neznámá |
|
(25.3.2019 20:39:15) Jak píší ostatní, záleží na prognoze. Jinak jsme skoro tři roky držli při životě přestárlého psa, sice nechodil, vyměšoval pod sebe, ale měl obrovskou chuť do života i k jídlu a kdyby mohl (ochrnutí) vrtěl by ocasem. Takže jsme schopni ivestovat hodně, zvdát se dovolených, cvičení a dalších hloupostí. Platili jsme nákladnou operaci kočce (naprosto výjimečné kočce), prognoza po operaci byla "prodloužení života o pár týdnů", kočka žila ještě mnoho let. To by byla veselá dovolená, kdybych pro ni musela utratit psa. Manžel by mě chladným přístupem ranil hodně a hodně by mě poděsil, zjistila bych, že dvacet let žiji s někým, koho vlastně vůbec neznám.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2019 21:14:52) "To by byla veselá dovolená, kdybych pro ni musela utratit psa."
No přesně.
|
|
Grainne |
|
(25.3.2019 21:22:51) Já jsem několik týdnů krmila nemocného potkana lžičkou, ale dokud baštila a mazlila se, dávalo mi to smysl.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2019 21:26:03) Tomu rozumím.
Kdyby manžel byl o něco skeptičtější než já k léčbě, tak bych to unesla. Ale pokud by byl necitelnej, tak by mi to vadilo dost (protože si myslím, že partnerovi by nemělo být jedno něco, na čem tomu druhému hodně záleží).
A vím, že jsou lidi, co jsou "venkovcký" a psa a kočku neberou jako člena rodiny, ale jako hospodářské zvíře, které netřeba moc opečovávat, to uznávám, ale pokud by byl takovej a viděl, že toho psa mám ráda, tak bych čekala, že to aspoň trochu zohlední.
|
Grainne |
|
(25.3.2019 21:33:03) Přiznám se, že tahle forma necitelnosti by znamenala konec vztahu, v mém případě bez pardonu. Snesu celkem dost, ale s takovým člověkem bych být nemohla.
|
neznámá |
|
(25.3.2019 21:37:18) Taková vada charakteru se snad projeví už na počátku vztahu, neumím si představit, že bych zaznamenala až po mnoha letech manželství. Jinak ano, taky by to pro mě byl důvod k rozchodu.
|
|
K_at |
|
(25.3.2019 21:41:53) Ja bych jen opatrne navrhla, ze Tiziin svagr muze mit na stav zviratka treba jen realistictejsi nahled, zatimco Tizi segra muze byt zahlcena emocemi. A nebo je chlap fakt vul.
|
Grainne |
|
(25.3.2019 21:51:26) Kat, po jistých zkušenostech musím trvat na tom, že mé emoce jsou ve stejné rovině, jako "realistický náhled". Mně by taková ignorance klidně mohla zabít, to není nijak nadnesené, kvůli zvracejícímu štěněti jsem skončila na JIPce, takže můj manžel by si s tou realističností moc nezahrával.
|
K_at |
|
(25.3.2019 21:57:19) Grainne, eh, ne. Nemyslim, ze emoce jsou blbe. Obe krysinky jsem orvala, kocoura jsem oplakavala, kdyz se ztratil na par dni. Atd. Ale taky uz jsem zazila par lidi, kteri zachranovali pejska kvuli sobe, ne kvuli tomu zvireti. A to je druha stranka, kterou nesnasim. Tizi svagr muze byt uplnej blb a bezcita, nebo vnima situaci realisticteji.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2019 22:07:21) Kat,
ano, to mě taky napadlo jako jedna z možností.
Švagr klidně může být necita, ale klidně to může být i tak, že situace stojí "dám 50 tisíc, který vlastně ani nemám, abych prodloužil pejskovi život o dva týdny", a pak bych ho asi tak přísně nesoudila.
|
|
Grainne |
|
(25.3.2019 22:17:28) Kat, vůbec si nedovedu představit, že by se mně někdo snažil natlačit do téhle "realistické" roviny. Nakonec, asi už doživotně si ponesu psychické následky, jako trest za jedno takové "realistické a rozumné" rozhodnutí, abych si s ničím takovým nezahrávala.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2019 23:06:41) Grainne,
při vší úctě a nechtěla bych, aby to vyznělo nějak blbě, tak v týhle míře už to překračuje hranice zdraví.
|
Grainne |
|
(26.3.2019 8:05:29) Kudlo, taky to léčím, ale snadné to není.
|
Kudla2 |
|
(26.3.2019 8:14:16) Grainne, to je mi jasný.
|
|
|
|
K_at |
|
(25.3.2019 23:12:29) Grainne, co si mam predstavit pod "realistickou rovinou"? Proste musim byt schopna v urcitou chvili neresit sebe a moji bolest,litost, strach. Pokud to nedokazu, tak jsem proste sobec. Zvire nemuze za moje emoce, ja jsem zodpovedna za jeho zivot, nebo prezivani.
|
Kudla2 |
|
(25.3.2019 23:19:12) Kat,
ty emoce můžeš ne/řešit jen tehdy, pokud jsi zdravá.
Jestliže Grainne takováhle věc přivede do nemocnice, tak zdravá není a nebylo by fér to posuzovat jako "sobectví".
|
K_at |
|
(26.3.2019 7:26:34) Kudlo, ja chapu Grainne, ale tomu zvireti je to jedno. Presne to, o cem mluvim. Kdyz se zvire zachranuje pro panicka. A potom se ten druhy partner muze jevit jako bezcitnej had.
|
|
|
|
|
|
|
|
libik |
|
(25.3.2019 23:00:41) Grainne, já si myslím, že bolestná léčba psa, který to má za pár (neříkám, že ten Tizin) je trochu člověčí sobectví. Člověk ví, proč podstupuje obtížnou léčnu a jde mu o každý týden života. Psovi ne.
|
Pam-pela |
|
(26.3.2019 0:56:52) Souhlasím s libikem. Ne léčit za každou cenu, vybrat si i veterináře, který zohlední můj pohled na věc. Jsou lidi na pejskách závislí, kteří si neumějí představit, že pejska ztratí. A jsou lidi, kteří spíš zohlední vyloženě pohodlí/nepohodlí zvířete před svou vlastní potřebou ho u sebe mít. Někteří zohlední hlavně cenu, kterou by za léčení vydali.
Myslím, že pes se smrti ani umírání nebojí, pokud strach neodezírá z páníčka, že to bere, jak to přichází. Takže jde hlavně o nás samotné, jak to bereme my a co psovi připravíme.
Psů jsme měli vícero, ale máme taky super veterináře, pragmatického, ale i lidského, co dokáže reálně říct, jak věci jsou...a pak to nechá na nás. nepřemlouvá nás k tomu, abychom zvíře léčili, klidně doporučí uspání a nediví se naší "nelidskosti". Ví, kdy je prognóza dost dobrá, kdy je dobrá, a kdy je ještě možné zachraňovat, ale bez "záruk".
A měli jsme taky veterináře, který operoval neoperovatelné za každou cenu, léčil neléčitelné...a to kvůli financím, každý zákrok a léčení pro něj představoval zdroj peněz především.
Vycházela bych tedy nejen z prognózy, ale taky z mého vztahu se zvířetem. Tedy jak velká ztráta by to pro mne či moje blízké byla. Jsou psi výjimeční a neopakovatelní...které ztratit je opravdu velká ztráta...a do těch člověk investuje i hodně "nad své poměry", myslím.
|
Pam-pela |
|
(26.3.2019 1:06:13) Předloni jsme nechali operovat plotýnku u maltézačky, vyšlo to kolem 30.000,- celkem, strašně ale trpěla po té operaci, vypadalo to, že nepřežije, bylo mi jí strašně líto, říkala jsem si, že jsme ji raději měli nechat uspat, ale člověk neodhadne předem.
Nakonec se dala dohromady, a to tak dobře, že dokázala skočit/seskočit z pohovky, a dokázala překonat i plot, když hárala (jinak nám neutíkala)...stálo ji to život . Před pár dny nám ji přejelo auto. Ztráta to je, hlavně pro našeho osmnáctiletého syna, byl to "jeho" pejsek...ale jsem ráda, že pokud se to mělo stát, bylo to ihned "definitivní", děsí mě jen pomyšlení na přihlížení dalšího psího utrpení.
Prodloužili jsme jí život o cca dva roky...bylo jí ale teprve šest let.
|
K_at |
|
(26.3.2019 7:22:54) Pam, to mi je lito. Teda maltezka pres plot, to teda koukam.
|
|
libik |
|
(26.3.2019 7:31:02) Pampelo, to je mi líto.
|
|
|
Kudla2 |
|
(26.3.2019 1:06:59) Tak já bych investovala do každýho zvířete, který jsem si pořídila, protože se za něj cítím zodpovědná.
A upřímně řečeno neumím si moc představit situaci, kdy by mě investice do jeho operace/léčby položila.
Kdybych na tom byla finančně tak moc špatně, tak bych si nepořizovala to zvíře (možná předposr.nost, ale právě proto, že bych se obávala takovéhle situace.)
|
Pam-pela |
|
(26.3.2019 1:31:23) Kudlo, jde určitě i o to, jak to zvíře o investici do sebe stojí. Jak stojí o život, jestli život není už jen živoření pro dobrý páníčkův pocit. Jsem přesvědčena o tom, že zvíře má jiný vztah k umírání než člověk, že to bere jako přirozenou součást života, nevědomě tedy. Že ale umí trpět - strachem, bolestí, nevolnostmi atd, nemožností dýchat, pohnout se...a tady je hodně na zvážení toho zodpovědného člověka, jestli...
|
|
|
Žžena |
|
(26.3.2019 6:49:41) Pam-Pelo, myslím, že nejde o to, jak se pes bojí smrti, ale jak se drží života. A v tom jsou zvířata prostě jiná, u nich je to většinou "dokud se dýchá, ještě se neumřelo". A i slepý, ochrnutý, těžce nemocný atd. mohou projevovat obrovskou radost ze života (chuť k jídlu, nadšení ze své smečky atd.). Tohle je celkem jasnej předěl mezi "má cenu" a "nemá cenu" a utrácet zvíře, který má sice problém, ale je na světě pořád rádo, mi přijde špatné.
|
K_at |
|
(26.3.2019 7:34:16) Zeno,jo, tohle citim stejne. Ma radost ze zivota, ji, pije, ma zajem.
|
neznámá |
|
(26.3.2019 7:47:04) Kat, radost ze života není mezník, já mám zkušenost, že to zvíře vrtí ocasem a radostně se projevuje i při velmi špatném stavu, bolest vyřeší léky. Jak jsem psala, více než dva roky jsme drželi psa na lécích, obří plemeno, nemohl chodit, prolezlý rakovinou a i přes to byl veselý, netrpěl. Každé ráno jsem se probouzela s myšlenkou "kéž by ten pes byl mrtvý". Kolik to stálo peněz radši nepočítáme. Drželi jsme ho při životě kvůli manželovi, neměla bych na to mů říct "k ničemu to nevede, to zvíře stejně umře, utratíme ho". Sobecky mu záleželo mu na zvířeti a já to chápu, sama jsem pro milovanou kočku vyváděla stejně.
Vtipné je, že chovatelka si teď dává našeho psa k dobru. Něco ve smyslu "psi z mého odchovu se dožívaj i patnácti let", že byl skoro tři roky ležák už neřekne.
|
Koníček mořský |
|
(26.3.2019 8:00:56) Ano, já nikdy nezapomenu na článek od Vl.Tiché v Pes přítel člověka, o stárnutí psů a jejich umírání. Když pes dává najevo bolest, tak už opravdu dlouho trpí. Zvířatům je dané a vrozené nedávat najevo slabost. Takže když už ji projeví, je jejich utrpení dlouhodobé a nesnesitelné. A nenechat trpět zvíře, za které jsme svým vlastnictvím převzali odpovědnost, je naše povinnost. Udělat to pro něj , ne pro sebe, pro svoji opičí pseudolásku.
|
Grainne |
|
(26.3.2019 8:09:43) Koníčku, no ona je veterinární medicína stejně pokročilá, jako ta humánní, jen je to jaksi casch... Když vidím, že zvíře jen "není ve své kůži", jedem na veterinu. Mají to vymakaný a umí to.
|
|
|
|
K_at |
|
(26.3.2019 8:31:10) Neznama, tak udrzovat 3 roky imobilniho psa mi prijde fakt zverstvo. Sorry.
|
neznámá |
|
(26.3.2019 9:37:57) Nemyslím si, že by to bylo zvěrstvo. Dle mého jsem nejvíc trpěla já, protože chlap neměl na to zvíře ošetřovat. Takže veškeré nechutnosti jsem řešila já. Pes dle mého netrpěl, byl pod lékama, byl veselý, žravý, myslím že i bez léků by ho nic nebolelo, byl ochrtnutý, pravděpodobně nic necítil.
K uspání jsem volala venkovského veterináře, tenhle člověk by nic neudržoval zbytečně při životě, když ho pes viděl, radostně se pokusil postavit na nohy a po předních se k němu dostal. Sám veterinář váhal jestli ho utratit, ze psa sálala energie a chuť k životu, ale měl hloubkově zhnisaný nádor a ATB už nezabírala....
|
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(26.3.2019 21:34:24) Zeno, to asi jo, jenze nekdy musi clivek rozhodnout. Nekdy operovat vcas anebo pri bolesti, nekdy neoperovat a nelecit za kazdou cenu...spis nechat v klidu dozit.. stali jsme bekolikrat pred volbou, najit spravny cas a spravne reseni....aby pes netrpel. Nekdy clovek mysli spis na sebe...asi to jsem chtela tim orispevkem rict. A nektery vererinar jen na korunkY. Ten, o kterem jsem psáa, ma na 1.miste penize, ale zas byl jediny, ktery byl ochotny prijet v nedeli a uspat u nas doma dusiciho se psa. 😞 bez reci jsem zaplatila horskou prirazku vdecna, ze prijel zbavil pejska trapeni 😞
|
|
|
|
Grainne |
|
(26.3.2019 8:03:32) Libik, já si netroufám s určitostí říct, že psovi ne. Znám takových víc...no možná nás jen uspokojuje matlat se se zvířetem, které už nic moc nepřináší, dokonce ani moc radosti a optimismu. Možná jen za to minulé, co nám ze sebe dalo.
|
|
|
|
|
|