tichá vzpomínka při svíčce se dá opakovat kdykoliv.
|
|
| Kalamity YANKA | 
|
(14.6.2011 8:15:56)
Dandy pri tech tvejch popisech, hlavne ty maminky mi neni nejlip, brrr, mas pravdu, radsi nic, nez tohle.
|
|
| splechtulka & M+J+R | 
|
(14.6.2011 8:21:29)
Tak to je mi líto. Moje maminka poslední rok neustále mluvila o tom,že chce kremaci a pak rozptyl na palouček (kde je už můj sourozenec). A tak by mi tedy srdce trhalo, kdybych jí to neudělala. Kremace byla bez účasti, rozptyl byl asi dvacet minut. Byli jsme tam jen nejbližší - otec, děti (je nás ale jako psů) a vnoučata). Když budu materialistická tak to (rozptyl s hudbou) stál necelých pět tisíc, to i kdybych měla dát sama tak to dám.
Ale je to individuální, moje maminka umřela v noci, ve spánku doma. Viděla jsem ji mrtvou a byl to divný pocit, ale ne v záporném slova smyslu, byla klidná, opravdu "jakoby spala". Otec už teď říká že chce být u ní a tedy u ní bude. Žádný velký obřad, dvě písničky, řečník a rozptyl.
|
|
| hbf |
|
(14.6.2011 10:06:18)
Nepřijde mi pohřební hostina neuctivá. Jedna část familie to tak dělá, po funuse se sejdeme v nějaké knajpici, dáme oběd, pití, probereme život ze všech stran, historky z dovolených ...
Ano, nemluví se jen o nebožtíkovi (ostatně na svatbách se také nemluví jen o novomanželích), ale nikdo se nesežere, probíhá to fakt důstojně a je to velká vzpruha (aspoň pro mě). Mně se naopak nelíbí odejít z pohřbu a být najednou úplně sám.
Nějaký funus je takřka ve všech kulturách už tisíce let. Kdyby to bylo zbytečné, tak se to dávno nedělá.
|
|
|
| arantxa | 
|
(14.6.2011 6:21:47)
Tak já nevím, lae děda měl loni jen "pohřeb". Sešli jsme se nejbližší rodina - děti, vnoučata a pravnoučata a vzpomínali v tichu ve smutečnící síni az písni Ave AMria a konec. Pak jsme šli dát kytici na hrob. Bylo to deetní ,a le na rozloučení to stačilo. Navíc jsme mohli vzít i pravnoučata bez újmy na psychice.
|
|
| Merylin5 | 
|
(14.6.2011 6:41:04)
No já co jsem zažila řečníky na pohřbu, tak to byla taková katastrofa, že než mít tohle, to radši nic.
Postoj "já za to nestojim" je určitě špatnej, ale chápu, když někdo nechce pohřeb z pohnutek "prach jsi a v prach se obrátíš", že je v tom jaksi nad věcí
|
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(14.6.2011 6:46:06)
na moji památku bych prosila,aby se sešli pozůstalí, a pěkně se najedli a popili a v dobrém vzpomněli, obřad hu brr, nechci!!! 
|
|
| Dalalmánek |
|
(14.6.2011 6:52:43)
Strýcovi rodiče byli tak neskutečně skromní - přitom tak společenští a milí lidé, že by na jejich pohřeb každý rád přišel. Ale vyslovili toto přání.
Jinak bohužel jsou tam i pohnutky finanční. Tchynina maminka (prý) vyslovila toto přání. Moc tomu nevěřím, protože jsem ji v jejích posledních měsících narozdíl od její dcery navštěvovala a neslyšela jsem to. Tchýně pohřeb tedy nechtěla, já se švagrovou jsme se ale jednomyslně shodly, že skromný pohřeb bude a na nákladech se podělíme.
Pohřeb neměl ani tchynin druhý muž, také finanční důvody, urna stojí v ložnici na skříni...
Jinak - hodně pacientů, které jsem znala, muselo být pohřbeno na nákladě města. Tedy spíš spáleno a hromadně rozptýleno. Mrzelo mě to hodně u pána, který mi pár měsíců před tím ukazoval pyšně fotky dcery a její rodiny. Ale měl dlouhé životní období jako alkoholik a desperát - a ani změna na stará kolena mu už cestu k dětem neotevřela.
|
| Ajlina | •
|
(14.6.2011 7:28:22)
Cimbur oba moje rodiče máme u nich doma v obýváku, přestože oba měli velký pohřeb. To se nevylučuje.:o( My je určitě chceme uložit, ale nemůžeme se sestrou dohodnout kam. Táta chtěl jinak než máma, ale my je zas nechceme od sebe trhat, když už byli spolu těch padesát let. Každý milovali jiný kraj.
|
| Dalalmánek |
|
(14.6.2011 7:30:11)
Tak to je dilema, které úplně chápu.
|
|
| Ajlina | •
|
(14.6.2011 7:33:02)
když jsme u těch cen, tak samotný dvacetiminutový obřad v obřadní síni stojí 15 tis. Kč
|
| mil007 | 
|
(14.6.2011 13:01:22)
To bych řekla,že je ještě slušná cena,protože i spopelnění tzv.bez obřadu stojí poměrně dost/kolem 10 000/.Ani to ukončení života není zadarmo.
Já jsem pro pohřby,nemusí být nějaký šílený, pompézní,ale přiměřený tomu,jak ten člověk žil.Podle mě to tozhodně má smysl.Lidi se sejdou,zavzpomínají,neřekla bych,že doma v kuchyni se můžeme rozloučit stejně.Ale připouštím,že je to na osobním pocitu každého jedince.
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(14.6.2011 7:38:09)
Budeme se s manželem muset zamyslet, které místo máme nejraději
doufám, že se shodnem
do hrobu s tchyní ani za nic!
|
|
| zerat | 
|
(14.6.2011 8:11:45)
Ajlino, můj tatínek si celý život přál být uležený do rodinné hrobky na druhém konci republiky a nakonec těsně před smrtí řekl mojí mamince ať ho dá kam uzná za vhodné. Tak je jeho urna na hřbitově mé rodné vesnice 
|
|
|
|
| tinas | •
|
(14.6.2011 7:03:34)
Libiku,
možná ti to připadá divné,ale já odjakživa říkám všem kolem sebe,že phřeb nechci. Nechi být ani pohřbená do hrobu,ale přála bych si být vysypána někde na hezkém místě do moře.
Ani moje máma si nepřeje klasický obřad a já jí plně chápu.
Podle mého je to zbytečné týrání pozůstalích. Všichni se smíří se smrtí blízkého člověka a za pár dní,když dojde na pohřeb samotný se v jejich bolesti znovu někdo rýpe. Tak za mě ani náhodou.
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(14.6.2011 7:05:09)
Nechápu, co nechápěš...
kdysi měla moje babička přání, ay bylo její tělo po smrti věnováno studentům LF UK na výzkumné a studijní účely. Šíleně se mi ten nápad líbil, babča si tehdy sehnala i formuláře... bohužel moje máti udělala zle, že bez pohřbu neee
(nechápu) Babi stále žije, je jí 80 - no,necháme se jednou překvapit 
A jinak: pohnutky lidí nemít pohřeb jsou podle mne srovnatelné s tím : nemít svatbu
Akorát u toho pohřbu už je zesnulému šumák, kdo koho pomluví
|
|
| Andrea | •
|
(14.6.2011 7:32:38)
Nechci pohreb, chci aby to vypadalo, ze jsem jen nekam odesla, treba na dovolenou. Proste se jen "odstehuju".
A uz vubec si nechci setrit na pohreb - chci ty prachy rozfofrovat jeste za zivota s lidma, ktere mam rada. A taky nechci, aby lidi ktere mam rada, davali spoustu penez na nejaky obrad, kdyz jich muzou uzit lip.
Ale ja jsem celkove proti jakymkoli obradum, je to pro me mrhani silami i penezma. Nez velkou svatbu, tak radeji 2 svedky na radnici, gulas a velkou svatebni cestu. A velky pohreb si uz vubec nedovedu predstavit.
|
| avokádo | 
|
(14.6.2011 8:04:04)
Souhlasím se vším co tady bylo řečeno proč pohřeb ne. Ještě malý dovětek. Taky mi velice vadí jak se o zesnulém mluví nad rakví. když byl alkoholik mlátil ženu a děti, kradl a nevím jaké ještě měl špatné vlastnosti tak stejně nad hrobem o něm budou pět chválu jaký to byl starostlivý otec rodiny atd. Je to jen komedie které já se nezúčastním. Ale chápu že každý to má jinak.
|
|
|
| zerat |
|
(14.6.2011 8:09:51)
Co je na tom příšerného? Já osobně si přeji hlavně kremaci a je mi úplně šumák co se mnou nakonec děti udělají Raději bych aby mě rozptýlili někde, kde se mi to líbí i když defakto je fakt jedno, co se mnou provedou, protože na tom prd záleží 
|
|
| pasivní |
|
(14.6.2011 8:13:26)
Mě tedy v diskusi překvapilo, kterak se do toho noříte osobně. Já jsem spíš vycházela z předpokladu, že lidi na svou smrt(dokonce pohřeb) moc nemyslí.
Že rozhodnutí "rozloučení proběhne tiše v nejužším kruhu", je spíš dílem pozůstalých.
A vede je k tomu nepochopení (podcenění) významu rituálu a zároveň se jim nechce "zbytečně" vyhazovat prachy.
Osobně nemám žádná pohřební přání.
Ještě k té sumě za pohřeb. Málokdo odejde ze života zcela bez majetku, aby se dědicové nemohli těch 25 tis dát (pokud už tedy zemřelí všechno nevěnovali za živa)
|
|
| Vítr z hor | 
|
(14.6.2011 8:15:52)
Ja ti nevim, stejne to clovek nakonec moc neovlivni a ve vysledku je to jedno.
Treba u nas doma je normalni uporadat obrad v krematoriu, pustit Novosvetskou (babicce frankofilce jsem prosadila Jacquese Brela, coz rodina nakonec strpela, ovsem musela jsem to vyvazit par Ave Maria a velmi zalezelo na interpretech i provedeni), zajit do hospody urciteho typu, kde pokud mozno i dnes serviruji sunkovou rolku. Priznavam, ze jsem si zvykla (taky je to zvyk, ze jo) a pripada mi to fajn.
Stehovave rodiny v mem okoli stehuji i neboztiky v pixlach, podle potreby si je deli, usypavaji v ruznych zemich a jednou taky ztratili dedecka na letisti ve Frankfurtu.
Moc se mi libil nejaky mexicky film o dedeckovi (= v podobe popela v urne), ktereho dva kluci vezli snad do Acapulca a jeho urnu pouzivali jako strelku rulety pri rozhodovani o dalsim programu (dedo, pujdeme na dyzu nebo ne?).
Kazdy to rad jinak 
|
|
| Meta | 
|
(14.6.2011 8:16:40)
Je velmi neslušné neudělat pohřeb vlastnímu rodiči. Možná si ani nic neslušnějšího nedokáži představit. Je mi fuk, jak se mnou potomci naloží - je to jejich boj. Ale já cítím za své blízké zodpovědnost a postarat se o ně i po smrti považuji za povinnost. Kremace člověka bez obřadu je totožná se spálením zvířete v kafilérii, evokuje ve mě asociace s nacisty. Je mi to vnitřně velmi odporné. Tolik úcty mám i k největšímu nepříteli, abych mu pozvala kněze a zahrabala do hlíny.
|
| CPO |
|
(14.6.2011 10:15:12)
"ze deti sve rodice za zivota vyuzivaji co mohou, delaji si z nich sluhy a hlidace svych deti"
Tam asi mělo být spíš "když", ne?
Protože já to například nedělám
|
|
| Meta |
|
(14.6.2011 13:15:03)
Děti můžou zneužívat rodiče jen do té míry, do jaké jim to rodiče dovolí. Je to volba každého (pokud je svéprávný), zda se nechá, nebo nenechá zneužívat.
To "poslední" přání bývá vlastně manipulací (nechci abyste kvůli mně utráceli, dělali divadýlka, bla, bla bla - podtext - to jsem hodná/ný, co?!). Pohřeb je věcí pozůstalých a na jejich KULTUŘE záleží.
|
| susu | •
|
(14.6.2011 14:44:57)
A pokud pohřby neprožívají ani zesnulí ani pozůstalí, tak jsou všichni OK.
|
| claca+Dominik12/05+Matěj07/10 | 
|
(14.6.2011 19:24:05)
jsem ráda,že má většina stejný názor jako já,myslela jsem že jsem naprostá výjimka,co neuznává pohřby,ale koukam,že je to už běžná záležitost,smrt se má přejít jako každá jiná událost v životě a má se jít dál,zbytečné dělat kolem ní nějaké caviky jako je pohřeb
|
| claca+Dominik12/05+Matěj07/10 |
|
(14.6.2011 22:04:27)
no to je jasný,je rozdíl mezi "přirozenou" smrtí a smrtí tragickou,ale na názoru na obřad to nic nemění
|
|
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(14.6.2011 10:11:22)
Meritka te neslusnosti jsou ruzna.
Treba babicce z matciny strany pripadalo jako vrchol pohrdani predky, ze rodina meho otce zahrabava urny rovnou do hliny. Ona si nechala hrob vyzdit, aby byli vsichni v suchu
|
|
|
Tak to prostě je - jako udělalo 40 let socialistického oddávání šaškárnu ze svatby, udělalo ji i z pohřbů. Ani jedno už ve většině případů neděljí "milující lidi pro milované lidi", ale "cizí lidi pro cizí lidi". V tom je celý ten rozdíl.
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)