cinnamon |
|
(11.12.2015 22:20:03) Nevadí mi vtipy černé a ještě černější, drsné, anglické, suché a kdovíjaké ještě. Vadí mi vtipy blbé. Asi bych se u tohohle smíchy nepotrhala, ale ani by mě nepohoršil v tom slova smyslu, že bych uvažovala o trestu pro dítě nebo měla potřebu ho šokovat drsným textem, který má do četby pro dvanáctileté asi daleko. Ze školy děti přinesou leccos a málokteré je tak uvědomělé, že dělá přísnou selekci - "tomuhle se já smát nebudu a nikomu ho samo nikdy nepovím". Asi bych si s dítětem ve vhodnou chvíli sedla a popovídala o tom, jak to bylo ve skutečnosti, aby dokázalo odlišit černý vtip a realitu a aby vědělo, proč se o takových věcech někdy vyprávějí vtipy, přestože na tom nic humorného není. Češi jsou smějící se bestie, smějí se lecčemu a zaplaťpánbůh za to, tam, kde se lidé něčemu smějí, mají většinou dost daleko do toho, aby se tou věcí dali zmanipulovat a v jejím jménu šli někomu ublížit. I proti ochromení strachem odjakživa pomáhá riddikulus .
|
Limai |
|
(11.12.2015 22:46:31) Cinnamon,jaký je rozdíl mezi takovým vtipem a realitou?To,o čem se v tom vtipu vypráví,JE REALITA.Holocaust nebyl sen,nebylo to fantasy,byla to realita a je dosud.
|
|
cinnamon |
|
(11.12.2015 23:29:50) Limai, já to tak nevnímám. Vtip je pokus o jakousi vypointovanou zkratku, která ale nemá mnoho společného s realitou toho, o čem vypráví. Dokonce ani realisticky vyprávěný příběh není realitou - protože slova jsou jen slova, každý si z nich uvědomujeme jen určité významy (a docela bych se vsadila, že dítě si za těmi lopatami nevybaví umučená, zabitá a spálená těla, po kterých zbyl jen ten popel). Proto příběh - i ten nejlepší - není realitou. A vtip už vůbec ne - protože je přehnaný, zveličuje, naznačuje, paroduje - a u toho všeho obsahuje kousek něčeho, co k realitě odkazuje - a proto se mu leckdy smějeme, nebo nás naopak pohorší a zabolí. Holocaust byl realitou - ale tento vtip není ani holocaustem, ani realitou - jen zparodováním a odlehčením hrozné skutečnosti. Kdyby jej vyprávěl Žid, asi by nikoho z nás nepohoršil. Pokud dítě převypráví hloupý vtip, budiž - je to jen vtip, kdyby se smálo při vyprávění o tom, co se dělo v koncentračních táborech, asi bych to brala vážně. Třeba až to bude vědět, přejde ho touha sdílet podobné vtipy s ostatními.
|
Limai |
|
(11.12.2015 23:54:15) Cinnamon,když takový vtip vypráví dvanáctileté dítě,je mi naprosto jasné,že nemá ani nejmenší tušení,o čem vlastně mluví,tudíž se vtipu ani nemůže zasmát,protože mu uniká pointa a jediný důvod,proč vtip vypráví je ten,že ho slyšelo a chce ho přeposlat dál.Asi tak stejně,jako když čtyřleté dítě bude používat slovo "šukat" jen proto,že ho slyšelo od patnáctiletého sourozence,ale o jeho významu nemá sebemenší ponětí.Jenom to slovo slyšelo,no tak ho opakuje.Ovšem u dospělých to již takovými argumenty omluvit nedovedu a ani nevidím rozdíl mezi táborem koncentračním a vyhlazovacím.Z té tvě věty mi z kontextu vyplynulo,že dělat si legraci z koncentračních táborů je už za čarou a hranicí dobrého vkusu,pokud jde o humor,ale z táborů vyhlazovacích,kam byly dopravovány desítky lidí k okamžitému upálení,si legraci dělat můžeme.
|
cinnamon |
|
(12.12.2015 0:26:13) Ne, tak jsem to nemyslela. Chtěla jsem napsat, že vtip je jen vtip a není to realita. Konkrétně tento vyřčený v určitém kontextu může být černým humorem, zatímco v jiném kontextu je nehorázností. Pokud by mi onen vtip vyprávěl Žid, asi sdílím jeho černý humor. Pokud jej vyprávějí děti, neznalé dění za války, vnímám ho spíš jako hloupost, a kdyby jej vyprávěl někdo s plným vědomím, že se směje popraveným a spáleným lidem, je to hnus. A je úplně jedno, jestli jde o koncentrační tábor nebo vyhlazovací tábor. Jen prostě nesdílím tu absolutizaci - že tento vtip je vždy a za všech okolností zesměšňováním obětí holocaustu.
|
MrakovaK |
|
(12.12.2015 6:19:58) jo, určitě půjde i o kontext a vhodnou situaci. Když si kamarádi vypráví drsné vtipy o Židech či smrti dětí, znají se a ví, co si k sobě můžou dovolit, co se komu líbí, problém s tím nemám. Kdyby se rodiče mrtvého dítěte snažili úmrtí překonat vyprávěním vtipů, taky to nebudou hovada. Kdyby mi někdo začal říkat nějaký nechutný vtip o smrti dítěte, nebo kdybych byla v porodnici, hrozil by mi potrat, přišel by doktor a začal o potratu vyprávět vtip, ano, myslela bych si, že je neempatické hovado.
|
Kudla2 |
|
(12.12.2015 9:54:05) Mrakova,
přesně tak!
Pokud vyprávím vtipy, o kterých vím, že jsou na hraně (což černý humor bezesporu je), ve společnosti, kterou dobře neznám, tak už samotný ten fakt svědčí o mé sociální neobratnosti.
Navíc pokud vtip o koncentráku vypráví člověk, který tím sám prošel, tak mám pocit, že on "si to může dovolit" a vnímám to úplně jinak, než když to řekne někdo, pro koho jsou to jen slova.
To samý třeba s Mandelinkou a signálem - pokud to řekne sama Mandelinka, které ta maminka umřela, takže se jí to dotýká nejvíc, případně její partner, který ji dobře zná a ví, že jí to nebude vadit, tak je to OK, ale kdybych tutéž poznámku měla třeba já, která bych nebyla její blízká kamarádka, jen známá, která by ale věděla, že maminku už nemá, tak by mi to připadalo vrcholně nevkusné.
Myslím, že komunikace je i o tom aspoň přibližně tušit, kdy si co můžu dovolit a kdy už je to za hranou.
|
cinnamon |
|
(12.12.2015 11:26:46) Kudlo, ano, přesně tak jsem to myslela, napsala jsi to výstižněji než já.
|
|
|
|
|
|
|
|