| Ewzika Ewzika |
 |
(28.2.2023 13:30:20)
 Už asi po sté čtu někde tuhle větu - rodiče mají být ve výchově dětí hlavně jednotní. Mohou spolu třeba nesouhlasit, ale před dítětem to nesmějí dát najevo a musí vždy táhnout za jeden provaz...Jak já jsem to jako dítě nenáviděla
Ano, byli jsme normální rodina. Ano, občas jsme se hádali. Ano, občas jsme s rodiči po sobě řvali a občas i rodiče řvali navzájem po sobě. To se asi čas od času děje ve všech rodinách a není to samo o sobě žádná tragédie. Lidé, co spolu žijí v domácnosti se prostě občas chytnou a pohádaj..
Ty by mi nevadilo. Ale matka s otcem byli skutečně vždy jednotní. Kdykoliv jsem se hádala já s mámou, táta se okamžitě postavil na máminu stranu. Kdykoliv jsem se hádala já s tátou, máma se postavila na tátovu stranu. A bylo úplně jedno o co konkrétně šlo. Prostě dva bossové, vždycky okamžitě utvořili dokonalou koalici proti mě. Snad i to by měl tolik nebolelo, kdyby to prostě nemělo ani jednu jedinou výjimku! Pamatuji si, jak jsem jako dítě vždycky strašně snila o tom, že to aspoň jednou bude jinak. Kdyby se aspoň JEDNOU za život někdo z rodičů při hádce otevřeně postavil na mojí stranu. Že aspoň JEDNOU já nebudu ta špatná. Nikdy jsem se nedočkala
Úplný vrchol byl, když mi bylo asi 14 a ano, trochu jsme se pohádaly s mamkou a prostě jsme po sobě křičely (ano tyhle věci se dějou i táta s mámou po sobě někdy taky křičeli nic z toho by mě tak nevadilo, ty lidi se mají pořád rádi i když se někdy pohádaj) a pak tam přišel táta teprve z venku, takže vůbec nemohl z té hádky nic slyšet, ale prostě úplně automaticky se o točil na mě a spustil: "Nech tu mámu na pokoji!" Přitom fakt nemoch vůbec vědět o co v té hádce šlo, absolutně nic nemohl do té chvíle slyšet, o co se tam jednalo, ani kdo tu hádku začal, nic! Ale prostě úplně automaticky šel proti mě. Jako pokaždé. To mě asi tehdy úplně dorazilo 
Samozřejmě svoje rodiče jsem měla ráda, byli jsem spolu většinou v pohodě, ale prostě z té jejich jednotnosti ve výchově je mě do teď smutno, když jsi vzpomenu, jak jsem strašně srdceryvně jsem si přála aby se aspoň jednou někdo z rodičů postavil pro změnu na mojí stranu. (ano i v dospělosti jsem to rodičům vysvětlovala, jak moc mě to jako dítě mrzelo, ale nikdy to nevzali, prostě si stále stojej za tím, že to tak má být) a ano, vím, že by mě to v tomhle věku už nemuselo štvát, ale prostě to tak pořád cítím. Chtěla jsem se jedom vypsat.
|
| Pole levandulové | 
|
(28.2.2023 13:42:11)
Myslim, ze pletes dve veci dohromady, jednotnost ve vychove a hadky. Jednotnost ve vychove mi prijde jako nutnost pro fungovani rodiny, pak nevznikaji hadky, kdy jeden rodic rekne A a druhy B. Jednotnost si predstavuju tak, ze rodice se poradi o tom, co dite pozaduje, vyjasni si spolu sve nazory na to, dojdou k dohode a pak s ditetem diskutuji, takhle to delame u nas a funguje to. To, co popisujes ty mi prijde jako kdyz bys chtela spis rozhodciho, ktery urci, kdo z vas mel pravdu a vadi ti, ze rodice tohle odmitli delat. S hadkama netusim, u nas po sobe nervem ani s detma ani s manzelem.
|
| TaJ | 
|
(28.2.2023 13:55:25)
Pole, taky mi přijde, že to jsou smíchané různé věci dohromady...a máme to doma podobně, jako vy, v zásadních věcech jsme jednotní, jinak jsme ochotní diskutovat, ale neřveme na sebe, ani se synem, ani s manželem.
|
|
|
| Federika | 
|
(28.2.2023 13:44:51)
To je zajímavý, tohle číst
Protože my jsme oba straaašně nejednotní, co se výchovy týče. A já pořád říkám manželovi, že bychom měli být jednotní
Vím, že nikdy nebudeme. Mně to vadí ale koukám, že to může být vnímáno i jinak...
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 14:11:56)
Fed, jo, taky nejsme jednotní , MM dětem nic neodepře, chce mít večer po náročném dni doma co největší harmonii, ale večer jsem už unavená i já, a vlastně i ty děti - a jiskří to. Manžel je hodnej policajt, ten nejhodnější, ve všem by dětem ustoupil, protože je miluje a protože jim nechce naprosto nic odepřít. Na mě zbyla role zlého policajta, se mnou se víc smějou i mazlí, ale taky bez výčitek říkám NE, chci po nich pomoc v domácnosti . Děti si potom hodnému policajtovi chodí na toho zlého kliftona stěžovat.
Není to vůbec ideální, ale prostě on to z hloubi duše takto cítí a já jsem zase skálopevně přesvědčená, že naše sebevědomé děti mantinely potřebují a že dělám správně. A jednou se to rozhodne tak, podruhé onak.
Občas mi přijde líto, že jsem nafasovala tu horší roli , zatímco MM jde tou jednodušší cestou. Ale ono máloco v životě je opravdu spravedlivé.
|
| Federika |
|
(28.2.2023 14:22:20)
Marťasíno,
přesně tak to je u nás.
Navíc se vždycky hloupě zastane dětí. Já něco vyšetřuju, vím jistě, že to dotyčné dítě něco udělalo, ale manžel na to řekne-tak když říká, že ne, ta asi ne,ne?
A když tedy pak vyjde najevo, že jsem měla pravdu, což vyjde najevo vždycky, nepodezírám nikdy jen tak , tak pak kývne rameny, jako že divný, no
Mám vždcky chuť po něm něco hodit. Proč mě nikdy nepodpoří.
|
| K_at |
|
(28.2.2023 14:47:56)
Taky nejsme jednotní, leckdy řveme, protože 100x v klidu nepomohlo. A navíc si ještě někdy vzájemně podryvame autoritu, neboť občas dostanou držkovou dítě i chlap, když se oba chovají jak pitomci a já mám všeho tak akorát plný zuby. Ale pozor! V ultra zásadních a důležitých či krizových věcech jsme jednotní.
Jinak jsem zlý polda, hodný polda, mazliky mazliky matka, krizova linka i hromosvod.
|
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 15:02:17)
Fed, jo to je přesně ono, trávím s dětmi víc času, máme třeba nějaký spor o něco, co dítě už x hodin nechce udělat a vymlouvá se (vyndat myčku, když je na něm řada např.), takže asi vím já líp, jaká je historie toho sporu - nikoli MM, který právě přichází z práce a rozdává svoje hraběcí rady
Potom je ze zlýho kliftona superklifton a sprdnu všechny, včetně kočky. Koneckonců, když je tak utahanej, tak ať se do toho nemíchá, beztak není v obraze
|
| Stáňa * | 
|
(28.2.2023 16:13:04)
U nás je to ještě horší v tom, že manzel chce mít hlavně phodu a nechce jít a nimi do konfliktu. Což taky znamená, že po nich vůbec nic nechce. Jednou za čas mu ale rupnou nervy a řve na ně. Oni si z toho nic nedělají, protože ví, že to žádné důsledky pro ně mít nebude. Něco ve smyslu ať se vyřve...
Děti řeší všechno se mnou, pokud se nejedná o vysloveně technické veci.
Mm se pak ovšem diví, že děti chodí se vším za mnou a on že nic neví. Ale on se jich ani neptra a nevyžaduje žádné akce nebo odpovedi.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(28.2.2023 14:29:39)
marťasíno, taky jsem doma za zlého poldu 
ale taky jsem ta, se kterou se děti přijdou pomazlit, zablbnout...
muž je sice ve své podstatě mírnější a hodnější, ale zase má své nálady, kdy pak je schopen prudit kvůli nesmyslným blbinám... pro děti jsem ta přísnější, ale tak nějak předvídatelná, stabilnější...
|
|
| Filomena74 |
|
(1.3.2023 12:40:49)
U nás je to podobné,místo toho aby holkam něco opakovat 2-3 krát,tak to radši udělá sám. Ale já mám výdrž,takže jsem byla občas za sekeru matku,a to opravdu se po nich moc nechtělo a nechce,jen základní věci,jako je uklidit po sobě když vaří,mycka ,pes.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.2.2023 14:01:21)
být jednotní ve výchově znamená něco dost jiného... znamená to, že by měli oba rodiče mít jasno v tom, jaké jsou priority, jaké jsou mantinely... v praxi pokud máma zakáže jet na víkend s kamarády, tak i když půjdeš za tátou, tak ti to nepovolí... a naopak pokud tě jeden podpoří při výběru školy, nebude ten druhý tu školu shazovat...
když se u nás hádá některé z dětí s manželem, držím si odstup, případně se spíš snažím ukončit hádku, dát si "oddechový čas" a pak se na věc podívat znovu s odstupem a racionálními argumenty... ale to je mým nastavením, já jdu na všechno přes argumenty
když se s dětmi hádám já, muž se obvykle drží stranou, maximálně pokud se mnou nesouhlasí, vysílá pouze signály mým směrem... a opět, když dokážou děti argumentovat, mají napůl vyhráno, když ne, mají obvykle smůlu  (ale zase je fakt, že i po hádce o věcech přemýšlím a pokud dojdu k tomu, že mělo dítě pravdu nebo aspoň trochu, nemám problém mu to přiznat a případně přehodnotit závěry)
|
|
| Půlka psa | 
|
(28.2.2023 14:07:22)
Křičení v hádce je afekt a ne výchova. To proto ti to nesedí. S jednotností ve výchově to nemá souvislost.
|
| Filomena74 |
|
(1.3.2023 12:45:16)
Půlko tak my se obcas taky hadame s holkama, jsme všechny tři trochu vybusne, ja se ale hodně krotim.manzel nejde do Konfliktu neboť má strach že bouchne,a pak to Prozent a já mám strach aby nedostalo infarkt. Obě holky jsou ads,adhs a autistische Spektrum ale obě úplně jinak. Jd to náročné, chodím teď dl poradenstvi ,abych se vyvarovala chyb a věděla jak správně s nimi komunikovat.
|
|
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 14:14:41)
"Nech tu mámu na pokoji!" Přitom fakt nemoch vůbec vědět o co v té hádce šlo..."
nešlo mu o to, kdo má pravdu, ale zastal se mámy, protože věděl, že prochází třeba menopauzou, má starosti v práci, bolí ji záda, je vyčerpaná, má za sebou nějaký nepříjemný konflikt atd....
|
|
| Bouřka | 
|
(28.2.2023 14:27:56)
Taky nejsme jednotní a vůbec to neznám, to by v první řadě chlapi museli být ochotní se ve výchově víc angažovat a ne hlavně hledat svůj klídaček. Zařvání příkazu za výchovu nepovažuju.
|
| TaJ |
|
(28.2.2023 17:17:44)
Bouřko, můj chlap se třeba ve výchově syna angažuje nejmíň tolik, jako já. Vlastně od jeho 3 let, kdy jsem šla zpátky do práce, tak s ním trávil možná víc času, než já. Hlavně teda díky tomu, že má částečný ID a poloviční úvazek v práci. Ale vždycky jsme se snažili být jednotní, ne že když synovi něco nepovolím já, tak manžel jo a naopak. Obvykle když je s ním jen jeden z nás a něco se řeší, tak synovi řekneme, že to probereme i s tátou (mámou) a uvidíme. Zatím to asi docela funguje, nikdy jsme žádné větší dohady a hádky doma neřešili, vždycky všichni řekneme svoje argumenty a pak hledáme řešení přijatelné pro všechny. Jako jo, někdy mu v něčem manžel ustoupí, nebo netrvá na všem, na čem obvykle trvám třeba já, ale to je většinou kvůli tomu, že v povahy svých zdravotních problémů je tak unavený, že nemá sílu se dohadovat a vynucovat si to. Ale i to jsme si se synem časem vysvětlili a teď už sám za manželem chodí, když nejsem doma a ptá se, jestli mu může s něčím pomoct.
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 18:14:25)
TaJ, tak u nás se manžel věnuje dětem prostě hlavně když se to hodí jemu, nárazově a nesystematicky, což on teda dělá skoro všechno. Z čehož vyplývá, že pokud člověk chce nějakou funkčnost tam, kde je vyžadován systém a předvídatelnost, tak je lepší se o něj neopírat. Tudíž jsem hlavní (no v praxi spíš skoro jediný) organizátor a mám hlavní rozhodovací pravomoce o tom, co se bude dít. V tomto směru nějaké dohadování nenastává. I když děti po něm něco chtějí a on je svolný, jdou se zeptat mě, jestli se to hodí. Italská domácnost u nás nastává, když dojde na nějaká nenaplněná očekávání a nevyjasněné kompetence.
|
| TaJ |
|
(28.2.2023 18:45:55)
Bouřko, chápu, u nás to mělo systém od začátku, kvůli mojí pracovní době - já dva dny od rána do večera v práci, pak dva dny volno. Takže když jsem byla pryč, tak se prostě staral manžel - cestou z práce vyzvedávání ze školky, družiny (ráno jsem vodila já cestou do práce), úkoly, nákup, vaření večeře, dohled nad koupáním, ze začátku někdy i uspávání, ale to většinou syn čekal na mě. Když jsem měla další dva dny volno, tak jsem dopoledne uklidila, vyprala a odpoledne se věnovala synovi. Vlastně to tak máme doteď, jen synovi už je potřeba se věnovat čím dál míň, už se zabaví sám po svém, školu si taky už řeší sám...
|
|
|
|
|
| Janinka a dvě princezny | 
|
(28.2.2023 14:46:14)
taky si myslím, že jde o dvě odlišné věci a to jednotnost ve výchově versus říci kdo si myslím, že má pravdu tedy dělat rozsuzovače.
Rozsuzovače bych moc ráda měla občas v manželovi, když se hádám s tchánem. S jeho věkem a mojí neústupností hádek ubývá, ale dřív mě hodně mrzelo, že muž doprčic není schopen říct jak to vidí, ale hlavně, aby měl svůj klídeček.
Doma jsem taky za zlýho policajta já, ale zároveň to nese i to, že průser/potřebu pomoci se dozvím já. U hodných policajtů "se ví" že nic nechtějí řešit a tudíž nepomohou. Takže vše má svý pro a proti.
My s chlapem jsme v některých věcech hoooodně někde jinde a já to teda občas už s ohledem na věk mých dětí dělám tak, že ony ví, že na to máme rozdílný názor, ale chci, aby věděly jaké argumenty rozhodly, že jeden z toho převážil. Tedy diskuse o tom jak to bude občas probíhá před dětmi i s dětmi a záměrně. Hádám se jen s dětmi, s mužem o dětech ne, to by nebyl klídeček . Muž je absolutně nehádací typ. Argumentaci vyžaduju taky. Jsem právník, vytáčí mě doběla, když něco nemá logické vysvětlení, ale "já chci". 
|
|
| Marika Letní | 
|
(28.2.2023 14:54:55)
Považuju to za správné. Tedy tu jednotnost rodičů. Ne to řvaní. Moji rodiče tak postupovali a žádné trauma z toho nemám. Jen jsem nemohla získat u jednoho to co druhý nepovolil. Kontinuita pravidel je lepší.
|
| Filomena74 |
|
(1.3.2023 12:47:17)
Tak my se většinou předem domluvime,ale ne vždy a občas máme na to jiný názor. Ten probereme spolu prvně a pak s holkama,teď už jsou velké, takže u nás je to hlavně o komunikaci mezi mnou a holkama.
|
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(28.2.2023 14:56:14)
Hádky ale nejsou výchova. To jsi špatně pochopila. Být jednotní ve výchově znamená, že nejdou proti sobě v důležitých věcech a rozhodnutích. Že jeden druhého nebude před dětmi shazovat ale naopak ho podpoří. Že když se na něčem dohodnou, tak to platí.
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 15:01:48)
No, největší jednotnost ve výchově se zajistí zavedením jednoduchého pravidla, že rozhoduje maminka 
|
| Lenka Pražanda |
|
(28.2.2023 15:05:32)
To je fakt
|
|
| Len | 
|
(28.2.2023 15:05:57)
Bourko, zrovna jsem to chtela napsat Rozhoduju ja, celych devatenact let, takze to je jednoduche. Zadne policajty ani nic podobneho nehrajeme. Je pravda, ze nase deti byly na vychovu jednoduche, zadne zlobeni, hadky a nic podobneho. Starosti spousta, proste jine deti nez je prumer, ale s jejich vychovou to nemelo co delat.
|
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 15:10:59)
" jednoduchého pravidla, že rozhoduje maminka"
bylo by to přirozené řešení, protože my matky jsme nejspravedlivější, nejinformovanější, pamatujeme si historii a vývoj problému, vidíme souvislosti, máme nejlepší vyjadřovací schopnosti - prostě talent. Jenomže to by si zase jeho blahorodí-muž nepřipadal jako chlap
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 15:32:48)
Tak moje blahorodí je dost pohodlné, takže mě do toho prakticky dostrkal...on by to samozřejmě podal tak, že je soudný a je si vědom toho, že nemá dostatek informací ke kvalifikovanému rozhodnutí (což je samozřejmě dané tím, že je vytížen, a nikoliv tím, že je mnohem snazší spoléhat na to, že většinu potřebného držím v hlavě já)
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.2.2023 15:18:25)
no, já teda nechci být za nějakou tu feministku, nebo jak se jim to říká, ale nepopíraly bychom tím tak trochu tu roli chlapa v rodině? neříkaly bychom tím, že když má maminka výlučné rozhodovací právo, nese taky výlučně zodpovědnost? 
no za sebe, ať to zní jakkoliv pěkně, tak říkám ne
|
| Pole levandulové |
|
(28.2.2023 15:24:07)
Rose, taky bych v takovém prostředí nechtěla žít - ani jako dítě, ani jako rodič.
|
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 15:45:41)
Rose, pokud blahorodí preferuje harmonii a lad a vymýšlí různé kreativní přístupy, jak dětem dát cokoli si zamanou (nebo ještě něco navrch), tak je matka-generál dobré řešení, i když ne ideální
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 15:52:42)
Ideální to není, ale tam kde je notný rozdíl ve výkonnosti pokud jde o výchovu a vůbec domácí záležitosti, to bývá mnohem víc funkční.
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 15:59:04)
to je cca náš případ, Bouřko, někdy teda generál jsem, ale necítím se v té roli kdovíjak komfortně a vyčerpává to
Potom znám ženy, kterým role matky-generála dělá dobře, docela v ní kvetou, nebo tím naopak zakrývají problémy se sebevědomím.
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 16:06:52)
Marťasíno, jo mě to taky vyčerpává, ale v některých věcech ubylo stresu a dohadování.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.2.2023 15:57:32)
ale jo, budiž vám přáno
jen to nevidím jako obecně platný ideální řešení
a já bych na to byla až moc pohodlná
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(28.2.2023 16:44:16)
"rozhoduje maminka"
No a co všechni rozhoduje maminka a tatínek nesmí? Vůbec si nemumím představit, jak to může fungovat.
|
| Monika |
|
(28.2.2023 16:55:55)
Půlko, to byl vtip
|
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 16:57:52)
Půlko, prostě se děti takřka se vším obrací na matku, pokud nejde o prkotiny
|
| Půlka psa |
|
(28.2.2023 17:04:26)
Jo aha, on může, ale nemusí, protože navykl děti, aby ho neobtěžovaly . V tom případě principu rozumím. Já bych ho za to klepla, ale je mi jasné, že to tak bývá.
|
|
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 17:49:47)
"tatínek nesmí? Vůbec si nemumím představit, jak to může fungovat."
Bouřka to psala vyloženě s nadsázkou, dala tam frajerskýho smajlíka
|
| Půlka psa |
|
(28.2.2023 18:06:17)
No ono to bývá dost četný, že děti a vše kolem nich zařizuje maminka. Bez nadsázky, bez legrace. Proto se ptám, jak to funguje. Jestli tatínek nesmí nebo naopak aktivně nechce a někdo je holt vychovávat musí. Pokud nechce, tak přesně vím, jak to funguje a beru dotaz zpět.
|
| K_at |
|
(28.2.2023 18:23:21)
Půlko, u nás to bylo jednoduše tím klasickým modelem "muž živitel". Celý den v háji. Takže já hledala práci slučitelnou s dítětem. A tak logicky většina věcí byla v mé kompetencí. A taky jsem byla blbá, samozřejmě. Zase manžel automaticky funguje v různých krizových situacích. V běžném chodu domácnosti. Tam není třeba cokoliv mu říkat. Zařídí nákup, jídlo, vypere, vyžehlí, úklidí atd. Což je fajn. Když tak teda pozoruju okolí, kde se muži často tváří, že neumí uvařit a vyprat.
Ale vzniklo to tímhle. 10-12 hodin mimo domov.
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 18:45:44)
Kat, ono to vznikne i opačným modelem, totiž prací z domova. Pak zcela logicky a oprávněně přehrával děti na mě, když pracoval, ovšem ono není vždy zřejmé, kdy pracuje a kdy jen "zaslouženě odpočívá" , takže člověk neví, kdy po něm může něco chtít, k tomu nějaká ta vrozená pohodlnost...v domácnosti s ním taky nelze moc počítat. Jo, když se mu to zrovna hodí, tak i ledacos udělá, ale spoléhat na to nelze, u věcí, co prostě musí být, musím počítat s tím, že to v první řadě zajistím já. Takže má na starosti hlavně jednorázové záležitosti nebo věci, kde tak nesejde jestli se udělají teď nebo příští týden (nebo za půl roku).
|
| K_at |
|
(28.2.2023 18:47:23)
Bouřko, divím se, že jsi se ještě nezhroutila.
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 18:55:29)
Kat, tak poměrně často vypouštím páru, aby nedošlo k přetlaku
|
| K_at |
|
(28.2.2023 19:13:46)
Bouřko
|
|
|
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 19:36:39)
"opačným modelem, totiž prací z domova. Pak zcela logicky a oprávněně přehrával"
Bouřko, u nás ta moje první linie vznikla tak, že se MM fakt začalo hroutit zdraví (operace kolena, vyhřezlá ploténka utlačující sedací nerv, akutní apnoe a dlouhé čekání na přístroj), přibližně v tu dobu jsem tu první linii začala hrát hlavně já, fakt jsem se o něj bála, jeho krevní tlak začal být tou zátěží fakt docela problém.
Dnes má od všech těchto problémů pokoj a KT tak dobrý jako ještě nikdy, nějak jsem v té první linii zůstala (teď si to tak s hrůzou uvědomuju )
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 19:44:08)
Marťasíno, tak u nás se ty zdravotní potíže přidaly časem. Sice u obou, ale jak už to bývá, ženská spíš funguje i když má smrt na jazyku...každopádně to jen posílilo celkovou situaci.
|
|
| Půlka psa |
|
(28.2.2023 20:46:09)
Co to ta první linie je? Čemu tak říkáte?
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 20:54:29)
Půlko, kopíruju ze začátku diskuze
"Manžel je hodnej policajt, ten nejhodnější, ve všem by dětem ustoupil, protože je miluje a protože jim nechce naprosto nic odepřít. Na mě zbyla role zlého policajta, se mnou se víc smějou i mazlí, ale taky bez výčitek říkám NE, chci po nich pomoc v domácnosti . Děti si potom hodnému policajtovi chodí na toho zlého kliftona stěžovat.
Není to vůbec ideální, ale prostě on to z hloubi duše takto cítí a já jsem zase skálopevně přesvědčená, že naše sebevědomé děti mantinely potřebují a že dělám správně. A jednou se to rozhodne tak, podruhé onak.
Občas mi přijde líto, že jsem nafasovala tu horší roli, zatímco MM jde tou jednodušší cestou"
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(28.2.2023 23:49:11)
Já jsem byla ten zábavnej rodič, na mne bylo vymýšlení, co se bude dělat, kam se pojede, na co si budeme hrát, s detma jsem byla víc, v mé režii byly Vánoce, oslavy a výběr dárků. Když práce v domácnosti nebo učení, tak formou hry, u puberťáků pak motivačně, v pátek odpoledne uklidime a objednáme si pizzu nebo půjdeme do kina atd.
MM byl ten zlej policajt, je pedant a perfekcionista, dohlížel na ty nepopulární věci, pravidelně čištění zubů, nehnití svacin v taskách a tak. Ale zas jako sportovec děti naučil na kole, lyžovat, pořádně plavat a tak.
Nejvíc to mezi námi vystihla oslava dceřiných 18.narozenin, kdy jsem všechno zařídila, vymyslela, vystřelila třpytkový dělo, 2x, a manžel to pak druhý den zametal a luxoval, uklízel nadobí a tak. Uzavřela jsem to obrazně , že já rozhazuju třpytky a manžel dělá ty praktické věci. Vyplynulo to nějak samo a jsme v těch rolích spokojení.
Děti jsou dospělé, ale pořád je to s námi baví.
|
| Filomena74 |
|
(1.3.2023 12:50:20)
Tak já měla tu tvoji funkci I manželovi,ale zase ne že by manžel nic nedělal, ale byl od rána do večera v práci a ja měla a mám castecny ,a ten si ponecham I když holky jsou už obě skoro dospělé,teda jedna už je 4 roky a ta druhá bude v lete
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 18:30:58)
Tak já nezařizuju úplně všechno kolem dětí, i když většinu věcí jo (ale taky k tomu mám poloviční úvazek) a velkou část toho zbytku teda úkoluju (jednorázové věci, které je třeba zařídit, ale nestojí na nich běžný chod).
|
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 19:02:32)
"Jestli tatínek nesmí nebo naopak aktivně nechce a někdo je holt vychovávat musí. Pokud nechce, tak přesně vím, jak to funguje"
Půlko, psaly jsme o tom, že v případě, kdy oba rodiče mají odlišné názory, jak zakročit, rozhodnou kompromisem, anebo zasáhne generál (když vím, že MM návrh je fakt mimo realitu).
Není to o tom, že by otec byl líný nebo upozaděný. Prostě první a druhá linie - v první linii jsem častěji já, MM častěji v té druhé, ale neznamená to, že na to otec peče...
|
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(28.2.2023 15:08:14)
moji rodice byli na 100% jednotni ve vychove, i kdyz treba presne jeden nevedel, o co jde...proste vzdycky podporili jeden druheho
jedna z veci, co mi vadi na mem partnerovi, je, ze se mnou neni ve vychove jednotny...uz jsem mu to rikala tisickrat, ze bychom se napred meli dohodnout my dva spolu v pak teprve komunikovat smerem k dceri
|
|
| Lei | 
|
(28.2.2023 15:48:01)
Mně jako dítěti ani tak nevadilo, že drželi spolu, ale mrzelo mě, že neuměli přijít a říct, že se spletli, že se omlouvají, že to přehnali. Strašně mi to vadilo. Tak to svým dětem nedělám, no na tuty jim zas vadí něco jiného…
|
| Lei |
|
(28.2.2023 15:49:50)
No a jak já za dětmi přijdu a řeknu, že mě mrzí, že…, ale reagovala jsem tak, protože…, tak můj muž to moc neumí.
|
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 15:52:38)
Lei, já se omluvit umím a navíc to udělat i musím, nedokážu sama sebe vystát, když přestřelím a dítěti ukřivdím
|
| Lei |
|
(28.2.2023 17:26:11)
To je fajn, naši byli hodně autoritativní, asi si mysleli, že je to pro naše dobro, na diskuze se moc nehrálo.
|
|
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(28.2.2023 15:57:35)
Moji rodiče byli taky 100% jednotní, taky mě to dost štvalo. Mám radary, cítila jsem, že spolu nesouhlasí, leč chovali se dle příruček zřejmě.
Ve své rodině spolu umíme nesouhlasit, argumentujeme, jsme upřímní, což je občas dost nepříjemný, ale pravdivý. Doufám, že vyhovuje všem, mně určitě ano.
Ale je fakt, že se na spoustě věcí shodneme, popř necháme rozhodnout toho druhého, protože se v dané oblasti rozhodne líp.
|
|
| Monika |
|
(28.2.2023 16:54:25)
No, naši asi byli taky hodně jednotní, rozhodně jeden nepovolil, co druhý zakázal a tak. A kdybych náhodou nějak hlasitě argumentovala proti jednomu z nich, tak 100% bude ten druhý proti mně už jen proto, že se hádám, bez ohledu na obsah. Naši se před náma téměř vůbec nedohadovali ani mezi sebou a když byl náhodou nějaký náznak neladu, hned jsem se obávala pomalu rozvodu ... To tedy u nás není, my se dohadujeme všichni se všema, většinou ale nekřičíme, pouze argumentujeme, někdy trochu vzrušeněji Já hodně často (a to tedy občas i mimo rodinu) funguju nikoliv jako rozhodčí, ale spíš jako "překladatel" nebo "mediátor", když hned odhalím, jak jeden mluví o koze a druhý o voze nebo že jednomu evidentně chybí část informací, případně něco nepochopil atd. A v takovém případě dám klidně za pravdu dětem proti manželovi, resp. manželovi vysvětlím, že třeba "je poněkud mimo". Snažím se, aby to bylo vždy v klidu Jinak, pokud děti něco chtějí, tak docela často máme s manželem rozdílné názory, ale není to tak, že on povoluje a já ne ani naopak - různě se to střídá. Nikdy tedy neměním nějakým "právem veta" manželovo rozhodnutí, ale někdy pomáhám dětem argumentovat, s cílem, aby ho změnil sám. I opačně to tak někdy funguje. Každý jsme totiž "zlý policajt" v trochu jiné oblasti
|
| Martina, 2 kluci |
|
(28.2.2023 16:56:51)
Moniko, líp bych to nenapsala, máme to doma stejný i s minulostí, ve které se rodiče nehádali.
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(28.2.2023 17:03:43)
My jsme taky jednotní až na půdu.
Jestli tě otec napomenul, možná to bylo kvůli formě komunikace, jakou jsi vůči matce používala..? Já když slyším některé robátko otvírat si hubu na otce, tak taky usměrňuju i bez znalosti obsahu (a otec zase usměrňuje nevymáchanou hubu používanou vůči mně).
|
| Lei |
|
(28.2.2023 19:20:42)
Jo, jak jsem o něco výš psala, že tatínek moc neumí to verbální zpytování, když vidí, že něco je jinak, než myslel a v kontextu toho rozhodl, tak na druhou stranu mu budiž ke cti, že díky němu odmala holky vědí, že k mamince se mají chovat slušně.
|
|
|
| Vážný2 |
|
(28.2.2023 17:18:37)
Taky jsme nebyli jednotní a děti měli prostě svůj vztah ke mně a svůj vztah k manželce. Důležité bylo se snažit je neupřednostňovat, což se nám stejně nepovedlo. Ale aspoň ne jeden jednoho a druhý druhého.
Ono, když je každé dítě jiné, má jiné problémy, požadavky, potřeby, tak je to těžké. Druhé dítě trochu doplatilo na velké a hlasité problémy prvního (silný ADHD, dyslektik, dysgrafik, problémy s reflexy, astma, ....), zatímco to druhé mělo problémy méně viditelné a konzervativní, více práškové (středně těžkou poruchu imunity, občas záchrana ve špitále na kapačkách, nemožnost chodit do školy, astma, později Crohnovu nemoc), takže jsme přehlédli dyskalkulii a ADD (bez hyperaktivity, snílek). No přehlédli, nepřehlédli, ale jak jsme řešili jen dyslexii a ADHD u prvního (a vykašali-li se na motoriku, dysgrafii atd.), tak už jsme tu dyskalkulii prostě nezvládli. Měli jsme od kamarádky návody, co dělat, jaké hrát hry atd. Ale nezvládali jsme. Postupně jsme to doučili a dítě absovovalo nakonec gympl taky za vydatné pomoci, hlavně bratra.
Ale co se týče jednoty, v mladším věku jsme ji moc neměli, navíc jsem se často zjevil po týdnu ze služebky a vstávaly my vlasy na hlavě z manželčina přístupu. Tak jsme prostě zvolili dvojinstanční přístup. Prostě děti se mohly ke mně "odvolat" a moje laskavá manželka unesla, když jsem její názor změnil. Já se snažil to moc nedělat, ale někdy to nešlo, byla moc tvrdá.
Když o tom tak píšu, tak vlastně kvůli její pokoře vůči mně jsme měli jednotu. To jí musím někdy říct...
|
| petluše | 
|
(1.3.2023 6:11:02)
Vážný, ADD se těžko diagnostikuje i dnes. Než jsme se dobrali k diagnóze, tak ani od pedagogů žádné info, rady atd. Zatímco ADHD neprehlednes a řeší se dokola, ADD neobtěžuje nikoho jiného než toho jedince co jí má.
|
| Filomena74 |
|
(1.3.2023 12:59:04)
My máme taky Diagnose u holek až v pubertě na adhs und ads a později se přidalo autismus spektrum u obou a ja díky holkam jsem se nechala vysetrit až ve 40 letech. Díky bohu za to,mám I autisticke ctrty,ale na to nepotřebuji Diagnosu. Určitě by to bylo pro tu mladší s hypearaktivitou lepší, kdyby jsme šli k psychožce dříve,ale manžel se toho bál,stará skola.
Obě byly výborne studentky tak do 6 třídy,pak v pubertě přišlo zhoršení neboť se musely více soustředit,k tomu bouře hormonů. Ani jedna to nebude mít v životě lehké ale doufám,že se zdárně poperou. Starší byla inteligentní spíše introvert, a mladší takový živel a dnes to mají obráceně.
Dnes můžou pracovat z domu, mají různé terapie, atd.
|
|
|
|
| neznámá |
|
(28.2.2023 17:28:35)
"Úplný vrchol byl, když mi bylo asi 14 a ano, trochu jsme se pohádaly s mamkou a prostě jsme po sobě křičely (ano tyhle věci se dějou i táta s mámou po sobě někdy taky křičeli nic z toho by mě tak nevadilo, ty lidi se mají pořád rádi i když se někdy pohádaj) a pak tam přišel táta teprve z venku, takže vůbec nemohl z té hádky nic slyšet, ale prostě úplně automaticky se o točil na mě a spustil: "Nech tu mámu na pokoji!" Přitom fakt nemoch vůbec vědět o co v té hádce šlo, absolutně nic nemohl do té chvíle slyšet, o co se tam jednalo, ani kdo tu hádku začal, nic! Ale prostě úplně automaticky šel proti mě. Jako pokaždé. To mě asi tehdy úplně dorazilo "
Nemáš po mámě co řvát. Otec zakročil správně, můj manžel je ze staré školy, kdyby po mě puberťák řval, zakročí nejen slovně.
Jednotnost důležitá je, jako rodiče nejdeme proti sobě. V některých věcech rozmazluji více já, v jiných manžel. Já se o děti více bojím, manžel občas povolí věci, ze kterých mě vstávají vlasy na hlavě, ale snažíme se táhnout za jeden provaz.
|
| Dolores Nowaco |
|
(3.3.2023 14:37:23)
"Nemáš po mámě co řvát."
A máma po dceři co řvát má? Přečti si to pořádně. Řvali na sebe OBĚ. Otec ale seřval jednom jednu z nich.
|
|
|
| Katka. | 
|
(28.2.2023 17:37:23)
U nás se nekřičí, nehádáme se.
Já a mužem, ani my jako rodiče se synem.
Když jsem někdy kolem 15 roku jednou zvýšila hlas na mamku, taťka vyskočil a takovou mi vrazil facku, že jsem si to už nikdy nedovolila.
A do dnes mě to mrzí.
Úplně si neumím představit, že bych žila v rodině, kde bych se musela hádat s mužem nebo aby na mě křičelo dítě.
Výměna názorů, diskuze, komunikace, to může fungovat i bez křiku a hádek.
To nemá s jednotnou výchovou nic společného.
A ani my nejsme jednotní, muž dovolí synovi pc mnohem více než já, naopak spoustu domácích prací udělá za něj... 🥴
|
| Dolores Nowaco |
|
(3.3.2023 14:39:53)
Tak to byl totální hajzl . Kdyby to udělal mě, tak bych mu tu facku okamžitě vrátila, aspoň teď už určitě.
|
|
| Alraune | 
|
(3.3.2023 15:00:40)
Nehádat se za cenu, že mě někdo fyzicky napadne, když zvýším hlas, to je spíš toxické, než zdravé.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(28.2.2023 17:55:27)
Co to znamená "po sobě křičet" ?
Můžu řvát na někoho, ale po, to je divný.
|
| Monika |
|
(28.2.2023 17:59:36)
Inko, někde se to tak říká. Já to taky "z domova" neznala, ale někde jsem to cestou životem posbírala a asi taky už klidně řeknu "neřvi po mně", i když častěji asi spíš "neřvi na mě"...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.2.2023 18:36:47)
Mezi "řvát po někom" a "řvát na někoho" je mírný rozdíl, alespoň já to tak znám... Řvát po někom má určitý nádech despektu, je to spíš jednosměrné... Řvát na někoho je víc vyrovnané, obousměrné
|
| TaJ |
|
(28.2.2023 18:49:17)
Rose, jo možná to tak vyzní...na druhou stranu řvát na někoho může i jen jedna strana...
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.2.2023 20:37:31)
Řvát PO někom, je spíš krajový obrat, ne? Já znám jen řvát NA někoho.
|
|
|
|
| TaJ |
|
(28.2.2023 18:01:10)
Inko, to bude krajová záležitost, slýchám, nebo čtu tohle dost často...
|
|
|
| Fern |
|
(28.2.2023 17:55:33)
Asi námět pro clanek
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.2.2023 17:59:00)
Na syna jsem křičela ve dvou letech, když se snažil na odrážedle vjet pod auto. On na mě určitě nikdy. S manželem na sebe neřveme.
|
|
| Pruhovaná | 
|
(28.2.2023 18:39:32)
Nedovedu si představit, že bychom já nebo manžel nechali bez odezvy, kdyby na někoho z nás dítě křičelo. Na mámu a tátu se nekřičí a když to puberťák zkusí, což je normální, tak úplně správná reakce druhého rodiče je patřičné napomenutí. To s nějakou jednotou ve výchově nemá nic společného. A také není rodič ten, kdo by měl rozsuzovat nějaké spory druhého rodiče s potomkem.
Spíš mi připadá divné a konfliktní to rodinné prostředí, které popisuješ.
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 18:51:16)
Pruhovaná, s určitým typem dětí byste si zvykli hodně rychle, stačí když se hádají dva, tři už bývá moc velký virvál i na domácnost, jako je naše, kde furt někdo řve.
|
|
|
| Lexi. |
|
(28.2.2023 19:31:04)
"Ano, občas jsme se hádali. Ano, občas jsme s rodiči po sobě řvali a občas i rodiče řvali navzájem po sobě. To se asi čas od času děje ve všech rodinách"
- ne, ve všech rodinách se to opravdu neděje. V mojí původní rodině neřval nikdo na nikoho. Nedovedu si ani představit, že bych řvala na své rodiče v jakémkoliv věku. Mé děti na mně ani na svého otce neřvou. Na rodiče se prostě neřve. Pokud na sebe řvou dospělí, považuji to za velké selhání komunikace mezi nimi. Přijde mi naprosto normální, že tě otec napomenul, když jsi křičela na matku. Zjevně jsi nevyrostla v příliš harmonickém prostředí.
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 19:54:41)
Řvaní je leckdy spíš o temperamentu než o nějaké harmonii.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.2.2023 20:00:02)
Normální snad je neřvat na nikoho.
|
| Bouřka |
|
(28.2.2023 20:19:10)
Normální je to leda pro klidné temperamenty, pro ty ohnivější je naopak normální bouchat a je mnohem lepší, když to dělají průběžně v malém, než když to potlačují a pak to jednou nekontrolovatelně vyvře.
|
| K_at |
|
(28.2.2023 20:20:54)
Bouřko,no a to je druhá věc.
|
|
|
|
| Alraune |
|
(1.3.2023 10:24:26)
Jistě, je to otázka temperamentu a komunikační mod, který je individuální. "Itálie" neznamená, že v rodině není soulad, nebo láska. Řev je ventil.
|
| Martina Bergerová |
|
(1.3.2023 10:52:07)
my doma lehčí italské pětiminutovky máme, a pak je zpravidla zase klid a jede se dál, opravdu je to v té chvíli ventil Jsme cholerici, kromě dcery, tak se holt chováme jako cholerici a za chvilku je zase dobře.
|
|
|
|
| Dolores Nowaco |
|
(28.2.2023 20:15:32)
Ano, dcera řvala na matku, ale taky matka řvala na dceru. Takže jestli někoho napomenout, tak snad obě dvě.
"Na rodiče se prostě neřve."
A na děti se taky prostě neřve.
|
| K_at |
|
(28.2.2023 20:19:18)
...to jsem si taky vždycky myslela, že se přece v klidu domluvím. Vysvětlím. Přece je to jasné.
|
|
| Filomena74 |
|
(1.3.2023 13:01:07)
No my se začaly hádat s mámou v mě pubertě, obě adhs, to prostě není lehké. Díky tomu vím,že takhle s holkama nechci komunikovat a že hlavně já musím zachovat chladnou hlavu i když je to občas těžké.
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(28.2.2023 20:40:00)
jdeš se jen vypsat a reakce tě nezajímají?
taky mám dojem, že to bude brzo někde i s reakceni místních uživatelek 😏
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.2.2023 20:44:27)
Jo, je to zvláštní
A neumím si představit řvát na rodiče.
|
|
|
| čajka |
|
(28.2.2023 21:32:43)
Myslím, že rodiče mají být především autentičtí. Pokud jsou ve výchově přirozeně jednotní, je to asi výhoda, ale rozhodně se mi stejně jako zakladatelce příčí jednota za každou cenu.
S MM jsme se o jednotu leta snažili, což vedlo k mnoha leckdy emočně vypjatým diskuzím (bez dětí, samozřejmě) a pak jsme nějak plynule přešli do toho, že můžeme mít každý na věc jiný názor a že to vlastně nevadí. Přece i v jiných oblastech spolu lidi nemusí 100% souznít a přesto spolu být. Většinou nejsme názorově úplně mimochodní, pokud ano, tak se o tom i s dětmi pobavíme, každý řekne svoje a nějak se to utřepe.
|
| Martina Bergerová |
|
(28.2.2023 23:18:49)
"rodiče mají být především autentičtí"
čajko, to sedí
|
|
|
| Alraune |
|
(1.3.2023 10:21:04)
Myslím, že spravedlnost je mnohem důležitější, než jednota. Pokud někdo říká nesmysly, samozřejmě s ním nebudu za jedno. Ostatně, co si budem, často je větší soulmate dítě, než partner.
|
|
| kachna_ |
|
(2.3.2023 16:40:19)
Jednotnost ve výchově je podle mě "u jídla se sedí", "když A řekne, že dítě někam nesmí, B to vědomě nepovolí".
To, co popisuješ ty, podle mě nemá s výchovou moc společného. Ale je fakt, že manžel se málokdy zastává dětí. Většinou mlčí. Ono, teda, mluvit, když jsem fakt naštvaná, není cesta k uklidnění kofliktu.
Mamča měla jinou variantu - před nevlastním tátou se mě zastala a pak mi vždycky vynadala, že to vlastně byla moje vina, takže jsme pocit křivdy měli spravedlivě oba
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(4.3.2023 10:04:59)
No, jak jsem tak přečetla diskusi, jsem opravdu ráda za skorodospělé syny, kteří po mně snad nikdy neřvali. Já po nich zařvala v případě, že se hnali do průs..., ty neviděli auto, jámu apod. Prostě zařvala sem, když šlo o zdraví.
S manželem máme velmi shodnou výchovu. Když šli kluci jen za jedním ( a to bylo většinou z důvodu nepřítomnosti druhého kvůli službám v práci) dočkali se odpovědi : My se domluvíme a řekneme ti. Chodí se domlouvat dodnes (domlouvat! Ne dovolovat). Je jim 20 a 18. Respektujeme se nevzájem.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)