(10.11.2012 9:49:49) Navazuji na téma o Terezkách. Mé děti jsou celkem spokojené, ač dcera Bára by prý možná volila lepší. Synové Vojtěch a Matouš jsou spokojeni.Vojta je na své jméno hodně pyšný.... a vůbec mi po celých 17 let nevadí, že Vojtěchů je teď hodně.
(10.11.2012 9:55:07) Nestěžuje si, spíš naopak. Kombinaci jeho jmen mají jen dva lidi v republice, což se mu zamlouvá. Naopak byl zhnusen, když jsem mu řekla, jak by se jmenoval, kdyby záleželo čistě na mém rozhodnutí.
(10.11.2012 10:17:58) Před 22 a 6ti lety jsem svým synům dala jména, která měl málokdo. V obou případech se z nich po pár letech stala stala jména hodně používaná. 100% u mne platí - odříkaného chleba, největší krajíc. Nejsem příznivcem stejných jmen v rodině. Jako svobodná matka s dítětem jsem si ale vzala muže se stejným jménem, jako měl můj syn. A aby toho nebylo dost, jeho syn z prvního manželství i jeho otec se jmenují také tak! Kluci vypadali jeden čas jako dvojčata a my na ně volali stejným jménem. No, někteří lidé asi pochybovali o našem duševním zdraví. Svého staršího syna vetšinou oslovuju zdrobnělinou jeho příjmení.
(10.11.2012 10:34:33) boží, asi jak kde - my třeba neměli ve třídě ani jednoho Honzu, pár jich tedy bylo "v okolí", ale spíš starší; bratranec je ročník 1982, jmenuje se Jan a taky jich jako dítě kolem sebe neměl až tolik. Syn má ve třídě dva nebo tři.
(10.11.2012 10:41:38) Před 22 a 6ti lety jsem svým synům dala jména, která měl málokdo. V obou případech se z nich po pár letech stala stala jména hodně používaná.
to je prostě v případě Jana nesmysl, to druhé nevim
(10.11.2012 10:42:47) boží, no a co je divného na tom, že jsem se třeba já v dětství nesetkala s vrstevníkem statisticky nejčetnějšího jména? Možná na letním táboře, to jo, ale ve třídě jsme Honzu prostě neměli.
(10.11.2012 10:55:40) boží, o to přece vůbec nejde, ale pokud se pohybuješ někde, kde je Honzů málo a jaksi nemáš přístup ke statistikám, tak vycházíš z úplně jiných parametrů, že.
(10.11.2012 10:57:19) Když přišla ségra, že se její dítě bude jmenovat Honza, tak jsem šla do kolen. Dnes už si k němu jiné jméno představit nedokážu, je to prostě náš Honzík
(10.11.2012 16:43:38) Schválně jsem si našla fotku ze školy, ale fakt ne, ani jeden Honza. Na střední jsme měli dva. Na základce tři Jitky, ale dvě se pak odstěhovaly.
(10.11.2012 19:13:50) Můj syn se svým křestním jménem moc spokojený není, byť je jeho jméno ve spojením s příjmením unikátní (což oceňuje). Ani se mu nedivím .. jeho táta mu vybral jedno z unisex jmen v kalendáři. A protože mi na ultrazvuku tvrdili, že čekám holku, neprotestovala jsem.
(10.11.2012 19:26:27) Ne ne.. Můj exmanžel, synův otec, má jedno ze starých mužských jmen, která se moc nepoužívají. Ale je to jméno, které se v rodině dědí z otce na syna. On sám ho nemá moc rád, alespoň o něm tak dříve mluvil. Když jsem byla těhotná, najednou se v něm vzdemula rodová pýcha či co .. a chtěl ho pro syna použít. Mně se tedy nelíbilo (pro mé dítě) - proto jsem navrhla, ať vybere ještě jednu alternativu mužského jména (doufala jsem, že bude lepší). Tou dobou se v našem okolí narodil chlapeček s tehdy nefrekventovaným "unisex" jménem a manžela to zaujalo. Na jméně pro dceru jsme se shodli. Na ultrazvuku mi řekli, že čekám dceru - tak jsem manželovo rozhodnutí neřešila a těšila se na holčičku. A narodil se kluk .
(10.11.2012 9:56:17) Líbí Syn je s Tomášem spokojený, i když jich je tedy také dost. Dceři jako malé říkali Aninka ( je Andrea) protože spousta dětí nemohla to jméno vyslovit.Takže jsme uvažovali, že jí dáme zapsat na matrice ještě druhé křestní jméno Anna. Postupem času se většina dětí vyslovovat " Andrejka" naučila a dcera si taky Aninka přestala říkat, tak už to je zbytečné. A ve školce je jediná Andrea a učitelky vymyslely zvláštní podoby - třeba Andrýsek, ten by mě prostě nenapadl
(10.11.2012 16:41:02) kamarádka je Andrea a odjakživa jsme ji říkali Andy, Andyna..
jinak já se svým jménem, klasika nejčastějším, tak ne, druhým nejčastějším jménem, byla vždy ve třídě několikátá, na sš i zš jsme byly ve třídě 3, na vš nevim, tak v tom našem kruhu jsem byla sama, ale pochybuju, že jsem byla sama v celém ročníku ale já teda se svým nejsm ani tak nespokojena jako s takovým, ale spíš to, že byli naši tak originální, že se já i brácha jmenujeme po nich (a u toho druhýho bráchy byli taky děsně originální )
spokojenost dětí zatím nevím, jsou malé na stěžování si
(10.11.2012 10:17:25) Dceři se jméno Hanka líbí. Její dcera se prý bude jmenovat Terezka a syn Honzík. Má v tom jasno od pěti let. Ale to já měla taky, akorát jsem se v těhotenství rozhodla, že nebude Hana, ale Hanka.
(10.11.2012 10:28:49) Dcera je spokojena, naopak vsechny jeji panenky, konicci a pejsci, ktere ma, pojmenovava Isabelka po sobe. Adrian mel obdobi, kdy se chtel jmenovat Adam, tak jsem mu vysvetlila, ze je Adrian prave proto, aby nebyl v tom zastupu Adamku. Ted je mu skoro osm a uz se mu to moc libi, zadneho dalsiho Adriana jsme jeste nepotkali /vim, ze na Slovensku jich je hodne, ale tady ne/.
(10.11.2012 10:30:12) Asi dobrý Neztěžují si.. Oba jsou svatý a poslední dobou se na to odvolavají.... Vojtěch a Matyáš.. teď je jich hodně, ale když jsme dávali jména, byli první v okolí a oba i první ve školce a následně ve škole.. teď se protrhnul pytel
(10.11.2012 10:31:05) Syn je Richard, je pysny, ze je v rodine jiz 4. tohoto jmena. Dcera Michaela je take spokojena, jen ma problem, ze v zahranici ji kazdy oslovuje jinak a cesky to nikdo vyslovit neumi [rikaji ji Mikajla]. Do letoska pouzivala pouze jmeno Misha [Misa - zdrobnelina]. Nejmensi je Barbara, narodila se v zahranici, rikame ji Bara a ta je zatim na vlastni nazor moc mala.
(10.11.2012 10:33:05) Max svoje jméno nesnáší - a to se nám s manželem tak líbilo, že jsme vůbec neuvažovali o jiném. Od učitelů a spolužáků mu to neva, ale kdyby mu někdo řek "Maxi" v rodině, tak se vztekne.
Hugo je se jménem srostlý odmalinka, nikdy ani nechtěl, aby se mu říkalo zdrobněle, vždycky každýho opravoval, že on je HUGOOO!
(10.11.2012 10:33:31) Nedávám žádné úlety, jen krásná česká jména. Starší je spokojena hodně, mladší má celkem frekventované jméno v mojí generaci, ale teď se vůbec nedává, jak je tím moje generace právě přesycená, myslím, že bude také spokojená.
(10.11.2012 10:38:15) Nedávám žádné úlety, jen krásná česká jména. Starší je spokojena hodně, mladší má celkem frekventované jméno v mojí generaci, ale teď se vůbec nedává, jak je tím moje generace právě přesycená, myslím, že bude také spokojená.
(10.11.2012 10:39:16) Naše děti si nestěžují, jen nejstarší syn už nechce žádné zdrobněliny ani zkracování svého jména, ale oslovování v původní podobě. Takže se mu asi líbí:)
A aniž bych kdy řešila význam jejich jmen a vybírali jsme podle toho, co se nám líbilo, musím říct, že jejich jména k jejich povahám výborně pasují:)
Já své jméno nikdy ráda neměla, ale taky musím konstatovat, že se k mě hodí
(10.11.2012 10:43:47) Monty, já se s ním sžila až v dospělosti. A jeho význam se mi líbí, no řekni, zda by jsi protestovala proti Bohyni (což je jeden z významů)
(10.11.2012 10:53:13) Monty, že si rýpnu - tak u tebe podle mě nejde o to, že bys nesnášela to jméno. Možná spíš jako symbol toho, kdo ti ho dal. Pletu se hodně?
(10.11.2012 10:44:42) Dcera je se jménem spokojená, v našem okolí je jediná- ve školce, na hřišti, ve cvičení,...
Synovi je to zatím fuk, ale já spokojená nejsem. Teda jméno je to pěkný, ale ten počet.. Kamkoliv přijdem, je jich tam spousta /Bohužel jiné jméno jsme dát nemohli resp.tohle jméno manžel určil jen jako jediné, které se mu líbí/
(10.11.2012 10:45:32) Moje jméno se mi jako malé nelíbilo. Obecná podoba je extrémně tvrdá, zdrobnělina zase strašně sladká. A každý má problém se skloňováním. Zkráceniny jsou zase až hanlivé.
Už jsem si na to jméno zvykla a jsem za něj ráda (a ano používám tu sladkou zdrobnělinu :-D :-D). Ale dítěti bych je nedala - právě kvůli častosti používání a kvůli tomu, že jsem s tím sama měla problém.
(10.11.2012 11:09:24) tak me dcery jsou se svymi jmeny spokojeny, ja jako dite teda nebyla.....porad jsem mrmlala nez se me mamka zeptala....no mela jsem ti dat radsi jmeno po me???/mama je Margit/....Docela jsem se sdesila, ze bych litala s jejim jmenem a tak jsem se uklidnila a byla rada za sve jmeno
(10.11.2012 11:22:23) Magdaleno, kdyby jsi vyrostla mezi jmeny Margit, Helga, Ida, Adalbert, Karl, Alfons, Josef, Arthur, Edeltraud atd....byla bys sice rada za bezne ceske/mezinarodni/ jmeno, ale i tam slo vybrat trochu neznejsi. Mi sourozenci maji taky dle meho takova tvrda, sucha jmena /ceska, mezinarodni/
(10.11.2012 11:27:53) Anni, díky tobě jsem si vybavila zážitek z dětství, kdy moje kamarádka doma často pouštěla písničku od Korna "Sestra Margit" a předváděla k ní "dramatický zpracování". Pamatuju si ji dodnes slovo od slova, i když není moc profláklá, nebyl to hit...
(10.11.2012 11:22:02) Boží, v letech kdy jsem chodila na ZŠ, měla škola 700 žáků a Honzu žádného. Prvního Honzu jsem na vlastní oči viděla v 16ti letech. Monty, když mi rodiče dávali jméno, tak jim v porodnici říkali - Prosím??? Nechcete si to ještě rozmyslet? Dnes se tak snad jmenuje každá druhá. Přitom jsem svou první jmenovkyni potkala až v pubertě. Tak se mi Monty schválně koukni, jestli ten výskyt mého jména kdysi opravdu byl tak častý.
(10.11.2012 11:26:25) Tragiko, už jsem tu kdysi dávala opisy sto let starých matrik, ze kterých je dost jasný, že i profláklá jména měla různou četnost v různých krajích, takže mně na rozdíl od Boží nepřijde divný, že se někdo nesetkal s tím úplně nejprofláklejším celorepublikově. Mmch., na ZŠ jsme měli JEDNU holku se stejným křestním jménem jako máš ty a BYLA to tehdy exotika, nikoho jiného toho jména jsem až do dospělosti nepoznala.
(10.11.2012 11:32:26) Jezis, Monty...to vubec neznam...se nedivim ze to nebyl hit...vzdyt si vem, jak je to jmeno tvrde. A zadna nezna zdrobnelina k tomu, ani sklonovat se to neda
(10.11.2012 11:38:36) Tragiko, není zač. Mmch. vůbec nejčastěji dávané jméno Jiří měl v mém dětství taky jediný kluk a přišlo nám taky trochu... divný, starobylý, protože ostatní kluci ve třídě se jmenovali Petr, Zdeněk, Martin, Ondřej, Michal, Aleš, David... a když se v šestce přistěhoval Josef, taky to pro nás bylo zjevení. Tomáš byl jeden v áčku, Jakuba jsem neznala jedinýho. A další bratranec je Václav (ročník 1987) a pamatuju si, jak nad tím babička kroutila hlavou, že mu dali takový starý a ošklivý jméno.
(10.11.2012 11:42:32) To samé Vojtěch. Byl to můj pradědeček a hrozně se mi to jméno líbilo, neznala jsem jiného Vojtěcha, ani dospělýho, natož dítě. Babička nechápala, co se mi na tom líbí a říkala, že v jejím dětství se na Vojtěchy pokřikovalo - Vojto, vem to hovno, schoj´ to (jako shoď to). Sama byla Anežka Emilie. Vyprávěla mi, že ji tak kněz vůbec nechtěl pokřtít, že Anežka není žádná svatá, zato Emilie je a údajně ji pokřtil Emilie Agnes místo naopak.
(10.11.2012 12:39:03) Vojtěch byl můj děda i strýc. Byl v užším výběru, ale kamarádka rodila o měsíc dřív a dala Vojtu, tak jsme zvolili jméno jiné. Janu ani Jana jsme ve třídě neměli, ani jsem se s žádnou Janou či Janem nepřátelila. Mým životem spíše prošlo spousta lidí jménem Lenka či Petr.
(10.11.2012 12:45:38) Tak my byli asi nějaká divná lokalita - Jan bylo ve třídě pět, Jan ani jeden, Petrové nejdřív tři (pak šel jeden do pomocný), Lenky dvě (taky šla pak jedna do pomocný), ale měli jsme dvě Naděždy, jednu Světlanu, jednu Irenu, jednu Elenu a jednu Sabinu.
(10.11.2012 12:56:23) Maargit, Kláru jsem jako dítě myslím neznala, ale jednou jsem tu už s někým mluvila o holčičce jménem Patricie (nejspíš to byla jedna a ta samá), a to mi tehdy přišlo jako naprosto nádherný, výjimečný jméno...
(10.11.2012 13:31:53) Monty, asi to byl jiný běh a jiná Henrietta, protože jsem si neuvědomila, že když bylo MNĚ deset nebo dvanáct, tak ty jsi asi na tábor ještě asi ani nemohla jet Stařenka Breb
(10.11.2012 16:42:20) Štěpánka je hezké jméno, ale měli jsme spolužačku a děti ji říkaly Štěpko. No hrůza. Měla jsem pocit, jako by ji sprostě nadávaly.
(10.11.2012 11:02:07) ja jsem se svym spokojena moc, pred temi x30lety jsem byla jedina v sirokem dalekem okoli, ze se to resilo i na MNV dnes se s nim rpoztrh pytel Syn Maxmilian svy jmeno ma moc rad, protoze se da pouzivat v tisici variantach, dcera je zatim mala, ale uz sve jmeno umi vyslovovat a vsude se s nim hrde hlasi ale tech je jen 16 v republice, tak predpokladam, ze vrstevnici se stejnym jmenem nepotka
(10.11.2012 11:16:13) Myslím, že to, jaký vztah má člověk ke svému jménu, souvisí jen málo s tím jménem jako takovým (takže to nic moc neříká o tom, jestli ho rodiče správně vybrali), ale mnohem více se vztahem k sobě.
(10.11.2012 11:32:20) Dětem nevadí, spíše synovi je líto, že je jich v jeho ročníku tolik. Raději by měl nějaké méně obvyklé. Pro své děti má (už v sedmi letech!) vybrána jména: Ruda, Natálka (tu teď asi miluje), Martin a Eliška ("bejvalka").
(10.11.2012 12:53:11) Jé, to nás asi taky čeká. Jsem zvědavá. My jsme dali jedno jméno úplně obyčejné a jedno velmi málo používané (ne žádná Sofinka nebo Vanesska).
(10.11.2012 12:13:39) Starší má dnes ne příliš dávané jméno Petra a extra s ním spokojená není. Připadá jí příliš tvrdé. Spolužačky jí říkají Peťo, to už se jí líbí.
Mladší je Dora, ta se k tomuto tématu zatím nevyjádřila nijak.
(10.11.2012 14:13:00) kdyby moje holka potkala holčičku Dora, bude z něho hotová- je to její oblíbená postava ale znám i jednu pani tohoto jména, ale pochází z ciziny
(10.11.2012 14:25:54) Milovala jsem 2. díl, Kdy přijde Dora? Fascinovala mě naděje, která se linula celým tím potenciálně smutným příběhem o (možná) opuštěných hračkách (viz panenka Káťa). Četla jsem to furt dokola. Takové dětské Čekání na kamzíka.
(10.11.2012 14:27:18) Zrovna včera jsem tuhle knížku strkala do knihovničky dozadu, po mně ji přelouskaly už obě děti, ale žádná z nich na ní neulítla jako já...
(10.11.2012 14:31:20) No tak já na tu knížku tehdy koukala optikou opuštěnýho dítěte bez naděje...moje dcera je milované dítě s nadějí, tak ji knížka taky nijak neoslovila
(10.11.2012 12:39:28) Líbí, Tomáš je rád že se jmenuje stejně jako TGM, a dcera je Lucie.Vzhledem k příjmení (zní typicky česky,ale není až tak moc běžné) jsme museli volit česká jména.Líbíl se mi třeba Alex,ale to by znělo divně. Moje jméno se teď skoro nedává,narodila jsem se v roce 1976 a to nás bylo 566.Ve třídě jsme byly 2,a na škole ještě další 2.
(10.11.2012 12:50:33) Mojí dceři se její jméno líbí velmi. Jednak je to "objektivně" hezké jméno , ale zejména jsem jí ho dala záměrně, na základě jeho velmi kladného a lichotivého významu, a ona se s tímto významem ztotožňuje a souhlasí s ním. A jak tu psala myslím Líza, ano, určitě obliba vlastního jména souvisí i s oblibou toho, kdo A PROČ! nám ho dal, a následným sebepojetím. Takže to, že já svoje jméno ráda nemám a používám ho nerada, samozřejmě s právě napsaným souvisí
(10.11.2012 13:01:40) Mému synovi se jméno nelíbí je naštvaný, že se nejmenuje jako tatínek, já jsem odmítla, abych měla doma dvě osoby se stejným jménem, nikomu to neberu, ale doma jsem zažila ty zmatky....
(10.11.2012 16:36:03) Koukám, že máme čím dál víc společného. Svoje křestní jméno používám jen v úředních záležitostech, většina lidí mě oslovuje jiným jménem, které jsem v šerém dávnověku obdržela jako přezdívku. Synové nad svými jmény nikdy nelibost neprojevili, dcerka je na své jméno pyšná - je hezké, líbí se jí jeho význam, je snadno vyslovitelné se spoustou zdrobnělin a je jich v republice jen 21, takže jí stačí se představovat křestním jménem a každý si ji pamatuje.
(10.11.2012 13:01:01) Zrovna si vybavuju, jaká jména chtěli dát mým synům jejich otcové - Karel a Alexandr! Naštěstí jsem jejich volbu nebrala v potaz.
(10.11.2012 20:18:00) ja do Markgrafenheide u Warnemünde.... devcata, radsi nikdo nehledejte mista, kam jste jezdili na tabory. Ja to udelala a muj manzel se mnou behal kroviskama a hledal...nenasli jsem a ja mela pekny splin, jak to tam vypada a kde nic tu nic. Tabor zmizel jak me mladi. Vsechno pohltila priroda Taktez vypadaji byvale tabory u berlinskych jezer. Mozna ze by se jeste neco naslo na rujane, tam mam pocit, ze se tam zastavil cas....ale jinak
(10.11.2012 21:00:24) Taky jsem chtela Karlika a to i po te, co jsem si jednoho vzala za muze. Radsi jsem se vzdala predsevzeti, ze se deti nebudou jmenovat po rodicich. Naopak jmena Karla nebo Karolina me nikdy neuchvatila. Takze u nas se doKarlovalo. Zpetne jsem zjistila, ze to je nejcasteji davane jmeno v me i manzelovo rodine.
(10.11.2012 13:09:02) moje děti jsou spokojené. Důležité je, že obě křestní jména mají stejný počet písmen (dvojčata). No příjmění tedy taky a nejen stejný počet písmen
(10.11.2012 14:07:01) Starší syn je na svoje meno veľmi pyšný, a to z dovodu, že ho má rovnaké s jeho tátom. Mladší syn má meno po mne (v chlapskej verzii teda), zatiaľ sa nevyjadril, my sme totiž konečne prešli zo slova "bŕŕm" na slovo "auto"...
(10.11.2012 14:34:34) Myslím, že děti nejsou ve věku, kdy by přemýšlely nad tím, jestli by se mohly jmenovat jinak. Jen náš nejstarší (mmch, má naprosto tuctové jméno) párkrát řekl, že se mu líbí jméno jeho mladšího bráchy (ten má české, ne úplně šílené, ale ne zcela obvyklé jméno)
(10.11.2012 14:56:17) Syn je JAN. nikdy nic neříkal, že by byl se jménem nespokojený. ale co mu vadí, když mu říkají HONZO. je mu 8 let, myslím, že na oslovení Honzík má ještě nárok. Doma mu Honzo říkáme, když např. zlobí. Jinak mu říkám drobněle. Učitelka ve škole mu ale začala říkat HONZO a začaly tak i děti. Vadí mu to, ale s tím nic nenaděláme. On třeba kamarádovi říká Páťo, ne Patriku. Ale kamarád mu říká takhle "tvrdě", jednou mu řekl i příjmením a to jsem se ozvala.
(10.11.2012 15:33:03) To má každý jinak. Mně přijde už dost velký na oslovení Honzíku, ale když to má rád, tak co by ne. Já syna zdrobněle neoslovuji už asi od 2 let, nelíbí se mi to. Ani dceru - sice používám "domácí verzi" jejího jména, ale je jí šest, tak jí nechci oslovovat, jako by byla batole. Když pratchýně oslovuje mého muže Dájo(je David), tak si ho dobírám
(10.11.2012 15:54:28) Já vůbec nechápu, proč lidi dávají jméno, když jsem jim nelíbí oslovení v tom tvaru, jak je jméno dávané. Navíc Honza je domácká podoba jména, maximálně bych se zarazila, kdyby dítěti říkala učitelka Jene, ale to proto, protože je to nezvyklé. Tady to zdrobňování končí obvykle tím, že se nepřestane zdrobňovat nikdy v životě.
(10.11.2012 18:11:30) mě se třeba taky nelíbí, když mi někdo blízký řekne Jano.. od cizích ě to nevadí, ale i tak to neslyším moc ráda.. Když už, tak Jani.. Janičko, tak mi oslovuje např. kolegyně - to mi přijde už moc dětinské, ale budiž... normálně kdysi mi velmi blízký kamarád řekl Jano a vyhrkly mě slzy do očí
(10.11.2012 18:33:05) Občas jo. A když o mně s někým mluví, tak taky používá spíš jméno než "máma". Ale já na to normálně neslyším, nejsem zvyklá na to, že mi tak někdo říká, ani se ségrou si neříkáme jménama.
(11.11.2012 11:13:51) Proč proboha připadají zdrobněliny někomu dětinské? Mně se to líbí. Kdysi jsem byla na brigádě v samoobsluze (ještě za totáče) a tam se všichni oslovovali křestními jmény, většinou ve zdrobnělé nebo domácké podobě. Například "paní Maruško", "paní Marcelko". Mimo domov mě většinou oslovují oficiálním tvarem nebo tak, jak se nejmenuji. Doma mě říkají jako batoleti, protože jsem již třetí téhož jména v pořadí a dva různé domácké tvary se už používaly pro maminku a babičku.
Je pravda, že existuje takový zvyk, který je k Janám a Danám nespravedlivý. Protože oslovit někoho "Jano" je normální, kdežto "Anno", "Marie", "Patricie", "Vladimíro", je takové studené, neosobní.
(10.11.2012 15:03:04) Já jsem v těhotenství vůbec nad jménem syna nepřemýšlela, pohlaví jsme si říct nenechali, ale já jsem si byla úplně jistá tím, že je to kluk a věděla jsem, že se jmenuje "Honza" (Honza se nejmenuje, ale nechci tu jeho jméno prozrazovat). Asi je to blbost, řeknete si, taky bych si to řekla. Ale prostě jsem to věděla a to jméno jsem mu dala, ačkoli jsem měla celý život vybraná jména úplně jiná. Teď je to druhák a na jméno si nikdy nestěžoval, dokonce asi od roku a půl všechny opravoval, že je "Honza", když mu někdo řekl trochu jinak (chlapečku, Honzíku, beruško...).
(10.11.2012 15:23:48) Dcera je vybíravá a přelétavá, tak se nás pořád ptá proč jsme jí dali právě její jméno, nicméně nestěžuje si že by se jí nějak zásadně nelíbilo, spíš by jich "potřebovala" mít ještě dalších 10 aby to bylo podle jejího vkusu , od bratra se nechává při hře oslovovat různými smyšlenými či pohádkovými jmény, svoje jméno používá ve škole a tak.
Synek je se svým jménem spokojený, má ho po jednom našem kamarádovi a ten má u něj vysoký kredit .
A můj muž jakožto starší syn dostal privilegium pojmenovat svého brášku (rodiče se nemohli shodnout), a ten si co vím na jméno taky vůbec nestěžuje.
(10.11.2012 17:41:12) znám, naše holka by taky potřebovala více jmen. pokud se zrovna nepřevlíká do jinýho kostýmu, tak to je pořád: já nejsem adélka, já jsem eliška... anička... locika... nevěsta... zlatovláska... violka... nelinka... šárinka... snad z té schizofrenie jednou vyroste, času má zatím dost:)
(10.11.2012 15:24:05) Dcera je vybíravá a přelétavá, tak se nás pořád ptá proč jsme jí dali právě její jméno, nicméně nestěžuje si že by se jí nějak zásadně nelíbilo, spíš by jich "potřebovala" mít ještě dalších 10 aby to bylo podle jejího vkusu , od bratra se nechává při hře oslovovat různými smyšlenými či pohádkovými jmény, svoje jméno používá ve škole a tak.
Synek je se svým jménem spokojený, má ho po jednom našem kamarádovi a ten má u něj vysoký kredit .
A můj muž jakožto starší syn dostal privilegium pojmenovat svého brášku (rodiče se nemohli shodnout), a ten si co vím na jméno taky vůbec nestěžuje.
(10.11.2012 17:28:31) Muj syn ma 3 kamarady, kteri shodou okolnosti bydli ve stejne ulici a chodi spolu i do skolky.Hadejte, jak se jmenuji vsichni tri Honzove...
(10.11.2012 17:49:47) Tak synové jsou se jmény spokojení - Václav a Marek, dcera byla Michaela a hned první den po svých 18-tých narozeninách se nechala přejmenovat na Markétu. Nesnášela,když jí někdo říkal Michalo a to bohužel byla většina lidí.
(10.11.2012 20:21:13) Tak dcera svoje jméno má ráda,je ráda,že se tak nejmenuje každý.Jmenuje se Valerie..A syn Kryštof to asi nijak zatím neřeší:)Valerii neznáme žádnou a Kryštofa kromě našeho jenom jednoho 8letého:)Takže jsem spokojená...
(10.11.2012 20:37:35) Moje sestra se měla jmenovat Valerie - po své babičce. Mně se to líbilo a tehdy se to jméno (rok 1983) fakt nedávalo, podle toho webu se jich za celý rok narodilo pět. Ale matka nechtěla, že by jí děti říkali "Váleček" (což by neříkali, je prťavá a hubená) a tak se jmenuje Monika. To tehdy letělo, ve třídě byly myslím tři a v tom roce se jich narodilo 1502.
(10.11.2012 20:50:16) Tak mě v životě Valerii nenapadlo říkat Váleček:)No ono to bude možná tím,že má 135 cm a 20 kg ve třetí třídě:) Ale jinak jí říkáme a ona si tak začala říkat jako malá Vája..také jí říkáme Val,Vali,ale i plným jménem Valerie..a i jiné patvary Valušáku,Vájule,Valís atd..
Jinak já ročník 80 jméno Lucie,ve školce jsme byli 4,na základce v ročníku jsem byla sama,na střední 3:( a na vyšší jsem byla sama:)Ale se jménem jsem spokojená myslím,že jserm nedopadla zas tak hrozně.. Kolem mě na základce 3 Jany,2 Zuzany,2 Kateřiny,Martina,Barbora,Markéta,Andrea,Dagmar,Petra,Johana,Veronika a kluci 2xJiří,3xHonza,2x Lukáš,Boris,2x Michal,Mirek,Tomáš,Martin...
(10.11.2012 20:50:32) Nase holky, zda se, spokojene jsou. Kdyz jsme se bavili o tom, ze se mohly jmenovat i jinak (dvojcata napr. Linda a Laura), tak se jim to celkem libilo, ale nerikaly, ze by byla skoda, ze se tak nejmenuji.
Vim, ze jedna z holek ma pro sveho pripadneho synka vybrane jmeno Emanuel, nasla ho v kalendari (motyla nezna), tak jsem zvedava, jestli ji to projde
Ja sve jmeno od mala nemam rada, nikdy mi tak nikdo nerikal, pro vsechny jsem byla Ivana nebo Ivanka, nejdriv jsem vysvetlovala, pak uz ne......a Ivo se mi nelibi, Ivco nebo Ivko jako by neexistovalo, takze jen moravska varianta Ivi a te jsem si moc neuzila. Jmeno Vit, ktere pro me nasi meli, kdybych byla kluk, bylo jednim z duvodu, proc jsem tak moc chtela byt klukem.
(10.11.2012 21:13:44) To dítě, které už z toho má rozum, je nejspíš spokojené - tedy nikdy jsem nezaznamenala stížnost. Akorát jednou říkal, že by nebylo špatné mít stejné křestní jako táta - což mě dostalo, protože mně se vůbec nelíbí, když děti mají křestní po rodičích
(11.11.2012 11:38:16) Já svoje jméno začala nesnášet už ve školce, kdy jsem zjistila, že jsem "jiná" (neměla jsem české jméno, ač rodiče i všichni předci češi byli). Děti umí být hodně zlé a já si kvůli jménu vytrpěla dost. Nebyla jsem ani v kalendáři. V 23letech jsem se nechala přejmenovat a klasické běžné české jméno, které každý zná. Rodina mi říká stále stejně, jak byli zvyklí (ptali se mě, mají-li mi říkat novým jménem, nenutila jsem je do toho), partner a okolí mi říká domáckou podobou nového jména. A já jsem konečně šťastná a kdykoliv se mám někde představovat, už se mi nedělá špatně a lidé na mně divně nekoukají s otázkou "Cože? jakže se to jmenujete? A co to je proboha za jméno?"
Dceři jsme vybrali jméno ne úplně tuctové, ale běžné, v českém kalendáři uvedené a v našich poměrech známé.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.