| K_at |
 |
(2.4.2018 18:44:37)
Ananto, netusim. Vubec nevim, do koho je, ta nase holka. A nevyznam se v ni. Vubec nedokazu rict, jaka vlastne, protoze je trochu jako Jekyll a Hyde. A vlastne casto netusim, jak na ni. Coz je desny, protoze jinak lidi i deti "ctu" celkem dobre.
|
| Ananta | 
|
(2.4.2018 18:54:17)
Kat, mám to stejně a nevím moc co s tím.
|
| K_at |
|
(2.4.2018 20:00:49)
Ananto, jo. Pritom myslim, ze ale vztah mame dobrej. Mluvime spolu hodne, o vsem. Mazlit se chodi furt. Ale nektery procesy nechapu 
|
| Ananta |
|
(3.4.2018 10:48:39)
Kolik jí je?
Možná chci moc, ale mně vadí ta její zahleděnost do sebe, bude jí šest. Babička, která se o ni spoustu času stará, miluje jí, kupuje jí hezké oblečení atp., je v nemocnici s infarktem, jí je úplně jedno, že tady není, ani nekomentovala to že je nemocná. Jede si dál ve svých vílách a ve svém světě. Připadá mi citlivá jen k sobě sama. A takových věcí je víc a nemyslím si, že by tak byla vychovávaná.
|
| Ananta |
|
(3.4.2018 10:52:54)
Vlastně mám pocit, že jsem s nějakou výchovou v koncích  ) a dělám samé chyby.
|
|
| Kudla2 | 
|
(3.4.2018 10:54:08)
Ananto,
já myslím, že je to jednak věkem (v 6 letech je ještě malinká), jednak to, že to nekomentuje, ještě nemusí znamenat, že to necítí.
Plus děti si neuvědomujou veškerý důsledky jako dospělej, pokud je někdo v nemocnici, tak NÁM se vybavěj veškerý hrůzný konotace, který jsme v životě s nemocnicema zažili, ale jim ne tak nutně, protože tu zkušenost nemaj.
A věř mi, že mít trauma z toho, že se jako dítě bojíš o něčí život, není nic, o co by člověk stál, takže pokud se tomu vyhne, tak bych za to spíš děkovala Pánubohu než to přivolávala.
|
|
|
| sovice | 
|
(3.4.2018 11:03:25)
Ananto,
je malá, a tohle navíc klidně může být pravá chvíle k výchově příkladem, k otevření tématu ze tvé strany. Ne děsit, co se babičce může stát, ale prosté "babička je nemocná, v nemocnici jí je po nás určitě smutno, zajdeme za ní / pošleme pohled / koupíme pomeranč, půjdeme spolu vybrat XXX", případně "co myslíš, že by jí udělalo radost"... Prostě příkladem učit, JAK se o lidi zajímat... V klidu, nenásilně
|
| sovice |
|
(3.4.2018 11:05:36)
Jo, a myslím, že to je potřeba, i pokud malá babiččinu nepřítomnost vytěsňuje, že jí to dá možnost vidět v té situaci i něco jiného než strach.
|
| Ananta |
|
(3.4.2018 11:14:30)
Já nevím jestli vytěsnuje, mám pocit, že jí to nezajímá.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(3.4.2018 11:23:02)
a mluvila jsi o tom s ní? děti tohle občas opravdu nedokážou zpracovat a když je to pro ně nová situace, nemají žádný vzor, jak by měly reagovat... pamatuju si, jak mi naši řekli, že umřela prateta (bylo mi kolem 6-7 let), řekla jsem aha a zeptala se, jestli jí pojedeme na pohřeb, naši řekli že pojedou sami... od té chvíle mě to už nezajímalo (navenek), naši taky usoudili, že je mi to prostě fuk - ale já si pamatuju, že jsem to prostě nechtěla přijmout a tak jsem se přepla na automat, odmítla na to myslet, rozhodla jsem se, že to není pravda... brečela jsem snad až několik týdnů po té, kdy jsem zaslechla, jak plánují naši dovolenou (na kterou jinak jezdila prateta s námi)...
|
| Kudla2 |
|
(3.4.2018 11:56:00)
Rose,
přesně.
Jednak děti chápou a vnímaj daleko víc, než dávaj najevo.
Moje máma byla rok prakticky pořád v nemocnici, to jako dítě prostě nemůžeš NEVĚDĚT, že to není dobrý. Když jsme tam šli na návštěvu, tak si pamatuju akorát to, že jsem si pořád četla knížku, kterou tam máma měla. Taky jsem se možná jevila, že je mi to jedno a že jsem necitelná. Ale myslím, že to byl můj způsob obrany v momentě, kdy něco tušíš, ale nevíš nic a nikdo Ti nic neřekne, ani Tě nenaorientuje v tom, co bys měla říkat nebo dělat. Jediný, co si pamatuju, bylo, že mi řekli, že o nemoci, kterou máma měla (rakovinu), není na veřejnosti vhodný vůbec mluvit, protože se toho lidi bojej, ale myslím, že to bylo proto, abych se o tom nezmínila před ní, dodneška nevím, jestli jí vůbec řekli, co jí je, tehdy se to tutlalo i před pacientem.
Druhak si myslím, Ananto, že máš nerealistický nároky na lidi kolem sebe. Pokud chceš, aby dcera babičce zamávala, tak bys ji na to měla navést Ty, pokud možno bez strašení, ale v duchu, že babičce teď není dobře a tohle by jí určitě udělalo radost. Protože je dost možný, že ona vnímá a cítí, ale neví, co má udělat, aby to bylo dobře.
Mimochodem, tu tehdejší knížku dodnes nejsem schopna ani po letech otevřít, i když je to jinak jedna z dlouhodobě nejoblíbenějších knížek.
|
|
| Ananta |
|
(3.4.2018 22:45:55)
Rose, ona je s tou babičkou skoro každý den několik hodin nebo i celý den, bydlíme v jednom domě. Jakoukoliv tetu či jiného příbuzného bych chápala a vůbec neřešila, babička ji se mnou vychovává od narození.
|
|
|
| Hadice a hadi |
|
(3.4.2018 11:35:39)
Ananto, těžko říct, co se děje v té malé hlavičce. Nebuď na ni tak přísná, chceš po ní chování dospělého.
Když byli kluci stejného věku, stala se v širší rodině událost, která mě zasáhla. Seděla jsem a brečela. Mladší syn přišel, obejmul mě a utěšoval. Starší dělal jakoby nic, úplně to ignoroval. Teď po sedmi letech jsme se o tom bavili a ten starší syn si všechno pamatoval. Věděl přesně co se stalo, že jsem to těžce nesla. Mladší si to vůbec nepamatoval.
|
| Ananta |
|
(3.4.2018 22:49:16)
Zajímavé. Já opravdu nevím, jednoduše řeším tu variantu, že je po otci což by tak mohlo odpovídat, zahleděná sama do sebe. O svých emocích umí mluvit a prožívá sama sebe. Občas teda mě (mami, jak se cítíš), ale ta babička mě fakt zamrzela, protože ta ji miluje snad nejvíc ze všech, ta by za ní dala život.
|
| Kudla2 |
|
(3.4.2018 23:00:24)
hele, mě se moje děti (který jinak považuju za emocionálně zcela OK) NIKDY nezeptaly, jak se cítím, a to jim je už skoro 15 a 12.
V šesti letech to považuju dost za sci-fi (tedy samozřejmě že nevylučuju, že to někdo dělá, ale nenapadlo by mě vůbec uvažovat o tom, že by bylo nenormální to NEdělat).
|
|
| sovice |
|
(3.4.2018 23:07:32)
Ananto,
tvá úvaha "ona je po otci, kterého nemám ráda" je velmi riskantní. Pro tvé vnímání dcery, pro tvůj vztah k ní, následně pak pro její vztah k tobě.
Ano, všechny děti nejsou přátelská sluníčka.
Tvým úkolem jako matky je to dítě vychovávat, učit. Když se dokážeš oprostit od srovnávání reakcí předškolačky a dospělého muže, který nezvládl být partnerem, bude pro tebe snazší prostě ukazovat, učit reagovat a vkládat své vzory, a bude větší šance, že se dostaví žádané výsledky.
Mimochodem, cos udělala, když malá babičce nezamávala?
|
| Kudla2 |
|
(3.4.2018 23:12:53)
sovice,
 , přesně toto jsem měla na mysli, když jsem mluvila o rizicích srovnávání dětí s příbuznými.
I já to vnímám jako riskantní přesně z toho samýho důvodu, co píšeš.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(3.4.2018 23:11:32)
Ananto,
Ty se teď asi o mamku dost bojíš.
Já jsem jako dítě zažila, jaký to je bát se o člověka, kterej je pro Tebe nejdůležitější na světě, a nepřála bych to ani nejhoršímu nepříteli. A jako dítě nemáš žádný mechanismy, jak se s tím vypořádat, je to existenciální strach, sahá Ti na samu podstatu a může Tě to poznamenat nadosmrti.
Opravdu mi věř a pro svý dítě to nechtěj, a pokud to opravdu tak neprožívá, tak mu to nejen neměj za zlý, ale přej mu to a raduj se z toho.
|
|
|
|
|
|
|
| Ananta |
|
(3.4.2018 11:13:56)
Ona je v té nemocnici v jednom týdnu podruhé, dva infarkty, když ji (její) manžel poprve přivezl z nemocnice, tak byla Anička nachlazená, babička ji mávala do okna a ona se na ni jen podívala a šla pryč, bylo mi mámy šíleně líto a v tu chvíli jsem ji fakt nesnášela a přemýšlela co to je za fracka a jak já můžu mít takový dítě. Bylo mi z toho špatně, to píšu na rovinu.
|
| Monty | 
|
(3.4.2018 11:18:49)
Ananto,
ale ona je fakt ještě malá.
Podívej, můj syn ještě v první nebo druhý třídě měl pokaždý kecy, když jsem dávala peníze žebrákům, jako že nic nedělají a chtějí peníze, že on by dával jen těm, co třeba hrají na nějaký nástroj, protože to bral "jako že chodí do práce". Za pár let to pochopil a nerad slyší, že to někdy měl jinak, sám to odbývá s tím, že byl ještě malej a blbej. Resp. nerad slyšel, já mu to samozřejmě nepředhazuju, zmínila jsem se o tom všeho všudy jednou.
|
|
| Sam01 | 
|
(3.4.2018 11:20:45)
Ananto,
myslím,že jsi moc přísná. Anička je ještě moc malá,aby úplně chápala,že je babička nemocná a ještě navíc vážně nemocná.
|
|
| sovice |
|
(3.4.2018 11:24:12)
Ananto,
no a cos udělala? Otočila ses s ní a řeklas něco jako "zamávej babičce pořádně, ať má radost?
Je to malé dítě, je třeba ukazovat, popostrčit, dohlédnout, v klidu.
Chápu, že tě mámino zdraví trápí 
|
|
| Gertruda | 
|
(3.4.2018 11:25:12)
Neblbni. Je prostě malá a její vlastní strach jí děsí. Nepřidávej jí ještě znechucením a pomož jí to zpracovávat. Jestli to dobře chápu, vy s babičkou žijete, takže k ní má extra blízko. Navíc, jestli i ona sama byla nemocná...
|
| Gertruda |
|
(3.4.2018 11:27:07)
A mámě přeju brzké uzdravení!
|
|
|
| ..mira.. |
|
(3.4.2018 15:12:59)
Ananto, nepřemýšlela jsi o tom, jestli tyhle reakce nemá od tebe? Už jsi tu pár příspěvků o své dcerce psala a na mně to působí tak, že její "oploštělé" reakce jsou zrcadlem tvých reakcí na to, když dcera hodně mluví o něčem, co tě nebaví a nezajímá. Myslím, že není fracek, jen má možná pocit, že tyhle reakce jsou správné. Nemluvě o tom, že je to malé dítě, hovory o nemocech a vážných diagnózách často uvedou do rozpaků i mnoho dospělých a nevědí, jak vhodně reagovat, dítě se to musí teprve naučit - vhodnou formou, od dospělých.
|
| Kudla2 |
|
(3.4.2018 15:25:58)
Miro,
ano, přesně to mě taky napadlo.
U Ananty vnímám na jedné straně velkou vnitřní poctivost, a na druhé straně takovou až starozákonní přísnost a tvrdost.
Ona má odvahu být "svá" i za cenu toho, že jí to přináší značné nepohodlí, ale zároveň mám pocit, že to, jak je přísná sama na sebe, tak jí to bere určitou shovívavost vůči ostatním.
Nic z uvedeného nemyslím negativně, jako dominantní tam vnímám tu poctivost a Ananta je mi sympatická, jen to dávám jako podnět k zamyšlení.
|
|
|
| Ananta |
|
(3.4.2018 22:43:30)
Děkuju za reakce.
Všechno je možné, ale já mám pocit, že ona je prostě taková, od malinka.
Když byla mimino (a doteď) a bral si jí táta, tak se nechala vzít a bez reakce odjela, když ji předal mě, tak taky bez reakce, tak je to doteď. Cizí člověk, třeba prodavačka nebo u nás vychovatelka na ni nesmí sáhnout, odtáhne se a řekne "nesahej na mě já tě neznám" a to ji chce jen pohladit. Někdy mám pocit jakoby jí lidi nezajímali. Ve školce si všichni hrají na zemi a ona sedí u stolku a mluje si nebo si dělá úkolníček - pokaždé, já jsem ji ještě neviděla, když pro ni jdu do školky, že by si hrála s ostatními dětmi. Někdy výjimečně projeví o někoho zájem, vlastně dvakrát doopravdy, ale ty děti už pak nevídala. Nevím jaký je k tomu klíč. Ale jinak se nechá pomazlit - ale jen večer po čtení knížky jindy ne. Připadá mi prostě zvláštní. A na okolí působí jako nafoukaná a asi rozmazlená, ale já ji nerozmazluju. Nízká sociální inteligence (nevyzrálost možná), to je patrné, ale jestli definitivní to nevím. Nechci ji ublížit, ale nerozumím ji.
|
| Kudla2 |
|
(3.4.2018 23:01:52)
"Když byla mimino (a doteď) a bral si jí táta, tak se nechala vzít a bez reakce odjela, když ji předal mě, tak taky bez reakce, tak je to doteď."
a jakou reakci by sis představovala?
"Cizí člověk, třeba prodavačka nebo u nás vychovatelka na ni nesmí sáhnout, odtáhne se a řekne "nesahej na mě já tě neznám" a to ji chce jen pohladit. "
tak to je snad normální a v pořádku, proč by na ni měli šahat cizí lidi a ona si to měla nechat bez dalšího líbit?
|
|
| Alena |
|
(3.4.2018 23:09:18)
Ananto,nevim, spoustu věcí mi na holčičce připadá podle toho popisu ok(proc by se mela nechat hladit od cizich?)...ale ten tvůj popis na me působí chladne, hodnotitelsky...jako bys ji bodovala...jak moc vrele se k ni chováš ty?
|
|
| Lída+4 |
|
(4.4.2018 13:17:19)
Ve školce si všichni hrají na zemi a ona sedí u stolku a mluje si nebo si dělá úkolníček
Ananto, jako bys to psala o mně v tom věku Možná ji prostě ty hry, co hrajou ostatní děti, nezajímají, nebo jí nesedí ta skupina děti.
|
|
|
|
|
| Puma |
|
(3.4.2018 11:27:46)
Ananto, co když ale tenhle její postoj je spíš projevem její vyšší moudrosti. Třeba je schopná zcela přirozeně běh věcí vidět ještě z většího nadhledu než ty jako rodič. Co když někde podvědomně vnímá, že je všechno v pořádku (ať už se věci vyvíjejí jakkoli).
Jak reaguje na zraněné zvíře v bezprostředním kontaktu, má potřebu pomoct, je soucitná? Mám pocit, že jsi tu psala o tom, že se projevuje velmi inteligentně, nezaostává prozatím v soc. sféře?
Tak trošku jsem měla podobné obavvy u našeho nejstaršího dítěte v předškolním věku. Dnes je empatické, na svůj věk velmi tolerantní a soucitné - pravý opak mých obav.
Samozřejmě to může být i úplně jinak.
|
|
| Žžena |
|
(3.4.2018 12:10:33)
Ananto,
Tvoje dcera se chová jako normální dítě svého věku. V jejím věku dítě nechápe nemoci, infarkty, špitály, rizika, strachy dospělejch.
Pokud od ní nějakej typ chování chceš, musíš ji ho naučit. Ukázat, vysvětlit, nacvičit. Ona si fakt nic nedomyslí. To nefunguje ani u dospělejch, natož u předškoláčků.
|
| ...j.a.s... |
|
(3.4.2018 12:38:27)
Žženo, napsalas to za mě
Ananto, možná se holka neprojevuje citlivěji, protože neví, co a jak vůbec říct a ještě aby to bylo správně. Taky ve svém nízkém věku se asi poprvé setkává s onemocněním prarodičů, takže odkud měla odkoukat, jak by se měla chovat? A ještě to teda pospojovat, že určitý typ chování je žádoucí projevit u této situace. To je hodně složité. Víš, já mám za sebou dost přísnou výchovu a přesně jak píšou holky, ty jsi ta, co jí to má láskyplně ukazovat a "netrestat" ji, když se dcera projeví jinak, než bys chtěla nebo než by bylo potřeba. Pamatuju si to u sebe, taky jsem na vypjaté situace reagovala dětsky nebo netečně a pak mě to i v té dětské dušicce mrzelo. O to víc, když jsem za určité chování dostala vynadáno, protože jsem se netrefila do vkusu a očekávání rodičů.
|
|
|
|
|
Ale vždycky jsem tak nějak bez problémů rozuměla jejím reakcím na svět.
, myslím, že člověka podvědomě na druhém nejvíc štvou právě ty nedokonalosti, které má on sám...
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)