| Spadla z oblakov | 
 |
(29.6.2011 23:55:42)
ahojky
síce už je takmer polnoc, musím trochu pustiť ventil, lebo som dosť smutná..
Syn dnes spadol z trampolíny, a zlomil si ruku
Primárne ho samozrejme veľmi ľutujem, ale v závese ľútosti nad dieťaťom hromžím nad tou smolou (či skor blbosťou rodičov, ktorí nezazipsovali otvor na trampolíne), keď sme mali v sobotu odcestovať na dovču
Keďže som to hodila do Genderu, postavím otázku takto:
- Je nejaký rozdiel (medzi Vami a Vaším partnerom) v tom, ako prežívate choroby a úrazy Vašich detí?
U nás ja jednoznačne vychádzam ako tá:
- menej ľutostivá a ĽUTUJÚCA,
- menej sa starajúca,
- a s menším dopadom na celkovú osobnú (ne)pohodu
ad1 - pri "normálnej" fyzickej ujme nedokážem dieťa tíšiť a hladiť celé minúty. Urobím to síce zo srdca, no asi krátko - keď vidím, ako intenzívne a dlhodobo dokáže čičíkať manžel (alebo svokor /tchán/).
ad2 - pri chripkách a pod. je manžel ten, ktorý mi neustále pripomína: "Odsála si "XY"?" "Změřila jsi mu teplotu?" "Dala jsi mu léky?" atd atd. Ja samozrejme viem, čo mám robiť, no on sa o naše deti tak bojí, že má potrebu sa "x-krát" uisťovať, že sa ich stav nezhoršuje.
ad3 - hoci ma boliestky mojich synov tiež bolia, na celkové fungovanie mojej maličkosti to vplyv nemá. Mám rovnaký apetít čo sa jedla i poniektorých "zážitkov" týka . Moj muž to má ale úplne inak. Čím vačšie trápenie (čiže - čím viac sú deti nemocné), tým menej on je (jí). Sex - v žiadnom prípade, a moje prípadné zvádzanie odbije svojím: "Nemám na to náladu, musím myslet na děti.."
A to je manžel chlap ako hora, a celkove posobí dosť tvrdo. Nie je na ňom štipka zženštilosti. Je to ale milujúci tatík
Pýtala som sa švagrinej, ako je to u nich, a vravela mi, že veľmi podobne. A tak neviem, či je to tým, že taťkovia - bratia - sú proste rovnakí (a my sme potvory), alebo je to rozdielnosťou pohlavia?
Ako to máte Vy?
Som naozaj taká tvrdá, necitlivá, alebo som len "prostě ženská"?
|
| Pole levandulové | 
|
(30.6.2011 0:07:01)
svinko, jsi normalni zenska a s manzelem se zjevne vyborne doplnujete, protoze pokud manzel vydrzi tulit a utesovat cele hodiny, ty uz nemusis
U nas je to takto, jsem matka drson, pri nehodach zustavam ledove klidna, zarizuju a osetruju s cistou hlavoum pripadne davam najevo pred ditetem, ze se nic nedeje. Sesypu se pripadne az pak. Manzel reaguje naopak tak, ze z uleku, ze se neco stalo detem jeste vynada, coz mi docela vadi, ony jsou pak vydesene jeste vic, takze pokud jsem u toho, tak nejdriv vyeliminuju manzela a pak bude osetruju enbo tulim, dle toho, co je potreba. On je jinak skvelej, pro nas dela vsechno, ale tohle mu nejde.
|
| Pole levandulové |
|
(30.6.2011 0:07:35)
Jinak posilam pro maleho maroda.
|
|
| Baba Jaga | 
|
(30.6.2011 0:10:47)
Ono hlavně děti vycítí, když dospělí plaší, když jeden spadne a rozbije si koleno, já to pofoukám, řeknu že příště musí být opatrnější, a pláč je tak minutu. Když je tam manžel, tak plaší, desinfikuje, utěšuje a dítě řve ještě večer, jakou mělo strašnou nehodu.
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(30.6.2011 0:32:55)
tak u nás fungovalo podle míry zranění několik takti - vynadat, kolikrát sme ti to říkali a tady to máš, taktika další byla - jeché, vždyť to je sranda, ťukat hlavou do stolu atd
|
|
|
| Winky | •
|
(30.6.2011 0:31:45)
hm, já jsem právě ten "děsič" - se vyděsím u každý blbosti a dítko seřvu hlavně za to že jsem se lekla :-( jako reakce je to napytel, to uznávám, ale změnit to moc neumím. PRostě nejdřív si musím ulevit od stresu a až pak ošetřuji a lituji.
Manžel je na tohle kliďas a praktik. Ale nemoci dětí ho "bolí" taky dost.
Jinak zlomené ručky je mi líto, ať ho to moc nebolí... a brzo mu otrne - je neuvěřitelné jak i s tím "klepetem" se dokážou malé děti rychle sžít - synek taky měl před půl rokem a ani na to zlomení nepotřeboval trampolínu, stačily 3 schody, stála jsem přímo vedle něho a stejně jsem ho nedokázala zachytit :-(
|
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(30.6.2011 0:34:26)
já se taky sesypávám až po.. lituji, tulím, ale předně dělám úkony nutné k přežití.. tj odvoz do nemocnice, apod.. a ve chvíli, dky je dítě "zachráněno", je v péči dr, vím, že teď už je mu pomoci, hroutím se... teda ne před dítětem, ale před manželem jo.. ten je sice zkroušen, ale je mi oporou a hroutí se až když je fakt po všem a je třeba v klidu v postlei... ale je vidět, že by se byl i zhroutil dřív než já, ale drží nás do poslední chvilky!!
naštěstí se mým dětem nic extra nestalo.. vše si přivodila dcera.. nejdřív si vyrazila zuby, teda urazila.. a pak vypila kapky do nosu a náš následný pobyt na JIP... jsme zvědavá, jak destruktivní bude syn
|
|
|
| Baba Jaga |
|
(30.6.2011 0:08:53)
Já to mám dost podobně, jak jsem s těmi dětmi pořád, tak už poznám, kdy je fakt zle a kdy je to ok a tudíž nemám plašit. Vím, že na teplotu neumřou a ani nemám potřebu je kvůli nemocem nějak extra litovat (ani to nevyžadují, jsou šťastní, když jsou nemocní, protože většinou pokud fakt nemají horečky nad 40, tak jsou i přes nemoc dost akční a abych je udržela v klidu, tak mají neomezené pohádky na počítači). Manžel třeba když trošku kašlou, tak je hned navlíká, zavírá okna (právě teď, doma asi 30 stupňů a on dal malému pyžamo s dlouhým rukávem a zavřel okno - že prý je nemocný - podotýkám, že má jen trošku rýmu). Oni ti chlapi jsou sami na sebe dost hákliví, co si budeme povídat Průměrný chlap při chřipce umírá, ale ženská vydrží víc než člověk
|
| aachje |
|
(30.6.2011 0:18:37)
ó jé,chudáček maličký.. no u nás je to tak,že já zveličuji a chlap zmenšuje problém. jsem už taková.trochu hysteriš,no..
|
| Baba Jaga |
|
(30.6.2011 0:21:36)
Jéé, Aaachje, ty žiješ? Jsem myslela, že už se tady neobjevíš, ale rodina je koukám horší jak péčko
|
| aachje |
|
(30.6.2011 0:24:21)
horší než brutální péčko ale byla jsem vyžádána pozor
|
| Baba Jaga |
|
(30.6.2011 0:29:07)
Kým? Hele a proč kahní řízek? Jsem zase koukám něco prošvihla 
|
| aachje |
|
(30.6.2011 0:32:31)
kým..no tím!kahní řízek je delikatesa
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(30.6.2011 0:34:30)
jasně, já si tu delikatesu popsanou ještě pamatuju
|
| aachje |
|
(30.6.2011 0:43:41)
miki,to byl hnus,že to by ani pes,hladovej nežral
|
|
|
| Spadla z oblakov |
|
(30.6.2011 6:18:10)
Ježíš, kahna is back! 
Skunk už Ti nebol dosť dobrý?
Aachje, myslím, že dnes bude dosť ľudí v šoku..
|
|
|
|
| Kalamity YANKA | 
|
(30.6.2011 5:30:53)
kahna moje!
Ad tema..
svinulinko to je mi lito!!!
Tak at se mu to brzo zahoji, to je strasna smula toto
no my jsme za tu dobu co jsme spolu resili akorarz zatim asi jen dve lehci nastydnuti, rymy a mu zvrtly kotnik, ale muj je trochu extrem, ma vystudovanou zdravku, takze nehystercime nijak ani jeden... Ja tak nejak "po matersky", tim, ze jsem docela zvykla se nehroutit a resit to s chladnou hůlavou a on tak nejak prakticky... osahal holce krk, podival se do nej,odsouhlasil sirup na kasel a do dvou dnu byla mlada fit.Ale rikam, resili jsme spolu u mych deti zatim jenom rymu.
Ale je o zvlastni, on jak ma tu zdravku tak jsem tak nejak kli´dna, vim, ze kdyby "neco" a zacala bych plasit i ja, vim, ze on tomu rozumi
(to rikam porad, ze je ve vsech ohledech doknalej )
|
| Spadla z oblakov |
|
(30.6.2011 6:20:48)
Yanka, dík
Áno, myslím, že to musím byť dosť ukľudňujúce - mať doma zdravotníka.
Nielen holky, ale i TY máte o VIP starostlivosť postarané, čo
|
|
|
|
|
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(30.6.2011 0:30:50)
působím jako tvrďák, protože na rozdíl od přítele vím lépe, co mám dělat. promítnu si v hlavě průběh celého dne a prostě vím, co mu je a tudíž postupuju systematicky a na tišení si nechám čas, až vyřeším všechny náležitosti. přítel se strachuje méně, ale je to tím, že on vidí brečící dítě a já mu často řeknu jen nástin toho, co mu je, katastrofické scénáře si nechávám pro sebe. v péči jsme hodně vyrovnaní, on je skvělý táta, ale co se týče nemoci, jsem to já, kdo se stará. s tím konejšením - dělám to efektněji, takže i kratší dobu
|
|
| Insula | 
|
(30.6.2011 4:33:10)
Nevím, čím to je, ale je to u nás dost podobné. A nejvíc mě vytáčí ta věčná kontrola, jestli jsem dala dítěti všechny léky apod. Sám nic z toho neudělá, ale mě musí věčně kontrolovat.
|
| KoproFka | 
|
(30.6.2011 9:12:54)
CHápu, chápu, chápu - mám to stejně!
Největší štěstí pro manžela byla moje maminka, která k nám jednou přijela a starala se o synka při nemoci (já bohužel musela do práce) - všechno měla pro nás rozepsané na papíře - nejen kdy a co bral, tak ale i co,kdy a kolik snědl - manžel byl na vrcholu blaha!!
Pak poukazoval na to, že já to nedělám - no, nedělám, nepřijde mi to nutné, když já jsem ta osoba, která má zodpovědnost za péči a nemusím to nikomu hlásit...
Mamka je fakt skvělá - úžasná babička! Díky mami!!
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(30.6.2011 10:51:04)
U nás dával tatínek lék jednou. Dcera měla obligátní kašel a rýmu, já se rozhodla, že kvůli tomu půl roku plánovaný posez z kamarádkou nezruším. Dceři bylo 6 let. Na stůl jsem připravila kapky na kašel a k tomu ten odměřovací kalíšek. Řekla jsem manželovi, že dávkování je napsané na krabičce a k odměření má použít ten kalíšek. Asi po hodině jsem pro jistotu zavolala, zda jí ty kapky dal (bylo to na spaní, tak aby mohla spát). Ano dal. Jeden ten kalíšek. Plný.  Měl dát cca čtvrtinu, ale to si nepřečetl. Že prý když jsem nachystala kalíšek, tak myslel, že ten jeden plný. Zavolala jsem doktorce, ale naštěstí o nic nešlo, že by prý jen dcera byla víc unavená. Tak vzhledem k tomu, že to bylo na noc, to nevadilo.
|
| KoproFka |
|
(1.7.2011 0:50:42)
Ježiš to je úplně, jako manžel dělal pro synka UM - měla jsem za to, že:
a) buď se zeptá jak se to dělá - jaký poměr
nebo
b) přečte si návod na krabici
Nestalo se ani jedno - dělal to od oka, takže po několika takovýchhle mlíčkách synek plakal, že od tatínka mlíčko nechce, že není dobré... bylo mu cca 2 a 1/4 roku.
Bylo mi to divné, takže jsem se zeptala, jakže ho vlastně dělá - na 1 plnou lahvičku(množství vody vůbec neřešil, měli jsme dvě lahvičky, jednu na 280, druhou na 360 ml) tak 3 odměrky - no obarvená voda...
Když jsem se ho zeptala, proč se nezeptal, nebo si nepřečetl ten návod, prý proč?, on to nepotřebuje...
Poté, co se dozvěděl, že na každých 30 ml je 1 odměrka odkráčel s tím, že podle něj je to teda zbytečně sytý... a že se nemám divit, že synek špatně jí, když se tímhle zaplácne - upozorňuju, že mlíčko měl jen ráno a večer - pokaždé 210 ml.
|
| Markéta s párkem | •
|
(1.7.2011 21:38:58)
Když byla dcera menší, šla jsem jednou večer pryč a on měl dceru mimo jiné nakrmit. Měl jí udělat krupicovou kaši. Napsala jsem podrobný návod (pro blbce), např. "až to dáš na sporák musíš pořád ode dna míchat vařečkou, opravdu pořád, protože jak se to začne vařit, bude se to přichycovat...". Když jsem přišla navečer domů, z kaše bylo ujedeno asi třetina. Divila jsem se, protože kaši dcera milovala. Prý je přeslazená. Tak jsem se divila, jak to mohl přesladit, když jsem dala výslovný písemný návod. Prý se přehlédl při dávkování cukru - místo 2 lžiček dal 2 lžíce. 
|
| Spiklenec slasti | •
|
(2.7.2011 10:42:08)
Krupičku chtěly děti vždycky od „táty“. Dělal jsem tu „s myšičkou“, instantní. V mikrovlnce a průběžně ji „šlehal“, aby byla pěkně hlaďoučká...
|
|
|
|
|
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(30.6.2011 6:48:49)
Svinka, to nechápu - kdyby byl manžel ten víc pečující, tak tě nebude prudit, abys dítěti změřila teplotu nebo ho odsála, ale udělal by to sám (když už je to v tématu gender).
U nás oba asi tak stejný přístup k dětským nemocem, manžel je jen opatrný, pokud jde o rekonvalescenci, já mám sklony děti, které se jeví už zdravě, nijak nešetřit (tj. o vánocích syn dobral atb a šel na běžky, manžel by ho nepustil). Teď oba kluky skolila nějaká viróza, začal malý a pokračuje velký, horečky okolo 40 stupňů cca tři dny. Malý je už úplně bez teploty, velký 38. V sobotu máme jet na hory, já jet chci, manžel ne.
|
| Spadla z oblakov |
|
(30.6.2011 6:56:15)
Markét, ale zase na jeho obranu musím povedať, že staršiemu synovi dával v noci ATB on, a mňa nechal spať. Ani som ho o to nežiadala. A že to bola fuška - dostať to doň!
|
| Markéta, kluci 9 a 2 | •
|
(30.6.2011 7:02:08)
Však já ho nenapadám, jen si myslím, že to by se mi taky pečovalo s chutí a nasazením, kdyby to dělal někdo jiný.
|
| Spadla z oblakov |
|
(30.6.2011 7:03:43)
Markét
|
|
|
|
|
| Petra+3 | 
|
(30.6.2011 6:56:28)
U nás to je naopak. Ja som tá, čo deti viac čičíka, utešuje, manžel povie, že si mali dávať pozor a hotovo. Ja pri chorobe stále myslím na to, prečo im tá horúčka ešte neklesla a kedy zaberú lieky a nemám chuť na sex, manžel áno a nechápe, prečo ja nie (nemôžem za to, proste stále myslím na to choré dieťa - nepočítam teda nachladenia, virózky a tak).
Zasa v akútnych situáciach dokážem jednať s chladnou hlavou, poskytnúť prvú pomoc, ošetriť - a zosypem sa až potom - a manžel v tej chvíli nevie, čo robiť a volá na mňa.
|
|
| Pawlla |
|
(30.6.2011 7:08:54)
U nás jsem přes všechny nemoci já,jsem přece ten zdravotník(mám akorát ošetřovatelský kurz),takže moje drahá polovička může s klidem nechat všechno na mě.Ale do lékárny s receptem nebo napsaným lístečkem dojde,ale musí mít vš podrobně napsané,protože on tomu nerozumí a nebude se na nic ptát,jak mě vždy upozorní.
|
|
|
(má nízkou imunitu a tím pádem virozu minimálně jednou měsíčně už rok a půl) a co se týče léčby je taky pečlivější, ale já jsem zas lepší na prevenci, na tu mi kašlou když tam nejsem (glukany a spol).
Manžel dělá pomocné úkony, o které řeknu - uvařit čaj, podat teploměr, nakoupit kapesníky, dojít do lékárny, vyprat poblité prádlo a povlíknout čistou deku apod. 
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)