| Nana*81 | 
 |
(11.10.2011 10:29:25)
))
Nevím kam téma dát, je to takové psychologicky laděné dotazování. Jak jste se cítily v šestinedělí? dodržovaly jste? Nemyslím jen sexuální .. teď mi vypadlo slovo.. jo abstinenci. Uráželo Vás to co jindy ne? Držely jste se radši doma o samotě s miminkem nebo jste chtěly být hned zapojené ve společnosti a samota Vám vadila? Zůstaly vám nějaké šestinedělské vlastnosti? Prožívaly jste třebas šok z toho být furt samej flek a to mlíko jak crčí jak voda ze skály? Udivilo Vás když to chtěl manžel ochutnávat? Bouchly jste něčím tchýni, štěkaly na nejlepší kamarádku a hodily plínkou po manželovi? Říká Vám něco sousloví vykojenej mozek? Prožíváte šestinedělí jako štastnou dobu nebo jako start stresového období a vyrovnávání se s tím?
Já mám takové strašně silné atavistické samičí pudy. Vytočí mě i to, když mi někdo řekne, že mám hezké miminko, prtž to předpokládá možnost, že by nemuselo být hezké. Na miminko hrozně žárlím a vadí mi když ho někdo chová jiný než já - u někoho ne, u jiných hrozně a vrčím a beru ho zpátky. Když jsem tak krásně porodila, připadá mi blbé postavit se méně čelem k jiným problémům, takže lidem říkám na rovinu co mi vadí, protože mě otravuje se přetvařovat. Příšerně jsem se pohádala s maminkou, katarze měla ale kladný dopad. Protože vím, že mám chuť na lidi spíš jenom vrčet a rušej mě v mé touze jen si mazlit své miminko, nikam nechodím a slíbené návštěvy odříkám a ruším. Lidé jsou hloupí a nezajímaví a mají veliké hlavy (oproti mému miminku) 
Neapeluji na perfektní úklid a vaření, spíš na zajištění dobré nálady, takže chodím s miminkem i přes den spát když se mi chce a minimalizuji styk s rušivými osobami.
A rochním si v ětch flecích. A jak Vy?
Zdravíme!
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 10:31:16)
rovněž mě překvapilo, že prý pro šestinedělí není v angličtině výraz..
|
| czechchic | 
|
(11.10.2011 10:33:24)
No, sestinedeli neexistuje ani v danstine nikdo o nicem takovem nemluvi!!! Ja jsem porodila dvojcata, z nemocnice paty den domu, a tyden nato na aerobic, miliony navstev, odlet pryc, uplne normalni poporodni cas- jakoby se nic nestalo
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 10:34:58)
to je pěkné!
ale mě by kleplo)))
to je pěkné vidět že jsme každá jiná!))
|
| czechchic |
|
(11.10.2011 10:37:34)
Ale moc si to uzij hlavne to male mimco
|
|
|
|
| sarmi | 
|
(11.10.2011 10:37:22)
ja mam sestinedeli spojene se 3 vzpominkami: nekonecne ocistky, ze kterych uz jsem pomalu silela (2x v lete  , jednou v zime - to jakztakz slo), za druhe to bylo jedine obdobi, kdy jsem se pomerne slusne vyspala (deti se budily max. 3x za noc zhruba do 3m) a naposled - ten nadherny pocit, ze mame to nase krasne, vonave miminko  .
|
| sarmi |
|
(11.10.2011 10:39:24)
a vic jsem plakala, vsechno me dojimalo. 
|
|
|
| Fous&fousek | 
|
(11.10.2011 10:37:39)
Puerperium jsem našla ve Velkém č-a slovníku, ale je to lékařský výraz, takže nevím, jestli by ti rozuměli, kdybys to použila někde v kavárně s kamarádkama.
Jinak tě celkem chápu, já mám už skoro tříleté "miminko" a včera jsme zrovna spolu koukaly na fotky, už to snad ani není pravda. Užívej si to, je to krátké, ale krásné období.
|
|
|
| Markéta, kluci 9 a 3 | •
|
(11.10.2011 10:35:37)
První půlku prvního šestinedělí jsem probulela s pocitem, že jsem si zkazila život a tohle jsem teda opravdu nechtěla. Druhou polovinu jsem se naparovala nad tím úžasným skvostem, co kterého se ten vetřelec z první půlky převtělil.
Druhé šestinedělí jsem byla jen nadšená a spokojená, pořád jsem čekala, kdy se začnu zase hroutit a nic. Žádné výkyvy, hádky, nic. Ani teda sex. A to druhý syn byl (a stále je) asi o milión procent náročnější než první.
V obou šestinedělích jsem si připadala moc hezká (vlasy, pleť), ale tlustá.
|
|
| .ganesha. | 
|
(11.10.2011 10:37:51)
Já jsem skoro pořád brečela, ale bylo to hodně tím, že jsme byly s dcerou 25 dní po porodu na neonatologii, protože byla nedonošená a léčili ji z listerie.
Ale řekla bych, že bych asi brečela stejně, i když asi ne tolik.
|
| .ganesha. |
|
(11.10.2011 10:39:10)
.. doma už to pak bylo parádní, takže druhou polovinu šestinedělí jsem se vznášela v oblacích :)
|
|
|
| Rozleon | 
|
(11.10.2011 10:37:52)
Tak jediné snad, co si teď vybavuju po druhém porodu, když jsem seděla před vyučující a probíraly jsme kazuistiky z mých praxí. Bylo to 4 týdny po porodu, zrovna jsem u toho kojila a nebyla jsem schopná vnímat její připomínky nebo dokonce reagovat na dotazy. Nicméně zápočet jsem dostala.
|
| aachje |
|
(11.10.2011 10:45:41)
pamatuji si, jak jsem nainstalovala na postýlku hrací kolotoč co svítí na strop a seděla a brečela u něj hodinu. strašně mě to dojímalo, že si někdo dá tu práci a složí takovou muziku
|
| .ganesha. |
|
(11.10.2011 10:48:40)
jojo, podobný stavy mívám i teď
|
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(11.10.2011 10:42:58)
Nano, to je hezké. Takové upřímné a syrové, líbí se mi to.
Jsem zvědavá, jaké bude moje šestinedělí, jak rychle mudu muset, ač nerada, opět fungovat aspoň jako rodinný taxikář. Zatím si ho plánuji užít, co nejdéle to půjde.
|
|
| Lillu+B&J | 
|
(11.10.2011 10:48:46)
Naší malinké bude v sobotu měsíc,takže jsem právě v šestinedělí a před chvilkou jsem regulérně brečela jak blběna,protože malá vyplešatila a vypadá jako starej dědeček i když je je samozřejmě i tak krásná
Jinak kromě toho,že mě hodně věcí dožene k slzám,tak nějak šestinedělí neprožívám,ani toto ani první,užívám si malinké miminko,bráška ji kupodivu miluje a je na ní moc hodnej,malá je moc hodná,jsme spokojení všichni
|
|
| withep | 
|
(11.10.2011 10:51:17)
Velké hlavy
Nano, zažíváš krásné šestinedělí  Ať ti ta kuráž vydrží
Druhé šestinedělí (po krásném a velmi posilujícícm porodu) bylo fajn, tak po dvou týdnech už mě nic nebolelo, mlíko a krev mi až tak nevadily, byla zima, takže jsme se drželi převážně doma a návštěv chodilo minimum. Bylo to příjemné sžívání
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 10:57:39)
taky mě štve když se ptajíjestli je miminko hodné, OVŠEM ŽE JE HODNÉ!))
COPAK MŮŽE MALÝ ČLOVÍČEK SCHVÁLNĚ ZLOBIT? jen vznášet požadavky může))))
|
| withep |
|
(11.10.2011 11:28:23)
Další blbé dotazy:
Co bráška, už sestřičku viděl? Co na ni říká? (při jeho tehdejší slovní zásobě 20 slov včetně 15 citoslovcí)
Jak to děláš, aby ji neublížil, on je v pokojíčku a ona v postýlce v ložnici? Musíš ju před ním hlídat!
...
|
| Lei | 
|
(11.10.2011 12:56:06)
Velkým hlavám jsem se taky zasmála .
Jj, dotaz, zda je dítě hodné, mě rovněž irituje. Případně "včera jsi byla tak hodná a dneska tohle...". Ve čyřech měsících. Co tohle? Jako že brečí? No a co. Pak ještě, že je šikovné (že umí povolit svěrač a pustit moč, jiného ke chválení není, protože to, že je nad nádobkou, která připomíná nočník, je mu srdečně fuk, pokud bych ji nepodstrčila, počurá podlahu, ale pro okolí je to známka velké šikovnosti).
Ovšem na dotaz, co mu je, řeknu příště s vážnou tváří "vznáší požadavky"  .
Já si pamatuju, jak jsem se v 6n strašně potila, a přitom mi byla zima. Ze začátku pak smutek, že nám vetřelec nabourá vztah s partnerem (ve smyslu, že už nebudeme nikdy moct někam sami a utrhnout se spontánně z řetězu).
Nano, gratuluji a mějte se v novém (aktualizovaném) složení doma rádi .
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 13:34:25)
Lei, děkujem
koukám se dceři stále do tváře a když pak mluvím s někým jiným, jsem opravdu užaSLÁ jak velkémají hlavy.
|
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 13:36:00)
Lei taky praktikujeme BKM a miminko cejtí tu mističku na stehnech takže je fakt šikovné, že počkáá až ji ttam má.
a my bezplenkařky jsme teda stále flekaté)))))))))
|
|
|
|
|
|
| Chandramukhi | 
|
(11.10.2011 10:57:38)
V prvním šestinedělí jsem se cítila příšerně. Měla jsem poporodní depresi, dráždivé dítě a chyběla mi podpora okolí.
V druhém šestinedělí jsem se cítila jako bohyně (taková nějaká speciální mléčná bohyně Připadala jsem si hrozně silná, k miminku jsem se chovala jako matka vlčice, měla jsem ho pořád u sebe, pochovat jsem ho dokázala dát jen jeho otci, a to ještě jen na chvilku, nikoho jsem nechtěla vidět, jen jsem chtěla být s dětmi a pořád jsem se dojímala, jak jsem šťastná.
Rozdíl mezi prvním a druhým porodem spočíval hlavně v podpoře raného kontaktu s miminkem.
Nano, díky za krásný příspěvek A užívej si to.
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 11:03:35)
Chandramukki, to je přesné, mléčná bohyně!
dokonce jsem měla sen že kojím spoustu dětí jedno za druhým, malý i větší
|
|
|
| A & D | 
|
(11.10.2011 10:58:41)
Radsi nevzpominam nebot mam cim dal silnejsi pocit, ze mi priroda uz utnula tipec. Ty vzpominky by me dostaly zpatky na kolena.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(11.10.2011 11:00:28)
První šestinedělí jsem byla ze všeho hodně vykulená, neměla jsem ve svém okolí žádné matky malých dětí, internetové diskuze jsem neznala (pokud v té době nějaké existovaly), tak pro mě bylo všechno úplně nové. Ale měla jsem krásný pocit ženskosti, že jsem už jakoby konečně kompletní, když jsem porodila dítě. Okolní svět mě moc nezajímal, užívala jsem si naši nově vzniklou rodinku. Žádné zvláštní nálady mě nepřepadaly, ale nesnesla jsem kohokoliv, kdo se měl tendence sápat na mé dítě, jako např. tchýně To jsem byla jako vzteklá lvice
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.10.2011 11:02:04)
Jo a druhé šestinedělí v podstatě neexistovalo, měla jsem doma 21 měsíční batole, takže se jelo normálně dál, jen jsem byla vyčerpaná k smrti a následkem toho permanentně podrážděná na všechny kolem 
|
|
|
| pearl | 
|
(11.10.2011 11:04:17)
Na malého jsem žárlila neskutečně hrozně mi vadilo, když třeba začal plakat, šla jsem pro něj a babička, která s náma bydlela (ona je to tchyně, ale já jí říkám babi, na její vl. žádost mi ho hned chěla brát, že mi ho bude chovat a tak. Strašně moc mi to vadilo) U manžela mi to nevadilo, ale žárlila jsem na jiný ženský, s výjimkou mé mamky
JInak jsem si připadala krásná, protože v těhotenství jsem skoro nic nepřibrala, takže po porodu jsem najednou mohla mít věci, které jsem třeba 2-3 roky před tím už nemohla vzít na sebe - takže štíhlý pas a VELKÉ poprsí. Já mám poměrně velká prsa i tak, ale najednou nalitá mlékem a v kontrastu k tomu fakt plochému břichu to bylo SUPER!!!
Jinak jsem se pak asi během půl roku celkem zaoblila, takže ten vosí pas zmizel.
Krvácení ustalo poměrně brzy asi po 3 týdnech, takže to bylo celkem ok, jen zpočátku jsem se těžko vyrovánala s tím tekoucím mlékem. Měla jsem ho fakt hodně, při kojení jsem si musela druhý prs podkládat látkovou plenkou. Mezi kojením stačilo lehké otření trička o bradavky a už to jelo Tak s tím jsem se musela vyrovnávat.
|
|
| Elíláma | 
|
(11.10.2011 11:06:07)
Mě tak bolelo šití v panímandě, že mi nějaké fleky a nálady byly u zadku, jen jsem se snažila přežít. Byla jsem vystresovaná, že to nezvládnu, jen jsem seděla (au) a kojila a pouštěla si u toho písničky, abych nemyslela na to, že se mi po týdnu udělaly ragády a každé kojení bolí, že mám chuť chcípnout! Myslela jsem, že se zblázním. Do toho se mi sem prvnéí víkend na 3 dny(!) nasáčkovala tchyně se švagrovou, švagreme, synovcem, neteří... mazec.
|
| Elíláma |
|
(11.10.2011 11:07:22)
Naštěstí mě nad vodou drželo mimi a manžel. Oba se snažili malý pít a manžel googloval problémy s kojením, asi v životě neviděl tolik prsou najednou
|
|
| pearl |
|
(11.10.2011 11:09:13)
Teda Elíí,
jsi dobrá, že jsi to zvládla. Ty příbuzný bych fakt nedala...
|
| Elíláma |
|
(11.10.2011 11:15:42)
pearl: co mi zbývalo je fakt, že příbuzenstvo byl proti ragádám a stehům čajíček měla jsem sebevědomí na nule, podělaná strachy, že něco pokazím a malýmu ublížím... a proto má z druhýho takový strach jestli se to nebude opakovat. Všichni slaví, že jsem těhotná, já se hroutím
|
| pearl |
|
(11.10.2011 11:19:00)
To zvládneš
Já teda tyhle pocity strachu neměla, že bych ublížila nebo tak něco, přece jen mám 3 mladší sourozence, o 2 z nich jsem dokázala ve svých cca 10 letech celkem samostatně pečovat pokud jde o přebalování apod. Když se narodil brácha v roce 88, mamka musela být hospitalizovaná ještě a táta měl doma mě, sestu a novoška. Jedna rodinná kamarádka u nás pár dní byla, naučila tátu vše potřebné a nás péči o přebalování, plenky, žehlení apod.
Taky sestřička v porodnici tehdy docela koukala, že já jako prvorodička se k miminku hrnu tak vehementně a umím s ním bez obav manipulovat.
|
| Elíláma |
|
(11.10.2011 11:22:27)
pearl: Díky. To jsi měla super. U nás se v rodině rodilo po 17 letech, v širé daleké  a když se narodila o 10 let mladší ségra, máma mě k ní nepustila, byla úzkostná.
Moje první slova po porodu, když mi dali malýho na břicho, byla: ježiš, co s tím budu dělat?
|
| pearl |
|
(11.10.2011 11:26:09)
takhle podobně se choval můj manžel k našemu malýmu, ačkoli již měl za sebou dva novošky v předchozím manželství. Jednou dokonce směl k porodu a to bylo v roce 1988! To dodneška nechápu, jak to bylo možný, ale prý to bylo oficiálně.
Pak ale ty jeho děti odrostly, tak miminkům odvykl, spíš se modlil, aby ty jeho dospívající děti neměly ta svá miminka příliš brzo
No a pak se nám narodil náš maličký, tak se ho trochu bál Teď u druhého už to snad bude lepší.
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(11.10.2011 12:18:41)
elííí, já sem sedla při cestě z porodnice do auta, přítele vyhodila na vlakáči a dojela domů sama přesně ve stylu hrdinka socialistické práce. na to, že sem si vyškemrala propuštění z nemocnice podstatně dřív, byla chudokrevná, hooodně krvácela, ale to sem jim pochopitelně zatajila, sem byl fakt odvážná ale doma mě už před barákem čekala máma, já vybalila tašku z porodky a zahlásila, že jdem na nákup no sem strašnej sígr, ale já za mámu byla vděčná, fakt mi pomohla, ale druhej den už musela pryč a já doma sama s tím MIMINEM!!!
|
| Elíláma |
|
(11.10.2011 12:29:04)
Mikita: no moje mamka byla podobná hrdinka. Na pytel, řeknu ti, je to na pytel a nejhorší je být dcerou hrdinky
Já byla hrdinka do porodu, volala jsem manželovi, že už je to tady, ale ať nespěchá, koupí si něco k snídani a klid. No nikdy jsem ho neviděla žvýkat něco tak obtížně a pak zalezl a zavolal mamince, jestli mi neruplo v bedně, že nejedeme houkačkou IHNED do porodice (měla jsem negat. streptokoka, skoro žádné kontrakce, jen mi odešla voda), samozřejmě ta ho vylekala (správná škola 70. let), že jo, že se musí jet ihned, tak už si doma klidně ani neuprdnul tak jsem se smilovala a vyrazili jsme, smrděla jsem tam 12 hodin. Ale je fakt, že za 2 hod už jsem měla kontrakce bolavé (no po klystýru, tak bůh ví, jak by to bylo doma) a už jsem byla ráda, že nemusím sedět v autě.
|
|
|
|
|
|
|
| Lucie+3 | 
|
(11.10.2011 11:12:09)
Tak to bych se zbláznila, respektive bych se na ně tak tvářila, že by to raději sami zabalili a odjeli, moje mimi by stejně neviděli, páč bych ho nedala....ale taky mě po druhým porodu strašně, neskutečně, NESKUTEČNĚ bolela minda a šití....po prvním porodu ne, malá měla necelá tři kila, ale malej měl 4...strašně mě potrhal, doktor 50 minut šil, měla jsem natrhlou močovou trubici...bolesti šílený....to bych už zažít nechtěla...
|
| Elíláma |
|
(11.10.2011 11:17:02)
Uf makovko, tak to jsi měla teda horší roztržení, já měla jen skrze délku mindy, šili mě tak 20 minut... Tak 15 stehů...
|
| Lucie+3 |
|
(11.10.2011 11:19:28)
No, tak mě šil doktor zvenku, zevnitř, močovou trubici...malej mi fakt nandal...bylo to děsný...jestli budu ještě rodit, chci malinký miminko
|
|
|
|
| withep |
|
(11.10.2011 11:17:58)
Elííí, takové bylo i mé první šestinedělí, až na tu návštěvu. Stav nebyl způsobem porodem, ale porodnicí. Podruhé bude určitě líp 
|
| Elíláma |
|
(11.10.2011 11:20:09)
withep: u mě taky porodnicí  Příště jdu jinam.
|
| withep |
|
(11.10.2011 11:25:59)
Máš už vybráno?
|
| Elíláma |
|
(11.10.2011 12:06:21)
withep: Asi Neratovice, pokud bude vše OK, při komplikacích byť tušených Bulovka.
|
| withep |
|
(11.10.2011 12:15:19)
Doporučuju obeznámit se i s Mělníkem. Kamarádku poslali při stop-stavu z Bulovky tam. A nebo být dostatečně asertivní
|
| Elíláma |
|
(11.10.2011 12:25:22)
Když Neratovice máme za rohem ale díky!
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lucie+3 |
|
(11.10.2011 11:08:15)
Jen tak dál Já to měla stejně
Dodržovala jsem teda sex. abstinenci, protože jsem celých 6 týdnů, do posledního dne krvácela a čistila se, ale dalo se to zvládnout. Ovšem zavládly u mě pocity, které u starší dcery ne - nebyla jsem schopná malého dát komukoliv do ruky, neměla jsem ráda, když mi na něj někdo sahá, kouká, hladí....fakt jsem taky vrčela a to doslova, prostě to bylo silnější než já, manželovi jsem to vysvětlovala tak, že to je prostě příroda, některé samice v přírodě na svá mláďata taky nenechají sáhnout a útočí ....a já varovala, že taky budu útočit prostě hormony....
Takže jsme byli převážně doma, mazlili se, odvolala jsem 99% návštěv, nedovolila, aby mi lidi lezli do kočárku, hladili ho, dejchali na něj....
Povolila jsme jen tchýni, přijela asi 10tý den porodu....a já předem varovala, že nevím jak to dám, neměly jsme k tomu zrovna nejlepší vztah, teď už je to lepší....
No, nejdřív jsem se snažila, pak jí ho dala, měla ho dvě hodiny na rukou a pak jsem jí ho sebrala, nakojila a už nedala....jela 120km.....zavřela jsem ho do ložnice a vydala zákaz tchýně stála u dveří a snažila se koukat alespoň klíčovou dírkou, ale já řekla ne, už dost  a nervozně okolo ní běhala, kdy už odjede, že chci mít klid....
No, už jsme jí ho neukázala, manžel měl pochopení a i ona časem pochopila, prostě hormony. Drželo se mě to hodně dlouho, malému jsou dva a půl a pomalu to odeznívá tak od druhého roku, co není takové nemluvně, má svou hlavičku a umí si o něco říct, je to lepší a lepší, ale první rok se mě to drželo hodně...jsem holt taková máma ochranitelka, bylo to silnější než já....ale nelituju, máme krásný vztah a stále si malého strašně užívám, jsem s ním na mateřské, nedokážu si představit, že bych ho dala do jeslí nebo nějaké hlídací tetě....to bych nezvládla....je to můj mazlík....ale i zlobidlo, neposeda, takže už ho k babičce dám bez obav a ona mi ho ráda vrací
|
| pearl |
|
(11.10.2011 11:14:38)
Makovko,
mému prvnímu pokladu je 6 let a nedávno jsem se přistihla, že "žárlím" na hlídací slečnu, která si s ním jezdí jednou týdně na pár hodin hrát. Já ani původně nechtěla, ale manžel viděl, že prostě tu trochu své práce potřebuju občas udělat v klidu a tak mě přemluvil. Hrozně jsem se toho bála, jsem konzerva, syn je po mě, ale slečnu si fakt zamiloval, ona s ním dokáže dělat skopičinky a blbinky, na které já moc nejsem, je veselá, nápaditá - prostě bych mohla být šťastná, že ji mám a že on si k ní našel takový vztah, protože jinak je to mamánek a každého nevezme.
Ale pokaždé, když se zeptá, kdy zase přijede, tak se ve mě vztyčí jedová ostruha) ale je to jenom můj vnitřní pocit, spíš se musím nějak srovnávat s tím, že mi začíná odrůstat) no, snad vše dobře dopadne a v únoru se mi narodí maličká velká náhrada
|
| Lucie+3 |
|
(11.10.2011 11:24:27)
Jé, gratulace k miminku určitě všechno dobře dopadne.....
Já byla na malou taky více fixovaná, než se narodil malej....ne že bych jí odsunula, to ne, na to jsem dávala vědomě pozor, ale přece jen jsem měla miminko...takže když si malou bral bývalej, tak jsem se doma užírala steskem a starostma, když se mi narodil kluk, tak jsem byla ráda, a jsem doteď, že si jí na chvilku vezme a budu mít míň starostí a víc času na malé...a děti jsou od sebe přesně skoro na den 7 let od sebe....
Ale ta žárlivost, ta tady je stále...na malou i na kluka....na malého zatím víc...asi to je přirozený....
|
|
|
|
| Ida | •
|
(11.10.2011 11:38:32)
Byla to pro mě vždycky hodně šťastná období. Jedno miminko jsem si přivezla na jaře, kdy zářilo slunce a všechno kvetlo a druhé přišlo před vánocemi, jako nejlepší dárek pod stromeček. Moc ráda na to vzpomínám.
|
|
| Nikaia | •
|
(11.10.2011 11:43:14)
Mně děsně vyhovovalo, že jsem porodila na podzim. V zimě zalezlá jako medvědice s medvídětem v noře, nevystrčit nos a jen se mazlit.
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 11:56:18)
jo, medvědice s mládětem!))
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(11.10.2011 11:50:07)
Poprvé jsem se den před porodem navždy rozhádala se svou nejlepší kamarádkou a těsně po porodu jsem se rozešla s tatínkem od miminka. Mimino neskutečně uřvané a zůstala jsem na ni sama s nejbližšími mými příbuznými 200km daleko.Podruhé se žádné vztahové záležitosti nekonaly. Měla jsem trochu míň uřvané miminko, které ale dostalo zánět ledvin. K tomu manžel dostal pásový opar a všichni čtyři jsme měli několik koleček nechutné blicí virózy, kterou jsme přitáhli z nemocnice, kde jsme byli s těmi ledvinami. Do toho jsem dokončovala nějakou zakázku, která se nestihla před porodem. Marně přemýšlím, co nás asi tak čeká příští šestinedělí. Ale zato že mě ani v jednom případě nic nebolelo, kojení bylo ok a žádné výkyvy nálad se taky nekonaly.
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(11.10.2011 12:05:43)
já sem se chtěla chlubit, ale byla sem děsně nervní, vystreslá. jak sem dřív nikdy neprahla po sterilní domácnosti, tak v šestinedělí sem měla krom šílenýho vedra, doma taky sterilno, děsně sem se kvůli tomu nervovala. hodně sem spala, bylastrašně nervózní a narozdíl od tebe sem to v sobě dusila. vždyť těhotenství je normálka, žádnej JINEJ stav a šestinedělí je jen výmysl doktorů.... no a protože sem si hrála na hrdinku socialistický práce a druhý den po propuštění dělala oběd o 3 chodech, tejden se mse z toho dostávala, což vyvolalo další nervózu no byla sem šílená a sem dodnes. já si to vůbec neuvědomovala, až tak půl roku po porodu mi řekla známá, že to kojení a hormony s ním spojený, se mnoou dost třískaj a já se nbad tím zamylela a jo... hrozně!!! lituju přítele, vyjedu, pak se omlouvám
|
|
| Ovečka | •
|
(11.10.2011 12:13:56)
Ted jsem skončila své druhé a poslední šestinedělí v životě. Nic extra příjemného ale ani nepříjemného jsem nepocitovala. Ani emoce se mnou necloumaly, mlíko ani krev jsem nějak neřešila, nepozorovala jsem se příliš. Děti jsem na procházky, mazlení, chování pujčovala velmi ochotně, ráda a skoro komukoliv. Jsem v tomhle nějak jinak nastavená. Ale každej at dělá, jak je mu přirozené...
|
|
| Evžíček | 
|
(11.10.2011 12:31:46)
no upřímě řečeno mi připadáš strašně militantní, i když v šestinedělí máš asi nárok....
mám děti tři, všechny moc miluju,ale nikdy jsem neměla podobné stavy, byla jsem ráda, když někdo hlídal a vozil a pyšná, když mi říkali, že je dítě krásné....
ale je fakt, že těhotenství i porod jsem brala jen jako cestu k tomu mít dítě a nijak si to neužívala, stejně tak beru svoje děti jako samostatné bytosti, které patří do rodiny a ne jen ke mně
v šestinedělí po nikom nic neházím, nehádám se...akorát taky moc neuklízím a hodně spím
|
|
| 8.11Černá13 | 
|
(11.10.2011 13:03:10)
Tak to ti závidím. Já ho mám aktuálně pár dnů za sebou a bylo to pro mě něco šílenýho. Hlavně cca první 2-3 týdny. Dítě mě neskutečně sralo, vadilo mi jak pláče, jak se v noci budí co hodinu, nevěděla jsem co po mě chce, možná jsem to ani vědět nechtěla. V té době jsem s ní jednou docela zatřepala v zavince a jednou jsem i zvýšila hlas. Napadalo mě jak by bylo bezva přiložit polštář a mít klid, ticho. Jo, zní to strašně, když to po sobě čtu. Musím říct, že se sama za sebe stydím a okolí by to do mě jistě neřeklo, protože na miminko jsem byla hrozně natěšená a bylo opravdu vymodlené. Ale je to pryč, teď už je to mnohem lepší. Ikdyž když jsem unavená a dítě mě nenechá chvíli v klidu, tak si tak říkám, jak to bylo bez něj fajn, jaká to byla pohoda. Přitom ho miluju. Je to těžký, no. U každýho ty hormony asi pracují jinak.
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 13:30:22)
Černá opatruj se, já to obdobně měla s prvním synem, myslím že to souviselo s tím, že jsem partnerovi neuměla jasně sdělit své nároky, at mi dá hodinu denně volna, že mě jinak klepne.
prostě to první mateřství jsem vnímala hrozně úkorně, šokovalo mě, jak se všichni tváří, jakože to je normální, že se 24/7 stoprocentní péče o miminko přisoudí jen ženě, zatímco muž pracuje osm hodin a eště se kasá se slovy Každá to vydržela.
Nevím jestli jsi na to sama a jakou máš podporu.
Ale přeju hodně sil!
|
| Katka | •
|
(11.10.2011 13:34:27)
Nano, neonemocněla jsi syndromem "já-jsem-matka-a-kdo-je-víc"?
Chápu nelibost k přílišným návštěvám, ale přezíravé chování k ostatním, vyvolávání hádek - minimálně s tebou hodně cvičí hormony a na to bacha, aby se ten stav nezhoršil, nebo máš podle mě ten výše uvedený syndrom.
Navedl mě na to tvůj výrok "když jsem tak krásně porodila, tak už se nebudu přetvařovat, ztrácet čas s...." - zřejmě podle tebe je každý kolem stupidní ignorant a nad tím bych se zamyslela
na tvém stavu je něco normální, ale něco mi přijde hodně přepjaté
tedy pokud celá ta diskuse není myšlena v nadsázce
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 13:43:14)
Jo, Katko, mám taky ze sebe ten dojem, je to přepjaté i mírně militantní. Ale prostě to tak cítím, domnívám se, že to v této míře odezní)) za nějaký čásek, když si to odžiju.
souvislost s tím porodem je taková, že když jsem si vydupala tolik toho, aby byl můj porod podle mého, tak se mi nechce s.át s banalitama. Když jsem byla schopná dceru uhájit před zdravotníky, nebudu ji nechávat chovat jiným liem jen ze slušnosti, aby nemysleli, že jsem bláznivá. Beru to tak, že mám na ty pocity nárok a že přejdou. Hádky zas tolik nevyvolávám - vlastně vůbec - prtž se preventivně držím doma.
Myslím že určitá mateřská hrdost je přece na místě - dmu se pýchou
|
| Nana*81 |
|
(11.10.2011 13:52:37)
plínku jsem taky po nikom nehodila.
ale chtěo se mi, při přebalování prvního syna, když mi jeho otec sdělil, že se na práci s hovínkama hodím líp
|
|
|
|
|
| Katka | •
|
(11.10.2011 13:38:24)
Černá, ale to je normální. Mít rád dítě se přece nevylučuje s tím, že si člověk řekne "jé, za bezdětna to bylo fajn, měla jsem spousty času".
U nás panuje jakési pokrytectví, ještě přiživované mediální masáží a rozhovory s dětnými celebritami, které mají za zadkem chůvu a babičky.
Skutečné lidské pocity velké části matek jsou úplně někde jinde, ale většina z nich to nikdy nepřizná, prostě se stydí, že by je okolí odsoudilo.
|
|
|
| jak | 
|
(11.10.2011 13:38:30)
no, sestinedeli byl cas jako kazdy jiny. nejak me to nebrali, spis me to omezovalo.
Po druhem porodu jsem mela sestinedeli 5 mesicu a stvalo me to fest. Vzdy po 3 tydnech jsem sla na gynekologickou operaci a sestinedeli jelo od zacatku.
Do toho reci, jak se musim setrit , kontroly krve. Po 3 mesicich jsem zacala chodit cvicit a hned mi bylo lip:)
|
|
| Spadla z oblakov | 
|
(11.10.2011 13:41:37)
6nedelie bolo u oboch mojich detí to najpohodovejšie obdobie. Deti ho prespali a prepili, svokra varila, návštevy mali zakázaný prístup /okrem úplne najbližších/, a nebyť škaredého odrazu v zrkadle (vyzerala som ako v 8. mesiaci), tak by to bolo úplne dokonalé obdobie .
|
| Spadla z oblakov |
|
(11.10.2011 13:43:39)
A ani u jedného sme neabstinovali "predpísaných" 6 týždňov
Rodila som sekciou, a tak nič nebránilo tomu, aby sa hned po odplavení očistiek neskočilo do pelíšku
|
|
|
| babiki | 
|
(11.10.2011 13:42:28)
Nano, zvladas to skvele
ja napisu uprimne ze pro me jsou prvni mesice po porodu strasne narocne, nevzpominam rada, rozhozena psychika, misto funkcniho tela pojizdna mlekarna....nastesti jsem to vzdy zvladla, ale uz chapu matky, kterym proste hrabne.
Jinak prvni sestinedeli bylo v CR, klasicky zasita a v bolestech, drepela jsem doma a premyslela nad tim, ze mi asi skoncil zivot , druhe v UK pohoda, treti v UK jsem mela sekle zada a nemohla jsem chodit
|
|
| Šešule | 
|
(11.10.2011 21:55:28)
Hezký téma První šestinedělí bylo takový hodně únavný, stresující a plný nejistoty (když to mám posuzovat dnešním pohledem), ale dalo se to. Neuvažovala jsem, že skočím z okna, nebo že z něj vyhodím dítě. Se mi to narodilo, tak jsem se o to starala Nic jinýho by mi ani na mysl nepřišlo. Prostě hormony a instinkty pracovaly správně
Druhý šestinedělý bylo zázračný. Byla jsem v rauši, všechno jsem vnímala přes růžovou mlhu. Měla jsem pocit, že mi dcera dává spoustu energie a večer jsem nad ní seděla, řvala štěstím a říkala si něco jako, že "Někdo požehnal mé rodině" Dokázala jsem se pomalu hodiny dívat do těch neuvěřitelně moudrejch novorozencovejch očí.
Návětěvy mi nevadily. Byla jsem nachystaná, že mi budou lidi dávat sežrat domácí porod, ale nestalo se tak. Cítila jsem se silná, že bych byla schopná skrzevá kecy vyfakovat kohokoli Jinak jsem byla ale milá a na všechny jsem se usmívala jak pitomec. Ještě si pamatuju, jak jsem krátce po porodu šla vedle do pokoje pro něco na oblečení dcery, tam syn spal v postýlce, a to mě hrozně dojalo Hormonální rauš
|
|
| Mája+M(7/11) | 
|
(11.11.2011 18:53:38)
Cítila jsem se dobře, sex. abstinenci jsem dodržovala, protože do konce šestinedělí jsem neměla zahojené šití po nástřihu, ale ani tak mě sex nelákal, užívala jsem si miminko.
|
|
|
V její náručí
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)