Epepe |
|
(1.9.2016 21:15:35) Zaujalo mě v diskuzi níže, kolik lidí píše, že pravidelný přísun sladkostí je výhodnější, než výjmečný. Že děti jsou pak s cukrovinkami obeznámeny a nesní jich tolik, jako když jsou pro ně vzácností. Ve svém okolí tohle nepozoruju. Píšu o dětech tak 5-9 let. Znám jak ty, které mají přísun v podstatě neomezený, tak ty, u nichž doma je slovo cukr tabu. A my stojíme někde mezi, občas koupíme, ale přísun se snažíme kontrolovat. A ať dám jakémukoliv respondentovi z těchto tří skupin do ruky pytlík medvídků, zpucne ho na posezení a podělí se jen nerad. Ani z dětství si to nepamatuju. Resp. nárazová konzumace cukrovinek byla dána tehdejšími zvyklostmi. Fakt vám to funguje?
|
x x |
|
(1.9.2016 21:24:04) U nás sladkosti moc nefrčí. Děti to nijak nevyhledávají, máme děti 3, 6, 9 a 12 let. Sousedovic holky mají přístup neomezený, mají 4 a 6 let. Za jeden (!) den spořádaly u nás na zahradě cca 80 bonbonů, naše děti si daly každé tak jedno. Prostě to nemusí, nikdy jsme je k tomu nevedli, ale ani vysloveně nezakazovali. Čas od času si něco dají, ale preferují spíš čokoládu, sem tam zákusek. Různé ty tlamolepy fakt minimálně. Nikdy jsem nemusela řešit, že by se cítily ošizené.
|
Epepe |
|
(1.9.2016 21:30:42) Žubko, mám podobná pozorování. Píšeš o extrému - těch dvou holčičkách. A je fakt, že ten, kdo není zvyklý jíst 80 bonbonů, ten jich prostě 80 většinou nesní. Proč, to nevím, ale tak to pozoruju. Možná je to tím, že dotyčný o tom už něco ví a tuší, že by mu to asi neprospělo, roli v tom hraje určitě i návykovost sladké chuti ...
|
x x |
|
(1.9.2016 21:46:04) Souhlas, mám to lety vypozorované. Nemyslím, že nejstarší dcera by s bonbony teď začala. Tak nějak ví, že to není zrovna prospěšné. Fakt jim čas od času raději koupím zákusek nebo udělám muffiny s čokoládou nebo tak něco.
|
|
|
|
Monty |
|
(1.9.2016 21:24:26) A čemu přesně říkáš "neomezený přísun"? Jinak moje zkušenost je jiná - děti s přísným dávkováním jsou jak utržené ze řetězu, když se k možnosti koupit si něco "zakázaného" dostanou. Navíc je strašně nepříjemný, když to "omezované" dítě někde je s jinými dětmi, které si smí vzít a ono jediné ne. Několikrát jsem to zažila a bylo mi těch dětí vždycky dost líto.
|
x x |
|
(1.9.2016 21:25:12) Neomezený přísun je, že to zkrátka pořád v baráku je, když dítě chce, dostane.
|
daba+holčička |
|
(2.9.2016 15:16:56) to máme my, skoro pořád mám doma sáček nějakých gumových bombonů, když má dcera chuť, tak si vezme, obvykle kupuju jeden týdně (80g) a to jí ještě občas užeru, takže u nás to funguje
|
|
|
Epepe |
|
(1.9.2016 21:26:07) Tak nějak jak to psala Žubka.
|
|
x x |
|
(1.9.2016 21:29:12) Já si tak nějak myslím, že je to nastavením rodiny. Když to prostě v baráku není a ostatní členové to nekonzumují, tak ani to dítě po tom netouží, protože od malička jsou pro něj hlavním vzorem rodiče a sourozenci. To máš jako s televizí. Posledních skoro 8 let televizi nemáme a nikomu nechybí, ani dětem. Možná je to tím, že žijeme na vesnici a šikana za to, že neznáš reklamu na Fofolu, tady moc nehrozí.
|
Monty |
|
(1.9.2016 21:35:59) Žubko, ale kdeže - u nás doma např. nikdo nejí želatinové bonbóny. Já je neměla ráda už jako dítě. Přesto je syn jí. Jo, jsou doma prakticky pořád, ale jeden pytlík vydrží cca týden, někdy i déle, necpe se s tím od rána do večera. To, co ti bude nebo nebude chutnat není moc ovlivněné tím, co chutná tvým rodičům.
|
Epepe |
|
(1.9.2016 21:38:02) To, co ti bude chutnat ne, ale to, co ti nechutná, podle mně děti dost přebírají. "Táta a já nejíme ryby."
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 21:42:37) v tom ti davam za pravdu, prede mnou kdysi tata rekl,ze mliko nepije,ptz smrdi po kravach a ja jsem se mlika uz nedotkla az ted, ca 30 let po one udalosti, jsem schopna obcas mliko pouzit -napr dat si do nej vlocky, ale jen tak ho pit ne
|
|
Monty |
|
(1.9.2016 21:44:01) Umami, tak třeba někde jo, ale u nás to opravdu neplatí.
|
|
|
x x |
|
(1.9.2016 21:50:34) Monty to určitě není, ale určitě vzorce chování se zkrátka kopírují. Tím neříkám, že si moje děti občas nedají gumové medvídky. Ale dají si každý tak 4 kousky a konec, prostě to sladké fakt nějak principielně nemusí. Tak je fakt, že už s malými se o tom bavíme, že cukr není zdravý, říkáme si, co způsobuje v těle. A taky po bonbonech si čistí malé holky samy a dobrovolně zuby, takže to berou tak nějak automaticky, nikdy jsem jim, fakt nikdy, bonbony nezakázala. Ale nevyhledávají je ani v situacích, kdy k nim přístup mají.
|
Monty |
|
(1.9.2016 21:52:51) Žubko, ale jaké vzorce chování máš na mysli? Pokud jde o jídlo?
|
x x |
|
(1.9.2016 21:57:28) No tak jaké složitosti, obvykle děti dělají to, co rodiče. Nebo kdo je prvním vzorem dítěte? Samozřejmě určitá rebelie vzniknout může, ale že by to bylo zrovna u sladkostí... doufám, že moje děti jsou dost rozumné, aby nezačaly baštit samotné zrní.
|
Monty |
|
(1.9.2016 22:01:19) Žubko, ale ty jako rodič těžko ovlivníš, co bude nebo nebude dítěti chutnat. V tom žádný vzor nefunguje. Nebo já aspoň nevím o tom, že by bylo tolik dětí, co by dobrovolně se sebezapřením jedly něco, co jim nechutná jen proto, že to jí maminka/tatínek.
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 22:03:49) Monty to ne, spis naopak to funguje hodne casto. Kdyz se nekdo v rodine oskliba,tak se dite zacne osklibat taky.
|
Piggy |
|
(2.9.2016 14:43:05) Neřekla bych. Nad gumovýma medvídkama a podobnýma bonbonama říkám fuuj, to samé u bubble tea, ledové tříště, něktrých nanuků..a holky zas mnaaam.. Jinač v mládí jsem byla taky pěkný cukroš zavíslej..
|
|
|
x x |
|
(1.9.2016 22:06:17) Obávám se, že sladkosti nejsou už skoro ani o tom, co chutná nebo nechutná, ale o tom, co dítěti o sladkostech řekneš. Vysvětlíš, poinformuješ, názor si dítě udělá samo. U nás to funguje a jsem na to pyšná. Sladkosti bych nesrovnávala se zeleninou nebo masem. Našim dětem taky něco chutná nebo nechutná (špenát, ryby a vím já co, jak které dítě), ale sladkosti zavrhují všechny, nebo je nevyhledávají, ani když je mají volně k dispozici.
|
Žžena |
|
(1.9.2016 22:07:40) Žubko, sorry, já myslím, že máš prostě jen kliku na to, že se Ti žádnej čistokrevnej cukrožrout nenarodil. Protože tam žádný vysvětlování nemá efekt.
|
|
Monty |
|
(1.9.2016 22:09:05) Žubko, malým dětem nebudu říkat nic a velké si udělají názor samy. Pro mně je tedy rodič, co uvědoměle vypráví tříleťákovi o škodlivosti čokolády (nebo čehokoli jiného) kapánek pošahanej.
|
Drop |
|
(1.9.2016 22:14:26) Monty, o škodlivosti čokolády dětem nevyprávím, ale stále se doma válí nějaké materiály o klecovém chovu slepic a petice o převozu zvířat přes Evropu bez zajištění vody, že by mě překvapily děti, které by si vzaly kus masa nebo vejce.
|
Lída+4 |
|
(1.9.2016 22:44:23) Commer, v tom případě - chudáci děti. Takhle je zblbnout...
|
|
|
Epepe |
|
(1.9.2016 22:15:58) Monty, nevim o jaké "uvědomělosti" píšeš, ale když se podaří, že dítě samo od sebe přemlouvá babičku, ať mu místo nějakých čínsko-polských barevných bonbonků koupí kvalitní čokošku, nebo upeče domácí dort, tak byl podle mně rodičovský zásah úspěšný.
|
x x |
|
(1.9.2016 22:18:49) Jojo, tak nějak to u nás funguje. Babička už bonbony ani nenabízí, stejně nemají moc úspěch. Ale dorty umí báječné, na narozky, nebo štrůdl a tak. Je tam sice taky cukr, ale tak nějak mám pocit, že jablečný štrůdl je prospěšnější než lízátko. Navíc od něho nejsou až tak ulepené pusy a ruce.
|
|
Monty |
|
(1.9.2016 22:23:12) Umami, no a já si myslím, že se dětem nemá vymývat mozek. Že si k tomu mají dojít samy, pokud budou mít chuť a potřebu. U nás se nikdy neomezovaly ani sladkosti, ani informace, ale do určitého věku prostě pokládám předávání hysterického přístup k jídlu (nebo čemukoli jinému) za pošahanost.
|
Drop |
|
(1.9.2016 22:30:14) Monty, ale pokud má sám člověk k jídlu jistý postoj, tak ho předáváš automaticky nevědomky i tomu dítěti. To nelze, aby si toho to dítě nevšimlo. A nejhorší jsou ty průpovídky, to co je na talíři, to musíš dojíst, ještě si vezmi za maminku, za tatínka nebo ten kousek nebudu vyhazovat, to přece ještě dojíš atd.
|
Monty |
|
(1.9.2016 22:44:04) Commer, nevím, fakt, my jídlo asi bereme jinak. Nikdy jsem k němu nepotřebovala zaujímat nějaký postoj. Jídlo řeším v kategoriích "chutná" - "nechutná". Samozřejmě se cíleně vyhýbám pseudojídlu z českých řetězců, ale nijak mi nerve žíly, když si to "pro mne nezdravý/nechutný" jídlo moje dítě dá.
|
Epepe |
|
(2.9.2016 7:22:43) "Nezaujímám postoj" je taky postoj.
|
|
|
|
|
|
|
Epepe |
|
(1.9.2016 22:12:14) Žubko, tak to si taky nemyslím. Sladká chuť je prostě návyková a výrobci to cpou kam můžou. A někdo tu "závislost" holt nezvládá tak dobře, jak někdo jinej.
|
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 22:12:37) Zubko promin,ale tohle uz na me pusobi kapanek hystericky
|
x x |
|
(1.9.2016 22:17:14) Ale ne, jak jsem psala, neodepírám, ví, že cukr není zdravý. A sem tam něco sladkého mají, bonbody minimálně. Nejsem tak uvědomělá matka, ale proč bych jim měla říkat, že bonbony jsou zdravé, když to není pravda.
|
Žžena |
|
(1.9.2016 22:19:03) Že cukr, alkohol a tabák nejsou zdravé, ví každej. A i přes tuto dostatečnou informovanost je hodně lidí, co mají problém si to odepřít.
|
|
|
|
|
|
Žžena |
|
(1.9.2016 22:01:22) Tak já mám v rodině, ve které jsem vyrostla, vzor v lecčems, ale zrovna v těch sladkostech nejsem "po nikom". Rodiče ani prarodiče prostě nejsou na sladký tak jako já.
|
|
Epepe |
|
(1.9.2016 22:05:34) Monty, Žubko: jasně. Vzorců je hromada. Od toho, že dítě nerado mák jako máma, nebo celoživotně nejí ryby, protože jeho rodiči se kdysi na Vánoce zapíchla kost do krku, přes různé děděné alergie, poruchy příjmu potravy, obezitu, až po ten samotný přístup k jídlu - pro někoho je nepřítel, pro někoho smysl života. Někdo řeší zdraví, někdo chuť, někdo množtví, někdo frekvenci. Někdo dětem určuje jídelníček ještě v 18, jiný čeká, až děti poberou rozum a nechá je vybírat sám, tak jak to dělaly generace před ním ... Tvrdím, že jen v málokteré oblasti se dědí tolik vzorců jako v jídle.
|
Drop |
|
(1.9.2016 22:07:52) Umami pravda, děti nedědí obezitu v genech, ale ve vzorcích jak se doma jedlo, v dospělosti nepředělatelné
|
Epepe |
|
(1.9.2016 22:10:03) Všechno jde, když se chce. Nebuď taková pesimistka.
|
|
|
|
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 21:57:58) Nejsem Zubka, ale dovolim si odpovedet -
jako vzorec chovani vidim napr kamaradku,kt porad opakuje, ze neji maso a jeji dcera ho tedy taky vetsinou nechavala -odsouvala stranou , jenom se v tom pozdibala -kdyz uz ho dostala na talir(vetsinou na navsteve) a ted se rozhodla , ze bude vegetarianka. Ve svych 12ti
Nicmene, vtipne na tom je, ze obe jedi salamy, griluji si parky, a kdyz jsme byli na slavnostech,dcera si objednala sekanou v housce, ze se pry rozhodla jednou za tyden si "doprat". Coz je pro me jasny dukaz, ze ona by normalne maso jedla,pokud by se cely jeji zivot, nad tim masem nekdo neosklibal.
a u jeji mamy mam pocit, ze ho neji,ptz ho neumi/je lina pripravovat ona je ten typ uvarit nudle/kolinka/spagety a na to vyklopit hotovou omacku s M&S
|
Drop |
|
(1.9.2016 22:01:38) jsou to vzorce chování, pokud se matka ošklíbá nad masem jako já, tak se předpokládá, že ho dětem zoškliví tak, že ho taky jíst nebudou
|
Monty |
|
(1.9.2016 22:03:13) Commer, no nevím. Syn má odmalička o dost jiné chuťové preference. Já se nad těmi medvídky např. taky ošklíbám, přijde mi to mimořádně hnusné, a na syna to nemělo nikdy žádný vliv.
|
Žžena |
|
(1.9.2016 22:04:28) Moje tchyně anorektička se ošklíbá nad vším a její syn - můj manžel - jí normálně a rád. Zas to s těmi vzory nepřehánějme.
|
Drop |
|
(1.9.2016 22:06:14) moje velmi blízká příbuzná jí stylem k snídani dva rýžové chleby, k obědu tři lentilky, k večeři několik kostek ledu rozkousat, občas jablko-zase je hubená, že jo
|
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 22:09:13) heled ale zase uz je prokazany,ze napr obezita neni az tak zalezitosti genetiky , jako zdedenych stravovacich navyku takze sice v rodine ,kde je dedek tlustej-baba tlusta-deti tlusty -to vypada,ze chudaci "to maj v rodine" ale oni to maj hlavne v hlave
znam holku,co byla uz od detstvi tlusta a mela to v rodine,ale kdyz se v 18 odstehovala k priteli, zazracne zhubla -nemela rano kako do postele od maminky apod. a svete div se -jeji bracha si vzal za zenu stihlonkou holcinu,ktera po 10 letech v te rodine vypada,ze do ni skutecne patri
takze vzorce se okoukavaji a nekdy i vice podvedome,nez vedome
|
Tizi |
|
(2.9.2016 8:57:11) Řekla bych, že míra chuti na sladké je opravdu do velké míry vzrozená. Třeba tchýně nikdy sladké nejedla, i když pekla buchty a cukroví, a sladké neměla moc ráda ani v dětství. A moje máma, která vyrůstala po válce v hodně chudých poměrech, takže žádné cukrovinky doma nebyly, se po tom sladkém může utlouct a dodnes vzpomíná jak kradla aspoň trochu cukru z homole ve spíži.
|
|
|
|
|
|
|
|
Hanka 75 |
|
(3.9.2016 5:16:10) myslím ale, že je to i o chuti (a návykovosti cukru) v dětství jsme měli přísun cukrovinek omezený, např. návštěva či narozeniny či Vánoce, Velikonoce znamenalo dostat sladkosti. Já je snědla nejdříve, druhý sourozenec je měl v šuplíku ještě čtvrt roku, prostě chuď na sladké moc neměl. Doma jsme byli vedeni, že cukr zdraví není a nebylo nám to moc dopřáváno. Prostě u nás dětí to bylo o chuti. Pro změnu já maso nemusela, sourozenec byl jak se říkalo (k velké radosti tehdejších dospělých) "masový". Takže zase bez ohledu na to co dospělý preferovali či ne, jeden jedl druhý ne. Ale jinak souhlas, že někde to funguje (hlavně asi tam, kde dítě není na sladké-pokud je, tak neomezený přísun je asi problém, 80 bonbonů na posezení pravidelně se mi zdá problém, 20-30 nárazově OK, to našim dětem také dopřáváme, když je oslava, setkání, kde se holt sejde hodně bonbonů, tak si to užijí s ostatními dětmi).
|
|
Hanka 75 |
|
(3.9.2016 5:16:11) myslím ale, že je to i o chuti (a návykovosti cukru) v dětství jsme měli přísun cukrovinek omezený, např. návštěva či narozeniny či Vánoce, Velikonoce znamenalo dostat sladkosti. Já je snědla nejdříve, druhý sourozenec je měl v šuplíku ještě čtvrt roku, prostě chuď na sladké moc neměl. Doma jsme byli vedeni, že cukr zdraví není a nebylo nám to moc dopřáváno. Prostě u nás dětí to bylo o chuti. Pro změnu já maso nemusela, sourozenec byl jak se říkalo (k velké radosti tehdejších dospělých) "masový". Takže zase bez ohledu na to co dospělý preferovali či ne, jeden jedl druhý ne. Ale jinak souhlas, že někde to funguje (hlavně asi tam, kde dítě není na sladké-pokud je, tak neomezený přísun je asi problém, 80 bonbonů na posezení pravidelně se mi zdá problém, 20-30 nárazově OK, to našim dětem také dopřáváme, když je oslava, setkání, kde se holt sejde hodně bonbonů, tak si to užijí s ostatními dětmi).
|
|
|
|
Žžena |
|
(1.9.2016 21:41:09) Jo, až na to, že to neplatí u všech. Za mého dětství jsem volný přístup ke sladkostem neměla a sním pytlík bonbonů na posezení, když mám možnost. Neumím si to odepřít a schovávat "na pozdějc".
|
|
Dana |
|
(2.9.2016 7:34:16) Také si myslím, že je to o nastavení rodiny. Třeba někdy stačí, aby při jídle někdo řekl o nějakém jídle, že není dobré a většinou ho potom děti také nechtějí. I když ho předtím normálně jedly. To samé platí o sladkostech. Stačí říci, že je to nezdravé, samá škodlivá chemie a nekupovat to. Děti to, alespoň naše, pak nechtějí. Pokud bonbóny někdy dostaly v nějakých školních či mimoškolních soutěžích, tak je rozdaly jiným dětem. Pokud si mohly odměnu samy vybrat, tak to bylo vždy něco jiného než sladkosti.
|
|
Eudo |
|
(2.9.2016 15:54:19) Zubko, to bude dost individualni. Ja nikdy moc o sladke nestala. Tady u nas se propaguje "jeden den", nic moc prehnane. Jelikoz bydlime daleko od civilizace, bonbony jsme vzdycky meli v 3 l krabici doma. V nonbonovy den se dala krabice na stul, kazde dite si vybralo stejny pocet bonbonu, ktere melo rado, krabice se zavrela a odnesla na misto. Vsichni vedeli, kde je, nikdo neuziral. Ted maji stejny system pro sve deti. Buchty a dorty a p. nikdo nic moc, obcas ke kafi, kdyz se sejdeme, ani na ty narozeniny o to moc nestoji.
|
|
|
|
Simeona+3 |
|
(1.9.2016 21:33:04) Kdyz byl syn maly, chodili jsme obcas na navstevu do rodiny, kde meli deti stejneho veku a na stole volne pristupnou misu s zele medvidky. Jejich deti si ji nevsimaly, jeho jsem musela odervat nasilim. Jednou se na jedne oslave normalne pozvracel jak se prejedl (byly mu asi 2 roky a nejak jsem ho nestihla sledovat). Takze doma sladke mame, ale regulujeme. Bohuzel nase deti maji sladke rady, ta nejmladsi se tvari, ze by ani nic jineho jist nemusela.
|
|
TiNiWiNi |
|
(1.9.2016 21:37:18) U syna jsem byla striktní do cca 3 let, tzn. žádné zbytečné cukrovinky. Ale, že by neochutnal čokoládu nebo nanuk, to ne. U dcery jsem byla odevzdaná osudu. Oba sní sladkého stejně, když dostanou šanci (pardon, kromě Nutelly, tam se syn neudrží). Jenomže já si zase myslím, že u každé rodiny slovo cukrovinky znamená něco jiného. U nás je to 3bit nebo KitKat, sušenky třeba BeBe, čokoládový donut. Málokdy kupujeme tabulkové čokolády, bonbony v pytliku, lízátka.
|
Epepe |
|
(1.9.2016 21:40:51) Mně třeba vadí, že dcera si teď oblíbila kakao (Granko s mlékem) a chce ho snídat a často i večeřet. Podle mně je to už moc. U nás se odmalička bralo Granko jako něco nezdravě sladkého, co je jen pro výjmečné chvíle.
|
x x |
|
(1.9.2016 21:47:31) Unami to ji přejde, uvidíš. Kakako není zas tak hrozné, kolik toho rozpustíš ve 2 deci? Já tak lžičku a půl, víc ne.
|
|
Monty |
|
(1.9.2016 21:49:27) Umami, v tom to možná bude - ty jsi z rodiny, kde se k jídlu přistupovalo ve smyslu "to je zdravé a tohle ne, tudíž se to bude omezovat". U nás doma se jídlo takto nikdy nedělilo. Jakmile dostaly děti "rozum", tak si vybíraly v podstatě dle vlastních preferencí. ˇ"Řešil" by se možná nějaký extrém, ale rozhodně ne kakao 2x denně.
|
Epepe |
|
(1.9.2016 21:51:50) Monty, nejsem. U nás se to vůbec neřešilo až na nesmyslné vyjímky typu kakao (to zas tak nesmyslné není) voda na třešně a tak. Co si kdo někde přečetl, nebo mu po tom bylo jednou blbě.
A v kolika jste ten rozum dostaly? Počítám, že do té doby nějaká omezení byla.
|
|
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 21:50:58) a co zkusit nahradit karobem? Z vlastni zkusenosti muzu rict, ze vetsina lidi rozdil v chuti nepozna. A ten pytlik karobu muzes i naraficit do krabice od granka. Pokud si ho tedy nedela sama, ptz pak by poznala,ze to je prasek a ne granulky
|
Lída+4 |
|
(1.9.2016 21:55:28) Dooly, já bych teda neřekla... Rozdíl mezi kakaem a karobem poznám přesně, jako náhradu to nejsem ochotná akceptovat. Liší se to z mýho pohledu dost výrazně, karob mi vůbec nechutná.
|
Alena |
|
(1.9.2016 21:58:11) Presne tak, kdo miluje granko (nekteri preferuji i urcity druh mleka, aby chut byla presna), toho opravdu karobem neosalis.
|
Lída+4 |
|
(1.9.2016 22:49:30) Tak já Granko ráda nemám - je příšerně přeslazený.
|
|
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 22:01:16) Lido, ja nemuzu rict za sebe,ptz nepiju mliko -takze ani kakao. Ale jako nahrazku do buchet jsem ho driv pouzivala hodne a nikdo mi nerekl,ze by mu nechutnalo,ci neco poznal. Dokonce kolegovo dcera,kt pila denne kakao k snidani a mela z toho zacpy, podstrceny karob nezaznamenala. A problem zacpy se vyresil
|
|
|
Epepe |
|
(1.9.2016 21:56:06) Tak ono by stačilo i kakao + cukr. Ale jsem dost líná.
|
|
Žžena |
|
(1.9.2016 21:58:55) Karobem bych nenahrazovala. Ale už dost dlouho granko nekupuju a dělám si sladký kakao sama doma z normálního kakaovýho prášku a moučkovýho cukru. Chuťovej požitek s Grankem naprosto srovnatelný, množství cukru regulovatelné a žádné další přísady.
|
Drop |
|
(1.9.2016 22:04:35) kakao taky dělám postaru pěkně kakao a dávám většinou med nebo nějakou náhražkovou šťávu, lepší než granko, ale pracnější
|
|
Simeona+3 |
|
(1.9.2016 22:05:04) Taky delame kakao z prasku a cukru a hlavne nesouhlasim, ze se to s Grankem da srovnat. Neda. Domaci delam kakao cukr v pomeru 1,5:1, takze je hodne kakaove, zatimco Granko je sladke jak cumel.
|
|
|
|
Monika |
|
(1.9.2016 22:31:27) No, vidíš, a já bych byla (stejně jako moji rodiče i prarodiče) ráda, kdyby děti pily kakao (Granko), protože to znamená příjem mléka My jsme v podstatě "štíhlá rodina", tj. panika např. ze sladkého pití u nás nebyla a není (i když já si pít sladké v dospělosti odvykla) a jinak nic hrozného na kakau nevidím (teorie o škodlivosti mléka neuznávám).
|
Len |
|
(1.9.2016 22:33:50) Taky bych brala, kdyby deti pily kakao. Moje deti nepiji sladkeho nic, jsou na vode. A bez bublin. Colu povazuji za nejvetsi hnus. Ma zasluha to neni.
|
|
|
|
Drop |
|
(1.9.2016 21:44:07) "3bit nebo KitKat, sušenky třeba BeBe, čokoládový donut" si já myslím, že jsou horší než občasná tabulka čokolády
|
|
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 21:40:22) fakt nam to funguje my jsme ti,kdo maji doma prepravku plnou cukrovinek,tycinek atd.. je detem, memu, i navstevam, volne pristupna
ja jsem jako dite zazila model, ze sladkosti doma jen tak k dispozici nebyly - naopak, kdyz mama dostala bonbonieru,zmkla si ji do skrine,a kazdy den dostalo jedno dite jeden bonbon ja byla na susenky a bonbony uplne zhava, a kdyz jsem prisla ke kamaradce,ktera mela sladkosti kdykoliv pristupne, tak jsem proste zrala, a priznavam zpetne,ze leckdy dost "nevychovane" kamaradka je dodnes stihla jako proutek, ja jsem uz od ca 13 let bojovala s udrzenim rozumne vahy
proto jsem zvolila pristup "vse volne" a zatim se to vyplaci -syn je stihly a pytel bonbonu najednou nesni ani nahodou..
|
Monty |
|
(1.9.2016 21:46:27) Dooly, taky tak - odjakživa vše volné, syn je štíhlý a sladkosti doma vydrží velmi dlouho, než jsou někým snědeny. Ne že by nikdy nejedl sladké, ale nejsou to jeho nejoblíbenější potraviny.
|
Dooly. |
|
(1.9.2016 21:48:54) ja vetsinu tech nacatych pytliku s bonbony vezmu a odnesu do prace, tam mame taky "naschchub" primo v kanclu a teda, tam se spucne vsechno - jak je stresik,tak sladky "jede" u nas doma by to lezelo jeste hodne dlouho
|
|
|
MrakovaK |
|
(2.9.2016 7:08:51) že je dítě štíhlé bych do toho nepletla. Kamarádky dcera má sladkostí neomezeně, taky je denně jí poměrně ve velkém a je jak proutek. Je to celý hubený otec. Podle mě jsou to geny.
|
|
|
Alena |
|
(1.9.2016 21:55:47) A neni to spis vztahem syna ke sladkemu nez volnym pristupem? Taky znam par deti, ktere maji moznost jits sladke kdykoli a nedelaji to nikoli proto, ze jsou presycene nebo ze je tonezajimave, ale proto, ze toho proste tolik nemusi.kamaradka byla take propagatorka tehle metody, ktera tak bajecne "fungovala" na starsi deti, dokud se nenarodilo treti sladkozrave, kvuli kteremu presla na metodu prazdne spize.
|
Drop |
|
(1.9.2016 21:59:29) metoda prázdné spíže je u nás doma, hlavně kvůli mě, ohledně sladkého to jinak nejde, ne tady koláčů, ale zrovna gunoví medvídci a čokoládové bombony by nevydržely a ještě marzipán, ten nesmí přes práh domu
|
|
|
|