| CPO |
 |
(10.9.2011 18:57:10)
S exem jsme se rozvedli po velmi důkladném vyzkoušení všech ostatních možností poté, co jsme oba došli nezávisle na sobě k názoru, že nejvíc ze všeho si přejeme, aby ten 2. NAVŽDY zmizel z povrchu zemského a tím i z našeho života (což nejde, protože máme 9letou dceru ve střídačce).
Po 5ti letech od rozvodu nás ani jednou nenapadlo "se k sobě vrátit" (byť jsme spolu prožili 18let) a jsme opravdu velice šťastní, oba, že už spolu nemusíme obývat stejných pár metrů čtverečních. Čili, vyřizujeme spolu co nejvěcněji a nejstručněji pouze opravdu nutné záležitosti kolem dcery, a to skutečně mezi dveřmi (já tedy exe pozvu vždy aspoň na chodbu či do kuchyně, on mě ani tam). Nabídla bych mu ve vedru vodu, kafe ať si uvaří doma (on mně nic, ale na požádání by mi asi nalil  - tu vodu, mezi dveřma).
A jinak, souhlas samozřejmě s Pelíškem, nic si nenárokovat je nejlepší cesta, jak nebýt zklamaná
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(10.9.2011 19:48:16)
Mne by teda nikdy nenapadlo chtít, aby ex zmizel z povrchu zemského a rozhodně to pro mne není "cizí člověk", protože je to minimálně otec mého syna. To, že jsme si nerozuměli jako partneři a nechtěla jsem být jeho manželka přece neznamená, že je nějakým způsobem defektní nebo hodný zavržení.
Ano, nikdy mi neodpustí, že jsem od něj odešla, takže "důvěrní kamarádi" nejspíš nebudeme, ale určitě jsme víc než "známí".
|
| CPO |
|
(10.9.2011 19:52:44)
Ano, já jsem ze svého příspěvku nakonec vyhodila větu "Ano, Monty, Já vím, že U VÁS je to jinak"
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 19:54:32)
Breb,
mně přijde divný, že to má někdo JINAK... jinak bych o tom nepsala.
|
|
| CPO |
|
(10.9.2011 19:56:12)
Můj ex se ke mně zachoval hnusně v mnoha ohledech, podrazil mě, když mi bylo nejhůř, nechal si zaplatit prachama to, že nebude dceru vláčet po soudech, a v neposlední řadě nedodržuje většinu našich dohod. Opravdu nemám důvod s ním "kamarádit".
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 19:59:42)
Breb,
mně tohle přijde malicherný... taky mne štvalo, že mi ex nevyplatil prachy, které jsem investovala do jeho bytu, ani nemůžu říct, že by naše soužití bylo idylické, ale já holt neumím nenávidět ani nesnášet, nenimrám se v minulejch bolístkách... ale každej jsme nějakej...
|
| Natascha | 
|
(10.9.2011 20:04:34)
Monty, tak pro mě to není malichernost, že se Ex zachoval natolik bezcharakterně, že se nám rozpadla rodina, taky nemám největší důvod s ním kamarádit.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 20:21:49)
Natascho,
no jo, ale to posuzuješ ty svojí optikou. Myslím tu bezcharakternost. Jemu to tak nejspíš vůbec nepřišlo. Stejně jako mému exmanželovi zřejmě nepřišlo, že se chová jako sobec.
Já nějak nemám pocit, že bych měla právo soudit lidi nebo si myslet, že jsem v něčem "lepší" jen proto, že to mám "jinak". Což nic nemění na tom, že jsem skutečně přesvědčená o tom, že je lepší a praktičtější být vůči lidem velkorysý a nezatěžovat se záští a nenávistí. Ostatně, v případě exmanželů, kteří jsou otci našich dětí je to zvlášť nebezpečný, protože tím, jak se chováme my dáváme mustr i dětem, který mají - ať už se nám to líbí nebo ne - i geny toho druhého.
|
| *Niki* | 
|
(10.9.2011 21:22:54)
Monty, souhlasím s tebou. Nosit s sebou a živit zášti, které byly v minulosti, nic dobrého nepřináší. Odpuštění děláme pro sebe:)
Nicméně jako můžeme volit, zda někoho budeme či nebudeme nenávidět, můžeme se i rozhodnout, zda někdo bude či nebude náš kamarád. Otec našeho dítěte zůstane navždy otcem našeho dítěte, nikdy nebude cizí, ale skutečně nemusí být kámoš na kafe.
Ale nemám s tím praktickou zkušenost.
Já bych to kafe asi udělala a nabídla, nevím.
|
| Gertruda | 
|
(10.9.2011 22:54:21)
Pozvání na kafe pro někoho, kdo vám právě na prahu noci přivezl dítě až pod nos a má to 100 km domů, nemusí být aktem přátelství, nýbrž aktem pouhé formální zdvořilosti. My kamarádi rozhodně nejsme.
|
| Hanka | •
|
(11.9.2011 0:48:09)
Gertrudo,
my se s ex nezveme; já jsem vlastně nikdy nebyla v okruhu několika kilometrů od jeho bydliště, protože nemám auto a děti mu tím pádem nikdy nevozím.
Kafe mu uvařím, když přijde za nemocnými dětmi. Jinak si u mě opravdu nesedne a nejde dál než do předsíně.
Kdyby mi přivezl děti na prahu noci, nenapadlo by mě ho zvát na kafe; čekala bych, že raději dojede těch pár kilometrů domů. A taky bych čekala, že kdyby se cítil utahaný a to kafe by potřeboval, tak by se otevřeně zeptal a já bych mu ho samozřejmě bez nejmenších potíží uvařila.
Kašli na formální zdvořilost, řekni mu příště rovnou, že to kafe před další stokilometrovou jízdou potřebuješ; případně mu řekni, že příště nemůžeš, ať si pro dítě přijede on.
To ti podle mě chtěla říct Líza, že ty se kvůli němu (a hlavně kvůli dítěti) můžeš přetrhnout a on se veze. Když mu necháš kus odpovědnosti za tyhle věci a nebudeš je řešit místo něj, bude ti líp.
|
|
| Líza | 
|
(11.9.2011 16:40:11)
Gertrudo, to kafe si můžeš v automatu, na pumpě, kdekoli. Otázkou zůstává, proč vozíš o půlnoci dítě sto kiláků, když jsi pak takhle hotová.
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 16:54:34)
To by mě taky zajímalo, proč veze své dítě jeho otci v noci a tak daleko. Proč si pro něj nepřijede otec sám?
Gertrudo, já s tebou souhlasím, že nabídnout někomu kafe, když pro mě něco nadstandardního udělal, je maličkost, slušnost. Nicméně to si myslím JÁ (či ty...). Ten druhý to tak chápat nemusí. Navíc je velmi zjevná tvá snaha být aktivní a "rozdat se", možná tě jen nechce povzbuzovat a neumí ti říct, aby jsi trochu ubrala. Nabídne ti kafe a ty mu zorganizuješ příští svatbu (přehnaně řečeno).
Nebo JE to prostě sobec a bídák a vůbec, s tím ale nic neuděláš, a trápit se tím nemá fakt sebemenší smysl. Obecně se trápit vlastnostmi druhých. To je možná pochopitelné, pokud jsou to naše děti či muž žijící ve stejné domácnosti, ale jaký je někdo jiný, to není naše starost.
My nevíme, jaký k tobě má ex vztah, třeba tě fakt nemá rád, bere tě jako "spolurodiče", ale nehodlá akceptovat nic nad rámec tohoto.
Že tam vozíš dítě jsi se rozhodla sama. Nebo to máte v rozsudku, že musíš?
|
| Gertruda |
|
(11.9.2011 17:30:11)
Nemusím ho vozit, to se tak jenom občas dohodneme. Z toho, co jsem popisovala jsem myslela, že plyne, že je zřejmé, že naše vztahy, ač nejsme přátelé, jsou poměrně nadstandardní. Ale má to nějaké mezery a jedna z nich se zjevila v pátek večer. Doposud jsme neměli možnost se k této mezeře přiblížit, takže mě překvapila. Jedná se o to, že ač on, dokonce v doprovodu svojí přítelkyně, moje pozvání na kafe považuje v podstatě za samozřejmost, opačně to oplatit neumí.
Mimochodem, je to asi měsíc, co me na kafe zval, tedy teoreticky, do telefonu.
|
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(11.9.2011 9:01:01)
Souhlasím, samozřejmě, že je lepší "neživit křivdy z minulosti", no ale samozřejmě záleží na tom, jak moc mi jisté "křivdy" ovlivnily můj život.
Když vám někdo vědomě podtrhne židli pod nohama, vy sebou prásknete a ochrnete, např., tak určitě se s tím budete vyrovnávat dýl (pokud nejste úplně svatí), než když někdo třeba jenom chodil vždycky pozdě a nechával vás čekat jako trubky.
"Ostatně, v případě exmanželů, kteří jsou otci našich dětí je to zvlášť nebezpečný, protože tím, jak se chováme my dáváme mustr i dětem"
No, já myslím, že JÁ se na rozdíl od exe chovám slušně a vstřícně až na půdu. Dítě hlavně vidí, že na rozdíl od maminky tatínek nedodržuje dohody, protože nám tím dává najevo, že mu "za to nestojíme", a vnímá to velmi dobře. Když táta řekne "Ty mlč, ty do toho nemáš co mluvit!", je to jistě jiné, než když já mám tendenci v rámci možností dítě zapojit do rozhodování, jak a s kým chce trávit VLASTNÍ prázdniny. Aniž řeknu o exovi křivé slovo, dítě postupně chápe, PROČ bylo obtížné s takovým člověkem harmonicky soužít.
|
| Natascha |
|
(11.9.2011 9:52:46)
Já jsem dceři normálně řekla, že tatínka nemám ráda. Neumím se přetvařovat.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 9:58:50)
Natascho,
já synovi řekla, že s tatínkem nechci žít, protože jsme každej úplně jinej. On sám nedávno přišel s tím, že se k sobě s tátou "vůbec nehodíme". Ale jinak ho spíš bráním, protože on je nemocnej a jakkoli to syn ví a většinou to respektuje, občas o něm mluví způsobem, který mi vadí. Bohužel nezdědil mojí povahu a je hodně impulsívní, takže někdy ze sebe v afektu vysype něco, co mi nepřijde košer.
|
| Hanka | •
|
(11.9.2011 11:33:15)
Monty, to máš těžké. Když ode mě ex odcházel, sdělil mi, že by chtěl, abychom byli dál přátelé. Na to jsem mu tehdy řekla, že byl můj partner, přátel mám jiných dost.
A opravdu pro mě není přítelem či kamarádem. Mluvíme spolu, sem tam se sejdem na kafi na neutrální půdě (kavárna), ale vždycky je to o dětech. To není kamarádství, to je spolurodič. Kamarád/přítel je někdo, s kým se podělíš o radost i starosti. Naše dělení se o radosti a starosti se striktně týká dětí. Přesto jsem zjistila, že můj exmanžel se domnívá, že přátelé jsme. Já si to tedy nemyslím. Podle mého máme korektní slušné vztahy. Když nejde o záležitosti dětí, nejsme ani dobří známí.
|
| CPO |
|
(11.9.2011 11:38:24)
"To není kamarádství, to je spolurodič. Kamarád/přítel je někdo, s kým se podělíš o radost i starosti."
Hanko, 
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 13:58:40)
Hanko,
každý to máme jinak. Pro mne je partnerství daleko snáz postradatelný než přátelství. Ale přátelství/kamarádství nemá jen jednu podobu, samozřejmě že vztah s exmanželem je jiný než třeba s kamarádkou ze školy. Mne lidi, které si pustím do života nepřestanou zajímat jen proto, že nám nevyšlo partnerství. To se prostě může stát.
|
| CPO |
|
(11.9.2011 14:06:57)
Já naopak myslím, že je zcela přirozené (i) to, když se v průběhu života určitým způsobem MĚNÍ trochu struktura lidí, kterými se obklopujeme.
Ano, MÁM i dlouholeté přátele, mám přátele i mezi těmi, se kterými jsem někdy "něco měla", co jsme zjistili, že nefunguje dostatečně - ale všechno jsou to lidé, kteří můj život nějakým způsobem obohacují (a já jim) a je nám spolu DOBŘE a scházíme se PROTO, že spolu chceme být v kontaktu, a ne proto, že jsme holt rodiče jednoho dítěte.
|
|
| Hanka | •
|
(11.9.2011 18:16:10)
Monty,
partner pro mě musí být přítel (důvěrný přítel) + ještě něco navíc (milenec...). Ale vnímám to jako balík. To všechno najednou, to bylo, oč jsem s ex stála. Přátele mám i jiné, nejsou výluční - to ex byl. Nepřestal mě zajímat, ale rozpadem partnerství se rozpadly ostatní složky a já neměla chuť udržovat je - jen ty, co jsem musela (otec mých dětí). Přítelem mi opravdu být nemůže - nedovedu si představit, jak se svěřuji chlapovi, který si místo mne našel jinou - lepší, kterou doopravdy miluje - s čímkoliv, co mě SKUTEČNĚ trápí nebo těší, co opravdu hýbe mým životem. Mám mu snad líčit, jak se mi nedaří seznámit se, jak mám nabourané sebevědomí, jak jsem se složitě vyrovnávala s jeho odchodem, jak mám obavy z toho, jak se bez něj uživím... Těžko. Na to, abych mu řekla, že dovolená byla prima nebo že jsem četla dobrou knížku, nemusí být můj přítel, to sdělím i kolegyním v práci. Naopak přítel je někdo, komu o sobě můžu říct opravdu důležité věci - a to už mi u něj prostě nejde.
|
| kávička |
|
(11.9.2011 18:45:12)
Hanko, pěkně řečeno.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 18:48:25)
Jinými slovy - jeho hodnoty byly hodnotami pouze do té doby, dokud byl tvůj partner, rozumím tomu správně?
Taky exmanželovi nevykládám nic důvěrného ze svého života (ostatně o tom neříkám skoro nikomu), ale pořád to není "cizí" člověk nebo "jen" otec mého dítěte...
|
| Natascha |
|
(11.9.2011 18:54:52)
Hodnoty můžeme mít stejné, ale už je nesdílíme.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 19:09:06)
Myslela jsem jeho lidské hodnoty.
Pro mne to s partnerstvím prostě nesouvisí - tím, že někdo není můj partner se nemění v jiného člověka, než jakým byl předtím. Je to pořád ten samý, jediné co se mění je, že NENÍ můj partner.
|
| Natascha |
|
(11.9.2011 19:15:00)
Ale já tě chápu, jen ti píšu, že to mám jinak. Z partnera se sice může stát můj kamarád, ale taky nemusí.
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(11.9.2011 20:07:44)
Monty,
ne, je to pořád stejně hodnotný člověk. Ale už není mým partnerem (z jeho vlastní volby) a nemůže být ani mým přítelem, poněvadž s ním nemohu prožívat to, co je pro mě podstatou přátelství - sdílet své radosti a starosti, spolehnout se, že mě podrží a podržet jeho v případě potřeby. Ve skutečnosti je to jeden z posledních bližších lidí, ke kterým bych se uchýlila o pomoc, protože vím, že by mi sice v případě nutnosti pomohl a rád, ale jeho ženě by to bylo proti srsti, a to silně.
Opravdu důvěrné věci o sobě povím málokomu, ale mám pár přátel, kterým je sice vesměs neříkám, ale přesto vím, že je říct můžu. Exmanželovi je prostě říct nemůžu. To je pro mě podstatný rys přátelství.
A je pravda, že kdybychom neměli společné děti, tak bych se s ním po našem rozvodu už nestýkala. Pro mě je přirozenější takový vztah úplně ukončit, než se potácet v jakémsi rádobypřátelství. Rozuměj, já si exmanžela jako člověka vážím, respektuju ho, je to pořád fajn chlap - ale lidí, kterých si vážím, respektuju je a jsou fajn, znám mraky, a necítím potřebu mít je všechny jako přátele.
Mám pocit, že pro tebe znamená slovo přítel něco zcela jiného než pro mne.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 21:14:02)
Ale to si nerozumíme. Exmanžel není můj "přítel", ale není to "cizí člověk", o kterým už nechci nic vědět, který by mne nezajímal.
|
| Hanka | •
|
(11.9.2011 22:16:20)
Monty,
já měla dojem, že jsme se v téhle větvi bavily o tom, jestli být s ex přátelé.
Jestli se k sobě chovat lidsky slušně a nepěstovat si v sobě zášť, to je úplně jiná záležitost. Ale míra zájmu o jeho život je na každém, jak to cítí a co je pro něj nejlepší. Vztah se po rozbití partnerství musí nastavit znovu (pokud nevyhasl na obou stranách a nepřešel v přátelství bez přídavků ještě před oficiálním rozpadem, pak asi může v podstatě pokračovat bez potíží dál) a je jen na těch dvou, jak ho nastaví, podle toho, jak je rozchod zasáhl a co je pro jejich další život nejlepší - jediná povinnost je IMHO udělat všechno pro to, aby bývalí partneři zůstali dobrými, tzn. mimo jiné i dobře spolupracujícími rodiči.
|
|
|
|
|
| Natascha |
|
(11.9.2011 18:53:44)
Hanko, přesně.
Monty, tak prostě máš na kamarády trochu jiná měřítka než my ostatní.
|
|
| Vivera | 
|
(10.1.2013 13:23:46)
Pěkně jsi to napsala....také jsem měla takové pocity, ale ubělho několik let, našla jsem si přítele. Emoce se uklidnili a já ex a on běžně pozíváme...ovšem pokud tam není jeho paní a můj přítel. Jsme ohleduplní ..a co si povídámě? cokoliv o našich dětech:)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Natascha |
|
(11.9.2011 9:49:14)
Monty, to je jasný, že on si nepřipadá bezcharakterně. Já ho nesoudím – já jen nemám chuť pít s ním kafe, a naštěstí nemusím. Záští se nezatěžuju ani v nejmenším, ale kamarády si fakt vybírám a do ničeho se nenutím.
Ale kdo si pochutnává na kafe s exama, jeho věc a moje zbytečná starost.
|
|
|
|
| CPO |
|
(10.9.2011 20:05:06)
Jasně, že je to malicherný.
Ale prostě když někdo opakovaně nedodrží dohodu, tak já se musím chránit tím, že prostě příště teda už mu vstříc NEVYJDU, a podobně.
Ale je mi to jedno - ať si každej se svejma exama dělá, co chce...já jsem jen odpověděla na otázku "Zvete se s ex na kafe?" a vysvětlila jsem, proč ne
|
|
|
|
|
|
| a je to? |
|
(10.9.2011 21:27:14)
Tak to je drsný...
|
|
|
Vychází dobře i s mým přítelem, celkově si myslím, že vycházíme všichni dobře, až nadstandardně, mé kamarádky občas divně kroutí hlavou
V její náručí
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)