| iiii |
 |
(7.12.2011 15:35:30)
Májo, jak je to se svařákem nemám tušení, nevyrábím ho ani nekonzumuju, ale pokud jde o povahu tvého otce, je to totéž jako můj tchán. Nesnesitelný diktátor. Vyřešili jsme to s manželem a švagrovou sice možná trochu drsně, ale účinně - naprosto jsme ho odstřihli, už nějakou dobu se nestýkáme ani nejsme jinak v kontaktu. Komunikujeme jen s tchyní, chodí k nám pravidelně na návštěvy a hrát si s dětmi.
Samozřejmě tě nechci navádět abys nějak rozvracela rodinu, ale pokud je tvůj otec opravdu takový, jak píšeš, tak je nejlepší zrušit kontakt a nestresovat se jím. U nás to bylo totéž a od té doby, co jsme přerušili styky, je konečně klid. Přeju pevné nervy a ať to dobře dopadne. 
|
| Majákova | 
|
(7.12.2011 15:48:33)
Teya, díky za názor. Také o tom uvažuji jako o jedné z možností. Nebo ho prostě k nám nezvat.
Jsem poslední dobou pod velkým tlakem emocí. V říjnu a listopadu jsme měli ěkoli úmrtí v blízké rodině (z matčiny strany), takže jsem tak nějak přemýšlela o životě, smrti, vztazích. Vždycky čtu, že by se měl člověk snažit smířit s lidmi...může se stát, že pak z nich někdo zemře a něco zůstaně nevyřčené, nedořešené. Tak přemýšlím, jestli je vůbec možné se nějak usmířit s takovýmto člověkem, který na sobě nevidí sebemenší chybu. Fakt nevím. byly doby, když jsme spolu třeba nepromluvili měsíce, ale vždy se to zase nějak vrátilo, především díky dětem, které tam za nimi chodí.
|
| iiii |
|
(7.12.2011 16:04:57)
To je jako bys psala o nás. Manžel se s otcem jeden čas nebavil snad 7 měsíců, možná víc. Momentálně je nejvíc vytočená švagrová a je rozhodnutá s ním nekomunikovat i kdyby třeba "přilezl". Ale vzhledem k tomu, že je dost vážně a dlouhodobě nemocný, taky mě občas napadá, jestli by si to třeba nevyčítala, kdyby se mu náhodou něco stalo. Jsou to takové morbidní myšlenky... Ale na druhou stranu se s ním opravdu nedá vycházet - no totéž co u vás, do puntíku.
|
| Majákova |
|
(7.12.2011 16:19:51)
Teyo, já nechci řešit vztah rodičů, to je jejich věc. Řeším to, jak se otec chová ke mně a mé rodině.
Jestliže ale odstřihnu ze života otce, tak tím z velké části odstřihnu i mámu.
Je mi jasné, že se otec nezmění, ba spíše naopak, jak stárne, je to čím dál horší.
Nevím, jestli se mám snažit udržet s ním styky jen proto, že je to můj otec.
Vím,jaký je, snažím se to házet za hlavu, ale ono to dost dobře nejde...stejně to jeho chování bolí a nasírá zároveň.
|
| Grainne | 
|
(7.12.2011 16:39:22)
On ten naprosto zásadní problém je v tom, že se vás to nějakým způsobem dotýká a ať už to dáváš ty, nebo ostatní postižení, najevo, třeba i nevědomky, uzurpátor tím žije.
Chtělo by to v první řadě odstranit tuhle naprogramovanou "chybu" v sobě. Pokud se to někoho nedotkne, dotyčný z toho nemá to potěšení, které mu způsobuje možnost někomu ublížit.
To, co radila Kudla - vnímat dotyčného, jen jako nerudného dědka odvedle, není od věci, ale něco ve vás tomu brání. Dá se to naučit.
Já bych ho nevychovávala, ale pro dobro věci bych mlčky sebrala svařák s citrónem a naservírovala jiný - ať se ukáže v pravém světle a se zájmem bych čekala, jak se brouček pod mikroskopem projeví dál, aniž by to se mnou citově hnulo.
Jinak cukr a citrón se servíruje zvlášť, pokud to není kelímek na pouti - předejde se tím podobným situacím, protože ten nesladí, onen nemá rád citrón, případně dokonce nesmí.
|
| Kudla2 | 
|
(7.12.2011 17:34:12)
Grainne,
s tou naprogramovanou chybou máš pravdu - když se pak člověk dostane do fáze, že mu je už "všechno jedno", tak je to lehký, problém je, jak se do té fáze dostat.
A jistě Ti neuniklo, že vůbec nejde o to, jak se správně servíruje svařák - navíc to není Caesar salát nebo vídeňský řízek, aby na to existoval jen jediný možný recept "tak to musí být a přes to nejede vlak". Mně by to tím Tvým způsobem asi nechutnalo, pro mě se v tom musí ten citrón vymáčet a ten cukr trochu povařit, ale beru na vědomí, že na existenci má právo Tvůj i můj recept a v životě bych si netroufla někomu, kdo mi v dobré vůli něco předloží, omlátit o hlavu, že to není to pravé. I kdyby ten vídeňský řízek byl vepřový a v Caesarovi nebyly sardelky.
|
| Grainne |
|
(7.12.2011 18:15:59)
Kudlo, "recept" na podávání svařáku byl pod čarou a platí jen pro "vychované" lidi, kteří jen něco neradi, nebo nesmí, když skupinu dobře znám, taky se nerozpakuju jim tam ten citrón naházet a cukr taky raději svařený se vším všudy.
Tam je opravdu jiný problém, možná už z dětství ve vztahu s rodiči, nebo přímo otcem (matkou, jak jsem tu taky zaznamenala), ale..............neumím v tomto ohledu poskytovat rady, někdo to zvládne sám, tedy zapracovat na sobě, i práce s odborným psychoterapeutem by nemusela být od věci - například.
Pokoušet se pracovat s rodičovským prudičem asi nemá valný smysl, pokud to nebyl náhodný a třeba i něchtěný úlet.
|
| Majákova |
|
(7.12.2011 18:29:23)
Grainne, bohužel ty "úlety" má otec den co den. Otřesně se chová i k mému manželovi. Každý rok si od něj nechává vyřídit na naše auto příspěvek na dopravu...ten se každý rok liší kvůli nějakému koeficientu ceny benzínu...pak manžela za zády pomlouvá, jak ho ten ...(manželovo příjmení, jménem mu neřekne) zase odrbal.
Asi před dvěma týdny můj manžel vyhověl mojí mámě, která ho porosila, aby zajel do jiného města koupit pro mou sestru k Vánocům dvě šatní skříně, dovezl jí je zase úplně do jiného místa, tam je celou sobotu montoval. Jelikož sestra nemá rovnou podlahu, tak se jedna skříň trochu houpala. manžel řekl, že by se mohly bočně sešroubovat, ale šroub nebyl a nebylo ho už večer kde koupit, tak sestra řekla, že jí to sešroubuje nějaký místní kámoš.
Ty skříně měly být vánoční dárek od našich, takže opět k tomu otec přišel jako slepý k houslím, nadřel se manžel. Otec tam včera na návštěvě řekl, že se na to mohl... (opět příjmení manžela) zrovna vysrat, když to není schoipný dodělat. Že se s tím manžel nadřel celou sobotu a najel skoro 200 km, to on už nevidí.
Jak to tady někdo trefně nazval, je to prostě sebestředný hulvát, který se neumí naprosto chovat...a já zase nevím, jak se má chovat k němu. Vychovávat ho nehodlám, to nemá význam. Snažím se ho ignorovat, rýpance a jízlivosti dělám, většinou, pokud to jde, že jsem neslyšela. K nám chodí jen při oslavě nějakých narozenin nebo svátků, na Mikuláše. Bohužel mám vždycky tyto rodinné události otrávené jeho osobou.
|
| Grainne |
|
(7.12.2011 18:41:45)
Májo, on vycítí, že se vás to dotýká a že to bolí - tyhle typy na to mají přímo radar.
Bohužel to navenek nezastřeš, jediné řešení je opravdu zapracovat na sobě - vůči mně si buď nikdo nic takového nedovolí, nebo možná ano, ale mně je to tak lhostejné, že to zřejmě ani nepostřehnu.
Zkus se zamyslet nad tím, proč se tě do dotýká a nestačí si říct, že je to prostě blbec kříženej s chřestýšem bez ocásku.
Tím bys měla začít a zkusit se tím prokousat hlouběji. Vpodstatě on nic moc zlého nedělá, tyhle hrubosti jsou samy o sobě naprosto neškodné tam, kde se nikoho nedotýkají - nemá to pak ten správný efekt.
Mně to připadá směšné, někdy trapné a je mi takového člověka líto.
|
| Majákova |
|
(7.12.2011 18:53:08)
Grainne, nemyslím, že to dělá proto, aby ubližoval... mu to totiž ani nedochází. Neví, že my víme, co o nás říká. Stejně tak před námi za zády pomlouvá zase druhé. Je to prostě typ naprosto neomalené osoby, které záleží jen na sobě. Kromě kritiky a pomlouvání druhých umí mluvit jen o své osobě a o penězích. Nic jiného ho nezajímá. Jakmile někdo začne něco vyprávět, klidně skáče do řeči a převádí řeč zase jen na sebe, nebo na druhou stranu ostentativně dává najevo, jak ho to nezajímá, zesiluje televizi apod.
Léta se snažím proti jeho chování obrnit, ale lhostejnou mě to stále nenechává, i když si říkám v duchu, že je to d...l a že ho přece znám, stejně to pořád bolí.
|
| Grainne |
|
(7.12.2011 19:02:30)
Májo, pořád z toho plyne to stejné - máš tam nějaký blok a na tom je třeba zapracovat.
Vždyť už všichni vědí, co je zač a zřejmě mu nevěří - máte spolu solidní vztahy, ne, když vypomáháte s montováním skříně a podobně, takže on ve skutečnosti neškodí tím, co dělá, ale tím, jaký to má dopad na tebe, případně zřejmě přeneseně na tvého manžela a možná i na další členy rodiny.
No nevím, vážně nejsem terapeut, ale jestli máte dobré vztahy v rodině, co takhle se "spiknout" a prohovořit, jak to na vás ostatní ne/dopadá? Třeba zjistíš zajímavé věci, které by mohly s těmi negativními pocity někam pohnout z toho mrtvého bodu.
Prosím - jen čistě návrh, netuším, nakolik je to realizovatelné, předpokládám dobré vztahy s ostatní rodinou.
|
| Majákova |
|
(7.12.2011 19:33:42)
Všichni jsou z něho stejně otrávení, raději se mu vyhýbají.
|
| Grainne |
|
(7.12.2011 22:27:55)
Májo, v tom případě by vážně nebylo od věci udělat čas od času "senaci", kde byste vy hezky vyprali špinavé prádlo jemu - mohlo by to mít slušný terapeutický účinek a v tom spojenectví by se to snad mohlo i lépe snášet.
Taková vzájemná duchovní podpora i ve chvíli, kdy oni tam nebudou přítomni a jeden z vás tomu zrovna bude čelit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ach jo, takovejch problémů na světě, a k tomu otec s citrónem
(u nás tyhle rakovinné kecy původně otcovy provenience prorostly i do vztahu s mámou a bratrem:-((
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)