| cestovniguru |
 |
(7.6.2019 16:47:26)
Kudlo, jde o to, v jaké skupině lidí se pohybuješ. Vezmi si, že i vzdělaní lidé v Sillicon Valley, kteří vydělávají miliony dolarů a mají asi krásný život v krásném prostředí, se cítí mezi sebou průměrní, protože jiné lidé se tam asi moc nevyskytují. Takže v rámci skupiny nadprůměrných se klidně můžeš cítit průměrně, ač ten průměr je vysoký.
|
| Kudla2 | 
|
(7.6.2019 16:52:22)
No právě, je to celý strašně relativní.
A teď kacířská otázka: jakou cenu má vyniknout nad průměr té skupiny, ve které se běžně pohybuju a je mi v ní dobře? Nerozhodí to můj vztah k té skupině a té skupiny ke mně?
Když jsem třeba brnkala na kytaru, tak jsem v určitou chvíli zjistila, že když se budu vyvíjet dál, tak to lidi kolem mě (se kterýma jsme si s chutí zahulákali písničky na tři akordy) už nejen neoceněj, ale bude je to nudit. Společnost jsem měnit nechtěla (hudební vkus byl opravdu jen okrajová věc, která nás spojovala), hledat si novou jen kvůli muzice taky ne, tak co? Měla jsem dřít třeba klasiku jen sama pro sebe?
|
| Rozállie | 
|
(8.6.2019 9:40:25)
"A teď kacířská otázka: jakou cenu má vyniknout nad průměr té skupiny, ve které se běžně pohybuju a je mi v ní dobře? Nerozhodí to můj vztah k té skupině a té skupiny ke mně?
Když jsem třeba brnkala na kytaru, tak jsem v určitou chvíli zjistila, že když se budu vyvíjet dál, tak to lidi kolem mě (se kterýma jsme si s chutí zahulákali písničky na tři akordy) už nejen neoceněj, ale bude je to nudit. Společnost jsem měnit nechtěla (hudební vkus byl opravdu jen okrajová věc, která nás spojovala), hledat si novou jen kvůli muzice taky ne, tak co? Měla jsem dřít třeba klasiku jen sama pro sebe?"
Kudlo, to je docela zvláštní, se na to vůbec ptát 
To je jak s těma dortama - taky jsem dovedla k dokonalosti naše rodinné dorty, jejich dokonalost spočívala v tom, že je prostě naši oslavenci mají nejradši, nechtějí jiné. Je to něco na způsob toho korpusu s marmoškou, jen s určitou specifickou úpravou, který by nikoho cizího neohromil. Kdybych chtěla dělat výstavní kousky, tak bych si musela sehnat jiné odběratele - ale o to nestojím. Pro nás doma jsou tyhle dorty NEJ na světě, zatímco ty ostatní, které by vyhrávaly celosvětové soutěže, považujeme za průměrné až podprůměrné  (tedy kdybychom se o ně zajímali).
U hry na nástroj je to podobné. Chci umět hrát pro sebe - pak mi to za tu námahu stojí a učím se a baví mě ten samotný proces učení. Nebo hraju pro někoho - pak se naučím to, co má ten druhý rád a je to v danou chvíli to největší vítězství
Soutěžení je zkrátka děsně relativní.
|
| Kudla2 |
|
(8.6.2019 10:03:05)
Rozállie,
ale kdepak, to je naopak úplně legitimní otázka.
Protože to odkrývá další vrstvu - jak je vlastně definovaná ta "dokonalost"? Mají se Tvé dorty nebo moje hraní poměřovat nějak objektivně (a v tom případě by možná neobstály), nebo je potřeba při tom celém přihlížet i k okolnostem (kdybys dělala dorty podle Savarina, tak by byly objektivně mnohem dokonalejší než dorty podle Rozállie, ale lidem, pro které je děláš, by chutnaly méně, takže by vlastně svůj účel splnily hůř než ty od Savarina)?
Nebo "svíčková od maminky", jejíž kouzlo spočívá v tom, že je roky úplně stejná.
Proto si myslím, že ta snaha o neustálé zlepšování/dokonalost/nadprůměrnost sice zní hezky, ale má to svoje meze.
|
| Kudla2 |
|
(8.6.2019 10:30:09)
Tak kdyby mi někdo vytknul, že jsem mu upekla na jeho oslavu dort, tak ho kopnu do pr..le a příště mu neupeču už ani svítek. 
|
| NovákováM |
|
(8.6.2019 21:22:02)
Valkýro.. bych mu do toho dortu plivla (nemám na to, abych mu v něm vymáchala hubu)... a příště houby.
Bez legrace. Taky se v mnoha věcech snažím o určitou dokonalost a postupem času zjišťuji, jak průměrná až velmi podprůměrná a nedokonalá jsem.
V lecčems - jen pár příkladů:
pečení dortů na rodinné akce jsem vzdala poté, co je někdo z rodiny dělá krásné a o dost lepší, takže když upeču - sežereme ho doma
řídit auto v přítomnosti určitých osob nebudu, řídím pomalu a jsem nejistá
vařit lepší guláš umí manžel, tak mu to ráda přenechám, nakonec, on u toho kouká na fotbal
háčkovat, plést a šít o MOC LÉPE umí většina holek, co prodávají na fler.. no některé teda ne :-D, ale činím tak čistě pro sebe a vlastní potěchu...a nosím to sama.
atd. atd.
Ale nemám z ničeho z toho újmu. V základu mne to zbavilo určitých závazků a očekávání okolí, které se plynule přesunuly na jiné osoby :-D a já si místo pečení a zdobení dortu přečtu třeba knížku.
Takže u mne dobrý. Čím jsem starší, tím více dávám přednost dokonalostem cizího snažení a vlastnímu pohodlí a spokojenosti. Už nějak netoužím vynikat.
|
|
|
| magrata1 | 
|
(10.6.2019 8:12:02)
Kudlo, asi tak.
Moje mamka skvěle peče. Na inovace taky není, dělá dorty krémové, nepřeslazené, případně ty ovocné. Ozdobí to krémem, něco občas vymyslí, např. synovec rybář dostal dort rybník (ani nevím, co byla ta voda, asi nějaké vlnky z krému nebo alobal), u toho plastová figurka, které taťka vyrobil prut z párátka a niti. A byl hezký a vtipný. Zdobení marcipánové nevyrábí, občas koupí nějaké růžičky. A všem nám to moc chutná. My ty potahovací hmoty nemáme rádi a dělat to kvůli efektu?
Já, ač výtvarně nadaná a vzdělaná, to zdobení nezvládám vůbec. Upeču chutné řezy, zákusky, makronky, indiány... Nejsou to výstavní kusy, ale všechny kamarádky chtějí místo darů k narozkám moje zákusky. Kdyby měla některá pindy, příště bych jí přinesla bonboniéru
|
|
|
|
|
| Rozállie |
|
(8.6.2019 11:35:54)
No právě, Kudlo. Ta objektivnost poměřování je prostě kravina, nic takového doopravdy neexistuje 
Je mi úplně k prdu, když se celosvětově uznávaným měřítkem stane dort od tvého Savarina a mě prostě nebude chutnat a třeba se mi ani nebude líbit na pohled. Sice uznám, že je za ním spousta práce i umu, ale to je všechno. Já si radši budu dál doma plácat naše "korpusy s marmeládou"(aniž by to znamenalo, že mě to stojí méně úsilí, než tu cukrářku).
Já ani úplně nevěřím tomu, že nějaký oceněnec je jediný svého druhu na celém světě, kdo danou věc dokáže. Byl jen ve správnou dobu na správném místě, narozdíl od někoho, kdo toho třeba umí ještě víc.
Takže vlastně nejde jen o to, být dobrý v něčem pro mě důležitém, ale i o to, aby to ocenil hlavně ten, na kom mi záleží. Přičemž ten někdo můžu být (měla bych být) i já sama.
Řekla bych, že pokud nutně potřebuju k pocitu spokojenosti ocenění ZVNĚJŠKU, něco je na mém životě špatně. Je to fajn bonus, to jo, ale aby na tom záviselo mé štěstí, to fakt nechci ani pro sebe, ani pro moje děti.
|
| Kudla2 |
|
(8.6.2019 11:43:20)
Rozállie,
hle, moudrost přicházející s věkem (trochu ironizuju, ale ironizuju i sama sebe  ).
Protože si myslím, že máš pravdu.
Před časem jsem si říkala "jak to ta herečka, která se vzdala hraní ve prospěch rodiny, mohla udělat, přece mohla být slavná, kdežto teď ji znaj jen její děti", teď už to chápu mnohem víc.
|
| Rozállie |
|
(8.6.2019 11:55:48)
Jj, a já mám k té slávě ještě jednu zkušenost. Dcera jednu dobu psala povídky, byla v tom fakt dobrá (i "objektivně", aby někdo neřek  ). Problém byl v tom, že nejlepší kousky vyprodukovala, když byla v šílené depce. Tehdy jsem s konečnou platností došla k tomu, že radši ať svět přijde o dokonalá literární dílka, než aby mělo moje dítě nešťastný život.
Ne, že bych jí do toho kecala, to jsem si jen tak pro sebe přemýšlela, jak může být děsivý život matky někoho slavného.
|
| Kudla2 |
|
(8.6.2019 12:02:25)
Rozállie,
to je fakt.
Spousta výborných umělců tvořila z nějakého duševního přetlaku, který nebyl vždycky pro ně příznivý.
Spokojenost většinou žádný básníky neplodí.
|
|
| K_at |
|
(8.6.2019 12:19:07)
Greto, Vano mi prijde hrozne krehkej, nesmelej a vnitrne vlastne rozbitej. Prekvapilo me to.
|
|
|
| NovákováM |
|
(8.6.2019 21:25:20)
no to mi připomnělo - Básníky.
"mohl bych Vám na ty deprese něco předepsat"
"Vám se moje obrazy nelíbí?"
A jinak  samozřejmě souhlas.
|
|
|
|
|
), a říká se, že když člověk nemá v práci pocit prospěšnosti, tak prostě šťastný nebude 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)