| Finis | 
 |
(21.5.2012 15:52:25)
Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jak řešíte návštěvy? Můj syn (9m) je z každé návštěvy vždycky pár dní potom hrozně rozhozený, hodně špatně spí, je rozmrzelý, pobrekává... Já nevím, přivykat na návštěvy syna nějak (ale jak?), nebo ho s sebou nebrat (to by ale pak znamenalo se omluvit ze všech oslav narozenin příbuzných a nechodit tam vůbec, protože nemáme hlídání) a domů taky žádné nepovolit? 
|
| Finis |
|
(21.5.2012 16:03:08)
Ještě asi přidám podrobnosti...
Včera jsme byli odpoledne na rodinné oslavě narozenin i s naším devítiměsíčním synem. Byla docela hlučná, byli tam švagr + jeho dva bratři se ženami a dětmi, švagrová + její dvě sestry s muži a dětmi a ještě rodiče švagra a rodiče švagrové. Plus teda já, manžel a náš syn. Děti se honily, dospělí se překřikovali, k tomu ještě hrála televize. Maminka švagrové si stoupla a předloktí si opřela o sedačku (mají ji do L) a upřeně koukala na našeho syna aspoň půl hodiny v kuse, vůbec mi to nebylo příjemné (a potom ještě navrhla, že co ho pořád chovám, že ho mám pustit mezi ostatní děti - no nevím nevím, on se zatím jenom plazí, kdežto oni lítají po schodech nahoru a dolů, to by bylo o úraz, vždyť by ho zašlápli nebo by ho tahali jak kočka koťata...). Švagrová mi z ničehonic, aniž by cokoli řekla, vzala dítě z náručí a nosila ho po celém domě a skoro ho nemínila vrátit. Nechtěla jsem dělat rozruch, přece jen chci, aby se syn poznal s rodinou a sžil trochu s tetami a strýci a s bratranci a sestřenicemi...
Nicméně, dnes je strašně rozrušený, vůbec nechce spát (obvykle spává dopoledne 1,5 hod a odpoledne taky 1,5 hod), pořád si mne očička, pobrekává.
On je docela citlivé dítě, je velký úspěch, že jsme vybudovali režim dvou spánků přes den a relativně brzkého spaní v noci (usíná v 9). Dřív spal ve dne ve dvacetiminutovkách a usínal až o půlnoci, byl to boj... Tak jen doufám, že ta návštěva zase na dlouho nerozbourala všechen jeho spánek.
Asi na něj bylo toho rámusu a pozornosti příliš, už i na té návštěvě těkal očičkama z místa na místo - neznámé prostředí, spousta nových věcí, některé lidi ještě nikdy neviděl apod.
Možná i já jsem přecitlivělá na své dítě, možná bych ho měla nechat otrkat a zvykat si na hluk a hodně lidí? Já jsem pro přivykání, to ano, ale pozvolné, ne aby na něj neznámá osoba takovou dobu upřeně zírala nebo druhá aby ho brala a odmítala vrátit. Ona švagrová obecně je po našem synovi jako divá, pořád by si ho půjčovala... Mně se to prostě nijak nezamlouvá, jen tak mi ho vytrhnout nebo si ho chtít půjčovat, copak je to věc? Jenomže když jsem jim to říkala, tak vůbec nechápali, prý jejich děti by za něco takovýho byly rády, že se můžou předvést před ostatníma a že nejsou pořád s rodiči, ale taky s někým úplně jiným a pod.
Napište mi k tomu prosím někdo něco... já možná zase něco vnitřně příliš řeším.
|
| Cloe |
|
(21.5.2012 16:14:19)
Co na to rict. Kazda jsme jina, ja byla rada, kdyz si mimino nekdo vzal a ja se mohla venovat dospele konverzaci 
Jinak jestli spolecnost spatne snasi, tak se budes muset prizpusobit jemu, vzdyt je jeste malinkatej.
|
|
| MarMat (+2) | 
|
(21.5.2012 16:17:26)
moje tchyně tomu říkala "uřknuté dítě". Moc podnětů prostě, asi bych vyhledávala menší společnost 
|
| Šmudlíková | 
|
(21.5.2012 21:01:48)
Ano, uřknuté - někdo má silný zrak - klepala jsem si na čelo, ale opravdu zabírá otřít dítěti obličej - přes oči či jak to říct počůranou plenou. Zní to děsně, ale ta úleva na straně dítěte za tu zkoušku stojí 
|
|
|
| TaJ | 
|
(21.5.2012 16:29:25)
Ahoj, tak z takového množství lidí bych popravdě byla trochu mimo asi i já. Náš syn je odmalička taky dost citlivé dítě, tak jsme zezačátku do větší společnosti prostě nechodili a nebo jsme se scházeli v menších kruzích, třeba jen 4 dospělí plus nějaké děti apod., prostě zvykat postupně, třeba se sestřenicemi se poprvé viděl delší dobu až v roce a myslím, že se nic nestalo, teď, když přijedou, tak s nima normálně řádí, ale nějaké větší davy lidí nemusí doteď (no a my vlastně taky ne). Mě třeba dostalo, když jsme byli na mikulášské od manžela z práce a kolega s manželkou tam měli měsíční mimino a hrozně se divili, že jim pořád brečí (hulákala tam hudba a nějaký bavič, člověk pomalu neslyšel vlastního slova). Takže bych ho zvykala spíš postupně a třeba taky, jak už tu někdo psal, tak nemá svojí dobu spaní přes den apod. - to mu taky na náladě asi moc nepřidá...
|
|
| Apačka Lapačka | 
|
(21.5.2012 16:36:01)
Co na to manžel, zasahuje nějak, ví o problému? Je-li teda přítomen, předpokládám, že ano. Podle mě je vždycky lepší, když situace na "své domácí" půdě řeší původní člen. Takže bych to vysvětlila otci dítěte, ten určitě nechce, aby jeho dítě mělo kvůli pár hodinám narušený spánek apod. celé dny, návštěvy bych zkrátila na minimum (popřejeme, dáme kávu a dotr a čau).
Pokud se sejde různorodá společnost, děti různého věku, tak je vždycky nějaký křik a dupot, ale nevidím důvod, proč by se měl devítiměsíční kojenec otrkávat za každou cenu. Ty si to nepřeješ, to je hlavní. Však ono se za pár let jistě zapojí a bude kraválu ještě o trochu víc .
A ještě jedna věc - která mi došla až časem - pokud nechceš, aby ti někdo vytrhával a otrkával dítě, tak to řekni hned, žádné "nechci dělat dusno", protože nebudeš spokojená sama se sebou. A bude se to stupňovat. A pokud nechceš jezdit na návštěvy, tak taky nemusíš. Fakt ne. Primární je domluva s partnerem.
|
|
| Luc. |
|
(21.5.2012 18:07:10)
S tak malým dítětem jsem jezdila na návštěvu na nezbytně dlouhou dobu, tj. pozdravit, vypít kávu a odjet, půl hodiny a dost a néé moc často. Snažila jsem se nedat mimčo z mé nebo manželovi náruče, protože pak plakal a bezva bylo, když mi ho tchýně vzala a on dostal hysterák a nechtěl k ní, protože jí dlouho neviděl a ona mi ho nechtěla vrátit a za boha nepochopila, že ho musí nechat rozkoukat a že potom k ní půjde sám a rád.
Miminko potřebuje klid.
A hlavně to chce dodržovat dobu spánku, děti potřebují režim a každá odchylka je rozhodí.
|
|
| Líza | 
|
(21.5.2012 18:20:53)
Jajíčku, myslím, že nejde o to, jestli úplně zrušit návštěvy, ale že takovýhle návštěvy by neudělaly dobře skoro žádnýmu miminu kromě vysloveně otrlých jedinců.
Buď si prosadíš, co tvému synovi prospívá a co ne - to taky může být, že odejdeš na nějakou dobu s ním do klidnější místnosti, aby toho na něj nebylo moc, že nedovolíš nikomu, aby ho bral proti tvé vůli nebo déle, než si myslíš, že je zdrávo, atd atd atd. - no a nebo můžeš žít v izolaci.
Takhle malý dítě s tebou v podstatě všude může, ovšem za předpokladu, že ty se umíš postarat o to, aby jeho denní režim tím byl poznamenaný co nejmíň.
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(21.5.2012 18:29:54)
myslím, že to trošku přeháníš a možná tomu přikládáš větší důležitost, než to má.
Třeba dnešní nespaní má jiný důvod, zoubky, bříško.. atd...
on jako u té švagrové plakal? nebo proč ti vadí, že ti ho chovala a ukazovala mu dům?
já teda mám děti tři a protože žádné hlídací tety, babičky ani nikoho nemáme, tak jsem dycky byla moc ráda a i dnes - nejmladší má necelé dva roky, jsem ráda, když někdo synka zabaví - pochová, ukazuje mu věci nebo staví a já můžu si v klidu popovídat... své děti miluju, a když mě potřebují jsem jim k dispozici, ale pokud je někdo chová a ony očividně nic nenamítají nevidím důvod proč by je chovat nemoh neomezeně dlouhou dobu - tedy dokud to jednoho nebo druhého nepřestane bavit.
A možná by ses divila, kdybys ho dala na zem za dětima, jak by on pookřál a jak by děti zpomalily :D 
|
| Luc. |
|
(21.5.2012 18:43:54)
9.ti měsíční dítě dát na zem mezi lítající a řádící děti? To by akorát tak prcek mohl přijít k úrazu, spadnou na něj, budou ho tahat, snažit se zvednou... to není nejlepší nápad 
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(22.5.2012 6:48:12)
Tak to je pěkná hovadina Mam dva kluky, dost velký divochy. Dokáží obrátit barák naruby. Ale jak přijede ségra s dcerkou (neteři je 10měsíců), kluci automaticka zakleknou k malé na podlahu a hrají si sní. Nelítají, nešlapají na ní. Zklidní se bez řečí, podávají ji hračky.. Řekla bych, že to malé dost prospívá.
|
|
|
|
| Sněhulka a sněhuláčci | 
|
(21.5.2012 21:18:59)
Diskusi jsem necetla, tak se mozna budu opakovat, ale z tveho prispevku je citit, ze ani ty ses tam necitila ve sve kuzi (svagrova ti brala dite, to ti evidentne dost vadilo, jiny ti na nej ziral atd.), dite vsechny takovehle veci z tebe vyciti, a z toho muze pak byt sakra rozhozeny.
Jinak me napada - dodrzujes mu na takovych navstevach jeho rezim (jidlo, spanek...)? To totiz byva problem (teda pro me byl;)), a muze ho to taky rozhodit.
A posledni vec, asi je citlivejsi, no je maly, respektovat jeho, nicmene ho "otuzovat" - chodit na navstevy, zvat si navstevy, ale postupne proboha - kamosku s ditetem a tak, ne tricet lidi najednou;)). Postupne muzes pocet lidi pridavat, aby ses dostala na vas rodinny standard:).
|
|
| adelaide k. | 
|
(22.5.2012 6:44:24)
Já podle popisu vidím problém na obou stranách. Hlavně si ty musíš ujasnit co chceš a potřebuješ/potřebujete a potom se tím řídit.
S trochou nadsázky... sednout si doprostřed takhle zalidněné oslavy s miminem na klíně a pak si stěžovat na to, že je z toho rozhozený/unavený/vystresovaný protože oni tohle a oni tamhleto je pitomost.
Ty seš matka a a o blaho svého dítěte se musíš starrat především ty. Oni s tebou budou jenom víc nebo míň spolupracovat.
Zajímalo by mě
proč nemá malý někde vyhrazené místo kde by se mohl válet po zemi, sedět, lézt a hrát si aniž by mu některý z bratranbců šlápl na hlavu?
proč na sebe (na dítě) půlhodiny necháš někoho zírat když je ti to nepříjemné, nebo necháš švagrovou aby si dítě vzala i když si myslíš že to není o.k.?
proč návštěvu nezkrátíte na nutné minimum, když máš pocit, že ho to vždycky rozhodí?
|
|
|
| sabrina20 |
|
(21.5.2012 16:17:37)
ještě mne napadlo, kdyz jezdíte na návštěvy, zda mu dodržuješ spánek?
|
| Cloe |
|
(21.5.2012 16:20:17)
to me napadlo taky. Jelikoz moje dite potrebuje k usnuti tmu, postylku a absolutni ticho (v kocare neusnulo od 3 mesicu), tak jsem holt tomu prizpusobovala program. Tak aby melo sve dva pravidelne denni spanky.
|
|
|
| anexa |
|
(21.5.2012 16:38:09)
mě ti na tvém popisu nesedí věta: " Mně se to prostě nijak nezamlouvá, jen tak mi ho vytrhnout nebo si ho chtít půjčovat, copak je to věc?" Já bych řekla, že jsi moc úzkostná a syn to přebírá od tebe. Copak si ho příbuzní nemůžou vzít na ruku a pochovat ho? Neděláš z něj porcelánovou panenku ty? Jestli si myslíš, že by si ho neměli půjčovat, tak příště seďte doma a nikam nejezděte, co kdyby se na něj někdo díval delší dobu než bys ty povolila.
|
| Cloe |
|
(21.5.2012 16:40:34)
Anexo, 
|
|
| Girili | 
|
(21.5.2012 16:57:32)
Mne hlavne nesedi, ze si ho svagrova sama vzala z jeji naruce. Copak to jde? Kdyz dite nechci dat, tak ho neadm, a reknu, ze je toho na nej moc.
Ale jinak pro zakladatelku - asi bych se vyhybala rusnejsim mistum a predem si pripravila vymluvy, proc ho nedavat z naruci. Je to tvoje dite, tak ho nemusis nikomu davat chovat. A druhe dite muze byt klidne uplne jine. Muj pulrocni syn se se mnou nudi, ze spolecnosti a novych podnetu je nadseny. Usinani ma sice mizerne obecne, ale po spolecnosti ne horsi nez obvykle, skoro bych rekla, ze naopak.
|
|
| Líza |
|
(21.5.2012 18:22:22)
Anexo: mě ti na tvém popisu nesedí věta: " Mně se to prostě nijak nezamlouvá, jen tak mi ho vytrhnout nebo si ho chtít půjčovat, copak je to věc?" s tím souhlasím až po ten otazník, dál bych ale pokračovala jinak.
Já jako matka znám to dítě nejlíp a jsem tam od toho, abych ho uchránila od nepříjemností. Takže skutečně mi ho z ruky nikdo nevytrhne nebo si ho nebude půjčovat, když s tím já nebudu souhlasit (třeba proto, že vím, že dítě je bázlivé a pak dva dny nebude spát).
|
|
| Jája s čápátkem | 
|
(21.5.2012 18:28:47)
Já nechápu, proč by měl mít každý příbuzný právo si jen tak půjčit/poochovat dítě... Dítě má být s matkou, nebo otcem, protože to je jeho jistota a bezpečí, o to v prvním roce života přece jde. Dostatečné množství podnětů dostává z jejich náruče. Takže za mne - přidrzlé příbuzné bych poslala někam, případně na návštěvy v tak velkém počtu lidí prostě nejezdila. Ne každé dítě prostě snáší předávání z ruky do ruky a mraky nových obličejů v pohodě, každý jsme jiný. To nemusí být jen tím, že je maminka třeba uzkostnější.
K zakladatelce - tohle znám, ale mám mladší. Taky nerada půjčuju, mám za to, že na tohle přehazování je času dost. Socializovat to ano, ale pomaloučku. Když prcek uvidí, že si ho může kdokoliv kdykoliv vzít, ztratí důvěru v matčinu náruč, která má být bezpečím a jistotou. To je můj názor.
Jinak mám stejnou zkušenost, teď u nás byla moje mamka na víkend a manželova dcerka (udrčená předškolačka - myšleno v dobrém). No a miminko úplně ztratilo režim - ve dne skoro nespinká, poplakává, zaklání se do luku. Takže příště už vím, že nám na víkend stačí jen jedna návštěva a tu druhou si necháme na jindy.
Pohoda miminka je přece nejdůležitější 
|
| Alraune | 
|
(21.5.2012 19:26:27)
To, že dítě někdo pochová, opravdu neznamená, že ztratí důvěru v matčinu náruč, zas bych to tak nedramatizovala. Koneckonců, děti v tomhle věku bývají ještě i kojené, nebála bych se toho, že zapomenou, kdo je zdrojem mléka :)
|
| anexa |
|
(21.5.2012 20:24:46)
naprostý souhlas. Tím, že dítě putuje z náruče do náruče se mu opravdu nic nestane. Spíš vycítí nejistotu z matky a pak následně její nervozitu a podrážděnost. Několik takových opečovávaných miminek jsem ve svém okolí měla. Matky je nikomu nechtěly půjčit, protože jen a jen u nich se děťátka měly nejlépe, někdo by na ně prsknul bacily, tchyně by je vytahovala z kočárku, další by je ukazovala kamarádkám a to dítě je přeci jen a jen jejich a nikdo jiný na ně nemá nárok.... no, vyrostly z těch dětí ukňourané bytůsky, které se drží matčiny sukně, ostatních dětí se straní, jsou ustrašené, často řvou kvůli tomu, že ten či ona jim sebrali na pískovišti hračku. Jedna je z velké rodiny a do smečky příbuzných dětí nezapadá a její matka jí v tom ještě podporuje - vždyť by si mohla malá odřít kolena, nebo by jí tahali do bunkru, co si postavily.... ( je jí 5let). Takže si stojím za svým - pokud nechcete dítě půjčovat komukoliv, zůstaňte doma a na oslavy nejezděte. Vy budete mít klid a příbuzní o kom drbat.
|
| Jája s čápátkem |
|
(21.5.2012 20:55:52)
Tvá zkušenost vypovídá jen o konkrétních případech a nemusí být (zřejmě ani není) vůbec pravidlem, to je Ti asi jasné, že?! Ať si to každá maminka dělá tak, jak ona cítí, že je to nejlepší pro její dítě. Jestli dítě špatně snáší chování u jiných, ať je u mámy. Tetičky a babičky jsou dopělé, měly by respetkovat přání maminky/miminka a držet se ohleduplně zpátky.
|
| ..mira.. |
|
(21.5.2012 21:06:04)
Otázka je, vadí to dítěti, nebo to vadí matce a dítě a dítě na to reaguje. Jasné je, že to každá matka dělá tak, jak achce a jí to vyhovuje. Ale postoj, mému děťátku by mohlo ublížit, kdybych ho dala z náruče babičce, tetičce, na což dítě reaguje a má strach taky, čímž se to celé víc a víc zhoršuje, mi optimální teda nepřipadá. Spíš mi to přijde trochu jak pěstování ve skleníčku. Ale jsem dospělá, o pochování takového dítěte bych taky nestál, to že si jej nebudu moct chovat, můj život nijak negativně neovlivní, ale dítě "já budu jen u mámy" by podle mě klidně tenhle "úzkostnější" přístup mohl. Je to ale samozřejmě tvá věc.
|
| Jája s čápátkem |
|
(21.5.2012 21:17:24)
Jistě, že nálada matky dítě ovlivňuje, ovšem ze všech těch názorů tady cítím, že se málo důvěřuje matce a jejímu instinktu/intuici - kdo ví, jestli ona opravdu nevycítí lépe, co dítě potřebuje... Nechala bych to na mamince, myslím, že ona se nebojí, že tetičky či babičky by miminku nějak ublížily, jen cítí, že to nevyhovuje dítěti, moc podnětů apod. To ještě vůbec nemusí znamenat, že dítě se bbude držet její sukně až do puberty, nebo že vychovává ve skleníčku...
|
| ..mira.. |
|
(21.5.2012 21:41:37)
Já si nemyslím, že instinkt vede vždy matku nejlepším směrem, ale vím, že to není zrovna populární názor a nejspíš tu s ním nikdo souhlasit nebude, můj instinkt matky mě přece nemůže zklamat, že? Nechme to tedy prosím stranou. Nicméně, upřímně, ty na mě trochu úzkostně z diskusí působíš, to může být mé zdání, které klame. Ale je opravdu dítě v cizí (blízké) náruči nervózní, nebo jsi nervózní ty a znervozňuje to to dítě a nervózní nespokojené dítě více znervózňuje tebe. Je to kruh, který není lehké rozetnout.
|
| Jája s čápátkem |
|
(21.5.2012 22:02:08)
tak já se netajím tím, že úzkostlivá maminka jsem, ale prozatím se mi za tu krátkou dobu víc osvědčilo věřit víc sama sobě, než dobře míněným radám babiček, tetiček apod. Léepe dokážu poznat, co dítě potřebuje, je to logické, jsem s ním 24/7.
Ale reagovala jsem na zakladatelku, já nemám problém s tím půjčit dítě babičkám, ségře apod., ale vadí mi (podobně zakladatelka), když mi dítě rvou z ruky a já vím, že by potřebovalo ještě pár minut jen tak na babičku koukat, než k ní půjde do náručí. A takových situací, kdy se příbuzenstvo sápe po dítěti, je mnoho. Vydržet, být asertivní a slušný, je někdy obrovská makačka.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mrej | 
|
(22.5.2012 9:51:41)
Únos z náruče matky - to je prakticky nemožné. Za prvé pokud matka nechce, tak nedá. Za druhé i když matka povolí, ale dítě nechce, dá to dost jasně najevo, což vede k prudkému návratu dítěte do náruče matky (kdo by chtěl chovat  ?). No a pokud se souhlasně projevuje matka i dítě, nemůže jít o únos.
Civění na dítě - půl hodiny to nikdo nevydrží. A opět, dítě dokáže dát jasně a důrazně najevo svou nelibost.
Režim na návštěvě - s dětma jsme navštěvovali/byli navštěvováni často a intezivně. Ale režim šel vždy podle mimina, i za cenu odchodu z návštěvy nebo její vypakování od nás, nedalo-li se jinak dosáhnout plnění režimu. Kupodivu se na 99% všichni přizpůsobili miminčím potřebám (např. lítající děti byly vyhozeny na zahradu). Jenže to jsem musela já jako matka a strážce režimu NĚCO ŘÍCT. Pokud sedíš a užíráš se zevnitř, nic nevyřešíš. Slušně, ale důsledně oznámit - potřebuju pro své dítě tohle a tohle (klid, tmu, jezinky...) - nejde to? sorry, ale v tom případě musíme domů. Jo a manžel to musí vědět dopředu, že se něco takového může stát, jednak aby tě podpořil ve tvých požadavcích, a jednak abys měla odvoz, bylo-li ho potřeba.
|
|
|
|
| Liki + dcera 8/11 | •
|
(21.5.2012 18:02:31)
Moje dcera je na tom podobně. Rozhodně ji nehodlám otrkávat podle představ starší generace. Dcera se potřebuje rozkoukat. Moje mamka u nás byla na návštěvě a malá potřebovala 2 hodiny u mě v náručí, než se nechala od ní pochovat bez breku. Pak se i chechtala. Myslím, že pokud takto malé (ale klidně i větší) dítě někdo jen tak bere, dítě z toho bude mít akorát trauma, ale rozhodně se neotrká. Naopak bude víc úzkostné a visící na rodičích delší dobu.
|
| sabrina20 |
|
(21.5.2012 20:03:20)
přesně.....do roka moje malá se nenechala pochovat od mých rodičů, dokud jsme tam nebyli hodinu a pak tedy šla a byla v klidu....
určitě na tom není nic špatného, že si švagrová pochová na pár minut, za to sem byla taky ráda, ale pak není problém a vzít si mimčo, ne?
hlavně je důležité držet jejich rytmus dne, neměnit ho každy den, určitě se občas stane nečekaná událost, ale my i dnes ve 3,5 letech máme rituály, a podle toho se řídíme, důležité je pro mne, aby byla spokojená a ne protivná
|
|
|
| Cha-Cha | 
|
(21.5.2012 19:05:51)
Naše Lucinka je také introvertnéí a citlivé dítě, hlučné návštěvy a velké společenské akce špatně snáší stále (je jí 4.5 roku), taky potom vždy špatně spí, má noční můry, občas trvá i několik dní, než se vrátí do normálu. Myslím, že na ní žádné "otrkávání" neplatí a nikdy platit nebude, je prostě typ, který veselou a hlučnou společnost nikdy vyhledávat nebude. Rozhodně to není mojí úzkostností, mladší dcera je naopak temperemantní extrovert, miluje kravál, děti, babičky, strýčky, hned se u každého chová, s každým mluví, prostě má úplně jinou povahu. U Lucky se doteď snažím eliminovat podněty, o kterých vím, že jí nedělají dobře. Je to i kvůli mně - opravdu se mi nelíbí několik dní po sobě nespat kvůli nějaké bujaré oslavě, ze které bych stejně nic neměla, neb bych utěšovala plačící Lucku. Takže za mě - návštěvy bych uzpůsobila potřebám miminka i svým, nezvala bych tolik lidí, nejezdila bych na celý den do cizího "uřvaného" prostředí, kontakt bych pak nějak pro děcko "dávkovala" - třeba jen hodinku mezi všemi návštěvníky, pak jít s dítětem někam do klidu a hrát si s ním, když vím, že se mu u cizích lidí nelíbí (má na to věkově nárok - separační úzkost právě začíná), tak ho cizím lidem prostě nedám. Ať si říká kdo chce co chce, to je mi opravdu fuk, každé dítě je jiné a má i jiné potřeby a já jako jeho máma s ním trávím nejvíc času a vím a k tomu jetě nějakým instinktivním, intuitivním způsobem tuším, co mám dělat.
|
|
| Winky | •
|
(21.5.2012 19:41:34)
kombinace obojího - řešíš to trochu víc (ale já jsem nebyla jiná a taky jsem nechtěla aby mi miminko "brali", ovšem tak cca do 3 měsíců pak jsem byla od toho neustálého nošení dost "unošená" takže jsem později za případné chovače a nosiče byla ráda). No a ta oslava byla taky docela nápor i na zdravého dospělého (jo, i já se vzpamatovávám druhý den z takovéhleho chumlu, naštěstí se u nás koná jen velmi vyjímečně). Takže bych řekla, že návštěv se vzdát nemusíš, pokud to budou normální návštěvy 1 hostitel 1 návštěva a vyjde se vstříc potřebám mimča ohledně spánku, tak to zvládnete určitě v klidu.
|
| Winky | •
|
(21.5.2012 19:47:35)
taky je řešením na takovéhle větší oslavě vzít kočár a dát dítko chrupnout - jít se s ním projít ven, proti tomu nemůže nikdo říct ani popel že se vzdálíš....
|
|
|
| Klarisanek |
|
(21.5.2012 20:08:54)
"a o co prijdeme, kdyz nebudeme chodit par mesicu na navstevy a oni k nam?". Ja osobne bych moc rada zasla na pokec, oslavu, kavu apod., ale jelikoz mam deti male a vim, jak by to probihalo - starsi by tam zlobil a mladsi by se chovalo ala tvoje, tak si to radsi odpustim, stejne bych z toho nic nemela, naopak daleko horsi nervy nez byt doma a deti by byly rozhozene stejne jak u vas. Musim jako matka ozelet vetsi veci nez tohle, takze se tim teda vubec netrapim.
|
|
| 123456 | •
|
(21.5.2012 21:21:04)
Diskuzi jsem ještě nečetla, ale jako první věc mě napadlo - nejsi spíš z těch návštěv rozhozená Ty?
Chování miminka je pak jen reakce na Tvoje rozpoložení ...
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(22.5.2012 6:54:00)
No mně ještě napadlo, jak malý reaguje na návštěvy ve Tvé rodině?
Předpokládám, že super...
Tvoje máma zřejmě neciví, ale dívá se ..
|
| Pája, A+A :o) | 
|
(22.5.2012 7:50:03)
Každé dítě je podle mě zkrátka jiné a naučit a předělat se nedá. Mám dvě takové doma a ať si říká kdo chce co chce...
Syn byl citlivé a ubrečené miminko od narození a špatně spal. Jakmile měl kolem sebe víc lidí než 4, začal brečet-vždycky! ikdyž je znal. Nesnesl prostě větší rozruch a lidi,co mají hrubší nebo uječený hlas-zkrátka hlučnější lidi vždy obrečel a byl z toho hodně rozhozený. Část rodiny je hlučná a bylo to vždy o nervy. Také nesnášel změny-jakmile se jelo na chalupu, prořval tam celé noci . Když jsme se vrátili domů,první den doma byl zase hodně mrzutý a nespal ani to málo, co spal normálně...a naučit se na to fakt nedalo,vyrostl z toho až věkem,do roku byl strašně citlivý! a nejvíc mě štvalo,že to v rodině někdo nechápal,protože jeho děti prostě takové nebyly a hotovo
naopak dceři nevadilo od narození nic a nikdo.
|
| Pole levandulové | 
|
(22.5.2012 9:18:15)
Syn byl dite mile a pohodove, s nim problem nebyl. Dcera naopak od mimina koukala na ostatni jak bubak, neusmala se, docela mi to vadilo. Vyresila jsem to satkem, ona byla spokojena, ze byla u mne ci manzela a my mohli fungovat jak jsme zvykli. Casem dorostla a prizpusobila se, ted uz je spolecensky zdatna. Ale muzu potvrdit, ze i deti stejnych rodicu mohou byt hodne odlisne, pak zalezi na rodicich, jestli se prizpusobi oni nebo dite.
|
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(22.5.2012 9:36:47)
Moje děti žádný problém se změnou prostředí nikdy nemívaly, ale takovej mumraj, co popisuješ, to by nedělalo dobře ani jim.
Rozhodně bych lezoucí dítě nenechala mezi pobíhajícími dětmi. Pokud to jde, vymezila bych nějaký prostor (třeba dekou nebo ohrádkou), kde by mohlo být v relativním bezpečí. Když tam jste celé odpoledne a on musí být furt jen na klíně nebo v kočáru, nemůže se protáhnout, tak chápu, že se mu to nelíbí. I dospělej nevydrží sedět celý odpoledne na zadku, potřebuje se protáhnout.
Pokud to nejde, klidně bych s ním šla na chvíli do vedlejšího pokoje nebo někam ven. Teď už je teplo, tak může lézt i po zemi.
Rambajz může být pro dítě zajímavý, ale jen po určitou dobu. Pak už je z toho unavené, takže to chce najít nějaký způsob zklidnění - jít pryč, na procházku s kočárem apod.
Upřímně řečeno - i já po několika hodinách potřebuji trošku klidu, takže to pro mě vždy bylo vítané, že můžu "pod záminkou" mimina na chvíli vypadnout.
|
|
| Jachtarka | 
|
(22.5.2012 9:50:22)
Nemám příbuzné, u kterých by mi vadilo, že mi berou z ruky dítě, takže pro tebe radu nemám.
U dítěte bych to trénovala návštěvami např. babičky nebo švagrové u vás doma (stejné prostředí a snadnější udržení režimu), říct babičce, ať na dítě ze začátku promluví, ale nebere si ho, až si na ni zvykne. Za mámou jsme jezdívali tak jednou za měsíc, a vždycky hodinu i celý večer trvalo, než se děcka osmělily. A pak na babičce visely celý týden . Z toho mohou profitovat všichni.
Představ si sebe jako babičku a třeba tě napadne, jak jim pomoct vzájemně budovat vztah. prostě to budování vztahu řiď - ty znáš obě strany
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)