| Monty | 
 |
(8.1.2017 19:25:41)
Dnešní děti nejsou jiné, jiná je většinová "nálada" ve společnosti. Malé děti se rozmazlují a na větší se pak nadává, že jsou "drzé a nevychované". Což logicky jsou, když je jako malé rodiče nevychovávají, pouze jim plní každý rozmar a podřizují jim celý život.
|
| lela, rosa, niki | 
|
(8.1.2017 19:34:24)
To mas mozna pravdu. Ja jsem ale sve deti takto nerozmazlovala, nemam ten pocit. Byla jsem liberalnejsi, ale snazila stanovit hranice. Od me matky si lisim tim, ze se s detmi bavim a konfliktech, jsem schopna se omluvit za svoji nervozitu ci blbou reakci, vysvetluji, ze jsem jenom clovek a mam sve starosti. snazim se sve deti pochopit a snazim se aby oni chapaly a respektovaly ty druhe.
Ale je pravda, ze jine jsou. My jsme mely se setrou vetsi respekt. Sitauace - jedeme autem, je trochu nervozni atmosfera a oni zlobi - my je poprosime, at jsou zticha, ze je naledi, tralala - a oni zlobi dal. A ja mam ale priserny vztek, ze tohle v tehle situaci nerespektuji. Z toho byvam zklamana.
|
| Kudla2 | 
|
(8.1.2017 19:38:37)
To s tím autem, neporadím, ale soucítím.  Naše děti dělaj to samý (jeden druhýho podpichujou a na výzvu, aby toho nechali, to dělaj ještě víc).
Snad je to časem přejde, maj momenty, kdy jsou zlatý a maj momenty, kdy by je člověk uškrtil. Ale to je asi všude stejný. 
|
|
| Monty |
|
(8.1.2017 19:38:42)
Lelo,
to je právě ta výchova.
My jsme zmlkli, protože nám hrozilo pár facek. Dneska se dítě nebojí ničeho, tak má rodiče na salámu.
Moje dítě tedy ode mne dostalo facku jednou, ale jinak jsem na výchovu ke slušnosti a ohleduplnosti byla pes. Na rozdíl od uklízení pokoje nebo jedničky ve škole. To pokládám za méně důležité.
|
|
| libik | 
|
(8.1.2017 19:40:09)
Já myslím, že matky příliš prožívají domnělá myšlenková hnutí svých miláčků.
Já třeba děti nebiju, nicméně moc se s nima nepářu. Pokud bych potřebovala ticho k řízení, nebudu prosit, ale oznámím, že bude v zájmu jejich bezpečí ticho nebo můžou jít pěšky. Nějaká očekávání toho, že empaticky zareagujou na mou tichou prosbu, když mají rozchechtáno, bych tedy nepřeháněla.
Zrovna tak ty omluvy, děcko potřebuje jistotu, ne nerváka. Taky někdy řeknu ,promiň, že prudím, ale není v tom žádné sebemrskačství nebo sebeobviňování.
|
| Monty |
|
(8.1.2017 19:41:38)
Libiku,
|
|
| lela, rosa, niki |
|
(8.1.2017 19:48:37)
No ale ja taky rvu, a jak! A facky taky umim, i kdyz teda ta pristane spis u kluka. Ale asi mate pravdu, asi to moc analyzuji.
Vis, Monty, kazde dite je jine, je fajn, ze mas takoveho syna, ale deti jsou ruzne ...
A vztah matka.dcera a matka-syn je uplne jiny....
A pravda je, ze jsem ji jednou kravo v pekelne nasranosti rekla. A ona to zopakovala...
|
| Ropucha + 2 | 
|
(8.1.2017 19:54:54)
lelo, také mám syna i dceru.
Nikdy neřvu, nefackuji. Opravdu ne. Nepotřebuji to. (Dětem bude 16 a 14, takže myslím, že už to potřebovat ani nezačnu.)
Drzost zastavím mnohem dříve, než by mohla dojít tak daleko, jak popisuješ. Klidně, ale důrazně dítě upozorním, že pokouší hranici, která už je tabu. Ale sama jdu příkladem a chovám se k dětem slušně. Ovšem také nekompromisně tam, kde uznám za vhodné.
|
| Lady V. | 
|
(8.1.2017 20:02:51)
Taky tak, Anett.
Mám teda o dva roky mladší děti než ty.
Já jsem ovšem vůbec člověk extrémně liberální a shovívavý a asi bych si od dětí nechala líbit úplně všechno, bezpodmínečně je miluju.
Zatím ale to z nich vytahuje to lepší, svěřují se mi, mazlí se se mnou, a drzá je jen dcera, ale tak nějak mi to spíš připadá vtipné, než aby mě to uráželo.
|
| Monty |
|
(8.1.2017 20:11:59)
Lady,
jsem extrémně liberální a shovívavý člověk od určitého věku dítěte a od chvíle, kdy už jaksi sklízím to, co bylo zaseto.
Syn je ve 14 letech daleko víc "rozmazlovaný" než když mu byly čtyři, protože už to je rozumná osoba s nějakými návyky a vlastnostmi, které mi dovolují brát ho jako rovnocennou bytost. Kdyby ve čtyřech letech chtěl prosazovat cokoli, s čím bych nesouhlasila a vyžadovalo to ode mne nějakou aktivní účast, měl by chlapec dost smůlu. Malý dítě bude prostě dělat to, co chci já (dojde-li ke střetu zájmů, jinak ať si dělá co chce) a neexistuje, aby se mnou manipulovalo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2017 20:21:51)
Monty, jenže to děláš kvůli sobě, že se nechceš podřizovat malému dítěti. Nechce se ti, to je celé.
To si jen namlouváš, že vyhovět čtyřletému dítěti by znamenalo jeho nenávratné zvlčení.
Respekt funguje od malička, i dohody a kompromisy. Všechno se vyvíjí a posouvá na vyšší level postupně s dítětem.
|
| Z+2 | 
|
(8.1.2017 20:26:15)
Souhlasím. Každý má jiné cíle s dětmi a dle toho se chová. Pokud je cílem, aby nebyly drzé je to určitě řešitelné.
|
| Kafe | 
|
(8.1.2017 20:45:24)
A každé dítě je jiné a fungují na ně různé věci. Na některé děti asi funguje jen izolace.
|
|
|
| Monty |
|
(8.1.2017 20:34:01)
Anett,
tak ty si myslíš, že si to namlouvám, to je samozřejmě tvoje věc a nikdo ti to nemůže vymlouvat.
Já to vidím jinak. Dívám se občas na ty výsledky.
Ano, je možné, že i přístup, kdy dítěti rozmary neplníš a nepřizpůsobuješ se mu může mít za výsledek nevychovaného spratka. Právě proto, že jsou lidé - včetně dětí - různí. Ale pokud s něčím v principu nesouhlasíš (a je fuk, jestli tě to baví nebo ne), tak to zkrátka neděláš. I kdyby se ti okolí den co den snažilo vymývat mozek a apelovalo na co chtělo, neděláš. 
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2017 20:43:59)
Monty, jenže ty pořád vidíš nějaký extrém, kdy se rodič nechá dítětem nekontrolovatelně vláčet. Takoví rodiče sice samozřejmě také existují (a nejspíš existovali vždycky), ale není to automaticky každý, kdo je s dítětem na rodičovské dovolené, kdo s ním podniká "dětské" aktivity, kdo si kvůli němu občas odepře něco svého atd.. To opravdu není rodičovství, které vede zákonitě do pekel.
|
| Monty |
|
(8.1.2017 20:52:58)
Anett,
spíš ten extrém vidím v něčem jiném.
Netvrdím přece, že se nemáš dítěti věnovat vůbec a nikdy mu nevyhovět. Jen to, že dítě v určitém věku poslouchá rodiče a ne rodič dítě. Není "špatně" jít s dítětem na Kašpárka do divadla, ale to, že si to dítě např. vynucuje nebo je zvyklé, že se mu vždy vyhoví, protože je malé. Píšeme každá o něčem jiném.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2017 21:01:51)
Monty, je to možné, že si nerozumíme.
Já každopádně nepozoruji, že by bylo nějakou všeobecnou normou, že děti si vynucují a rodiče se přizpůsobují.
Zdá se mi to být tak nějak kus od kusu, rodinu od rodiny, a tak to podle mě fungovalo vždycky, že někdo děti rozmazloval a někdo držel zkrátka.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(8.1.2017 20:56:11)
Ja jsem se detem s klidnym svedomim obetovala, jinak bych je nemela, tedy s batolatama bylo Bibione, parky, hriste, koupani, s vetsima hry, krouzky, zoo apod. A nelituju, ted delame dovolene jineho typu, nic nam neuteklo. Jezdi s nami nas 22 lety, dokonce nam dovolene i zaruje, dela delegata a tlumocnika. Deti rozmazlene nejsou a ja mam ted zase more casu jen pro sebe.
|
|
|
| libik |
|
(8.1.2017 20:55:51)
Tady je dobrý přiblížit, co je to ten rozmar.
Já bych dětem asi umožnila jakýkoliv myslitelný kroužek či nápad na tvůrčí aktivitu (momentálně máme novou tavnou pistolku, běs ), ale nedovolila bych mu lézt v tramvaji cizímu pánovi na hlavu, abych se mohla zajíkat štěstím, jak je svobodomyslné a umí se prosadit.
Takže si myslím, že se lze dítěti hodně věnovat (ostatně jsou rodiny, kde to tak bylo i před 100 lety), ale zároveň mu netrpět "rozmary".
|
| Monty |
|
(8.1.2017 21:04:13)
Libku,
to taky, viz časté debaty o dětech, pobíhajících v restauraci a lezoucích do cizích talířů.
Ale nejde jen o chování k cizím. Ani doma se "rozmary" trpět nemusí. Pokud si bude dítě něco vynucovat řevem nebo vztekáním, tak bych byla blázen, kdybych mu vyhověla. Prostě já jako rodič nastavuji základní pravidla hry. Ne to dítě.
|
| lela, rosa, niki |
|
(8.1.2017 21:13:03)
Ja ti Monty rozumim, tohle taky pozoruji ve svem okoli. My jsme v tom jeli tak napul - nekdy jsme detem vyhoveli i proto , abychom meli klid. Ale rozhodne ne za kazdou cenu a rozhodne nemely nikdy posledni slovo. Spis jsme vzdycky mluvili a diskutovali ale dali jim na vedomi, ze rozhodujeme my, rodice.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2017 21:07:32)
"myslím, že se lze dítěti hodně věnovat (ostatně jsou rodiny, kde to tak bylo i před 100 lety), ale zároveň mu netrpět "rozmary""
Také myslím.
Jsou i děti velmi pečlivě opečovávané, třeba ze zámožných rodin, které mají první poslední a vše se kolem nich hodně točí, přesto se umějí chovat a nejsou pro okolí nesnesitelné.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(8.1.2017 20:47:22)
"A pravda je, ze jsem ji jednou kravo v pekelne nasranosti rekla. A ona to zopakovala..."
Ale čemu se tedy diviš? Styl komunikace nastavuje rodič.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2017 20:57:34)
"Styl komunikace nastavuje rodič."
Ano.
Tím, jak komunikuje s dítětem samotným (od malička) a tím, jak komunikuje s druhými lidmi okolo.
Nazvat někoho "krávou" je tak vzdálené způsobu vyjadřování u nás doma, že si neumím představit ani v nejdivočejším snu, že by tak dítě nazvalo mě. Nenazvalo by tak v mé přítomnosti ani nikoho jiného, to je prostě automatická norma.
|
| TaJ | 
|
(8.1.2017 22:47:54)
Anett, my třeba doma mluvíme slušně, nenadáváme si, nenadáváme podobnými výrazy ani jemu ani nikomu jinému a přesto z něj pak ve vzteku někdy padají takové nadávky, že žasnu, že si to vůbec dovolí....přitom na veřejnosti a ve škole je to tiché nesmělé dítko, které se zdráhá jít si samo koupit něco do obchodu, kde to nezná, nebo se někoho na něco zeptat...
|
| Alena |
|
(9.1.2017 7:15:06)
A co se stane, kdyz si takovou nadavku dovoli?
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 9:15:28)
Aleno, tak samozřejmě se ohradíme, že takhle s námi mluvit nebude, nebo něco v tom smyslu, pokud byl fakt hnusný, tak mu už i jedna přistála...efekt nula...zakázat mu prakticky není co - u počítače prakticky vůbec nebývá, ven s klukama nechodí, mobil nebo tablet nemá, na TV se večer nekouká...můžu mu dát za trest nějakou práci, ale těžko ho fyzicky donutím ji opravdu udělat, když se šprajcne...dřív jsme zkoušeli zabavit oblíbenou hračku - nefungovalo, pohodil hlavou a vzal si jinou....jak jsem psala, on umí být skvělý, dělat věci sám od sebe, kolikrát projeví empatii až zíráme...ale když ho tohle chytne, tak s tím nic moc dělat nedokážeme...kde děláme chybu, netuším...
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 9:31:52)
Zefýr, myslíš, že mám na něj velké nároky? Já ti nevím, vždyť do školy nedělá prakticky nic, zatím mu to jde tak, že doma se vlastně vůbec neučí, občas mi večer něco málo přečte, domácí úkoly od první třídy téměř nedostávají...a ani teď ne...doma po něm chci jenom aby si uklidil po sobě svoje věci a občas pomoc typu utřít nádobí, vynést koš, něco málo v kuchyni, ale ani to kolikrát není každý den...pokud dělá doma nebo na zahradě něco víc, tak to obvykle vyjde od něj, že se do toho sám hrnul....tak kde mám snížit nároky?
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 9:41:41)
Ale tak to já od něj ani nečekám, na to ho dobře znám a on se celkově chová jako mladší dítě, ale poslední dobou má tyhle svoje výlevy a nálady až moc často...
|
| Z+2 |
|
(9.1.2017 9:45:13)
Dej Jiříkovi víc prostoru a bude to lepší. Uvidíš. Případné trestání nechej třeba na manželovi, pokud ten má ještě autoritu.
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 9:58:37)
Z+2 - s tou autoritou je to u něj těžké, on odmalička ten autoritativní přístup nesnáší, nikdy na něj nefungovalo, že někdo bude, protože jsme to tak řekli, fungoval na něj jedině přístup vysvětlit, proč je ta určitá věc nutná, jaký má smysl, proč ji po něm někdo chce...
|
| zerat | 
|
(9.1.2017 10:05:35)
Tino, tak třeba na moji téměř devítiletou platí to, že si s ní promluvím. Zkusíme spolu najít řešení, jak z toho či toho ven. Zákazy na ni také neplatí a hlavně není důvod jí cokoli zakazovat, protože mobil má opravdu jen na volání, na tabletu si procvičuje angličtinu... TV v pokojíčku nemá a hlavně ji nebaví koukat na TV, pohádky, hrát hry... takže toho moc není co zakázat. Tudíž s ní promluvím a vysvětlím, že když se ona chová ke mně takhle, tak já se k ní tak taky mohu chovat a jestli to chce... Zatím to na ni vždycky fungovalo a funguje. Uvidíme, co bude dál.
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 10:14:31)
Zerat, promluvit si a najít nějaké řešení, dohodu, jak se co bude dělat...to jsme zkoušeli už mockrát...vydrží to jen chvíli...u něj je to fakt těžké, na spoustu dětí funguje nějaký systém odměn - když každý den splní nějaké svoje povinnosti, tak si třeba nalepí nálepku, za celý týden si pak může vybrat nějakou odměnu - slyšela jsem, že někdo to takhle praktikoval...na něj to nefungovalo ani když byl menší...vydržel to dva, možná tři dny a pak mu byla nějaká odměna fuk... A jemu je právě dost těžké něco zakázat, nebo najít, co na něj platí...televizi v pokojíčku taky nemá, mobil má jen obyč tlačítkový, používá ho jen jako budík a občas z něj zavolá, ani ven ho s sebou nenosí, tablet doma nemáme, nijak nám doteď nechyběl a všichni dohromady máme jeden notebook, ale on o to ani nijak zvlášť nestojí, jednou za čas koukne na nějaká videa, nebo si najde jízdní řád, jeden čas si zahrál nějaké dětské hry...ale strávil u toho tak hodinu týdně...teď už dlouho ani to ne...on se třeba moc nedá motivovat ani koupí nějaké hračky, nebo tak něco, není typ, co pořád někde něco chce, odmalička jsem s ním klidně mohla procházet hračkárny a jiné obchody - kouknul se, pohrál si a šli jsme, nikdy jsem nezažila, že by se něčeho dožadoval, že to musí mít...když byl větší, tak občas prohodil, že tohle nebo tamto by se mu líbilo, ale pak se o tom třeba už ani nezmínil a zapomněl na to...abych mu zakázala někam jít s klukama, to taky nejde, nikam nechodí, ani nikam sám chodit nechce, v okolí kamarády nemá a spolužáci bydlí daleko... Fakt není jednoduché přijít na to, co by na něj "platilo"....
|
|
|
| Z+2 |
|
(9.1.2017 10:17:03)
Tino, tak je třeba mu vysvětlit, že jsou situace kdy je nutné aby poslechl i bez vysvětlení a proč. Jinak vysvětlování já považuji za velmi důležité. Já osobně dětem vysvětluji proč něco chci.
A autoritu můžeš mít i bez autorativního vedení. Já dávám dětem velmi často na výběr, ale i tak občas rozhoduji já.
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 10:22:51)
No, my jsme právě taky zvyklí všechno vysvětlovat...a většinou to i funguje, i na výběr dostává, všude tam, kde je to možné...ale občas prostě přijde nějaká slabší chvilka, kdy na něj neplatí prostě nic...
|
| Z+2 |
|
(9.1.2017 10:24:55)
Tino, a poznáš to dopředu? A bavili jste se s ním o tom jak situaci vnímá on? Osobně bych na to téma zapředl hovor za nějaké pohodové situace a řešení hledal s ním.
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 10:36:26)
Z+2 - zkusím to, ale neodhadnu to pokaždé, někdy dokážu předvídat, že bude problém, ale někdy to bouchne nečekaně tam, kde bych to ani nepředpokládala...problém u něj odmalička je, že vždycky nějaký postup nebo přístup fungoval a pak najednou po nějaké době přestal a hledali jsme zase jiný...prostě člověk si říkal "hurá, už jsme konečně přišli na něco, co funguje a je přijatelné pro obě strany..." a ono bum, za pár týdnů už bylo všechno zase jinak...
|
|
|
| Federika | 
|
(9.1.2017 10:32:22)
Tino,
mám podobně starý dítě, ale tu jako příklad použít nemůžu, tu jsem dostala za odměnu
Ale mám rozsáhlý zkušenosti se svý nejstarším, ani bych nechtěla vypisovat, jako problém s ní byly, jsou. Má ADHD, bývá agresívní má sníženou schopnost ovládání.
Psycholog i psychiatr mi vždycky zdůrazňovali:" vyhýbat se situacím,který konflikt vyvolávají.."
a já si říkala, pitomci, vždyt to nejde prostě nejde!!!"
Ale dneska jim dávám za pravdu, bylo to vlastně víceméně jediný řešení A k tomu se k němu nikdy nechovat tak,jak bych nechtěl,aby se on choval k nám. Tyhle děti jsou na to fakt extrémně citlivý, moc nepochodíš s vysvětlením typu-já můžu, ty jsi dítě, ty poslouchej...
A víc zmůžeš po dobrým, i když se ti často nechce. A k tomu pevná pravidla, těch ale málo, jen ty zásadní... Zřetelně stanovený.
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 10:41:21)
Federiko, jo, je to přesně tak, jak popisuješ, přesně takovýhle přístup na něj platí nejvíc, i když občas se právě stane, že se zasekne a nejde to ani tak...ale jsem ráda, že někdo má podobnou zkušenost...jinak on syn je taky trochu nestandardní, má od psychologů oficiálně sice jen dysfázii (už v podstatě ale jen zbytkovou), ale stejně mám už dlouho pocit, že se pohybuje někde na hranici ADHD nebo AS...rysy má z obojího, navíc je úzkostná povaha a v téhle kombinaci je to s ním někdy fakt složité...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.1.2017 12:48:43)
"se k němu nikdy nechovat tak,jak bych nechtěl,aby se on choval k nám."
"Tyhle děti jsou na to fakt extrémně citlivý"
Na to je citlivý každý.
Já bych to brala jako základní pravidlo pro všechny děti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| pipka pipka | 
|
(9.1.2017 9:46:14)
Já mám v různém věku různé prblémy. Nejstarší syn byl ve 12 letech strašný, ADHD,záchvaty vzteku, nespal, výbuchy..děsný...teď je mu 16 a je milionovej, skvělej a milej. Já jsem jen dělala to, aby cítil, že ať je vše jak chce, tak ho miluju..když nměl svůj výbuch, v klidu jsem se oblékla a odešla prostě ven nebo poslala ven jeho-ostrá procházka emoce zklidní než se stane něco horšího.
teď je 12 ti letá dcera tak hustá, že mám problémy to ustát-holky to mají jiný. Opakuji si donekonečnma větu-"děti se nejvíce vymezují největší autoritě a tomu, koho mají nejradši"-chová se ke mně podobně jak píše tazatelka, někdy děs a hrůza, bouchnou saze..ale pak zas máme chvilku, kldy se přijde ještě přitulit a i v tu chvíli si vzpomenu na slova nevímjaké herečky-"v pubertě byly holky strašný, ale v osmnácti se z nich najednou vylouply nejlepší kamarádky".
Děti si musí v adekvátním věku období vzdoru a vyhranění prožít, je to důležité pro identitu...myslím, že jsme byly stejné, jen si to nepamatujeme a idealizujeme si to.
|
| Ája | 
|
(9.1.2017 9:53:22)
Pipko, jenže opravdu každé dítě jiné. Jak jsem tady psala - moje dcera je najednou schopná poslat i svého tatínka do prdele a ani nehne brvou.
Nejenomže si vylévá vztek na nás, ale přestává brát ohledy i na sousedy. A to opravdu nebyla roky bita. Najednou šílený obrat a chová se jako cáklá. Na rodičovských schůzkách říkají učitelé, že celé ročník sedmáků je šílený. Chovají se jako banda nevycválanců.
Já jsem tu přece od toho, abych usměrňovala své dítě a vychovávala ne, aby si to s ní jednou řešili sousedé, že kvůli ní nemohou spát... Za mnou přijde policie, že rušíme noční klid - ne za dcerou...
|
| pipka pipka |
|
(9.1.2017 10:15:23)
Ájo-jo, to znám-..když puberťák běsní a já vím, že to slyší celý barák..dobře znám ty šílený bezmocný stavy.
Sedmáci-v tomhle věku jsou prý standardně nejhorší.
Nezbývá než doufat, že to přejde.
|
|
|
|
| pipka pipka |
|
(9.1.2017 9:48:02)
Já radím-odejít ve vypjaté chvíli z konfliktu-obléct se a jít pryč, třeba v zástěře. Stačí na 10-15 minut.
|
| Federika |
|
(9.1.2017 9:50:41)
třeba v zástěře
|
|
|
|
| Monty |
|
(9.1.2017 9:44:27)
zefýr,
samozřejmě, protože od určitého věku už dítě není ani tak malé, ani tak blbé, aby se od něj dalo očekávat nadšené plnění rozkazů. On takový tříleťák může brát "pomáhání mamince" jako hru, ale -náctiletý dospívající má dost jiné představy o trávení volného času.
Čím více je "pitomostí", na kterých jako rodič bazíruješ, tím větší je prostor ke střetu.
Často tu zaznělo "dítě si neuklízí pokoj". Já taky neuklízím, když mi to někdo poručí a asi bych se hodně zpěčovala, kdyby to po mně někdo chtěl, takže to nečekám ani od dítěte. Syn měl řadu let ve svém pokoji bordel jako v tanku, on je sběrač a nevyhazovač, ale přišel okamžik, kdy mu samotnému začalo dost vadit, že furt něco hledá a nenachází, což ho rozčilovalo, no tak si uklízet začal. Kdyby nad ním x let předtím někdo stál jako dráb a nutil ho k tomu, věřím, že by radši skřípal zuby, když něco nenajde, než aby si zavedl do věcí systém. Aspoň já bych to v pubertě nejspíš udělala.
|
| Ája |
|
(9.1.2017 10:01:23)
Monty, problém je když nemáš jen jedno dítě. S jedním dítkem si umím představit situaci, že ho nechám ať má bordel v pokojíčku, ať nepomáhá, ať neuklízí, ať mě neposlouchá, ať si ve škole klidně smrdí jako ostatjí... ale když mám děti dvě, tak si to nemůžu dovolit, protože to mladší se začne puberta nepuberta chovat podobně a nemůžu to starší dítě omlouvat pubertou u všeho. Když budu žít u lesa na samotě, tak ať tam dítě řve z plna hrdla, že má kretény rodiče a debila ségru a všechny ať posílá do prdele, ale nebudu jí totéž trpět když žijeme mezi lidmi a vím, že to i to je budí, obtěžuje...
|
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 10:06:47)
Monty, já už jsem jeho pokoj taky poslední dobou přestala řešit, dřív jsem ho naháněla, ať si tam uklidí, nebo jsem mu s tím i pomohla...už to nedělám, ať si tam ty věci pak hledá sám...ale pokoj má nahoře v patře, takže stejně má nějaké věci a hračky i dole v obýváku a tam ale chci, aby si to uklízel, to už není jenom jeho území...tam nehodlám přeskakovat a zakopávat o rozkramařené věci...to snad po něm zase tak moc nechci, ne?
|
| zerat |
|
(9.1.2017 10:14:16)
Tino, u nás je problém ten, že pokojíčky mají naše holky malé a starší ho má vlastně nejmenší, protože už si nehraje a když tam přijdu a je tam binec, tak nemůžu najít ani špinavé a ani čisté oblečení. Já se s tím peru, skládám a ona to švihne někam do kouta. Nenosí pomůcky do školy, protože je nemohla najít... Navíc máme psa a ony si ho volávají do pokoje... Já puberťačce kupuji oblečení a ona ani neví, že ho kdy dostala, protože je pohřbené ve skříni pod hromadou jiných odhozených věcí a ona už zapomněla, že ho kdy dostala... tohle už jsou žel věci, které se mě dost dotýkají, takže minimálně jednou týdně bude pokojíček uklizený, věci poskládané, přebrané, bude tam vysáto a vytřeno, prach setřený. Jednou týdně a přes to vlak nejede.
Také máme děti alergiky podobně jako Jana a nebudu jim přece zvedat dávkování léků jen proto, že jsou líné si uklízet a ani tam nebudu když přijdu z práce večer uklízet za ně.
|
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 10:31:51)
Zerat, syn má pokojíček taky malinký, ale oblečení v něm nemá, skříň má dole v předsíni, jinak roznošené oblečení si věší dole na věšák, takže to v pokoji vůbec nemá, s oblečením obvykle problém není, spíš jsou po zemi záplavy hraček a stůl občas zarovnaný vším možným...což mu ale nijak moc asi nevadí, protože úkoly téměř žádné nedostávají a když už, tak si je namastí dole v kuchyni, kde si i maluje apod...takže jeho pokoj ani tak neřeším, ale vyžaduju, aby si uklízel svoje roztahané věci ve společných prostorech...
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.1.2017 12:52:30)
"Čím více je "pitomostí", na kterých jako rodič bazíruješ, tím větší je prostor ke střetu."
Souhlas.
Když slyším některé rodiče, jak pálí po dětech jeden pokyn za druhým, jednu připomínku za druhou, trpím za ty děti. Musí to být nesnesitelné, já bych vyletěla z kůže. Nedivím se, že takové dítě pak bouchne.
|
|
|
|
| pipka pipka |
|
(9.1.2017 9:49:44)
Tino-kolik mu je-devět????
|
| TaJ |
|
(9.1.2017 10:01:19)
Pipko, bude mu 9 za dva měsíce...
|
|
|
|
|
|
|
|
mam kluka i holku, jeli by oba.
- znám x dětí, na které nikdy nikdo nesáhl a sami děti bijí absolutně bez zábran a říkají, že je to lepší než psychický . Na každé dítě opravdu platí něco jiného - jedno potřebuje i čas od času dostat přes pusu a jinému stačí vzít ho a promluvit s ním... 
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)