Černá kronika |
|
(12.2.2016 17:41:58) Tady na Rodině se to dětmi jen hemží, tohle asi není pravý vzorek populace. Kolem mě mají jak jedináčky, tak dvě či tři děti. Na někoho se čtyřmi dětmi si momentálně nevpomínám. Spíš mě překvapuje to, že to jedno dítě mají právě ti, co by si mohli dovolit víc dětí.
|
mrakova |
|
(12.2.2016 17:47:22) A myslíte, že jedináčci touží po sourozencích, že tím nějak trpí? Je jasné, že je to různé, ale zdá se pro dítě lepší vyrůstat třeba se 2 sourozenci než jen s rodiči? Vícečetná rodina je asi pro dítě zábavnější, pro rodiče už možná méně.
|
Martina, 3 synové |
|
(12.2.2016 17:49:29) že jedináčci touží po sourozencích, že tím nějak trpí?
Moje děti po sourozencích netoužily, dokonce se mi v dospělosti přiznaly, že prožily dětství v obavách z mé plodnosti.
|
mrakova |
|
(12.2.2016 17:53:11) Tak to je legrační Martino. Mně jedna známá pocházející ze 3 dcer řekla, že tři děti je hodně, že to by nechtěla. Potom měla jednu dceru, ale manželství špatné, je špatné doteď. A pořídili si druhou dceru s argumentem, že jako jedináček by to měla ta první hrozně těžké. Další má 3 děti, řekla mi, že si je pořídila čistě ze sobeckých důvodů, aby ve stáří nebyla sama. Ty důvody jsou různé. Hodně lidí říká, že to dělají kvůli tomu, aby to ty děti měly jednodušší, až jim rodiče zemřou, aby na to nebyly sami, aby měly ještě nějakou rodinu apod.
|
|
Martina, 3 synové |
|
(12.2.2016 17:59:48) aby to ty děti měly jednodušší, až jim rodiče zemřou, aby na to nebyly sami,
To mi připadá jako podivný argument. Než rodiče zemřou, budou mít děti vlastní rodiny, možná už dokonce vnoučata.
|
mrakova |
|
(12.2.2016 18:02:15) To ano, ale asi že bude pro ně lehčí se postarat o nemohoucí rodiče a zařídit pohřeb. Přeci jen je to snadnější, než když je na to člověk sám, že to tak blbě musím říct.
|
Katka a 2 výrostci |
|
(12.2.2016 20:16:32) Jako jedináček potvrzuji, byly chvíle (smrt otce, zhroucená zcela nefungující máma), kdy bych podporu a sdílení se sourozencem MOC ocenila. A závistivě pokukuju po mých 2 klucích, jak vyrůstají spolu, blbnou, řehtají se večer...já se večer v pokojíku cítila dost sama - tenkrát.
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 20:28:20) Ja si myslim, ze vetsina jedinacku osamela je. Detstvi mezi dospelymi. Nekdy cloveku nechybi to, co nezna... To ale neznamena, ze se neciti sam, kdyz nemluvi o tom, ze by chtel brachu. Synovec tedy osamely je, preferuje moznost mit nekoho k sobe. Videl u babicky obrazek, co kreslila dcera, kde jsme vsichni... Vzal ho a otocil obrazkem dolu. Nikdy jsem ho neslysela, ze by chtel sourozence, ale sourozenec mu jednoznacne schazi. A byvaly i spory s babickou, kdy chtela k nemu dceru nebo syna, aby je vzala na chatu, do bazenu nebo k nim na prespani. Jenze to se zase trhaly nase deti, jednomu bylo lito, ze tu zustane sam, nakonec se mu musel vymyslet extra program.... Pro nas bylo takove reseni spis komplikace. K tomu se mu ted rizesli rodice a on je na vsechno tak nejak sam. Myslim, ze se sourozencem by to snasel lip. I kdyz mame deti 3,obcas tu mame i kamarady deti. Je to jednoznacne zabavnejsi.
|
Lady V. |
|
(12.2.2016 20:34:02) Hlavně se děcka učí vycházet s vrstevníky. Děti z početných a velkých rodin bývají mnohem lépe socializované.
|
cinnamon |
|
(12.2.2016 21:56:29) To je generalizace jak hrom. Hodně závisí na tom, jakým stylem, kde a s kým rodina žije. Jinak socializovaný jedináček bude ten, který vyrůstal v každodenním kontaktu s širší rodinou, kde jsou další děti jeho věku, jinak ten, který žije jen s maminkou a tatínkem bez této možnosti. Jinak socializovaný bude sourozenec vyrůstající mezi množstvím jiných sourozenců, jinak sourozenec s "víkendovými" nevlastními sourozenci a jinak ten, který má sice šest sourozenců, ale jedná se o rodinu "moje děti, tvoje děti, naše dítě - jeden ex, druhý ex, třetí ex, jedna next, druhá next", kde se všichni nesnášejí a vlastně se raději nestýkají. Ještě další případ jsou sourozenci s takovými věkovými rozdíly, že jde spíš o vztah rodičovský než sourozenecký - např. starší sourozenci od 28 do 23let, mladší sourozenec 6. Statisticky - to jsou jedináčci bez sourozenců a děti s více sourozenci, ale s možností jejich socializace to nemusí mít co společného. Moje zkušenost z dětství je taková, že děti z velkých rodin si vystačily se sourozenci, zatímco jedináčci naopak hodně stáli o přízeň jiných dětí a družili se bez problémů.
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 22:03:28) Ano, to je pravda. Hodne jedinacku o tu prizen stoji, ale nekteri maji problem mezi ty deti prirozene vplout... jsou neohrabanejsi. Tak je to u synovce. A dalsi takove dva ma syn ve tride... oba jsou problematicti v tom, jak na sebe upozornuji. Neni v tom zamer skodit, ale chteji si ziskat kamarady. A nedelaji to zpusobem, kteri ostatni berou. Pisu nekteri.
|
cinnamon |
|
(12.2.2016 22:26:15) Asi to každý vnímáme podle toho, s kým jsme se potkali. Znám jedináčky totálně pohodové a sociálně šikovné i dost děsné - a totéž mezi lidmi, kteří sourozence mají. Spíš mám pocit, že se to odvíjí od toho, jak vzhledem k sourozenecké či jedináčkovské pozici rodiče zvládnou výchovu.
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 22:51:00) Asi nejen podle toho, ale i podle vlastniho detstvi. Brachove byli fajn a ted, kdyz je jeden z nich invalidni a resime jeste problemy s mamou, tak se hodi, ze jsme na to dva. A to byly doby, kdy jsme byli v kontaktu malo. Ale jak prislo neco zasadniho, nikdy jsme toho druheho neodmitli. Kdyz to bylo se synem hodne nakloneny, zavolala jsem brachovi, ten byl na sluzebce... sednul do auta v Teplicich a v mziku byl v Krci. Ja ho nechala u sebe bydlet kdyz prisla krize s mamou... Proste mame jeden druheho.
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 22:57:37) Ja tehdy obvolala kamarady taky a hodne mi pomohli. Vsichni. Ale ze tam byl ten bracha, to bylo dost zasadni.
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 23:07:24) Nevim, jestli mam nejakeho kamarada, se kterym jsem stravila vic casu, nez s brachama... Nejspis ne. Jsme od sebe dva roky a rok, vyrustali jsme spolu. A ze mi byli prideleni... to je pravda. A to prave cloveka uci vychazet s druhym, i kdyz muze byt uplne jiny, mit jine zajmy. Sdilet s nekym takovym pokoj, to je o necem jinem, nez travit cas s clovekem, ktery ti sedi a jehoz spolecnost cilene vyhledavas. To je to, co se v zivote hodi. V praci mas taky nekoho pridelenyho, nevybiras si kolegy(vetsinou). A tam se ta zkusenost hodi.
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 23:24:23) Jsou profese, kde jsou ty vzajemne vztahy a spoluprace dost zasadni. Nakonec odchodu z prace kvuli kolektivu je dost. Ale jeste k tem kamaradum. Co pisu je, ze kamarad podpori, ale v nekterych vecech nepomuze. Treba v tom, co jsem popsala. A pak uz to neni o tom "nemam sourozence, ale mam kamarady". Takovou pomoc muzes mit treba v manzelovi. To je taky nad zlato.
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 23:32:44) Ale jeste neco k tomu. Sourozenci si nemusi pomahat, dokonce se muzou nesnaset. Ale sance, ze si pomahat budou, neni tam, kde zadny sourozenec neni. Deti jsem si porizovala kvuli sobe. Nemam zadne plany, jak to bude, az budou velke. Bylo by ale fajn, kdyby pri sobe staly. Ja jsem za brachu moc rada. Mam toho ted nalozeno dost, abych byla na dalsi vec sama.
|
|
|
|
|
|
|
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 23:01:54) Jeste k tem kamaradum.... Jsou veci, ktere ti kamaradi vyresit nepomuzou. I kdyz vyjimky byt muzou. Treba kdyz se sourozenci podeli o platby za pecovatelku rodicu. Bracha bude platit vydaje za byt pro brachu. My ten byt s manzelem zrekonstruovali. To bremeno je mensi. A nejde jen o penize. Ale ten pocit, ze to nezustane jen na tobe...
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 23:11:00) Jentakj, ja za to ale nemuzu, ze u vas to funguje jinak. My taky meli rozepre, mamu jsem nevidela tri a pul roku. Ani nezna nejmladsi dceru. Ale ted je nejaka krize, tak to s brachou davame do kupy. To, ze nekdo nekoho necha na holickach, preci neznamena, ze neni fajn, kdyz to jinde funguje a sourozenci si navzajem pomuzou... nebo co chces tim prispevkem rict?
|
|
|
|
|
|
cinnamon |
|
(13.2.2016 14:43:55) Lassie, to je určitě dobře. Ale nijak to nesouvisí s onou obecně zmiňovanou socializací. Jsou rodiny, kde jsou vztahy mezi sourozenci hezké a podpůrné, jsou rodiny, kde sourozenci jsou, ale zároveň jako by tam byl každý sám, nebo jsou mezi nimi vztahy takové, že někdo jen přijímá a neinvestuje do druhých. Nic nenamítám proti tomu, že ve většině rodin sourozenci nějak drží při sobě, ale není to automatické. Po vlastních zkušenostech mohu říci, že na špatných rodinných vztazích často nic nespraví ani prožití tak tristních situací, jako jsou vážné nemoci v rodině nebo úmrtí rodiče - ne všude to při vší snaze funguje, jakkoli by si to člověk přál. Kolem mne jsou spíše rodiny, kde se sourozenci stýkají formálně při nějakých větších příležitostech, ale co se týče zázemí a pomoci, spoléhají víc na své přátele, se kterými bývají v daleko četnějších kontaktech.
|
|
|
|
Ananta |
|
(13.2.2016 13:16:02) Lassie, ale takový problém má i spoustu dětí, které sourozence mají.
Moje dcera je sama prakticky jen s dospělými a když byla první týden ve školce, tak se okamžitě zapojila a to bez breku, naprosto bez problémů. Kdyby byla úzkostný introvert, tak by mi mohl někdo vyčíst, že ji izoluju a že je sama. To je z velké části spíš o povaze dítěte.
|
Lassiesevrací |
|
(13.2.2016 13:27:40) Ananto, jiste, ze zalezi na diteti. Ale prijde mi logicke, ze kdyz k sobe dite nekoho ma, je to proste vyhoda. At sem pise kdokoliv, kdo sveho sourozence nenavidel, na tohle nazor nezmenim. Ve svem detstvi, v detstvi meho manzela, ve svem okoli... vidim, ze mit vice deti je nejen prinosnejsi pro deti, ale i pro rodice. Nejsem nakonec jedina, kdo si navic "pujcuje" dalsi deti. Vychova jedinacka musi byt o dost narocnejsi. Treba poslat deti, at si jdou hrat ven nebo do pokoje. Je slyset smich a rachot, dupot a rev. Mivala bych vycitky poslat nekam jedno dite, porad bych mela pocit, ze ho musim nejak zabavit. Krome synovce neznam rozmazleneho jedinacka, ale on je navic i dost osamely a ma to v zivote tezke. Ostatni jedinacci, ktere znam, jsou vedeni dost prisne, ale treba u kamaradky vidim, ze je dost na vazkach, jestli nemit dalsi. Vzdy tvrdila, ze vic deti nechce, ale vidi nejen u nas, jak si deti vystaci a jsou spolu rady.
|
|
|
|
|
Ananta |
|
(13.2.2016 13:10:47) To je nesmysl.
|
|
|
Persepolis |
|
(12.2.2016 21:25:06) Moje dcera nevyrůstala osaměůe. Furt u nás byla spousta jejich kamarádů
|
Lassiesevrací |
|
(12.2.2016 21:44:12) Persepolis, to je dobre, ze jsi dceri doprala spolecnost vrstevniku. Pisu spis o sdileni jineho typu. Vecery v jedne posteli, spolecne zazitky, na ktere si vzpomenou jeste v dospelosti a budou si o nich vypravet, sdileni radosti i smutku, kdyz se v rodine neco deje. Starsi dceru treba hodne sblizil s mladsi muj dlouhodoby pobyt se synem v nemocnici. A to jsou od sebe 6let a mladsi jeste nebyly dva roky, kdyz to u nas zacalo. Manzel se treba vratil z prace, jel do Prahy za nami, domu prijel vecer, tak nekdy holky spaly u babicky. Kdyz sly spolu, snasely to lip, ze neusinaji s mamou ani s tatou.
|
|
|
|