| Arni | 
 |
(1.5.2014 21:59:16)
Ahoj, prosím o radu, jak nejlépe zvládnout s pětiletým klukem odběr krve. Z doktorů má strach, takže nějaké vysvětlování nemá cenu. Má špatný zážitek z vyndávání kuličky z ucha, když byl malý a vysvětlování nemá cenu, akorát se vždycky rozjede. Uplácet taky nepomáhá. Sestra na alergu nás objednala za dlouho kvůli tomu, že tam bude i sestra z dětského navíc, aby ho udrželi. Jelikož chci, aby to bylo rychle za náma i výsledky všeho ostatního tak budou dříve, uvažuju, že zajdeme na odběr hned v pondělí s mužem, který ho bude držet. Teď bych ráda slyšela od někoho, kdo už si tím prošel, jestli je lepší, když dítě drží sestry (mají s tím zkušenost, ví jak pevně držet, aby šel odběr udělat a je to třeba rychlejší) anebo bude lepší, když bude držet tatínek?
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(1.5.2014 22:03:19)
Byla jsem s dcerou myslím ve stejném věku na odběru na alergologii. Poradím to hlavní: ráno ať se hodně napije, ať krev dobře teče.
A držet, asi bude lepší, když tam bude i někdo silnější (pokud tedy nějak moc vyvádí), dítě si posadit na klín, zaháknout jeho nohy mezi nohy dospělého a chytit přes ruce. sestry určitě poradí.
přeju, ať to dobře zvládnete!!!
|
| Arni |
|
(1.5.2014 22:05:56)
No, já teda nemám srovnání s jinýma dětma, ale má obrovskou sílu. Když měl ty tři roky a byli jsme na orl s tou kuličkou v uchu, tak ho držel muž na klíně a sestra hlavu a říkal teda, že byl v šoku z toho, jakou vyvíjel sílu, až se muž bál, že mu ublíží.
|
| Eva |
|
(2.5.2014 10:10:16)
Jestli má synáček takovou sílu tak určitě tatínka, už jen kvůli tomu že zdravotnický personál většinou (ne vždycky) má patent na rozum, myslí si že to s dětmi umí nejlíp a na řeči hloupých rodičů kašlou. Takhle se mi stalo že synovi (tehdy asi půlročnímu) prošťouchávali slzný kanálek a bylo jim úplně jedno že kecám něco o tom že se bude bránit a je hodně silný, drželi ho špatně a ještě teď mě mrazí jak oko po jednoduchém zákroku vypadalo :-( A takových zážitků se třemi dětmi mám bohužel víc...
|
|
|
|
| Květulina+3 | 
|
(1.5.2014 22:03:46)
Z vlastní zkušenosti - lepší, když drží sestry, malá se velmi bojí, byla jsem s ní na odběru, kde byly dvě úžasné sestřičky, nechala jsem to čistě na nich (přeci jenom, ony ví, jak a kde ji chytnout), jen jsem jí měla u sebe na klíně a bylo to raz dva.
|
|
| Arni |
|
(1.5.2014 22:09:21)
Já vím, že bych na něj byla krátká. No a dálší věc, že máme ještě na orl vyšetřit mandle, tak jakým způsobem to dělají, když dítě odmítá otevřít pusu? Mně už je z toho špatně teďka 
|
| rišulka | 
|
(1.5.2014 22:22:55)
Arni, nestresuj se tolik, to je právě ono, vycítí to z tebe a ještě více bude bránit se a hrát největší chudinku. Jak píšou ostatní, nechej na sestrách, umí to a ví, co můžou čekat, neboj, mají i horší :)
Na orl jsme taky byli nedávno, spíš tedy kvůli mě, ten zánět ucha, ale prcek byl nechlazený, bez hlídání, šel prostě se mnou. V ordinaci zvědavě koukal, jak sedím na křesle a dr mi svítí všude po hlavě a potom se koukla i na něj - seděl mi na klíně a bylo to v pohodě, snad právě proto, že viděl i mě jako pacienta. Třeba i vám to půjde takto, zkus požádat dr o takovou "ukázku", je to jen chvilka, snad ji to nebude obtěžovat.
V tomhle jsme každý sám. I ty děti. Možná se bojíš víc než on, třeba tě nakonec překvapí!
|
|
|
| *Aida* | 
|
(1.5.2014 22:14:41)
Dej mu Emla krem na umrtveni, my tomu rikame magic cream. Je to i psychicke, ze se potom tolik neboji. Co jsou deti starsi, tak spis preferuji postrikat plynem a ""zamrznout"", ale to nevim, jestli je u Vas k dostani.
Preji hlavne pevne nervy .
|
|
| rišulka |
|
(1.5.2014 22:16:10)
To máš těžko. Můj prcek prochází odběry několikrát ročně, doktorů se nebojí, je v nemocnici jako doma, kamarád se všemi, mnohým sestrám říká jmény. Předtím je vždy hrdina, nebojím se, zvládnu to, při akci je to boj. Brání se, křičí, kope, kroutí.. Buď mi sedí na klíně a dvě sestry si s ním nějak poradí - byli jsme teď v úterý, cuknul, měl to nadvakrát, pak mu ve školce kamarádka řekla jsi frajer a kamarád zas jsi chudáček :) Při hospitalizaci odebírají obden, většinou bez mé přítomnosti, prý je to lepší, že děti před maminkami více hrají. Tak nevím, řekla bys, že při takové četnosti už to bude mít zvládnuté..
Jedinou věc poradit můžu - budeš-li s ním, mluv na něj a snaž se, aby se nedíval přímo ve chvíli, kdy jehla vjíždí pod kůži, pak jak teče, to už je fuk. Taky je dobré upozorňovat, že je to jen chvilička, třeba pokud budou mít na zdi hodiny, sledovat ručičku. A samozřejmě chválit.
Zvládnete to, nic to není - ale už aby to bylo za vámi :)
|
|
| ivaxx | 
|
(1.5.2014 22:16:34)
Arni - syn také panikařil při očkování a odběrech a rozhodně u nás bylo lepší, když jsem jej držela já. Buď na klíně a jeho nohy jsem si chytila svýma nohama, ruku mu sestřička podložila polštářkem a já mu druhou držela u těla. Volnou rukou jsem jej hladila a uklidňovala.
Když byl v nemocnici, tak se nám nejvíce osvědčilo, když si lehl na záda, já si lehla za něj, položila si nohu přes jeho nohy a on se přitulil a dal za sebe ruku, ze které ho sestřička odebrala.
Když se jej pokoušel držet kdokoli jiný, tak byl tak hysterický, že to končilo šílenou modřinou a vystresovaným dítětem.
|
| Arni |
|
(1.5.2014 22:36:07)
já právě nevím, jestli bych ho udržela, spíš ne, proto manžel, já bych utěšovala. Jak píšou holky výše, není to tak, že by to na nás hrál, je fakt vystresovaný, má s dr. jen špatné zkušenosti, kromě toho alerga teď a to mu nic takového nedělali, stejně se šprajcoval ve dveřích.
|
|
|
| KKK | •
|
(1.5.2014 22:29:34)
Zdravím, pokud je manžel schopný psychicky ustát řev a scénu, radím manžela. Fyzická síla se počítá. Sestry určitě poradí - nožičky mezi dospělácká kolena, 1 ručku dozadu za vaše záda a dítě přitisknout k sobě. Problém je, že jak jsou děti někdy v "křeči" a napnuté, někdy prostě ta krev neteče. Dceři v jednu dobu pomáhalo, když neviděla na místo činu, jen jsem jí řekla, že "teď". A taky věděla, že když se bude rvát a hysterčit, bude to zřejmě trvat dlouho a bude to horší a víc bolet. A jednou překvapeně zjistila, že už má odběr za sebou a ona stále čekala, kdy "už to bude". Držím palce, je to psycho. Ale bude to lepší. Jo a taky fungovalo, když si uvědomila, že ta bolest (podstata celého strachu hrůzy) trvá jen okamžik - řekneš "jedna" a je to pryč. Už to nebolí, jen teče krev. Ví třeba, co se s krví dělá? Jaká to jsou "kouzla" a co všechno tam mikroskopem vidí? Držte se, jsem tak ráda, že tohle už je za námi....
|
| Arni |
|
(1.5.2014 22:46:34)
Právě nevím, jestli mu to říct vůbec dopředu, co se mu bude dělat, ale s tou krví to zkusím, díky za nápad
|
| ewka, honza a adélka | 
|
(1.5.2014 22:56:17)
Můj desetiletý syn je normální hysterka. Jinak se to nedá popsat. U odběru brečel už když mu řekli ať natáhne ruku. Okamžitě začal cukat rukou a couvat. Ale sestra, co mu krev brala byla takový profík, že ho chytila za ruku a nepovolila. Já jsem se mu jenom postavila za záda, ať necouvá. Byla to minutová záležitost a bylo po všem. Takže bych věřila na profesionalitu personálu.
PS: ale bylo mi ho opravdu líto a chápu jeho stresy.
|
| Lenka, Lenča 4/07+Vašík 8/12 | 
|
(2.5.2014 10:57:30)
Mam doma taky hysterku, nenecha si ani podivat do krku tim klackem jak rika...ale u krve jsem ji varovala ze jakmile ji sestra pichne nesmi se hnout jinak to bude bolet a ona i kdyz jecela tak presto drzela a po pichnuti se uklidnila,kdyz zjistla ze to nic neni  ..... Kdyz ztropila scenu u prohlidky krku tak jsem proste odesla a ona se nechala takze i to je reseni
|
| TaJ | 
|
(2.5.2014 10:59:28)
Lenko, syn taky nesnáší ty špátle do krku, takže jsou s paní doktorkou domluvení, že vždycky fakt pořádně otevře pusu a ona si svítí ještě i baterkou...minulá doktorka s tím měla fakt velký problém, dokonce se na něj i rozkřikla, když ji jednou v obraně trochu kopnul, jak před ní seděl na lehátku...no, už jsme ji vyměnili a je klid
|
|
|
|
|
|
| Kapradina | 
|
(1.5.2014 23:00:37)
Byla jsem podobně starým dítkem před cca 10ti dny. Nic jsem dopředu nevysvětlovala, věděla jsem, že by to zbytečně stresovalo. Přišli jsme, tam jsem tedy řekla, že to bude asi trošku bolet, ale že je statečná. Trochu se bála, ale spíš před samotným zákrokem, pak už v pohodě - i se dívala, jak krev kape - byly toho 3 zkumavky. Byla jsem s ní sama, jen druhá sestřička přidržela ruku. Druhý den byla za hrdinu a ve školce tu díru musela všem ukázat a vyprávěla, jak to vůbec nebolí.
|
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(2.5.2014 0:27:14)
byla jsem teď s dcerou, ale ona je přesný opak tvéh kluka, je spolupracující, byť po píchání ucha má k nemocnici nedůvěru. naštěstí jsme byly v odběrném místě, které není nemocnice a byl klid. sestra vše vysvětlila, co bude dělat, atd.. já jí na to den předem připravila, měla sice strach, že to bude bolet a že už nebude mít žádnou krev.. a co se stane, když jí píchnou a ta jehla by projela až dál? a co se stane, když bych se hnula? vše jsme probraly a nakonec řekla, že to vůbec nebolelo.
no ale jinak máme zkušenost, že je lepší, když drží rodič třeba ruce, nohy a sestry ty ostantí části těla. přeji co nejhladší průběh!!!
|
|
| Suza007 | 
|
(2.5.2014 7:56:34)
Mysli, ze jeden clovsk ho neudrzi. Rocni dite jsme musely se sestrou drzet dve - bylo to na ocnim, mala mela neco v oku a doktorka to potrebovala vyndat, takte se mala fakt nesmela ani hnout. Ale u odberu musi byt taky v klidu.
|
|
| Citronove koliesko | 
|
(2.5.2014 10:20:17)
Na mňa ako dieťa platilo vyskúšať si ako to bude bolieť silným štipnutím nechtami na tom mieste kde berú krv. Vymyslela to moja mama. A ja som to akurát dnes ráno hovorila synovi, nevedeli sme či bude odber (nakoniec nebol). Ešte v čakárni si to skúšal a hovoril že to v pohode zvládne. Odber bolí oveľa menej ako štípnutie len je tam prítomný stres, kŕč a očakávanie "hroznej bolesti", ktoré to zhoršuje. Ešte mi pomáhalo povedať si že, veď komár mi robí odber hocikedy a ani o tom neviem. A potom sme vtipkovali že by mali vychovať také komáre ktoré budú robiť odbery tajne a nepozorovane
Keď sme pred dvomi rokmi skončili v nemocnici, brali mu krv prvý krát v živote na urgente a to bol horor, ležala som na ňom a dve sestry sa mu snažili udržať ruku. Potom mu zavádzali kanylu a to bol ďalší stres a plač. Potom zas odbery počas pobytu, ale to som si všimla že už reval z princípu lebo sa v reve opýtal kedy ho už konečne pichnú a práve vtedy tiekla 3tia skumavka krvi. Takže to vôbec necítil a hneď po tom ako som mu povedala, že už to je, prestal plakať. Na zavedenie druhej kanyly mu pohrozili že ak bude kopať a hádzať sa tak ma pošlú preč a bude ho držať doktor. Kupodivu to zabralo a prestal kopať, len teda plakal.
|
|
| Karkulkaaa | 
|
(2.5.2014 10:22:31)
Znám to, nedá se nic dělat, dítě čapnout a držet, podle mě radši někdo z rodiny. Já mám taky sílu, takže jsem si syna udržela vždycky sama způsobem, jaký to tu někdo už popisoval, zaháknout nohama nohy, své ruce přes jeho, tu jednu, ze které se odebírá už udrží sestra. Neměl šanci a bylo to pak rychlé, u té mandle, kdy musí otevřít pusu si to představit nedovedu, snad poradí doktoři.
|
|
| jentak | •
|
(2.5.2014 10:28:30)
Nevím - sama u sebe si neumím představit, že by mě někdo držel, příště bych už měla problém tam vůbec dojít. U mého dítěte funguje /taktéž po traumatickém zažitku, kdy on nevěděl, nebyl připraven na to, co přijde a drželi ho 4 lidi/, když se mu vše vysvětlí a má čas si na to zvyknout. Takže zpočátku jsme chodili na odběr třeba na čtyřikrát - třikrát poté, co mu sestra dala tu škrtící pásku na ruku, řekl NE. Tak nic nebylo, po čtvrté už se nechal. Je to čím dál lepší, taky díky věku a taky proto, že ví, že to své NE může říct kdykoli.
|
| Miri+L&M&K | 
|
(2.5.2014 10:44:00)
U nás to probíhá tak, že si sedne rodič, na klít dítě. Dítko si dá nohy mezi rodičovi nohy a rodič je drž. To samé spacifikuje ruku, aby jí nevyndal. Děti mi vždy docela spolupracovali, takt o nebylo tak hrozný. Hlavně aby bylo dítko napité a mělo co nejteplejší ruce. Lépe a rychleji ta krev teče. Pokud tedy budou brát z prstu.
|
| Miri+L&M&K |
|
(2.5.2014 10:44:23)
...na klín. Omlouvám se za chyby.
|
|
|
| TaJ |
|
(2.5.2014 10:57:34)
Jentak, ale těžko můžeš říct, co bys dělala, kdyby ti bylo 5 let, takhle je to snadné říct, mně by se to takhle nelíbilo apod...ale dítě to vidí podle mě jinak a taky se neumí tak ovládat, zatímco ty jo... třeba můj 6 letý syn je odmalička dost rozumný, když ho čekala nějaká podobná věc, tak jsme o tom třeba týden dopředu mluvili, vysvětlovali, zvykal si na to, dokonce si z toho dělal i třeba legraci, že to nic není, že to bude hned, chápal přesně co se bude dít...ale - když došlo na věc, tak ještě v čekárně samá legrácka, zajímal se o všechno, těšil se, jestli dostane obrázek apod..., vešli jsme dovnitř, pořád ještě dobrý, ale ve chvíli, kdy opravdu došlo na věc, tak jsme ho stejně museli držet, u nás jsem ho většinou měla já na klině a držela jsem mu nohy a jednu ruku, druhou rukou jsem si ho okolo hrudníku přitulila k sobě, sestřička mu držela ruku nataženou a paní doktorka odebírala krev...ale žádné trauma z toho neměl, vzápětí byl nadšený z obrázku, lízátka nebo malé hračky, kterou dostal a bylo dobře. Ovšem co tedy jemu pokaždé vadilo nejvíc, byla ta náplast, kterou mu to přelepili, odmalička hysterčí pokaždé, když je potřeba něco přelepit, poslední dobou už je to teda lepší, ale dřív nepomohly ani obrázkové náplasti...nic...a jakmile něco bylo zalepené, tak to muselo být zásadně schované pod dlouhým rukávem, nebo nohavicí, aby na to neviděl....stejně tak třeba hysterčil po vyndání nosní mandle, když se probral z narkózy a zjistil, že má na hřbetu ruky zavedenou tu kanylku....to byl absolutně největší problém z celé operace...no, naštěstí ho dobře znám a předpokládala jsem to, takže stačilo hodit přes ruku malý ručník nebo šátek a bylo dobře.
|
| jentak | •
|
(2.5.2014 11:07:55)
Nevím, jak které dítě, ale moje prostě musí znát důvod a musí mít pocit, že má možnost kdykoli říct DOST. A nesnáší překvapení, tudíž musí vědět, co se bude dělat a jak se bude dělat. Když ho šili bez umrtvení, tak na něm nikdo neležel - že prý děti pak mají tendenci se bránit /to říkal doktor/. Bohužel neodhadl potřebu stehů, takže původně byl záměr použít jeden /že umrtvení by bylo stejný jako šití/, pak syn svolil k druhému stehu /opět umrtvení už by nemělo smysl/, ovšem u třetího řekl dost, už nechci. To jsme respektovali i přesto, že pochopitelně má výraznou jizvu. Dnes bych řekla - umrtvit, pak si šijte třeba jeden steh.
|
| TaJ |
|
(2.5.2014 11:16:10)
Jentak, náš syn je právě taky takový, vždycky všechno vysvětlujeme, připravujeme ho na to dlouho dopředu, naposled, když jsme se chystali na odběr, tak u nás asi den předtím byla kamarádka, tak jí to podrobně vysvětloval, kam jdeme a proč a co mu budou dělat...problém je, že on naprosto dokonale všechno chápe, ví proč, ví, co se bude přesně dít, ale úplně na poslední chvíli vždycky zpanikaří a začne couvat....a bohužel, kdybych nechala rozhodnutí na něm, tak mi řekne, že příště se nechá, klidně se domluvíme kdy bude příště...a v poslední chvíli se situace opět opakuje, on si pamatuje, že to slíbil, ale stejně se neovládne a hysterčí...ovšem trauma z toho nikdy neměl, jakmile je po všem, tak je hrdina ....třeba když jsme byli na té nosní mandli, tak dodnes vzpomíná jen na to, jak tam měli pěkný barevný postýlky
|
| jentak | •
|
(2.5.2014 11:36:24)
No, tak u nás prostě nakonec se ovládl a dal to Neřeším, co by bylo, když by vytrvale odmítal, protože se to jednoduše nestalo.
Každé dítě je jiné a je třeba najít způsob, jak s ním jednat.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)