| pitunie | 
 |
(2.8.2023 8:29:00)
Dobrý den, jsem zoufalá matka a vůbec nevím, co mám dělat. Moje dcera je ve 3.ročníku OA a čeká ji reparát z účetnictví. Ani z ostatních předmětů nemá příliš pěkné známky. Není ale hloupá, je jen neskutečně líná. S pláčem mi sama řekne, že ví, že už se měla dávno začít učit ale že si nemůže pomoci, že je tak líná, že prostě nemůže začít. Prosby, výhružky nereaguje. Na otázku, co budeš dělat, řekne moje věc, ty to neřeš. Nespím, zestárla jsem asi o 30 let, v práci se nesoustředím. Na zákaz odchodu ven řekne je mi 18 nemůžeš mi nic zakazovat. Řekne, učila jsem se ale účetnictví neznamená přečíst si to, není schopná si k tomu sednout ani na půl hodiny. Nikdy bych nevěřila, že budu k svému dítěti cítit nenávist a je mi z toho smutno. Nevím co bude dál ale tuším, že reparát neudělá. Prosím o radu, nevím co s ní, nevím co se sebou abych mohla fungovat.
|
| LadyP | 
|
(2.8.2023 8:33:00)
A byl to správný výběr školy? Nebyl by lepší nějaký učební obor? Jinak asi nezbývá, než to nechat osudu, nepomůžete si zřejmě ani jedna..
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(2.8.2023 8:42:03)
Je dospělá, je to její boj.
Dcera to měla taky složitější, skoro každý prázdniny měla nějakou komisionálku nebo reparat. Vůbec jsem se neangažovala, dodala jsem jídlo nebo pokud něco potřebovala a vyloženě si řekla, tak pomoc.
Ale řekla jsem, že to je její život, já i tatínek už práci máme a je jen na ní, co bude v životě dělat.
Nakonec se našla, studuje úspěšně Karlovku.
|
| K_at |
|
(2.8.2023 8:50:51)
Evelyn, jo. Nejtěžší je přiznat si a přijmout, že v určité fázi jsme jako rodiče bezmocní a je to fakt v rukou dítěte. I s případným držkopádem.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 8:55:31)
Pro mě to těžký nebylo . Pro mě je těžký rozhodovat za někoho, teď už jsem v klidu, že jim nic nemůžu pos.at já  , všechno jen sami.
|
|
|
|
| breburda71 | 
|
(2.8.2023 8:45:32)
Já bych asi zkusila teď momentálně nějak po dobrém motivovat, třeba bych se začala učit s ní, pokud by o to měla zájem, sednout si, uvařit kafe, něco dobrého k tomu a začít..I když už je dospělá, neznamená to, že jí nemůžeš nabídnout pomoc, i když se skřípěním zubů..V nejhorším propadne, no..
Ale pak ji čeká maturita a to taky nebude jen tak..
Sama podle sebe vím, že když toho bylo hodně, byla jsem tak demotivovaná, že jsem měla problém začít..Na gymplu jsem byla úplně neschopná si udělat systém, neuměla jsem se učit, to pak až na VŠ..
Držím palce
|
| magrata1 | 
|
(2.8.2023 9:06:06)
Taky bych nabídla pomoc. V klidu, kafe nebo čaj, pojď, mrknem na to spolu. Nebo najít doučovatele.
Já mám skoro padesát a loni jsem měla problém napsat diplomku. Prokrastinovala jsem, nespala... Pak mi nabídla kámoška, že mám psát rukou, ona že mi to bude na noční v práci přepisovat. A mně bylo blbé nedodávat materiál
|
| Girili | 
|
(2.8.2023 16:19:43)
Magrato, byla jsem na tom pri distančním studiu vš před pár lety podobně. Kamarádka mi nabídla, že mi na práci koukne, dá zpětnou vazbu, pomůže něco dotáhnout... a já na tom musela máknout, bych jí měla co dodat. 
|
|
|
|
| K_at |
|
(2.8.2023 8:48:52)
Pitunie, hlavně klid. Ač to je náročné, a absolutně rozumím tomu, jak se cítíš, jde fakt jen o školu. Máš dítě, které je jinak zdravé, fungující, a asi i přiměřeně samostatné. A ano, pokud jí je 18, bylo by třeba jí vysvětlit to, že je to opravdu na ní. Se vším všudy. A že skončit teď = hledat v práci jako člověk se ZŠ vzděláváním. A že ji čeká cesta na úřad práce, hledání zaměstnání a přispívání na provoz domácnosti, kterou sdílí.
V klidu, opravdu v klidu, bych jí předestřela, jaké má možnosti dál. A chtěla bych vědět, jak si to ona jako PLNOLETÁ a SAMOSTATNÁ, představuje dál. Zvážila bych, co mohu jako rodič (a chci) udělat dál. Mohu pomoci najít učiliště. Mohu pomoci sehnat doučování (a mohu ho zaplatit????).
Hlavně si uvědom ale ty sama, že v tuto chvíli už máme malé páky a že fakt nejde o život. Jen je teď mnoho věcí opravdu už na ní. Jen by si měla velmi rychle uvědomit, že pokud chce využívat svobody plnoletosti, znamená to taky tu zodpovědnost. To jim totiž, miláčkům, nedochází. Jsou to totiž ještě někdy celkem jelita.
|
| byvala radka |
|
(3.8.2023 11:07:24)
hezky jsi to shrnula, souhlasim
|
| Beat | 
|
(3.8.2023 11:48:26)
Jojono, hezka osobní zkušenost.
Mmch, zakladatelka téměř nereaguje, tak si říkám, zdali někde nevyjde článek.
|
|
|
|
| DaVinci | 
|
(2.8.2023 8:48:53)
Bude opakovat ročník? Pokud ne, tak holčičko, mazej do práce a hledej si bydlení. Co chceš dělat jiného?
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 8:49:50)
No, to je taky otázka, jestli to fláká nebo na to nestačí, kdyby nestačila, tak je lepší nějaký přestup na něco lehčího .
Ja jsem celoživotní flink, MM taky není žádný šprt, tak naše děti mají být po kom .
Reparáty jsem neměla jen díky štěstí. Ale my jsme skončili v 18,hrozně jsem chtěla mít vlastní peníze a odejít z domova, tak jsem to vždycky na poslední chvíli nějak udělala.
Dneska to mají takový nejasný, studují pomalu do třiceti.
|
|
| Dari79 |
|
(2.8.2023 8:58:45)
Ubrat tlak, ten vyvolá protitlak.
Byť naprosto chápu, jak se cítíš, prostě přijmout, že tohle není tvůj boj.
Nabídnout všemožnou podporu, pokud předmětu rozumíš, nabídnout, že se s ní budeš učit, zaplatíš doučování (třeba od nějaké vrstevnice).
A nechat ji. Bude-li mít sdílnější náladu (když se tlaky a protitlaky uklidní), vysvětlit jí, že nikomu se do neoblíbené činnosti nechce (je asi jasné, že jí účetnictví nebaví, když z něj propadá). Já sama jsem nikdy neměla tak vypiglovanou domácnost, jako když jsem se měla učit na zkoušky... Špinavá okna mě rozčilovala natolik, že jsem pravidelně odkládala skripta...
Moje stanovisko je dlouhodobě stejné - největší průsery vznikají tím, že se zavedla devítka a děti nekončí střední v 18, ale až v 19, někteří ve 20, pokud šli do školy o rok později. Pak vznikají šílené tlaky v rodinách proto, že "děti" jsou už reálně dávno dospělé, ale nemají ani dokončenou střední, tedy rodiče je pořád považují za děti a samozřejmě chtějí pro ně to nejlepší, tedy min. to, aby si tu školu dodělaly. Ale ono to prostě vzájemně nefunguje.
Režim učení se si musí každý najít sám. Chápu, že tobě je jasné, že když zapne na poslední 3 dny před zkouškou, tak to nestihne, ale třeba jo, třeba bude mít štěstí, třeba budou hodní, třeba se jí otázkama trefí do tématu, o kterém aspoň něco ví...
Jasně-tohle, o čem píšu, je aplikovatelnější až na té vysoké, kde děláš x zkoušek každé pololetí a když tomu dáš nedostatek práce, vyhoděj tě a příště se naučíš pořádně. Ale to už je ta samostatnost dospělého člověka - jestli se to radši zkusíš naučit na první dobrou pořádně a odpustíš si "ponížení" z vyhození a opakované učení, nebo jestli dáš přednost brigádě/pařbám/příteli, riskneš to, že to budeš mít aspoň za 3, bo to "nějak okecáš", v horším se to holt naučíš příště. Chápu, že na střední to není moc použitelné, ale teď už je trochu pozdě. Třeba jí to naučí, že příště je lepší zapnout na každou písemku a každou napsat třeba na 3-4, než se pak v létě mučit souhrnným učením se na reparát.
Ale - chápu, nebaví tě to a nechce se ti to učit, možná na to nemáš ani buňky. Ale tak zvládnem společně aspoň základy, aby z toho byla aspoň 4, co?
Co se stane, když to nedá - propadne nebo ji úplně vyhodí? Taky podle toho - fakt se ti chce učit se celý ročník to samé znovu, kvůli pár dnům (ne)učení se? Nebo hůř - fakt chceš skončit se vzděláním ZŠ a zahodit tři roky studia na střední a celý život dělat co - prodavačku? A třeba jo, však na tom taky není nic špatného... (a až dozraje, maturitu si dodělá dálkově, sama dobrovolně).
Hele, mám teď v práci mladou holčinu, co má maturu z OA a ona nechápe ani údaje na vystavených a přijatých fakturách... Fakt nechápu, jak mohla odmaturovat z účetnictví. Fakt ne. A dala to. Netuší ani, jaké máme v republice daně, co "je samo" a na co se podává přiznání... Prostě vůbec nechápu, jak na té škole to vzdělávání funguje. Říkala mi, že v životě nebyla nikde na praxi, daňový doklad v životě neviděla. Absolutně nepoužitelná v této oblasti. Posadila jsem ji k pohodě, ať zkusí vystavit nějakou fakturu s přesnými pokyny a hleděla na to... a já - jaký program jste ve škole používali na procvičování? a ona - žádný... A odmaturovala.
Jestli dcera je schopná na trojky prolézt z češtiny, angličtiny, matiky ... prostě z čeho bude maturovat, tak ten základ toho účetnictví (ne žádné šílené podrobnosti, ale prostě orientaci) stačit může. Tak může hledět třeba na videa (výuková), však je všeho plný internet, třeba z toho pochytí víc, než z učebnice, když navíc čte cosi, co vůbec netuší, o co jde...
|
| K_at |
|
(2.8.2023 9:06:35)
Dari, to bych snad napsala dotyčné SŠ zpětnou vazbu, co to pouští do světa za maturanty. Pro pána. 
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 9:06:40)
Jo, ta devítka je zlo, já bych se zbláznila, ještě v 18 muset vyšlapovat podle mamy, poslouchat na slovo a nemít vlastní peníze.
To už jsem chodila do práce, měla na starosti pacienty a vlastní domácnost s MM. Prostě svoboda.
|
| magrata1 |
|
(2.8.2023 9:14:12)
devítka je kravina. Ti deváťáci už jsou mentálně jinde, samozřejmě navazují vztahy, randí, paří. Mají na to věk. Ale když to mají osmáci na půdě školy, inspiruje je to a "opičí se", ale s tím rozdílem, že na to ten věk ještě nemají.
|
|
|
| pitunie |
|
(2.8.2023 9:18:32)
Děkuji, vážím si vašich odpovědí. Vše jsem již zkusila. Klidnou promluvu o učnáku a budoucnosti člověka se základním vzděláním. Doučování,kdy mi ten člověk tvrdil jak ne šikovná - a ona pak propadla a řekla mi, že ho vlastně neposlouchala. Nabídla jsem ji že se budu učit s ní ale přijdu v 5 z práce a ona není doma. Zákazy nedbá-prý je plnoletá. Pak brečí, omlouvá se a vymlouvá se....i kdyby šla na učnák - tam se přeci musí taky učit. U ní je to o lenosti a absolutním nezájmu o cokoli kromě chlapců a módy
|
| K_at |
|
(2.8.2023 9:22:55)
Pitunie, v tom případě - živit tě nebudu. Nechceš studovat, běž pracovat. Ukonči studium, mazej na pracák. A pokud kašle na všechno, je otázkou, zda je možné jí teda nechat nějakou zodpovědnost za chod domova. Ve smyslu "nenakoupíš, neuvaris, nevyperes - nemáš". Drž se. Možná opožděná puberta.
Mmch jak je na tom s penězi?
|
| Lenka Pražanda |
|
(2.8.2023 10:14:50)
Hodně radíte ve smyslu nechceš studovat, jdi pracovat a přispívej na domácnost. To je pěkná rada. Jak jí ale zakladatelka donutí? Jestli je dcera líná aby se učila (otázka několika dní) těžko bude ochotná jít pracovat. A když nebude chtít, tak jí sbalí kufry a vyhodí z domu? Nebo co s ní budou dělat?
|
| Federika | 
|
(2.8.2023 10:20:03)
Myslíš, že by pak zůstala doma, jen se válela a nechal ase živit, spokojeně,
To udělá málokdo, dlouhodobě. Už proto,že nechtějí poslouchat ty kecy, jak nic nedělají a nechají se živit
Nicméně je fakt, že když brečí, se že se to nestihne naučit, tak se to asi naučit chce, jen se nedokáže dokopat nebo neví, jak na to. V tom případě by ale měla přijmout pomoc, mou nebo doučování, cokoli. A rychle.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 10:23:50)
Dostávala by jen základní věci, střechu nad hlavou, stravu a oblečení, peníze do ruky ne. To by ji přestalo bavit.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:29:54)
Oblečení? Jaký oblečení?
Od nás by utekli hned. Ráno před mým odchode bych je pěkně zaúkolovala-vyprat, sušička, vyžehlit, vytřít, uvařit, oběhnout to a to...
|
| kosatka2 | 
|
(2.8.2023 10:34:37)
No a když by to neudělali tak co?
Já mám tedy zatím mladší děti, ale nějaké: než přijdu z práce, ukliďte po sobě toto a tamto moc nefunguje, pohádají se (když jsou 2) a stejně to neudělají.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:35:57)
Udělali, protože všechno lepší než moje kecy
Tohle by nikdo dlouhodobě nevydržel,sami by si připadali blbě-ne po pár dnech,ale po delší době.
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 10:41:08)
Já byla hodná holka s hromadou štěstí (na průšvihy se nepřišlo), a stejně jsem po maturitě kvůli kecům zdrhala od rodičů co to šlo, být v zahraničí byla taková úleva. A to jsem nedělala žádné reparáty, kontinuálně jsem studovala, a snažila se vůbec nebýt doma, aby mi furt někdo nekázal
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 10:44:10)
Ale stejně tak mě štvou kecy vlastních dětí, a oblzvášť ten jeden je hodně manipulativní, jak já to nechci poslouchat ani od rodičů, ani od dětí...
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 10:47:11)
Kosatko,
moje dcerenka prisla z dost nefukcni rodiny. Nebyla vubec zvykla spolupracovat v nicem. A me zas nebavilo ji delat sluzku. Tak ze jsem udelala tabulku v exelu.. Kde jsem vypsala co nejvice ukonu, ktere je nutne pravidelne delat. Kazdy clen domacnosti dostal svoji barvicku co dela on. Tak, ze jsem berunce ukazala, ze ja tech ukonu mam zdaleka nejvice a ona nejmene. A ukoly ji nenarizuji ja ale tabulka.
Jako dela to co je tabulce a vic nic.
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 10:57:18)
Jo, tabulku udělám asi i sama pro sebe a pro manžela, aby bylo jasno.
Ony to ty děti udělají, zvládnou luxovat, zametat, myčka, prádlo, základní vaření, hlídání batolete, úklid hraček...Jen jim musím stát za zadkem a připomínat, případně motivovat. A pouštět hudbu pro dobrou náladu.
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 11:00:40)
Kosatko, to toho tvoje deti delaji daleko vic nez moje dospele deti. Tabulka je dobra..
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 11:04:05)
Jerry, umí, ale jsou nuceny dělat jen občas a bez připomínání to neudělají a ty kecy, já ne, ať to udělá on, já minule to a to, atd.
Jediný pravidlený režim je, že se v podvečer krátce a intenzivně zauklízí.
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 11:21:25)
Kostatko,
Dceranka byla zvykla na takovy stupen kecu, ze je to daleko za moje hranice. V postate se citi bezpecne kdyz na ni nekdo rve, protoze tu situaci zna a maji pod kontrolou, ma naucene silene manipulacni techniky a mela v postate nulovou emaptii. Jediny co chapala jsou jasne a vytycene hranice..
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:01:41)
V 18 už jsme za nás někteří měli děti, jak stát za zadkem a připomínat?
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 11:05:44)
Kosatka ma mensi deti.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:06:26)
Aha 
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 11:11:33)
Nejstaršímu je 13
Já sama toho moc v 18 doma nedělala, máma mě ani nechtěla pouštět k vaření a pečení a když se rozbila pračka, bylo to prý kvůli mně, že jsem určitě točila knoflíkem v protisměru...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:33:53)
U nás doma toho nikdo moc nedělal, mamka žila prací v práci, aby se jeji žáci dostali na střední školy a tak, ani při nemoci nebyla doma. Dodnes ji navštěvují a zvou na srazy. V práci byla fakt dobrá.
Všechno jsem se naučila sama v těch 18.
|
| Rigel | 
|
(2.8.2023 11:47:24)
Já se zase učila věci v domácnosti brzo, když měla mamka klinickou smrt v mých deseti. Takže ten základ praní, vaření,uklízení, žehlení, a od těch dob jsem ,aspon v tom vaření, moc nepokročila
Myslím, že v osmnácti ještě člověk není dospělý , a přístup " najednou vyhodit " je tvrdý. Hlavně dnes, kdy do těch osmnácti je člověk často v tom režimu opečované dítě, a ještě v dvaceti mamky chystají dětem svačiny.
Bývalo to dřív tak, že mladí, dvacetiletí, měli děti. Možná to často bylo tak že skoro děti měly děti. Mí rodiče měli v 23 tři děti ( mě a bratry dvojčata s velkými komplikacemi při porodu i v dalším vývoji, stále nemocné ). Tihle mladí rodiče,s vlastním zdravotními problémy ,si s tím horko těžko poradili jak uměli, a nikdo jim nepomohl .Byli sice zvyklí pracovat od 17-18 let, jak tehdy pro běžnou populaci bylo zvykem. Mělo to ale vliv na celý další vývoj rodiny. Ano, dokázali to, nic jiného jim nezbylo, ale určitě bych to nikomu nedoporučovala.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(2.8.2023 12:11:42)
Rigel, tohle je individuální.
Někdo je už po dvacítce zralý, hotový člověk, který se bez problémů postará o sebe a dokáže fungovat i jako partner a rodič.
Někdo toho není schopný ještě ve třiceti, čtyřiceti, někdo nikdy.
|
| Rigel |
|
(2.8.2023 12:33:04)
ano Ropucho, velké rozdíly mezi lidmi jistě jsou. Myslím ale, že v dnešní době, kdy se ukončení vzdělání protahuje do stále pozdějšího věku, a odpovídá tomu i výchova ,tak je prostě tvrdé najednou v osmnácti otočit přístup a tvrdě to hodit " koukej makat a přispívat ". Aby nedošlo k omylu, sama jsem od osmnácti chodila do práce a přispívala , ale je to dnes většinový model ? Tehdy v práci, kde jsem byla, paní s maturitou měla "dobré vzdělání ". Dnes mi připadá, že kdo nemá bakaláře, jako by nebyl. Dostat se na vš je mnohem, mnohem, mnohem snazší, mnohem větší část populace může studovat, nemusí se ani dokazovat speciální schopnost, chceš na chemickou vejšku ? nemusíš dělat přijímačky z chemie, jen nějaký obecný testy... atd. Je to velký rozdíl od mé generace husákových děti. Nástup dospělé odpovědnosti se posunuje do pozdějšího věku. A možná i státu vyhovuje ten pozdější nástup mladých do ekonomické aktivity ?
zároveň teda i ti mladí rodiče mají dnes samozřejmě mnohem lepší podporu zdravotnictví než generace rodičů mých, kdy pomoc nula, osvěta nula, máš hodně "opožděný" děti ? špatně pečuješ ! dnes, když máš děti v inkubátoru asi mužeš víc, než si jednou denně zatelefonovat, jestli žijou.
Dnes je naštěstí přístup jiný ve všech směrech. A lidé pak mohou tu dospělou odpovědnost převzít později, než v osmnácti, kdy ještě nejsou dospělí. Kolik žen zde asi má děti, které v osmnácti vyhodily z domu, ať jdou makat...
|
| Monika |
|
(2.8.2023 12:50:40)
Rigel, tak naprostá většina lidí zde asi nemá děti, které tvrdí, že jsou dospělí a proto nic nemusí a všechno můžou (opravdu znak dospělosti!)
Naprostá většina čerstvě osmnáctiletých prostě má v té době před sebou ještě 2-3 roky střední školy, kterou (více či méně úspěšně) studuje a nikdo je vyhazovat nikam nechce. Stejně tak asi většina rodičů nechá doma bydlet děti, které zanechají studia (nebo po ukončené SŠ už nikam nechtějí) a jdou pracovat a zatím se nechtějí stěhovat. Případně podpoří dle možností děti při studiu na VŠ, když studovat chtějí.
Tolerovat, že se dítěti nechce ani studovat ani pracovat, asi je nějakou dobu možné, ale osobně bych umožnila něco jako 2 měsíce prázdnin. a pak už bych chtěla vidět nástup do práce nebo registraci na ÚP a snahu si práci najít ... Ono to mimo jiné souvisí také s nutností hradit zdravotní pojištění, když 18 letý nestuduje ani nepracuje atd. ...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 17:14:00)
Já jsem děti samozřejmě nevyhodila, ale neflákaly se doma bez školy nebo práce.
A nevyhodila bych je úplně na ulici ani tak, mohly by u nás bydlet a dostaly by najíst a něco na sebe, ale to by bylo všechno. A doufala bych, že se srovnaj.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 12:57:59)
Rigel, naprosto souhlasím se vším, co píšeš.
A ten trend udržování mladých lidí ve stádiu dětství a závislosti je podle mě špatně.
Od extrému minulých staletí, kdy děti od útlého věku poměrně těžce pracovaly a byla na ně kladená zodpovědnost, jsme se posunuli do opačného extrému, kdy lidé dávno dospělí nepřebírají odpovědnost žádnou.
Není to podle mě zdravé, ale jak píšeš, je třeba posouvat nástup lidí na pracovní trh, protože tam pro ně dříve není místo.
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 13:15:07)
Ropucho, já si naopak myslím, že dospělosti se všemi negativy i pozitivy si člověk užije až až a nemusí se nutit do samostatnosti už v 18. Třeba já se v 18 cítila úplně stejně jako třeba ve 13, vůbec jsem neměla sklony k tomu se nějak osamostatňovat. Chodila jsem do třeťáku na gympl, doma jsem nemusela vůbec nic dělat, užívala jsem si čtení, chození do kina, do divadla, na procházky s kamarádkami, ani jedna z nás neměla kluka, ani nás kluci nijak zvlášť nezajímali, naši mě nijak nebuzerovali, žila jsem si šťastně a poklidně. Naopak ve 23, kdy jsem skončila VŠ a vdala se, už jsem chtěla žít samostatně a starat se o domácnost, což v těch 18 absolutně ne. Moje děti končily VŠ oba ve 26 a vůbec si nemyslím, že by je nějak poznamenalo do budoucna, že v té době nebyly samostatné a výdělečně činné. Naopak si užili bezstarostného studentského života a moc jsem jim to přála. Totéž jsem si užila já. A zdaleka mi nic neuteklo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 13:29:39)
Huso, jak už jsem psala, dospívání je individuální a nic nepřijde úderem 18 (nebo jiného konkrétního okamžiku).
Nicméně, já mám ze svého okolí zkušenost, že lidé ve věku 18 - 20+ úspěšně uspořádají skautský stanový tábor se vším všudy, od zajištění prostoru, všeho vybavení, přes vymýšlení programu, vaření až po řešení zdravotních problémů a zvládnou to bravurně.
Vlastní rodinu by také zvládli, kdyby museli.
Je pak poněkud legrační, když přijdou do školy a nesmí si pomalu ani dojít o přestávce koupit svačinu.
|
| Buřt |
|
(2.8.2023 13:45:25)
Musím se přidat k Ropuše, sama si vzpomínám, jak jsem vnímala ten konec střední školy jako nedůstojný. Už jsem chtěla být velká, řešit si věci sama, a ne aby mě někdo peskoval kvůli přezůvkám apod. Přechod na Vš byl pro mě velký krok ke svobodě.
S tím rodičovstvím - fakt si myslím, že člověk dozraje, když to dítě má. Pokud není fakt úplný střevo. Já jsem otěhotněla ve 23, do té doby jsem byla hodně rozjetá, ale příroda se postarala, abych dostala rozum. Prostě jsem dospěla.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 13:47:13)
Oba moji kluci vnímali ten konec střední nedůstojně. Mladší bude maturovat tenhle rok, ale už se vidí úplně jinde, věci k maturitě ho dávno nezajímají a klasická docházka do školy už vůbec ne.
|
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 14:07:11)
Burte, mně teď konec SŠ vůbec nepřipadal nedůstojný, já jsem tam chodila strašně ráda a ten konec jsem obrečela. Kvůli přezůvkami mě nikdo nebuzeroval, pro mě bylo přirozené se přezouvat, být celý den v botách mi vždycky vadilo. Přezouvat se doma, přezpívala jsem se v práci. Přechod na VŠ pro mě nebylo žádné osamostatnění. Bydlela jsem stále doma, přednášky i cvika byly povinné, ještě jsme měli povinné brigády, musela jsem jet dvakrát na brambory, jednou pracovat v továrně na fréze, i přes rok jsme museli občas do továrny nebo JZD. Žádná svoboda nenastala. Musím tedy říct, že ani když jsem po VŠ musela do práce, tak jsem se necítila svobodná, na mateřské taky ne. Svoboda nastala až teď v důchodě, kdy se celé dny jen povaluju, vstávám kdy chci, dělám si co chci, to je pravá svoboda. Musím říct, že já jsem moc ráda chodila do školy, bavilo mě to tam, těšila jsem se na kamarádky, bylo to moc prima, daleko lepší než otrokárna v práci. Doma jsem měla uvařeno, uklizeno, nakoupeno, vypráno, vše zaplaceno, o nic jsem se nemusela starat, jen jsem si užívala. Období na SŠ bylo nejkrásnějším obdobím mého života.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 14:12:02)
Huso,
já se teda taky těšila na svobodu po SŠ.
A jako svobodu jsem to cítila. Nemusela jsem vstávat, většinou, nemusela jsem se učit věci, co mě vůbec nebavily, mohla jsem se flákat kdekoli do rána, chodit domů. kdy chci , lehnout si špinavá na postel, nepřevlíkat se, spát přes den,neuklízet, když se mi nechce, nejíst, když se mi nechce , vodit si k sobě, koho chci a kdy chci, dělat si, co se mi zachce
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 14:23:19)
Federiko, to já tedy nemohla nikdy. Na VŠ jsem musela vstávat na přednášky a cvika byly kolikrát do sedmi večer. Vše povinné. Musela jsem se učit věci, které mě absolutně nebavilo, protože to, co jsem chtěla studovat, bylo pro mě nedostupné. Válet se oblečená v posteli a vodit si domů kohokoliv mě absolutně nelákalo. Poflakovat se někde po hospodách a mejdanech taky ne. Alkohol jsem nepila. Celý život jím třikrát denně, protože v tu dobu mám hlad. Milovala jsem večer v deset si zalézt do postele s knížkou . Dělám to dosud. Nejhorší období bylo, když jsem musela chodit do práce a doma se starat o domácnost a děti. To jsem byla totálně vyčerpaná a vůbec se mi můj život nelíbil. Nejhorší období mého života.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 14:56:22)
Huso, já zas všechnu tu anarchii milovala a těšila se na ni A na ranní cvičení nebo přednášky jsem nechodila, i když byly povinný. Pak jsem občas naklusala, když už to hořelo A studium mě bavilo, protože to už jsem si vybrala, co chci studovat, konkrétně.
|
|
|
|
| Federika |
|
(2.8.2023 14:12:48)
Ale musí říct, že o věku to asi vždycky není. Já maturovala v 17...
|
|
| Koníček mořský | 
|
(2.8.2023 14:23:23)
"Období na SŠ bylo nejkrásnějším obdobím mého života."
To je hezké a zajímavé vnímání. Pro mě teda všechny školy byly neskutečný opruz a ještě neskutečnější nesvoboda. Školy to byly různé, různí lidé - spolužáci i učitelé, různé přístupy, různé obory, ale vždycky opruz. Kamarádky taky byly, samozřejmě, ale ty ten opruz nemohly vyvážit. Učení mučení, zkoušení, prezentace před třídou, kolektivy, vím, že nic nevím, panika, že něco neumím něčemu nerozumím, nejistota, zda to zvládnu, na nic nezapomenout, všechno pochopit, naučit se, prodat.... Vždycky, když jsem nějakou školu úspěšně ukončila, měla jsem největší chuť zařvat FREEEDOM (Jako Statečné srdce W.Wallace).
To samé doma. Taky nic moc svoboda, i když jsem svobody měla, až z toho některé tady (třeba Blanku) chytá psotník.
Takže největší svoboda je mít vlastní domácnost, tolerantního a inteligentního partnera, mít svobodu i v zaměstnání (nejlépe ve státním), tolerantního a inteligentního šéfa...
No a na ten důchod se taky těším, ještě jak to tady Husa popisuje....To bude teprve freedom  Tak hlavně zdraví  ( to přeju sobě i vám)
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 14:33:12)
Koníčku, já jsem do školy chodila strašně ráda, učení mi šlo a bavilo mě to, nikdy jsem nezažila pocit, že tomu nerozumím, že nevím, co dělat. Strašně ráda jsem se dozvídala nové věci, vsakovala jsem to jako houba. Naopak v zaměstnání jsem se vždy cítila jako v otrokárne, celý den být někde zavřená, dělat věci, které mě nebaví, nejdou mi a ještě mít strach, co se stane, když udělám nějakou chybu. Žádné kamarádky, žádné veselé přestávky, jen samá otročina. A doma nákupy, vaření, úklid, starání se o děti, nic z toho mě absolutně nebavilo. Celé dny jsem se musela jen pachtit a namáhat, žádná radost, ani chvilka jen pro sebe. Kolikrát jsem zoufalstvím brečela. Fujtajbl, jsem ráda, že to mám za sebou!
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(2.8.2023 14:44:55)
Já mám kamarádky a veselé přestávky i v práci. To mi přišla větší otročina ve škole, ani na záchod jsem nemohla, když se mi zrovna chtělo, jíst a pít taky ne.
|
| Monika |
|
(2.8.2023 14:58:52)
Já jsem se cítila poměrně dobře i ve škole, i později v zaměstnáních (samozřejmě nová práce je vždycky stres). S lidmi nebyl prinicipální problém nikde (samozřejmě v každém větším kolektivu se může najít někdo, s kým si člověk nesedne).
Je fakt, že ve škole "zase o tolik nešlo", stres v práci byl hlavně v prvních asi 5 letech náročnější než ve škole (já jsem byla dobrá studentka), na druhou stranu dodnes mám tady často zmiňované hnusné sny o zkoušení na SŠ, chybějící zkoušce na VŠ, na dnešek se mi dokonce zdálo o přijímačkách na VŠ (nějaký dějepis), ze kterých jsem měla šílený pocit a výčitky, že jsem odbyla přípravu - tolik nepříjemných snů o práci jsem neměla nikdy, i když by se takové taky našly (obvykle se mi zdá "na téma" minulých zaměstnání, ne současného)
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 15:24:55)
Já jsem taky vyloženě nebyla propadlík, spíš průměrnej žák s občasnými výkyvy, ale ten pocit fatálnosti u různých zkoušek a testů, to mám taky v různých zlých snech. Tu hrůzu, že to nejde, neumím, něco jsem přeskočila, zapomněla jsem někam dojít nebo se někam přihlásit a teď už je pozdě, a že bude ostuda, veřejné znemožnění, spousta hrůzy a bezvýchodnosti. Pocit, že jsem v pasti.
V práci mám pocit větší svobody, než ve škole. Snad úplně ve všem. Dost jsem se kvůli této svobodě nadřela, vím, že úplně všude to možné není, taky nemám úplně zlatý důl. A taky vím, že někomu sedne jinej druh svobody, já třeba neznám přijít domů s čistou hlavou.
|
| Buřt |
|
(2.8.2023 15:32:32)
Taky cítím mnohem víc svobody v práci. Minimálně mám pocit, že jsou rádi, že tu jsem. Ve škole se člověk cítil spíš na obtíž.
A hlavně je spousta způsobů obživy, vždycky se to dá změnit. Kdežto střední školy se od sebe zas tak neliší.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 15:40:56)
Já jsem měla svobodu ve škole (VŠ) i v práci. A když jsem měla s prací pocit, e to začíná jít do svobody zdrhla jsem k něčemu jinýmu. Miluju svobodu.
|
|
|
| Kaliope X |
|
(2.8.2023 15:37:40)
Já byla vždy líný flákač a procházela převážně jen na základě odposlouchaného ve třídě. Krom nenáviděné němčiny, tu jsem opisovala a dle toho, jak se mi to povedlo, jsem měla vyznamenání nebo ne Můj "nezodpovědný" přístup mi procházel i na VŠ, sem tam jsem si něco zopakovala, ale i tak stále bez velkého učení, a to včetně státnic.
Za mě studentský život naprosto pohodová věc. Já tehdy prohlašovala, že pokud by mi za to někdo platit, tak budu studovat až do důchodu Žádné starosti a o finance postaráno rodiči
Spokojená se životem jsem byla i nadále, ale ta bezstarostnost už tam nebyla, když už jsem se musela živit sama
|
|
|
|
| Rigel |
|
(2.8.2023 15:40:56)
"To mi přišla větší otročina ve škole, ani na záchod jsem nemohla, když se mi zrovna chtělo, jíst a pít taky ne."
Inko, svatá pravda ) Když se nad tím tak zamyslím, tak by mi asi bylo lépe, kdybych mohla třeba od deseti do práce . Nemyslím samozřejmě vykořisťování dětí jako někde v rozvojovém světě. Ale ve škole jsem trpěla, na každém stupni, stresem a někdy divnými pedagogy. Proti práci doma nebo na brigádě jsem nic neměla. Takže, kdybych mohla v deseti pracovat, třeba prodávat občerstvení , nebo, ještě líp, KNIHY ! Papirnictví ! tak bych si žila S tím, že musím vstávat , plnit docházku, s tím jsem problémy neměla.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 15:42:45)
Mě teda některý hodiny na gymply a hlavně pak na vejšce vyloženě bavily. Vždycky mě mrzelo, že už končí.
|
|
| sally | 
|
(2.8.2023 18:05:05)
Rigel,
někde jsem četla, že to je rozdíl mezi klukama a holkama... holky se ochotně učí zhruba do puberty a pak už chtějí do světa do praxe... kluci do puberty blbnou a potřebovali by lítat po venku a učit se praktické věci (že by je bavilo naučit se s nářadím a tak) - a pak by na to dávali nadstavbu teorie... povinná školní docházka od šesti do dvaceti nevyhovuje NIKOMU....
|
|
|
|
| Monika |
|
(2.8.2023 14:52:52)
Huso, ty tohle píšeš opakovaně a mně to přijde strašně smutné - za celý život nemít práci, ke které bys neměla alespoň neutrální vztah nebo tam nebyl alespoň dobrý kolektiv a necítit se dobře ani doma s rodinou. Jasně, že je to ovlivněno obdobím depresí (fakt by mě zajímalo, co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce - ty tvé hrozné pocity ze všeho nebo deprese), ale přeci jen - prožít celý život od konce VŠ do důchdu v tak hrozných pocitech - přemýšlela jsi, proč to bylo? Ty vzpomínáš na své dětství jako na úžasné (i když si zmiňovala dost pro mě divných okolností), ale proč tedy potom následovalo tolik hrůzy?
|
| Buřt |
|
(2.8.2023 14:55:20)
Ja mam vzdycky potrebu Husu obejmout, kdyz to ctu. Tak malo radosti!
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.8.2023 15:29:31)
Taky mě to vždycky mrzí, když to čtu.
|
|
|
| *Kate* | 
|
(2.8.2023 15:48:23)
"Ty vzpomínáš na své dětství jako na úžasné (i když si zmiňovala dost pro mě divných okolností), ale proč tedy potom následovalo tolik hrůzy?"
Mě takhle zvenku přijde, že Husu prostě až do dospělosti doma chránili a nepřipravili na povinnosti, které bude muset převzít - a pak následovala srážka s realitou.
|
|
|
| Čumča. | 
|
(2.8.2023 16:15:12)
Stará Huso, mě přijde, že takhle vypadá, když člověk ustrne v poloze "nedospělost", na škole je všechno nalinkované, předem dané - potom přijde doba, kdy si naopak o všem rozhoduješ sama (platit daně, vybrat si zaměstnavatele, řešit bydlení, vést svou domácnost, uvažovat o případném mateřství atd.). Už neexistuje přesně daný rozvrh.
Je neskutečná škoda, když někoho baví vzdělávání, aby dělal celý život práci, co ho bytostně prudí. 
|
|
|
| *Kate* |
|
(2.8.2023 14:33:35)
"... na nic nezapomenout, všechno pochopit, naučit se, prodat..."
...
...mít svobodu i v zaměstnání (nejlépe ve státním), tolerantního a inteligentního šéfa...
No a jsi teda v tom zaměstnání za těchto okolností vůbec k něčemu? Přece i tam je potřeba podávat výkon, čili na nic nezapomínat, učit se, prodávat to - nebo ne?
|
|
| Begonie | 
|
(2.8.2023 16:16:36)
Ale jdi ty brebto. Tvoje svoboda je mi zcela u zadku, navic ti neverim ani slovo. Do varu me privadi akorat tvoje vecny vytahovani a bezduvodny kritizovani ostatnich. Ale jestli si potrebujes vylepsovat sve pocity a zivutek na anonymnich diskusich, tak co uz s tebou  
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 16:25:25)
Blanko, ty Koníčkovy postřehy jsou takové bohémsky rozevláté, ona popisuje spíš nějaké nastavení mysli, které se snaží vyznávat, než svou realitu Ale to není nic proti ničemu - každý má asi jinou představu, co chce prezentovat
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 18:07:42)
Huso, nojo, když ty holt máš náturu romantické princezny, která nikdy nevyroste
V reálu ses postarala všechna čest, ale asi by ses bez toho i obešla.
Nevím, kolik je takových, podle mě většina mladých lidí touží po větší samostatnosti.
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 18:27:29)
Ropucho, já si ten pocit vykročení do neznáma po maturitě pamatuju - klepala jsem se strachy, najednou bych i ráda zůstala na škole, kdyby byl ještě jeden ročník - přitom to bylo doma nesnesitelný, ale až chorobně jsem se bála z toho vlaku vyskočit
A pak jsem to udělala: sbalila si tašku, odešla z domova, rozvíjela vztah s klukem, po kterém jsem logicky v tu chvíli požadovala víc než předtím, našla si práci, jezdila po přijímačkách a dělala dvanáctky ve fabrice - a bylo z toho jedno z nejhezčích lét. Ale ta radost z volnosti přišla až s odstupem, docházelo mi to celé až s odstupem, do té doby jsem rutinně kladla jednu nohu před druhou, abych se osamostatnila.
Ale než jsem se pohnula z místa, stála jsem se staženým zadkem a husí kůží. Bylo mi 18, mentálně jsem byla tak na 15.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 18:30:05)
Mně bylo ještě 17, absolutně jsem nepřemejšlela, jak jsem na tom mentálně, ale těšila jsem se na to, že "konečně život"
Utéct z vesnice a Prahaaaa
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 18:49:23)
Federiko, to je holt na lehkost bytí Já ji neměla...nebyla jsem pro novou životní etapu vyzrálá a připravená.
Ale bylo nás víc a pečlivě jsme to před sebou skrývali.
Nicméně ano, kdo měl navíc velkou podporu rodiny, ideální zázemí, ten zažíval i evidentní euforii
|
| Federika |
|
(2.8.2023 18:52:35)
Tak, jak se t vezme Já měl podporu takovou, že mě nechali. pustili a dál už nikterak neřešili Ani finančně an jinak. Ale já to tak chtěla.
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 18:56:09)
Federiko, bylas zralá, ve správnou dobu se ti otevřely ty správné dveře do nové etapy, tak to má být
|
| Federika |
|
(2.8.2023 19:00:34)
Nová etapa, to je hezký označení.
Měla jsem v životě spoustu "etap". Vždycky když mám pocit, že něco neběží tak, jak se mi líbí, rozhodnu se pro "čáru". Jasně teď už si nemůžu dovolit dělat čáru úplně za vším, ale v tom věku jsem klidně mohla.
Prostě škrt, znovu, jinak, líp.
To říkám vždycky i svým dětem, nejhorší je, promarnit život, promarnit ho časem, který bych měla, chtěla ,prožít jinak. Když se t něco nelíbí, když jsem nějak nešťastnej, změň to. Teď hned.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.8.2023 21:00:56)
Ty jsi úžasná osoba, kdyby takoví byli všichni, byl by svět veselejší.
|
|
| MM, 2 kluci | 
|
(6.8.2023 23:14:38)
Federiko, já to mám taky tak podobně - když třeba v práci cítím že už to není "ono", není mi tam dobře, a přes snahu to nejde změnit - tak si najdu něco jiného. Vždy to vyšlo, nedokážu si představit setrvat někde, kde mě to deptá.
Jinak období gymplu bylo fajn, Vš pak taky, akorát některě věci bych zpětně udelala jinak, trochu jsem podléhala trendům ve své tehdejší bublině...
To období "anarchie" jsem měla taky... takové to, že teď si konečně můžu dělat co chci, nebo si aspoň tak připadám...
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 23:45:30)
Federiko, přesně tak
Žádný stažený zadek, žádná husí kůže, konečně otevřené dveře a hurá život Mně se do toho ještě strefil společenský převrat, takže euforie nekonečná, svět doslova u nohou
Nejkrásnější rok v životě byl první rok VŠ, právě pro tu svobodu, kterou jsem do té doby nepoznala. Po všech stránkách.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.8.2023 12:03:30)
Jo, přesně. Hurá život. U mě umocněno zaměstnáním už od července po maturitě, a vlastními penězi a bydlením , byla jsem bohatá , s mámou jsme byly chudé, sama na dvě děti, taky se jí přece jenom muselo ulevit, měla mě úplně finančně z krku.
V 18 letech jsem měla na starosti 25 pacientů, píchala jsem injekce, odebírala krve, asistovala u výkonů, měla jsem za všechno zodpovědnost, nikdo se se mnou neparal, fascinuje mě že dneska jsou to "děti" a nemají rozum.
|
| K_at |
|
(3.8.2023 12:19:20)
Evelyn, hele, zase i za nás nebyl každý 18letý prudce samostatný. Já byla třeba hodně stydlivá a nejistá. Takže nadšené vrhání do samostatného života úplně nebylo. A třeba tvou nemocniční odpovědnost bych nezvládla ani dnes. A jsou i teď mladí, kteří jsou v 18 zralí, samostatní atd. A někomu to trvá do 22,25 třeba.
|
| Monika |
|
(3.8.2023 14:17:56)
Kat, stydlivý a nejistý je kde kdo (třeba i ve třiceti), rozdíl je v tom, jestli to nějak překonává (protože chce nebo musí) nebo za něj řeší raději věci maminka nebo kdo. Kamarádka učí na VŠ a je kolikrát v šoku z toho, že za některé studenty vyjednávají okolnosti studia rodiče (ale je jich teda málo). Já se taky v osmnácti po maturitě styděla telefonovat cizím lidem, měla jsem stres jít někam poprvé, představovat se atd. Ale co mi zbylo, když jsme chtěla studovat VŠ, jsem z malého města, z rodiny nikdy nestudoval a nemohl mi poradit, natož aby za mě něco vyřizovali. Prostě jsem se musela postarat a telefonovat a zajít, kam bylo potřeba (a najít si to na papírové mapě, papírovém jízdním řádu, v telefonním seznamu, zjistit osobními dotazy ...) sama. Je to asi podobné, jak tu někdo psal, že když máš v 18 dítě, tak to holt naprostá většina lidí nějak dá, i když do té doby "nic nemuseli" ...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.8.2023 14:35:09)
Taky jsem stydlivá, ale konstelace byla daná, tak jsem se zařídila.
Jinak by máma ještě do mých 55 stála mezi dveřma se stopkama, jestli jdu včas , a musela bych prosit o každý ples, protože její byt, její pravidla a komu se to nelíbí, být tam nemusí. Na druhou stranu jsem od 12 suplovala druhého dospělého v domácnosti, už jsem měla dost.
|
| Federika |
|
(3.8.2023 14:50:55)
Tak je pravda, že když holt musíš, tak musíš.
Spousta "dětí" se nechá vézt, klidně to nechají na rodičích, tak co, když to za ně vyřídí...
V momentě, kdy by museli, udělali by to a většinou bez problémů. Nebo s problémama a co, vždyť tím se člověk učí
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.8.2023 14:59:39)
Federiko, souhlas.
Možná to dnešní rodiče tak hrotí, protože byli sami hození do vody, tak rozmazlujou.
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:04:04)
To nevím, Evelyn, mě rozhodně do vody hodili a svý děti nepřepečovávám.
Možná je to někdy těžký, pro ty rodiče, uvědomit si, že svůj úkol už jaksi splnili a teď je to na těch dětech.
Já je můžu vyselchnout, upéct bábovku, když přijdou a politovat,jak je ten svět blbej, když náhodou blbej je...
|
| TaJ | 
|
(3.8.2023 15:14:19)
Federiko, jo...a my jsme zase s bráchou byli celkem opečovávaní a oba svoje děti taky tak nějak přiměřeně opečováváme...takže je to různé, někdo se řídí vzorem z domova a někdo to chce naopak dělat jinak...
|
| 77kraska |
|
(3.8.2023 15:20:22)
Mne treba matka prepisovala na psacim stroji diplomku (80.leta), ona je byvala sampionka v psani na stroji a mela to hned, ja bych se s tim tehdy mořila mesice, s tim prepisovanim, tehdy jsem jeste neumela psat na klavesnici a pocitace lidi doma nemeli...ona prepisovala diplomky vice pribuznym
no a celkove mi rodice pomahali radou jeste daleko v dospelosti, kdyz se resilo neco v praci...teda za revoluce v roce 1989 mi radili, at se drzim zpatky, ze rezim nepadne, to se zrovna spletli
obecne se v nasi rodine dost pomahalo, i v sirsi rodine, ale spis pred rokem 1989, kdyz bylo potreba si pomahat, protoze byl nutny "socialni kapital", kdo mel kde jake kontakty, sehnat stavebniny nebo knizky apod.
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:25:57)
Sedmi,
mě naši přinesli balík čistých papírů
Ve čtvrťáku na gymplu.
U vejšky už netušili vůbec, co kdy kde dělám, co vlastně studuju a jak.
Ale na promoci přišli.
|
|
| Monika |
|
(3.8.2023 15:27:01)
Tak přepsat někomu diplomku není žádné rozmazlování - matka nebo někdo jiný to udělá z lásky zadarmo, když má chuť a možnost (moji diplomku přepisoval tehdejší přítel, měl v práci počítač a dost času) nebo za to můžeš někomu zaplatit. Stejně tak někomu třeba otec nebo bratr vyrobí poličky nebo stůl (protože to umí a chce udělat radost) nebo holt si "dítě" koupí/zaplatí výrobu na míru. To je něco jiného, než chodit za dospělé dítě vyřizovat jeho záležitosti spojené se studiem VŠ nebo pokutu za jízdu na černo nebo mu shánět zaměstnání - ledaže to dítě má nějaké disfunkce nebo zdravotní potíže ...
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:32:01)
Já se teď vyděsila, mladší syn (18) bude příští rok maturovat,ale co se týče školy, vyřizuje si dávno všechno sám, já už o ničem nevím. A teď mi přišlo cosi, že se musím někam registrovat a něco zaplatit, týká se to koleje v Americe nebo nějaký platformy. Je tam napsáno:" váš "teen"...
Tak píšu synovi, která je zrovna v Americe, co to má bejt, proč si to nevyřídí sám a on mi se smajlíkem napíše:" Mami, já jsem dospělej jen v Evropě..."
|
| Kaliope X |
|
(3.8.2023 15:40:54)
Federiko nebude to pomoc s vyřizováním přihlášek ve Státech? Přišlo mi něco podobného, taky nechápu, proč takové maily dostávám i já
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:48:43)
Jo, nějakej College Board, já stejně nevím, co s tím....Ještě před pár týdny tvrdil, že chce asi bakaláře studovat tady, protože magisterský, inženýrský atd studium může už pak na stipendium sehnat v zahraničí líp, i a ty nejlepší školy.
A teď je v Americe, už od června a psal nám, že by se tu ais tři roky nudou ukousla, tak že chce stipendium na sport a že vybírá školy v Americe. A že tedy přijede odmaturovcat, ale upozorńuje mě, že celej rok bude n zahradě střílet (lukostřelba), aby měl výsledky a mohl žádat o to stipendium. Já tomu vůbec nerozumim, j fakt, že nemůžu vylézt normálně na zahradu, v jednom kusu mi tam lítají šípy kolem hlavy, tak logicky nadávám. Ta ale 60 tisíc dolarů na semestr nemám, asi zkusím vydržet ty šípy
|
| Monika |
|
(3.8.2023 15:57:20)
Federiko a on doteď z toho luku nestřílel a našel si to jako nový sport a hned věří ve sportovní stipendium (já nevím nic o lukostřelbě, možná to fakt stačí dělat krátce, když jsi talent)? Jinak tedy sportovní stipendium je hodně dobrá věc pro studium v USA, to jo
|
| Federika |
|
(3.8.2023 16:00:16)
Ne, jen tak loni si koupil luk a střílel si.
Je ale fakt, že on je sportovně hodně nadanej, jde mu všechno, na co sáhne, cvičí denně,posiluje, běhá, hraje fotbal...A taky vím, že co si vezme do police, to mu vyjde, protože si pak za tím jde jako buldozer. Byl takovej vždycky.
Zs ale neumí splachovat, no
|
|
|
| Kaliope X |
|
(3.8.2023 16:01:55)
Tak u nás dítko o ČR uvažuje jedině až jako o poslední možnosti, ale ví, že peníze si musí sehnat samo. Jen nejde přes sport, ale další a další aktivity, takže to vypadá, že bude domů z intru létat ještě méně často, než jsem doufala.
|
| Federika |
|
(3.8.2023 16:04:54)
On chce studovat specifickej obor a už teď se seznámil s některými profesory, knzultoval, který školy jo, který ne,asi by mu i pomohli po tom bakaláři ...Já myslím,že chce jen větší dobrodružství, jinak by to klidně odložil až po tom bakaláři, pak je fakt mnohem lepší šance, finančně. A ten sport nevím, no, mluví o Princetonu, na ten fakt peníze nemá, nemáme.
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(3.8.2023 15:34:04)
Moniko, ja znam i 50-lete lidi, za ktere veci vyrizuje 70-leta matka, vylozene na uradech, ne ze jim prisije knoflik nebo uvari veceri
tam to je fakt uz selhani, rekla bych
|
|
|
|
| Beat |
|
(3.8.2023 15:20:43)
Vždy jde o srovnání s někým. Já jsem podle někoho docela drsná matka, podle jiného jim cestu umetám. A hlavně je to nepřenosný, do úzkých rodinných vztahu málokdo vidí. Takže tyhle hodnocení “miluju”. Podstatný jsou vztahy a až pak výsledky. A hlavně to jde ruku v ruce. Tam, kde jsou dobry vztahy jsou pak i dobry výsledky. Přičemž výsledkem nemyslím červený diplom, ale životní uplatnění ke spokojenosti jedince.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(2.8.2023 14:12:58)
Burte, s tim nesmyslnym pozadavkem na prezouvani ve skole se mi vybavila historka, kterak jsem se ve svych temer 30 letech sla domluvit ohledne studia druhe SS a prvni zazitek byl stret s reditelkou, ktera me potkala na schodech a bez odpovedi na muj pozdrav hned zacala resit prezuvky😂 Nastesti uz dneska tohle nebyva.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 17:58:41)
"Já jsem otěhotněla ve 23, do té doby jsem byla hodně rozjetá, ale příroda se postarala, abych dostala rozum. Prostě jsem dospěla."
Ano. A když ten důvod k dospění nepřijde, může se stát, že člověk zůstane rozjetý hluboko do středního věku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 11:52:53)
Evelyn, já si na základě celoživotního pozorování myslím, že vztah k udržování domácnosti je věc nátury a dril v dětství je celkem lhostejný.
Životně nezbytné minimum udělá každý, ať byl v dětství trénován nebo ne.
A dál dělá každý to, co chce, co ho baví, v čem vidí smysl. A to se rychle a snadno naučí, když má vlastní vnitřní motivaci. Když motivaci nemá, nebo si naopak nese znechucení z povinnosti z dětství, dělat to nebude.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 10:53:53)
Federiko, jsou i děti, který to prostě neudělají. Mým dětem by to bylo taky blbý. Dcera doma moc neudělá, ale studuje a má brigády ze svého oboru, takže maká na sobě.
Ale už jen tady na Rodině byly takový příběhy, že dítě nedělá nic a vyhodit ho nemůžou. To snad ani ze zákona nejde? Jestli je holka líná, tak bude radši poslouchat kecy.
|
| Monika |
|
(2.8.2023 11:10:27)
Evelyn, tak vyhodit dospělé dítě, které se nepřipravuje na své budoucí povolání a je zdravotně O.K. (tj. nějaké práce schopné) rozhodně můžeš. Ale je to samozřejmě těžká věc a považuju za normální, že se člověk jen tak neodhodlá, obzvlášť ne vyhodit "na ulici".
Patřím teda k těm, co si těžko představují, že mi vlastní dítě do očí řekne, že nemíní ani studovat ani pracovat a trvá na tom, že bydlí doma a já ho mám živit, šatit atd (kdyby mi to řeklo, měla bych možná tendenci vyvléct ho na tu ulici hned, akorát že třeba syn měří skoro 2 metry ). Spíš si umím představit, že dítě všelijak slibuje a vzbuzuje naději, že se buď vrátí do školy, najde si jinou školu, bude pracovat ... takže rodič chce věřit a věří, že to bude lepší a situace se vleče.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:13:59)
Moniko, asi tak.
|
| Beat |
|
(2.8.2023 11:20:59)
babi, doučování JE fajn, ale mělo by k němu dojít na základě osobní iniciativy. Takže mně přijde nanic, když já budu hledat dospělému dítěti doučování a ono mi pak řekne, že ji stejně nemám do ničeho mluvit. Vždyť to je na hlavu.
Snažila bych se v klidu, bez spěchu, pomocí otázek dítě rozpovídat a možná jemu samotnému potom, co něco vysloví nahlas, dojde co chce, jak to vidí, nebo že si prostě vůbec sama se sebou neví rady, a o tu pomoc si pak i řekne.. atd. Někdy něco sami o sobě nevíme a zjistíme to, až když se nás někdo na něco zeptá a my to poprvé řekneme nahlas..a pak nám to docvakne. Ale k tomu je třeba bezpečné prostředí a klid v naslouchání.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 11:30:41)
Beat, jistěže osmnáctiletému (ono ani mladšímu) člověku nemá smysl vnutit doučování befelem.
Ale za předpokladu, že sám má zájem školu vystudovat, má zájem zkouškami projít, ale nedokáže v sobě vydolovat vůli a disciplínu k učení.
Já sama jsem celoživotní beznadějný prokrastinátor, ve spojení se zmatky dospívání to bylo obzvlášť náročné.
Umím si představit, že nátlak a lamentace jsou v takové situaci zcela neúčinné, ale citlivá pomoc může být účinná a vítaná.
|
|
| babi_ | 
|
(2.8.2023 11:34:42)
Beat, tak pořád lepší, když to doučování sežene a platí rodič a dospělé dítě to jen přijme, než nic.
Rozhovor a naslouchání dobrý, ale přečti si zakládající příspěvek...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.8.2023 11:37:25)
Dospělá ženská by si měla o pomoc říct, ne čekat, že se maminka postará a ještě dělat fóry, že se nestará dost dobře.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 11:57:48)
Evelyn, "měla by"... Ono ideálně by "mělo být" ledacos, ale realita je obvykle složitější a méně dokonalá.
Tady vůbec neznáme kontext, jak celá rodina funguje (nepadla zmínka o otci například), jak dívka vyrůstala, co všechno řeší... Neschopnost úspěšně studovat bude pravděpodobně jeden střípek z celé mozaiky.
|
|
|
| Beat |
|
(2.8.2023 11:44:31)
babi, četla jsem. Matka tam dokonce zmínila slovo nenávist k vlastnímu dítěti. Tak si dovedu představit, že klid a rozum se u nich teď moc nevyskytuje. Neříkám, že to není pochopitelné. Ale iniciativa by měla vyjít od dítěte. Minimálně aby řeklo: poraď mi, pomoc mi..O tom, že bych doučování neplatila, jsem nic nepsala. To jo, peníze bych dítěti dala. Ale jen za předpokladu, že uvidím nějakou snahu to řešit. A říct: pomoc mi prosím t najít nějaký doučování" snaha je. Ale neběhala bych za ní do pokoje s kontakty v případě, že by mi dcera řekla, že je to její věc a nemám se jí plést do života.
|
| vlad. | 
|
(2.8.2023 11:51:52)
Beat, nemyslím, že je to opravdová nenávist, spíš pocit beznaděje, zoufalství, asi to dokážu pochopit. Je třeba se nadechnout a v klidu nastavit aspoň nějaká pravidla a potom na nich trvat.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 16:03:44)
já souhlasím s Beat a ta slova o pocítěné nenávisti mi přijdou závažná
já bych se učila se dcerou, prokrastinace je diagnóza a možná ji nezvládne překonat sama, je jí sice 18, ale je to evidentně nevyzrálé dítě
|
| Begonie |
|
(2.8.2023 16:28:25)
A co by se vubec stalo, kdyby ten reparat neudelala? Vyhodi ji ze skoly? Nebo propadne do nizsiho rocniku? Kamaradky dcera takhle propadla na konci tretaku, ale ne znova do tretaku, protoze nejak na ty skole ten jeji obor otevirali jen ob rok, ale skoro ve 20 se znova ocitla ve druhaku. A nechtela tym byt s lidma, co nezna, jeste s vidinou 3 let pred sebou, tak z ty skoly odesla. Ale se zakladnim vzdelanim nasla praci jen v nejakem zverimexu a moc stastne teda nevypada. Jenomze ona nejak vubec nevi, co by mela delat. Zadna skola ani obor ji nezajimaji, zadnou praci vysnenou nemela, vlastne nikdy nenasla nic, co by ji bavilo a zajimalo.
A to je myslim pak opravdu problem. Kdyz vic, co chces, tak se to skoro vzdycky da nejak udelat, skolu muzes studovat treba ve 40, vysnenou praci delat kdykoliv, ale kdyz nechces nic, tak se pak tezko hleda motivace.
|
|
|
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 10:36:49)
Oblečení ne. Je jasný, že svoje dítě nevyhodíš z bytu a ledničku před ním nezamkneš, ale dál bych se nestarala. Spíš tedy se snažila domluvit příspěvek na to bydlení (i provoz pračky atd...), což by "hodné" dítě mělo mít snahu dodat.
|
|
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 10:28:33)
Tak ona muze mit "Fobii z neuspech" kobinaci treba s poruchou nepozornosti.. To vsechno je mozne. Ale to ze nedodrzuje dohody to neomlouva.
|
|
| Renka + 3 |
|
(4.8.2023 8:07:28)
Možná to může být i nějaká deprese? Kamarádky dcera byla něco podobého, ze školy odešla, ale šla potom pracovat, byť se základním vzděláním. Do skladu. Musela se dát psychicky dohromady. No a od září začne zase studovat, ale dálkově a opět od začátku, je otázka, jak to zvldáne. Ta dřina ve skladu pro ni byla motivace.
|
|
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 10:22:28)
Tak předpokládejme, že je to normální soudná osoba, které se jenom nechce učit, a jinak se chová a bude chovat přiměřeně situaci. Není každý ignorant školní výuky hned rozený vyžírka.
|
| Lenka Pražanda |
|
(2.8.2023 10:39:40)
Já tohle vidím u kamarádky. Dítě na školu dlabe, protože ho to nebaví, chodit tam nechce a je mu 18, takže ani nemusí. Do práce taky nechce. Občas jde na brigádu, aby mělo na svojí útratu, protože od mámy peníze nedostane. Doma moc není, nic tam neudělá, protože je přeci plnoleté, takže nemusí poslouchat, nemusí nic. Domluva nefunguje, křik nefunguje, nic nefunguje Situace nezáviděníhodná. Jenom se ptám, jak donutíte dospělého člověka, který nechce?
|
| vlad. |
|
(2.8.2023 11:36:15)
Lenko, asi nedonutíš. Pokud by to bylo delší dobu jak popisuješ, nepřipravuje se na budoucí povolání, pořádně nepracuje a nepřispívá na provoz, doma nic nedělá, nevidím důvod, proč si ničit nervy. Ať si najde podnájem nebo spolubydlení a financuje si to sám.
|
|
|
|
| MaMar | 
|
(2.8.2023 11:13:03)
Lenko, nechuť k učení nemusí znamenat, že dítě bude líné pracovat. Měla jsem to takhle s pěstounským synem, nedodělal ani jeden ze dvou učňáků, z prvního se nechal vyhodit kvůli neomluveným hodinám, obor ho nebavil. Na druhém nešel na reparát (ke kterému tedy přispěla online "nevýuka" v covidovém roce). Na brigádách, které si sám zařídil, ale dokázal makat od rána do večera. Pár dní po 18. narozeninách se sbalil a odjel do zahraničí (měl tam známé, kteří mu pomohli v začátcích). Byla jsem se tam za ním teď nedávno podívat - pracuje, nějak už se domluví, bydlení a to, co nutně potřebuje, si zaplatí. A z kluka, který byl věčně v opozici, je už (skoro ) mladý muž, který má na spoustu věcí docela rozumný pohled (i když zatím spíš teoreticky )
Je teda fakt, že u tohohle dítěte jsem jeho studijní selhání vzhledem k jeho historii a možnostem chápala snadněji, než kdyby šlo o vlastní děti. Ale i ty si šly v podobném věku vlastní cestou, která byla trochu jiná, než moje představy.
|
| Rigel |
|
(2.8.2023 11:32:38)
"Lenko, nechuť k učení nemusí znamenat, že dítě bude líné pracovat."
ano, s tím úplně souhlasím. I když jsem mívala silnou nechuť k učení, tak jsem nemívala problémy pracovat ( na brigádách na zš, sš, ani při vš ,kde to už bylo trvale po celý rok )
režim pracovat je jiný, než učit se ( kdy třeba nerozumím, nebo mám obavy že na to nestačím, nebo jen prostě neumím se učit )
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 9:27:01)
No tak se může živit jako modelka a/nebo se dobře vdát.
Jestli argumentuje tím, že je jí 18 a ty jí tedy nemůžeš nic zakazovat/přikazovat (což je pravda spíš s ohledem na to, že reálně ani s dospívajícím pod 18 už nezmůžeš nic, k čemu ho neukecáš), tak holt se s tím smiř - ano, je to její odpovědnost, její boj. Pokud přestane studovat, tak se pak sama živí, přispívá na bydlení, atd... Je to její volba, a ty z toho nebuď šedivá, je to její život, a fakt se dá dobře žít se základním vzděláním
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(2.8.2023 9:33:02)
Dcera působí, že tak trochu neví, co se sebou. Ve studiu asi holt nevidí smysl. Tak ho třeba uvidí pozdějc. Domluvila bych se s ní na podmínkách dalšího spolubydlení. Kdo kolik doma platí, kdo co doma dělá. Do kdy jsi ochotná jí počkat s prvním placením. Třeba zjistí do půl roku, že to ve škole nebylo tak špatný. No a nebo si doplní vzdělání později, za své a na svoje baterky.
Na tvoje baterky dostudovat nemůže.
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 10:01:25)
Dcera působí, že tak trochu neví, co se sebou. Ve studiu asi holt nevidí smysl. Tak ho třeba uvidí pozdějc. Domluvila bych se s ní na podmínkách dalšího spolubydlení. Kdo kolik doma platí, kdo co doma dělá. Do kdy jsi ochotná jí počkat s prvním placením. Třeba zjistí do půl roku, že to ve škole nebylo tak špatný. No a nebo si doplní vzdělání později, za své a na svoje baterky.
Na tvoje baterky dostudovat nemůže.
Koprivo,
naprosto presne.
"Na tvoje baterky dostudovat nemůže."
|
|
|
| magrata1 |
|
(2.8.2023 9:34:30)
Myslím, že zájmem o chlapce a módu může klidně prokrastinovat. Já jsem místo psaní diplomky (kterou jsem si o semestr posunula, jinak jsem měla vše dokončeno) vážila jídlo a zhubla 8 kg, ty kalorické tabulky byly ták důležité a neodolatelné
Přesekni tu prokrastinaci o víkendu. Sedni si s ní, vemte učení do jiné místnosti než kde se marně snaží doteď, pokud možno mobily a počítače nechat ve vedlejší místnosti, aby neodváděly pozornost, a najeď s ní na to.
|
|
| Dari79 |
|
(2.8.2023 9:38:46)
No, ale na módu potřebuje peníze. Zájem o kluky je holt pochopitelný...
Otázka taky je, v jaké sociální skupině s pohybuje. Jestli jsou její kamarádi a potenciální partneři podobně "seroucí na vzdělání", tak to prostě nemáš šanci přebít...
Na druhou stranu - jistě lze zvolit i strategii, kterou třeba já ve své sociální skupině vídám dost často - co za 5 minut nevyvdáš, za celý život nevyděláš...
Někdy si říkám, že jsem kráva blbá, která studovala, dřela, maká, večery, soboty..., když pak stačí psát nějaké ty rozvodové papíry a zíráš, co si pipka, s třetinovým vzděláním i inteligencí a s téměř nulovýma pracovníma zkušenostma, "vydělala"...
Hele, realisticky, co může s maturitou z OA dělat? Nekvalifikovanou práci v kanceláři... Jestli má k tomu účetnictví takový odpor, že z něj propadá, tak asi z ní samostatná účetní nebude. Buď bude dělat jakoukoli sekretářku (a na to, při dnešní téměř nulové nezaměstnanosti ani formální vzdělání není nezbytné, tam je důležitější, aby dobře psala, nedělala gramatické chyby, uměla zformulovat dopis) nebo nějakou "junior" účetní, která se naučí jeden, dva úkony v nějakém programu a bude celý den vystavovat faktury podle předložených objednávek, mačkat ctrl+K... a no to taky nezbytně maturu nepotřebuje.
Já to vidím furt, relativně často vypisuju pozice na administrativní pracovnici, hlásí se mi tam i různé prodavačky a tak, pro které je práce v kanceláři modlou a polepšením si v kariéře... A vídám právě v životopisech i holky z OA, které se nechytly v kanceláři hned po škole, dělaly cokoli (nejčastěji holt tu prodavačku, pokladní v supermarketu...) a teď by se rády do kanclu vrátily... Teď v půlce léta už je asi pozdě, ale myslím, že lepší by bylo nahnat ji na brigádu právě někam do kanceláře, kde by si na ty doklady aspoň šáhla... (jestli teda ve škole taky nemají praxi). Propojit prostě praxi s tou "skriptovou" nudou, pod kterou si neumí nic představit. Samozřejmě, pokud při zkoušce má umět definice nebo zpaměti vyjmenovat nějaká čísla z účetní osnovy, tak to se holt bude muset naučit.
|
| Rodinová | 
|
(2.8.2023 9:45:55)
Dari, mas celkem recht, akorat ze "nahnat na brigadu" nekoho, kdo nechce a je plnolety, je potiz a zrejme jadro celeho problemu zakladatelky.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(2.8.2023 9:51:23)
no tak ono je to těžké vůbec, na jednu stranu lze pohrozit, že jako plnoletá má právo nechat se živit jen dokud studuje, ALE já osobně bych se bála, abych dítě nedotlačila k tomu, že si peníze prostě vydělá "jakkoliv" jinak  a že ty možnosti dneska jsou...
osobně jako nejpřínosnější vidím rady, co už tu padly - méně tlačit a spíš zkusit učit se s ní, obětovat tomu třeba víkend - změnit přístup... holka očividně neumí se učit, takže zkusit doučování, ale ne od někoho, kdo to s ní "projde", ale kdo jí ukáže jak na to, aby se to učila sama...
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 9:52:08)
A co se stane, kdyz ten reparat neudela? Vyhodi ji ze skoly nebo propadne?..
Prvni vec je se uvolnit. Ty ti za ni nevyresis. To musi sama. Odpovednost za svuj zivot ma sama. Vy ji muzete pouze podporit.
Ja bych se prenesla odpovednost za jeji zivot, "dobre jsi plnoleta. K tomu patri prava, ale hlavne povinosti. Pokud si budes pripravat na budouci povolani tak te podporime, musi za tim byt videt z tvoji stranu snaha. Jesne ze se ne vse vzdycky povede, ale musi byt videt, ze neco delas. Samozrejme kazde zbytecne prodluzovani vzdelavani je vuci nam nefer. Je na tobe jake budes mit vzdelani.
Jinak samozrejme nastoupi do prace. Bude vam prispivat na domacnost..
Ja mam v p.p. 17 letou, ktera chce studovat. V podstate mame za ni odpovednost do jejich 18. Ona chce studovat a samozrejme zustane u nas na mama-hotelu, pokud se nebude snazit tak ma smulu..
|
|
| K_at |
|
(2.8.2023 10:02:11)
Pitunie, ještě jedna věc: nečekej změny hned. Pokud si ty přenastavíš v hlavě postoje, nečekej reakci hned. Ale pokud dítě není úplně marný, ono jí postupně dojde, že je něco jinak.
Když uděláš 2 kroky zpět, ona zřejmě udělá pomyslný krok, krůček vpřed. Přestane být zábava revoltovat vám utíkat pryč a dělat ofrky, když to doma nikoho netankuje a navíc kolem ní mamka neskáče.
|
|
| ...j.a.s... |
|
(2.8.2023 16:32:49)
Pitunie a co jí zaplatit kouče, který by ji motivoval, podporoval v tom učení a zároveň ji naučil, jak se učit a jak zvládnout situaci, když kvůli různým věcem prokrastinuje?
Kdyby to pro ni bylo jednoduché, tak se nějak učí, ale evidentně je pro ni těžké se motivovat, věřit si. Ten problém může být fakt mnohem hlubší než jen, že se jí nechce. S prokrastinací kolikrát zápasí i ti, co jinak tu motivaci mají.
Dost možná vůbec neví, jak se efektivně učit a odkud začít, proto to neustále odkládá, protože ta šíře k reparátu ji totálně paralyzuje.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 16:36:39)
Ale tady jde přece i o to, jestli ta dcera CHCE.
Nebo vy si dovedete představit, že běžně svýmu 18 letýmu dítěti navrhnete někoho jako kouče, s tím, že je to rozumný řešení a ono na to kývne?
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(3.8.2023 3:36:21)
tak si zopakuje ročník, z toho se nestřílí
jinak až tak líný ty děcka nebývají, většinou je za tím něco hlubšího typu úzkosti a deprese. to se často tváří jako "lenost".
|
| Dana | 
|
(3.8.2023 7:07:32)
Jako "lenost" se také tváří začátek braní drog. Důvodů může být hodně. Dítě se nacpe na školu, na kterou nestačí nebo která ho vůbec nebaví. Deprese, prostá lenost a nezájem, flegmatická povaha, ono to nějak dopadne. Myslím si, že nucení tak velké dcery do učení k ničemu nepovede.Doučování bych zařizovala, pokud by ona sama měla o něj zájem, jinak jsou to vyhozené peníze. Je jí nakonec 18, jak sama zdůrazňuje, tak ať přebere i dospěláckou odpovědnost za svůj další život. Když reparát neudělá a i nakonec ji ze školy vyhodí, tak holt půjde pracovat. Jediné, co bych, pokud bude bydlet s vámi, u ní vyžadovala, plnit si povinnosti doma a pokud nebude studovat, přispívat finančně na jídlo a provoz domácnosti.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.8.2023 2:13:47)
Tyhle rychlý soudy fakt "miluju".
Kdybych svého času takhle přistoupila ke svému synovi, nejspíš by byl v tuhle chvíli s prominutím v p.deli.
Místo toho jsme ho podpořili, podařilo se mu dodělat střední a teď má za sebou úspěšné dva roky VŠ a je to zodpovědný dospělák.
|
|
|
|
|
| monam |
|
(2.8.2023 9:29:52)
"Moje stanovisko je dlouhodobě stejné - největší průsery vznikají tím, že se zavedla devítka a děti nekončí střední v 18, ale až v 19, někteří ve 20, pokud šli do školy o rok později. Pak vznikají šílené tlaky v rodinách proto, že "děti" jsou už reálně dávno dospělé, ale nemají ani dokončenou střední, tedy rodiče je pořád považují za děti a samozřejmě chtějí pro ně to nejlepší, tedy min. to, aby si tu školu dodělaly. Ale ono to prostě vzájemně nefunguje."
Naprostý souhlas. Na škole, kde učím, je celkem časté že je dítěti 18 ve druháku a přestane chodit do školy.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.8.2023 9:44:32)
no vidíš a já mám takový pocit, že by mi devítka bývala prospěla... nebo aspoň ten odklad v první třídě jako červnová jsem šla do školy v čerstvých 6 letech a byla jsem očividně hodně nezralá, sice jsem plynule četla, počítala včetně nějakého násobení (možná tak do násobku 5, neuměla jsem teda násobilku, ale uměla jsem si to představit na počítadle v mřížce), ale jinak jsem byla hodně hravé dítě bez jakýchkoliv představ o zodpovědnosti... a dost možná, kdybych maturovala později než v necelých 18, možná bych byla zralejší (byla jsem pořád naivní děcko) a šla na vš později mě to mrzelo, že jsem to ani nezkusila, ale už bych dodatečně nedala ani ty přijímačky
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 9:55:15)
Rose, když to je fakt individuální. Taky jsem červnová, maturovala jsem tedy před 18, na VŠ jsem šla „dětsky“ nasměrována rodiči (proti mojí preferenci, patrně opravdu vzhledem ke kádrovému profilu nereálné), a až když jsem pořádně dospěla-vyspěla tu VŠ jsem stejně opustila. Vystudovala jsem daleko později při zaměstnání jen Bc. a úplně jiného oboru, mezitím zkusila pár jiných VŠ… ale to už holt „za svoje“.
Syn je říjnový, měl devítku, maturoval by v 19,5, a dospěl dříve než já – opustil tedy nikoli VŠ, ale gympl. V momentě, kdy se rozhodl to pojmout po svém, stejně jako já tehdy na VŠ. Jemu by absence devítky "pomohla" k maturitě - dal by ji dříve (jako "dítě"), než si uvědomil, že ho vlastně nezajímá
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.8.2023 10:24:24)
babi, je jasné, že je to o každém jednotlivci... no jak píše la pepa, u nás mě od vš odrazovali rodiče (že bych to stejně nedala), tedy já dětsky přikývla, že mají pravdu a kdo ví, možná měli pravdu a buď by mě nevzali nebo by mě vyhodili, ale dneska si říkám, že minimálně zkusit jsem to měla
ale teda ne že bych z toho měla nějaké ujímání, to zase ne
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:25:50)
Mně naši říkali, že si mám dělat, co chci.
|
|
|
|
| La Pepa | 
|
(2.8.2023 9:59:17)
Rose, jsem úplně to samý.... Dodám, že na konci střední jsem furt byla tele a nechala se od studií odradit - nátlak šel ze 2 stran, od táty i od tehdejšího partnera....
|
|
|
|
|
| Vítr z hor | 
|
(2.8.2023 9:06:37)
Vidim za tim problem s ucenim, nikoli s motivaci. Pokud to tak je, snazila bych se resit. Nekdo se treba nedokaze ucit sam. Nebo to spis vypada, ze tomu vubec nerozumi, proto taky dela reparat, ze, a to pak treba ani nevi, kdo zacit, co anjak se ucit. Proste je mozna naprosto bezradna. Tudiz potrebuje nekoho, kdo tomu rozumi, kdo si s ni sedne a bude to uceni ridit (ne, ze prijde a zepta se, “tak cemu nerozumis”).
Taky potrebuje volno a odpocinek.
Cili mi prijde idealni si s ni sednout, domluvit rozvrh (treba se bude ucit 2 hodiny s nekym a pak hodinu bude pracovat samostatne na zadanych ukolech) a venovat se systematicke a pratelske podpore a kontrole. Obnasi to sehnat nekoho, kdo ji to nauci a zaplatit ho.
|
|
| monam |
|
(2.8.2023 9:26:57)
Najít jí doučování?
A jinak, je jí 18, měla by se umět poprat s důsledky. Chápu, že pro rodiče je to k zešílení. Ale řekla bych jí, že když reparát neudělá (je možnost opakovat?) může se stát, že skončí jen se základním vzděláním a bude si muset hledat práci, protože já ji pak živit nebudu.
|
|
| magrata1 |
|
(2.8.2023 9:28:38)
Já jsem odešla z gymplu 14 dní před koncem třeťáku. Myslela jsem si, že celý svět padne na zadek před mojí vzpourou systému a odvahou tu vzpouru uskutečnit. Na prdel jsem padla sama, když jsem musela všude psát "vzdělání základní". JÁ!!! Mamka mě propleskla, seřvala, sehnala a zaplatila mi kurzy na maséra a pedikúru a odjela do Kanady. Když se vrátila, měla jsem kurzy hotové, pochopila jsem, jaká to byla blbost s tím gymplem, protože jsem s minimem úsilí byla lepší než vysokoškolák a dvě zdravotní sestry, stačilo mi na to mrknout v trolejbuse a uměla jsem všechno nejlíp. Pak jsem dělala masérku v lázních, chvíli doma jako OSVČ. V lázních jsem potkala známou, co učila na ZUŠ klavír, ta mi domluvila přípravu na talentovky a v 21 letech jsem nastoupila na SUPŠ. Rodiče mi poskytli domov a jídlo doma, na zbytek jsem si vydělávala masážemi a na brigádách. Bylo by mi blbé si říct i o peníze na autobus. Maturovala jsem vdaná za spolužáka a těhotná. Talentovky na VŠ jsem dělala tak, že mamka vozila dceru v kočárku a vozila mi ji na kojení. Bakaláře jsem dokončila při mateřské a s prací na plný úvazek v oboru studia. A Mgr. jsem dodělala loni.
Takže dceru bych podpořila, nevyčítala, pokud na to má hlavu a vůli, vystuduje případně i později. Nebude to už taková zábava a pařba, ale pokud bude opravdu chtít, zvládne to.
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(2.8.2023 9:38:21)
Kolik času má do toho reparátu? Třeba jí nejvíc stresuje a odrazuje ten tlak s předstihem.
Já jsem se na maturitu učila až poslední den před zkouškou. Nechtěla jsem si kazit svaťák Můj syn to samé. Na otázky z účetnictví se podíval večer před tím. Jasně, nebyl to reparát, takže to uměl a stačilo si to jen přečíst. Ale dcera může fungovat stejně. Teď mě nechte, mám jiné zájmy a den před si k tomu sedne a bude drtit
|
|
| La Pepa |
|
(2.8.2023 9:48:09)
Soucítím, mám čerstvě plnoletou a trpím taky, neudělám nic. Nejde o učení, spíš životosprávu, ale strašně mě drtí to vědomí, že nemůžu NIC. Myslím, že si časem zvyknete, ty i ona.
Ale devitku bych nezatracovala, syn, navíc odkladový, v průběhu devítky z naprosto zmateného tvora vyspěl v celkem orientovaného skoro dospělého. Ale neříkám hop, teprve nastupuje do prváku na gympl.
|
| K_at |
|
(2.8.2023 9:56:51)
La Pepo, u vás 5aky životospráva? Jojo. Člověk by to nejraději protřepal. A neudělá nic moc.
|
| La Pepa |
|
(2.8.2023 10:00:54)
K_at, no, nadváha, už mírné zdravotní dopady.... Neuděláš nic...
|
| K_at |
|
(2.8.2023 10:03:53)
La Pepo, ano. Naše dítě rozhodně hodně silné. Minimálně 10kg dolů nutné. Možná 15-20, pokud by měla být štíhlá.
Jsme z toho smutní. Ale musí prostě sama. Nebo taky ne.
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 10:06:40)
Kat, moje divenka mla ve 12 letech BMI pres 35. Ted mam 27 a povazujeme to za uspech. Proste by to mohlo byt daleko horsi. Zivotospravu ma podle mne prisernou i ted. Pokud bych to zacala resit, tak je to akorat zpusob jak se mnou manipulovat.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:13:26)
Ano, mohlo. Taky by mohla mít BMI 13, jako moje dcera v listopadu.
Nebo ještě nižší a umřít, jako její kamarádka.
Ale jinak chápu a sama vím, že nic moc se nezmůže, když oni sami nechtějí.
|
| Buřt |
|
(2.8.2023 10:29:56)
Fed, ta holcina zemrela na anorexii ?
Mam pocit, ze dnes uz je techto poruch o neco mene, spolu s tim body positivity trendem.
Mam dceru s bmi 14, ale je ji 12 let, doufam, ze brzo zacne trochu pribyvat. Je to od prirody tycka, sni toho hafo, ale hodne se hybe.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:32:04)
Jo.
Ve čtvrtek měla pohřeb. A zítra mám schůzku s další takovou. Kolem mě je toho hodně.
Moje dcera ale byla "jen" hodně nemocná, t anorexii nemá a teď už rozhodně ani BMI 13.
Opatrně s tím snižováním váhy u těch dospívajících holek.
|
| Termix | 
|
(2.8.2023 12:39:11)
Fed, to je strašné. Ani jsem netušila, že máte něco takového v okolí. Já mám teď jednu studentku na den stejně starou jako moje dcera, taky to je hodně špatné. A mmch, úplně vážně zvažujeme změnu školy pro moji dceru. Šla by k synovi. Dáme tomu čtvrtletí a uvidíme.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 12:43:22)
Termix,
částečně (a možná do velké míry) je to tím prostředím, ve kterém jsme se roky pohybovaly-pořád pohybujeme, ale mnohem méně.
A věk našich holek-dlouhodobá nepohoda se na nich může pekelně podepsat. Změna školy může i hodně prospět, dneska je spousta možností, proč jich nevyužít.
|
|
| vlad. |
|
(2.8.2023 13:08:41)
Termix, to je mi líto že až taková nepohoda, hlavně aby byla E spokojená
|
|
|
| Pawlla |
|
(2.8.2023 18:11:11)
"Jo.
Ve čtvrtek měla pohřeb. A zítra mám schůzku s další takovou. Kolem mě je toho hodně.
To je hrozné
|
|
|
| Len | 
|
(2.8.2023 10:37:45)
Moje BMI bylo 13, kdyz jsem sla na stredni. Nebylo to teda nejezenim, jsem tak rostla. Ted ho mam kolem 19.
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:43:32)
Len,
moje dcera vypadala při BMI 13 hrozně.Ona teda byla k tomu nemocná, takže vypadala úplně jako týraný dítě, vyhublý, bledý, kruhy pod očima.
Někdo má tu vyzáblost geneticky, dlouhý tenký kosti, ale tady bylo evidentní, že to tak není.
|
| Len |
|
(2.8.2023 11:25:11)
Fed, jo, to chapu. Popravde, ja nijak skvele nevypadala, vsechny klouby trcely.
F to ted moc slusi
|
|
|
|
|
|
|
| La Pepa |
|
(2.8.2023 10:10:26)
No, u nás víc, za poslední rok se to dost vymklo, teď by měla zhubnout cca 1/3 váhy...
|
| La Pepa |
|
(2.8.2023 10:12:02)
Bmi taky už přes 36.
|
| Jerry G. |
|
(2.8.2023 10:14:48)
To chapu to uz je hodne. Ale to neni jen tak chutna mi sladky. Neresi nema nejake jine problemy? Ta vaha je "jen" pridruzena.
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(2.8.2023 10:34:14)
La Pepo, jedna věc je, jestli je nebo není špatná devátá třída na ZŠ (můj názor na to je neutrální), druhá ovšem ten důsledek - osmnáctiletí dospělí ve 3. nebo dokonce 2. ročníku SŠ, přičemž středoškolské studium je tradičně organizováno spíš stylem pro "nedospělce" s rodiči za zády ...
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:36:40)
Taky mám pocit, že to není ideální, sedět ještě ve dvaceti na střední.
|
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 10:39:49)
"osmnáctiletí dospělí ve 3. nebo dokonce 2. ročníku SŠ, přičemž středoškolské studium je tradičně organizováno spíš stylem pro "nedospělce" "
Přesně tak. Kdyby ta střední byla nějak jinak organizovaná, ale v tom dnešním převažujícím - vpodstatě základkovém - režimu je to pro řadu dospělých absurdní situace.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 11:03:21)
"osmnáctiletí dospělí ve 3. nebo dokonce 2. ročníku SŠ, přičemž středoškolské studium je tradičně organizováno spíš stylem pro "nedospělce" "
Přesně tak. Kdyby ta střední byla nějak jinak organizovaná, ale v tom dnešním převažujícím - vpodstatě základkovém - režimu je to pro řadu dospělých absurdní situace."
Ano.
Já jsem maturovala sedmnáctiletá a bylo to pro mě jen tak tak, zbavit se středoškolského režimu a rodičovského dozoru.
Pro starší lidi to musí být vyloženě potupné.
Moje děti si dělaly z posledních ročníků "holubník ", jak jen to šlo, a vyloženě "stříhaly metr", až z toho budou venku. (Nejde o nároky, ale o systém, maturovaly na jedničky na náročné škole.)
|
|
|
| Žžena |
|
(2.8.2023 10:44:13)
Moniko,
jo, to je zajímavá myšlenka, že středoškolské vzdělání je organizováno pro nedospělce.
A vlastně i ti 18-letí, co začnou flákat docházku "protože je jim 18 a už nic nemusí", se stále chovají jako nedospělci... protože dospělej musí plno věcí. Pokud nestuduje, tak maká a živí se.
U nás na gymplu to bylo tak, že úderem 18. roku jsme jako studenti mohli buď "zůstat nedospělí" a být dál zastupováni rodiči (omluvenky atd. od rodičů), nebo bylo možno přejít do režimu dospělých, ale pak to bylo s docházkou stejně jako s docházkou do zaměstnání, tj. na všechny absence vyžadováno potvrzení, razítko kdy kde proč, žádné "je mi 18, tak nemusím dojít". Ve výsledku všichni zůstali v režimu "nedospělý" s tím zapojením rodičů, myslím, že to bylo ku prospěchu. V režimu "dospělá" byla jen jedna spolužačka, a ta nedostudovala.
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 10:49:32)
Já bych byla pro, aby dítě bylo nuceno víc o sobě rozhodovat a přemýšlet již na ZŠ, protože pak spousta děcek ani neví, jakou školu zvolit, protože jim furt dává někdo nějaké příkazy a zákazy a děcka pak o sobě nechtějí rozhodovat, převzít za sebe odpovědnost, jen pasivně čekají, co bude, v některých rodinách.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 11:16:57)
"bylo možno přejít do režimu dospělých, ale pak to bylo s docházkou stejně jako s docházkou do zaměstnání, tj. na všechny absence vyžadováno potvrzení, razítko kdy kde proč"
To je tedy hodně hloupý systém.
Díky za dnešní osvícené systémy procentuálního stanovení povolené absence, kdy si to student hlídá podle vlastního uvážení.
|
|
| Rigel |
|
(2.8.2023 11:27:12)
Ženo, to je zajímavé. Jakože v osmnácti ještě nebyli schopni vstoupit do režimu dospělých ? a ta , která vstoupila, tak nedostudovala. To je zvláštní, člověk to porovnává se svou dobou, maturita v 89, některé dívky se brzy vdaly, ostatní, kteří nešli na vš ( třeba já ) nastoupili do práce, ( jo a kluci brzo na vojnu ) kde byl režim dospělých normální a všichni kolem to tak brali, nikdo nekoukal na nováčka jako že si má na dospělost teprv zvykat. Ono tedy za nás musela být omluvenka od lékaře celý gympl, v patnácti stejně jak osmnácti. takže žádná velká změna v režimu docházky.
ale dnes je to možná brzo, v osmnácti najednou chtít něco, co tu do té doby nebylo.
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 13:03:01)
Rigel, u nás to bylo s omluvenkami a plnoletostí stejné jak píše Žžena. Rodič mohl napsat do omluvného listu "rodinné důvody", plnoletému studentovi by to neuznali. Já těch rodinných důvodů občas využila, když se třeba někde něco zajímavého koncem roku dělo a ve škole bylo "hluché" období", nebo když jsme si chtěli prodloužit víkend. Rodič podepsal, učitel podepsal, nikdo neřešil.
Občas u někoho pohrozili, že nebudou omluvenky u rodičů uznávat, ale to bylo obvykle jen strašení.
|
|
| Žžena |
|
(2.8.2023 13:12:57)
Rigel,
nemyslela jsem to tak, že by v 18 nebyli schopni vstoupit do režimu dospělých. Ale že došlo k jasnému deklarování ze strany školy, že dospělost v osmnácti neznamená "dělám si co chci a do školy chodím jak se mi chce". Že prostě i v těch 18 má člověk vůči škole nějakou zodpovědnost, která se nemění v cochcárnu, a tu bude naplňovat buď ve spolupráci s rodiči, nebo sám, ale takovou formou, jakou ji plní opravdu dospělý v zaměstnaneckém poměru.
Ta holka, co u nás ve třídě jela v režimu "dospělém", nedodělala hlavně asi proto, že to měla blbý doma (podle vyprávění problémy v rodině, možná i domácí násilí, nutnost si vydělávat na základní potřeby) a vlastně postrádala to rodinné zázemí, no a spolehnout se na podporu rodičů nemohla. Takže to u ní ani nebyla úplně dobrovolná volba.
Ono to tak prostě je i v osmnácti, že to zázemí při studiu je důležité.
|
|
|
|
| MaMar |
|
(2.8.2023 11:26:42)
Pokud jde o to, jestli devátá třída ano, nebo ne - hlavně, ať se systém každou chvíli nemění. Já jsem z těch ročníků, kdy nás ze základky část vycházela z osmičky, ti, co nechtěli, nebo se z osmičky nedostali na střední školy, zůstali do devítky. (Konec 70. let).
Byl to zmatek, náplň učiva tomu nebyla přizpůsobená, pamatuji se, jak jsme v prváku na gymplu honem honem doháněli látku 9. třídy - 20. století - v dějepisu, abychom pak začali zase pravěkem. Ve fyzice jsme nic nedoháněli, ale vyučující se pak pozastavovali nad tím, že o některých oblastech nemáme ani páru. Myslím, že v matice, fyzice a chemii mi ten "přeskočený" ročník dost chyběl. A když jsem pak po VŠ šla učit na 1. stupeň, osnovy byly změněné, první stupeň 1-4, ale do těch čtyř ročníků bylo nacpané všechno, na co bylo dřív pět let. Pak se v 90. letech devítka vracela, a teď ji zase budeme škrtat? Možná ano, ale když už, tak zároveň s celkovou změnou koncepce středoškolského vzdělání.
|
| Jahala. | 
|
(2.8.2023 11:38:30)
No já šla z osmičky na učnák v čerstvých 14 (konec července) celý prváku byl problém praxe ve 14 nemůžete vůbec nic. Utekla jsem odtamtud na odbornou SŠ. Celý prváku řešili učitelé to samý s žáky z osmičky. Celý maturitní ročník mi bylo 18, byla jsem na intru tam to trochu opruzeniny byl, ale přežít se to dalo... ucnak ve 14 byl daleko horší zkušenost než plnoletost v maturitním ročníku...
|
|
| Monika |
|
(2.8.2023 12:01:10)
MaMar, já zase pamatuju, když se ty devítky v 80.letech rušily (já teda byla na 1. stupni, takže osobně se mě to netýkalo) a zavádělo se to, co chtějí udělat teď znovu - 10 letá povinná školní docházka, tj. každý musel po ZŠ (z osmičky, případně nižšího ročníku, pokud propadal) ještě alespoň na učňák. A po 1989 se to zrušilo zpět k devítkám a devítileté školní docházce a teď už zase to má jít zpět ... Upřímně řečeno vůbec jsem si nevšimla, že by to mělo jakýkoliv (ať kladný nebo záporný) vliv na ty "sociálně méně zdatné", kterým to všechno mělo a má (podle odůvodnění politiků) údajně pomoci. Ti, kteří do školy chodit nechtějí tam stejně buď nechodí nebo se tam nic nenaučí a výsledek je podle mého na ne/existenci devítek a délce povinné školní docházky poměrně nezávislý. Ale každých cca 15 let někdo dojde k závěru, že pro záchranu vzdělávání je třeba právě tato změna
|
| Muumi |
|
(2.8.2023 12:12:48)
Ano, a důvod, proč se ta docházka 8+2 roky zrušila, byl ten, že se akorát uměle udržovaly učňáky, na které chodily tyhle děti, co sice do školy nechtěly, ale musely. A teď se to znova zavede, aby musely chodit do školy...
To samé ten skvělý povinný předškolní rok. Docela určitě jsou najednou děti že sociálně vyloučených rodin lépe připravené na školu, protože je rodiče do té školky denně vodili. Leda houby.
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(2.8.2023 10:05:10)
Cítíš nenávist, protože se ona nechce učit?
Je jí 18 a říká ti, že jí nemáš co rozkazovat, když chce jít ven. Chápu. V tom případě ji nech, asi jsi s. ní už dostatečně mluvila o tom, proč by bylo vhodný,aby školu dodělala. Nechce. Tk ať přijme pak důsledky. Nemusí tu školu pak dodělat. Může asi pakovat ročník nebo se na to mže rovnou vykašlat. a může jít pracovat.
Pokud ona nepochopí,proč je dobré donutit se dělat i věci,které se jí zrovna dělat nechce, stejě nic nezmůžeš.A čím dřív ona převezme zodpovědnost za svůj život,tím líp. Pro všechny.
|
|
| Stará husa |
|
(2.8.2023 10:28:38)
Jestli se nechce učit, nenaděláš nic. Tenhle problém měla kamarádka, její dceru nebavilo se učit, vykašlala se na střední. Jinak je ale chytrá a pracovitá, dělala v továrně, v šicí dílně, prodavačku, teď dělá zas něco v nějaké továrně na zpracování rajčat. Jinak má normální úspěšný život, je vdaná, mají dvě děti, postavili si domek. Lze žít i bez maturity.
Nemá smysl, abys šílela. Řekla bych dceři jasně, že buď se bude učit, nebo půjde do práce. Žádné poflakování doma bych netrpěla. Odřízla bych ji od jakýchkoli financí, ať si peníze vydělá. Je to její život, ty ho za ni žít nemůžeš.
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(2.8.2023 10:37:58)
každý se vyhýbá tomu, co mu nejde, tvoje dcera se nejspíš neumí učit a potřebovala by pomoct
zkusila bych se s ní domluvit na doučování, ale on taky každý neumí doučovat, takže by to musel být někdo, komu by dcera věřila a chtěla by to s ním zkusit
ten doučující by nesměl jen mluvit, přečíst si to může i sama, musí jen doprovázet procesem učení a vysvětlovat, co ona nepochopila a pomáhat odstraňovat chyby
musí začít úplně od nuly, aby holka měla pocit, že se chytá a postupně přidávat na náročnosti, velká chyba při doučování je začít tam, kde děcko neumí, musí se začít tam, kde umí a nechat ho pracovat
a je úplně jedno, jestli je děcku 8 nebo 18
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 10:41:47)
Všimly jste si, že doučování dívka měla již během roku, bez úspěchu?
Jako jo, zkusit někoho jiného, jinak... ale profi doučování již zakladatelka zajistila.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2023 10:43:24)
babi, proto píšu, jak by doučování mělo vypadat, protože jsem si přečetla, že holka toho doučovatele ani neposlouchala, no jestli ho měla poslouchat, tak se nedivím, doučování nemůže být založený na pamětním učení
|
|
| Žžena |
|
(2.8.2023 10:46:39)
babi,
jestli bylo doučování vedeno formou, že ho holka ani neposlouchala, tak je potřeba najít JINÉ doučování. Kde se bude muset zapojit. Kde se NAUČÍ učit. Kde jí doučující pomůže najít její styl učení, ať to dělá efektivně a neplýtvá zbytečně čas altivitami, které jí k lepšímu výsledku nepomohou.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.8.2023 10:52:36)
babi, měly doučování, ale doučující si nevšiml, že ho holka nevnímala a jen kývala... to asi nebylo moc profi ona nejspíš nepotřebuje doučit látku, potřebuje, aby jí někdo ukázal jak se má učit sama... (třeba pro mne to byl zásadní problém)
|
|
| Vítr z hor |
|
(2.8.2023 10:57:07)
Babi, jak píše Yuki, ne každý umí doučovat. Zejména, když doučující říkal zakladatelce, že dcera je chytrá a ona pak propadla.
Tam musí být nějaký objektivní důvod.
Třeba doučovatel neumí doučovat (např. něco odvykládá a zeptá se, jestli tomu rozumí, a když doučovaný řekne, že jo, tak se jede dál).
Přitom musí nejen vysvětlovat, ale i procvičovat, neustále prověřovat, jestli se doučovaný chytá, jestli to opravdu umí, pracuje samostatně...
(Takhle jsem kdysi sledovala dost ubohé doučování z matematiky - učitelka nevysvětlila vzorce, jen řekla, co které písmeno znamená a nevšimla si, že doučovaný furt kouká do knihy na ty vzorce, když počítá, takže jediné, co ho naučila, byla dosazovat do vzorců, které měl před sebou...)
|
| babi_ |
|
(2.8.2023 11:03:26)
Všechny mi píšete, že doučování nebylo ok - to já přeci chápu, a i jsem to předeslala (že to chce jiné), ale mám také určité pochopení nebo náhled situace zakladatelky, že má pocit "zkusily jsme, vše marno", a možná ani nemá moc představu, jak a kde to správné, kvalitní doučování má sehnat.
Prosím za ni o konkrétní doporučení, kde jak najít to funkčkní doučování
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2023 11:38:12)
konkrétní kvalitní doučování? většinou funguje doporučení, pokud byl někdo spokojený
nebo to může být člověk z praxe, ten většinou jen nemluví, ale používá příklady z praxe
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 10:39:27)
Domluvit doučování?
Někoho, kdo si s ní pravidelně sedne a probere učivo?
Sama to evidentně nedává, potřebuje pomoc.
|
|
| Monika |
|
(2.8.2023 10:40:48)
Tak jestli ten reparát dělá na konci srpna a jedná se "jen" o látku jednoho pololetí, tak objektivně ještě má čas, pokud bude později schopná pracovat intenzivněji. Existuje dost lidí, kteří se k práci donutí až fakt pod tlakem ... Samozřejmě chápu tvůj neklid a nervozitu, ale asi bych tak netlačila, stejně ji nedonutíš. A nepouštět ji ven je blbost, nemůže se samozřejmě učit 16 hodin denně (i když chápu, že jsi ji asi chtěla nepustit v situaci, kdy neudělala za celý den nic), ideálně by měla střídat učení s nějakými lákavějšími aktivitami. Mně fungovalo (při učení větších objemů např. na maturitu, VŠ zkoušky atd, reparát jsem nedělala) si udělat časový rozpis, kdy co budu dělat (třeba i zvlášť dopoledene/odpoledne/večer) včetně těch mimoškolních aktivit. Člověk vždycky všechno nedodrží, ale má přehled, jak na tom je a jak moc ne/stíhá (a časem skluz dožene).
|
|
| Len |
|
(2.8.2023 10:41:16)
Ja mela hroznou krizi ve skole celou pubertu, lenost to nebyla, ale pomerne hluboka deprese. I kdyz teda o kluky a modu jsem zajem taky nemela. Ja jen, ze za "lenosti" se muze skryvat neco jineho. Poradit neumim, mam devatenactileteho syna, na spektru tedy, ktery je na tom stejne. On ma stesti, ze i tak prekonal vsechna ocekavani z ranneho detstvi.
|
|
| Rigel |
|
(2.8.2023 10:49:13)
Pitunie, takhle jsem to měla já učením na vš. Mám od mala úzkostnou poruchu, a úkoly přede mnou mě úplně paralyzovaly, čím větší tlak času, tím větší neschopnost aspoń začít, tím větší odklady a zas větší strach a odpor.
takže jsem prokrastinovala a u toho se stejně klepala strachy. Dostudovala jsem za delší dobu než ostatní.
Co chci říct, není to třeba ? u dcery taky strach, nebo vidina obrovského nepřekonatelného ( doučit se to hnusný účto ) ? Možná by pomohl nějaký doučující , pak je tam už daný čas, kdy začít...
a člověku stačí prolízt.
|
|
| Anadar | 
|
(2.8.2023 10:55:55)
Mě se moc líbí,jak se tu všechny prsíme,že když nebude dcera studovat,tak musí šup do práce,vydělávat,platit domácnost jinak s ní ven na mráz. Ona ale se studiem nekončí,jen se neučí na reparát.Pokud ho neudělá,propadne.Pravděpodobně na škole zůstane,protože je to až na to učení nejpohodlnější.Halt bude maturovat ještě o rok později,nicméně se potká se svými spolužáky z MŠ,kteří měli odklad a těch je taky dost.
Ona je sice u nás nezaměstnanost malá,ale jak to bude se zájmem o dívku se základním vzděláním,která podle vlastní matky jeví zájem hlavně o kluky a hezké šatičky,nevím nevím jak vyjdou ta ultimáta
Držím palce u reparátu.
|
|
| Beat |
|
(2.8.2023 11:00:43)
Mnoho z vás píše: domluvit ji doučovaní.. Tohle ji snad samotnou mohlo taky napadnout, a domluvit si ho mohla ona sama! Pokud ani na tohle sama nema, tak co už!?
Souhlasím s Dari. Nastínit v klidu dceři varianty budoucích několika měsíců, vyvarovala bych se negativních předpovědi v dlouhodobém horizontu. Čistě jen co teď v srpnu, co v září, říjnu.. A co dal, pokud odejde ze školy. A tím by to skončilo. Je ke škodě dokenonecna za děti něco řešit . Nabídnout pomoc, a nechat byt.
|
|
| Lupus | 
|
(2.8.2023 11:56:05)
První fáze podpora (to už máte za sebou)
Druhá fáze realita - je ti 18 a nemám ti říkat, že se máš učit a nelítat po venku? Nojo, máš pravdu. Příspěvek na stravu a bydlení je 5.800 měsíčně. Do 20. předchozího měsíce, ano? Je to buzerace a šikana a můžeš si taky najít něco jinde? No jasně že jo, v pohodě. Ale dokud nenajdeš a chodíš se sem vyspat a najíst, platí, co jsem říkala. Číslo účtu ti pošlu přes SMS, jo?
|
|
| Koníček mořský |
|
(2.8.2023 12:19:34)
Na dětech je blbý to, že člověk neví, jak to dopadne. A přijdou období, kdy se rodič bojí, že to dopadne špatně. No někdy jo, ale většinou to dopadne dobře a z dětí vyrostou dobří a kvalitní lidé. Jako třeba ze mě.
Na gymplu jsem taky dělala reparát (z chemie), matika těsně za čtyři. Zajímali mě kluci a móda. Seděla jsem v lavici s nejlepší kamarádkou. Věčně jsme krafali o klukách. Připadalo nám to jako nejdůležitější věc na světě. Učitelé a rodiče jen prudili a otravovali. Mně i kamarádce naši našli doučování (kvalitní), já udělala, ona propadla a pak odešla na učňák. Já prolejzala dál, chodila za školu, na diskotéky a tak. Doma nic moc nedělala. Naši mě asi chvílema nenáviděli a já je taky. Ale chodila jsem na brigádu, něco vydělávala, naši si to občas "půjčili"... Jinak mě živili, starali se o mě, chápali mě. Učení mě ale ukrutně nebavilo, jen jsem to vždycky nějak zvládla, abych nebyla za úplnýho loosera.
Po matuře a nepřijetí na VŠ jsem se shodou okolností dostala do oboru, který mě začal bavit, dodělala si další maturitu, v průběhu další vzdělání. To už jsem excelovala, všude úspěch, ocenění, jedničky, červený diplomy... (Jak jinak, že )
Moje příbuzná neudělala maturitu, dělala jí na několikrát a pak jí přijali rovnou na dvě VŠ a dělá dvě VŠ najednou.
A tak bych mohla pokračovat. Jo, když se děti zrovna nevedou podle našich představ, to je oboustranné nenávisti.... Však to známe od spousty v dospělosti úspěšných lidí.
Takže nabídnout pomoc, vlídně promluvit, nastínit možnosti a pak šup do dospělosti se všemi důsledky. A hlavně se nezbláznit, myslet i na sebe.
Všechno nakonec dobře dopadne. A když ne, tak ještě není konec. Řekl J.Lennon a já.
|
| Beat |
|
(2.8.2023 12:25:31)
Ropucho rozumím, psala jsem, že to není nepochopitelné, že je tam dusno atd..a kdoví, jak bych to řešila já.
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(2.8.2023 12:25:52)
A ještě bych dodala, že se význam školního vzdělání všeobecně přeceňuje. Školy jsou víceméně k ničemu, jde jen o to, aby se člověk připravil na život, na ranní vstávání, na vopruzy v kolektivech a s nadřízenými, aby dostal papír, že má školu a aby měl na co vzpomínat. A aby se děti, rodiče a učitelé měli s čím nervovat a co řešit. Osobně si ze všech těch slavných škol pamatuju leda tak trochu toho pravopisu, malou násobilku a to je všechno.
|
| Rodinová |
|
(2.8.2023 12:31:07)
Takze priste jdes na prohlidku na gyndu, kde lekar ziskal vzdelani samostudiem pornocasaku…
|
| Zasjaj. | 
|
(2.8.2023 16:26:29)
Téměř cele dětství jsem si myslela, že lidi se rodí s uměním toho, co dělají. Lékaři umí léčit, matikari počítat, umělci samozřejmě hrát a zpívat. V détství se to projeví a na vysoké se už učí jen takové ty provozní věci, jako jak co zapsat do třídní knihy nebo kartoteky pacientů, kde je čekárna, kde příjem, že je nutné vstát, když vstoupí dirigent a tak. Že umí hrát nebo léčit, se učit nemusí, to je tak jako tak nenaučitelné Teď s věkem mi zas připadá, že na tom přeci něco bude
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 18:19:13)
Zasjaj, já jsem si zase dlouho myslela, že když člověk vystuduje nějaký obor a vykonává práci (třeba léčí, učí, stříhá vlasy, staví domy...), tak tu práci umí. Dost mě rozhodilo zjištění, že to neplatí
|
|
|
|
| Federika |
|
(2.8.2023 12:32:38)
Škola mi dala dost.
Ale určitě a rozhodně mě nenaučila rannímu vstávání
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.8.2023 12:49:20)
Federiko, škola mě naučila, že rannímu vstávání se nelze naučit
Že s nutností ranního vstávání už nikdy nechci žít a podle toho si musím vybrat další studium a práci.
Dnem maturity to naštěstí pro mě opravdu skončilo, od té doby musím někam nabíhat na časnou ranní hodinu jen příležitostně. A těším se v tomto na důchod, že ta povinnost zmizí zcela
|
| Federika |
|
(2.8.2023 13:38:14)
Ropucho,
já díky tomu definitivně vyškrtla naprostou většinu prací, prostě ranní vstávání nikdy
To jsem ale netušila, že si zavařím dětma, kvůli nim jsem často musela vstávat nejen ráno
|
|
|
|
|
| Balbína | 
|
(2.8.2023 12:48:02)
Ty nenadelas nic. Je dospela. Postavila bych se k tomu tak "jsi dospela, rozhodni se podle sebe, je to na tobe. Pokud skolu nedodelas, nebude se moci nic delat, pujdes pracovat".
Jeji 18. Musi nest odpovednost za sva rozhodnuti.
|
|
| Vranice | 
|
(2.8.2023 14:26:09)
Proč se trápit reparátem z účetnictví, když ani ostatní předměty jí moc nejdou a nejspíš účtovat nikdy nebude?
Chytla bych se toho, že se zajímá o módu. Výhodou je, že je jí 18. Neměl by být problém najít brigádu v obchodě s oblečením ve větším městě, řetězce s módou i sekáče hledají zaměstnance pořád.
A pak se uvidí - buď ji to bude bavit, bude šťastná, najde se, anebo zjistí, že práce v obchodě na směny není žádná sláva a vrátí se ke studiu. Buď na střední anebo na učiliště, kde se tolik nemusí učit a bude mít více praxí.
S dcerou bych mluvila ne o tom, kdy se začne konečně učit, ale o tom, co ji baví, co by chtěla dělat, kde si sama sebe umí představit za 2-3 roky tak, aby byla spokojená.
|
|
| Cimbur | 
|
(2.8.2023 14:49:00)
Cítím s vámi oběma.
Je možné, že tahle prokrastinace je takovým netypickým projevem deprese. Navíc asi dívka před sebou vidí tak nelehký a pro ni nepřekonatelný úkol, že se bojí z jakéhokoliv konce začít. Chodí sem Ráchel, skvělá ženská, mohla by ti poradit nebo dát odkaz na nějaké tipy.
Za sebe si myslím, že je to projev nezralosti a že v této chvíli neuděláš chybu, když jí nabídneš pomoc v nadstandardním rozsahu, ale zároveň jí dáš jasně najevo, že musí dodržovat pravidla. Tedy, že jí nabídneš nejen pomoc s organizací času, ale že si s ní nad to i osobně sedneš a pokusíš se jí pomoci látku si rozdělit na stravitelné úseky, dohlédneš na to, aby se stanovené penzum hodin opravdu učila, mezitím se postaráš o její komfort - třeba jídlo a pití, dohodnete se, že se za každý kousek poctivě udělané práce řádně odmění. Ona na druhou stranu bude dodržovat plán nebude zbytečně a kontraproduktivně revoltovat. Jenom tak dojde úspěšně k cíli.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2023 15:41:23)
Cimbur, úplně OT, ale potřebovala bych poradit, jestli ještě nahlídneš
sháním rehabilitace, někoho, komu není úplně cizí, že záda můžou bolet třeba od jizvy na břiše, a kdyby to byla žena, bylo by to možná ještě i kousek lepší než muž
nemáš tip? děkuju
|
| Cimbur |
|
(3.8.2023 7:14:15)
Jo - Jitka Stehlíková - zkus si ji vygooglit.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(3.8.2023 10:53:18)
Cimbur, díky moc, zkusím
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 16:48:49)
ano, ano, ano, Cimbur
plus platí to, co píše Dari o tlaku a protitlaku - moje dítě se dokonce tak "zarazí patama do podlahy", že je až sebedestruktivní a fakt všechnu energii vynaloží akorát na protitlak, nemyslím si, že si to spustí vědomě, takový prostě je...
|
|
|
| Girili |
|
(2.8.2023 16:28:01)
Taky bych teď zkusila zabrat s ní, a kdybych na to neměla čas nebo znalosti, tak jí někoho zaplatit.
Argument, že je jí 18 a je tedy dospělá, neberu. "Dospělá" bude, až bude mít min. maturitu nebo bude schopná se o sebe postarat. Pak bych možná byla schopna to trochu vypustit a nechat ten boj na ní. Ale dítě ve třeťáku takhle neschopné se zorganizovat, bych v tom samotné plácat nenechala. Sama jsem prokrastinátor neskutečný, tak vím, jak je to těžké se sebrat a nějakým smysluplným způsobem se do toho opřít. Do teď to pořádně neumím a občas potřebuju "nakopnout".
|
| Federika |
|
(2.8.2023 16:29:30)
Girili,
ale to asi ta máma zkusila. A dcera nechce. Tak jsem to aspoň pochopila.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2023 16:33:21)
Jak by se s ní mohla učit? jestli není účetní, nejspíš jí nemá jak pomoct, to není prvouka ve druhé třídě, kterou zvládne každý
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 16:41:41)
Yuki, úplně normálně - podle sešitu a učebnice, jsou psané tak, aby je laik chápal.
Synovi se zapnula ctižádost, když viděl, že si já pamatuju termíny, ve kterých on ještě plave, ačkoli jsme se to učili spolu, viděl, že po něm nechci víc, než co si sama pamatuju, byla jsem sparring partner
|
| Vranice |
|
(2.8.2023 17:38:18)
"úplně normálně - podle sešitu a učebnice, jsou psané tak, aby je laik chápal."
To je sice pravda, ale látka ve třeťáku navazuje na předchozí znalosti, těžko může laik vzít sešit s učebnicí a chtít to pochopit, natož doučovat juniorku, když tam ani ty vztahy nejsou v pohodě.
Podle mě je to zbytečně vynaložená energie. Ať přemýšlí nad tím, co holku baví, když móda, tak ať jde klidně prodávat oblečení do obchoďáku a pak se uvidí. Je mladá, nic není ztraceno.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2023 17:51:08)
Čumčo, pokud se učit neumí, tak se z učebnice nenaučí, a s maminkou, která nemá základy začne přesně tak, aby to nešlo, nenaváže na to, co už umí, ale začne přímo tam, kde nemá jak se chytit, to je právě rozdíl v doučování, který smysl má, a nebo nemá
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 18:07:06)
https://www.uctovani.net/ucet.php?ucet_c=042&popis=Porizeni-dlouhodobeho-hmotneho-majetku&i=28
dámy, je to třeťák ekonomky, ne NASA
příklad z linku:
zeptám se, co je HIM, jaké účty budu při jeho účtování používat - to se prostě musí holka nadrtit, a potom se ptám na ty konkrétní účetní operace, co bude na MáDáti a co na Dal, čísla účtů musí umět z paměti -
mmch čísly účtů jde začít, to je jak s nepravidelnými slovesy - prostě se to musíš nadrtit, máš to na jedné A4 a tu musíš mít v hlavě
Je to jen blbé účetnictví (co si já pamatuju, tak úúúúúúnavné až běda), ne pilotovaný let do vesmíru
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(2.8.2023 16:44:32)
Přesně to si taky říkám, chtít po mně někdo doučovat účetnictví, byla bych úplně mimo. Ale zase když vzteklý syn potřebuje podpořit v učení a neví kudy do toho, usadím ho ke stolu, uvařím kakao a sednu si k němu, ať mi aspoň ukáže, co má dělat, a pak chci, aby mi to třeba vysvětlil s tím, že nepoznám, když by si vymýšlel blbosti
|
|
|
|
|
| sally |
|
(2.8.2023 17:55:19)
zhluboka dýchej - a zkus s dcerou vymyslet, co bude když NEUDĚLÁ reparát... s dcerou soucítím, mám to taky tak, neumím se učit - prostě vejrám na písmenka a nic... a není to inteligencí, ale tím, že chytré dítě dokáže proplout prvním, druhým a často i třetím stupněm jen s tím, co pochytí ve škole - neumí se "šprtat", neví jak na to... jenomže v osmnácti je poměrně pozdě na to, aby se začlo učit, jak se učit...
Já se lépe učím praxí, tím, že mi to někdo vysvětlí / předříká... což je absurdní, protože v podstatě mám vizuální paměť - ale nějak to nefunguje na písmenka... až v dospělosti jsem zjistila, že mi pomáhá si dělat výpisky - to už se zapojí to vizuálno a pamatuju si, co jsem psala (včetně toho, kde to mám na stránce v sešitě a tak)...
Možná místo naštvanosti na dceru by bylo lepší zkusit to s ní řešit - jednak teda kde má ten blok na učení (protože marná sláva, učit se ještě bude potřebovat) - a druhak - co bude dělat, pokud je teď už pozdě... opakovat ročník, přestoupit na jinou školu / obor, jít do práce?
Plus bych jí jemně vysvětlila i to, že v tomhle věku už by měla přemýšlet nad tím, jak se bude živit - a taky bych přiškrtila kapesný a doporučila brigády... to, že jí musíte živit, dokud studuje, neznamená, že jí budete dotovat zábavu a parádu...
|
|
| Pawlla |
|
(2.8.2023 18:00:26)
Cítíš nenávist k dítěti, protože se neučí?? A zestárla jsi o 30 let? Nechápu
Výsledky ve škole byly vždycky mezi posledními mezi věcmi, které mi dělaly starosti. Prober to s ní V KLIDU, možná ji nesedí ten obor, mohla by přestoupit, záleží jak to vidí ona. Pokud ji obor baví, ale "neumí" se učit, dá se pomoct, sehnat doučko, cokoliv. A hoď se hlavně do klidu, buď ráda, že máš dravé dítě, bez skutečných problémů.
|
| K_at |
|
(2.8.2023 18:06:37)
Pawllo, myslím, že to je hlavně velká frustrace z toho, jak se dítě chová. A že se s ním nelze v tomto věku nějak racionálně dohodnout. Že se chová člověk tohle čeká třeba ve 14. Nikoliv v 18.
|
|
|
| Okolík | 
|
(2.8.2023 18:07:12)
Nenávist? Jestli až tak, potřebuješ psychologa, aby ti pomohl utřídit myšlenky a srovnat priority.
Drž se
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(2.8.2023 18:33:43)
Zkusila bych si s ní promluvit, jestli chce pokračovat v tomto oboru nebo by raději změnila třeba školu. V momentě, kdy ale nechce, tak rodic už nemá páky, jak pohnout s dospělým dítětem.
Od kamarádky syn šel na střední školu s vyznamenáním. Prváku ještě prolezl, druhak už nedal. Nechtělo se mu učit. Tak presel na učební obor, ale narazil zase na tu svoji lenost/nulovou motivaci. Závěrečné zkoušky neudělal, na opravu se naučil. Skončil se základním vzděláním jako skladník za pár korun. Teď je mu 22 a zjišťuje, že tohle dělat celý život sice nechce, ale současně neudělá nic proto, aby to změnil. Nedodelal ani autoškolu. Za vsim nebyla jeho hloupost, měl by určitě na maturitu, ale musel by pro to něco udělat a to je problém.
|
| Čumča. |
|
(2.8.2023 19:13:03)
Silvie, na změnu školy po absolvovaném třeťáku u specializované sš je docela pozdě, myslím si. Ono se stejně houby stane, když bude holčina opakovat ročník, přijde o současné kamarády ve třídě, udělá si nové, prostě celý ročník od začátku...
|
| Vranice |
|
(2.8.2023 19:23:29)
Jenže na opakování ročníku SŠ není nárok. Studentka si musí podat žádost (musí chtít) a ředitel/ka může anebo nemusí žádost schválit. Předpokladem je, aby bylo místo v nižším ročníku ve třídě i ve skupině na výuku jazyků, seminářů atd.
|
|
|
|
| Termix |
|
(2.8.2023 18:35:54)
A nemohla by se dcera učit s nějakou kamarádkou? Nebo určitě budou videa na YouTube, nepomohlo by to? Ty sama by ses s ní učit nemohla? Cítit nenávist je pro mě už moc. Více než jen důvod, že vlastní dítě možná vyletí že školy. Jsou horší věci.
|
| Agatha Ch. | 
|
(2.8.2023 20:18:08)
Souhlas. Youtube je dobry nápad. Je tam spousta dobrých videí na doučování.
A máš pravdu. Jsou mnohem horší věci. Mmohem horší. Není třeba dítě zavřeno kvůli nedostudované škole. To se stává i v lepších rodinách. Život tím nekončí.
|
| K_at |
|
(2.8.2023 20:59:55)
Agatho, jak jste zvládly víkend????
|
| Agatha Ch. |
|
(3.8.2023 8:49:07)
Víkend byl fajn. V sobotu vyzvednou, piknik ve dvou v lesoparku a domu. Vadí jí moc lidi a moc vzruchu. Na vikend prijela druha dcerka, byly rady, ze se vidi, super je, že každá má svůj pokoj, tedy prostor, kam si může zalezt, když potřebují klid. Na noc zpátky do ústavu. V neděli jsme ji zase vyzvedly, holky šly spolu courat po krámech. Doma oběd, pustit si film. Jak málo stačí... vypadala hodně dobře, mela ruzne plány do budoucna.
Jenze v utery navečer v léčebně zas totální propad... bohužel se pokusila zase o fatální věc... od té doby se uplne uzavřela... nevím, co se stalo. V úterý za ní byl otec a prý byla naprosto v pohodě. Tak nevím. Vadí mi, že si tam chodí jak do holubníku a nerespektuje žádná pravidla, která tam jsou dana. Bohuzel mu to tolerují, z důvodu, že on je velmi pracovně vytížený. (Kecá, jen si nechce dělat čas na jiné a žije v predstave, ze se vse bude pořizovat jemu)
|
| CisloPi | 
|
(3.8.2023 8:59:21)
Agatha, ach jo. Zřejmě nějaké otcovy blbé kecy. Plus úplněk, počasí. Myslím na vás. 
|
|
| K_at |
|
(3.8.2023 9:38:43)
Agatho, nejde mu zakázat styk s dcerou? Nemůže ona zatím říct, že ho nechce vidět? Jestli tam v úterý byl a ona udělá tohle, to nevypadá jako náhoda. Kretén jeden.
|
|
|
|
|
|
| Agatha Ch. |
|
(2.8.2023 20:14:01)
Jestli to je trochu v tvých silách, pomoz jí s organizací. Jak si třeba udělat nějaký plán, klidně zadat úkol, na co se podívat, než přijdeš z práce. Pokud máte možnost, tak doučování. Má kamarády ze školy, kteří by jí s tím pomohli? Najít nějakou motivaci, jakou odměnu navíc za reparát. Speciální dárek. A pak si v klidu promluvit i o založím plánu, co dělat, kdyby reparat nevyšel. I to se může stát. Hrozil nám reparat z matematiky. Nakonec dcerka dala na čtyřku. Krásná práce. K myslim dvě nebo tři dvojky, jinak samé jednotky. Ach jo.
|
|
| 77kraska |
|
(2.8.2023 23:06:11)
Necetla jsem diskusi, tak nevím, jestli to nenavrhoval už někdo před mnou: úplně jednoduše bych ji sehnala doucovani !
Teda učila jsem se s detma všechno možné, středoškolskou chemii, fyziku, matiku, ruštinu, němčinu, taky spoustu předmětu na pravnicke fakultě, i těch, které v me době ještě neexistovaly, ale ucetnictvi bych asi nedala, sehnala bych pani nebo pana na doucovani
Dcera má par kamarádek, které odešly z OA taky ve tretaku kvůli ucetnictvi, neudělaly reparat, šly do práce a už se do skoly nehodlají vrátit, tak holt mají základní vzdělání
|
|
| Jojona | 
|
(3.8.2023 10:50:04)
Syn na 8letem gymplu mel obdobi, kdy mu nesly jazyky a studium ho nebavilo. Sla jsem s nim k psycholozce v ramci neceho zdarma. Jeste se nechal presvedcit, aby tam sel. Probrala to s nim, navrhla reseni - pravidelny cas uceni, upravit podminky v pokoji apod.. A rekla, ze potrebuji pomoci ja. On, ze je dost chytry, mimoradne nadany a nadprumerne intaligentni, schopny a vsechna negativa jsou mu uplne jasna i s dusledky. A take ze je naprosto schopny si sve veci ridit sam. Ze ja se musim vyrovnat s tim, ze to musim nechat jen na nem, protoze se jinak neposune a nenauci odpovednosti za sva rozhodnuti. Sedeli jsme u toho oba a jeho z toho vseho asi nejvic zasahlo, kdyz rikala, ze toho nuceni, pobizeni, dohlizeni, dohadovani apod. musim hned nechat pro jeho dobro. Ze kdyz nechce delat, tak proste propadne a ovlivni to jeho dalsi zivot. A ze mi muze pomoci se vyrovnat asi s tim mym spatnym pocitem a frustraci, ze jsem jeho vychovu nezvladla a ukazat mi, ze z dlouhodobeho hlediska to nemusi byt tak hrozne. Ze je porad velka sance, ze po tom propadnuti a odejiti ze skoly do prace (to on chtel) si vybere tu narocnejsi cestu a maturu si dodela nejak jinak, protoze bude po case uplne otraveny z praci, ktere se mu budou nabizet vzhledem k jeho vzdelani. A zmenil gympl za prumyslovku, kde ho sice bavil obor, ale chybeli mu ti chytri a motivovani spoluzaci z gymplu Odmaturoval v celkem v pohode.
Ano, u syna to bylo jine. Nevadilo mu nikdy pracovat.
Ale rikam si, jestli uz tva dcera proste nedokaze z toho zacarovaneho kruhu vykrocit. Jesli to treba nechce antidepresiva. Nebo alespon silne davky horciku pro dusevni pohodu.
|
| Čumča. |
|
(3.8.2023 19:23:02)
Jojono, to zírám, klobouk dolů, zvládla jsi to skvěle, vím spíš o případech, kdy se rodič smrtelně urazí, na psycholožku napíše stížnost a pokračuje po svém. Jsi dobrá, člověk si málokdy umí sáhnout do svědomí.
Moje teta roky řešila svou dceru, která v pubertě chtěla jít bydlet se svým otcem do chatičky (odmítala servis a zázemí, který jinak její matka poskytovala perfektně). Roky se soudili, dceři bylo 13-17 let, spoustu emocí, slz a scén. Dneska na tu dobu teta vzpomíná, a přiznává, že ji fakt měla pustit, ať si to udělá po svém, v chatičce bez hotové koupelny, pračky, žehličky...
|
|
|
| sourir |
|
(3.8.2023 14:03:21)
Nemyslim si, ze tvoje dcera je lina, zaslouzi vykopnout z baraku a nic z ni nebude.
Spis bych se zeptala, po vlastnich zkusenostech z posledniho roku: neprihodilo se u vas neco zasadniho? V rodine, dceri? Treba to nevis, ale postupne se zmenilo u dcery vice veci, ktere si clovek ani neuvedomi ve shonu.
Snazila bych se dceru pochopit. Jak ti tu nekdo psal, netlac na ni. To nema vubec smysl. I za cenu toho, ze bude opakovat rocnik. Ona potrebuje od matky oporu.
Jak ji to slo ve skole pred tim? SS si vybrala sama? Pochybuju, ze se ze dne na den prestala ucit, ten najezd ruznych veci byl asi pozvolny a ted to jen graduje. Ona ted nebude schopna delat nejake vykony. Myslim si, ze vola o pomoc. Bavi ji ta skola? Treba prisla na to, ze to neni to prave orechove a neni schopna se dal ucit. Chce zmenu a boji se to rict? Treba je neco spatne v te skole. Co kamaradky? Kluci? Ja bych patrala. Dite ma vzdycky duvod, proc neco dela. Been there.
I kdyz ma 18, nektere veci jeste neni schopna resit. Vzdyt nektere problemy nejsou schopni resit ani dospeli, ne tak 18-leta holka.
Klidne bych ji poslala je psycholozce, at se zkusi sverit nekomu cizimu, treba ji to pujde lip.
Dala bych ji najevo, ze za ni budu porad stat, ze je porad moje dite.
Pred rokem bych ti tady taky urcite psala chytre rady jako vyhodit z baraku, at plati, at se postara sama. No, nebudu. Spis fakt zjisti, kde je problem.
Drzim palce a nezapominej na sebe
|
| 77kraska |
|
(3.8.2023 14:56:15)
sourir, presne tak, jsem rada, ze to nekdo napsal
lidi mnohem starsi nez 18-leti nedokazou resit sve problemy, tak bych 18-lete hodne pomohla, aby si zbytecne nezkomplikovala zivot tim, ze bude pozdeji dohanet stredoskolske vzdelani
nasla bych rychle clovek na doucovani, nastavila pevny cas, kdy se spolu budou doucovat a dohledla, aby se fakt doucovala to, co bude potrebovat k reparatu
myslim, ze z dlouhodobeho hlediska se to vyplati, jinak budete na podzim resit jeji praci nebo jinou skolu, a bude s tim spousta starosti a jeste se to nejak zvrtne a zalozite si na problemy, ktere budou trvat roky
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.8.2023 15:01:24)
Sedmi, já bych pomoc nabídla, ale abych se vnucovala, když držkuje a nespolupracuje, tak to ne.
|
| TaJ |
|
(3.8.2023 15:18:39)
Evelyn, takhle to mám i s naším 15 letým. Nabídnu pomoc, ale když držkuje, tak se nevnucuju a nechám ho, ať si to přebere😉
|
|
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:01:26)
Sedmi,
ale ono jde taky o to, jestli ta dcera chce.
Já si vůbec nedovedu představit, že by moje děti v 18 na tohle přistoupily. Už v mnohem mladším věku by mou pomoc v tomhle smyslu nepřijaly a doučování by nechtěly.
A pak nezmůžeš nic.
Samozřejmě bych to zkusila.
|
| 77kraska |
|
(3.8.2023 15:17:00)
Fed, ale Ty mas mimoradne samostatne a inteligentni deti
moje holka by na doucovani pristoupila...ta si pomoct od rodicu necha, i kdyz casto rika, ze je ji 18 a muze si delat, co chce....ale zrovna skola ji jde a ucetnictvi zvlast, nevim, kde se to v ni bere, ale maji sikovneho mladeho ucitele
nevlastni kluk pristoupil na moje osobni doucovani na vysoke skole, tam jsme vsichni usilovali o to, aby skolu dodelal, kdyz ji uz studoval tolik let, nakonec ji vystudoval a chodi do prace
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:23:57)
Sedmi,
ale to je v pořádku, když tu pomoc přijmou.
Ode mě nechce pomoc se školou už ani ta patnáctiletá. Najdu ji pak ve dvě v noci nad něčím, s čím bych jí mohla raz dva pomoct.
Já byhc se určitě taky snažila najít řešení, vždyť jde o jeden blbej reparát. Dovedu si představit,že ta holka k tomu cítí úplnej odpor, neví, kde začít a vůbec se jí do toho nechce.
Ale na tu nabídku musí přistoupit.
|
| 77kraska |
|
(3.8.2023 15:32:34)
Fed, ja si prave umim predstavit, ze ma nekdo k uceni odpor, to jsem videla u nevlastniho kluka mockrat....treba jsme se vecer rozloucili s tim, ze druhy den odpoledne ho prijdu zkouset z dalsich 10 otazek, ale on k tomu mel takovy odpor, ze neudelal ani jednu...to je kombinace odporu a flegmaticnosti a prokrastinace a vseho mozneho, nevim, kde se to v lidech bere, ja to neznam, ja se vzdycky ke vsem donutim, at to je sebehnusnejsi, taky proto mne vsichni sefove miluji
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:36:42)
Ale tak to já zas znám moooc dobře
Já si někdy vezmu překlad, kterej mi na první pohled přijde celkem ok...Postupem času je mi z něj k zblití a než si k tomu večer sednu, přemjšlím, jak to vrátit (prosím vás, já vám klidně ještě zaplatím, hlavně si to vezměte zpátky...) nebo posunout termín nebo někam zmizet z světa, slibuju si,jak už to nikdy neudělám, jak budu radši třeba někde mejt zaplivaný shody než tohle...
Kdybych nebyla aspoń trochu zodpovědná, tak to na někoho hodím...Přetáhnu si polštář na hlavu,sluchátka a nebudu slyšet nic...
A při každý zkoušce na vejšce jsme vc času než učením strávila tím, že jsem se litovala...
|
| 77kraska |
|
(3.8.2023 15:52:14)
Fed, ja myslim, ze je dulezite hlavne nejak zacit...a kdyz uz zacnes, tak to nevzdas
a ponořit se do toho modu "prekladam" nebo "ucim se" nebo "pisu clanek"....pak uz to cloveka chyti a snad nepusti
|
| Federika |
|
(3.8.2023 15:54:49)
No to jo ale dokopat se k tomu "začít" je fakt někdy těžký.
Mimochodem, můj starší sny je naprosto typickej prokrastinátor. Všechno na poslední chvíli, když doslova hoří a jen nezbytně nutný, rozhodně nehne prstem víc, než je nezbytně nutný. Pokud by měl někdy dělat reparát, podíval by se na to dva dny předtím.
|
| TaJ |
|
(3.8.2023 16:02:40)
Federiko, tohle je náš syn...my z toho občas s manželem šílíme, protože to máme přesně naopak, ale zatím mu to vychází, tak už jsme pomalu asi rezignovali🙂
|
| Federika |
|
(3.8.2023 16:05:27)
TaJ,
já už nešílím. Protože houby platný, na co si nepřijde sám, to neví...
|
| TaJ |
|
(3.8.2023 19:38:41)
Federiko, to bylo myšleno spíš obrazně, my už taky vlastně nešílíme, ono to ani nemá smysl, stejně si to udělá po svém...akorát, že někdy se z toho ani moc nepoučí a příště to udělá zase stejně...ale někdy už si to pak hlídá. Já mu vždycky říkám, že jde o něj a o to, jak si ten život zařídí, že my už máme vyřešeno. My mu akorát můžeme poradit, říct svůj názor, ale pak už je to na něm. Ale tak zatím myslím, že si nevede tak špatně 🙂
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(4.8.2023 8:27:40)
Ještě bych ráda v tomto tématu plném užitečných názorů, rad a tipů dodala jednu věc. Ano je třeba občas své blízké podpořit , podat pomocnou ruku, společně najít nějakou cestu a nějaké řešení. Některé situace v některém okamžiku člověk třeba není schopen zvládnout sám.
Ale stejně vždy všechno záleží na každém samojediném. Blízký člověk nebo odborník může poskytnout pomoc či podporu, ale vždy je vše na konkrétním člověku.
A mně čím dál víc lezou na nervy lidi se kterými se setkávám v soukromém , školním i pracovním životě. Ti, kteří pořád čekají, že je někdo bude vodit za ručičku a jako životní strategii mají bezradnost, flákárnu, věčnou dětskost, vykulené oči a mrkání řasami  s tím, že se vždycky najde nějakej hodnej a vstřícnej pitomec, kterej je za tu ručičku zase chvilku povede.
|
| 77kraska |
|
(4.8.2023 10:25:13)
Konicek, to potvrzuju s temi bezradnymi lidmi v posledni dobe
asi je to generacni zalezitost...z meho mladi pamatuju holky, co se brzy vdaly, postaraly se o deti, varily, uklizely a bylo jim treba 17 nebo 18 let...mne to vsechno desilo v te dobe, asi proto, ze jsem byla ta opecovavana, co se musela jen ucit a nic jineho se po ni nechtelo....a u kluku ani nemluvim, sli na vojnu, pak z nich byli hotovi chlapi
ted kazdy studuje, dokud to jde....v praci dava vypoved pri prvnim problemu...
no a dost casto se pak najde nejaky "boomer" nebo aspon prislusnik generace X, ktery problem vyresi....u meho nevlastniho syna vzala jeho babicka ("boomer") uspory a zaplatila mu poplatek za delsi studium na vysoke skole
|
| Koníček mořský |
|
(4.8.2023 10:56:06)
No, dle mých zkušeností je to osvědčená životní strategie napříč generacemi.
Setkávám se s ní u mladých, středního věku i u starších. Někdy jim i závidím, ale mně by bylo prostě trapně i sama sobě před sebou.
|
| 77kraska |
|
(4.8.2023 15:49:09)
Konicek, nekteri jsou nefalsovane bezradni, jini to delaji schvalne-bezradnost predstiraji
|
|
| Čumča. |
|
(4.8.2023 15:53:49)
Koníčku mořský, ale tato dle tebe samostatnější generace si taky zřídka uměla říct o pomoc - a některé životní situace dovedly ke hrozným koncům, prostě všechno podle hesla "Musím, musím to sama zvládnout, nějak to urvat". Často kvůli tomu "co by řekli lidi", rodina by se propadla hanbou.
Tato generace je možná zhýčkaná, ale o svých problémech právě mluvit umí. Umí je pojmenovat, zvědomit si... což je polovina cesty k nějaké pomoci.
|
|
| Čumča. |
|
(4.8.2023 16:00:22)
Koníčku, pokud někdo předstírá bezradnost, tak musí být protistranu, která mu to žere - v té situaci jsou dva, jeden co filmuje, a druhý, co věří a poskytuje.
To je jenom otázka času, kdy druhá strana přestane věřit a poskytovat.
|
|
|
| Čumča. |
|
(4.8.2023 15:56:05)
Sedmi, těmi poplatky za delší studium mu tu školu ale nedostudovala, ne?
A ty dva roky vojny - spousta kluků se vracela zdánlivě zocelená, ale s traumaty jako hrom.
|
|
|
|
| krupice. |
|
(5.8.2023 15:47:23)
Ahoj Pitunie,
ani nevíš, jak ti rozumím. Možná ti pomůže vědomí, že to někde může být ještě horší...
Mojí dceři bude 18 tento měsíc a bude opakovat druhák. Na základce byla mezi nejlepšími ze třídy. V 8.třídě přešla do jiné školy do matematické třídy. Tam už jsme trochu bojovali s matikou, ale vyznamenání stejně bylo. Nastoupila na ekonomické lyceum na OA a začalo to jít s kopce. Už v prváku v pololetí 5 z D, ostatně byla na tom podobně půlka třídy. Také měla hodně absence, ráno jí bylo z ničeho nic zle a do školy neodešla. Do toho ještě občas covid a nějaká ta karanténa. Někdy jsem jí prosila, ať zkrátka zkusí, ale vrátila se mi z cesty do školy zpět nebo mi pak volala učitelka, jestli ji může pustit domů...V pololetí se mi po poslední písemce z dějepisu zhroutila. Do toho jí dali psát nějaké eseje z AJ, to úplně vzdala a už to nedávala. Navštívily jsme psycholožku, ale žádný efekt a podruhé tam jít nechtěla. Ona umí mluvit velmi rozumně, člověk by řekl, že to má v hlavě srovnané. Konec prváku nějak dotáhla s několika čtyřkami, ale prošla. Pak slibovala, jak druhák bude jiný, že to takhle sama nechce. No a v pololetí opět stejná písnička. 5 z dějepisu a už ani nevím ostatní. Neustálé sliby, že už se sama za sebe stydí...já z toho mám žaludeční vředy. Vždycky jsem na školu hodně dbala a nedovedla jsem si představit, co musí být za rodinu, kde dítě propadá...Doučit jsem byla vždy schopná cokoliv, kdykoliv se na mě mohla obrátit z matikou, angličtinou, chemií...není problém. Co si nepamatuji z gymplu, tak si zkrátka znovu nastuduji a pak vysvětlím jí. Jelikož mi chodí známky na bakaláře, viděla jsem blížící se pohromu na konci školního roku. Ona neustále v klidu, že mám být i já v klidu, že to dá, že to má dohodnuté, vymyšlené, nevím co všechno. Abych to ale zkrátila. Nakonec ani ten reparát nemůže dělat, protože snad propadla ze 3 nebo 4 předmětů. Ona zkrátka nedělala celý rok nic a myslela si, že to pár referátů na konci roku spraví... Na stejnou školu zpět do druháku nechce. Našla si jinou ekonomickou školu, ovšem soukromou, kde se platí školné. Má tam bývalou spolužačku, která loni také propadla z dějepisu. V červnu slibovala, že raději bude celé prázdniny vydělávat na školné, než aby se musela vrátit na stejnou školu. Uběhla půlka prázdnin a byla pouze 2x na příležitostné brigádě. Vše, co by se jí "líbilo" dělat, je od 18ti. Do mekáče slečna nechce. Takže opět slibuje, jak bude dělat brigádu při škole. A vlastně ani neví, co chce dělat v životě. Nic jí nebaví. Pouze kluci, kamarádky, móda, líčení...Je mi z toho moc smutno a neudělám s tím nic. Můžu s ní mluvit horem dolem, je to prd platný. Vždycky byla dost šikovná i na sporty, už ani to nedělá, vůbec nic. Doma téměř nepomůže. Má pravidelně luxovat, to jí musím připomínat třeba několik dní. V pokoji bordel neskutečný, nemůžu se na to dívat. Jedou za čas si uklidí, ale pak opět nanovo. Vůbec nechápu, po kom je. Ještě nutno dodat, že o prázdninách před nástupem do prváku jsme měli doma krizi, která vedla k rozvodu. Zpočátku jsem tedy i tu její školu omlouvala rodinnou atmosférou. Na konci prváku jsem se s dětmi odstěhovala od manžela zpět do původního bytu. Nechala jsem každému svůj pokoj, aby měli svoje soukromí, já spím v obývákokuchyni. S dcerou jsem schopná mluvit o čemkoliv, dost se mi i svěřuje ohledně kluků a jiných věcí, to je snad jediná pozitivní věc. Ovšem dost se i hádáme. Mám stavy, kdy opravdu cítím svým způsobem nenávist. Je to bezmoc a beznaděj. Vždycky jsem se dětem věnovala a nějak se nemůžu vyrovnat s tím, jak to dopadlo.
|
| 77kraska |
|
(5.8.2023 15:56:03)
Krupice, držím palce
|
|
| Čumča. |
|
(5.8.2023 20:32:05)
krupice, obor, na který tvá dcera nastoupila, je poměrně lukrativní a náročný. Jestliže se dostala do tak velkých problémů, tak už si prostě nevěří. Bere to zřejmě jako naprosté selhání.
To, že se ve svém věku zajímá hlavně o kluky, kámarádky a líčení je normální, k tomuto věku to patří - takové jsme byly plus-mínus všechny. Stejně tak to, že je vybíravá při výběru brigády. Není dospělá, nejde ji posuzovat podle "dospělých kritérií".
Měj ještě trpělivost, ona se vyloupne - má za sebou rozvod rodičů a zhroucení ve škole, to je obrovská zátěž. Celý svět se jí obrátil vzhůru nohama.
Nechtěla bych po dceři v této situaci, aby při škole měla brigádu. Možná i prázdniny by měla trápit jinak než pracovně, doma by ovšem pomáhat měla určitě .
Jak píšeš o pocítěné nenávisti, to není asi zášť v pravém smyslu, ale spíš zoufalství a signalizuje to, že jsi se silami v koncích.
Pořád je to ale situace, ze které může tvoje dcera vyjít posílená, zralejší, zkušenější. Hledej pro ni pomoc u odborníka, pro sebe i svou dceru. Hodně síly přeju.
|
|
| Čumča. |
|
(5.8.2023 20:41:37)
jinak krupice, ještě jsem si vzpomněla - v rodině máme čerstvou absolventku sš, studovala 4letý obor 6 let a ze začátku samé reparáty a problémy. Odmaturovala se dvojkami, probrala se, dozrála...
Taky jsem ze tvého textu měla pocit, že jste obě předpokládaly na lyceu zase vyznamenání. To, že byla jedna z nejlepších na zš, nic neznamená - z takových jsou na sš běžně trojkaři a sem tam bojují, aby nebyly čtyřky. Nároky jsou najednou obrovské, se zš nesrovnatelné.
|
|
| monam |
|
(5.8.2023 21:17:43)
nedá mi to...
Mě rodiče ještě za totáče poslali na školu, na kterou jsem nechtěla. Škola mi nešla ani mě nebavila od prváku, ovšem když jsem byla ve druháku, přišla revoluce. Těch možností, lákadel, všeho najednou okolo mě bylo moc a já nechtěla sedět ve škole. Druhák byl ještě v pohodě, ale ve třeťáku jsem přestala do školy chodit. Dávala jsem si ale pozor, aby mě nevyhodili. Ovšem co šlo ve třeťáku už nešlo ve čtvrťáku (měla jsem kamarádky které nastoupily na gymplu na indivividuální studium, což v mém případě nešlo, ale trčet ve škole jsem nechtěla). Opakovala jsem čtvrták, maturovala v září. Vysokou jsem si pak udělala v pohodě v době, kdy jsem o ni začala stát. Nechodila jsem ani tam na denní studium, to mi doživotně přijde jako ztráta času (do práce chodí každý den bez problémů
Píšu ale hlavně proto, že až to rodiče stojí spoustu nervů a představ, je škoda se s dětmi rozhádat tak, že už to nejde napravit. Což se stalo u nás. Sice když se podívám zpětně tak vidím, že za situace a atmosféra po revoluci byla jedinečná a jsem ráda, že jsem si jí užila. Ale pro jiného může být statorost o módu, kluky a kamarádky úpklně stejně důležité, to se nedá hodnotit nijak kvalitativně. Asi bych aby se dítě samo živilo a dál bych se do krve nedohadovala. Samozřejmě, můj synovec šel na intr, hned v září se chytil nějaké party, do vánoc se objevily problémy s drogami, nedokončil první pololetí. Dnes je mu 40 a má základní vzdělání. Dělá práci, kterou asi úplně dělat nechce, je věčně naštvanej, ale nikdy neuvažoval o tom, že by se na střední vrátil. To je riziko. NA druhou stranu ani věčně naštvaní frustrovaní rodiče by zřejmě nedokázali donutit ho, aby tam čtyři roky chodil, učil se odmaturoval. Někdy je lšpší trolik netlačit.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(5.8.2023 22:54:46)
"Už v prváku v pololetí 5 z D, ostatně byla na tom podobně půlka třídy. Také měla hodně absence, ráno jí bylo z ničeho nic zle a do školy neodešla. Do toho ještě občas covid a nějaká ta karanténa. Někdy jsem jí prosila, ať zkrátka zkusí, ale vrátila se mi z cesty do školy zpět nebo mi pak volala učitelka, jestli ji může pustit domů...V pololetí se mi po poslední písemce z dějepisu zhroutila. Do toho jí dali psát nějaké eseje z AJ, to úplně vzdala a už to nedávala."
No a jak jste tohle řešili?
Kdo a jak jí pomáhal?
Evidentně byla dost na dně - rodinné otřesy, dospívání, nová škola, covid... Učitel dějepisu nejspíš nepřiměřeně náročný, byla jsi v té škole, mluvila s ním?
|
| krupice. |
|
(6.8.2023 12:30:22)
Díky za reakce.
Na dějepisáře si stěžovali všichni, ale nikdo s ním nic nesvedl. Prý kamarád ředitele (starého komunisty). Dokonce i zástupkyně školy, do které chce dcera jít, mi to potvrdila. Měla tam dceru... Dějepisář byl zasedlý zvlášť na holky, dcera nechtěla, bychom s ním něco řešili. Jejich třídní (mladá ženská po škole) s ním zkoušela mluvit, ale odpálkoval ji. Byli jsme za ním s bývalým manželem až letos v červnu, když se to začalo hroutit. Dcera se na poslední písemky opravdu připravovala, ale dostala úplně jiný test, než zbytek třídy. Jenomže jsme se od něj dozvěděli, že nějakou esej, na které mohla získat známku, odevzdala o měsíc později a pod. Do toho se přidal v kabinetu další učitel, že bude mít reparát z biologie a pokud nenapíše dobře matiku, tak už jí nic nepomůže... Kdyby to byl pouze jeden předmět, můžu se za ní postavit. Problém je, že ona opravdu na tu školu kašlala celkově. To se pak těžko obhajuje.
Co se týče zdravotních problémů, chodila jsem s ní k doktorce. Loni byla 2x na krevních testech, letos opět, ale výsledek, že to zřejmě bude psychické.
Řešila jsem to vše sama, protože vlastně od nástupu dcery do prváku jsme byli doma ve fázi rozvodu. (Manžel mi pokaždé vmete, že jsem s ním nebyla za jedno ve výchově, tak mám, co jsem si vychovala...) S manželem jsem prakticky nemluvili, já jsem začala chodit k psycholožce, abych se konečně dokázala se vším vyrovnat. Byli jsme spolu 25 let a rozvádět jsme se chtěli stokrát. Byly u nás bouřlivé hádky, manžel měl agresivní výstupy a pak se mnou i několik měsíců nemluvil. Přesto bychom se asi nerozvedli, kdybych to přešla jako nesčetněkrát předtím. Strašně mě to psychicky ničilo. Navíc byl dost žárlivý. V minulosti jsem našla doma zařízení, které mě nahrávalo. Sledoval mě, dokonce na mě poslal soukromého detektiva. Na všechno jsem přišla náhodou. Největší sranda byla, že nakonec jsem zjistila, že má někoho on. Já jsem docela atraktivní, ale to je asi tak jediný důvod, proč by měl žárlit. Nikdy jsem o nevěře ani neuvažovala. Před rokem jsem se s dětmi přestěhovala od manžela a myslela jsem, že bude konečně klid. Děti dostaly zařízené své pokoje, bydlíme v místě, kde jsme bydleli prakticky od jejich narození až do covidu, kdy jsme se na 2 roky přestěhovali do vysněného domu. Tam tedy zůstal manžel sám. Syn (13) k němu chodí, dcera ho vídá zřídka.
Ono to všechno může vypadat, že chudáci děti, mají z toho všeho psychické problémy. Jenomže dcera je dost velký sobec. Zajímá jí pouze její osoba. Je schopná se se mnou pohádat, bouchat dveřmi, mluví sprostě (to mi taky strašně vadí) a za 5 minut přijde, jako by se nechumelilo. Připadá mi, že jí vůbec nevadí, že půjde znovu do druháku. Je vysmátá, stále s kamarádkami, řeší kluky, prostě pohoda vánek. Jediný, kdo má z toho žaludeční vředy, jsem já.
|
| 77kraska |
|
(6.8.2023 23:21:05)
krupice, bud rada, ze ses manzela zbavila...vredy jsi mela spis z nej
no treba to dceri docvakne, az bude chodit do tridy s jinymi spoluzaky, kteri budou navic mladsi
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(7.8.2023 3:57:01)
prosím tě, v tomhle věku je sobec v zásadě každý dospívající, to vůbec neber nijak osobně. děcka mají co dělat samy se sebou, jsou soběstředné, je to normální.
z toho co čtu, tak fakt doporučuju dobrou terapii pro dceru, ideálně aby byl terapeut/ka schopen pracovat i s tebou. pravděpodobně to bude chtít i medikaci. ať klidně opakuje ročník, z toho se nestřílí. tohle všechno ti píšu jak jako psychoterapeutka, tak jako matka, co si s miláčkama "užila" a zdárně jsme to díky Bohu zvládli
|
|
| Dari79 |
|
(8.8.2023 0:53:35)
Klíč je podle mě tohle:
1. Dokonce i zástupkyně školy, do které chce dcera jít, mi to potvrdila. - takže dcera chce jít jinam? No, tak to se pak nediv, že se neučí... Když tam být nechce a její cíl je jít na jinou školu, tak samozřejmě může dělat vše proto, aby na této škole neuspěla.
2. Jenomže jsme se od něj dozvěděli, že nějakou esej, na které mohla získat známku, odevzdala o měsíc později a pod. Do toho se přidal v kabinetu další učitel, že bude mít reparát z biologie a pokud nenapíše dobře matiku, tak už jí nic nepomůže... Kdyby to byl pouze jeden předmět, můžu se za ní postavit. Problém je, že ona opravdu na tu školu kašlala celkově.
Tak sama vidíš, že neplave jen v účetnictví. K čemu pak takový šílený boj o jeden reparát. Za rok (v horším případě za 2-3 měsíce) bude mít průsery v dalším roce-v dalších předmětech a co?
Jen ještě postřeh - s ohledem na rozvod - jak to píšeš, zdá se mi, že možná tak moc tlačíš proto, aby bývalý manžel nemohl říkat, že "je to tvoje vina, že holka nechala školu...". Chápu, že v takových krizových momentech máš co dělat i sama se sebou, že si rodič (neracionálně) vyčítá, "jak to dítě dopadlo", pitvá, co udělal blbě, co mohl udělat líp..., i kdyby to mezi rodiči klapalo. Natož, když máš před sebou obrázek bývalého, který "nehne palcem" a ještě ti to "vyčte, že je to tvoje chyba". Píšeš, že chodíš - chodila jsi - k psycholožce, myslím, že tohle by sis měla ošetřit... Uvědom si, že pro chlapa je samozřejmě snazší, než by přemýšlel, co posral on sám, že jste se rozvedli, dcera se s ním ani nestýká..., házet ve všem vinu na tebe. To ale není tvůj problém.
No a k tomu učení - musí se tomu rozumět. Aspoň já věřím tomu, že je to potřeba. Účetnictví není odtržené od reality, i když ty učebnice tak vypadají... Průser je, že jestli tomu ty sama nerozumíš, tak těžko jí s tím pomůžeš. Fakt by to chtělo někoho, kdo jí to dokáže ukázat, nejdřív praxi, pak teorii. Aby za čísly z účetní osnovy viděla tu realitu. Já říkám vždycky - když to vidíš, nemusíš počítat/hádat/...
Chtělo by to ověřit, jestli rozumí aspoň těm základům z předchozího ročníku - jestli umí zaúčtovat normální banku, pokladnu, vydané a přijaté faktury... jestli fakt ví, co je DPH...
Pak jsou (když jsem koukala na obsah) z 3. ročníku asi nejjednodušší zásoby - nemyslím rovnou celý "složitý" sklad, ale základy ... Klidně bych to vzala na příkladu obchodu s oblečením nebo s kosmetikou, když jí to tak zajímá... "Hrála" bych si s ní na obchod, aby chápala, co se v takové firmě v reálu děje a že každá taková blbina, která se tam děje, má nějaké účetní souvislosti. Aby si za těmi řádky dovedla představit realitu. Jenže tomu holt musíš sama rozumět.
Nejhorší je podle mě učení pro učení se. Drtit něco zpaměti, když vůbec nechápu, co to je, (pokud teda nemá fotografickou paměť a je jí jedno, co se učí), je blbost.
Navíc, víme všichni, jak to vypadá, když učíme vlastní děti (i mladší) - ono to pláče, rodič pění, vztahy dostávají na frak. Navíc pod časovým tlakem, v presu z pocitu "fatálnosti"...
Fakt bys neměla kohokoli známého, kdo tomu aspoň trochu rozumí a byl by schopnej si s ní nad tím sednout a zkusit jí to vysvětlit "lidsky" a ne tak účetně... Schválně jsem teď zkusila kouknout na nějaká videa, co jsou na netu, a připadá mi, že je to všechno strašně "účetní", čili pro někoho, kdo to nechápe, je to strašně moc čísel, pojmů, vypouštíš po 2 minutách... To je cesta, jak si za realitou představit papír...
Viděla fakt někdy rozvahu a výsledovku? Fakturu? příjmák? Příjemku? Nebo jedou jenom podle skript? Dokáže si vůbec představit, jak funguje nějaký podnik - co se tam děje, jak obíhá zboží, jak probíhají platby... Jestli ty sama nemáš žádné účetnictví, co tak si půjčit 1,2 nějaké šanony (třeba starší rok) od někoho, projít si je. Aby si za papírem uměla představit realitu...
Ono to není těžké, když za těmi "nesmyslnými" písmenky a čísly vidíš tu realitu. Účetnictví je prostě o převodu podnikatelské reality do papírů. A zkušený člověk, když mu strčíš do ruky šanony, vidí, co se reálně v tom podniku naopak odehrává. Dej mi šanon a já ti řeknu o té firmě skoro všechno.
No, a od vlastního dítěte vím, že vrstevnické učení je přijatelnější, než dospělý-dítě.
|
| Dari79 |
|
(8.8.2023 1:15:11)
A jít od základů - těžko na ni bafneš - jak se účtuje emisní ážio a ona vysype účty na MD/D, když neví, co je akcie, co je emise, co je ážio.
Ale zaúčtovat realitu - (bez DPH) chceš mít na fesťáku stánek s občerstvením. Co musíš udělat? (koupit třeba někde v Makru chipsy, sušenky, pití, abych je pak mohla (s příslušnou fesťákovou přirážkou) prodat) Jak to proběhne? (půjdu do Makra, nahážu to do košíku a u pokladny zaplatím - jak? kartou nebo v hotovosti) A oni co? (dají mi účtenku). Fajn a účetně jsme udělali co? (nakoupili jsme zboží a zaplatili jsem v hotovosti=z pokladny). Takže máme co? (víc zboží a míň peněz) A doklad máme jaký? (účtenku z pokladny obchodu) Když jsme majitel/zaměstnanec firmy, tak končíme tím, že ji "hodíme" (tu účtenku) do ruky účetní. A co ta účetní s ní udělá - jak ji zaúčtuje? (zboží do plusu/pokladna do mínusu, čili 132/211 nebo 132/221 (to jsem si musela najít, to samozřejmě nevím, protože každej normální člověk má účetní program a čísla účtů z hlavy neví)...
Výborně... A ted mám to už ve stánku, přijde zákazník, tu tatranku si ode mě koupí a zaplatí mi v hotovosti/kartou... Takže co? (ubyde mi zboží - mám o tatranku míň, ale přibydou mi peníze (v pokladně nebo na účtu). já mu co? (vystavím účtenku, kterou pak hodím po paní účetní). A ona co? (zaúčtuje ji přesně obráceně - tedy na úbytek zboží a na přírůstek v pokladně/bance - tedy 211/132 nebo 221/132)
Fajn a co když jsem už plátce DPH... (tak k tomu holt přihodíme účet s DPH)
A co ještě musím? Pronajmout si stánek. A to je co? No, zaplatím třeba obci nebo majiteli pozemku nájemné... A jak? No, on mi dá fakturu na nájemné a já mu ji (nejspíš z účtu) zaplatím... Takže co? Mě ubydou peníze (nepřibyde mi žádný majetek) a jemu přibydou peníze... Nene, abys mu mohla zaplatit, tak první musí on co? Aha, nejdřív mi od něj do mailu přijde faktura. Výborně. A tu zaúčtuju jak? .... A pak mu ji zaplatím. A to zaúčtuju jak? ... A když tam bude DPH, tak jak?
Fajn a kdybych chtěla na tom fesťáku prodávat vlastní langoše, nebo ohřívat párky, tak musím co? KOupit mouku, droždí, kečup... No, ale protože mouku a kečup zákazníkům neprodávám, tak to není zboží, ale co? Materiál. Hurá. Takže nákup mouky... zaúčtuju jak? A aby z mouky... byly langoše, tak asi budu mít v nákladech ještě co? No, asi elektřinu nebo plyn, abych měla na čem rozpálit olej a usmažit je. A to z hlediska dokladů probíhá jak?
Jak už jsem psala, mám v práci jednu tu mladou, absolventku OA, a takhle s ní musím mluvit... Ona sice z účetnictví odmaturovala, ale tohle třeba vůbec nechápe... (u nás sice to není o stánku, ale o službách, takže s ní mluvím v "jiných" kategoriích a nechci po ní samozřejmě účetní kódy z hlavy, ale prostě má strašný problém převést realitu na papíry a papíry na realitu...). Tak mám pocit, že to na těch OA učí strašně teoreticky, že ty děcka si prostě pod těmi větami tu realitu nepředstaví a pak se to nesmyslně biflují. A vzápětí zapomenou a vůbec nechápou, proč se to vlastně učí.
|
|
|
|
|
|
| pitunie |
|
(7.8.2023 22:51:56)
Dobrý večer,
děkuji za reakce, na četné rady jsem si vzala dovolenou a zasedla s dcerou k účetnictví, kterému také moc nerozumím ve snaze,že víc hlav víc ví. A tak zatím co jsem pátrala, jak se účtuje, dcera si kreslila kytičky. Učí se to zpaměti ale nerozumí tomu. Doučování jsem ji platila a vúbec k ničemu to nebylo. Našla jsem tedy jiné a nechala na dceři ať si s paní domluví termín, k ničemu nedošlo, prý paní neodepsala ale já už jí nevěřím. Ze 2 hodim učení byla hodina a půl, jelikož jsem jí půl hodiny tahala z postele. Nevím co dělat? Jsem na dně.....
|
| monam |
|
(7.8.2023 23:07:35)
Je to těžké, ale nedělat nic. Neudělá reparát, najde si práci a bude se život. To musí vědět. Vaše vztahy to narušit nemusí. Je to její život.
|
| Čumča. |
|
(7.8.2023 23:56:56)
monam, proč si myslíš, že nenastane varianta s opakováním druhého ročníku? Já si myslím, že by ji škola dovolit mohla (s přihlédnutím ke zhroucení ve škole a zátěžovým podmínkám doma - před rozvodem a během něj - pitunie psala, že to bylo dost dramatické)...
Pokud by to kapacitně šlo a dcera by měla zájem
|
| monam |
|
(8.8.2023 0:04:30)
Já nepíšu nic o tom jak to dopadne.
Ale pokud bych měla ten pocit, co pitunie má, postavila bych to takto. A snažila bych se s dcerou nehádat, prostě aby věděla, jaký je můj postoj.
POkud jsem četla dobře, dcera je na konci třetího ročníku, tedy by opakovala třeťák. POkud by chtěla.
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 1:30:17)
monam, máš pravdu, jde o opakování třeťáku, mě se to spletlo s příběhem krupice...
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(8.8.2023 7:08:45)
Pořád má ještě dva týdny čas. Zkusila bych přes tu kamarádku. A nebo prostě zopakovat ročník. Co tedy chce dcera?
|
|
| K_at |
|
(8.8.2023 8:15:50)
Pitunie, hele, jak se dcera cítí celkově? Jak jí je? Chápu tě, fakt jo.
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(8.8.2023 9:10:37)
Pitunie, nedělej nic. Fakt z vlastní zkušenosti, nedělej nic. Takhle jsem si málem po....a vztah s mladším, když jsem ho chtěla doučovat, aby pořád nebyl na hranici. Byl schopnej se nenaučit i na zkoušky z autoškoly, přestože moc ten řidičák chtěl.
Fungovalo jediné "tvůj boj, já se s tebou chci bavit o normálních věcech jako jídlo, výlet, domácí mazlíčci,...mám tě ráda, pokud přijdeš, ráda pomůžu". Nejhorší bylo uvěřit tomu sama. Ale stejně jsem to pořád měla v hlavě, když maturoval, málem jsem si ukousala ruce
|
| Koníček mořský |
|
(8.8.2023 14:25:08)
Já bych asi taky nedělala nic. Však je to dospělej člověk a pomocnou ruku už dostal. Pomáhat se má lidem, kteří pomoci chtěji. Nechala bych jí u sebe bydlet, dala trochu najíst a tím by veškerá moje péče o dospělé dítě končila. Potomci si na spoustu věcí prostě museji přijít sami (výchova je ukončena někdy po dvanáctým roce), no tak si párkrát nabijou čumák, co člověk - rodič může dělat víc ?
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.8.2023 16:37:33)
taky jsem klukům řekla, že pomůžu, ale až to budou chtít oni, takže můžou kdykoliv přijít za mnou, ale já za nima nepůjdu
a fungovalo to
navíc teď tomu nejmladšímu občas říkám, že to stálo hodně sil mě i jeho, tak aby si rozmyslel, jestli chce odejít na učňák, a on na to vždycky zareaguje, že fakt ne, a pár dní se zase učí 😁 on je hrozný lenoch, ale už to spolu umíme řešit
to se mi to machruje, do maturity ještě tři roky 😁
|
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 17:08:17)
Martino, máš můj obdiv, že jsi to takto zvládla, tohle je asi za hranou mých možností, ty ruce bych si ukousala a pak stejně zasáhla...
Nicméně - ta dívčina se ve škole složila a to období před rozvodem rodičů a během něj bylo dramatické - takové dítě POTŘEBUJE pomoct. Ale tou pomocí nemyslím doučováním rodičem.
Teprve potom, až se psychicky srovná, je to jen její boj.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 18:02:28)
"ta dívčina se ve škole složila a to období před rozvodem rodičů a během něj bylo dramatické - takové dítě POTŘEBUJE pomoct. Ale tou pomocí nemyslím doučováním rodičem.
Teprve potom, až se psychicky srovná, je to jen její boj."
Také si myslím.
Dospívající se se svými úzkostmi, nejistotou atd. nepůjde svěřit rodičům, kteří se dramaticky rozvádějí a mají co dělat sami se sebou.
Daleko pravděpodobněji se projeví jako "klacek", který je drzý, sprostý, rebelující, případně apatický. Ale to všechno proto, že neví, co se sebou a se životem a je v něm malá dušička. Potřebuje se něčeho chytit a bezpečné dospět. Je možné, že škola a její nároky mu momentálně nedávají smysl nebo jsou nad jeho síly (ne intelektuální, ale psychické).
|
| K_at |
|
(8.8.2023 18:16:01)
Ropucho, jasně. Ale to minimum je, že dítě musí aspoň naznačit, co se děje. Protože jinak je to opravdu už jen něm. Zvlášť ve věku 18.
Mám to odžitý taky docela dost. Ale prostě pokud dítě kolem školy kopalo kolem sebe a bylo nesnesitelný, tak jsem nefungovala. Snažit se rvát to, protože přece..... To ne.
Petiniina mladá může být klidně v těžké krizi. Ale když neřekne ani ň, těžko jí může matka pomocí v čemkoliv. Takže zase - je to na děvčeti.
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 18:28:02)
rodič často neumí objektivně posoudit, jak na tom dítě je - na to je nestranný odborník -
neplatí "já jsem její máma, já to vím nejlíp" Není to pravda
|
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 18:37:04)
"Ale to minimum je, že dítě musí aspoň naznačit, co se děje"
Kat, promiň tu nadsázku, ale kód vady na displeji na čele bys nechtěla?
Pokud má v sobě dítě fakt chaos a psychické problémy, tak zaťaté matce just fakt nic nepoví, nenaznačí a pojmenovat to neumí, jen před tím utíká
Matka, obzvlášť s pedagogickým vzděláním, je přesvědčená, že je mu přeci tak blízko, že ví
Taky jsem viděla, že matka na dítě tak dlouho tlačila, až ze sebe vyplivl něco, aby ji měl z krku (jsem obětí šikany), ona potom ve škole řešila a měl na x dní klídek
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 18:48:11)
"pojmenovat to neumí, jen před tím utíká"
Tak.
|
|
| K_at |
|
(8.8.2023 18:58:22)
Čumčo, vůbec nevím, co chceš říct. A na co bych měla reagovat. A jak.
Když se jako rodič nemůžeš dobrat nějakého bodů, kterého se můžeš chytit, tak nevíš, co máš dělat. Nejde o urputnou matku, ani kód na čele, prostě nevíš. Dítě ti vůbec nemusí říct konkrétní věc. Ale musí z něj vypadnout aspoň nějaká reakce.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.8.2023 19:11:54)
Kat, jak si takovou reakci představuješ?
moje zkušenosti je taková, že dítě v psychické nepohodě reaguje jak spratek nejvyššího kalibru, vzteká se, odmlouvá, řve, hádá se, uráží všechny kolem sebe a na přímou otázku tvrdí, že se neděje vůbec nic a je úplně v pohodě
pokud teda odpoví
mám to tak vyzkoušený doma s tehdejším batoletem i ve škole s dětmi od první do deváté třídy
nejlepší domluva z tohoto pohledu je s malými školáky, batole ještě neumí popsat, co se mu děje, starší školák se stydí přiznat, většina si ale úplně sama od sebe nedokáže spojit svoje chování třeba ve škole s nepohodou doma, je to většinou detektivka zjistit, co se děje a i při intenzivní snaze a práci je to na dlouho, včetně krok tam, dva zpátky
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 19:19:19)
Yuki, podobný princip funguje i v hluboké dospělosti (u některých jedinců).
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.8.2023 19:20:57)
Ropucho, co se v mládí naučíš... nebo možná nenaučíš, my jsme nebyli zvyklí mluvit o sobě, abych problémech nebo pocitech
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 19:26:43)
Yuki, ano, naše generace k tomu ještě vůbec nebyla vedená.
A mnozí lidé jednají nezrale v různých ohledech.
|
|
|
|
| K_at |
|
(8.8.2023 19:34:59)
Yuki, no jasně. Samozřejmě že ano. Ale i v tom vzteku a agresi a scéně občas může vypadnout to zrnko toho, kdy si rodič řekne "aha!". A dítě ani neví, co zrovna vypustilo.
Ale základ je ten, že pokud 18letá odmítá cokoliv, dlabe na vše, mámu ignoruje,
tak na to fakt asi bude sama, pokud nevyšle aspoň malý kouřový signál. To je celé. Holka nemusí nic. Samozřejmě. Jenže potom se jí asi nedostane té pomocí. Protože máma není věštec. To je celý.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.8.2023 19:43:29)
kat, já jsem někdy ve školce zjistila, že mi maminka nepomohla s mým problémem, konflikt s učitelkou, která si na mě zasedla, snad proto, že maminka dost nešťastně řešila nějaký problém s jídlem, a ono to potom bylo jen horší
Ve škole jsem potom měla učitelku tělocviku, která si dělala srandu z mojí vrozené vady, neskutečně mě to uráželo, ale doma ani slovo, aby to nedopadlo stejně jako ve školce, nevěřila jsem, že by mi mohla/uměla pomoct, a vlastně nikdy jsem se nesvěřovala a když, tak to bylo ke škodě
když jsem až jako dospělá řekla o tom problému v tělocviku, ptala se mě, proč jsem o tom neřekla, zeptala jsem se, co by udělala a vlastně mě to utvrdilo v tom, že jsem udělala dobře
takže někdy to, že dítě neřekne a ani nenaznačuje může být proto, že má novou zkušenost, stačí jedno zklamání, jedna blbá reakce a ony si to ty potvůrky zapamatují,
a ani to nemusí být vlastní blbá zkušenost, úplně stačí blbá zkušenost nějakýho kamaráda, zvlášť v pubertě a dospívání, kdy jsou vrstevníci mnohem důležitější než rodiče
|
| K_at |
|
(8.8.2023 19:55:29)
Yuki, samozřejmě to všechno platí. Já se nesverovala se spoustou věcí. Ale taky jsem nevyvadela. Taky jsem si řešila milion věcí, stresů a bloků. Ale nějak jsem měla dojem, že musím sama.
Všechno tohle je pravda, co píšeš. Ale stále se vracíme k tomu, že v určitém bodě už neuděláme my rodiče nic. Protože nemáme jak. A možná je někdy dobrý, aby to věděl I ten skoro - úplně - plnoletý, že fakt NEVÍM! A nevím a tudíž neumím, protože dítě prostě nedá ani náznak. A pokud bude kopat dál, tak mu fakt neumím pomoc. Třeba něco dojde, nebo ne. Furt je to to samé.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.8.2023 19:57:18)
nemusíme vědět všechno, samozřejmě, někdy je lepší poradit odborníka, zajistit zaplacení, dát pár tipů, nechat výběr na nich
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 19:57:52)
Yuki, také se mohou prostě jen stydět.
Málokdo chce svou intimitu (v nejširším slova smyslu) sdílet s rodiči.
Rodič je člověk, od kterého se potomek v dospívání přirozeně potřebuje odpoutat a vzdálit, je to člověk trochu z druhého břehu. Není to úplně parťák, i když mají dobrý vztah. Natož, když jsou vztahy v rodině bouřlivé.
Jak píšeš, jiný dospělý může být v roli důvěrníka úspěšnější.
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 19:13:22)
Kat, nechci tím říct nic špatného na tvou adresu, skutečně ne... píšu spíš obecně.
Píšeš, že dítě musí....nemusí Právě že ne. Proč si to myslíš?
Dítě předvídá, jak bude rodič reagovat na cokoli, co ze sebe "pustí" a předem se toho bojí - že rodičova opatření budou přímočará, nerespektující, emocionální, že prostě vznikne další tlak (tentokrát na "nápravu") a to ho děsí - takže nepustí ani chlup
To rodiče-pedagoga uráží/hluboce zraňuje. Říká si "moje dítě si neváží mé kvalifikace a já se přitom v těchto věcech tak skvěle orientuju"
Může zabrat, když matka poví "respektuju, že o tom se mnou nechceš/nemůžeš mluvit, že ta správná osoba nejsem já, nebo není vhodná doba"
Myslím, že pravda o dítěti je někde uprostřed toho, co dítě je ochotné říct kvalitnímu odborníkovi, co si myslí jeho rodiče, blízcí lidé, jeho přátelé...
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.8.2023 19:18:44)
Čumčo, a co varianta, že dítě nechce i nic říct, protože třeba jim nechce přidávat další starosti, nebo když vidí, že rodič neví, co dělat sám se sebou
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 19:26:55)
ano, zažila jsem na vlastní kůži, v 17-18, neřekla jsem nikde skoro nic, ještě by to mámě ublížilo a mně stejně nepomohlo
Máma o mě šířila různé fantastické zkazky, tolik lidí, na nichž mi záleželo, se na mě začalo dívat skrz prsty
"Tak jak to je?!?!?" Slyšela jsem ze všech stran. Zmohla jsem se akorát na: "Je to jinak. Nic jsem neprovedla. Mluvit o tom nemůžu."
|
|
|
| K_at |
|
(8.8.2023 19:29:24)
Čumčo,
"Dítě předvídá, jak bude rodič reagovat na cokoli, co ze sebe "pustí" a předem se toho bojí - že rodičova opatření budou přímočará, nerespektující, emocionální, že prostě vznikne další tlak (tentokrát na "nápravu") a to ho děsí - takže nepustí ani chlup
To rodiče-pedagoga uráží/hluboce zraňuje. Říká si "moje dítě si neváží mé kvalifikace a já se přitom v těchto věcech tak skvěle orientuju" "
... myslím, že to jsou tvé subjektivní úvahy, které se vzorcem vztahů a chování nemají až tak nic společného. Dítě nemusí vědět, co chce. Ale rodič mu může pomoc pouze tehdy, kdy aspoň matně tuší, odkud vítr vane.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 19:34:55)
Kat, souhlasím, že rodič může pomoci jen tehdy, když sám ví, v čem a jak.
Ale asi nemůže čekat od dítěte (bez ohledu na věk), že bude schopné to samo aktivně formulovat.
Od toho jsou myslím odborníci, aby pomohli najít jádro věci a strategii, kudy z toho ven.
|
| K_at |
|
(8.8.2023 19:38:28)
Ropucho, ne. Říkám, že rodič (který tedy je 9choten něco dělat) potřebuje nějaký náznak. Klidně úplně letmý, malý.
Ono ale v životě prostě platí, že když něco potřebuju anebo mám problém, bývá dobré si o tu pomoc říct. Když je kde. Je to samozřejmě zcela proti povaze dětí a teenagerů a vývoji a všemu. No ale je to pravda 
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(8.8.2023 19:44:40)
kat, pro dospívající je jednodušší svěřit se cizím, i cizím dospělým, než rodičům, z mnoha důvodů
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 19:47:39)
Kat, nojo, pravda to je, ale jak sama píšeš, ve výbavě to automaticky nebývá
Musejí se to naučit a do té doby je holt na okolí (na rodičích), aby aktivně využilo svého zralostního náskoku, chce-li být nápomocno.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 18:45:17)
Kat, násilím se nezmůže nic, to je jasné.
Ale čekat, že potomek přijde a řekne si o pomoc, nebo bude spolupracovat tak, jak si představuje rodič, je myslím marné.
I když jde už o formálně dospělého.
On sám si možná nechce přiznat, že potřebuje pomoc, nebo si ji neumí představit, nevěří, případně vůbec netuší, co by mohl chtít/potřebovat...
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(8.8.2023 12:40:36)
Pitunie,
já bych to asi po takové snaze vzdala a řekla jí, že OK, ať si kreslí kytičky.
Že má sice všechno nějaké řešení, ale musí chtít ona sama. A že může přijít, když bud potřebovat pomoc.
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 14:12:37)
Fed, můj nevlastní si při mem doucovani házel míčkem apod, to už byl na vysoké…. Na zabiti, ale Nakonec odpromoval a je rad, ještě má navíc jednoho bakaláře s odřenyma ušima a všude si píše dva tituly
|
| Federika |
|
(8.8.2023 14:20:13)
Tak to rovnou říkám, že to bych nedala
Já okamžitě přestávám vysvětlovat, ukazovat, vykládat, když vidím že mě někdo neposlouchá.
...A myslím si něco o házení perel sviním
No ale taky nejsem klasickej učitel, nedala bych to.
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 14:33:05)
Fed, pak nechápu, jak muzes každý rok doucovat několik děti na Cermat, to pořad všichni dávají pozor?
Já mám velikou trpělivost, na mne se nechá dříví štípat….a u kluka bylo jasný, ze to musíme vydržet a pak bude dobře, akorát to trvalo dost dlouho
|
| Federika |
|
(8.8.2023 14:42:05)
Dávají. Občas nějakej páťák online, ale většinou mu to řeknu, aby probral s rodiči, jestli chce pokračovat. Kdo nemá zájem,ať ke mně nechodí. Vždyť nemusí.
|
|
| Monika |
|
(8.8.2023 14:51:36)
77krásko, tak když ta příprava na přijímačky probíhá 1 (učitel) na 1 (žáka), tak bych řekla, že to už je spíš čistá drzost si u toho "házet míčkem" než nějaká neschopnost udržet pozornost.
|
| Federika |
|
(8.8.2023 14:55:48)
Nevím, jestli drzost, ale individuální příprava, za peníze rodičů, s čokoládovými bonbony a dobrým čajem, s tím, že já vymýšlím všechno možný-asi by si to nikdo z nich nedovolil Ještě s emi prostě nestalo, že by někdo nedával pozor, házel si míčkem nebo si kreslil kytičky. Nejspíš bych si začala taky kreslit kytičky.
AA pak bych mu řekla, že jsou to docela drahý kytičky...
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 16:00:14)
Fed, asi když je to placeny kurs, s míčkem si nikdo nehazi….my matky to poskytujeme zdarma, i nevlastní matky
|
| Federika |
|
(8.8.2023 16:11:01)
Sedmi, ne
Na svý vlastní dítě bych vyjela okamžitě
Na tohle bych energii plácat nechtěla
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(8.8.2023 15:10:30)
77, promiň, nemuseli jste to vydržet. Mohl jít pracovat. Jeho boj. Nechápu to ani teď.
|
| Federika |
|
(8.8.2023 15:14:32)
Spíš jde o to, jak si povede dál. Třeba dobře, nakonec uzná, že ta pomoc se vyplatila, poděkuje...
Nebo taky i svými tituly bude míz pořád stejný přístup a budou mu na houby. Dneska totiž člověk vysokou školu a tituly nepotřebuje, nezajistí mu vůbec nic. VŠ má smysl studovat,když mě něco hodně zajímá, chci získat znalosti, který bych jinde těžko získala. A ty státnice a titul beru jen jako třešničku, to cílem bejt nemá.
|
| K_at |
|
(8.8.2023 15:28:17)
Fed, to není úplně pravda. V mnoha oborech prostě bez VŠ nemáš šanci. Aspoň teda ne přímou cestou. Částečně školství, odborné obory úplně jasně. Státní správa.
|
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 15:53:34)
Jo, podle mne se to nakonec vyplatilo…. Je to vždycky par let trápení, ale vzdělání jim zůstane navzdycky
|
|
| monam |
|
(8.8.2023 16:02:16)
Když někdo je to vzdělání potřeba. Myslím to formální vzdělání, ten diplom, k tomu, aby člověk mohl dělat nějakou práci.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(8.8.2023 17:31:23)
U nás má člověk s vš víc penez i když dělá to samý co sš, i když je horší. Jsou na to tabulky?
|
| Půlka psa | 
|
(8.8.2023 17:54:24)
"U nás má člověk s vš víc penez i když dělá to samý co sš, i když je horší."
Jsi u státu? V soukrmé sféře to tak imho nefunguje. Každou firmu samozřejmě neznám, ale v žádné z firem, se kterou jsem za svůj pracovní život měla co společného, se tohle nedělo.
|
| Federika |
|
(8.8.2023 17:57:39)
Půlko,taky to právě neznám.Ale je fakt, že jsem nikdy v životě nebyla zaměstnanec.
|
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 18:36:27)
Pulko, v soukrome sfere se na nektera mista ani nedostanes, kdyz nemas ten spravny diplom, treba v advokatni kancelari nebo v soukrome nemocnici
nejsou vsechny firmy IT, kde muze mit genialni jedinec vychozenych 6 trid zakladni skoly a presto bude nejlepsim v republice ve svem oboru (prehanim)
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 18:52:55)
Já bych řekla, že "papír" zaštiťující kvalifikovanost je naopak třeba všude, kde se vykonává kvalifikovaná práce.
Lhostejné je to možná částečně v tom IT a částečně asi v umění.
|
|
|
|
|
| Okolík |
|
(8.8.2023 19:29:00)
Monam, to ano. Nedostuduju, tak si holt musím najít jinou práci.
|
|
|
|
|
| Okolík |
|
(8.8.2023 16:18:41)
No, nemusela jsi se s ním trápit, 77krasko, fakt ne...ale asi jsi chtěla, i přes házení míčkem
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 16:56:18)
Okolík, je to jediný sourozenec moji dcery (polorody) a my jsme staří rodiče, nakonec ji z rodiny zbyde jen on, tak je lepší, aby měl vysokou…. Já uvazuju dlouhodobe.
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 17:10:25)
Sedmi, nebyl to pro tebe spíš boj, který jsi na něm proti jeho vůli chtěla vyhrát?
Myslíš, že to váš vztah zhoršilo nebo zlepšilo?
Máš ho ráda? Jako jestli se o něj někdy bojíš a tak....
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 17:25:47)
tezko sepsat presne duvody, proc jsem se snazila mu pomoct...asi nejaka setrvacnost z moji rodiny, kde se kazdemu clenovi a zvlast detem mohutne pomahalo
a vlastne nam obema s jeho tatou pripadalo, ze na to intelektualne ma, jen je liny se prinutit....a ze staci jen malo, aby skolu dodelal....teda nakonec malo nestacilo, bylo potreba hodne, ale porad se ta meta priblizovala a byl by nesmysl ho nestrkat dal
no rada ho celkem mam, a kdyz ma prusvih, tak se o nej bojim a taham ho z nej...nase vztahy to nezhorsilo, on mne bere jako dalsiho rodice, ma vlastne ctyri rodice (jeste druheho manzela matky) a bere nas vsechny stejne...on je takovy flegmatik a bere veci tak, jak prichazeji
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(8.8.2023 17:29:42)
To je od tebe hezký, že jsi mu pomohla.
|
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 17:34:29)
Sedmi, už tomu rozumím a chápu tě. Jednou až to budeš už nejmíň čekat, ti dá najevo, že je ti vděčný - i flegmatici mají takové slabé chvilky
Přiznám se, že mi původně přišlo, že ti docela leží v žaludku, cos pro něj udělala, anebo žes na něj trochu přenesla frustraci cítěnou k jeho otci...
|
|
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 17:27:51)
Čumčo, kdyby nam rekl, ze tu skolu uz delat nechce a chce jit do prace nebo zkusit jinou skolu, tak OK....ale on odmala rikal, ze chce jit prave jen na tuto skolu a celou dobu studia tvrdil, ze ji chce dodelat...akorat se proste nedokazal donutit ucit
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(8.8.2023 17:28:26)
Proč je lepší, aby měl sourozenec vysokou? Na to moje fantazie nestačí.
|
| K_at |
|
(8.8.2023 17:32:23)
Inko, no..... Já tomu taky nerozumím. Nehorázně mě s.ejří vlastní fracík, který je asi podobné povahy. A štvalo mě to už na ZŠ. Táhnout dospělého VŠ - sorry, ani omylem a vztah se sestrou atd, to nechápu vůbec. To je to poslední, co by hrálo roli v případě dalších vztahů.
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 17:38:28)
Kat, oni to vědí, jak nás to se.e, cítí to velmi jasně Myslí si, že je budeme mít rádi jenom když odmaturujou, odpromujou, udělají reparát, povahově se posunou, skokem dozrajou...
A to celou situaci strašně komplikuje. Oni si asi taky nevybrali svou povahu, to jsou prostě rozdané karty
|
| K_at |
|
(8.8.2023 17:56:44)
“Myslí si, že je budeme mít rádi jenom když odmaturujou, odpromujou, udělají reparát, povahově se posunou, skokem dozrajou..."
To je podle mě kus od kusu.
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 18:08:10)
Kat, vypadají, že mají všechno v paži, ale nemají pořádně rádi ani sami sebe (protože velkej zadek, akné), a k tomu se přidají pochybnosti, jestli je vlastně má ráda máma a táta, když na ně pořád tlačí (jestli nemají radši svou představu o dítěti, než dítě samotné). Ale vypadají jako mistři světa, což je jenom maska.
Můj urostlý 185cm vysoký jedinec má stále v posteli maňáska, už od batolecího věku. Někdy se chová vysloveně jako narcis, jindy jako sociopat (všichni jsou debilní jen on je letadlo), ale potom se taky rozbrečí...
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 17:50:34)
Já tomu rozumím tak, že 77kraska je velký zodpovědný dříč, ochotný dělat věci, jaké běžní smrtelníci nedělají
Já jsem své děti od dosažení školního věku nikdy nic neučila.
(Do té doby ano, v předškolním věku to chápu jako zásadní rodičovskou úlohu a bavilo mě to.)
Případné učení nad rámec školy obstaraly jiné osoby.
Já bych si asi zničila nervy a vztah s dětmi.
Navíc se svými zbytkovými, přes třicet let starými gymnaziálními znalostmi bych těžko někomu přispěla. Se základními trivialitami nikdo pomáhat nepotřeboval.
|
| Federika |
|
(8.8.2023 17:56:44)
Ropucho,
já si teda vybavuju primu svého staršího syna a dějepis. On se do té doby nikdy neučil, vůbec to neuměl a tam absolutně látka ze školy nestačila. Já jsem s ním nakoupila všelijaký knihy, encyklopedie a snažila jsem se mu ukázat, jak si zpracovávat témata, pokaždý před hodinou následující den jsem. s ním seděla.
Nakonec to dopadlo tak že jsem ten den "před" absolutně nenáviděla, navíc jsem z jeho strany neviděla žádnou vstřícnost, s...ho to stejně jako mě.
Vykašlala jsem se na to. Úplně. Jo, klesnul se známkou o dva stupně. Jinak se ale nestalo vůůůbec nic. Měli jsme klid oba dva
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 18:09:24)
Federiko, moje děti mají nadání a nenadání po mně, takže pokud s něčím na gymplu potřebovaly pomoci, byly to předměty, které já neovládám.
Schytal to tedy jejich otec, aby jim pomohl, a naštěstí to bylo třeba jen párkrát, protože by se asi vzájemně sežrali.
Ve vyšších ročnících už se také raději spokojili s tím, že budou mít špatnou známku
A ano, nestalo se vůbec nic.
Maturovali na jedničky z toho, co jim jde.
|
| Federika |
|
(8.8.2023 18:14:33)
Tak u nás otec v tomhle smyslu nefunguje vůbec...
Jednou se snažil pomoct synovi ve fyzice. Fyzice ve španělštině.Syn mu to překládal do češtiny. Otec mu to vysvětloval německy. Syn u toho nadával česky. Byla to tragikomedie, po chvíli jsem nevydržela a začala se smát, jestli se na to nechtějí vykašlat
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 18:36:32)
"Fyzice ve španělštině.Syn mu to překládal do češtiny. Otec mu to vysvětloval německy. Syn u toho nadával česky. Byla to tragikomedie"
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 18:33:04)
Fed, no tak vidis, ze jsi s ditetem neco do skoly delala
a je dost rozdil, kdyz u Vas slo o pokles znamky o dva stupne, to se jeste nic nedeje, zatimco u naseho kluka slo o dodelani VS versus nedodelani....a u zakladatelky jde taky o hodne
|
| Federika |
|
(8.8.2023 18:38:42)
Sedmi,
ale moje snaha byla marná, zpětně vidím, že jsem se vůbec neměla snažit
U dalších dětí jsem se už neangažovala.
|
|
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(8.8.2023 18:16:00)
Sedmi, jako že čím vyšší vzdělání tím lepší vtah se sestrou?!?
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 18:38:28)
babi, presne tak
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 18:56:30)
77krasko, mohu se zeptat, věříš (nebo už víš), že se syn ve svém oboru uchytí a bude to dělat dobře a úspěšně?
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 19:03:59)
Ropucho, dela svou praci teprve asi rok, tak nevime, jak se mu povede....myslim, ze ma sanci, ze se mu povede dobre, ale nikoliv diky jeho znalostem, ale spis diky kontaktum, ktere navazal uz drive, a diky tomu, ze dokaze vystupovat prijemne a vstricne vuci lidem...pokud si to nejak nezkazi...jinak se neda odhadovat nic
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 19:14:51)
77krasko, díky. Jen přemýšlím, jak si v praxi vede člověk, který tak obtížně studoval. Tak snad budeš mít důvod nelitovat vloženého úsilí. A samozřejmě on sám, že to nevzdal.
|
|
|
|
| babi_ |
|
(8.8.2023 19:23:17)
Sedmi, tak jako vtip dobrý, jinak blbost
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 19:28:10)
babi, jako reakce dobrý, ale jinak od tebe docela hrubé, nemyslíš?
|
| babi_ |
|
(8.8.2023 20:02:10)
Čumčo, hrubé? Nemyslím si. Dle mého VŠ a vztah k sestře nebo schopnost být jí oporou nijak nesouvisí. Fakt vůbec. Prostě blbost. Je hrubé napsat, že nějaký názor považuji za blbost?
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 20:31:54)
Babi, já to tak proste vidim. Ale chápu, ze někdo muže mít opačný názor, napr ze bratr truhlář muže být větší oporou než bratr s VS. Já ovšem viděla ve své rodině, ze praktickou oporou byl spis někdo, kdo měl kontakty a větší rozhled a víc životních zkušenosti.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(8.8.2023 20:46:30)
Anebo až přijde spor o dědictví, bude ten vzdělaný nebezpečnější.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 21:15:33)
Inko
|
|
|
| Okolík |
|
(8.8.2023 21:01:45)
A někdo může mít názor, že opora od sourozence a jeho vzdělání jsou zcela nezávislé
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 21:17:19)
Záleží, v čem ta opora má spočívat.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 21:14:39)
77krasko, tomu se říká sociální kapitál.
S absolvováním VŠ to nemusí souviset bezpodmínečně, ale souvislost tam je.
|
|
| babi_ |
|
(8.8.2023 22:25:32)
No ale kontakty a rozhled a zkušenosti nekorelují s výší vzdělání.
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 22:50:36)
To víš ze ne, babi, absolutne nekoreluji😀
|
| Federika |
|
(8.8.2023 23:02:35)
Přiznám se, že se stýkám s lidmi různého vzdělání, a že nemám pocit, že by kontakty, rozhled, možnosti a zkušenosti byly nějak v přímé úměrnosti s délkpu a úrovní dosaženého vzdělání.
Na rovinu, nevzdělávatelnej kopáč se základním vzděláním, ok...Ale mezi tituly ze slavných škol a tím kopáčem existuje spousta dalších možností a tam už jde často o jiný schopnosti.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 23:25:43)
Frderiko, jde o kontakty a cesty, kudy se k nim dostaneš.
Přes studium a práci vede cesta poměrně spolehlivá.
Pochopitelně ale fungují i další interakce.
|
| Begonie |
|
(9.8.2023 9:03:12)
To ze ma nekdo diky studiu a praci nejake kontakty prece vubec neznamena, ze je vyuzije k tomu, aby byl oporou svemu sourozenci . Ze by vysokoskolaci byli nejak houfne lepsi pribuzni, jsem si teda fakt nevsimla. To nema s VS nic spolecneho.
|
| Beat |
|
(9.8.2023 9:15:14)
Velmi zajímavý názor k diskuzi s námětem, kdo je pro vás “ dobry” sourozenec. Tzn., jaké očekávání se pojí s oporou, zájmem, pomoci a dobrými vztahy v časech, kdy si na sebe sourozenci zbydou a nemají nikoho jiného.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 14:52:05)
Beat, mě to taky zaujalo, ale v obecné rovině "synu, dost jsme pomohli my tobě, kdybychom se zabili v autě, buď oporou své sestře, která nikoho dalšího nemá" - proč ne?
Je to kostrbaté, ale v zásadě to nikomu neubližuje, ne?
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 9:25:16)
Jistěže ne.
To je debata o tom, co je sociální kapitál a jestli k němu přispívá vzdělání (ano, přispívá, do nějaké míry).
Jaký je kdo sourozenec, to je na úplně jinou debatu.
Ale pokud člověk považuje vzdělání a určitou sociální příslušnost za žádoucí hodnoty (77kraska ano), logicky k tomu holt směruje své děti.
Kdo na to nevěří nebo nedbá, lpět na tom nebude.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 9:30:00)
ja nevim, jaky bude dcerin sourozenec za 10-30 let, kdy uz tu s partnerem nebudeme...to nemuze vedet nikdo...ale sazim na nejakou pravdepodobnost a vychazim ze svych zivotnich zkusenosti, kdy jsme v původni rodine vyuzivali socialni kapital pribuznych a ukazalo se, ze lepsi socialni kapital maji vzdelanejsi pribuzni...to byl jeden z motivu, proc jsem ho podporovala na ceste k VS vzdelani, mezi jinymi (hlavne mi to prislo skoda, aby inteligentni kluk nemel vysokou, kdyz na to ma)
ale samozrejme to muze skoncit hadkami o dedictvi, jak to casto byva, a vzdelanejsi sourozenec bude schopnejsi urvat dedictvi atd. atd. - ale radsi uvazuji pozitivne, ze budou spolu svorne jezdit na chalupu, jako to bylo v moji rodine
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 10:02:30)
77krasko, já myslím, že se nemusíš obhajovat.
Pro mě osobně je to srozumitelné, jak uvažuješ. A může to být pravda nebo ne, může to fungovat nebo nemusí a X jiných lidí bude uvažovat zase jinak.
Každý chce pro své děti dobrou budoucnost.
|
| Koníček mořský |
|
(9.8.2023 10:18:46)
Pro mě je to taky svým způsobem srozumitelné uvažování. Ale člověk míní....
Já osobně mám fakt nechuť se v budoucnu jakkoli starat o své bratry a to z nich mám nejvyšší vzdělání. Myslím, že se na mě v budoucnu něco chystá, ale možná i díky mé břitké inteligenci a kvalitnímu vzdělání se na ně pravděpodobně vykašlu.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:17:44)
kopíruju od Koníčka: "ale možná i díky mé břitké inteligenci a kvalitnímu vzdělání se na ně pravděpodobně vykašlu."
Koníčku, já tě miluju
|
|
|
|
| Okolík |
|
(9.8.2023 12:36:48)
Svorně jezdit na chalupu? Vždyť jsi tu sedmi popisovala, jak složitě jsi část chalupy vykupovala z exekuce...
Navich zrovna chalupa je přece tvoje, tak ji jednou (za dlouho) zdědí jen dcera, ne?
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 15:22:42)
Okolík, my tam svorně jezdili, když jsem byla dite, babička, děda, moji rodiče, sourozenec matky se svou rodinou…všichni společne, ženy varily, muži se starali o chalupu, nosili z lesa houby, jezdili jsme se společne koupat, večer všichni hrali karty, je to spousta let….pak zemřeli babička s dedou, sourozenec si koupil vlastní chalupu a sourozencovo dite nadelalo dluhy a jeho cast na společne chalupě šla do exekuce, kde jsem tuto cast koupila v dražbě… jen na vysvětlenou
Svorne ježdění na chalupu si představuju u chalupy, která je v partnerově rodině
|
|
|
|
| Begonie |
|
(9.8.2023 9:49:06)
No ale cela ta debata se vyvinula z vety: "je to jediný sourozenec moji dcery (polorody) a my jsme staří rodiče, nakonec ji z rodiny zbyde jen on, tak je lepší, aby měl vysokou".
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 10:05:32)
Blanko, jojo, to ano, ale nikdo myslím 77krasce přímo nepotvrdil teorii, že sourozenec s VŠ bude zárukou hodnotnějšího sourozenectví
Já jí rozumím, na co sází, ale jestli to bude fungovat, to nikdo neví.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 10:16:42)
Ropucho, clovek prece dela spoustu veci, o kterych si mysli, ze budou dobre pro nej nebo pro jeho deti a nemusi to mit predem potvrzene nejnovejsimi vyzkumy prednich vedcu
mne tady prekvapuje, ze nekdo napise mame 18-lete holky "neuc se s ni, je to jeji boj, musi chtit sama, ja bych ji maximalne poskytla jidlo" ...prijde mi to z dlouhodobeho hlediska malo prozirave....za rok toho budou litovat, az holce skonci sance na studium, a holka toho bude pak mozna litovat zbytek zivota, ze si neudelala maturitu a ze sedi za kasou v Penny - a mozna to i mame vycte, ze ji nedonutila se ucit nebo nesehnala doucovani....vzdyt jde o par tydnu uceni nebo doucovani a co to je v porovnani s celym dlouhym pruduktivnim zivotem?
|
| Federika |
|
(9.8.2023 11:17:42)
Sedmi,
vždyť to je často medvědí služba. Takový člověk je dospělý a má mít už nějakou zodpovědnost. Pokud ji nemá, je často lepší, když nikdo za něj nic řešit nebude, vyžere si následky a pochopí, že má možnost to dělat jinak.Školu si může dodělat a bude mít jinou motivaci.
Zatímco takhle se naučí, že to za něj vždycky někdo nějak vyřeší.Pro život blbě.
Jsou výjimky, to jo. Nebo spíš výjimečný situace.
|
|
| Půlka psa |
|
(9.8.2023 12:20:15)
Sedmi, já si ani nedokážu představit, jak takovou 18 letou holku donutit se učit, pokud "sama nechce". Jasně, že musí sama chtít. Dokážu si přestavit ji na její žádost vysvětlovat diferenciální rovnice nebo cokoliv, pokud tomu zrovna rozumím. Navíc dceři třeba reviduji různé ročníkové práce, které odevzdává. Poctivě čtu desítky stran, připomínkuji a opravuji čárky v souvětích. Ale sama mě o to požádá. Kdyby sama nechtěla, tak ihned přejde do protiútoku. Nedokážu se přestavit, jak zlomit její odpor tak efektivně, aby to vedlo k dostudování. Ona je ta mládež dost sveřepá, pokud si postaví hlavu, že s něčím aktivně nesouhlasí.
|
|
| Okolík |
|
(9.8.2023 12:34:11)
Nojo, to nikdy nevíš, sedmi. Nebo může dítko vyčíst, ty jsi mě nutila, tlačila jsi na mě, až jsem se z toho zhroutila a nechci tě už vidět
Je těžké odhadnout, co je pro konkrétní dítě lepší
|
|
| K_at |
|
(9.8.2023 12:44:31)
Tak vyčítat by mi dítě mohlo. A upřímně - rychle by skončilo s výčitkami. Pokud 18lete dítě nespolupracuje, nekomunikuje, ač se rodič snaží, nabízí pomoc, tak sorry, může jít za tu kasu. A časem si maturitu dodělat při práci. Pokud ten dospívající a dospělý NECHCE, nehneš s ním. Je to tvrdé poznání i pro rodiče, ale zázraky neumí nikdo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 12:54:49)
Tobě je skutečně jedno, jestli dítě dostuduje nebo ne?
Já se přiznám, že bych taky tlačila.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 12:57:12)
Já bych třeba netlačila ani náhodou.
Už proto,že bych věděla, že to je tak metoda pro malý dítě, ne pro dospělýho člověka.
Probrala bych s ním možnosti, pokud by o o stáli.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:15:56)
Federiko, to zní velice ideově a podáváš to s takovou lehkostí, nicméně představ si, že kolem sebe máš 2-3 reálné případy, kdy studující nebyl nijak tlačen ani motivován, a dnes:
pracuje na poště - jelikož s nedokončeným vš vzděláním má holt jen gympl
dělá administrativní práci v Bille
chodí na dvanáctky do fabriky
kdybys denně vídala svoje vlastní zpruzené frustrované dítě, jak se zapikolovalo ve stavu hypotéka-malé děti-pruda v práci, bylo by ti fakt líto, žes na něj v posledním ročníku víc netlačila
Chybí ti reálná negativní zkušenost ve tvém okolí
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:21:24)
Nebylo.
Jsem proti jakémukoli tlačení, podle mě se tím potlačuje vlastní motivace.
Ukážu cesty, možnosti, podpořím. Ale netlačím. Každej má svou cestu. chceš li pracovat na poště, prosím. Nechceš, zvol jinej směr.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:41:34)
kopíruju od Fed "chceš li pracovat na poště, prosím. Nechceš, zvol jinej směr."
Federiko, ono se ti zase tolik směrů neotvírá, když máš dostudovanej jen gympl CV nevypadá kdovíjak repre, hned v prvním kole výběrového řízení tě ti dostudovaní prostě přeskočí
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:44:14)
Nikdy jsem se neúčastnila výběrového řízení, nikdy jsem nikdy neukazovala diplom. a troufám si říct, že nikdy nikoho nezajímalo, jestli nějaký diplom mám.
Pracovala jsem na různých pozicích,pravda, jako OSVČ. Ale všechno bych mohla dělat i bez VŠ.Jo, jen bych to musela umět,to je fakt.
|
|
| MaMar |
|
(9.8.2023 19:29:03)
Čumčo, píšeš " ono se ti zase tolik směrů neotvírá, když máš dostudovanej jen gympl"
Jeden můj syn má "jen gympl". Inteligentní je, na VŠ se dostal levou zadní, ale to, co po nich ve škole chtěli, mu začalo připadat jako zbytečné a prostě studium po čase vzdal. Trochu mě to mrzelo, ale bylo to jeho jednoznačné rozhodnutí.
A opravdu bych neřekla, že měl málo dalších možností - z gymplu uměl celkem dobře dva jazyky, odjel na čas do ciziny, pak si dodělal nějaké speciální kurzy, jedno z toho byl vlastně učební obor, který mu ale s hotovou maturitou zabral jen pár týdnů teorie + nějakou praxi. Má práci velmi podobnou té, kterou by asi dělal po VŠ, nevím tedy, o kolik líp by na tom byl s penězi, ale konec konců, kdyby chtěl, pořád ještě si třeba aspoň bakalářský obor může dodělat. Ovšem obě jeho babičky (vysokoškolačky) občas pronáší smutným tónem "škoda, že D.... má JEN gympl"
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 22:07:53)
MaMar, rozumím ti. Máme v rodině muže, s neuvěřitelnou kariérou a jen s maturitou, vš vzdal z existenčních důvodů - nad ním by možná babičky taky řekly "ale má JEN maturitu", snad by je malinko ukonejšila jeho výplatnice
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:23:09)
A v posledním ročníku VŠ?
Absolutně nemyslitelné. Dospělí lidi. Nikdy.
A to mám syna na VŠ, myslím,že nic moc nedělá. Druhý bude příští rok maturovat. Je v Americe a kdyby se rozhodl, že se nevrátí, řekla bych mu max.-tvůj boj.
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 15:53:48)
Čumčo, ale takové příklady snad má kolem sebe každý,ne? Myslíš, že ty děti to nevědí, že by bylo lepší nějakou VŠ mít než nemít? Já pořád nechápu, jak jako mají rodiče ty děti "dotlačit". Inka řekla, že by jí "stačil impuls" a možná by se po neúspěchu na první VŠ přihlásila další rok na druhou. No, tak dejme tomu, jestli šlo o to, že by ji třeba měli ujistit, že jim nevadí prodloužení doby, kdy ji "budou živit" (jestli to tak bylo), tak jistě to mohli udělat, pokud by jim na jejím vzdělání záleželo (akorát že možná k tomu měli stejný přístup jako ona, že střední škola může stačit - to si myslí dost lidí). Ale jaké jiné "tlačení"? Jako já jsem v podobných věcech dost otravná matka, já bych třeba svoje děti tlačila (ve smyslu "snažila se jim mluvit do duše) víc než moje sestra (viz. můj příspěvek o "nedoučeném" elektrikáři a neodstudovaném IT specialistovi), ale co bych asi tak měla dělat víc? Navíc, pokud dítě během studia ani nebydlí doma?
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 13:03:50)
Moje dítě zvládne vyvinout nepřiměřený tlak samo na sebe samo. Od nástupu do školy jedu v módu, nebuď dítko na sebe tak přísné a všechno nemusí být perfektní. V okamžiku, kdy by dítko něco nezvládalo nebo vzdalo bych mohla jedině nastoupit s uklidňováním a konejšením, jinak bych to jen zhoršila.
Já sama reaguji na vnější, byť dobře míněný, tlak naprostým zaseknutím a odmítáním, buď to bude podle mě nebo nijak, taky od malička.
|
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 12:56:08)
Já jsem teda ráda,že mě rodiče nikdy k ničemu nenutili.
A moje děti by mi rozhodně vyčetly spíš to, že jsem je k něčemu nutila, nikdy jsem si to nedovolila. Vzpomněla jsem si na sebe, ja strašně by mi to bylo proti srsti. A v 18 už vůbec. Kdybych se rozhodla seknout s vejškou sekla bych s ní,rodiče by nezmohli nic. Oni byli navíc v tomhle rozumní, brali to jako mou věc.
Navíc, pravda, oni by se to možná ani nedozvěděli.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 13:04:18)
To já ráda nejsem, mohli mě trochu přitlačit k jazykům a ne se spokojit s tím, že mě to nebaví.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 13:07:05)
Inko,
já bych se s nima asi navždy rozkmotřila, kdyby mě chtěli k něčemu nutit.Jsem ráda,že vždycky všechno nechali jen na mně.
Mladší sny příští rok maturuje. Vymýšlí všechno možný, co dál,ani by mě nenapadlo ho v tom nějak ovlivňovat. A to ani v případě, že by se rozhodl být pasákem koz.
No,nakonec vím, že kdyby se on rozhodl být pasákem koz, bude pasákem koz. Tečka
|
| Rodinová |
|
(9.8.2023 13:55:48)
Zabko, nedonutila ses k discipline ... ale dyt ta disciplina se netyka jen VS nebo jiny skoly, predpokladam, zes sla do prace (pokud jsi neuhnala multimilionare ) - tam je taky potreba nejaka disciplina.
To je jina disciplina?
|
| Žžena |
|
(9.8.2023 14:01:54)
Rodinová,
ano, to je jiná disciplína. Když mi něco nedává smysl, nedonutím se. Když mi to smysl dává, jde to samo.
Jak něco zavání nucením, zabejčím se a vyvinu protitlak.
|
| Rodinová |
|
(9.8.2023 15:36:24)
Zzeno, jina disciplina ... pokud je to tak, ze se nekdo nedonuti jit na skolu, protoze by se musel moc zaprit a misto toho jde do prace, ktera je praci jeho snu, tak ano (pak se teda nemusel nutit do ty skoly a jit rovnou do prace).
Pokud nekdo citi skolu jako "je to na me moc discipliny", tak pochybuju, ze mu prace ulevi, jakakoliv.
Mozna moje neporozumeni prameni z meho vnimani skoly jako vicemene brnkacka a prace jako vicemene vopruz, protoze vetsi odpovednost.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 15:46:37)
"Mozna moje neporozumeni prameni z meho vnimani skoly jako vicemene brnkacka a prace jako vicemene vopruz, protoze vetsi odpovednost."
Asi ano.
Ve věku 20+ může člověk vnímat studijní nároky jako obtěžující, zatímco docházet někam, kde se po člověku nic náročného nepožaduje, je tam legrace, domů jde s čistou hlavou a ještě za to dostane zaplaceno, jako brnkačku.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:48:05)
Ropucho,
a taková práce ve dvaceti je? Neobtěžující, neáročná, za kterou dostaneš dobře zaplaceno?
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 15:56:27)
Fed, pred 30 lety takova prace byla...kdyz jsem studovala, tak pracujici vrstevnici vypadali, ze se maji lepe nez my studenti - praci nejak osvindlovali, penize meli, jeden kluk z tovarny vypravel, jak rano prijde, schova se za stroj, lehne si do nejakych odrezku z peny a cele dopoledne prospi, navic delnicke profese byly dobre placene...my se porad nervovali kvuli zkouskam, sice jsme v lete meli prazdniny, ale chodili jsme na povinne nebo nepovinne brigady
ted je to dost jinak, kdyz nejaka dcery vrstevnice pracuje, protoze ji vyhodili ze stredni skoly, tak ji vsichni lituji, protoze dela servirku, cely den na nohou a penize nic moc
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:58:15)
Je to jinak
Dneska by v odřezcích spokojeně nechrápal. A ani by nebyl spokojenej s platem.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 16:02:04)
Federiko, dobře zaplaceno ne, ale mladému svobodnému člověku ve startovacím zaměstnání stačí i špatně zaplaceno. Mně osobně tedy stačilo.
Dneska ne, dneska už bych nechtěla ani takovou práci, ani takové peníze.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:03:11)
Ropucho,
no nevím, oni zas dnes moc dobře vědí, jak se ty platy pohybujou, kdysi dávno v tom nebyly tak velký rozdíly.
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 14:02:12)
Rodinová,
to je přesně to, co myslím. Medvědí služba-dobře, pomůžu, donutím, i přes protesty, ale ne vždycky to vede k nějakýmu cíli-protože dostudovat VŠ, to pro mě není cíl.
Převzít za sebe zodpovědnost, vědět,co chci. umět pro to něco udělat,k tomu jen vydřenej diplom nepomůže.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 15:13:01)
Rodinová, je to jiná disciplína.
Je to cesta menšího odporu.
Chodit do práce, která nevyžaduje žádné zvláštní úsilí, je pohodlné.
Překonat dočasné nepohodlí by se ale ve výsledku vyplatilo více.
Já nakonec nějaké vzdělání mám a dělám práci, která vyžaduje i nějaké to úsilí a dává smysl, takže celkem ok. Ale má to limity, které by nemusely být, kdyby... Ale holt ležím tak, jak jsem si ustlala, zcela spravedlivě.
|
| Rodinová |
|
(9.8.2023 15:38:33)
Chapu, zabko, fair postoj
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 13:09:33)
"Kdybych se rozhodla seknout s vejškou sekla bych s ní,rodiče by nezmohli nic. Oni byli navíc v tomhle rozumní, brali to jako mou věc."
Moji rodiče také byli rozumní a brali to jako mou věc.
Ale kdybych měla za rodiče 77kraskovy, kteří by mě vlastní silou dotlačili, byla bych dneska vděčná. Tehdy ne, tehdy bych se asi cukala, ale možná také ne, kdyby to bylo postavené, že se někdo bude učit se mnou a pomůže mi překonávat mou lenost. Těžko říct. Ten titul by mi každopádně v životě pomáhal. Ale to jsem dobře věděla, jen jsem prostě nebyla s to se donutit k disciplíně.
Moje rozhodnutí, moje vůle, můj život. V principu v pořádku, ale...
|
| Federika |
|
(9.8.2023 13:18:14)
Ono to bylo dřív taky trošku jinak, já byla v 18 prostě už pryč, k rodičům jsem jezdila tak jednou za několik měsíců. Takže spíš ani nevěděli, co studuju, jestli studuju, natož aby to chtěli nějak ovlivnit
Ale já jsem měla, má, 18 letý doma.I tak si jedou už podle svýho, starší měl problémy, dost velký, i když t přímo nesouviselo se školou, nakonec se řídil mou radou,ale vyslovovala jsme hodně opatrně a bylo jen na něm, jestli to bude chtít řešit takhle nebo jinak.
Nejsou to už děti, mají vlastní hlavy.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 13:52:28)
Tohle mám úplně stejně, byli rozumní a nepřitlačili mě, abych znova zkusila jít na vš, když jsem se nedostala na poprvé. A já byla líná.
|
| Monika |
|
(9.8.2023 14:08:45)
Inko a jak by sis představovala to "přitlačování"? Jakože by možná stačilo, kdyby tě přesvědčovali nebo něco drsnějšího (to si neumím vůbec představit)?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 14:13:36)
Stačilo by přemlouvání, nebyla jsem nijak zarytá. Jsem spíš taková liknavá. V tý práci se mi líbilo, bylo to pohodlný, nějaký impuls by možná stačil.
|
|
|
|
| Okolík |
|
(9.8.2023 14:49:54)
No, možná vděčná a možná byste měli už navždy pošramocené vztahy a řešila bys je u psychoterapeuta.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:06:30)
Kat, já mám silný pocit, že se na to dítě strašně zlobíš
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 12:57:18)
"mne tady prekvapuje, ze nekdo napise mame 18-lete holky "neuc se s ni, je to jeji boj"
Záleží na kontextu, na konkrétní situaci konkrétního člověka.
Otázka je, proč má se studiem problém.
Někdo nedostuduje a je šťastný, protože v životě potřeboval něco jiného. Někdo nedostuduje a plácá se, protože na studium v dané době neměl kapacitu. Někdo nedostuduje a lituje, že byl hloupý a líný.
Někdo ke studiu dojde obloukem později. A tak různě...
Nechat potomka vymáchat a prošlapat si sám cestu může být užitečné i nemusí.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:24:43)
Ropucho, souhlasím
Mám kamarádku, která přerušila studium učitelství pro SŠ kvůli těhotenství. Její dítě bylo extrémně nemocné, i v ohrožení života, v denním studiu na druhém konci ČR pokračovat nemohla. Přestup na místní univerzitu jí nedovolili, že prý se náplň studia poměrně hodně liší (což nechápu, sakra učitelství SŠ s danou aprobací je se všude učí stejně, ne?).
Když ji dneska vidím vybalovat zboží v Coopu, je mi docela smutno. Ona už si taky naprosto nevěří, přitom jsem viděla její index, zkoušky dělala za jedna, to nebyla studentka prolézající s odřenýma ušima! Za jiných okolností by dneska učila mé dítě na gymplu
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:28:35)
A to je konec života? Navždy sklad v Coopu?
Moje sestra si VŠ dodělala dálkově, když zjistila, že by se jí to hodilo. Se dvěma dětma , samoživtelka. Po střední VŠ dělat nechtěla.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:35:10)
Federiko, je to čtyřicátnice, tři děti, hypotéka...
Sebevědomí na nule a učitelství pro SŠ snad ani dálkově dělat nejde
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:39:06)
Sestra si dělala VŠ až po 40, myslím,že dodělala ve 46. Děti pořád doma, samoživitelka.
Nemusí dělat učitelství, ale taky nemusí dělat ve sladu v coop,když to dělat nechce.
To, že někdo nedělá, nedodělá VŠ hned po střední, neznamená,že všechno ztraceno.
Nakonec ,i se střední může dělat spoustu věcí, nejen ten sklad.
Já má sice VŠ, ale naprostou většin víc, které dělám, dělala jsem, bych mohla dělat i bez toho.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 15:54:02)
Federiko, ty máš v podstatě pravdu, co mě jenom překvapuje je, že optikou příběhů svého a své sestry posuzuješ situaci všech okolo
Já těch lidí, co si dneska stejskají na nedodělané vzdělání kolem sebe mám víc
A moje teta chápe jako své největší životní selhání, že sestřenice i bratranec dodělané vzdělání nemají - on skončil těsně před maturitou, v pátém ročníku sš, ona má jen gympl. Je to už dvacet let, a tetu to pořád trápí
V pátém ročníku sš skončila i moje kamarádka. Je poloviční cikánka a s maturitou by její možností fakt byly lepší
Nejde vždycky říct. Její boj, nazdar bazar.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:57:11)
Moje sestra byla jen příklad.
A já si myslím , že je možný říct-její boj, nazdar.
Vždycky jsou možnosti, vždycky je cesta.
Na druhou stranu, kdyby moje dcera otěhotněla na VŠ,rozhodně bych se snažila jí pomoct. Pokud by chtěla.
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 16:04:36)
Čumčo, já naprosto chápu, že ty rodiče to mrzí, že děti školu nedokončily. Ale vědí teda teď zpětně, co měli (oni sami jako rodiče) v té věci udělat jinak? Vyčítají si něco, co reálně mohli udělat tehdy jinak, nebo mají jen nějaké abstraktní představy, že "měli své děti dotlačit, aby dostudovaly"?
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 16:10:07)
právě že jo, měla jim prý dát všechny svoje úspory, aby pro ně odchod ze školy a vidina výdělku v nekvalifikované práci nebyla lákavá. Měla jim prý dávat vyšší kapesné, aby měly totéž co jejich vrstevníci Ona tehdy ale fakt obracela každou korunu, alimenty minimální
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:14:53)
Čumčo,
já nějak nestíhám, nerozumím tomu,kdo mě dávat větší kapesné,kdo měl odevzdávat veškeré úspory?
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 16:15:01)
Čumčo, ale tak to sama vidíš, že to je jen takové sebetrýznění, reálně takovou možnost stejně neměla. Pokud někdo skončí školu v posledním ročníku, tak nevěřím, že je to kvůli vidině, že je lepší jít do práce. No a že někdo chce po maturitě raději vydělávat než jít studovat za nuzných podmínek, to je holt život. Vyčítat si, že jsem neměla pro děti dost peněz, je jistě možné, ale holt to tak bylo ...
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 15:53:56)
Čumčo, kombinovaně asi studovat lze, ovšem ve středním věku s rodinou a domácností na krku je to zase ještě úplně jiná disciplína než ve dvaceti, kdy je člověk bez závazků, má energii a na starost jen vlastní osobu.
Kdo vystuduje jakožto rodič při plném zaměstnání, je borec.
Já jsem si vyzkoušela studium při polovičním úvazku s odrostlými dětmi a měla jsem toho až až. A to nešlo o nic náročného.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 16:00:36)
Ropucho, navic nevis, jake starosti Ti jeste pribudou, jestli budou vsichni zdravi, deti nebudou potrebovat extra peci, jestli zena zustane s manzelem nebo bude samozivitelka...podle mne to neni sranda studovat pri zamestnani, mame takoveho znameho, chytry chlap a udelal vysokou pri praci az napotreti, pritom v jeho oboru, kde vsechno uceni znal z praxe, da se to fakt tezko kloubit s normalnim zivotem
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 16:03:23)
myslim, ze by si tuhle pozdni cast diskuse mely poradne precist vsechny uzivatelky, ktere pisou "jeji boj, je dospela"
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:05:05)
Já si pořád myslím,že dospělýmu člověku by nikdo neměl mluvit do života, může pomoct,říct svůj názor,podpořit, ale ne ho k něčemu tlačit nebo přemlouvat.
A ano ,jejich boj.
|
| Monika |
|
(9.8.2023 16:07:25)
Federiko, tak to já bych asi i přemlouvala (a možná budu) a v případě žádosti se i snažila nějak pomoct, ale co dál, když to nefunguje, není zájem?
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:11:17)
Když není zájem, ani snaha, ani reakce na předložení možností, tak nic.
To je přece něco jinýho, než když je dítěti deset let, já nemůžu dospělýmu člověku něco nakazovat, byť je to moje dítě.
|
|
| K_at |
|
(9.8.2023 17:54:10)
Moniko, no přesně tak!
"Federiko, tak to já bych asi i přemlouvala (a možná budu) a v případě žádosti se i snažila nějak pomoct, ale co dál, když to nefunguje, není zájem?"
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 18:02:01)
Kat, u nas to bylo tak, ze kluk strasne chtel tu skolu studovat, pak kdyz ho vyhodili, tak se na ni prihlasil znova, o jine skole nechtel ani slyset, vlastne o tom oboru mluvil od detstvi (minimalne od 12 let, kdy jsem ho poznala)....ale kdyz prislo na uceni, tak ho to strasne nebavilo a nemohl se k tomu dokopat
tedy uznavam, ze to neni nejzabavnejsi obor na svete, je tam spousta sprtani, ucebnice maji stovky stran - a nez se clovek dostane k zabavnym pripadum v praxi nebo aspon k nejakym konkretum ze zivota, ktera by si umel predstavit, tak musi projit spoustou teorie, ktera mu nerekne vubec nic
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 19:41:44)
77krasko, obdivuji lidi, kteří vystudují tyto šprtací obory.
A upřímně nad tím žasnu o to více, že to nejsou vždycky jen vysoce inteligentní jedinci (to nemířím nikterak na tvé dítě, ale obecně).
Vůle natlačit si do hlavy stovky stran suché teorie je pro mě úplně nadpřirozená schopnost.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 19:46:21)
Ropucho, za meho mladi byl tezky ten zacatek, prvni velky zkouska byla z "teorie statu a prava" ....uplne teoreticky predmet, dneska uz tam maji trochu praktickych prikladu...pak si clovek zvyknul....a o to vic si uzil ty praktictejsi predmety jako obcanske a trestni pravo, tehdy jeste bylo extra rodinne pravo
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 16:16:11)
"Já si pořád myslím,že dospělýmu člověku by nikdo neměl mluvit do života"
Federiko, já si to v zásadě myslím také, on si ostatně málokdo do něj mluvit nechá, i ještě před dosažením dospělosti.
Ale mluvit O ŽIVOTĚ by se s dětmi mělo.
Naše děti mají ohledně VŠ studia od začátku jasně dané podmínky z naší strany, podpoříme pět (resp. šest) let jedním tahem, žádné přerušování, žádné zaječí úskoky, řádné studium.
Kdo by to chtěl jinak, tak za své.
Pevně doufám, že klapne to řádné studium.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:19:53)
My ani takovou dohodu nemáme. Právě proto, že člověk nikdy neví, co do čeho může vlézt.
Podporujeme. U staršího to bylo po covidu hodně komplikovaný, se vším.
A mladší je cvok, co z jeho plánů vzejde, nevím, zatím nás i všechny okolo svými nápady baví Co bude za školu dělat po maturitě, každou chvíli mění.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 16:22:27)
Federiko, to holt musí každý rodič vědět, na co stačí jeho nervy a jeho peněženka
A takhle tedy, jistěže v případě nějakého průšvihu bychom pomáhali a neotočili se zády.
Ale chceme, aby nad sebou studenti cítili trochu bič a necítili se volní k nějakým kreativním experimentům. To je ostražitost před vlastními geny.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:26:35)
Ropucho,
ona je to taky otázka problému více dětí. My prostě ppodporujeme podle toho,co ty děti dělají, chtějí dělat,ale jen v rámci toho, co můžeme.
Takže někdo měl soukromou školu, někdo ne,vybírá si to třeba zas jinde, mladší má teď v plánu snad nejnovějš Princeton, za nějakých 60 tisíc dolarů na semestr, dobře ví, že to platit nemůžeme, tak zkrátka buď upraví plány nebo si nějak sám pomůže, ale jinak do určité míry podpoříme všechny.
Což ovšem neznamená, že budou bydlet do 30 doma a já jim budu plánovat život
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 16:23:49)
Ropucho, já to měla podobně, ale nepočítala jsem s tím, že dítě bude toužit po studiu na školách v horních patrech hodnotících žebříčků. Takže jsem přešla na nemám problém, ale musíš si zajistit i peníze na studium, to nejsem schopná zaplatit.
|
|
|
|
| MaMar |
|
(9.8.2023 19:41:49)
77krásko, když ona je ale v některých situacích velmi tenká hranice mezi tím, že dítě využije a ocení poskytnutou pomoc, a tím, že získá pocit, že bez dokončené školy nemá pro rodiče žádnou hodnotu. Což může skončit prásknutím dveřmi a dlouhodobě pochroumanými vztahy, nebo následky na sebevědomí dítěte.
|
| 77kraska |
|
(9.8.2023 19:48:00)
no my jsme mu vzdycky davali najevo, ze hodnotu ma i bez vysoke....ale u nich meli vysokou pribuzni siroko daleko, tak to je pak tezke
|
| MaMar |
|
(9.8.2023 19:55:34)
A tak to u nás taky mají vejšku skoro všichni příbuzní, už tři generace No tak je aspoň nějaká změna, že ji někdo nemá.
(Mluvím o vlastních dětech, u těch pěstounských jsme povětšinou rádi za učňáky, a už to také nese sociální kapitál - dohodily mi zedníka )
Ale já tvou vynaloženou snahu chápu, když píšeš, že syn tu školu vystudovat opravdu chtěl, "jen" se nedokázal přimět k učení. To je jiná situace, než když se dítě rozhodne, že studovat nechce.
|
|
|
|
|
|
|
| Jahala. |
|
(9.8.2023 16:01:48)
Učitelství na SS dálkově dělat lze. Sama jsem jako samozivitelka teda jen jednoho dítěte nemocná v hmotné nouzi VŠ začala studovat ve 43 dokončila jsem jen Bakalářské, ale dělala jsem to bylo to náročné, ale šlo to. Magisterské jsem pak zkoušela, ale pro velký počet uchazečů jsem neprošla prijimačkama. Ehmm naposledy teda letos a to mi je už přes 50.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:02:20)
Jahalo,
seš dobrá.
|
|
|
|
| Kaipa |
|
(9.8.2023 15:44:02)
Federiko, píšeš z pozice někoho, kdo má formální vzdělání, peníze na "bezstarostný" život, materiální zabezpečení, zřejmě děláš to, co tě baví... Umíš si samu sebe představit v tom COOPu? Byla bys tam spokojená? Pokud to má někdo jako svobodnou volbu, je to ok. Ale pokud se to prostě "nějak" stalo a člověk spokojený není, je to blbý. Jistě, na změnu není nikdy pozdě.
Já se přiznám, že jsem měla na VŠ období (trvalo cca 1 semestr, sešly se hnusný zkoušky a byla jsem vcelku demotivovaná), kdy jsem se školou chtěla praštit. Naši mi to vehementně vymlouvali a dneska jsem fakt ráda, že tu školu mám. No možná jsem málo uvědomělá.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:45:18)
Ne, nikdy bych nebyla spokojená v Coopu. Ale nikdy bych tam taky nelezla. Nikdy jsem nechtěla bejt zaměstnaná. Vždycky jsem byla OSVČ.
Ani ona tam bejt nemusí.
|
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 15:49:36)
A jak se samo od sebe stane: "Umíš si samu sebe představit v tom COOPu? Ale pokud se to prostě "nějak" stalo a člověk spokojený není, je to blbý".
Vše je následek vlastních rozhodnutí a jednání. Zaměstnání se samo od sebe nestane, pokud se mi nelíbí, tak musím udělat aktivně něco, abych to změnila, samo se to tak nějak nestane
|
| La Pepa |
|
(9.8.2023 15:58:20)
Lepím náhodně...
Myslím, že v devadesátých letech, kdy jsem já vystupovala na pracovní trh, vzdělání úplně roli nehrálo. Resp i s gymplem, pokud člověk uměl jazyky a nebál se počítačů, se dala najít dobrá práce.
Což je můj případ, vejšku mi rozmluvil táta s exmanželem, šla jsem na nástavbu a nechala toho v půlce....
|
| Federika |
|
(9.8.2023 15:59:52)
Já mám pár kamarádek, které nepřišly ke státnicím po 5 letech studia. Prostě nervy nepřišly.
Vydělávají si výborně, dělají úplně to samé, co by dělaly,kdyby VŠ dodělaly. Tenkrát ještě nebyl bakalář, takže nemají vůbec nic.
|
|
|
| Kaipa |
|
(9.8.2023 16:13:35)
Kaliope, všimla sis uvozovek, v nichž se nachází slovo "nějak"? Klidně můžou přijít věci, které tak úplně nemůžeme ovlivnit a dost nám se životem zatočí. Představa, že vše máme absolutně ve svých rukách, je z mého pohledu úsměvná.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:15:40)
Kaipo,
to rozhodně ne.
Ale vždycky je víc možností a víc cest.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 16:28:53)
Federiko, ty jsi myslím v zajetí bubliny "dobře materiálně zajištěných dam".
Jsou ale i ženy, které porodily velmi nemocné dítě, nebo v produktivním věku byly ve hmotné nouzi, jejich partner je nepodporující (má ji rád, ale podporu při opětovném získávání seberealizace jí prostě neposkytuje)
Jsou i ženy, které ve "vytyčení nového skvělého směru" omezuje jejich zdravotní stav.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:30:16)
Ano,
i tak je vždycky víc možností.
Myslím víc možností než dělat ve skladu v COOP, kterou dělat nechci, a litovat, že jsem nedokončila vejšku.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 16:38:23)
Federiko, jojo, já to těm konkrétním lidem poradím, až se uvidíme - že je hafo dalších směrů, třeba Princeton
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 16:44:25)
Ale zrovna ten Princeton znamená, že zájemce musí vyvinout mnohem větší úsilí sám od sebe, aby byl přijat a další, aby někde získal peníze na studium, protože ani ty "zajištěné dámy" obvykle tak dobře zajištěné nebývají.
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 16:55:40)
Čumčo,
pokud se můj syn dostane na Princeton, dostane se tam díky svýmu úsilí a díky tomu, že si sám peníze, resp. stipendium sežene.
Ne, že mu to někdo zařídí.
A každej má v životě spoustu možností, někdo víc, někdo míń, ale nikdo nemá jen jednu-a to pitomou.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 17:07:37)
Federiko, abychom si správně rozuměly, já nemám vůbec nic proti tvé životní filozofii. Jen se domnívám, že ji nemáš podloženou životem, který zahrnuje skutečné životní nástrahy a úděly. A tak ji nepovažuju za úplně aplikovatelnou na ostatní příběhy.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 17:14:43)
Tak já si vezmu třeba naši rodinu. Máma v 19 otěhotněla, celkem tři děti, táta jako údajný syn kulaka nesměl studovat, oba dělali málo kvalifikovanou práci. Máme ve 41 letech mrtvici, brzy vážná nemoc i táta, dvě děti ještě na ZŠ. Dobře rozdaný karty? Ani jeden nebyl ve svým život nespokojenej, máma si spokojeně žije dál. Nás samozřejmě od těch necelých 17 už nepodporovali.
Přesto-kdybych neudělala VŠ , je to jen moje vina a mé rozhodnutí. Kdybych musela do Coopu, mé rozhodnutí. Kdybych byla finančně na dně, mám pořád více možností,jak situaci řešit. Kdybych onemocněla, onemocnělo mi dítě , jasně může se stát, ale pořád to nemůžu svalovat na jiné.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 17:26:14)
Fed, moc se omlouvám za tak osobní otázku, ale když nezohledníš zkušenost svých rodičů a své sestry, a vezmeš si jen a výhradně příběh svůj a svých dětí - čelili jste někdy skutečným strázním?
Strázní nemyslím to, že mi rodiče možná nedají celé školné na Princeton.
Já taky stála hned po maturitě na vlastních nohou, vystudovala dálkově při práci - tohle ale není kdovíjaká trýzeň (v single věku, mladá, bez dětí)
|
| Federika |
|
(9.8.2023 17:43:50)
Ano, nedostatek financí,špatné bydlení v podnájmu, nemoc syna, nemoc dcery...
Ale tady je řeč o něčem jiném. Nebo ne?
Myslela jsem,že se bavíme o rezignaci, o stavu,který může způsobit nedokončená škola a případné vině rodičů, kteří nedostatečně na "dítě" šlapali.
A s tím nesouhlasím.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 18:12:41)
kopíruju od Federiky "Myslela jsem,že se bavíme o rezignaci, o stavu, který může způsobit nedokončená škola a případné vině rodičů, kteří nedostatečně na "dítě" šlapali."
Aha, Fed, tak moment, moment, já myslela, že se bavíme o situaci zakladatelky, jejíž dcera se loni složila (zátěž ve škole plus rozvod rodičů) a není z toho ani náhodou venku....
Já myslela, že se bavíme o tom, že jen trapní rodiče se se svými dětmi učí, horem spodem úpěnlivě řeší jejich motivaci k dalšímu studiu, platí jim delší studium na vš atd.
Já se vyhranila proti názoru, že tito rodiče dětem vlastně poskytují medvědí službu (že jim de facto škodí).
Protože pro mě to všechno jsou dost lidsky pochopitelné situace, na které nejde plošně uplatnit - "její boj, konec-střapec"
|
| Federika |
|
(9.8.2023 18:39:47)
Já jsem taky ale nepsala-její boj, konec střapec. Už na začátku jsem psala, že tahle holka je na střední a že bych se snažila pomoct. Ale že o to musí stát ona sama.
Trochu jiná situace je u dospělých lidí na VŠ.
|
|
|
|
| Federika |
|
(9.8.2023 17:44:32)
A školné na Princeton, my bychom synovi nemohli dát vůbec nic. A on to ví.
|
|
|
|
| Termix |
|
(9.8.2023 18:52:47)
Čumčo, protože Federiku znám docela dlouho osobně, troufám si říct, že i ona čelila různým nástrahám a myslím si, že nikdo by nechtěl řešit nemoc dcery, kterou řešili. Znám poměrně dobře tu dceru a vím, jak na tom byla. A ani bychom nechtěli řešit jiné starosti okolo jiného jejího dítěte.
A jinak souhlasím s ní, že člověk to prostě má takové, jako si to udělá. A možnosti v životě jsou. Někdo to má jednodušší a jiný ne, ale nakonec je to vždy na tom každém dotyčném. A taky moc dobře vím, o čem píšu.
|
| K_at |
|
(9.8.2023 19:21:09)
Termixi, velmi kulantne řečeno. Federika zatraceně ví, co jsou to prusery.
|
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 21:54:02)
Termixi, píšeš mi reálie, které mi před tebou o sobě Federika napsala
Ale to jsme dost odbočili, já mluvila o strázních, které člověka potkají zatímco probíhá jeho vzdělání - během prezenčního studia např.
Celou dobu píšete poměrně obecně, že "když se chce, tak to jde."
Proto jsem vypočítávala konkrétní příběhy ze svého okolí, jedná se zpravidla o ženy, kterým se náročnou péčí o dítě sakra zkomplikovalo, a neměli podporující prostředí (rodiče/partner).
Na školu se nyní vrátit jde, ale už by u přijímacího řízení neporazily čerstvé našprtané středoškoláky čerstvě po maturitě. Výhodou u přijímaček by byla praxe v oboru, kterou ovšem nyní bez kvalifikace nejde získat.
|
| K_at |
|
(9.8.2023 22:01:39)
“ vezmeš si jen a výhradně příběh svůj a svých dětí - čelili jste někdy skutečným strázním?"
....ptala jsi se Federiky obecně.
Jinak dodám, že co jsem prolétla tebou uvedené příklady, tak tam vidím mj selhání (neexistenci) podpory při studiu a rekvalifikaci rodičů (dětí) s nějakým objektivním znevýhodněním. To u nás vlastně neexistuje.
Jinak ale částečně zase - pokud se děti rozhodly ukončit studium, rodič s tím nehnul.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 22:18:45)
Kat, ptala jsem se Federiky obecně, ona mi odpověděla, ale já měla na mysli strázně při získávání vzdělání - neplánované těhotenství, péče o dítě s ind.potřebami, nepovolený přestup na zdejší fakultu a stejný obor, v jiném případě péči o rodiče v mimořádné životní situaci...plus nepodporující partner
Kdybych nenapočítala tři případy jen ve svém okolí, tak si to nedovolím tvrdit
A opakuju, nepíšu o sobě, můj příběh byl zcela jinej.
Já bych na vzdělání svého dítěte tlačila hodně, fakt hodně - kdyby mu v životě taky padly tři špatný karty hned po sobě, bude mít to vzdělání...
|
| Půlka psa |
|
(9.8.2023 22:40:35)
" neplánované těhotenství, péče o dítě s ind.potřebami
...............
Já bych na vzdělání svého dítěte tlačila hodně, fakt hodně"
Přijde mi, že jsou to jablka s hruškama. Podporovat své dítě, které chce studovat VŠ a pomáhat mu s jeho náročným neplánovaným dítětem je jedna věc. A tlačit do VŠ člověka, kterému se studovat nechce, je úplně jiná liga. Vlastně ne jiná liga, je to úplně jinej sport. Jeden studovat chce a nemá možnosti a druhý možnosti má, ale nechce. Ti dva studenti a jejich situace spolu nemají vůbec nic společného. Prvnímu jde pomoct, ale s druhým hnout nejde.
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 18:37:27)
Půlko, za dospělcovo "já nechci dál studovat" se skryje spousta rozličných důvodů:
přestala jsem si věřit, poslední zkouška byla skoro nad moje síly, já to dál nedám
nevidím žádnou motivaci, přestala jsem vidět smysl proč toto studium udělat, i když mi chybí jenom rok
mám psychické problémy, možná deprese
chci raději cestovat než se biflovat
chci dělat jiný obor, jinou formou než prezenční
jsem línej jak veš a nechci se zabývat ničím, co smrdí námahou
stala jsem se obětí násilí a už se nechci do tohoto města nikdy vrátit
|
|
|
| K_at |
|
(10.8.2023 7:58:25)
Čumčo, je to přesně tak, jak to píše Půlka. Když dítě chce, aspoň trochu, a potřebuje pomoc - to je úplně jiná situace, než když ty se můžeš přeskočit a dítěti je to u zadku, kašle na vše a nechce nic.
A 18 lety, tedy oficiální plnoletostí, operují často právě děti jako důvodem pro to, že si mohou dělat co chtějí a třeba se vybodnout na školu.
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 22:39:19)
Kat, já bych na tu maturitu asi nedokázala rezignovat a říct "jeho boj, jeho život"
Za prvé pořád pro mě těch 18 let není žádnej milník, dokud nestojí na svých nohou, tak to pořád je moje dítě
A zadruhé vzala jsem si lidi z okolí, kteří si dodělávali maturitu a všichni z toho byli na infarkt - policajt (aby mohl zůstat u policie), kamarádka na mateřské a pořád brečela, že se učí v noci a přišla kvůli tomu o mléko. Oba to dali, ale byla to jejich noční můra Ani jednoho jsem neviděla nikdy v horším stavu.
Přítel se snažil dostat na dálkové studium učitelství, aby mohl dál učit - přijímačky z biologie nedal, kdyby se rozkrájel - nás mozek je v 18 fakt jinej, než ve 30.
|
| Jahala. |
|
(9.8.2023 23:27:46)
Na bakalářské přijímačky se fakt naučit dá a nemusí to být po maturitě. Musíš tomu věnovat čas, ale dá se to.
|
|
| Begonie |
|
(10.8.2023 7:56:08)
Ale prosim te. Zacale jsem studovat prava v 35, doma jsme mela 9mesicni mimino a zadny cerstve nasprtany maturantky me neporazely. Naopak, byla jsem jedna z asi 50, co skolu dokoncila v terminu, co rok, to jeden rocnik, zadny protahovani studia, zadny Erasmy, na to jsem nemela cas, kdyz jsem mela maly dite.
Jasne, ze to je v 35 jiny, nez ve 20. Moje prvni VS byla uplne jiny studium - jiny podminky, jiny cas, jina ja, i to studium v zahranici jsem si uzila. Ale v tech 35-40 zas uz vis spoustu jinych veci, jak a co se ucit a i v ty skole se k tobe chovaji jinak. Bylo nas tam vic, co jeli prava jako dalsi VS, i starsich nez ja. Fakt nemusis na cely zivot skoncit ve skladu v Coopu, kdy z nejakyho duvodu ve 20 seknes s vejskou.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 10:38:31)
Jsem ráda, že to tady píšete. (Půlka, Blanka Termix, Kat a další...)
Mám pocit,že Čumča nabyla dojmu, že já se narodila ve zlaté kolébce, ve zlaté kleci nadále žiju, moje děti se vzdělávají bez problémů, my jim navíc všechno, i to vzdělání, zaplatíme... Takže nemám právo vyjadřovat se k případům, které takové štěstí neměly"...
Většina věcí v životě je na nás. Občas něco nevyjde podle představ, občas zasáhne osud. To ale neznamená, že my už nejsme ti, kdo náš život řídí.
A zrovna záležitost jako narození dítěte v neplánované době není žádné neštěstí a dá se to řešit. Dospělé dítě, které se vzpírá a nechce se učit se taky dá řešit.
Pokud teď nedodělá maturitu nebo pokud dítě nedodělá VŠ, rozhodně to není konec světa. ani nikdy není předem odsouzené k živoření a špatnému sociálnímu životu.
Záleží na něm.
Já jako rodič můžu podat pomocnou ruku , (ač to tak nevypadá, já bych svým dětem vždycky pomohla, ale ne tak, že bych je pomalu násilím nutila se učit), ale vždycky je to na tom daném člověku, on musí chtít.
Každý má karty rozhozené jinak, tak je to na celém světě.A každému se kdykoli můžou ty karty rozházet.
Do Coopu bych nikdy pracovat nešla, protože nechci. Ale dovedu si představit, že někomu to vyhovuje-blízkost zaměstnání, žádné velké nároky, stálý plat nějaký plat...
Je milion dalších možností, vybrala bych si něco jiného, co by mě bavilo.
A škola se dá samozřejmě studovat v každém věku. Když člověk chce.
|
| Pole levandulové |
|
(10.8.2023 11:08:11)
Federiko, naprosto s tebou souhlasim.
|
|
| Termix |
|
(10.8.2023 11:13:40)
A ještě bych dodala, že když člověk chce, tak si poradí i bez pomocné ruky rodičů.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 11:26:54)
"když člověk chce, tak si poradí i bez pomocné ruky rodičů."
Termixi, jak který.
Ty nebo Federika (a další) jste příklady extrémně šikovných lidí, vybavených od přírody nadáním, vůlí, odvahou, pracovitostí atd., kteří si v životě dokázali poradit a vybudovat si po zásluze místo na nejvyšších sociálních příčkách. (Ty osobně naprosto neuvěřitelně.)
Ale byla bych opatrná s tím "kdo chce". Ono se to tak říká, ale v reálu jde spíše o to, že chtěl by každý, ale jen někteří jsou vybaveni potřebnými vlastnostmi a schopnostmi.
|
| K_at |
|
(10.8.2023 11:33:56)
Ropucho, ano. To, co složitě píšu, jsi vystihla jasně a srozumitelně.
Ale v základu platí, že pokud se průměrný puboš sekne a kousne, tak s ním nehne ani sebeobětavější matinka. A bohužel, ty důsledky potom v reálu nese samo na vlastní kůži. Když má rozum, a štěstí, může ho okolí podpořit k doplnění vzdělání v budoucnu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 11:58:47)
Kat, souhlasím s tebou v tom, že náš vzdělávací systém není dostatečně pružný a podporující.
A ohledně "kousnutých pubošů"... kdo se probíjí dospíváním složitě, asi by měl mít podporu v tom smyslu, že nevadí, že něco nejde hladce a teď hned, že je klidně možné zvolnit a jít jinudy. Tlak a pocit definitivně zabouchnutých dveří v nácti nebo dvaceti letech je zbytečný. I když ta cesta třeba bude složitější.
Já to na své děti také zkouším, aby šly pokud možno přímo, ale kdybych viděla, že na to opravdu nemají a mělo by je to psychicky ničit, nehrotila bych to.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 12:05:14)
Ropucho, s tím souhlasím. Klidně bych je podpořila v x cestě, která by nebyla tak úplně podle mých představ. někdy se to nakonec ukáže jako lepší řešení.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 13:07:05)
Federiko, ano.
Já vzhledem k vlastní zkušenosti zdůrazňuji, že ta přímá cesta je nejjednodušší, že dohánění vzdělání ve středním věku už je komplikovanější a stojí za to hecnout se v mládí, kdy má člověk na starost jen sám sebe a podporu od rodičů i od státu.
Ale to platí pod podmínkou, že na to je člověk zralý (a překonávat musí maximálně svou lenost). Když není, nedá se nic dělat, násilím nikdo nedozraje.
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.8.2023 11:36:26)
Tak je fakt, že soudím podle sebe.
|
|
| Federika |
|
(10.8.2023 11:49:07)
Ropucho,
ale tohle je logický. Tím jsem v zásadě myslela to, že "každý máme ty karty nějak rozdaný", to se vztahuje na cokoli.
Ale každý prostě má vždycky víc možností a může ovlivnit to, jak bude žít.
|
|
|
|
| K_at |
|
(10.8.2023 11:31:35)
Federiko, v podstatě souhlasím. Jen dodám to, že každý máme nějakou povahu, volní schopnosti. A že rozhodně ne-existence podporujícího okolí je velký bonus, nebo naopak velké znevýhodnění. To rozhodně ano. A hlavně - není tu prostě systémová podpora pro lidi, kteří by potřebovali třeba jen trochu pomoci od okolí, aby si dodělali kvalifikaci. Přitom je to zcela v zájmu státu a nás všech. Někdy by stačila krátkodobá finanční pomoc, někdy pomoc s pohlídáním dětí. Ne, určitě není jednoduché studovat s dětmi a při plném úvazku a bez podpory. Ono je to těžké, i když člověk má oporu a pomoc a finanční zázemí. A jsou prostě lidé, kteří tu vůli mít nebudou nikdy. A skončí se ZŠ vzděláním. Je to škoda, ale pokud v tu správnou chvíli oni sami nemají vůli dokončit SŠ či učňák, když to jde, prostě nesou dál důsledky.
Blbý ale je, když jde o děti, které opravdu nemají podmínky a nikdo jim nepomůže. A těch bude taky dost - není klid, prostor na učení, není na režii. Tohle je průser našeho státu a krátkozrakost.
|
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 18:52:01)
Federiko, neměla jsem o tobě žádný absolutní závěr, zeptala jsem se tě, jestli ses potýkala během vzdělávání se strázněmi, tys mi odpověděla a já ti odpověď naprosto věřím
Někde mám výsledky dost rozsáhlého testování, kde jedním z parametrů vyhodnocení je i to, jestli věřím, že život mám hlavně ve vlastních rukou - a opakovaně tam vyšla velmi vysoká procenta pro "život" ve vlastních rukou a jen něco málo pro vnější fatální vlivy.
Akorát na příběhy druhých pohlížím shovívavěji, já neuvažuju stylem "kdybys fakt chtěla, cestu bys našla", není mi to vlastní Vysloveně bych se styděla to takhle své kamarádce říct. Proč taky. Ale líto mi toho jejího rozuzlení je hodně.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 20:02:01)
Čumčo-během vzdělávání?
Já už na to zapomněla, ale kdybych měla rodiče, které by to nějak zvlášť zajímalo, možná by ze mě taky šíleli
Hned po gymplu jsem se na VŠ nedostala-vybrala jsem si obor, u kterého mi rovnou všichni, včetně učitelů na gymplu říkali, že není šance, že v historii školy se tam zatím ještě nikdo nedostal. Nevěřila jsem. Odešla jsem do Prahy, bydlela jsem sama, živila jsem se sama. S tím, že budu dělat příští rok přijímačky.Mým rodičům to už bylo fuk. V den přijímaček jsem jim volala, mamka mi řekla, že proč jí to volám, že se tam stejně nedostanu.
Dostala.A myslela jsem si, že jsem si docela hezky studovala., Pravda, bez jakékoli finanční podpory, od rodičů ani koruna. Ale jinak jsem byla spokojená.
A teď jsem vyhrabala svůj tehdejší "index" A mám tam:
"Škrt škrt, škrt, neplatná zkouška, přerušení studia, nástup po přerušení..."
Kdybych to neobjevila, ani bych si to nevybavila
Rodiče vůbec o ničem nevěděli netušil pomalu ani co studuju, tak byli v klidu.Ale zřejmě i já jsem byla v klidu.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 21:03:10)
To ale není obvyklý scénář. Většina rodičů se o studium svých dětí zajímá.
|
| Dari79 |
|
(10.8.2023 21:30:01)
Jenže, co si budeme nalhávat, většině dospělých dětí je to dost protivné.
Moje máti se o mé studium taky nezajímala, teda možná zajímala, ale já jsem jí to nehlásila. Samozřejmě - byla jiná doba, nebyl internet v tom dnešním slova smyslu, půlku VŠ jsem neměla ještě ani mobil, studovala jsem na druhý straně republiky a domů jezdila jen po semestrech nebo na Vánoce... A že bych psala domů dopisy, že jak mi to jde, tak to fakt ne.
Ale vím, že někdy říkala, že se jí třeba v práci ptali, jak mi to studium jde a že ona ani neví, co jim má říkat. Ale ona věděla, že všechny zkoušky udělám a že se na školu nevykašlu. Myslím, že možná měla spíš obavu, že otěhotním, protože jsem tenkrát žila s přítelem...
Pro mě představa, že se mě máti ptá, kdy budu dělat zkoušku, jestli se učím, jestli se učím dost a blábláblá, je naprosto šílená. Takže se neptám ani našeho velkého syna, ten se samozřejmě v běžném hovoru zmiňuje, ale toho máme denně "doma", takže to je něco jiného. Už má za sebou i bakaláře, tak toho ing. snad už taky dodělá, aniž bychom ho museli nějak řešit.
U střední je to něco jiného, tu potřebuje fakticky každej. Na VŠ ale podle mě každej nemá a to co občas vidím, že studuje/vystudovalo, tak nechápu... Takže tlačit někoho, aby dodělal VŠ, považuju za hovadinu, protože buď na to nemá kapacitu nebo vůli a to je pak dost jeho problém...
Ale třeba jeden z bratranců byl dotlačenej, aby VŠ dodělal, podobně "za každou cenu", zůstal pak v Praze, fakticky nedělá pořád nic a jeho táta mu furt posílá peníze, protože on furt škemrá, že nic nemá, ... Práce mění jak ponožky, nebo prý "nic nemůže najít" - v Praze, mladej kluk s VŠ... Je bohužel zvyklej, že rodiče mu pomůžou, nějak to za něj vyřeší... Zvenku je to fakt strašný, ale holt taky jedináček, táta doktor, tak synka pořád podporujou a mám takový pocit, že budou snad celý život. To je pro nás takový strašák, jak fakt nechceme dopadnout. I já i muž jsme se už na VŠ museli živit sami, makali jsme od mládí, představa, že vlastní děti přemlouváme, aby se učili, aby si "nezkazili život", příp. je "do 30" sponzorujeme, je hrozná. Věříme, že náš příklad bude silnější, než lenost.
|
|
| Federika |
|
(10.8.2023 21:49:41)
Inko,
nevím, byla trochu jiná doba.Bydlela jsem většinu studia s kamarádkou, byla na tom stejně jako já. Vzpomínám na tu dobu jako na nejkrásnější období mýho života,byť jsme často měly někdy každá jen na půl lučiny a půl rohlíku denně . Vydělávaly jsme během studia jen na nájem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:07:27)
No, jiná doba, ani jedna z mých kamarádek při škole nepracovala a všechny bydlely doma.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 22:09:17)
Inko,
takový možná taky byly, ale s těm jsem se já nescházela
Vlastně jsem tenkrát při seznamování vynechávala i kluky,kteří ještě bydleli u rodičů, byli pro mě nezajímaví
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 23:39:40)
Federiko, měla jsem to absolutně obráceně - imponovali mi kluci, kteří měli pevné vazby na svou rodinu/rodiče - přišlo mi, že jsou "dobrý genofond" ke mně, která měla doma extrém
Respektive, tehdejší přítel, ve 20 mi vysloveně imponoval tím, že má pevné vazby na rodiče, jak je obětavý, staví ho na první místo ve svém životě, a proto se i vrátil bydlet domů...a nenastoupil na vš
|
| Federika |
|
(10.8.2023 23:41:50)
Čuřo,
tak tohle mě vůbec nezajímalo. Já chtěla svobodu, nejlépe někoho, kdo má doma vanu. s pěnou a volnost a ne někoho, kdo má za zadkem rodiče, když už je dospělej
Prostě mě to odpuzovalo, sama jsem si připadala dospělá, volná, bez autorit.
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 23:53:20)
kopíruju od Federiky "nejlépe někoho, kdo má doma vanu. s pěnou a volnost a ne někoho, kdo má za zadem rodiče, když už je dospělej
Prostě mě to odpuzovalo..."
Federiko, ty jsi číslo
Mě rodina prvního přítele přijala do rodiny, taky jsem u nich nějakou dobu bydlela a bylo to pro mě v tehdejších 18-20 moc důležitý. Že mi někdo dává najevo, že mě má rád jako vlastní. Když jsi to nikdy nezažila ve vlastní rodině, jako já, tak jsi z toho najednou rozechvěle šťastná.
Vztah s tím přítelem nevyšel, což mi bylo líto asi xx minut, ale jeho maminky želím dodnes, takovou "tchýni" už nikdy mít nebudu
|
| Federika |
|
(10.8.2023 23:56:55)
Já jsem byla pěkná potvora, doufám,že mi někoho takovýho jednou nepřivedou kluci
Na druhou stranu, vybrala jsem si to a zklidnila se, teď jsem celkem nudná ženuška, skoro jako z toho filmu, jak se to jmenovalo...
Stepfordské paničky
|
| Čumča. |
|
(11.8.2023 0:12:05)
Federiko, tvůj syn si nejspíš přivede domů tvou kopii nebo tvůj naprostý opak
A můj syn si dotáhne někoho se silnou zátěží, cítím to, vím to, úplně iracionálně
Někoho takového si přivedl jeho otec (mě).
A můj tchán - tchýně byla případ dívky se zátěží par excellence, brr, co ta měla za sebou - a on to z ní načítal a chtěl ji chránit, pomoct jí, za cenu až vlastního sebezničení.
A o generaci předtím babička mého muže - zželelo se jí vdovce s dítětem, chtěla jim hlavně pomoct Ohromně velkorysá neskutečná dáma, bavilo mě pátrat po jejím příběhu.
A syn jede tuhle jejich linii, tu "karmu", načítám to z něj.
|
|
|
| Jerry G. |
|
(11.8.2023 7:39:51)
Cumco, to mi pripomina, bejvaleho kluka mojo dcery.Klukovi bylo 19. Kdyz prisel za dcerou tak se k nam nasackoval do obyvaku a vypravel o jeho skole atd. Parkrat jsme schvalili, ze se s nami naveceri a pocka az dcera prijde s brigady. On by to nejradeji chodil kazdy den.
Jsem rada, ze se rozesli..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(10.8.2023 21:56:52)
A starší syn studuje VŠ, vím, co studuje za obor, ale fakt mi neříká, kdy a jak dělá jaký zkoušky. Jen letos mi řekl že hotovo a že má prázdniny. Ale jak, jaký známky, jaký předměty a kdy, to mi neříká a já se neptám. Že nějak funguje je pro mě důležitý, ale podrobnosti vědět nemusím.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:01:57)
Mně by přišlo divný se nezeptat jak dopadl, když přišel domů.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 22:03:11)
Nebydlí doma
A neříká mi, kdy dělá zkoušky.
Neřekl mi, ani kdy dělá maturitu. Ani mladší syn mi žádný zkoušky neříká.
|
|
|
| K_at |
|
(10.8.2023 22:18:38)
Federiko, já bych byla zvědavá. Jaký předměty a o čem to je a tak. No ale určitě bych ho hrozně štvala.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:24:40)
Ale neštvala prostě jsme se o tom normálně bavili.
|
|
| Federika |
|
(10.8.2023 22:36:39)
Kat,
tak já tomu stejně nerozumím, je to úplně něco jinýho, než jsem dělala já
Občas řekne, že někam nemůže, protože dělá nějakou zkoušku, ale jinak se o škole nebavíme.
A mladší-no doufám, že se do začátku školního roku vrátí, má příští rok maturovat
|
| Slonisko | 
|
(10.8.2023 23:18:27)
Federiko, já tomu co se učí kluci taky moc nerozumím, ale oni mi občas říkají nějaké zajímavosti, u mladšího se nechytám, chemie není moje silná stránka
Starší dělá něco jako grafiku, tak se mi občas pochlubí, ne že bych tomu rozuměla, ale obrázek pochválím ;-)
Přemýšlím jak jsem to měla s našima já, od druháku na VŠ jsem nebydlela doma, o škole jsem je tak nějak rámcově informovala. Ono to bylo v podstatě bezpečné téma, s osobníma a vztahovýma problémama jsem se jim nesvěřovala.
Ten starší se teda nijak netají tím, že VŠ co studuje neplánuje dodělat, vybírá si jen předměty co mu přijdou užitečný. Nic s tím nenadělám, jen jsem ho upozornila že živit ho budeme jen dokud studuje, u jeho školy teda naštěstí nehrozí status věčného studenta, časem mu ty kredity dojdou
|
| Federika |
|
(10.8.2023 23:40:01)
Slonisko,
tak já taky pořádně nevím, co děti chtějí, budou dělat, co dodělají a co ne.
Mladší se sice může dostat na jakoukoli školu, co si vybere, ale tak občas řekne, že ho láká vyzkoušet si nejdřív cestovat, něco zažít, něco zkusit,aby přesně věděl, co chce studovat. Že si dá třeba dva roky pauzu
A vím jistě, že pokud by se takhle rozhodl, nikdo ho od jeho záměru neodradí.
dcera bude dělat příští rok přijímačky a ačkoli jsem si myslela, že se na jejím výběru budu nějak podílet, vypadá to, že si to bud chtít rozhodnut úplně sama.
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.8.2023 22:24:10)
Naši se o mě a moje studium zajímali. Věděli, kdy maturuju, táta si byl kvůli tomu dokonce u doktorky pro prášky na uklidnění. Nevěřil, že to udělám a měl pak ohromnou radost, že jsem přinesla samé jedničky. Při studiu na VŠ jsem bydlela doma, takže naší samozřejmě věděli, jestli chodím na přednášky a cvika, jestli se učím, kdy dělám z čeho zkoušku a jak jsem dopadla. Říkala jsem jim to dobrovolně, dokonce jsem jim ukazovala i index. Za celé 4 roky jsem ani jednou nevyletěl a od zkoušky, měla jsem jen jedinou trojku, což mě mrzelo a naši mě museli utěšovat. Před státnicemi jsem brečela, že to neudělám a naši mě utěšovali. Nakonec z toho byly dvě dvojky a tři jedničky. I to, že dělám doktorát a kdy naší věděli. Zajímali se a já jim to ochotně říkala. Měla jsem v ní h velkou oporu. Maminka mi vyprávěla, jak studovala ona, ukazovala mi svůj index, vzpomínala na svoje profesory, na spolužáky a kamarády. Náhodou studovala stejnou VŠ jako moje tchýně a ačkoliv se osobně neznaly, věděly o sobě, protože měly společnou kamarádku. Svět je malý. Se svými rodiči jsem měla vždy velmi úzký vztah a v podstatě jsme se nikdy od sebe neoprostili, svěřovali jsme si úplně všecko, radili jsme si navzájem, rodiče o nás věděli všechno a my o nich také. Moc mi chybí, tak ráda bych si s nimi dnes popovídala, svěřila se, zavzpomínala. Cítím se bez nich taková sama, nechráněná.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:28:03)
Tohle mi přijde pochopitelný.
|
|
| Rodinová |
|
(10.8.2023 22:35:00)
Huso, diky, zes to napsala, ale pro me nepochopitelny.
Rodice jsem mela, mam, rada, ale takovou zavislost neznam.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 22:37:42)
Já mám s rodiči taky úzký vztah, teda s tátou měla. Mamce volám denně, ale rozhodně se jí se vším nesvěřuju
|
|
|
| Termix |
|
(10.8.2023 23:00:58)
S rodiči jsem nikdy žádný vztah neměla a nikdy jsem jim nic neříkala ani během ZŠ. Že jsem šla na gympl se dozvěděli až tehdy, když už jsem byla přijatá. Přihlášku mi tehdy podepisovala třídní.
Ale to prázdno bez rodičů mám taky. Ne po těch mých, ale prostě po rodičích.
|
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 23:45:20)
Huso, rozumím ti, přijde mi to dojemný a úplně v pořádku. Když to vyhovovalo vám třema navzájem, bylo to zcela přirozené, i když třeba ojedinělejší. A pro někoho málo cool.
|
|
| 77kraska |
|
(11.8.2023 0:17:02)
Huso, mám podobne úzký vztah jako ty se svými rodiči a oni měli podobne úzký vztah zase se svými rodiči…. A z vyprávění tuším, ze to tak bylo i v předchozích generacích. A moje dcera, rekla bych, má s rodiči taky úzký vztah, taky nám všechno rika, i nepříjemné věci a spoustu detailu o kamaradech a o škole atd.
O zkouškách na vysoke rodiče vedeli, protože jiní příbuzní tam studovali a učili je a zkouseli stejní učitele. Ještě davno po mě promoci tam chodil můj otec na univerzitu třetího věku a pořad ho tam učili ti stejní učitele. Tam byla velká setrvačnost “kádrů”.
|
| Kaliope X |
|
(11.8.2023 7:59:39)
Tak moji rodiče podporovali, finančně zajišťovali i se zajímali, ale my jsme všichni dost rozhoduji se sám a dělám si to podle svého Domů jsem jezdila maximálně jednou za 14 dnů a občas jsme si volali, na koleji byl telefonní automat. Naši věděli jen, že dělám nějakou zkoušku a dávala jsem jim vědět, jestli jsem ji udělala.
U dítka jsem školu neřešila nikdy, krom předvýběru školy a gymplu, pak už jen, že nemá mít na sebe takové nároky. V posledních letech vím víc, protože se dítko rozhodlo jakým směrem chce, kde chce studovat, a že bude makat na svém cíli v mimoškolních aktivitách. Hlavně tak spolu řešíme, jestli je to schopné časově dát, já zaplatit a jak se to bude hodit do přihlášek Případně různé taxikaření a hlavně morální podpora, když si začne být nejisté před zkouškou. Od tohoto týdne už budu mít dítě doma jen zcela výjimečně a podporovat budu moct jen na dálku a těžko budu moci ovlivnit co a jak se případně učí.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 8:16:09)
Husa je extrém a Federika je druhý extrém, většina lidí asi měla vztahy s rodiči někde mezi. A s vlastními dětmi dneska také.
Já jsem zastánce volnosti a samostatnosti, navíc introvert, takže nepotřebuji příliš těsné vztahy a vzájemnou informovanost o "každém prdu". Ale o studiu jsem se s rodiči bavila, stejně jako se bavím se svými dětmi. Přece jenom je to celkem zásadní součást života, těžko ji ignorovat.
|
| Koníček mořský |
|
(11.8.2023 8:37:37)
Já jsem v tomto ve shodě s mým mužem - od určité chvíle (a věku) jsme začali pociťovat jakousi nechuť svěřovat se rodičům. S čímkoli - se školou, se vztahy, se sexem ... A opět ve shodě se domníváme, že se tomu říká dospělost. Přijde nám to jako přirozené postupné odpoutávání se od rodičovské autority. Od určité chvíle jsme nebyli zvědaví na jakýkoli rodičovský dohled natož dozor, na dobře míněné rady, sdělování natož sdílení.
Moje děti se mi na prahu dospělosti taky nesvěřovaly, když u nás chtěl přespat nějaký jejich momentální partner - mohl, se střední školou se potýkaly samy a s dalšími školami a životem taky. Když potřebovaly pomoci, pomohla jsem. Pokud měly nějaký problém a chtěly ho řešit se mnou, poskytla jsem radu a podporu.
Osobně mám úplné osypky z toho se rodičům v dospělosti svěřovat s každým "prdem", denně si telefonovat. V případě nouze se na sebe můžeme obrátit, rádi se občas vidíme, tak nějak rámcově víme jak žijeme, ale pupeční šňůru už máme pradávno přestřihnutou.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 9:01:31)
S mamkou volám každý den, osypaná nejsem. Neříkáme si každý prd, normálně prohodíme pár slov.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 9:31:57)
Každý den nepotřebuji mluvit s nikým, takový člověk neexistuje.
Nejblíže je manžel, ale i toho klidně tu a tam nějaký den vynechám.
S ostatními bližními včetně dětí a rodičů mi stačí kontakt řidší. Telefonování tak max. jednou do týdne, spíš méně, to vůbec není moje oblíbená forma.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 9:56:55)
S manželem si voláme několikrát za den a píšeme na WhatsAppu. Se synem jsme v každodenním kontaktu na WA. Myslím, že nejsme nedospělí.
|
| Koníček mořský |
|
(11.8.2023 10:00:47)
Náhodou mě tohle každodenní celodenní volání a psaní fascinuje. (Nejen u vás, u všech). Co od sebe pořád potřebujete ? Vy od sebe nepotřebujete klid ?
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 10:05:59)
"Co od sebe pořád potřebujete ? Vy od sebe nepotřebujete klid ?"
Mě by asi jak rodiče, tak děti poslali s každodenním vyvoláváním a vypisováním do háje. Já je ostatně také (Člověka v dočasné mimořádné situaci samozřejmě ne, ale za běžného stavu a provozu.)
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 10:08:00)
Co potřebujeme? Slyšet
|
| mamoch |
|
(11.8.2023 10:11:33)
Slyšet nikoho nepotřebuju:) Vůbec si nevoláme, ani s dcerami ani s vnučkami, píšeme si na messenger všichni se všemi, když potřebujeme.
|
| TaJ |
|
(11.8.2023 12:45:55)
Mamochu, tak my se jednak rády slyšíme osobně a potom moje mamka nemá a nechce ani mobil, ani počítač... Má jen pevnou linku. Manželova maminka má tlačítkový mobil, má sice tablet, ale ten používá jen občas. Přes Messenger si nejvíc píšu se synem, když v noci je on nahoře u sebe na PC a já na PC dole😁. Nikomu se nám nechce lítat po schodech 😉.
|
|
|
|
| Federika |
|
(11.8.2023 10:09:15)
Tak já mamce od té doby co je sama, taky většinou denně volám. Nebo obden, určitě. Bydlí daleko a potřebuju vědět, že je v pořádku a nic nepotřebuje.Taky od ní teď už většinou vím každej prd, často i dvakrát,třikrát Dřív to a nebylo.
A děti klasika-Co bylo? Fajn. Co jste dělali? Nic. Co jste měli k obědu? Už nevim...
|
| K_at |
|
(11.8.2023 10:16:16)
Federiko, jo. Co koupili, co vaří, vařit budou, co sousedi, co internetoví známí, co viděla v pepcu a tak.
|
| Federika |
|
(11.8.2023 10:17:56)
Co Máňa, co zub, co taámhleta potvora rozvedená...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 10:20:34)
No jasně
Mamka je taky sama, měla vždycky dost kamarádek, ale bohužel některý umřely, některý se odstěhovaly a do Prahy moc nejezdí, tak to potřebuje někomu říct.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 11:45:12)
"to potřebuje někomu říct"
Co potřebuje každý den říct? Co vaří? Nebo drby o sousedech?
Tady se tedy také denně semele spousta banalit, ne že ne, ale to já osobně beru jako interaktivní čtení, kdy se člověk může nebo nemusí nezávazně vyjádřit, ale nestará se o život nikoho konkrétního, spíš si tříbí názory na různé věci a dělá si obrázek, jak přemýšlí širší vzorek lidí.
|
| Federika |
|
(11.8.2023 11:48:32)
Ropucho,
když starej člověk zůstane sám, má většinou potřebu říkat někomu věci, který předtím říkal dlouhé toky někomu, kdo s ním žil.
Vyslechneš, pokýveš hlavou, poradíš… Co jinýho.
|
| TaJ |
|
(11.8.2023 12:35:10)
Federiko, přesně tak, moje mamka žije už 15 let sama, předtím takové ty drobné všední věci sdíleli s tátou, tak teď si o tom ráda popovídá třeba se mnou. Nejsou to dlouhé hovory, někdy to není ani každý den, ale je ráda, že ji někdo vyslechne, případně poradí, nebo si naopak ona ráda poslechne, co se děje u nás...
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 11:54:09)
Vaření a drby byl asi jen příklad, prostě se normalně bavíme, o všem. O počasí, o politice, o filmech, o módě, o kamaradkách, o práci, o vaření, o kultuře, o zdraví... dosaď cokoliv. Ty se s mámou normálně nebavíš? A po té 75 ráda slyším, že je v pořádku.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 12:16:21)
Inko, Huso, Federiko, ale jo, rozumím
Samozřejmě také ráda vím, že je moje bezmála osmdesátiletá maminka v pořádku, i když si to dáváme vědět jinak než denním voláním.
U nás je ve hře více potonků včetně vnoučat, takže maminka je v kontaktu pořád s někým, nemusím to být denně já. Kdybychom jí denně volali všichni, to by asi chudák brzy začala být v nepořádku
|
| Senedra | 
|
(11.8.2023 12:34:21)
Ropucho, kdybys byla jedináček, asi bys mamince volala častěji, že...
Moje mamka občas říká :" Pojď to se mnou teple žensky probrat." A to říkala, i když byl otec zdravý a v plné síle. To, že si koupila dvoje nové šaty šlo úplně mimo něj. Já se na ně podívám, probereme, kteé sáčko k němu bude nosit a jaké šparky a kde je koupila a jaks e jí líbily...
|
|
| Begonie |
|
(11.8.2023 12:50:28)
Jezis Ropucho, ty jsi ale prisna. Muj manzel taky vola svy 90ilety mamince denne. Zije sama, skoro vsechny kamaradky ji uz umrely, nebo jsou nekde v LDNkach nebo duchodacich, tak mu taky vypravi, co si varila, co videla v televizi, co ji roste na zahrade a podobny banality. Co ma taky rikat, v jejim zivote se nic moc svetobornyho nebo novyho nedeje. Navic je hrozne upovidana, tak to trva vzdycky desne dlouho. Manzela to samozrejme nijak zvlast nezajima, tak jen pritakava, je to spis monolog nez dialog. Kdo vi, jaky budeme v jejim veku my .
|
| magrata1 |
|
(11.8.2023 13:48:18)
Manžel přitakáváním dává najevo zájem o to, že má maminku a jeho vztah k ní. Co tak zajímavého se člověku běžně děje? Jsem nejšťastnější, když mě nic "zajímavého" nepotká. A přesto si s mamkou volám několikrát týdně.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 11:38:38)
"Co koupili, co vaří, vařit budou, co sousedi, co internetoví známí, co viděla v pepcu a tak."
Bože můj
Tohle kdyby měl někdo tendenci mi vyprávět, natož denně, vyletím z kůže
|
| Stará husa |
|
(11.8.2023 12:07:27)
Ropucho, prostě běžný život. Ty řešíš s maminkou jen složitá intelektuální témata? Moje maminka žila 17 let sama, šetřila a za sebe vůbec neutrácela, neměla internet, špatně slyšela, takže postupně přestala poslouchat rádio, dívat se na televizi. Kamarádky jí časem umřely. O čem myslíš, že mi vykládala? Co nakoupila, co vařila, jaké je počasí, jakou potkala sousedku a co si řekly, maximálně co čte za knížku. Já jsem byla ráda, že ji slyším, že je zdravá a v pořádku a tudíž mi bylo jedno, co mi povídá. Taky jsem nežila tak převratný život, abych jí třikrát týdně mohla sdělovat nějaké úžasné novinky.
|
|
| Rodinová |
|
(11.8.2023 12:24:33)
Ted si predstav Zabko, ze ja jsem jako ty, nemam potrebu moc sdilet a moje maminka je super sdileci ohledne tech vsech pitominek, cos zminovala.
Takze se vzdycky zapru, prikyvuju, tu a tam okomentuju, preziju a ona je spokojena - 83
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 12:46:47)
Rodinová, my jsme s maminkou stejné, u nás byl povídavý tatínek. Ten měl potřebu mluvit neustále a o všem, všechno komentovat, všechno sdílet.
Naštěstí měl na to vždy kolem sebe lidí dost. Jeho by samota hodně tížila. Proto, jak už jsem psala, chápu, že jsou lidé a situace, kdy je frekventovaný kontakt vítaný. Ale pro mě osobně by to holt byla výzva, přirozené mi to není.
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2023 10:12:29)
Běžný věci. Manžel dělá na směny, někdy se pár dní ani nepotkáme, když má noční. Tak řešíme běžný věci, co si lidi řeknou večer doma, po telefonu.
|
| Senedra |
|
(11.8.2023 10:23:12)
Jj, prostě běžné pokecání o denním životě. Mamka i tchýně jsou od zimy vdovy, voláme jim skoro každý den nebo obden, ať mají taky nějaké sociální interakce. někdy je to hovor na tři věty, někdy na 20 minut.
I když jsem bydlela na kolejích, tak naši věděli, kdy mám jakou zkoušku. Fandili mi, zajímali se... nevím, co je na tom divného.
|
| Federika |
|
(11.8.2023 11:30:24)
Senedro,
tak to souvisí tak nějak celkově s nastavením rodiny. Moji rodiče chodili na rodičáky, tím to končilo. O školu se nikdy nezajímali, neptali se, co děláme, jestli máme nějaký úkoly, natož aby nám v tomhle směru s čímkoli pomáhali…
Ale mně to vyhovovalo. Litovala jsem spolužáky, kteří museli pořád něco dělat do školy, dokonce ukazovat úkoly a tak.
|
| Senedra |
|
(11.8.2023 11:35:40)
Fed, já taky rodičům úkoly neukazovala ( a neukazují je nám ani naše děti), ale tak nějak se všeobecně zajímali, co se kolem nás děje... Třeba naše děti ví, že když něco neví nebo jim nejde, můžou přijít. A rozhodně neděláme úkoly za ně nebo že bych měla přehled o tom, že v dějepise jsou na straně 58 ( i takové rodiče znám ).
Prostě když jsem byla na VŠ a chystala jsem se na těžkou zkoušku, tak jsem skoro nic jiného neřešila. Takže jsem s rodiči o té zkoušce mluvila.
|
| Kaliope X |
|
(11.8.2023 11:39:51)
Tak moje dítě taky ví, že může kdykoli přijít, ale podědilo rodinnou povahu, já samo a po mém. Už od první třídy na mé dotazy, co bylo ve škole obvykle odpovídalo, proč se ptám, když je to jeho věc
|
|
| Federika |
|
(11.8.2023 11:40:33)
A to bude taky nastavením
Protože když se moji synové chystají na těžkou zkoušku, nevím o tom. Jeden tomu vůbec moc nedá a druhej se učí jen v noci. Když spím.
Zato u dcery o tom vím Skuhrá, odkládá, dělá si složitá jídla, aby to odložila a pak svítí ještě ve dvě v noci.
|
|
|
|
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(11.8.2023 10:30:48)
Zamlada ne, ale od určitého věku jsme si s mamkou volali obden a sem tam poslali nějakou zprávu, fotečku, vtípek apod. Jen tak, jak jde život. A jsem za to moc ráda, před dvěma lety zemřela naprosto náhle a nečekaně. Pak mi to hodně chybělo ten kontakt. S nejstarší dcerou se moc fyzicky nevídám, žije od maturity v jiném městě, ale zrovna tak si občas zavoláme a píšeme si zprávičky docela často. Přijde mi to skvělé, že jsou dnes takové komunikační možnosti.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 10:00:50)
Nejste nedospělí, jen extrémně kontaktní a komunikativní.
Někoho to těší, někoho děsí.
|
|
|
| 77kraska |
|
(11.8.2023 12:41:29)
Ropucho, s dítětem ( a taky se psem) potřebuji kontakt neustálý, nejlepe kdyby se mnou oba cely den byli v jedné mistnosti … u nich není kontaktu nikdy dost
S ostatními se po nějaké době nabazim a zase chci být sama
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 12:51:18)
77krasko, po psovi se mi regulérně stýská, když jsem kdekoliv bez něj. Cestou z práce se na něj těším, ráno se na něj těším (nespí v ložnici).
Je to možná patlogické, ale je to tak.
Po lidech se mi stýská až po delší době.
Ale to je tím, že pes nemluví, je to absolutně souladné stvoření, které energii pouze dodává, nikdy neubírá.
|
| 77kraska |
|
(11.8.2023 13:42:35)
Ropucho, ja spim se psem v posteli a v noci se budim a saham na nej, abych se presvedcila, ze je v poradku
taky mi prijde jako "absolutne souladne stvoreni", ale nekdy mne taky rozcili, napr. kdyz se ochladi, odmita jit ven, nebo mu uvarim dobrotu a on ohrnuje nos
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(11.8.2023 9:35:00)
Inko, máme to s manželem oba taky tak, maminkám voláme skoro denně, je jim 72 a 82. Tátu už nemáme ani jeden. Taky s nimi neřešíme všechno, prostě prohodíme pár slov, jak se máme, jestli něco nepotřebují, několikrát do měsíce se vidíme i osobně, žijeme všichni v Praze, tak to nemáme daleko.
|
| Koníček mořský |
|
(11.8.2023 9:50:58)
Tak volat denně osamělému seniorovi se dá pochopit.
Ale celoživotní napojení na rodiče, sdílení všeho možného i nemožného já osobně nechápu. Mám to prostě jinak, nijak neodsuzuji ty, kteří to mají taky jinak, ale přijde mi to popravdě nedospělé.
S mámou se o tom občas bavíme (když jí jednou týdně zavolám ), jak je hrozný to neustálý konzultování s maminkou ještě ve třiceti, čtyřiceti, padesáti....
Mámě je 76, je v pohodě. Ale až jednou nebude a už tu nebude, nezhroutí se mi svět a nedospěju teprve. Protože dospělá jsem dávno.
Ale vy , co to máte jinak, to klidně mějte jinak. To je vaše věc, váš život. A ani jeden přístup není lepší či horší.
Já třeba ani moc neuznávám hřbitovy. Mužovi rodiče máme na zahradě. Na zemřelé si často vzpomeneme, občas nám chybí. Ale abych lítala na hřbitovy slavit narozeniny, to fakt ne. Pro mě to smrtí těch lidí končí, byli součástí mého života a už nejsou.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2023 9:59:42)
Až budu osamělý senior, tak hlavně doufám, že nikdo nebude mít tendenci mi denně volat
(Nadsázka. Rozumím, že jsou lidé a situace, kdy je to na místě a vítané.)
|
|
|
| Stará husa |
|
(11.8.2023 11:01:28)
S maminkou jsem si volávala tak dvakrát až třikrát týdně, na pevnou linku, měla jsem ji jen kvůli ní, maminka odmítala mobil. Špatně slyšela a měla pocit, že v mobilu nic neslyší. Nevymlouvala jsem jí to. S dcerou si voláme jednou týdně a řekneme si, co jsme ten týden dělaly, co máme naplánováno na příští týden, o čem přemýšlíme, co čteme, co si myslíme o různých věcech. Se synem si voláme málo, tak jednou měsíčně a stejně se nic nedozvím. Častěji si volám nebo píšu na WA se snachou, ale taky ne každý týden.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.8.2023 10:17:06)
Čumčo, ve třiceti se naučit na přijímací zkoušky fakt jde.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 11:10:09)
Z mojí zkušenosti, studium v pokročilém věku narušuje únava a rozptýlenost mezi další povinnosti.
Samotnou schopnost učit se jsem myslím měla na prahu padesátky lepší než ve dvaceti. Asi ne proto, že bych měla funkčnější mozek, ale díky vyzrálejší osobnosti, díky zkušenostem, díky tomu, co už v tom mozku mám uložené.
Doufám, že mi to ještě chvíli vydrží, nemohu si stěžovat, že by mi nesloužila paměť. Když tam potřebuji něco uložit, uloží se to.
|
| Federika |
|
(10.8.2023 11:12:58)
Já nemám lepší schopnost se učit Měla jsem fotografickou paměť, ta mě nějak opouští či co. Navíc-a to jsem při svý práce potřebovala extrémně-opouští mě schopnost se maximálně soustředit.
No ale motivace a nadhled, to je úplně jiný než v těch dvaceti.A nerozptylujou mě nešťastný lásky, noční život, aktivity raného mládí
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.8.2023 11:20:20)
Federiko, motivace dělá hodně, ve svém věku se mnohem více bojím ostudy
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 19:01:13)
Ropucho, moje schopnost učit se a soustředit, je vysloveně nahoru-dolu - jsou dny, kdy píšu složité texty, zpracovávám kvanta textu, nebo řeším s dětmi rébusy, hlavolamy
- ale jsou taky série dní, kdy jsem jak dementní, jeden odstavec čtu třikrát, snažím se soustředit, a je k breku, jak jsem neproduktivní - možná následky kdysi prodělané infekce od klíštěte, anebo prostě stárnu
Syn vstřebává informace jako houba, je pružnej, pamatuje si déle než do příští písemky - občas jsem vysloveně ohromená, takhle dobrá jsem v jeho věku já nebyla, já byla těžkopádná - on do sebe ukládá informace s lehkostí a samozřejmostí - už proto by pro mě byla katastrofa, kdyby se vykašlal na vzdělání
|
| Rodinová |
|
(10.8.2023 21:55:20)
Cumco, nejsi ty byvala Martasina?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.8.2023 22:02:49)
Už jsem to tu psala asi před týdnem.
|
| Rodinová |
|
(10.8.2023 22:04:54)
Aha pardon, jsem tu ted pomalu
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.8.2023 23:27:58)
Rodinová, nevím, kdo je "byvala Martasina"
|
| Koníček mořský |
|
(11.8.2023 7:45:03)
"a on to z ní načítal a chtěl ji chránit, pomoct jí, za cenu až vlastního sebezničení."
"načítám to z něj"
To není Marťasína, ta naciťovala.
Jinak si myslím, že je úplně jedno kdo je kdo, hlavně, že sem ještě vůbec někdo píše.
|
| Čumča. |
|
(11.8.2023 16:17:11)
tak Koníčku, moment, moment, termín "nacítit něco z někoho" mi je znám, tohle by zrovna byla trefa
|
|
|
|
|
|
|
|
| Silvie+dva kluci |
|
(10.8.2023 21:19:40)
Tak někomu jde učení líp a někomu hůř, ale všechny to stojí úsilí. Jde o to, co tomu člověk obětuje. Po střední jsem se na VŠ vykašlala, chtěla jsem práci a peníze. Po 30 jsem s dvěma malými dětmi začala studovat VŠ, připravila se na přijímačky, učila se po nocích a prostě se zaprela, abych studium zdárně dokončila. Kvůli sobě a budoucnosti. A teď, pár let před 50, jsem začala ještě cžv. A jsou tam i starší, takže jen o věku to není. Spíš o tom, co člověk chce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.8.2023 16:39:02)
Čumčo, dobře materiálně zajištěné dámy jsou dobře materiálně zajištěné díky tomu, že si to dokázaly zařídit.
Když se podívám kolem sebe, neznám dobře materiálně zajištěnou dámu, která by byla líná, bezradná, nesebevědomá, pasivní...
Ale samozřejmě, nehrajeme všichni s dobrými kartami a funguje také štěstí a smůla.
|
| Čumča. |
|
(9.8.2023 16:44:21)
Ropucho, já jsem taky nadstandardně materiálně zajištěná žena, a všechno jsem si v životě musela vybojovat sama - ale pořád mám na zřeteli, že mi život neposílal víc "žaludských es", než je zdrávo.
Nebrání mi to v tom, abych viděla i příběhy ve svém okolí, kteří několik špatných karet hned po sobě prostě neunesli
|
| Kaipa |
|
(9.8.2023 16:55:56)
Čumčo, ano, tohle si uvědomuju taky.
|
|
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(9.8.2023 16:21:34)
Kaipo, tak já zase přesvědčená o tom, že o svém životě si rozhodujeme sami, jsem. Jen od toho neodděluji, že musím současně nést následky svých rozhodnutí a neházím to na "něco se stalo".
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 13:02:33)
77krásko, ale ten princip je opravdu v tom, že "dítě" (student VŠ) musí samo chtít. Potom mu rodič buď chce a může pomoct a nebo taky třeba nechce (nemá čas, chuť, nervy), příp. nemůže (já bych asi těžko vysvětlila něco studentovi technického oboru, třeba o statice nebo materiálech). A dejme tomu můžeme řešit, jestli by se mu měla chtít nebo by si měl najít čas, případně aktivně shánět doučování cizí osobou.
Ale pokud dítě nechce, tak co je na tom k řešení? Jak přinutíš dítě, aby si vůbec k nějakému učení s tebou sedlo, aby tě vnímalo ... Jako, pokudjsi vydržela při svém výkladu pohazování míčkem, tak máš podle mého svatou trpělivost (já bych to nedala ani za peníze natož zadarmo ), ale můžu si představit, že tvůj nevlastní syn měl potřebu dávat nějak najevo své ego a nadhled nad situací, ale v principu stál o to, abys mu ten čas věnovala a pomohla mu se donutit. Ale kdyby fakt nestál? Kdyby Tě přitom pohazování míčkem vůbec nevnímal nebo prostě odešel, tak co bys nadělala a k čemu by to bylo?
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 13:02:38)
K tomu sociálnímu kapitálu, lékař v rodině je dobrej, právník taky fajn, ale než bc. z nějaký pochybný školy je lepší automechanik nebo instalatér.
|
| Federika |
|
(9.8.2023 13:04:40)
Inko,
ale vždyť většinou na vlastní rodinu kašlou
Já byhc řekla ,že obecně je dobrý, když mají mezi sebou dobrá vztahy. A to není automatický.
|
|
| Monika |
|
(9.8.2023 13:28:33)
Inko, jo, a ještě elektrikář by se hodil My jsme mohli jednoho mít, bohužel synovec se na učňák vykašlal stejně jako jeho starší bratr na vejšku (a neteř studuje nějaký ten obskurní obor na VOŠ). Rodiče nenadělali nic, resp. snažili se přesvědčovat a motivovat, ale neúspěšně ...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.8.2023 13:48:58)
To je škoda, elektrikář se taky šikne.
|
|
|
| Jahala. |
|
(9.8.2023 15:52:35)
Na sociální kapitál je nejlepší učitel na gymplu v okresním městě postupem času jsi buď učil většinu lékařů, právníků a úředníků nebo jejich děti a děti instalaterů, elektrikařů taky. Pokud je učitel oblíbený je to nejlepší pro rodinu na spoustu let a generací...
|
| Monika |
|
(9.8.2023 15:56:36)
Jahalo, no právě "pokud je učitel oblíbený" Ty jo, docela by mě zajímalo, jak se takový lékař chová k (důvodně) neoblíbenému učiteli. Moji někteří spolužáci žijí ve vzpomínkách na nespravdelnosti během SŠ ještě teď, každých 5 let na srazu dojde řeč na to samé
|
| Jahala. |
|
(9.8.2023 16:09:44)
Jak se chovají k nejoblíbenější nevím jsem z rodiny velmi oblíbeného
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Okolík |
|
(8.8.2023 19:24:05)
77krasko, tomu nerozumím. Proč je lepší, že má sourozenec VŠ? Nechápu. Navíc jednu VŠ s Bc už měl, ne?
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 20:03:45)
Okolík, on si ty dvě VS dělal zároveň, ale obě dělal mnohem dele nez ostatní studenti, dokončil je zhruba nastejno s velkými problémy, prodlevami a s poplatky ta delší studium
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.8.2023 20:08:04)
77krasko, vy jste svatí
Většina rodičů by myslím VŠ studenta hnala, ať buď fofrem dostuduje, nebo se postaví na vlastní nohy za vlastní peníze.
|
| 77kraska |
|
(8.8.2023 20:27:58)
My jsme byli v tomhle zajedno, ze mu poskytneme veškerou podporu. Zbylí dva rodiče už byli hodně naštvaní a přestali mu poskytovat “materiálno”. My dva jsme v tomhle stejní, podporující až rozmazlujici.
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 20:38:36)
jestli to tak oba máte v naturelu, a dopadlo to, aniž bys měla vředy, tak to tak asi mělo být
Kdoví, třeba jednou ten kluk bude mít o to větší trpělivost se svým vlastním dítětem, až si konečně zvědomí, co všechno jste pro něj udělali vy dva
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Kate* |
|
(8.8.2023 17:50:07)
"a u kluka bylo jasný, ze to musíme vydržet a pak bude dobře, akorát to trvalo dost dlouho"
A už je dobře?
|
|
|
|
| Monika |
|
(8.8.2023 14:27:44)
77krásko, tak to obdivuju, doučovat vysokoškoláka (i kdyby si ničím neházel). A lidi, co si píšou všude Mgr. Bc nebo Ing. Bc. mi přijdou směšní (a ve skutečnosti to nebývají moc příjemní lidé, asi jde o kompenzaci nedostatku sebevědomí).
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(8.8.2023 17:25:29)
pitunie, tak se na ten reparát možná fakt vykašli, to není vlastně řešení, aby šla do čtvrťáku - zkuste spolu trávit čas, jenom jako máma s dcerou, dej jí nějakou formou najevo, že ji máš ráda...mluvte spolu
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)