| pitunie | 
 |
(2.8.2023 8:29:00)
Dobrý den, jsem zoufalá matka a vůbec nevím, co mám dělat. Moje dcera je ve 3.ročníku OA a čeká ji reparát z účetnictví. Ani z ostatních předmětů nemá příliš pěkné známky. Není ale hloupá, je jen neskutečně líná. S pláčem mi sama řekne, že ví, že už se měla dávno začít učit ale že si nemůže pomoci, že je tak líná, že prostě nemůže začít. Prosby, výhružky nereaguje. Na otázku, co budeš dělat, řekne moje věc, ty to neřeš. Nespím, zestárla jsem asi o 30 let, v práci se nesoustředím. Na zákaz odchodu ven řekne je mi 18 nemůžeš mi nic zakazovat. Řekne, učila jsem se ale účetnictví neznamená přečíst si to, není schopná si k tomu sednout ani na půl hodiny. Nikdy bych nevěřila, že budu k svému dítěti cítit nenávist a je mi z toho smutno. Nevím co bude dál ale tuším, že reparát neudělá. Prosím o radu, nevím co s ní, nevím co se sebou abych mohla fungovat.
|
| LadyP | 
|
(2.8.2023 8:33:00)
A byl to správný výběr školy? Nebyl by lepší nějaký učební obor? Jinak asi nezbývá, než to nechat osudu, nepomůžete si zřejmě ani jedna..
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(2.8.2023 8:42:03)
Je dospělá, je to její boj.
Dcera to měla taky složitější, skoro každý prázdniny měla nějakou komisionálku nebo reparat. Vůbec jsem se neangažovala, dodala jsem jídlo nebo pokud něco potřebovala a vyloženě si řekla, tak pomoc.
Ale řekla jsem, že to je její život, já i tatínek už práci máme a je jen na ní, co bude v životě dělat.
Nakonec se našla, studuje úspěšně Karlovku.
|
| K_at |
|
(2.8.2023 8:50:51)
Evelyn, jo. Nejtěžší je přiznat si a přijmout, že v určité fázi jsme jako rodiče bezmocní a je to fakt v rukou dítěte. I s případným držkopádem.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 8:55:31)
Pro mě to těžký nebylo . Pro mě je těžký rozhodovat za někoho, teď už jsem v klidu, že jim nic nemůžu pos.at já  , všechno jen sami.
|
|
|
|
| breburda71 | 
|
(2.8.2023 8:45:32)
Já bych asi zkusila teď momentálně nějak po dobrém motivovat, třeba bych se začala učit s ní, pokud by o to měla zájem, sednout si, uvařit kafe, něco dobrého k tomu a začít..I když už je dospělá, neznamená to, že jí nemůžeš nabídnout pomoc, i když se skřípěním zubů..V nejhorším propadne, no..
Ale pak ji čeká maturita a to taky nebude jen tak..
Sama podle sebe vím, že když toho bylo hodně, byla jsem tak demotivovaná, že jsem měla problém začít..Na gymplu jsem byla úplně neschopná si udělat systém, neuměla jsem se učit, to pak až na VŠ..
Držím palce
|
| magrata1 | 
|
(2.8.2023 9:06:06)
Taky bych nabídla pomoc. V klidu, kafe nebo čaj, pojď, mrknem na to spolu. Nebo najít doučovatele.
Já mám skoro padesát a loni jsem měla problém napsat diplomku. Prokrastinovala jsem, nespala... Pak mi nabídla kámoška, že mám psát rukou, ona že mi to bude na noční v práci přepisovat. A mně bylo blbé nedodávat materiál
|
| Girili | 
|
(2.8.2023 16:19:43)
Magrato, byla jsem na tom pri distančním studiu vš před pár lety podobně. Kamarádka mi nabídla, že mi na práci koukne, dá zpětnou vazbu, pomůže něco dotáhnout... a já na tom musela máknout, bych jí měla co dodat. 
|
|
|
|
| K_at |
|
(2.8.2023 8:48:52)
Pitunie, hlavně klid. Ač to je náročné, a absolutně rozumím tomu, jak se cítíš, jde fakt jen o školu. Máš dítě, které je jinak zdravé, fungující, a asi i přiměřeně samostatné. A ano, pokud jí je 18, bylo by třeba jí vysvětlit to, že je to opravdu na ní. Se vším všudy. A že skončit teď = hledat v práci jako člověk se ZŠ vzděláváním. A že ji čeká cesta na úřad práce, hledání zaměstnání a přispívání na provoz domácnosti, kterou sdílí.
V klidu, opravdu v klidu, bych jí předestřela, jaké má možnosti dál. A chtěla bych vědět, jak si to ona jako PLNOLETÁ a SAMOSTATNÁ, představuje dál. Zvážila bych, co mohu jako rodič (a chci) udělat dál. Mohu pomoci najít učiliště. Mohu pomoci sehnat doučování (a mohu ho zaplatit????).
Hlavně si uvědom ale ty sama, že v tuto chvíli už máme malé páky a že fakt nejde o život. Jen je teď mnoho věcí opravdu už na ní. Jen by si měla velmi rychle uvědomit, že pokud chce využívat svobody plnoletosti, znamená to taky tu zodpovědnost. To jim totiž, miláčkům, nedochází. Jsou to totiž ještě někdy celkem jelita.
|
| byvala radka |
|
(3.8.2023 11:07:24)
hezky jsi to shrnula, souhlasim
|
| Beat | 
|
(3.8.2023 11:48:26)
Jojono, hezka osobní zkušenost.
Mmch, zakladatelka téměř nereaguje, tak si říkám, zdali někde nevyjde článek.
|
|
|
|
| DaVinci | 
|
(2.8.2023 8:48:53)
Bude opakovat ročník? Pokud ne, tak holčičko, mazej do práce a hledej si bydlení. Co chceš dělat jiného?
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 8:49:50)
No, to je taky otázka, jestli to fláká nebo na to nestačí, kdyby nestačila, tak je lepší nějaký přestup na něco lehčího .
Ja jsem celoživotní flink, MM taky není žádný šprt, tak naše děti mají být po kom .
Reparáty jsem neměla jen díky štěstí. Ale my jsme skončili v 18,hrozně jsem chtěla mít vlastní peníze a odejít z domova, tak jsem to vždycky na poslední chvíli nějak udělala.
Dneska to mají takový nejasný, studují pomalu do třiceti.
|
|
| Dari79 |
|
(2.8.2023 8:58:45)
Ubrat tlak, ten vyvolá protitlak.
Byť naprosto chápu, jak se cítíš, prostě přijmout, že tohle není tvůj boj.
Nabídnout všemožnou podporu, pokud předmětu rozumíš, nabídnout, že se s ní budeš učit, zaplatíš doučování (třeba od nějaké vrstevnice).
A nechat ji. Bude-li mít sdílnější náladu (když se tlaky a protitlaky uklidní), vysvětlit jí, že nikomu se do neoblíbené činnosti nechce (je asi jasné, že jí účetnictví nebaví, když z něj propadá). Já sama jsem nikdy neměla tak vypiglovanou domácnost, jako když jsem se měla učit na zkoušky... Špinavá okna mě rozčilovala natolik, že jsem pravidelně odkládala skripta...
Moje stanovisko je dlouhodobě stejné - největší průsery vznikají tím, že se zavedla devítka a děti nekončí střední v 18, ale až v 19, někteří ve 20, pokud šli do školy o rok později. Pak vznikají šílené tlaky v rodinách proto, že "děti" jsou už reálně dávno dospělé, ale nemají ani dokončenou střední, tedy rodiče je pořád považují za děti a samozřejmě chtějí pro ně to nejlepší, tedy min. to, aby si tu školu dodělaly. Ale ono to prostě vzájemně nefunguje.
Režim učení se si musí každý najít sám. Chápu, že tobě je jasné, že když zapne na poslední 3 dny před zkouškou, tak to nestihne, ale třeba jo, třeba bude mít štěstí, třeba budou hodní, třeba se jí otázkama trefí do tématu, o kterém aspoň něco ví...
Jasně-tohle, o čem píšu, je aplikovatelnější až na té vysoké, kde děláš x zkoušek každé pololetí a když tomu dáš nedostatek práce, vyhoděj tě a příště se naučíš pořádně. Ale to už je ta samostatnost dospělého člověka - jestli se to radši zkusíš naučit na první dobrou pořádně a odpustíš si "ponížení" z vyhození a opakované učení, nebo jestli dáš přednost brigádě/pařbám/příteli, riskneš to, že to budeš mít aspoň za 3, bo to "nějak okecáš", v horším se to holt naučíš příště. Chápu, že na střední to není moc použitelné, ale teď už je trochu pozdě. Třeba jí to naučí, že příště je lepší zapnout na každou písemku a každou napsat třeba na 3-4, než se pak v létě mučit souhrnným učením se na reparát.
Ale - chápu, nebaví tě to a nechce se ti to učit, možná na to nemáš ani buňky. Ale tak zvládnem společně aspoň základy, aby z toho byla aspoň 4, co?
Co se stane, když to nedá - propadne nebo ji úplně vyhodí? Taky podle toho - fakt se ti chce učit se celý ročník to samé znovu, kvůli pár dnům (ne)učení se? Nebo hůř - fakt chceš skončit se vzděláním ZŠ a zahodit tři roky studia na střední a celý život dělat co - prodavačku? A třeba jo, však na tom taky není nic špatného... (a až dozraje, maturitu si dodělá dálkově, sama dobrovolně).
Hele, mám teď v práci mladou holčinu, co má maturu z OA a ona nechápe ani údaje na vystavených a přijatých fakturách... Fakt nechápu, jak mohla odmaturovat z účetnictví. Fakt ne. A dala to. Netuší ani, jaké máme v republice daně, co "je samo" a na co se podává přiznání... Prostě vůbec nechápu, jak na té škole to vzdělávání funguje. Říkala mi, že v životě nebyla nikde na praxi, daňový doklad v životě neviděla. Absolutně nepoužitelná v této oblasti. Posadila jsem ji k pohodě, ať zkusí vystavit nějakou fakturu s přesnými pokyny a hleděla na to... a já - jaký program jste ve škole používali na procvičování? a ona - žádný... A odmaturovala.
Jestli dcera je schopná na trojky prolézt z češtiny, angličtiny, matiky ... prostě z čeho bude maturovat, tak ten základ toho účetnictví (ne žádné šílené podrobnosti, ale prostě orientaci) stačit může. Tak může hledět třeba na videa (výuková), však je všeho plný internet, třeba z toho pochytí víc, než z učebnice, když navíc čte cosi, co vůbec netuší, o co jde...
|
| K_at |
|
(2.8.2023 9:06:35)
Dari, to bych snad napsala dotyčné SŠ zpětnou vazbu, co to pouští do světa za maturanty. Pro pána. 
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 9:06:40)
Jo, ta devítka je zlo, já bych se zbláznila, ještě v 18 muset vyšlapovat podle mamy, poslouchat na slovo a nemít vlastní peníze.
To už jsem chodila do práce, měla na starosti pacienty a vlastní domácnost s MM. Prostě svoboda.
|
| magrata1 |
|
(2.8.2023 9:14:12)
devítka je kravina. Ti deváťáci už jsou mentálně jinde, samozřejmě navazují vztahy, randí, paří. Mají na to věk. Ale když to mají osmáci na půdě školy, inspiruje je to a "opičí se", ale s tím rozdílem, že na to ten věk ještě nemají.
|
|
|
| pitunie |
|
(2.8.2023 9:18:32)
Děkuji, vážím si vašich odpovědí. Vše jsem již zkusila. Klidnou promluvu o učnáku a budoucnosti člověka se základním vzděláním. Doučování,kdy mi ten člověk tvrdil jak ne šikovná - a ona pak propadla a řekla mi, že ho vlastně neposlouchala. Nabídla jsem ji že se budu učit s ní ale přijdu v 5 z práce a ona není doma. Zákazy nedbá-prý je plnoletá. Pak brečí, omlouvá se a vymlouvá se....i kdyby šla na učnák - tam se přeci musí taky učit. U ní je to o lenosti a absolutním nezájmu o cokoli kromě chlapců a módy
|
| K_at |
|
(2.8.2023 9:22:55)
Pitunie, v tom případě - živit tě nebudu. Nechceš studovat, běž pracovat. Ukonči studium, mazej na pracák. A pokud kašle na všechno, je otázkou, zda je možné jí teda nechat nějakou zodpovědnost za chod domova. Ve smyslu "nenakoupíš, neuvaris, nevyperes - nemáš". Drž se. Možná opožděná puberta.
Mmch jak je na tom s penězi?
|
| Lenka Pražanda |
|
(2.8.2023 10:14:50)
Hodně radíte ve smyslu nechceš studovat, jdi pracovat a přispívej na domácnost. To je pěkná rada. Jak jí ale zakladatelka donutí? Jestli je dcera líná aby se učila (otázka několika dní) těžko bude ochotná jít pracovat. A když nebude chtít, tak jí sbalí kufry a vyhodí z domu? Nebo co s ní budou dělat?
|
| Federika | 
|
(2.8.2023 10:20:03)
Myslíš, že by pak zůstala doma, jen se válela a nechal ase živit, spokojeně,
To udělá málokdo, dlouhodobě. Už proto,že nechtějí poslouchat ty kecy, jak nic nedělají a nechají se živit
Nicméně je fakt, že když brečí, se že se to nestihne naučit, tak se to asi naučit chce, jen se nedokáže dokopat nebo neví, jak na to. V tom případě by ale měla přijmout pomoc, mou nebo doučování, cokoli. A rychle.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 10:23:50)
Dostávala by jen základní věci, střechu nad hlavou, stravu a oblečení, peníze do ruky ne. To by ji přestalo bavit.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:29:54)
Oblečení? Jaký oblečení?
Od nás by utekli hned. Ráno před mým odchode bych je pěkně zaúkolovala-vyprat, sušička, vyžehlit, vytřít, uvařit, oběhnout to a to...
|
| kosatka2 | 
|
(2.8.2023 10:34:37)
No a když by to neudělali tak co?
Já mám tedy zatím mladší děti, ale nějaké: než přijdu z práce, ukliďte po sobě toto a tamto moc nefunguje, pohádají se (když jsou 2) a stejně to neudělají.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:35:57)
Udělali, protože všechno lepší než moje kecy
Tohle by nikdo dlouhodobě nevydržel,sami by si připadali blbě-ne po pár dnech,ale po delší době.
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 10:41:08)
Já byla hodná holka s hromadou štěstí (na průšvihy se nepřišlo), a stejně jsem po maturitě kvůli kecům zdrhala od rodičů co to šlo, být v zahraničí byla taková úleva. A to jsem nedělala žádné reparáty, kontinuálně jsem studovala, a snažila se vůbec nebýt doma, aby mi furt někdo nekázal
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 10:44:10)
Ale stejně tak mě štvou kecy vlastních dětí, a oblzvášť ten jeden je hodně manipulativní, jak já to nechci poslouchat ani od rodičů, ani od dětí...
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 10:47:11)
Kosatko,
moje dcerenka prisla z dost nefukcni rodiny. Nebyla vubec zvykla spolupracovat v nicem. A me zas nebavilo ji delat sluzku. Tak ze jsem udelala tabulku v exelu.. Kde jsem vypsala co nejvice ukonu, ktere je nutne pravidelne delat. Kazdy clen domacnosti dostal svoji barvicku co dela on. Tak, ze jsem berunce ukazala, ze ja tech ukonu mam zdaleka nejvice a ona nejmene. A ukoly ji nenarizuji ja ale tabulka.
Jako dela to co je tabulce a vic nic.
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 10:57:18)
Jo, tabulku udělám asi i sama pro sebe a pro manžela, aby bylo jasno.
Ony to ty děti udělají, zvládnou luxovat, zametat, myčka, prádlo, základní vaření, hlídání batolete, úklid hraček...Jen jim musím stát za zadkem a připomínat, případně motivovat. A pouštět hudbu pro dobrou náladu.
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 11:00:40)
Kosatko, to toho tvoje deti delaji daleko vic nez moje dospele deti. Tabulka je dobra..
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 11:04:05)
Jerry, umí, ale jsou nuceny dělat jen občas a bez připomínání to neudělají a ty kecy, já ne, ať to udělá on, já minule to a to, atd.
Jediný pravidlený režim je, že se v podvečer krátce a intenzivně zauklízí.
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 11:21:25)
Kostatko,
Dceranka byla zvykla na takovy stupen kecu, ze je to daleko za moje hranice. V postate se citi bezpecne kdyz na ni nekdo rve, protoze tu situaci zna a maji pod kontrolou, ma naucene silene manipulacni techniky a mela v postate nulovou emaptii. Jediny co chapala jsou jasne a vytycene hranice..
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:01:41)
V 18 už jsme za nás někteří měli děti, jak stát za zadkem a připomínat?
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 11:05:44)
Kosatka ma mensi deti.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:06:26)
Aha 
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 11:11:33)
Nejstaršímu je 13
Já sama toho moc v 18 doma nedělala, máma mě ani nechtěla pouštět k vaření a pečení a když se rozbila pračka, bylo to prý kvůli mně, že jsem určitě točila knoflíkem v protisměru...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:33:53)
U nás doma toho nikdo moc nedělal, mamka žila prací v práci, aby se jeji žáci dostali na střední školy a tak, ani při nemoci nebyla doma. Dodnes ji navštěvují a zvou na srazy. V práci byla fakt dobrá.
Všechno jsem se naučila sama v těch 18.
|
| Rigel | 
|
(2.8.2023 11:47:24)
Já se zase učila věci v domácnosti brzo, když měla mamka klinickou smrt v mých deseti. Takže ten základ praní, vaření,uklízení, žehlení, a od těch dob jsem ,aspon v tom vaření, moc nepokročila
Myslím, že v osmnácti ještě člověk není dospělý , a přístup " najednou vyhodit " je tvrdý. Hlavně dnes, kdy do těch osmnácti je člověk často v tom režimu opečované dítě, a ještě v dvaceti mamky chystají dětem svačiny.
Bývalo to dřív tak, že mladí, dvacetiletí, měli děti. Možná to často bylo tak že skoro děti měly děti. Mí rodiče měli v 23 tři děti ( mě a bratry dvojčata s velkými komplikacemi při porodu i v dalším vývoji, stále nemocné ). Tihle mladí rodiče,s vlastním zdravotními problémy ,si s tím horko těžko poradili jak uměli, a nikdo jim nepomohl .Byli sice zvyklí pracovat od 17-18 let, jak tehdy pro běžnou populaci bylo zvykem. Mělo to ale vliv na celý další vývoj rodiny. Ano, dokázali to, nic jiného jim nezbylo, ale určitě bych to nikomu nedoporučovala.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(2.8.2023 12:11:42)
Rigel, tohle je individuální.
Někdo je už po dvacítce zralý, hotový člověk, který se bez problémů postará o sebe a dokáže fungovat i jako partner a rodič.
Někdo toho není schopný ještě ve třiceti, čtyřiceti, někdo nikdy.
|
| Rigel |
|
(2.8.2023 12:33:04)
ano Ropucho, velké rozdíly mezi lidmi jistě jsou. Myslím ale, že v dnešní době, kdy se ukončení vzdělání protahuje do stále pozdějšího věku, a odpovídá tomu i výchova ,tak je prostě tvrdé najednou v osmnácti otočit přístup a tvrdě to hodit " koukej makat a přispívat ". Aby nedošlo k omylu, sama jsem od osmnácti chodila do práce a přispívala , ale je to dnes většinový model ? Tehdy v práci, kde jsem byla, paní s maturitou měla "dobré vzdělání ". Dnes mi připadá, že kdo nemá bakaláře, jako by nebyl. Dostat se na vš je mnohem, mnohem, mnohem snazší, mnohem větší část populace může studovat, nemusí se ani dokazovat speciální schopnost, chceš na chemickou vejšku ? nemusíš dělat přijímačky z chemie, jen nějaký obecný testy... atd. Je to velký rozdíl od mé generace husákových děti. Nástup dospělé odpovědnosti se posunuje do pozdějšího věku. A možná i státu vyhovuje ten pozdější nástup mladých do ekonomické aktivity ?
zároveň teda i ti mladí rodiče mají dnes samozřejmě mnohem lepší podporu zdravotnictví než generace rodičů mých, kdy pomoc nula, osvěta nula, máš hodně "opožděný" děti ? špatně pečuješ ! dnes, když máš děti v inkubátoru asi mužeš víc, než si jednou denně zatelefonovat, jestli žijou.
Dnes je naštěstí přístup jiný ve všech směrech. A lidé pak mohou tu dospělou odpovědnost převzít později, než v osmnácti, kdy ještě nejsou dospělí. Kolik žen zde asi má děti, které v osmnácti vyhodily z domu, ať jdou makat...
|
| Monika |
|
(2.8.2023 12:50:40)
Rigel, tak naprostá většina lidí zde asi nemá děti, které tvrdí, že jsou dospělí a proto nic nemusí a všechno můžou (opravdu znak dospělosti!)
Naprostá většina čerstvě osmnáctiletých prostě má v té době před sebou ještě 2-3 roky střední školy, kterou (více či méně úspěšně) studuje a nikdo je vyhazovat nikam nechce. Stejně tak asi většina rodičů nechá doma bydlet děti, které zanechají studia (nebo po ukončené SŠ už nikam nechtějí) a jdou pracovat a zatím se nechtějí stěhovat. Případně podpoří dle možností děti při studiu na VŠ, když studovat chtějí.
Tolerovat, že se dítěti nechce ani studovat ani pracovat, asi je nějakou dobu možné, ale osobně bych umožnila něco jako 2 měsíce prázdnin. a pak už bych chtěla vidět nástup do práce nebo registraci na ÚP a snahu si práci najít ... Ono to mimo jiné souvisí také s nutností hradit zdravotní pojištění, když 18 letý nestuduje ani nepracuje atd. ...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 17:14:00)
Já jsem děti samozřejmě nevyhodila, ale neflákaly se doma bez školy nebo práce.
A nevyhodila bych je úplně na ulici ani tak, mohly by u nás bydlet a dostaly by najíst a něco na sebe, ale to by bylo všechno. A doufala bych, že se srovnaj.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 12:57:59)
Rigel, naprosto souhlasím se vším, co píšeš.
A ten trend udržování mladých lidí ve stádiu dětství a závislosti je podle mě špatně.
Od extrému minulých staletí, kdy děti od útlého věku poměrně těžce pracovaly a byla na ně kladená zodpovědnost, jsme se posunuli do opačného extrému, kdy lidé dávno dospělí nepřebírají odpovědnost žádnou.
Není to podle mě zdravé, ale jak píšeš, je třeba posouvat nástup lidí na pracovní trh, protože tam pro ně dříve není místo.
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 13:15:07)
Ropucho, já si naopak myslím, že dospělosti se všemi negativy i pozitivy si člověk užije až až a nemusí se nutit do samostatnosti už v 18. Třeba já se v 18 cítila úplně stejně jako třeba ve 13, vůbec jsem neměla sklony k tomu se nějak osamostatňovat. Chodila jsem do třeťáku na gympl, doma jsem nemusela vůbec nic dělat, užívala jsem si čtení, chození do kina, do divadla, na procházky s kamarádkami, ani jedna z nás neměla kluka, ani nás kluci nijak zvlášť nezajímali, naši mě nijak nebuzerovali, žila jsem si šťastně a poklidně. Naopak ve 23, kdy jsem skončila VŠ a vdala se, už jsem chtěla žít samostatně a starat se o domácnost, což v těch 18 absolutně ne. Moje děti končily VŠ oba ve 26 a vůbec si nemyslím, že by je nějak poznamenalo do budoucna, že v té době nebyly samostatné a výdělečně činné. Naopak si užili bezstarostného studentského života a moc jsem jim to přála. Totéž jsem si užila já. A zdaleka mi nic neuteklo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 13:29:39)
Huso, jak už jsem psala, dospívání je individuální a nic nepřijde úderem 18 (nebo jiného konkrétního okamžiku).
Nicméně, já mám ze svého okolí zkušenost, že lidé ve věku 18 - 20+ úspěšně uspořádají skautský stanový tábor se vším všudy, od zajištění prostoru, všeho vybavení, přes vymýšlení programu, vaření až po řešení zdravotních problémů a zvládnou to bravurně.
Vlastní rodinu by také zvládli, kdyby museli.
Je pak poněkud legrační, když přijdou do školy a nesmí si pomalu ani dojít o přestávce koupit svačinu.
|
| Buřt |
|
(2.8.2023 13:45:25)
Musím se přidat k Ropuše, sama si vzpomínám, jak jsem vnímala ten konec střední školy jako nedůstojný. Už jsem chtěla být velká, řešit si věci sama, a ne aby mě někdo peskoval kvůli přezůvkám apod. Přechod na Vš byl pro mě velký krok ke svobodě.
S tím rodičovstvím - fakt si myslím, že člověk dozraje, když to dítě má. Pokud není fakt úplný střevo. Já jsem otěhotněla ve 23, do té doby jsem byla hodně rozjetá, ale příroda se postarala, abych dostala rozum. Prostě jsem dospěla.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 13:47:13)
Oba moji kluci vnímali ten konec střední nedůstojně. Mladší bude maturovat tenhle rok, ale už se vidí úplně jinde, věci k maturitě ho dávno nezajímají a klasická docházka do školy už vůbec ne.
|
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 14:07:11)
Burte, mně teď konec SŠ vůbec nepřipadal nedůstojný, já jsem tam chodila strašně ráda a ten konec jsem obrečela. Kvůli přezůvkami mě nikdo nebuzeroval, pro mě bylo přirozené se přezouvat, být celý den v botách mi vždycky vadilo. Přezouvat se doma, přezpívala jsem se v práci. Přechod na VŠ pro mě nebylo žádné osamostatnění. Bydlela jsem stále doma, přednášky i cvika byly povinné, ještě jsme měli povinné brigády, musela jsem jet dvakrát na brambory, jednou pracovat v továrně na fréze, i přes rok jsme museli občas do továrny nebo JZD. Žádná svoboda nenastala. Musím tedy říct, že ani když jsem po VŠ musela do práce, tak jsem se necítila svobodná, na mateřské taky ne. Svoboda nastala až teď v důchodě, kdy se celé dny jen povaluju, vstávám kdy chci, dělám si co chci, to je pravá svoboda. Musím říct, že já jsem moc ráda chodila do školy, bavilo mě to tam, těšila jsem se na kamarádky, bylo to moc prima, daleko lepší než otrokárna v práci. Doma jsem měla uvařeno, uklizeno, nakoupeno, vypráno, vše zaplaceno, o nic jsem se nemusela starat, jen jsem si užívala. Období na SŠ bylo nejkrásnějším obdobím mého života.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 14:12:02)
Huso,
já se teda taky těšila na svobodu po SŠ.
A jako svobodu jsem to cítila. Nemusela jsem vstávat, většinou, nemusela jsem se učit věci, co mě vůbec nebavily, mohla jsem se flákat kdekoli do rána, chodit domů. kdy chci , lehnout si špinavá na postel, nepřevlíkat se, spát přes den,neuklízet, když se mi nechce, nejíst, když se mi nechce , vodit si k sobě, koho chci a kdy chci, dělat si, co se mi zachce
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 14:23:19)
Federiko, to já tedy nemohla nikdy. Na VŠ jsem musela vstávat na přednášky a cvika byly kolikrát do sedmi večer. Vše povinné. Musela jsem se učit věci, které mě absolutně nebavilo, protože to, co jsem chtěla studovat, bylo pro mě nedostupné. Válet se oblečená v posteli a vodit si domů kohokoliv mě absolutně nelákalo. Poflakovat se někde po hospodách a mejdanech taky ne. Alkohol jsem nepila. Celý život jím třikrát denně, protože v tu dobu mám hlad. Milovala jsem večer v deset si zalézt do postele s knížkou . Dělám to dosud. Nejhorší období bylo, když jsem musela chodit do práce a doma se starat o domácnost a děti. To jsem byla totálně vyčerpaná a vůbec se mi můj život nelíbil. Nejhorší období mého života.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 14:56:22)
Huso, já zas všechnu tu anarchii milovala a těšila se na ni A na ranní cvičení nebo přednášky jsem nechodila, i když byly povinný. Pak jsem občas naklusala, když už to hořelo A studium mě bavilo, protože to už jsem si vybrala, co chci studovat, konkrétně.
|
|
|
|
| Federika |
|
(2.8.2023 14:12:48)
Ale musí říct, že o věku to asi vždycky není. Já maturovala v 17...
|
|
| Koníček mořský | 
|
(2.8.2023 14:23:23)
"Období na SŠ bylo nejkrásnějším obdobím mého života."
To je hezké a zajímavé vnímání. Pro mě teda všechny školy byly neskutečný opruz a ještě neskutečnější nesvoboda. Školy to byly různé, různí lidé - spolužáci i učitelé, různé přístupy, různé obory, ale vždycky opruz. Kamarádky taky byly, samozřejmě, ale ty ten opruz nemohly vyvážit. Učení mučení, zkoušení, prezentace před třídou, kolektivy, vím, že nic nevím, panika, že něco neumím něčemu nerozumím, nejistota, zda to zvládnu, na nic nezapomenout, všechno pochopit, naučit se, prodat.... Vždycky, když jsem nějakou školu úspěšně ukončila, měla jsem největší chuť zařvat FREEEDOM (Jako Statečné srdce W.Wallace).
To samé doma. Taky nic moc svoboda, i když jsem svobody měla, až z toho některé tady (třeba Blanku) chytá psotník.
Takže největší svoboda je mít vlastní domácnost, tolerantního a inteligentního partnera, mít svobodu i v zaměstnání (nejlépe ve státním), tolerantního a inteligentního šéfa...
No a na ten důchod se taky těším, ještě jak to tady Husa popisuje....To bude teprve freedom  Tak hlavně zdraví  ( to přeju sobě i vám)
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 14:33:12)
Koníčku, já jsem do školy chodila strašně ráda, učení mi šlo a bavilo mě to, nikdy jsem nezažila pocit, že tomu nerozumím, že nevím, co dělat. Strašně ráda jsem se dozvídala nové věci, vsakovala jsem to jako houba. Naopak v zaměstnání jsem se vždy cítila jako v otrokárne, celý den být někde zavřená, dělat věci, které mě nebaví, nejdou mi a ještě mít strach, co se stane, když udělám nějakou chybu. Žádné kamarádky, žádné veselé přestávky, jen samá otročina. A doma nákupy, vaření, úklid, starání se o děti, nic z toho mě absolutně nebavilo. Celé dny jsem se musela jen pachtit a namáhat, žádná radost, ani chvilka jen pro sebe. Kolikrát jsem zoufalstvím brečela. Fujtajbl, jsem ráda, že to mám za sebou!
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(2.8.2023 14:44:55)
Já mám kamarádky a veselé přestávky i v práci. To mi přišla větší otročina ve škole, ani na záchod jsem nemohla, když se mi zrovna chtělo, jíst a pít taky ne.
|
| Monika |
|
(2.8.2023 14:58:52)
Já jsem se cítila poměrně dobře i ve škole, i později v zaměstnáních (samozřejmě nová práce je vždycky stres). S lidmi nebyl prinicipální problém nikde (samozřejmě v každém větším kolektivu se může najít někdo, s kým si člověk nesedne).
Je fakt, že ve škole "zase o tolik nešlo", stres v práci byl hlavně v prvních asi 5 letech náročnější než ve škole (já jsem byla dobrá studentka), na druhou stranu dodnes mám tady často zmiňované hnusné sny o zkoušení na SŠ, chybějící zkoušce na VŠ, na dnešek se mi dokonce zdálo o přijímačkách na VŠ (nějaký dějepis), ze kterých jsem měla šílený pocit a výčitky, že jsem odbyla přípravu - tolik nepříjemných snů o práci jsem neměla nikdy, i když by se takové taky našly (obvykle se mi zdá "na téma" minulých zaměstnání, ne současného)
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 15:24:55)
Já jsem taky vyloženě nebyla propadlík, spíš průměrnej žák s občasnými výkyvy, ale ten pocit fatálnosti u různých zkoušek a testů, to mám taky v různých zlých snech. Tu hrůzu, že to nejde, neumím, něco jsem přeskočila, zapomněla jsem někam dojít nebo se někam přihlásit a teď už je pozdě, a že bude ostuda, veřejné znemožnění, spousta hrůzy a bezvýchodnosti. Pocit, že jsem v pasti.
V práci mám pocit větší svobody, než ve škole. Snad úplně ve všem. Dost jsem se kvůli této svobodě nadřela, vím, že úplně všude to možné není, taky nemám úplně zlatý důl. A taky vím, že někomu sedne jinej druh svobody, já třeba neznám přijít domů s čistou hlavou.
|
| Buřt |
|
(2.8.2023 15:32:32)
Taky cítím mnohem víc svobody v práci. Minimálně mám pocit, že jsou rádi, že tu jsem. Ve škole se člověk cítil spíš na obtíž.
A hlavně je spousta způsobů obživy, vždycky se to dá změnit. Kdežto střední školy se od sebe zas tak neliší.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 15:40:56)
Já jsem měla svobodu ve škole (VŠ) i v práci. A když jsem měla s prací pocit, e to začíná jít do svobody zdrhla jsem k něčemu jinýmu. Miluju svobodu.
|
|
|
| Kaliope X |
|
(2.8.2023 15:37:40)
Já byla vždy líný flákač a procházela převážně jen na základě odposlouchaného ve třídě. Krom nenáviděné němčiny, tu jsem opisovala a dle toho, jak se mi to povedlo, jsem měla vyznamenání nebo ne Můj "nezodpovědný" přístup mi procházel i na VŠ, sem tam jsem si něco zopakovala, ale i tak stále bez velkého učení, a to včetně státnic.
Za mě studentský život naprosto pohodová věc. Já tehdy prohlašovala, že pokud by mi za to někdo platit, tak budu studovat až do důchodu Žádné starosti a o finance postaráno rodiči
Spokojená se životem jsem byla i nadále, ale ta bezstarostnost už tam nebyla, když už jsem se musela živit sama
|
|
|
|
| Rigel |
|
(2.8.2023 15:40:56)
"To mi přišla větší otročina ve škole, ani na záchod jsem nemohla, když se mi zrovna chtělo, jíst a pít taky ne."
Inko, svatá pravda ) Když se nad tím tak zamyslím, tak by mi asi bylo lépe, kdybych mohla třeba od deseti do práce . Nemyslím samozřejmě vykořisťování dětí jako někde v rozvojovém světě. Ale ve škole jsem trpěla, na každém stupni, stresem a někdy divnými pedagogy. Proti práci doma nebo na brigádě jsem nic neměla. Takže, kdybych mohla v deseti pracovat, třeba prodávat občerstvení , nebo, ještě líp, KNIHY ! Papirnictví ! tak bych si žila S tím, že musím vstávat , plnit docházku, s tím jsem problémy neměla.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 15:42:45)
Mě teda některý hodiny na gymply a hlavně pak na vejšce vyloženě bavily. Vždycky mě mrzelo, že už končí.
|
|
| sally | 
|
(2.8.2023 18:05:05)
Rigel,
někde jsem četla, že to je rozdíl mezi klukama a holkama... holky se ochotně učí zhruba do puberty a pak už chtějí do světa do praxe... kluci do puberty blbnou a potřebovali by lítat po venku a učit se praktické věci (že by je bavilo naučit se s nářadím a tak) - a pak by na to dávali nadstavbu teorie... povinná školní docházka od šesti do dvaceti nevyhovuje NIKOMU....
|
|
|
|
| Monika |
|
(2.8.2023 14:52:52)
Huso, ty tohle píšeš opakovaně a mně to přijde strašně smutné - za celý život nemít práci, ke které bys neměla alespoň neutrální vztah nebo tam nebyl alespoň dobrý kolektiv a necítit se dobře ani doma s rodinou. Jasně, že je to ovlivněno obdobím depresí (fakt by mě zajímalo, co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce - ty tvé hrozné pocity ze všeho nebo deprese), ale přeci jen - prožít celý život od konce VŠ do důchdu v tak hrozných pocitech - přemýšlela jsi, proč to bylo? Ty vzpomínáš na své dětství jako na úžasné (i když si zmiňovala dost pro mě divných okolností), ale proč tedy potom následovalo tolik hrůzy?
|
| Buřt |
|
(2.8.2023 14:55:20)
Ja mam vzdycky potrebu Husu obejmout, kdyz to ctu. Tak malo radosti!
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.8.2023 15:29:31)
Taky mě to vždycky mrzí, když to čtu.
|
|
|
| *Kate* | 
|
(2.8.2023 15:48:23)
"Ty vzpomínáš na své dětství jako na úžasné (i když si zmiňovala dost pro mě divných okolností), ale proč tedy potom následovalo tolik hrůzy?"
Mě takhle zvenku přijde, že Husu prostě až do dospělosti doma chránili a nepřipravili na povinnosti, které bude muset převzít - a pak následovala srážka s realitou.
|
|
|
| Čumča. | 
|
(2.8.2023 16:15:12)
Stará Huso, mě přijde, že takhle vypadá, když člověk ustrne v poloze "nedospělost", na škole je všechno nalinkované, předem dané - potom přijde doba, kdy si naopak o všem rozhoduješ sama (platit daně, vybrat si zaměstnavatele, řešit bydlení, vést svou domácnost, uvažovat o případném mateřství atd.). Už neexistuje přesně daný rozvrh.
Je neskutečná škoda, když někoho baví vzdělávání, aby dělal celý život práci, co ho bytostně prudí. 
|
|
|
| *Kate* |
|
(2.8.2023 14:33:35)
"... na nic nezapomenout, všechno pochopit, naučit se, prodat..."
...
...mít svobodu i v zaměstnání (nejlépe ve státním), tolerantního a inteligentního šéfa...
No a jsi teda v tom zaměstnání za těchto okolností vůbec k něčemu? Přece i tam je potřeba podávat výkon, čili na nic nezapomínat, učit se, prodávat to - nebo ne?
|
|
| Begonie | 
|
(2.8.2023 16:16:36)
Ale jdi ty brebto. Tvoje svoboda je mi zcela u zadku, navic ti neverim ani slovo. Do varu me privadi akorat tvoje vecny vytahovani a bezduvodny kritizovani ostatnich. Ale jestli si potrebujes vylepsovat sve pocity a zivutek na anonymnich diskusich, tak co uz s tebou  
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 16:25:25)
Blanko, ty Koníčkovy postřehy jsou takové bohémsky rozevláté, ona popisuje spíš nějaké nastavení mysli, které se snaží vyznávat, než svou realitu Ale to není nic proti ničemu - každý má asi jinou představu, co chce prezentovat
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 18:07:42)
Huso, nojo, když ty holt máš náturu romantické princezny, která nikdy nevyroste
V reálu ses postarala všechna čest, ale asi by ses bez toho i obešla.
Nevím, kolik je takových, podle mě většina mladých lidí touží po větší samostatnosti.
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 18:27:29)
Ropucho, já si ten pocit vykročení do neznáma po maturitě pamatuju - klepala jsem se strachy, najednou bych i ráda zůstala na škole, kdyby byl ještě jeden ročník - přitom to bylo doma nesnesitelný, ale až chorobně jsem se bála z toho vlaku vyskočit
A pak jsem to udělala: sbalila si tašku, odešla z domova, rozvíjela vztah s klukem, po kterém jsem logicky v tu chvíli požadovala víc než předtím, našla si práci, jezdila po přijímačkách a dělala dvanáctky ve fabrice - a bylo z toho jedno z nejhezčích lét. Ale ta radost z volnosti přišla až s odstupem, docházelo mi to celé až s odstupem, do té doby jsem rutinně kladla jednu nohu před druhou, abych se osamostatnila.
Ale než jsem se pohnula z místa, stála jsem se staženým zadkem a husí kůží. Bylo mi 18, mentálně jsem byla tak na 15.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 18:30:05)
Mně bylo ještě 17, absolutně jsem nepřemejšlela, jak jsem na tom mentálně, ale těšila jsem se na to, že "konečně život"
Utéct z vesnice a Prahaaaa
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 18:49:23)
Federiko, to je holt na lehkost bytí Já ji neměla...nebyla jsem pro novou životní etapu vyzrálá a připravená.
Ale bylo nás víc a pečlivě jsme to před sebou skrývali.
Nicméně ano, kdo měl navíc velkou podporu rodiny, ideální zázemí, ten zažíval i evidentní euforii
|
| Federika |
|
(2.8.2023 18:52:35)
Tak, jak se t vezme Já měl podporu takovou, že mě nechali. pustili a dál už nikterak neřešili Ani finančně an jinak. Ale já to tak chtěla.
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 18:56:09)
Federiko, bylas zralá, ve správnou dobu se ti otevřely ty správné dveře do nové etapy, tak to má být
|
| Federika |
|
(2.8.2023 19:00:34)
Nová etapa, to je hezký označení.
Měla jsem v životě spoustu "etap". Vždycky když mám pocit, že něco neběží tak, jak se mi líbí, rozhodnu se pro "čáru". Jasně teď už si nemůžu dovolit dělat čáru úplně za vším, ale v tom věku jsem klidně mohla.
Prostě škrt, znovu, jinak, líp.
To říkám vždycky i svým dětem, nejhorší je, promarnit život, promarnit ho časem, který bych měla, chtěla ,prožít jinak. Když se t něco nelíbí, když jsem nějak nešťastnej, změň to. Teď hned.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.8.2023 21:00:56)
Ty jsi úžasná osoba, kdyby takoví byli všichni, byl by svět veselejší.
|
|
| MM, 2 kluci |
|
(6.8.2023 23:14:38)
Federiko, já to mám taky tak podobně - když třeba v práci cítím že už to není "ono", není mi tam dobře, a přes snahu to nejde změnit - tak si najdu něco jiného. Vždy to vyšlo, nedokážu si představit setrvat někde, kde mě to deptá.
Jinak období gymplu bylo fajn, Vš pak taky, akorát některě věci bych zpětně udelala jinak, trochu jsem podléhala trendům ve své tehdejší bublině...
To období "anarchie" jsem měla taky... takové to, že teď si konečně můžu dělat co chci, nebo si aspoň tak připadám...
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 23:45:30)
Federiko, přesně tak
Žádný stažený zadek, žádná husí kůže, konečně otevřené dveře a hurá život Mně se do toho ještě strefil společenský převrat, takže euforie nekonečná, svět doslova u nohou
Nejkrásnější rok v životě byl první rok VŠ, právě pro tu svobodu, kterou jsem do té doby nepoznala. Po všech stránkách.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.8.2023 12:03:30)
Jo, přesně. Hurá život. U mě umocněno zaměstnáním už od července po maturitě, a vlastními penězi a bydlením , byla jsem bohatá , s mámou jsme byly chudé, sama na dvě děti, taky se jí přece jenom muselo ulevit, měla mě úplně finančně z krku.
V 18 letech jsem měla na starosti 25 pacientů, píchala jsem injekce, odebírala krve, asistovala u výkonů, měla jsem za všechno zodpovědnost, nikdo se se mnou neparal, fascinuje mě že dneska jsou to "děti" a nemají rozum.
|
| K_at |
|
(3.8.2023 12:19:20)
Evelyn, hele, zase i za nás nebyl každý 18letý prudce samostatný. Já byla třeba hodně stydlivá a nejistá. Takže nadšené vrhání do samostatného života úplně nebylo. A třeba tvou nemocniční odpovědnost bych nezvládla ani dnes. A jsou i teď mladí, kteří jsou v 18 zralí, samostatní atd. A někomu to trvá do 22,25 třeba.
|
| Monika |
|
(3.8.2023 14:17:56)
Kat, stydlivý a nejistý je kde kdo (třeba i ve třiceti), rozdíl je v tom, jestli to nějak překonává (protože chce nebo musí) nebo za něj řeší raději věci maminka nebo kdo. Kamarádka učí na VŠ a je kolikrát v šoku z toho, že za některé studenty vyjednávají okolnosti studia rodiče (ale je jich teda málo). Já se taky v osmnácti po maturitě styděla telefonovat cizím lidem, měla jsem stres jít někam poprvé, představovat se atd. Ale co mi zbylo, když jsme chtěla studovat VŠ, jsem z malého města, z rodiny nikdy nestudoval a nemohl mi poradit, natož aby za mě něco vyřizovali. Prostě jsem se musela postarat a telefonovat a zajít, kam bylo potřeba (a najít si to na papírové mapě, papírovém jízdním řádu, v telefonním seznamu, zjistit osobními dotazy ...) sama. Je to asi podobné, jak tu někdo psal, že když máš v 18 dítě, tak to holt naprostá většina lidí nějak dá, i když do té doby "nic nemuseli" ...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.8.2023 14:35:09)
Taky jsem stydlivá, ale konstelace byla daná, tak jsem se zařídila.
Jinak by máma ještě do mých 55 stála mezi dveřma se stopkama, jestli jdu včas , a musela bych prosit o každý ples, protože její byt, její pravidla a komu se to nelíbí, být tam nemusí. Na druhou stranu jsem od 12 suplovala druhého dospělého v domácnosti, už jsem měla dost.
|
| Federika |
|
(3.8.2023 14:50:55)
Tak je pravda, že když holt musíš, tak musíš.
Spousta "dětí" se nechá vézt, klidně to nechají na rodičích, tak co, když to za ně vyřídí...
V momentě, kdy by museli, udělali by to a většinou bez problémů. Nebo s problémama a co, vždyť tím se člověk učí
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.8.2023 14:59:39)
Federiko, souhlas.
Možná to dnešní rodiče tak hrotí, protože byli sami hození do vody, tak rozmazlujou.
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:04:04)
To nevím, Evelyn, mě rozhodně do vody hodili a svý děti nepřepečovávám.
Možná je to někdy těžký, pro ty rodiče, uvědomit si, že svůj úkol už jaksi splnili a teď je to na těch dětech.
Já je můžu vyselchnout, upéct bábovku, když přijdou a politovat,jak je ten svět blbej, když náhodou blbej je...
|
| TaJ | 
|
(3.8.2023 15:14:19)
Federiko, jo...a my jsme zase s bráchou byli celkem opečovávaní a oba svoje děti taky tak nějak přiměřeně opečováváme...takže je to různé, někdo se řídí vzorem z domova a někdo to chce naopak dělat jinak...
|
| 77kraska |
|
(3.8.2023 15:20:22)
Mne treba matka prepisovala na psacim stroji diplomku (80.leta), ona je byvala sampionka v psani na stroji a mela to hned, ja bych se s tim tehdy mořila mesice, s tim prepisovanim, tehdy jsem jeste neumela psat na klavesnici a pocitace lidi doma nemeli...ona prepisovala diplomky vice pribuznym
no a celkove mi rodice pomahali radou jeste daleko v dospelosti, kdyz se resilo neco v praci...teda za revoluce v roce 1989 mi radili, at se drzim zpatky, ze rezim nepadne, to se zrovna spletli
obecne se v nasi rodine dost pomahalo, i v sirsi rodine, ale spis pred rokem 1989, kdyz bylo potreba si pomahat, protoze byl nutny "socialni kapital", kdo mel kde jake kontakty, sehnat stavebniny nebo knizky apod.
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:25:57)
Sedmi,
mě naši přinesli balík čistých papírů
Ve čtvrťáku na gymplu.
U vejšky už netušili vůbec, co kdy kde dělám, co vlastně studuju a jak.
Ale na promoci přišli.
|
|
| Monika |
|
(3.8.2023 15:27:01)
Tak přepsat někomu diplomku není žádné rozmazlování - matka nebo někdo jiný to udělá z lásky zadarmo, když má chuť a možnost (moji diplomku přepisoval tehdejší přítel, měl v práci počítač a dost času) nebo za to můžeš někomu zaplatit. Stejně tak někomu třeba otec nebo bratr vyrobí poličky nebo stůl (protože to umí a chce udělat radost) nebo holt si "dítě" koupí/zaplatí výrobu na míru. To je něco jiného, než chodit za dospělé dítě vyřizovat jeho záležitosti spojené se studiem VŠ nebo pokutu za jízdu na černo nebo mu shánět zaměstnání - ledaže to dítě má nějaké disfunkce nebo zdravotní potíže ...
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:32:01)
Já se teď vyděsila, mladší syn (18) bude příští rok maturovat,ale co se týče školy, vyřizuje si dávno všechno sám, já už o ničem nevím. A teď mi přišlo cosi, že se musím někam registrovat a něco zaplatit, týká se to koleje v Americe nebo nějaký platformy. Je tam napsáno:" váš "teen"...
Tak píšu synovi, která je zrovna v Americe, co to má bejt, proč si to nevyřídí sám a on mi se smajlíkem napíše:" Mami, já jsem dospělej jen v Evropě..."
|
| Kaliope X |
|
(3.8.2023 15:40:54)
Federiko nebude to pomoc s vyřizováním přihlášek ve Státech? Přišlo mi něco podobného, taky nechápu, proč takové maily dostávám i já
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:48:43)
Jo, nějakej College Board, já stejně nevím, co s tím....Ještě před pár týdny tvrdil, že chce asi bakaláře studovat tady, protože magisterský, inženýrský atd studium může už pak na stipendium sehnat v zahraničí líp, i a ty nejlepší školy.
A teď je v Americe, už od června a psal nám, že by se tu ais tři roky nudou ukousla, tak že chce stipendium na sport a že vybírá školy v Americe. A že tedy přijede odmaturovcat, ale upozorńuje mě, že celej rok bude n zahradě střílet (lukostřelba), aby měl výsledky a mohl žádat o to stipendium. Já tomu vůbec nerozumim, j fakt, že nemůžu vylézt normálně na zahradu, v jednom kusu mi tam lítají šípy kolem hlavy, tak logicky nadávám. Ta ale 60 tisíc dolarů na semestr nemám, asi zkusím vydržet ty šípy
|
| Monika |
|
(3.8.2023 15:57:20)
Federiko a on doteď z toho luku nestřílel a našel si to jako nový sport a hned věří ve sportovní stipendium (já nevím nic o lukostřelbě, možná to fakt stačí dělat krátce, když jsi talent)? Jinak tedy sportovní stipendium je hodně dobrá věc pro studium v USA, to jo
|
| Federika |
|
(3.8.2023 16:00:16)
Ne, jen tak loni si koupil luk a střílel si.
Je ale fakt, že on je sportovně hodně nadanej, jde mu všechno, na co sáhne, cvičí denně,posiluje, běhá, hraje fotbal...A taky vím, že co si vezme do police, to mu vyjde, protože si pak za tím jde jako buldozer. Byl takovej vždycky.
Zs ale neumí splachovat, no
|
|
|
| Kaliope X |
|
(3.8.2023 16:01:55)
Tak u nás dítko o ČR uvažuje jedině až jako o poslední možnosti, ale ví, že peníze si musí sehnat samo. Jen nejde přes sport, ale další a další aktivity, takže to vypadá, že bude domů z intru létat ještě méně často, než jsem doufala.
|
| Federika |
|
(3.8.2023 16:04:54)
On chce studovat specifickej obor a už teď se seznámil s některými profesory, knzultoval, který školy jo, který ne,asi by mu i pomohli po tom bakaláři ...Já myslím,že chce jen větší dobrodružství, jinak by to klidně odložil až po tom bakaláři, pak je fakt mnohem lepší šance, finančně. A ten sport nevím, no, mluví o Princetonu, na ten fakt peníze nemá, nemáme.
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(3.8.2023 15:34:04)
Moniko, ja znam i 50-lete lidi, za ktere veci vyrizuje 70-leta matka, vylozene na uradech, ne ze jim prisije knoflik nebo uvari veceri
tam to je fakt uz selhani, rekla bych
|
|
|
|
| Beat |
|
(3.8.2023 15:20:43)
Vždy jde o srovnání s někým. Já jsem podle někoho docela drsná matka, podle jiného jim cestu umetám. A hlavně je to nepřenosný, do úzkých rodinných vztahu málokdo vidí. Takže tyhle hodnocení “miluju”. Podstatný jsou vztahy a až pak výsledky. A hlavně to jde ruku v ruce. Tam, kde jsou dobry vztahy jsou pak i dobry výsledky. Přičemž výsledkem nemyslím červený diplom, ale životní uplatnění ke spokojenosti jedince.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(2.8.2023 14:12:58)
Burte, s tim nesmyslnym pozadavkem na prezouvani ve skole se mi vybavila historka, kterak jsem se ve svych temer 30 letech sla domluvit ohledne studia druhe SS a prvni zazitek byl stret s reditelkou, ktera me potkala na schodech a bez odpovedi na muj pozdrav hned zacala resit prezuvky😂 Nastesti uz dneska tohle nebyva.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 17:58:41)
"Já jsem otěhotněla ve 23, do té doby jsem byla hodně rozjetá, ale příroda se postarala, abych dostala rozum. Prostě jsem dospěla."
Ano. A když ten důvod k dospění nepřijde, může se stát, že člověk zůstane rozjetý hluboko do středního věku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 11:52:53)
Evelyn, já si na základě celoživotního pozorování myslím, že vztah k udržování domácnosti je věc nátury a dril v dětství je celkem lhostejný.
Životně nezbytné minimum udělá každý, ať byl v dětství trénován nebo ne.
A dál dělá každý to, co chce, co ho baví, v čem vidí smysl. A to se rychle a snadno naučí, když má vlastní vnitřní motivaci. Když motivaci nemá, nebo si naopak nese znechucení z povinnosti z dětství, dělat to nebude.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 10:53:53)
Federiko, jsou i děti, který to prostě neudělají. Mým dětem by to bylo taky blbý. Dcera doma moc neudělá, ale studuje a má brigády ze svého oboru, takže maká na sobě.
Ale už jen tady na Rodině byly takový příběhy, že dítě nedělá nic a vyhodit ho nemůžou. To snad ani ze zákona nejde? Jestli je holka líná, tak bude radši poslouchat kecy.
|
| Monika |
|
(2.8.2023 11:10:27)
Evelyn, tak vyhodit dospělé dítě, které se nepřipravuje na své budoucí povolání a je zdravotně O.K. (tj. nějaké práce schopné) rozhodně můžeš. Ale je to samozřejmě těžká věc a považuju za normální, že se člověk jen tak neodhodlá, obzvlášť ne vyhodit "na ulici".
Patřím teda k těm, co si těžko představují, že mi vlastní dítě do očí řekne, že nemíní ani studovat ani pracovat a trvá na tom, že bydlí doma a já ho mám živit, šatit atd (kdyby mi to řeklo, měla bych možná tendenci vyvléct ho na tu ulici hned, akorát že třeba syn měří skoro 2 metry ). Spíš si umím představit, že dítě všelijak slibuje a vzbuzuje naději, že se buď vrátí do školy, najde si jinou školu, bude pracovat ... takže rodič chce věřit a věří, že to bude lepší a situace se vleče.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:13:59)
Moniko, asi tak.
|
| Beat |
|
(2.8.2023 11:20:59)
babi, doučování JE fajn, ale mělo by k němu dojít na základě osobní iniciativy. Takže mně přijde nanic, když já budu hledat dospělému dítěti doučování a ono mi pak řekne, že ji stejně nemám do ničeho mluvit. Vždyť to je na hlavu.
Snažila bych se v klidu, bez spěchu, pomocí otázek dítě rozpovídat a možná jemu samotnému potom, co něco vysloví nahlas, dojde co chce, jak to vidí, nebo že si prostě vůbec sama se sebou neví rady, a o tu pomoc si pak i řekne.. atd. Někdy něco sami o sobě nevíme a zjistíme to, až když se nás někdo na něco zeptá a my to poprvé řekneme nahlas..a pak nám to docvakne. Ale k tomu je třeba bezpečné prostředí a klid v naslouchání.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 11:30:41)
Beat, jistěže osmnáctiletému (ono ani mladšímu) člověku nemá smysl vnutit doučování befelem.
Ale za předpokladu, že sám má zájem školu vystudovat, má zájem zkouškami projít, ale nedokáže v sobě vydolovat vůli a disciplínu k učení.
Já sama jsem celoživotní beznadějný prokrastinátor, ve spojení se zmatky dospívání to bylo obzvlášť náročné.
Umím si představit, že nátlak a lamentace jsou v takové situaci zcela neúčinné, ale citlivá pomoc může být účinná a vítaná.
|
|
| babi_ | 
|
(2.8.2023 11:34:42)
Beat, tak pořád lepší, když to doučování sežene a platí rodič a dospělé dítě to jen přijme, než nic.
Rozhovor a naslouchání dobrý, ale přečti si zakládající příspěvek...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:37:25)
Dospělá ženská by si měla o pomoc říct, ne čekat, že se maminka postará a ještě dělat fóry, že se nestará dost dobře.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 11:57:48)
Evelyn, "měla by"... Ono ideálně by "mělo být" ledacos, ale realita je obvykle složitější a méně dokonalá.
Tady vůbec neznáme kontext, jak celá rodina funguje (nepadla zmínka o otci například), jak dívka vyrůstala, co všechno řeší... Neschopnost úspěšně studovat bude pravděpodobně jeden střípek z celé mozaiky.
|
|
|
| Beat |
|
(2.8.2023 11:44:31)
babi, četla jsem. Matka tam dokonce zmínila slovo nenávist k vlastnímu dítěti. Tak si dovedu představit, že klid a rozum se u nich teď moc nevyskytuje. Neříkám, že to není pochopitelné. Ale iniciativa by měla vyjít od dítěte. Minimálně aby řeklo: poraď mi, pomoc mi..O tom, že bych doučování neplatila, jsem nic nepsala. To jo, peníze bych dítěti dala. Ale jen za předpokladu, že uvidím nějakou snahu to řešit. A říct: pomoc mi prosím t najít nějaký doučování" snaha je. Ale neběhala bych za ní do pokoje s kontakty v případě, že by mi dcera řekla, že je to její věc a nemám se jí plést do života.
|
| vlad. | 
|
(2.8.2023 11:51:52)
Beat, nemyslím, že je to opravdová nenávist, spíš pocit beznaděje, zoufalství, asi to dokážu pochopit. Je třeba se nadechnout a v klidu nastavit aspoň nějaká pravidla a potom na nich trvat.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 16:03:44)
já souhlasím s Beat a ta slova o pocítěné nenávisti mi přijdou závažná
já bych se učila se dcerou, prokrastinace je diagnóza a možná ji nezvládne překonat sama, je jí sice 18, ale je to evidentně nevyzrálé dítě
|
| Begonie |
|
(2.8.2023 16:28:25)
A co by se vubec stalo, kdyby ten reparat neudelala? Vyhodi ji ze skoly? Nebo propadne do nizsiho rocniku? Kamaradky dcera takhle propadla na konci tretaku, ale ne znova do tretaku, protoze nejak na ty skole ten jeji obor otevirali jen ob rok, ale skoro ve 20 se znova ocitla ve druhaku. A nechtela tym byt s lidma, co nezna, jeste s vidinou 3 let pred sebou, tak z ty skoly odesla. Ale se zakladnim vzdelanim nasla praci jen v nejakem zverimexu a moc stastne teda nevypada. Jenomze ona nejak vubec nevi, co by mela delat. Zadna skola ani obor ji nezajimaji, zadnou praci vysnenou nemela, vlastne nikdy nenasla nic, co by ji bavilo a zajimalo.
A to je myslim pak opravdu problem. Kdyz vic, co chces, tak se to skoro vzdycky da nejak udelat, skolu muzes studovat treba ve 40, vysnenou praci delat kdykoliv, ale kdyz nechces nic, tak se pak tezko hleda motivace.
|
|
|
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 10:36:49)
Oblečení ne. Je jasný, že svoje dítě nevyhodíš z bytu a ledničku před ním nezamkneš, ale dál bych se nestarala. Spíš tedy se snažila domluvit příspěvek na to bydlení (i provoz pračky atd...), což by "hodné" dítě mělo mít snahu dodat.
|
|
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 10:28:33)
Tak ona muze mit "Fobii z neuspech" kobinaci treba s poruchou nepozornosti.. To vsechno je mozne. Ale to ze nedodrzuje dohody to neomlouva.
|
|
| Renka + 3 |
|
(4.8.2023 8:07:28)
Možná to může být i nějaká deprese? Kamarádky dcera byla něco podobého, ze školy odešla, ale šla potom pracovat, byť se základním vzděláním. Do skladu. Musela se dát psychicky dohromady. No a od září začne zase studovat, ale dálkově a opět od začátku, je otázka, jak to zvldáne. Ta dřina ve skladu pro ni byla motivace.
|
|
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 10:22:28)
Tak předpokládejme, že je to normální soudná osoba, které se jenom nechce učit, a jinak se chová a bude chovat přiměřeně situaci. Není každý ignorant školní výuky hned rozený vyžírka.
|
| Lenka Pražanda |
|
(2.8.2023 10:39:40)
Já tohle vidím u kamarádky. Dítě na školu dlabe, protože ho to nebaví, chodit tam nechce a je mu 18, takže ani nemusí. Do práce taky nechce. Občas jde na brigádu, aby mělo na svojí útratu, protože od mámy peníze nedostane. Doma moc není, nic tam neudělá, protože je přeci plnoleté, takže nemusí poslouchat, nemusí nic. Domluva nefunguje, křik nefunguje, nic nefunguje Situace nezáviděníhodná. Jenom se ptám, jak donutíte dospělého člověka, který nechce?
|
| vlad. |
|
(2.8.2023 11:36:15)
Lenko, asi nedonutíš. Pokud by to bylo delší dobu jak popisuješ, nepřipravuje se na budoucí povolání, pořádně nepracuje a nepřispívá na provoz, doma nic nedělá, nevidím důvod, proč si ničit nervy. Ať si najde podnájem nebo spolubydlení a financuje si to sám.
|
|
|
|
| MaMar | 
|
(2.8.2023 11:13:03)
Lenko, nechuť k učení nemusí znamenat, že dítě bude líné pracovat. Měla jsem to takhle s pěstounským synem, nedodělal ani jeden ze dvou učňáků, z prvního se nechal vyhodit kvůli neomluveným hodinám, obor ho nebavil. Na druhém nešel na reparát (ke kterému tedy přispěla online "nevýuka" v covidovém roce). Na brigádách, které si sám zařídil, ale dokázal makat od rána do večera. Pár dní po 18. narozeninách se sbalil a odjel do zahraničí (měl tam známé, kteří mu pomohli v začátcích). Byla jsem se tam za ním teď nedávno podívat - pracuje, nějak už se domluví, bydlení a to, co nutně potřebuje, si zaplatí. A z kluka, který byl věčně v opozici, je už (skoro ) mladý muž, který má na spoustu věcí docela rozumný pohled (i když zatím spíš teoreticky )
Je teda fakt, že u tohohle dítěte jsem jeho studijní selhání vzhledem k jeho historii a možnostem chápala snadněji, než kdyby šlo o vlastní děti. Ale i ty si šly v podobném věku vlastní cestou, která byla trochu jiná, než moje představy.
|
| Rigel |
|
(2.8.2023 11:32:38)
"Lenko, nechuť k učení nemusí znamenat, že dítě bude líné pracovat."
ano, s tím úplně souhlasím. I když jsem mívala silnou nechuť k učení, tak jsem nemívala problémy pracovat ( na brigádách na zš, sš, ani při vš ,kde to už bylo trvale po celý rok )
režim pracovat je jiný, než učit se ( kdy třeba nerozumím, nebo mám obavy že na to nestačím, nebo jen prostě neumím se učit )
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 9:27:01)
No tak se může živit jako modelka a/nebo se dobře vdát.
Jestli argumentuje tím, že je jí 18 a ty jí tedy nemůžeš nic zakazovat/přikazovat (což je pravda spíš s ohledem na to, že reálně ani s dospívajícím pod 18 už nezmůžeš nic, k čemu ho neukecáš), tak holt se s tím smiř - ano, je to její odpovědnost, její boj. Pokud přestane studovat, tak se pak sama živí, přispívá na bydlení, atd... Je to její volba, a ty z toho nebuď šedivá, je to její život, a fakt se dá dobře žít se základním vzděláním
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(2.8.2023 9:33:02)
Dcera působí, že tak trochu neví, co se sebou. Ve studiu asi holt nevidí smysl. Tak ho třeba uvidí pozdějc. Domluvila bych se s ní na podmínkách dalšího spolubydlení. Kdo kolik doma platí, kdo co doma dělá. Do kdy jsi ochotná jí počkat s prvním placením. Třeba zjistí do půl roku, že to ve škole nebylo tak špatný. No a nebo si doplní vzdělání později, za své a na svoje baterky.
Na tvoje baterky dostudovat nemůže.
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 10:01:25)
Dcera působí, že tak trochu neví, co se sebou. Ve studiu asi holt nevidí smysl. Tak ho třeba uvidí pozdějc. Domluvila bych se s ní na podmínkách dalšího spolubydlení. Kdo kolik doma platí, kdo co doma dělá. Do kdy jsi ochotná jí počkat s prvním placením. Třeba zjistí do půl roku, že to ve škole nebylo tak špatný. No a nebo si doplní vzdělání později, za své a na svoje baterky.
Na tvoje baterky dostudovat nemůže.
Koprivo,
naprosto presne.
"Na tvoje baterky dostudovat nemůže."
|
|
|
| magrata1 |
|
(2.8.2023 9:34:30)
Myslím, že zájmem o chlapce a módu může klidně prokrastinovat. Já jsem místo psaní diplomky (kterou jsem si o semestr posunula, jinak jsem měla vše dokončeno) vážila jídlo a zhubla 8 kg, ty kalorické tabulky byly ták důležité a neodolatelné
Přesekni tu prokrastinaci o víkendu. Sedni si s ní, vemte učení do jiné místnosti než kde se marně snaží doteď, pokud možno mobily a počítače nechat ve vedlejší místnosti, aby neodváděly pozornost, a najeď s ní na to.
|
|
| Dari79 |
|
(2.8.2023 9:38:46)
No, ale na módu potřebuje peníze. Zájem o kluky je holt pochopitelný...
Otázka taky je, v jaké sociální skupině s pohybuje. Jestli jsou její kamarádi a potenciální partneři podobně "seroucí na vzdělání", tak to prostě nemáš šanci přebít...
Na druhou stranu - jistě lze zvolit i strategii, kterou třeba já ve své sociální skupině vídám dost často - co za 5 minut nevyvdáš, za celý život nevyděláš...
Někdy si říkám, že jsem kráva blbá, která studovala, dřela, maká, večery, soboty..., když pak stačí psát nějaké ty rozvodové papíry a zíráš, co si pipka, s třetinovým vzděláním i inteligencí a s téměř nulovýma pracovníma zkušenostma, "vydělala"...
Hele, realisticky, co může s maturitou z OA dělat? Nekvalifikovanou práci v kanceláři... Jestli má k tomu účetnictví takový odpor, že z něj propadá, tak asi z ní samostatná účetní nebude. Buď bude dělat jakoukoli sekretářku (a na to, při dnešní téměř nulové nezaměstnanosti ani formální vzdělání není nezbytné, tam je důležitější, aby dobře psala, nedělala gramatické chyby, uměla zformulovat dopis) nebo nějakou "junior" účetní, která se naučí jeden, dva úkony v nějakém programu a bude celý den vystavovat faktury podle předložených objednávek, mačkat ctrl+K... a no to taky nezbytně maturu nepotřebuje.
Já to vidím furt, relativně často vypisuju pozice na administrativní pracovnici, hlásí se mi tam i různé prodavačky a tak, pro které je práce v kanceláři modlou a polepšením si v kariéře... A vídám právě v životopisech i holky z OA, které se nechytly v kanceláři hned po škole, dělaly cokoli (nejčastěji holt tu prodavačku, pokladní v supermarketu...) a teď by se rády do kanclu vrátily... Teď v půlce léta už je asi pozdě, ale myslím, že lepší by bylo nahnat ji na brigádu právě někam do kanceláře, kde by si na ty doklady aspoň šáhla... (jestli teda ve škole taky nemají praxi). Propojit prostě praxi s tou "skriptovou" nudou, pod kterou si neumí nic představit. Samozřejmě, pokud při zkoušce má umět definice nebo zpaměti vyjmenovat nějaká čísla z účetní osnovy, tak to se holt bude muset naučit.
|
| Rodinová | 
|
(2.8.2023 9:45:55)
Dari, mas celkem recht, akorat ze "nahnat na brigadu" nekoho, kdo nechce a je plnolety, je potiz a zrejme jadro celeho problemu zakladatelky.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(2.8.2023 9:51:23)
no tak ono je to těžké vůbec, na jednu stranu lze pohrozit, že jako plnoletá má právo nechat se živit jen dokud studuje, ALE já osobně bych se bála, abych dítě nedotlačila k tomu, že si peníze prostě vydělá "jakkoliv" jinak  a že ty možnosti dneska jsou...
osobně jako nejpřínosnější vidím rady, co už tu padly - méně tlačit a spíš zkusit učit se s ní, obětovat tomu třeba víkend - změnit přístup... holka očividně neumí se učit, takže zkusit doučování, ale ne od někoho, kdo to s ní "projde", ale kdo jí ukáže jak na to, aby se to učila sama...
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 9:52:08)
A co se stane, kdyz ten reparat neudela? Vyhodi ji ze skoly nebo propadne?..
Prvni vec je se uvolnit. Ty ti za ni nevyresis. To musi sama. Odpovednost za svuj zivot ma sama. Vy ji muzete pouze podporit.
Ja bych se prenesla odpovednost za jeji zivot, "dobre jsi plnoleta. K tomu patri prava, ale hlavne povinosti. Pokud si budes pripravat na budouci povolani tak te podporime, musi za tim byt videt z tvoji stranu snaha. Jesne ze se ne vse vzdycky povede, ale musi byt videt, ze neco delas. Samozrejme kazde zbytecne prodluzovani vzdelavani je vuci nam nefer. Je na tobe jake budes mit vzdelani.
Jinak samozrejme nastoupi do prace. Bude vam prispivat na domacnost..
Ja mam v p.p. 17 letou, ktera chce studovat. V podstate mame za ni odpovednost do jejich 18. Ona chce studovat a samozrejme zustane u nas na mama-hotelu, pokud se nebude snazit tak ma smulu..
|
|
| K_at |
|
(2.8.2023 10:02:11)
Pitunie, ještě jedna věc: nečekej změny hned. Pokud si ty přenastavíš v hlavě postoje, nečekej reakci hned. Ale pokud dítě není úplně marný, ono jí postupně dojde, že je něco jinak.
Když uděláš 2 kroky zpět, ona zřejmě udělá pomyslný krok, krůček vpřed. Přestane být zábava revoltovat vám utíkat pryč a dělat ofrky, když to doma nikoho netankuje a navíc kolem ní mamka neskáče.
|
|
| ...j.a.s... |
|
(2.8.2023 16:32:49)
Pitunie a co jí zaplatit kouče, který by ji motivoval, podporoval v tom učení a zároveň ji naučil, jak se učit a jak zvládnout situaci, když kvůli různým věcem prokrastinuje?
Kdyby to pro ni bylo jednoduché, tak se nějak učí, ale evidentně je pro ni těžké se motivovat, věřit si. Ten problém může být fakt mnohem hlubší než jen, že se jí nechce. S prokrastinací kolikrát zápasí i ti, co jinak tu motivaci mají.
Dost možná vůbec neví, jak se efektivně učit a odkud začít, proto to neustále odkládá, protože ta šíře k reparátu ji totálně paralyzuje.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 16:36:39)
Ale tady jde přece i o to, jestli ta dcera CHCE.
Nebo vy si dovedete představit, že běžně svýmu 18 letýmu dítěti navrhnete někoho jako kouče, s tím, že je to rozumný řešení a ono na to kývne?
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(3.8.2023 3:36:21)
tak si zopakuje ročník, z toho se nestřílí
jinak až tak líný ty děcka nebývají, většinou je za tím něco hlubšího typu úzkosti a deprese. to se často tváří jako "lenost".
|
| Dana | 
|
(3.8.2023 7:07:32)
Jako "lenost" se také tváří začátek braní drog. Důvodů může být hodně. Dítě se nacpe na školu, na kterou nestačí nebo která ho vůbec nebaví. Deprese, prostá lenost a nezájem, flegmatická povaha, ono to nějak dopadne. Myslím si, že nucení tak velké dcery do učení k ničemu nepovede.Doučování bych zařizovala, pokud by ona sama měla o něj zájem, jinak jsou to vyhozené peníze. Je jí nakonec 18, jak sama zdůrazňuje, tak ať přebere i dospěláckou odpovědnost za svůj další život. Když reparát neudělá a i nakonec ji ze školy vyhodí, tak holt půjde pracovat. Jediné, co bych, pokud bude bydlet s vámi, u ní vyžadovala, plnit si povinnosti doma a pokud nebude studovat, přispívat finančně na jídlo a provoz domácnosti.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.8.2023 2:13:47)
Tyhle rychlý soudy fakt "miluju".
Kdybych svého času takhle přistoupila ke svému synovi, nejspíš by byl v tuhle chvíli s prominutím v p.deli.
Místo toho jsme ho podpořili, podařilo se mu dodělat střední a teď má za sebou úspěšné dva roky VŠ a je to zodpovědný dospělák.
|
|
|
|
|
| monam |
|
(2.8.2023 9:29:52)
"Moje stanovisko je dlouhodobě stejné - největší průsery vznikají tím, že se zavedla devítka a děti nekončí střední v 18, ale až v 19, někteří ve 20, pokud šli do školy o rok později. Pak vznikají šílené tlaky v rodinách proto, že "děti" jsou už reálně dávno dospělé, ale nemají ani dokončenou střední, tedy rodiče je pořád považují za děti a samozřejmě chtějí pro ně to nejlepší, tedy min. to, aby si tu školu dodělaly. Ale ono to prostě vzájemně nefunguje."
Naprostý souhlas. Na škole, kde učím, je celkem časté že je dítěti 18 ve druháku a přestane chodit do školy.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.8.2023 9:44:32)
no vidíš a já mám takový pocit, že by mi devítka bývala prospěla... nebo aspoň ten odklad v první třídě jako červnová jsem šla do školy v čerstvých 6 letech a byla jsem očividně hodně nezralá, sice jsem plynule četla, počítala včetně nějakého násobení (možná tak do násobku 5, neuměla jsem teda násobilku, ale uměla jsem si to představit na počítadle v mřížce), ale jinak jsem byla hodně hravé dítě bez jakýchkoliv představ o zodpovědnosti... a dost možná, kdybych maturovala později než v necelých 18, možná bych byla zralejší (byla jsem pořád naivní děcko) a šla na vš později mě to mrzelo, že jsem to ani nezkusila, ale už bych dodatečně nedala ani ty přijímačky
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 9:55:15)
Rose, když to je fakt individuální. Taky jsem červnová, maturovala jsem tedy před 18, na VŠ jsem šla „dětsky“ nasměrována rodiči (proti mojí preferenci, patrně opravdu vzhledem ke kádrovému profilu nereálné), a až když jsem pořádně dospěla-vyspěla tu VŠ jsem stejně opustila. Vystudovala jsem daleko později při zaměstnání jen Bc. a úplně jiného oboru, mezitím zkusila pár jiných VŠ… ale to už holt „za svoje“.
Syn je říjnový, měl devítku, maturoval by v 19,5, a dospěl dříve než já – opustil tedy nikoli VŠ, ale gympl. V momentě, kdy se rozhodl to pojmout po svém, stejně jako já tehdy na VŠ. Jemu by absence devítky "pomohla" k maturitě - dal by ji dříve (jako "dítě"), než si uvědomil, že ho vlastně nezajímá
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.8.2023 10:24:24)
babi, je jasné, že je to o každém jednotlivci... no jak píše la pepa, u nás mě od vš odrazovali rodiče (že bych to stejně nedala), tedy já dětsky přikývla, že mají pravdu a kdo ví, možná měli pravdu a buď by mě nevzali nebo by mě vyhodili, ale dneska si říkám, že minimálně zkusit jsem to měla
ale teda ne že bych z toho měla nějaké ujímání, to zase ne
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:25:50)
Mně naši říkali, že si mám dělat, co chci.
|
|
|
|
| La Pepa | 
|
(2.8.2023 9:59:17)
Rose, jsem úplně to samý.... Dodám, že na konci střední jsem furt byla tele a nechala se od studií odradit - nátlak šel ze 2 stran, od táty i od tehdejšího partnera....
|
|
|
|
|
| Vítr z hor | 
|
(2.8.2023 9:06:37)
Vidim za tim problem s ucenim, nikoli s motivaci. Pokud to tak je, snazila bych se resit. Nekdo se treba nedokaze ucit sam. Nebo to spis vypada, ze tomu vubec nerozumi, proto taky dela reparat, ze, a to pak treba ani nevi, kdo zacit, co anjak se ucit. Proste je mozna naprosto bezradna. Tudiz potrebuje nekoho, kdo tomu rozumi, kdo si s ni sedne a bude to uceni ridit (ne, ze prijde a zepta se, “tak cemu nerozumis”).
Taky potrebuje volno a odpocinek.
Cili mi prijde idealni si s ni sednout, domluvit rozvrh (treba se bude ucit 2 hodiny s nekym a pak hodinu bude pracovat samostatne na zadanych ukolech) a venovat se systematicke a pratelske podpore a kontrole. Obnasi to sehnat nekoho, kdo ji to nauci a zaplatit ho.
|
|
| monam |
|
(2.8.2023 9:26:57)
Najít jí doučování?
A jinak, je jí 18, měla by se umět poprat s důsledky. Chápu, že pro rodiče je to k zešílení. Ale řekla bych jí, že když reparát neudělá (je možnost opakovat?) může se stát, že skončí jen se základním vzděláním a bude si muset hledat práci, protože já ji pak živit nebudu.
|
|
| magrata1 |
|
(2.8.2023 9:28:38)
Já jsem odešla z gymplu 14 dní před koncem třeťáku. Myslela jsem si, že celý svět padne na zadek před mojí vzpourou systému a odvahou tu vzpouru uskutečnit. Na prdel jsem padla sama, když jsem musela všude psát "vzdělání základní". JÁ!!! Mamka mě propleskla, seřvala, sehnala a zaplatila mi kurzy na maséra a pedikúru a odjela do Kanady. Když se vrátila, měla jsem kurzy hotové, pochopila jsem, jaká to byla blbost s tím gymplem, protože jsem s minimem úsilí byla lepší než vysokoškolák a dvě zdravotní sestry, stačilo mi na to mrknout v trolejbuse a uměla jsem všechno nejlíp. Pak jsem dělala masérku v lázních, chvíli doma jako OSVČ. V lázních jsem potkala známou, co učila na ZUŠ klavír, ta mi domluvila přípravu na talentovky a v 21 letech jsem nastoupila na SUPŠ. Rodiče mi poskytli domov a jídlo doma, na zbytek jsem si vydělávala masážemi a na brigádách. Bylo by mi blbé si říct i o peníze na autobus. Maturovala jsem vdaná za spolužáka a těhotná. Talentovky na VŠ jsem dělala tak, že mamka vozila dceru v kočárku a vozila mi ji na kojení. Bakaláře jsem dokončila při mateřské a s prací na plný úvazek v oboru studia. A Mgr. jsem dodělala loni.
Takže dceru bych podpořila, nevyčítala, pokud na to má hlavu a vůli, vystuduje případně i později. Nebude to už taková zábava a pařba, ale pokud bude opravdu chtít, zvládne to.
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(2.8.2023 9:38:21)
Kolik času má do toho reparátu? Třeba jí nejvíc stresuje a odrazuje ten tlak s předstihem.
Já jsem se na maturitu učila až poslední den před zkouškou. Nechtěla jsem si kazit svaťák Můj syn to samé. Na otázky z účetnictví se podíval večer před tím. Jasně, nebyl to reparát, takže to uměl a stačilo si to jen přečíst. Ale dcera může fungovat stejně. Teď mě nechte, mám jiné zájmy a den před si k tomu sedne a bude drtit
|
|
| La Pepa |
|
(2.8.2023 9:48:09)
Soucítím, mám čerstvě plnoletou a trpím taky, neudělám nic. Nejde o učení, spíš životosprávu, ale strašně mě drtí to vědomí, že nemůžu NIC. Myslím, že si časem zvyknete, ty i ona.
Ale devitku bych nezatracovala, syn, navíc odkladový, v průběhu devítky z naprosto zmateného tvora vyspěl v celkem orientovaného skoro dospělého. Ale neříkám hop, teprve nastupuje do prváku na gympl.
|
| K_at |
|
(2.8.2023 9:56:51)
La Pepo, u vás 5aky životospráva? Jojo. Člověk by to nejraději protřepal. A neudělá nic moc.
|
| La Pepa |
|
(2.8.2023 10:00:54)
K_at, no, nadváha, už mírné zdravotní dopady.... Neuděláš nic...
|
|
|
|
|
V její náručí
Masopust na Dlaskově statkuSemily 
Rozloučení s masopustemChrudim 
Swingový plesOpava 
PopelkaČeské Budějovice 
Posezení s cimbálemKroměříž 
Masopust na Dlaskově statku
Rozloučení s masopustem
Swingový ples
Popelka
Posezení s cimbálem
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)