| Life is good |
 |
(12.11.2023 11:24:54)
Ahoj vsem, potrebuju si utridit myslenky a udelat velke rozhodnuti a prosim o vase zkusenosti pokud jste se nekdo ocitl v podobne situaci a mel miminko v pozdnim veku.
Ja jsem ve 45 porodila prvni dite, proste jsem byla dlouho single a toho praveho jsem potkala az ve 43. On deti taky nemel (je o 6 let mladsi) tak jsme si rekli, ze to zkusime a povedlo se.
Detatko se narodilo po IVF s darovanym vajickem (tedy mlada darkyne, nehrozi takove riziko vrozenych vad). Otehotnela jsem po prvnim transferu.
Tehotenstvi probehlo absolutne v pohode, ani jednou mi nebylo spatne, nemela jsem celou dobu zadny problem s tlakem ani cukrem. Jen se mi hodne zhorsil ekzem (ten ale mam od detstvi) a az na posledni tyden pred porodem jsem se citila uplne skvele a mohla bych byt tehotna porad 🙂 .
Odber plodovky jsem nechtela, nechali jsme si udelat test z krve.
Porod byl planovanym chtenym cisarem, lokalni anestezie, vse velmi rychle a bezproblemove. Rekonvalescence take v pohode (v ramci moznosti po sekci). S kojenim byly problemy, kojila jsem jen 4 mesice, potom UM.
Mame nadhernou zdravou holcicku, velmi bystrou sikovnou hodnou.
Zvladam to ted uz dobre, zacatek byl tedy mazec :D
Mam nastesti skveleho partnera, ktery pomaha od zacatku se vsim, je s nami na rodicaku a vyhledove planuje jiz zustat na volne noze a byt s nami. Finance mame take zajistene.
A ja mam ted velke dilema, hlavne tedy proto, ze mame jeste jedno pripravene zamrazene embryo a ja na to porad myslim, jestli bychom mu taky nemeli dat sanci a doprat dcerce i sourozence, aby tu jednou nebyla uplne sama. Nedokazu zatim rozhodnout, aby ho zlikvidovali.
Ale ted je mi 47 a uz se prece jen bojim, hlavne kvuli dcerce. Abych takhle dobre zvladla i druhe tehotenstvi a porod a potom to narocne obdobi s miminkem a batoletem. Dcerka od narozeni dobre spala a je celkove velmi hodna bezproblemova, je mi jasne, ze podruhe by to tak idealni byt nemuselo.
Doktorka na klinice nam rekla, ze vetsinou kdyz prvni tehotenstvi zeny probehne takhle dobre, da se to ocekavat i druheho, ale zadna garance samozrejme neexistuje. Muj gynekolog mi uz nekdy pred rokem rekl, at to neriskuju kdyz nam to jednou takhle vyslo... ze vidi hodne pripadu kdy se deti rodi predcasne, ruzne nemocne postizene atd - ale tak to je i u mladych maminek.
Dekuji za pripadne nazory, hlavne od nekoho kdo resil / vyresil stejnou situaci.
|
| Federika | 
|
(12.11.2023 11:33:38)
Myslím,že tohle si musíš (musíte) rozhodnout sami.
To je těžký. Dceru jsem měla jako třetí dítě těsně před 40 a všechno v pohodě,těhotenství ze všech tří nejlepší,všechno vlastně skvělý, nedovedu si představit,že bych ji neměla a nikdy žádné problémy nebyly.
Teď je jí 15, puberta udeřila . Kdysi se objevovaly názory, že "teď to zvládáš, ale počkej, až přijde puberta ..." Tak nic, pohoda, občas mě štve, ale jinak máme pořád fakt hezkej vztah, nevidím nic, co bych neměla zvládat...
Ale ty píšeš přece jen o trochu jiném věku.
Je mi teď 54 a momentálně bych řekla, že bych dítě ca v první třídě zvládala v pohodě. Jen by se mi do toho asi už nechtělo.Jsem líná. A už bych se chtěla víc věnovat sobě.
Ale nemám jedináčka a nejsem v tvé situace.
Takž fakt-těžko radit.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 11:42:43)
Děkuju, zrovna tvého názoru si moc vážím.
Jasně, že si to musíme rozhodnout sami
Zapoměla jsem napsat, že žijeme trochu nestandartně, já jsem na volné noze, manžel výhledově taky, hodně cestujeme, dcerka nejspíš nebude chodit do školky a škola je taky otázka, zatím to vidím spíš na cestu worldschooling, unschooling... Nejsme ezo bio eko alternativní rodina  jen už se na systém a instituce díváme malinko jinak. Tím chci říct, že neplánujeme klasické fungování ráno v 6 vstát, rozvézt děti, celý den makat, přiletět domů dělat úkoly a druhý den nanovo. Atd. To bych už teď nedala asi ani bez dětí 
|
| Federika |
|
(12.11.2023 11:55:57)
To zní zajímavě. Já takhle snad až v příštím životě,v tomhle jsem bohužel moc uvědomělá a asi svázaná
Hele, jestli se nebojíte,jděte do toho.
Když jsem byla potřetí těhotná,občas mě přepadaly myšlenky,že "pokouším" štěstí.Že mám dva relativně zdravý kluky, šikovný a že každej to štěstí prostě nemá. a že můj život by byl jinej, kdyby to to dítě bylo...náročnější,řekněme, z různých důvodů. A že co když...
To ale nikdo neví. Zase když to vzdáte, možná budete litovat.
Moje dcera mi často říká, že nejhorší, co bych jí mohla udělat je to, že by byl a jedináček Nejde tedy zrovna o to,že by své bratry až tak milovala, ale spíš o to,že má z okolí různé případy, kdy se veškerá rodičovská až přespřílišná péče vrhne právě jen na to jediné dítě.
|
| TaJ | 
|
(12.11.2023 12:10:32)
Federiko, u nás se zase syn nikdy, ale fakt nikdy, nezeptal, proč nemá sourozence, nebo se ani slůvkem nezmínil, že by si nějakého přál. Ani jako malý, ani teď...až mi to přišlo divné, většinou tohle děti dřív, nebo později řeší...ale on nikdy.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(12.11.2023 12:18:22)
U nás mladší dcera ve skolkovem věku řekla, že se chtěla narodit první a pak už nikdo
|
|
| Federika |
|
(12.11.2023 12:19:13)
TaJ tak, on to jinak nezná a jsem si jistá,že jsou děti, které si naopak jako jeidnáčci lebedí.
Dcera je v pubertě, příliš velký zájem jí vadí. má kamarádky,kde je to o mnooooho horší, právě proto,že ta péče není rozdělená mezi další sourozence.
Takže je to z její strany možná spíš povzdech ve smyslu:" Ježiš, dej mi pokoj, neptej se mě pořád, nechtěj po ně nic, to jsem ráda, že často nemáš čas, že se věnuješ dalším, když si jen představím, že bys měla jen mě a pořád bys chtěla jen něco po mně..."
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 12:29:56)
Federiko, jo, tak on je dost individualista, nějak si ani já neumím představit, že se třeba dělí o pokoj se sourozencem, nebo tak něco. Spíš mě překvapilo, že se nikdy fakt ani neptal, nezajímal...ale tak má kolem sebe děti, které jsou samy, i ty, které mají několik sourozenců, tak je asi rád, že je to takhle a víc to neřeší... Manžel je taky jedináček a vypadá to, že mu taky sourozenec nikdy nechyběl...
|
|
|
| Stará husa |
|
(12.11.2023 12:28:01)
TaJ, já jsem taky jedináček a nikdy jsem toho nelitovala, právě naopak. Pro mě od dětství byla noční můra představa, že bych měla nějakého sourozence, kterého bych musela vedle sebe snášet. A dcera mi několikrát řekla, že by byla radši jedináček, i když si s bráchou jako malá docela vyhrála. Já bych po zkušenostech měla asi raději taky jedináčka, dvě děti na mou povahu byly příliš mnoho, myslím si, že kdybych měla jedináčka, tak bych ani neměla depresi a nerozpadlo se mi manželství. Čímž nechci říct, že syna nemám ráda a přála bych si, aby neexistoval.
|
| mabela | 
|
(12.11.2023 14:07:21)
Já jsem jedináček a cely život toho lituji! Moc mi sourozenec chybi! Vzdy jsem tím hodne trpěla, bohužel mama druhe dítě mít nemohla, ale já z toho fakt byla hrozne nešťastná…
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(12.11.2023 19:01:08)
Mám sestru o rok mladší a jsem za ni neskutečně ráda. V dětství jsme se moc nemusely, vsude za mnou lezla, ale teď je to jiné. Až nebudou naši, budu mít tu ségru. Mezi klukama mám rozdíl 7 let, ted mají moc hezky vztah (22,15) a doufám, že jim to vydrží do dospělosti. Přece jen sourozenec je něco jiného než kamarád.
K tvému dotazu. Těhotenství, kde se něco "nepovede", se může stát i ve dvaceti. Ty mas riziko vyšší, tak bych k tomu přistupovala. Že to může být v pohodě nebo ne. Ale to hrozí vždycky. Pokud druhé chceš, tak co nejdřív.
|
|
| Klabe+3 kluci (08,10,15) | 
|
(13.11.2023 14:05:23)
Jsem taky jedináček a sourozence jsem si moc přála od malička. Bohužel jsem se podařila jenom já (a to mnoha letech) a tatínek dítě adoptovat nechtěl.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(12.11.2023 14:10:58)
Tak manžel jedináček si sourozence přál, ale myslím, že to neventiloval před rodiči, taky by to bylo zbytečné.
|
|
|
|
| Cony | 
|
(15.11.2023 14:58:11)
Pochopila jsem, že dcerce jsou cca 2 roky, jsi tedy na začátku cesty, která se nazývá rodičovství. Zodpověz si otázky zda jsi připravená tady pro děti být dalších nejméně 15 let, být tady pro ně ,ne pouze s nimi, provést je dětstvím, pubertou, odpoutáním od rodičů. V Tvém cítím obavy z toho, že by mohla do Tvého života přijít překážka. Ono to k životu patří, překážky, podstupování rizik. Rozhodnutí je na Vás rodičích ne jen na Tobě. A dovolím si jen zmínit, že životní styl, který máš je moc fajn, ale polož ai otázku v jakém životním období a zda je fajn třeba i pro 12 leté dítě. Z pohledu rodiče určitě ano.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 11:48:05)
Přeju hodně štěstí ,
mě to 2x málem zabilo už kolem třicítky, tak nemocná jsem nebyla nikdy před tím ani potom, následky mám doteď, a nesnáším nevyspání, takže jsem byla úplná troska, je to strašně individuální.
Jedináčka bych nechtěla, to radši bez dětí, tak jsem to riskla i podruhý, ale bylo mi 33.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 11:52:12)
já taky nesnáším nevyspání  uvědomujeme si samozřejmě, že máme obrovské štěstí i s tím jaká dcerka je, ona od narození spí velmi dobře, "náročné" noci bych spočítala za těch 2,5 roku na prstech jedné ruky a to ještě "náročná" noc u nás znamená, že se 2x vzbudí nebo že hodinu nemůže usnout 
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 12:08:48)
V tomhle asi těžko radit...za sebe bych do toho už nešla. Měla jsem syna ve 34, to se dalo zvládnout celkem v pohodě, i když to bylo někdy taky náročné. Syn byl náročný od miminka, prvních pár měsíců spal 2x půl hodiny přes den a několik málo hodin v noci, jinak vyžadoval téměř nepřetržitou pozornost. Potom přišly problémy s řečí a další věci, vlastně sebral veškerou naši pozornost a péči, vůbec jsem si nedokázala představit, že bychom k tomu měli ještě další dítě, které by tu pozornost vyžadovalo taky. Teď je mi 49, syn bude končit ZŠ a už je to pohoda, ale když si představím, že bych teď v tomhle věku měla tím stejným projít znovu, tak už ne... Další věc je třeba manželův zdravotní stav, který není ideální a kdyby se náhodou při porodu stalo něco mně...náš syn je už velký, ale kdybych v téhle situaci měla menší dítě, tak do toho nejdu.
Ale vy jste nejspíš v trochu jiné situaci, trochu jinak založení apod., tak u vás by to třeba bylo v pohodě...
|
|
|
|
| Persepolis | 
|
(12.11.2023 12:29:42)
Osobně znám 2 matky, které porodily po 45. Jedna zvládá v pohodě, je stále hodně akční, vůbec nevypadá, že by jí dítě nějak unavovalo. Je to její 3 dítě, ty dvè předchozí už jsou davno dospělé, tohle třetí je nečekané prekvapení. Otěhotnèla přirozenè v 46 letech.
Druhá ja po umělém oplodnèní . Je to její druhé dítě. Po rozvodu byla dlouho sama a pak si našla přítele o deset let mladšího, bezdětného. Myslím si, že do toho šla ze strachu, aby jí přítel neopustil, kdyby se rozhodl, že chce vlastní rodinu. Těhotenství v pohodě, v miminkovském období celá rozkvetla a omládla, teď má 4leté dítě a přijde mi naopak unavená, zestárlá.
Ale tohle je kus od kusu jiné. Já osobnè bych v tomhle věku do dalšího dítěte nešla, protože si myslím, že už bych to nedala. Už na to nejsem vnitřnè nastavená. Já se stala ve 49letech babičkou.
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 12:33:45)
Persepolis, toho bych se právě bála, to miminkovské období je třeba ještě ok, ze začátku hodně asi působí i hormony a všechno to tak nějak jde...ale děti rostou a mají větší nároky i na naší energii a když už je pak člověku přes padesát, tak to nemusí být tak snadné s ním udržet tempo. Už jen když si vzpomenu, že syn byl jako batole a předškolák fakt akční, pořád někde v pohybu a my s ním...tak dneska, v tomhle věku, už bych to samé asi nedala.
|
|
| Stará husa |
|
(12.11.2023 12:37:56)
Jedna moje babička se narodila své mamince v jejich 44 letech, druhá babička dokonce v necelých 50. Dřív to bylo celkem běžné, že ženy rodily, dokud byly plodné. Moje vzdálená teta měla syna v 53 letech, vychovala ho do dospělosti. Těžko radit.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 12:47:42)
wow tak to je super, to jsem netušila, že dřív to bylo takhle
|
| babi_ | 
|
(12.11.2023 13:17:06)
Ovšem dřív to bylo "takhle", ale přirozeně.
|
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 13:29:38)
No, 55 leté matky byly i dřív spíše výjimka.
|
|
| Saamajna |
|
(12.11.2023 19:34:35)
Byly jiny casy.
Spousta starsich sourozencu a taky autoritativni vychova, deti nebyly tak narocny...
|
|
| Pruhovaná | 
|
(13.11.2023 20:18:28)
Tak to bylo kus od kusu, no. Ale ano, antikoncepce nebyla v rukou žen, tak holt měly děti, dokud to šlo. Jedna prateta mého muže mela poslední dítě v 56. A co měli dělat, holt to zvládli.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 13:15:26)
Byla jsem do prvního těhotenství úplně zdravá, při prvním porodu ve 26 letech všechno špatně, cukr, játra, ledviny, druhé těhotenství ve 33 letech ukončeno v 7.mesici z důvodu hepatopatie, diabetu a arytmií matky. Asi jsem měla mít rychle 2 děti kolem dvacítky, fakt individuální.
|
|
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 12:30:11)
Jak už tady někdo psal, rozhodnout se musíš sama (s partnerem), ale já bych do toho nikdy nešla. Představa, že teď řeším vše kolem školního dítěte, přede námi puberta a tak, protáčejí se mi panenky. Dětem jsme se věnovali na 150 % (lyže, kroužky, dovolené, společný čas,...), teď už bych na to neměla fyzicky ani psychicky. Jsem prostě líná, chci se taky věnovat sobě a když se mi nechce, nedělat nic.
Ale jak to mám já (a další), není vůbec podstatné.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 12:47:06)
jasně, já to zase beru tak, že jsem si toho všeho užila vrchovatě do těch 43 kdy jsem byla single, cestovala, užívala si, a teď je zas jiná životní etapa
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 13:27:11)
Tady jde spíš o to společné užívání. Dneska když se mi na lyže nechce, nejdu. Když byly děti malé, bylo jaksi dané, že se na ty lyže šlo. A všechno ostatní taky, lyže jsou jen příklad.
|
| Monika |
|
(12.11.2023 13:38:39)
Kaipo,spousta dětí lyžovat nechodi ani s mladými rodiči, to je fakt marginální.Lyzovat není nutnost (stejně prý sníh nebude  ) n.das dítě do školičky...
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:00:46)
Moniko, proto jsem zdůraznila, že lyžování je PŘÍKLAD. Těch společných činností, na které bych už dneska neměla náladu, byla spousta.
|
| kosatka2 | 
|
(12.11.2023 14:13:45)
Navážu na ten příklad s lyžováním - já lyžování s dětmi mám jako záminku vytáhnout lenocha manžela na hory, brblá, že nemá čas, je to drahé, neekologické. Manipuluju ho, že je to kvůli dětem.. ale pak je rád a nemůžu ho dostat ze sjezdovky.
Spousta těchhle aktivit jde delegovat na kroužky, sportovní oddíly, skauty. Jasně, mimino je třeba vypiplat, ale ve 40 by se třeba člověk už nemusel stydět mít paní na úklid a na hlídání...
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:22:50)
kosatko, když ale my ty děti měli, abychom byli s nimi. Společné zážitky a prožívání je nejvíc.
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2023 14:32:10)
Kaipo, my se na různé aktivity dost často jako rodina dělíme, jedno dítě je víc na sport, druhé víc na kulturu, jedno domácké, druhé do světa. Když jsme měli jen 2 děti, 1 jezdilo se mnou, 2. s manželem a pak jsme si je prohodili, nebo jeden šel s dětmi na kakao a druhý si to párkrát sjel bez nervů.
Skauta milují, kroužků by chtěli víc než mají, ale den a týden je na to krátký... Povinně je doma držet nebudu, když se ani neshodnou na filmu na večer. A nevím jak jiné děti, ale mým velice prospívá mít někdy i jednoho rodiče sám pro sebe, bez ostatních členů rodiny
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:37:18)
kosatko, taky jsme to tak občas dělali - syn s taťkou, dcera se mnou (a naopak), ale to gró bylo společné.
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(12.11.2023 14:14:24)
Kaipo,tak zakladatelka asi náladu má,podle toho, co píše.A jedno malé dítě už má,tak ví.Dokonce chce domácí školu... Takže problém může případně být ve fyzicky náročnějších aktivitách, ale 1) nemusí, dost lidí sportuje do vysokého věku,2) holt budou dělat něco jiného, plus jsou k dispozici kroužky, sportovní oddíly ...Já s dětmi taky nelyzovala, TaJ neplave, někdo se boji v lese, spousta rodin je velice omezena nedostatkem peněz...
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:20:34)
Moniko, já přece píšu, jak to mám já, těžko můžu psát o někom jiném než o sobě.
Stejně tak má každý jiný životní styl (zmínila jsi TaJ, jinak bych ji nevytahovala, ale jejich způsob života je pro mě naprosto nevyhovující - i když TaJin klid a spokojenost prakticky se vším bych někdy brala). Pokud by to měla zakladatelka tak jasné, jak píšeš, asi by se tady neptala.
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:32:23)
díky Moniko, s tímto naprosto souhlasím
|
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:31:40)
my jsme hodně aktivní i když ne třeba ve sportu, ale prostě hodně jsme na cestách, po výletech, s dcerkou začínáme chodit na koně, do divadel, za zvířátky, do bazénu... moc dobře si uvědomuju, že ona nesmí trpět tím, že jsme se rozhodli ji mít v tak vysokém věku... takže i když jsem někdy unavená nebo se nám něco nechce, prostě se hecneme a jdeme, ale já jsem takhle zvyklá i díky tomu, že jsem měla 2 psy, takže tam člověk taky hodně často musí i když se mu nechce
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 14:50:55)
"Tady jde spíš o to společné užívání. Dneska když se mi na lyže nechce, nejdu. Když byly děti malé, bylo jaksi dané, že se na ty lyže šlo. A všechno ostatní taky, lyže jsou jen příklad."
Přesně tak. A dvě děti (páreček) , jsem chtěla i kvůli sobě, i proto, že když už si mám totálně překopat celý život, jít dnes a denně proti své lenosti, změnit pracovní obor a celý životní styl, tak ať to stojí za to
|
|
|
|
| Girili | 
|
(12.11.2023 21:22:23)
Tohle "jsem prostě už líná" je ale na druhou stranu asi dané i tím, že ty už máš svoji práci na dětech odvedenou. Zakladatelka je v tomto ohledu ještě poměrně neopotřebovaná.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:33:28)
souhlas ale tak já už jsem opotřebovaná životem a tím, že máme batole, ale držím se
|
|
|
|
| vlad. | 
|
(12.11.2023 12:35:34)
Byla jsem stará matka druhé dítě v 39. Pokud bych byla ve vaší situaci a měla jedno zdravé dítě, nepokoušela bych to. Ale já mám jako zdravotník profesní deformaci
|
|
| Okolík | 
|
(12.11.2023 12:40:07)
Já osobně bych do toho už nešla. Zhruba v tvém věku se mi z niceo nic totál pokazilo zdraví, operace,.... Už jsem se do původní fyzické ani psychické kondice nevrátila. A i kdyby se to nestalo, přesně z toho bych měla obavu.
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 12:44:50)
Okolíku, přesně, v tomhle věku už bych se bála, že se něco zdravotně pokazí. Ať už u mne, nebo že bude mít nějaký zdravotní problém dítko. V obou případech by to velmi dopadlo i na to první dítě, které je ještě malé. Jasně, může to všechno dopadnout ok, ale ta pravděpodobnost problémů je asi přece jen trochu větší...já osobně bych to neriskovala.
|
|
|
| Červená malina | 
|
(12.11.2023 13:09:17)
Je mi 45 a klidně bych šla do 4. dítěte. Manžel už ale nechce (máme už větší děti), Chce si užívat, cestovat. Konečně můžeme nechat děti doma a vyrazit sami.
Nicméně fyzicky se cítím, že bych to dala, byť noční vstávání mě ničilo. Finančně se máme mnohem líp než kdysi, takže není problém objednat třeba úklid a jít si odpoledne s mimčem lehnout.
|
| Life is good |
|
(12.11.2023 13:23:16)
děkuju
|
|
|
| Monika |
|
(12.11.2023 13:36:32)
No jo, těžká otázka, taky jsem nikdy nechtěla jedináčka, takže dilema chápu.Urcite bych bych jako hlavní motivací nebrala existující embryo, i když chápu,že je to argument pro.A jestli máte takový volný životní styl a zřejmě ani neřešíte nějak moc peníze (tj.pripadne asi lze zaplatit chůvu a/nebo práce v domácnosti), tak nych asi dala přednost tomu,aby dítě mělo sourozence...
|
|
| Len | 
|
(12.11.2023 13:47:25)
Ja bych IVF nedala. PRirozene jo, v rodine mame "starych" matek pred generacemi hodne, i po padesatce. Osobne teda uz bych nechtela, deti jsem mela pred tricitkou, mezi detma spoustu potratu, tu neustalou starost nedavam. Fyzicky se citim ok, psychicky moc ne, im mene lidi je na me zavislych, tim lepe. Ale to je muj pripad.
Kvuli diteti bych si dalsi neporizovala. Byt jedinackem neni nic spatneho. Ja jsem teda moc rada, ze jedinacek nejsem, mit bratra je moc fajn, ale vlastne jsem z rodiny, kde vetsina lidi jsou jedinacci, takze mi to neni cizi a davat diteti sourozence nevidim jako extra dulezite.
Ted jsem cetla, ze se vcera narodilo seste dite zene Gordona Ramseyho, je ji 49. Ja vlastne kolem sebe mam strasne moc "starych" matek, ja byla nejmladsi matka ve tridach obou mych deti, takze vek me nezarazi. JEn to porizovat si dite pro dite.
|
|
| mabela |
|
(12.11.2023 14:02:54)
Ma kolegyne ma nejlepsi kamarádku, tabted porodila zdravého syna ve 49 letech. První taky ve 45 letech. Vse proběhlo ok, ona je bývala baletka, hodne ciperna. Já bych to nezvladla ani fyzicky ani psychicky, takze já bych do toho nesla. Ale pokud se ty na to citis, tak bych to zkusila.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:34:43)
tak to je super, s tou bych si ráda popovídala
|
|
|
| Brambram,Gábi12/04,Marek10/06 | 
|
(12.11.2023 14:03:19)
Já nabídnu trochu jiný pohled, manžel je jedináček, narodil se když bylo jeho rodičům 35 a 40 let. Výchovu i pubertu jakžtakž zvládli i když třeba na maturitním plese byly nejstaršími. Brali jsme se když muži bylo 27, děti jsme měli poměrně brzy, stihla jsem je do třicítky. Nicméně právě proto, že manželovi rodiče byly staršími ročníky, poměrně záhy jsem místo dvou dětí měla čtyři. Není s kým se o péči podělit, oba jsou zdravotně velmi špatní, tchýně zemřela letos v 85 letech, tchánovi bude příšti rok 90. Moje děti znají dovolené jen velmi sporadicky, posledních pět let jsme ve stavu, kdy vždy musí být doma alespoň jeden dospělý, takže žádné společné večeře, výlety, nic. Je to komoplikované jak jejich zdravotním stavem, tak povahou, nesnesou kohokoliv cizího doma, takže externí péče docházející nepřipadá v úvahu, nepřipadaly v úvahu ani domovy důchodců vzhledem k jejich zdravotním obtížím by nemohli být v jednom a museli by se rozdělit. Už máme jen tchána, uvidíme jak dlouho (nestrkám ho do hrobu, to ne), nicméně dcera letos maturuje, bude studovat mimo rodné město, syn je příští rok plnoletý. A moc si těch rodinných zážitků fakt neužili. Dětem říkám, mějte děti brzo, ať na ně máte sílu, můžu vám s nimi pomoci. A v žádném případě, nikdy, nechci abyste se v případě že já nebudu moci, staraly o mě, odcházím do komunitní péče, tohle pro vás opravdu nechci, užijte si svoje děti, ne rodiče.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 14:08:28)
Tak,Brabram, věk 35 a 40 let, to jsou dnes spíš mladí rodiče. Tam by dnes těžko někdo řekl, že měli děti v vysokém věku.
A starost o rodiče, tam nikdy nevíme, ja to dopadne.a jak to bude.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 15:59:35)
35 a 40 let nejsou ani dnes zadni mladi rodice.
Naopak je to hranicni vek pro rodicovstvi,alespon pro nas zbytek normalnich a realne uvazujicich lidi.
Mit v 54 letech 15lete ditko fakt nevidim jako zadnou vyhru,ale naopak velky, vicegeneracni rozdil.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:43:13)
Fen,
já jsem nikdy neměla nejmenší problém. A ani děti ho necítily.Dcera už vůbec ne.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 17:12:36)
Do hlavy nikdo nikomu nevidi a net a papir jak znamo,snesou vsechno.Ve vasi situaci vam ani nezbyva nic jineho,nez se s tim popasovat,co uz.
A je ti uplne fuk,ze si dceru uzijes o tech 10 let mene? O vnoucatech ani nemluve.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 17:13:51)
A s čím se máme popasovat?
Proč bych si měla dceru užít ca o deset let míň?
Máme v rodině dlouhověkost, už teď 90-100 let.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 17:16:13)
|
| Federika |
|
(12.11.2023 17:19:49)
Nevím, čemu se směješ. Jedna babička zemřela čilá, v 93., další příbuzní většina po devadesátce, dvě tety ještě žijou, je jim přes 95.
|
| Čumča. | 
|
(12.11.2023 18:13:35)
"Jedna babička zemřela čilá, v 93., další příbuzní většina po devadesátce, dvě tety ještě žijou, je jim přes 95."
to je krásný, Fed, jestli to fakt máte v ženské linii takto dlouhověké, určitě to tvůj život nějak ovlivní, raději se s úsměvem dívat do budoucnosti a očekávat stovku, než si myslet "už to mám za pár".
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 17:22:19)
Fren, tak stejně nikdy nevíš, kolika let se dožiješ...já měla syna až ve 34 a takhle jsem vůbec neuvažovala. Ani z hlediska vnoučat - co když syn ani nebude chtít rodinu? Neupínám se na to, že jednou budu mít vnoučátka...Takhle jsem nikdy neuvažovala, prostě jsme se rozhodovali k takovým důležitým věcem podle toho, jestli jsme cítili, že je na ně ten pravý čas, nějak to vyplynulo samo - společné bydlení, svatba, stěhování, dítě...nic z toho jsme přímo neplánovali podle toho, kolik nám je let. Prostě to postupně nějak přicházelo a vyplývalo samo. Jako jo, jediné, co mě mrzí je, že se můj táta už mého syna nedožil, jenže prostě mrtvice no...
|
| Fern |
|
(12.11.2023 17:40:30)
"Fren, tak stejně nikdy nevíš, kolika let se dožiješ"
- no prave,ale to jsi mela napsat spis Federice,me je tohle jasny; nikdo nevime,jak mame tu svicku dlouhou a nelze sazet jen na dlouhovekost predku
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 17:55:16)
Fren, jo, to nevíme nikdo, ale to pro mě není důvod mít dítě třeba v 18...dělám věci tehdy, když cítím, že je na ně ten správný čas. Ne podle kalendáře.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(12.11.2023 18:02:49)
V 18 to není nutný, ale 48 je trochu extrém.
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 18:08:08)
Inko, tak to naprosto souhlasím, však už jsem tu dávno psala, že v takhle pozdním věku bych do toho nešla. Já měla syn ve 34 (vlastně necelých, 2 měsíce před narozeninami) a přišlo nám to tak akorát. Manžel je o 4 roky starší.
|
|
|
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:04:12)
Nemůžeš sázet vůbec na nic, zítra ti na hlavě může přistát cihla a konec.
Proč bych ale měl vycházet z toho,že v 70 tady už nebudu a "neužiju si vnoučat", když se to vlastně u mých předků neděje? A očekávané dožití je vůbec mnohem vyšší než dřív?
Nakonec, tohle téma bych u zakladatelky vůbec neřešila. Pokud to chtějí, mají na to sílu,chuť,prostředky,proč ne.
|
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:37:07)
jo to je taky zajímavá myšlenka... co vnoučata? a co když ani žádná nebudou, co když bude dcera mít partnerku nebo nebude chtít své dítě vůbec... moje máma už vůbec v nějaké vnouče ode mě nedoufala a najednou bum, v 75 je babičkou a ještě si malou nesmírně užívá a myslím, že jí to o pár let i prodlouží život, protože je to pro ni obrovská motivace
|
|
|
|
|
|
| Dana | 
|
(12.11.2023 16:27:55)
35 a 40 je stará matka. Chlap by ještě mohl být považován za mladého rodiče. Žena je považována za mladou matku maximálně do 30.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:41:31)
Ale ne, to se dneska už hoodně posunulo.Do 30 žádná s dětma nepospíchá, to teprve začínají.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2023 16:52:38)
V mém okolí se teď hodně rodí, kamarádky snachy a syna, děti kamarádek a naprostá většina pod 30. Teď zrovna je na otcovské kolega 25, jeho žena je mladší. Myslím, že ten trend rodit pozdě zase ustupuje. Dcera kamarádky má už 3 děti, je.jí 31.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:55:07)
V mém okolí běhají třicetiletý holky po světě a nevážou se Nechtějí, ještě.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 17:15:24)
A naivne si myslej,ze pak vsechno bude na povel.
Cestovat se da po cely zivot temer,ale na rodicovstvi je nejvhodnejsi vek do 30 let.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 17:17:58)
Já to na povel měla. Jen to první těhotenství, ve 29, bylo neplánované nečekané, na mě prostě brzy.
Daší děti jsem si užila víc a víc jsem si to užívala.Dceru nejvíc. A pořád užívám.
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2023 17:33:19)
hlavně ta logika, že si dítě míň užiju ve starším věku, než kdybych ho neměla vůbec
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 19:00:17)
"Na povel" jsem měla obě děti, 2x těhotná hned první měsíc, poprvé mě to stejně zaskočilo, i když jsme to plánovali, že to jde tak rychle
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2023 17:58:38)
To je taky specifikum Rodiny, že třicetiletý lidi lítaj po světě. V mém okolí normalně choděj do práce.
|
| Vítr z hor | 
|
(12.11.2023 19:13:52)
Nevim, jestli specifikum rodiny, ale mozna spis regionu ci vzdelani. Lidi kolem me s VS bud dolitavaji, nebo se zacinaji usazovat. SS a min uz maji klidne 3 deti a druhou praci, z niz v byte s hypo ci najmem setri na dum.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 20:20:15)
Můj syn právě odletěl mimo Evropu, cestují někam na vlastní pěst, každý měsíc, mezi tím normálně chodí do prace.
|
|
|
|
|
|
| Dana |
|
(13.11.2023 13:22:22)
Že se věk rodičovství u matek posunul na třicet a víc let je fakt. Ale pak již nemůže být řeč, že to jsou mladé matky. Jsou to staré matky.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 13:23:42)
Dano,
vzhledem k tomu, že do 30 let jich chce rodit už málo, tak ty kolem 330 prostě mladé budou. Protože ty "staré" budou ty přes 40
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 14:09:21)
Ne, pak budou všechny staré, nestaou se mladými, protože jivch je většina.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 14:11:03)
Ne mladými,ale mladými matkami ano.
Protože to je relativní pojem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 14:14:03)
No, nevím nevím. Moje kamarádka byla v 36 mladá babička, to jo.
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(13.11.2023 22:35:55)
biologicky se nic neposunulo
|
|
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 16:43:35)
Kolik je teď průměrný věk prvorodiček? Býval kolem 31 let. Takže 34-40 není možná mladá, ale naprosto průměrná matka.
Rodila jsem loni na prahu čtyřicítky, dítě se narodila téměř na moje čtyřicáté narozeniny.
U všech lékařů jsem slyšela "jste ještě mladá, žádné testy navíc dělat nebudeme, to je zbytečné" takže tak, jsem mladá a basta.
DO čtyřiceti to vidím jako běžný věk rodiček i dle toho, co jsem viděla kolem sebe v porodnici. Ve dvaceti jsem se až styděla, byla jsem výrazně mladší než ostatní maminky, ve třiceti byly mladší jen dvě náctileté cikánky. Kolem čtyřicítky jsem zapadala do průměru ostatních rodiček.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:50:42)
Ani já jsem neměla víc vyšetření před 40 než u předchozích těhotenství. A doktor se se mnou loučil, kdy přijde zas
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 16:53:20)
Se mnou také a nedávno gynekoložka také žertovala, že určit ještě jeden kousek dám. Vlastně i ona má dítě po čtyřicítce.
A přišel mi reklamní email od Astratexu, prý je potřeba obnovit šatník a na prvním místě mi nabízel poporodní kalhotky. Asi znamení.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 16:57:12)
Neznámá,já už rozhodně po miminech netoužím
Ale nikdy mě třeba nenapadlo,že bych měla bejt stará na svou dceru. Zato mladá na mého nestaršího syna, takovej pocit jsem měla vždycky, Taky to byl tenkrát šok, já se na to fakt ještě vůbec necítila.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(12.11.2023 17:15:29)
Já měla děti ve 26 a 28, připadalo mi to přiměřené. Ve své době jsem ovšem byla starší matka, kolem mě rodily holky kolem 20. I jsem to měla ve zdravotní dokumentaci "stará primipara", což tehdy byly všechny prvorodičky starší 25 let. Dnes bych řekla, že je běžné mít první dítě ve věku 30-35 let, ve vyšším věku už bych to považovala za poněkud riskantní. A to říkám, i když mě měla maminka ve 36 letech, narodila jsem se císařským řezem, což tehdy bylo dost ojedinělé a bylo to jednoznačně připisováno vysokému věku rodičky.
Po 40 bych já osobně už asi neotěhotněla, ve 44 jsem měla přechod a už několik let předtím náznaky, že to brzy přijde.
|
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2023 17:30:25)
"Ve srovnání s rokem 2011 se nejvíce zvýšil průměrný věk prvorodiček, a to o 1,0 roku na 28,8 let v roce 2021. Věk druhorodiček vzrostl o 0,5 roku na 31,4 let, zatímco průměrný věk matek při narození dítěte třetího a vyššího pořadí kolísal na úrovni 33,2–33,4 let."
Já měla první dítě hned po dokončení VŠ, prodloužené o rok zahraniční stáže. Bylo mi 26 při porodu a dost jsme třeli bídu s nouzí, neměli jsme s mužem našetříno (jen trochu z brigád při škole), střídali jsme bydlení, muž rozjížděl vlastní podnikání, pomoc od rodiny nebyla. Vůbec na to období se dvěma batolaty nevzpomínám ráda, připadala jsem si naprosto zoufale, dovolená max. ve spacáku pár dní na zemi u kamarádů...
Ale nějak jsme to překonali, sehnali si hypotéku a bydlení, vybudovali kontakty společenské a pracovní... Takže 3. dítě těsně před 40 byla naprostá pohoda, máme peníze, máme kde bydlet, pracovní nabídky se hrnou, to já si diktuju podmínky k home-office a ne zaměstnavatel.
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 17:46:27)
Takže průměrné prvorodičce je dnes skoro 29, takže 34+ je běžné a není co řešit.
Já to měl podobně, první dítě ve 23 letech, dodnes říkam, že mělo přijít o pár let později, cítila jsem se strašně, kamarádky pařily a já měnila plíny. Navíc i finančně to byla krize, k bydlení jsme měli obří ruinu, manžel rozjížděl podnikání, odjel ráno a vrátil se pozdě večer, peněz málo a to málo šlo do bydlení. Děsný.
Mladší děti si neskutečně užívám, naprosto jiná konstelace. Nemusíme řešit jestli koupíme střechu nebo auto, nemám výčitky, když se rozšoupnu a nakoupím jim nové oblečení nebo drahou hračku nebo jedeme na dovolenou.... Manžel je doma, pracuje jen to nejnutnější, užívá si prcků, když je krutá noc, nechá mě ráno dospat.....
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 18:00:49)
neznámá, jo, 34+ je běžné, v pohodě... ale dovolím si připomenout, že zakladatelce je 47 (a ještě není těhotná).
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:41:12)
máme to stejně, vypracovali jsme se k nějakému životnímu standartu, užíváme si to, může s námi muž být na rodičáku a užívat si čas s námi, když je jeden unavený nebo má slabší chvilku, tak druhý ho nechá odpočinout, vycházíme si vstříc... samozřejmě tohle by s druhým dítětem bylo už taky mnohem náročnější skloubit, moc dobře si uvědomujeme, že i s malým dítětem teď máme pořád relativně dost velkou pohodu
|
|
|
|
|
|
|
| Kaipa |
|
(12.11.2023 14:15:57)
Brambram, já jsem se narodila (10 let po sourozenci), když bylo našim 34 a 40 let, a nic z toho, co popisuješ, neznám. Naši byli (mamka je) velmi vitální, nijak nás "neomezovali", naopak dost pomohli. Ale zakladatelka přece jen píše o jiném věku.
|
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2023 14:20:08)
Brambram, soucítím, jsem z rodiny, kde se s rozmnožováním nikdo moc nenamáhal, takže máme přesilu starých lidí a do toho já mám děti 3, 1 z nich batole. A jsou to teda nervy, u těch starých člověk nikdy neví, co vyvedou. Odmítají si nechat pomoc, pak musíme volat sanitku i když se to dalo řešit včas, řešíme jejich platby a opravy, a bude hůř...
Ale prostě mi přijde zvrácené říkat si "nebudu mít dítě, abych se mohla postarat o ty staré, nějak mi to přijde proti přírodě.
|
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 14:28:34)
35 a 40 jsou mladí rodiče.
Já teda naopak dětem říkám, ať užívají života, že na děti času dost.
Zakladatelko, já jsem střelec, já bych do toho šla. Hodně bych litovala, kdybych to nezkusila.
Rozhodnout to musíš sama, to je jasné. Za mě, máš mladého manžela a pokud máte možnost, žít tak jak jsi popisovala, tak bych neváhala. Žijeme ve stejném režimu a je to pohoda, také si neumím představit přiletět odpoledne z práce a řešit ukoly, to bych skončila u prvního dítěte ve dvaceti letech.
Kolem sebe mám rodičky po čtyřicítce celkem běžně, problémy neměla žádná.
MOJe prababička měla poslední dceru na prahu padesátky, maje mamka je stejně stará jako moje prateta.
Jen k té pubertě, syn má náročnou pubertu, ale na druhou stranu, dělám si to sama, kdybych ho nechala vegetit, tak o něm ani nevím a všichni jsouu spokojení.
|
|
| Fern |
|
(12.11.2023 15:54:54)
|
|
| Alena |
|
(12.11.2023 18:48:48)
Brambram a co z toho vyplyva? Ze kdyby manzel mel sourozence(i pres "pozdni" -dnes bezny- vek rodicu) se kterym by se o peci stridal, mely by vase deti lepsi detstvi?
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2023 15:06:07)
Neuvažovala bych o tom ani vteřinu.
Ještě z cizího vajíčka, to už vůbec ne.
|
|
| ..mira.. |
|
(12.11.2023 15:36:43)
Přidám svůj příběh. Máš pravdu, že postižené dítě může mít i mladá maminka. Já porodila postižené dítě mezi dvacítkou a třicítkou, tedy prakticky ve věku dárkyň vajíček, postižení zjištěno v batolecím věku dítěte. To, co jsem musela zažít, zvládnout a s čím jsem musela splynout mezi 30-40 lety svého věku, nevěřím, že bych dokázala mezi 50 a 60. Ostatně +- v téhle dekádě byly v té době babičky mého dítěte, jedna dokonce v předčasném důchodu, a dítě hlídat nechtěli, jedna ani minutu, druhá tak hodinku na mého lékaře zvládla, ale víc nechtěla - dle jejich slov, obou dvou: v mém věku už na takové dítě nemám fyzicky. Chápu, že to mohlo znamenat: říkám nemohu, ale reálně vlastně spíš nechci. Nicméně prostě takhle to bylo. Dávám to jen do úvahy. Nikdo neví, co bude a co ho čeká, a nemusí to být jen snadné a krásné, nekdy to může být i náročnější, než jen běžné mateřství. Rozhodnout se musíš sama.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:42:59)
ano chápu co říkáš, uvažujeme hodně i nad tím, na druhou stranu to by děti neměl nikdo kdyby všichni uvažovali dopředu jak by to zvládli kdyby..... když se něco takového stane, tak to zvládneš protože musíš, v té chvíli už nemáš na vybranou a to je samozřejmě riziko, které existuje
|
|
|
| nebeska |
|
(12.11.2023 16:16:22)
Jsem uplne stejne stara, 3 roky po prechodu. Mam 1 dite, zcela z vlastni vule jedinacka,nikdy sourozence nevyzadoval. To, ze bude sam, byla take jedina vec, ktera me trapila. Ale mnoho aourozencu se v doapelosti stejne navzajem "nema". Miminko ve svem veku si vubec neumim predstavit. I tak jsem stara uzkostna matka. Takze ne, nesla bych do toho. Myslela jsem, ze jsi otehotnela spontanne, to nych asi zvazovala.
|
|
| Dana |
|
(12.11.2023 16:20:00)
Já bych do toho nešla. Těhotenství je pro organizmus docela záhul a v tak vysokém věku tuplem. Dá ti to zabrat, možná se i objeví nějaké choroby či předčasné zestárnutí. K tomu o dost mladší manžel a ještě darovaná vajíčka. Toho bych se také bála, protože kdo asi tak ta vajíčka daruje. Většinou nějaké sociální případy či jiné zoufalky. Celou diskuzi jsem nečetla, možná se to tady již probíralo.
|
| Alena |
|
(12.11.2023 17:57:06)
"Toho bych se také bála, protože kdo asi tak ta vajíčka daruje. Většinou nějaké sociální případy či jiné zoufalky. " Tak urcite. :)
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:44:45)
kdo vajíčka daruje? osobně je neznám, ale úplné asociály tam asi moc neberou, ty holky musí projít x různými testy, vyšetřeními, psychologickým rozborem... často mají VŠ, třeba ta naše dárkyně má vyšší vzdělání než já
|
|
|
| Vranice | 
|
(12.11.2023 16:48:20)
Těšila bych se ze zdravé šikovné holčičky a nepokoušela bych osud. A nikdy bych svoje rozhodnutí nezpochybňovala a nelitovala.
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 17:05:54)
Vranice - stručné a výstižné - mám to úplně stejně.
|
|
|
| Buřt |
|
(12.11.2023 16:55:52)
Myslím, že byste to mohlo zvladnout, je dobré, že manžel je mladší. Dnes se to hodně posunulo, věřím, že fyzicky to starší rodiče dávají, ale co osobně vnímám jako velkou nevýhody, je ta ztráta prarodičů. Máte li dítě ve 40 a vás měla máma taky ve 40, tak babička je při narození vnoučetem už opravdu dost stará. Já jsem opačný extrém, když jsem se narodila, bylo babi 40 a zažila jsem všechny čtyři prababičky Považuji to za velké štěstí!
|
|
| Pole levandulové | 
|
(12.11.2023 17:35:33)
Dokud to nezkusíš, stejně to nezjištíš. Za sebe jen můžu napsat vlastní zkušenost v tom, že první těhotenství jsem měla stejně ideální jako ty, dítě taky bezproblémové, spací, odložitelné k manželovi i babičkám atd. S druhým bylo všecho jinak, těhotenství příšerné, dítě vyžadující zcela mou pozornost, naprosto neodložitelné...Věku to nepřisuzuji, děti jsem měla ve 33, resp. 37 letech, ale ten rozdíl v těhotenstvích i dětech je velký. A to nemluvím o pubertě, tu u prvního dítěte jsem ani nezaznamenala, zato u druhého dost citelně. Jsou ve všem jako noc a den, přestože mají stejné rodiče i přístup k výchově. No a taky to může být úplně jinak, třeba se ti povede i druhé dítě naprosto v pohodě.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:47:11)
ano uvědomujeme si, že druhé dítě může být naprosto odlišné a že s tím prvním máme ooooobrovské štěstí a že příště to může být jinak
na druhou stranu znám případy ve svém blízkém okolí kdy i mladí rodiče velmi slušní skvělí dětem se vždy věnující měli velmi vážné a velké problémy s dcerami mezi 15.-18. rokem, takže tohle člověk taky nikdy neví
|
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(12.11.2023 17:56:05)
Já se přidávám k názoru ne. Myslím že miminko a menší dítě se dá zvládnout, ono ani nic jiného nezbyde ale sil to může stát mnoho.
Mě se ale takhle pozdní rodičovství příčí z toho důvodu, že v 60 letech budeš mít doma dvanáctileté dítě a v 70 letech studenta na VŠ. O tom že bys ve zdraví užila vnoučata se ani nebavíme, ale na mladého člověka budeš věšet břímě péče o rodiče v době kdy bude chtít zakládat svoji rodinu a to je špatně. Máme důchodce dva a ve věku který tady všichni říkají že žádný a je to starší paní (70 a 78) a vyžadují péči už oba. Oba už je máme x let přestěhované do těsné blízkosti.Ten starší už hodně potřebuje, třeba k lékaři sám již nejde , má špatné nohy, nenakoupi si bez našeho odvozu, peru, pomáhám větší úklid atd.
Není fér myslet na své dítě do cca patnácti a pak už mě nepotřebuje.
Mám kolegyni, je jí stává 30 má batole a miminko s nedávno pohřbili tatínka protože ji měli rodiče pozdě. To není životní etapa kterou by měla řešit. Ano stát se může kdykoliv cokoliv ale dítětem před padesátkou tomu jde člověk úplně naproti.
A do statistik souhlas s Fren , matka v 35 až 40 je stará
|
| Monika |
|
(12.11.2023 18:21:42)
No,Janinko,pokud bychom to řešili touto logikou,že staří rodiče odsuzují své děti k péči o ně, tak by to zrovna v případě zakladatelky byl spíš argument pro 2.dite - aby na tu péči nebylo jen jedno samo
|
| Alena |
|
(12.11.2023 18:24:17)
"tak by to zrovna v případě zakladatelky byl spíš argument pro 2.dite - aby na tu péči nebylo jen jedno samo " presne tak.
|
| Fern |
|
(12.11.2023 20:48:00)
Spis v pripade zakladatelky: proc delat jen jedno nestastne dite,kdyz mohou byt nestastne hned 2 a v nizkem veku resit sve prestarle rodice!
A vubec je tu otazka do kolika let zeny takove zakroky lekari vubec provadeji? Nebo se kasle na jakousi etiku?
|
| K_at |
|
(12.11.2023 20:54:23)
Fren, ale houby. Třeba mojí tchýni je 80. Je velmi fit a v kondici. Rodiče mají blíž k 80, než k 70. A jsou úplně soběstační. Není nikde psáno, že za 20 let budou děti pečovat o 2 úplně nemožné rodiče.
Průser klidně může nastat u mladých rodičů.
|
|
| Čumča. |
|
(12.11.2023 20:57:59)
Fern, proč myslíš, že to zakladatelce musí dopadnout tak jako tobě?
A pojednání na téma etika ve tvém podání by patřila spíš do Šoumenek, ne?
|
|
| Federika |
|
(12.11.2023 22:09:54)
Fren,
já vůbec nechápu,proč by ty děti měly bejt nešťastný?
V dnešní době, kdy každý druhý manželství rozvedený, rodiče často nejsou schopni se dohodnout, děti často nevědí jestli jsou holka, kluk nebo něco jinýho, jestli se spíš řezat nebo polykat prášky-dnes budeš řešit to, jestli se fungujícím rodičům 30 nebo 50?
Řekla bych, že tohle je úplně jedno.
|
|
| Žžena |
|
(12.11.2023 22:47:37)
Inu, taky by se dalo říct, že je lepší, když je těch dětí víc, mohou pak sdílet radosti a strasti a pomáhat si s těmi "přestárlými rodiči".
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:49:23)
zatím děláme vše proto, aby dcerka byla šťastná teď i v budoucnu, aby byla zajištěná a aby o nás bylo postaráno i bez její nutné účasti
na druhou otázku jsem odpověděla v souhrnném příspěvku ale pro tebe tedy ještě jednou - IVF ze zákona do 49 let
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.11.2023 18:21:04)
myslím, že odpověď na svou otázku dávno znáš, někde uvnitř
kdybych měla partnera, který by po dítěti toužil jako já, tak do toho jdu i v 45 - děti se mají rodit chtěné, vítané, dopředu milované "Dobrý zdravotní stav" vajíčka je kladný bod navíc, mladší otec taky
neber to ale tak, jestli dítěti pořídit sourozence, ale tak, jestli ty sama toužíš mít druhé dítě
jinak jsem jedináček a je to sakra naprd
moje blízká příbuzná rodila v 45,5 letech, bylo to docela dramatické (kvůli vyššímu KT, který se během těhotenství objevil), nicméně dítě miluje a je smyslem jejího života
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:52:09)
"kdybych měla partnera, který by po dítěti toužil jako já, tak do toho jdu i v 45 - děti se mají rodit chtěné, vítané, dopředu milované "Dobrý zdravotní stav" vajíčka je kladný bod navíc, mladší otec taky
neber to ale tak, jestli dítěti pořídit sourozence, ale tak, jestli ty sama toužíš mít druhé dítě"
děkuju za názor Čumčo, ano souhlasím s tebou a jak tu někdo psal, děti se rodí i horším rodičům než starým naše dcera je velmi chtěné velmi milované dítě, velmi se jí věnujeme a velmi si vše uvědomujeme, jaká jsou rizika atd
a sourozenec - není to ten hlavní argument PRO
|
|
|
| Alena |
|
(12.11.2023 18:23:26)
Argumentum, ze ti bude tolik a tolik, az bude dite na VS nebo ze ho nebudes moct ucit lyzovat, moc nerozumim, protoze uz prece jedno batole mas, takze by to nebyla velka zmena. Pro me by byla predstava jedinackovstvi u potomka hodne tezka, sourozence povazuju za velkou hodnotu (i kdyz se nejaka blizkost podarit nemusi), nasi kluci maji krasny vztah. Mam za to, ze každý rodic je nejakym zpusobem prasteny a je velka vyhoda nebyt na to sam, nemit plnou rodicovskou pozornost, moci si pomoct.
Embryo uz existuje, darkyne vajicka je mlada, z tohoto pohledu tedy nehrozi nejake zvysene riziko genetickych vad, ne? Takze bych zvazovala, jestli to ja vydrzim. 47 neni nejvhodnejsi vek na dite, ale nebyla bys nejstarsi matkou v republice.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:54:38)
Aleno,
"Argumentum, ze ti bude tolik a tolik, az bude dite na VS nebo ze ho nebudes moct ucit lyzovat, moc nerozumim, protoze uz prece jedno batole mas, takze by to nebyla velka zmena." PŘESNĚ TO SI TAKY ŘÍKÁM I KDYŽ ANO VĚŘÍM SLOGANU JEDNO DÍTĚ ŽÁDNÉ DÍTĚ A TROCHU MĚ DĚSÍ
" Pro me by byla predstava jedinackovstvi u potomka hodne tezka, sourozence povazuju za velkou hodnotu (i kdyz se nejaka blizkost podarit nemusi), nasi kluci maji krasny vztah. Mam za to, ze každý rodic je nejakym zpusobem prasteny a je velka vyhoda nebyt na to sam, nemit plnou rodicovskou pozornost, moci si pomoct." ANO SOUHLAS
"Embryo uz existuje, darkyne vajicka je mlada, z tohoto pohledu tedy nehrozi nejake zvysene riziko genetickych vad, ne?" ANO JE TO JAK PÍŠEŠ
" Takze bych zvazovala, jestli to ja vydrzim. 47 neni nejvhodnejsi vek na dite, ale nebyla bys nejstarsi matkou v republice." ANO PRÁVĚ TOTO ZVAŽUJEME NEJVÍC, SAMOZŘEJMĚ SE BOJÍM ABY DRUHÉ TĚHOTENSTVÍ BYLO OK, ABY MĚ TO ZDRAVOTNĚ NESEJMULO, ABYCH POŘÁD MOHLA FUNGOVAT PRO MOU DCERKU
|
|
|
| mamoch |
|
(12.11.2023 18:23:55)
Ne, v 48 bych mimino nechtěla a osud nepokoušela. Pokud bych to promítla na sebe, jakože bych ve 48 mimino měla, tak nyní by mu bylo 18, což je mé vnučce. Děti mají mít mladé rodiče , ať jsou módní trendy v rození jakékoli:)
|
|
| K_at |
|
(12.11.2023 18:51:40)
Předně gratuluji k tomu, že se to takhle povedlo.
Hele, tohle je strašně těžký. Ten věk je už fakt vyšší. Já mám tu hranici pocitově do 45 let.
Nikdo ti neřekne, co a jak bude. To víš. Já bych byla asi už srab. Bála bych se, že to štěstí pokouším moc. Nicméně jestli do toho půjdete, tak hodně štěstí!
|
|
| Hr.ouda | 
|
(12.11.2023 18:59:47)
nech to na přírodě
jestli se zárodek ujme nebo ne:)))
pokud myslíš na to, že tam je někde potenciální sourozenec, ale rozhoduješ se rozumově na základě rad jiných, pořád budeš mít pocit, že vám doma někdo chybí - tak tomu dej šanci a když to tentokrát nevyjde, tak alespoň budeš mít klid a nebudeš muset myslet na to potenciální miminko
osobně si myslím, že lepší je sourozence mít než nemít - a to právě když jsou starší rodiče - budou se na tom světě mít navzájem, jejich děti budou mít tetu/strýce , prostě bude jich víc.
|
|
| Vítr z hor |
|
(12.11.2023 19:48:10)
Mit dite je normalni. V 47 letech je to dost pozde, ale kolem me je hodne lidi se starsimi rodici. Jednomu takovemu nedavno umrela maminka ve 100 letech, takze mu bylo uz pres 50. Starsi rodice poskytuji zase jine benefity nez ti mladi. Libi se mi i argument, ze sourozenci jsou fajn a je hezke, kdyz pak deti maji strejdu atd. Ze jich je zkratka vic.
Jen bych mela problem s darovanym vajickem (jako bezdetna asi ne, ale ze deti mam, tak si to nedokazu predstavit - ta geneticka spriznenost je proste znat). To by pro me byl asi nejzasadnejsi duvod, proc do toho nejit.
|
|
| miriamp | 
|
(12.11.2023 20:01:22)
Napíšu svou zkušenost, jsem devítinásobná matka, velkou rodinu jsem plánovala, v osmém těhotenství 5 týdnů v nemocnici, vysoké riziko eklampsie, další dítě jsme již nechtěli, tedy deváté dítě bylo vééélmi neplánované, mateřství mezi 22 až 42 lety, děti zdravé, říkala jsem si, jaké máme štěstí, a pak šok, sedmé dítě život ohrožující onemocnění od 15 do 19 let, vrozené, dříve nerozpoznané, naštěstí v 19 letech vyřešeno a může normálně bez omezení žít, no a deváté dítě ve 14 letech životohrožující diagnóza, jiná, 9 hodin na sále, týden boje o život, rok po nemocnicích, nyní může normálně žít s omezeními typu, nevíme, kdy zas skončí na sále,a určitě to přijde, no a obě onemocnění vrozená, ne geneticky, nýbrž moje tělo je už špatně vystavělo, statistika nás dohnala, starší matky mají o moc vyšší počet nemocných nebo postižených dětí, doporučuji opravdu konzultaci s lékaři, nestačí jen zdravé geny
|
| lela, rosa, niki | 
|
(12.11.2023 20:11:56)
Jednou jsem videla dokument v nemecke televizi o starsich rodicich a detech. a vyplynuo z toho, ze to fakt neni takova sranda, kdyz maji treba sedasatnici pubertaky, ty rodice uz proste nemaji tolik energie a ty deti si spise rozumi se starsimi sourozenci. Ted je ti 47, ale zvaz to, ze budes starnout s tvym ditetem. Ja uz bych do toho rozhodne nesla, mam stejny vek.
Ja mam 47 mam 15-leteho a 18-letou. Za me pododa. Memu muzi je 63, tam uz je to horsi. Fakt nema energii na pubertaka....
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:15:26)
Můj manžel neměl energii na děti nikdy
Většinou jsem s nima dělala všechno já.
Teď se staršími nemusím, s tou 15 letou objíždím a dělám kdeco, nevím, jestli mám míň energie, nemůžu si to dovolit
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 1:57:56)
No přesně
"Můj manžel neměl energii na děti nikdy
Většinou jsem s nima dělala všechno já.
Teď se staršími nemusím, s tou 15 letou objíždím a dělám kdeco, nevím, jestli mám míň energie, nemůžu si to dovolit"
stejné jako u nás, můj muž se tedy dcerce věnuje hrozně moc, ale někdy mám taky pocit, že ač o 6 let starší, mám víc energie a síly než on a tělo mi funguje líp.... a ano, budu se ze všech sil snažit, aby dcerka nikdy netrpěla tím, že má staré rodiče co se týká aktivit sportů atd
|
|
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:22:38)
Zas na druhou stranu dost náctiletých je svým blízkým nápomocno, úbytek energie rodičů doplní svojí energií
Mně nepřijde úplně mimo ten přístup, že je potřeba zvládnout zodpovědně a při síle první roky, kdy je dítě nejvíce závislé na rodičích, a zakládá se jeho celkový vztah ke světu a životu, a pak už to nějak dopadne.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 20:23:18)
Puberťáci jsou v pohodě, ale do roka a půl jsem to nezvládala ani ve 30, včetně těhotenství.
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:24:52)
No asi tak. Nikdo ten začátek za tebe lépe neudělá. Technicky možná ano, ale citově ne.
|
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 20:27:35)
Do roka a půl jsou v pohodě. DO roka úplně, to jen spí. Ale od roka a půl do třech začíná peklo, neřízené střely.
Co pořád máte s těmi puberťáky, vždyť potřebují jen nakrmit, je jim lépe, pokud jim rodiče dají pokoj.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:29:15)
Peníze na kartu chtějí pořád
Mě taky už nepotřebujou, já se ale pořád vtírám
|
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:29:32)
I to jídlo si kolikrát zvládnou obstarat sami, stačí financovat.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:31:25)
U nás už je to naopak, jídlo spíš vaří oni.Teď dokonce starší brácha vyzvednul dceru z tréninku a cestou zajeli do Lídlu, nakoupili a vaří. Já doučila a odpočívám.
(A žeru velkou oříškovou čokoládu Lindt, to jsem se dneska po huse s knedlíkem chtěla držet, sakra....ú
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(12.11.2023 20:30:24)
moji nespali, potřebovali komunikovat, ale já už bych v tomto věku nezvládala noční vstávání k miminkům, ale možná je to tím, že jsem si to užila, kdybych to za sebou neměla, možná bych na to měla sílu, nebo jenom chuť, těžko říct
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:32:22)
Já jsem moc nevstávala, koupala jsem je netradičně až po půlnoci,kdy jsem si šla lehnout i já a až snad na první dny po narození spali až do rána.
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 20:41:56)
Já mám v tomto štěstí, chodí všechny chodily spát brzy, kolem půl sedmé a do půl sedmé také spaly. A spaly celou noc. Přes den také spaly hodně.
HOlky jsou náročnější, čím starší tím častěji vstávají, jako mimino spala dvouletá celou noc v kuse, teď se budí. Já jsem sova, tak mi noční vstávání tolik nevadí, horší je brzké ranní vstávání. Když začne vyžadovat mlíko po čtvrté hodině ráno, tak ho dělám poslepu. Naštěstí mám možnost dospat se ráno.
Roční tento týden také začala jednou za noc vstávat na mlíko a to spala 12 hodin v kuse.
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:46:33)
Tak u vnučky jsem mléko v noci řešila přípravou večer, lahev v rohu postýlky, jak kníkla podala jsem jí ji v polospánku. Časem už pak věděla, kde lahev je, a obsloužila se sama. Období od necelého roku do 2,5. Spala s těmito přestávkami tak od deseti do devíti-deseti. Takhle je to ok. Horší je, když pláčou a nic nepomáhá, nebo ráno vstane brzo a už potřebuje činnost, interakci, nejen lahev
|
| neznámá |
|
(12.11.2023 21:30:58)
Lahvičku do rohu postýlky udělám také, ale už je to zlozvyk, kdykoli se otočí už šátrá po lahvičce, dvouletá stává co tři hodiny. MAzec.
Když nedostane mlíko, stačí ji pár kapek, tak začne vřískat a vzbudí roční segru a budou vřískat obě.
Tak zatím na to jdu cestou nejmenšího odporu, udělám dvě lahvičky do postýlky a pak vstanu udělám další dvě.
Když jsem donucena vstávat ráno, jsem vyřízená, vypravím starší děti do školy a holky posadím před obrazovku, abych se mohla vysprchovat a vypít si silný čaj. PAk už jsem použitelná.
Ale to není věkem, jsem prostě sova stejně jsem to řešila i ve dvaceti, rána nedávám celý život.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(12.11.2023 21:37:22)
Na tom něco bude, kdybych nemusela vstávat denně v šest, asi bych taky neměla odpor jen u představy nočního vstávání,
kluci to na nás měli výborně vymyšlený, starší usínal pozdě a mladší brzo, takže aby spali oba, to bylo tak mezi půlnoci a 5 ráno, a když potom přišel nejmladší s ústavní deprivací, usínal před večerníčkem, narozdíl od kluků, takže jsme spát nemohli, vstával kolem čtvrté, a mezi tím mlátil hlavou do postele a řval, nevím, jak jsme to zvládli, jenom vím, že jsem občas brečela únavou, teď bych to nedala ani týden
|
|
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 21:02:07)
Neznámá, syn se budil v noci na mlíko taky nejmíň do dvou let. Dělala jsem ho taky skoro poslepu. Na nočním stolku jsem měla termosku s horkou vodou, lahev se studenou a lahvičku s dudlíkem, ve které bylo nasypané odměřené mléko. Když se v noci vzbudil, tak jsem sáhla na stolek zalila mlíko vodou, protřepala a podala do postýlky, která byla přiražená vedle naší, se sundanou postranicí
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(12.11.2023 20:33:00)
Jo pozor, dítě do roka jen spí?!? To bych řekla není až tak časté
|
| Federika |
|
(12.11.2023 20:39:05)
Kluci nespali. Jen v noci. a pak na terase v kočáře, i v zimě, odpoledne. A pak jsme trajdali do noci ,pronásledování pohledy některých:" To mimino už má přece dávno spát!!"
Zato dcera spala pořád. Převlíkala jsem si ji jako panenku,fotila jsem si ji, nikdy se ani nezašpinila,nebrečela, prostě jen jedla a spala, občas jsem do ní píchala prstem:" No tak, probuď se dělej něco..."
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2023 20:58:04)
Babi, to jsem slýchala taky, že v prvním roce děti spoustu času prospí...no, to moje už od šestinedělí spalo přes den max 3x půl hodiny a v noci možná 6 hodin, občas i v kuse. Do roka spal přes den jen v jedoucím kočáře, v odstaveném kočáru, nebo doma v postýlce prostě ne. Když někdy po roce začal spát přes den 2-3 hodiny odpoledne (zásadně ale jen v kočárku venku, ale už se nemuselo jezdit), tak jsem se chodila koukat, jestli dýchá. No a někdy po 2.roce přestal spát přes den úplně. Večer usínal kolem osmé až deváté, ráno byl nejpozději v 6 vzhůru...pak měl i docela dlouhé období, kdy vstával před pátou. Ještě že mám taky celkem malou potřebu spánku, jinak bych to asi nedala... Manžel vstával do práce před pátou, tou dobou ještě pracoval na plný úvazek a byl celý den za volantem, takže toho jsem se snažila nechat vyspat, aby se někde nezabil...
|
| Stará husa |
|
(12.11.2023 22:24:00)
Moje dcera začala spát celou noc až ve dvou letech, kdy jsme ji přestěhovali z dětské postýlky na velkou valendu. Předtím se furt budila a brečela, pak jsme zjistili, že v dětské postýlce měla asi málo místa nebo pocit, že ji ty šprušle omezují. Přes den ale od dvou let už nespala vůbec. Syn se do dvou let budil po jedné hodině v noci na mlíko a pak už moc nespal, různé kňoural, pobrekaval a o půl čtvrté razantně vstal, chtěl snídani, obléct se a hrát si se mnou. Dcera chodila spát ccca v 10, pak to vstávání v noci k synovi, kdy jsem už neusnula od té jedné a o půl čtvrté aktivita, to bylo pro mě, jako by mě někdo mlátil pánvi po hlavě. Pamatuju si, jak jsme si hráli v kuchyni, abYchom nikoho nerušili, všude temná tichá noc a konečně ve 4.15 se z rádia ozvalo :" Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ní krok!"" konečně dospělý lidský hlas! Pak byla ranní rozcvička, kterou jsem absolvovala a to mi asi zachránilo duševní zdraví v té době. Celé dny jsem pak chodila jak automat, v hlavě vatu, naprosto zpomalená a vyčerpaná a když si jednou týdně rodiče dětí vzali na dvě hodiny na procházku, okamžitě jsem padla na pohovku a spala. Spaní se vylepšilo, až bylo synovi tak 4-5 let, ale do osmi let k nám neustále lezl do postele, mrskal sebou, kopal nás do ledvin, mlátil rukama do hlavy, když jsme ho přestěhovali zpátky, za chvilku přišel znovu, BM si pak šel lehnout do jeho postele, protože musel být vyslány do práce a já jsem zůstala trpět s malým drakem. Jakž takž jsem se vyspala až když bylo synovi těch 8 a dceři 10 let. Cítila jsem se vymačkaná jak citrón a na pokraji nervového zhroucení.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(12.11.2023 23:03:21)
Huso, spánková deprivace je strašná. Strašná.
Podobně jak píšeš, pro mě to bylo zásadní negativum rodičovství. Jinak jsem byla s dětmi moc ráda a bavilo mě všechno s nimi a kolem nich.
Ale jakožto introvert s vysokou potřebou spánku jsem několik let opravdu trpěla stresem z nevyspání, mělo to nepříjemné fyzické i psychické následky a je to jeden z důvodů, proč bych se už nikdy o žádné malé děti dlouhodobě starat nechtěla.
|
| Velšice | 
|
(12.11.2023 23:05:02)
Spánková deprivace je na tom mateřství to nejhorší.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(13.11.2023 7:02:04)
Já jsem dlouhodobě spala tak 5-6 hodin, i když už byly děti ve škole, ráno do práce, odpoledne s dětma na kroužky, pobyt venku, vařit večeři a když usnuly, tak jsem potřebovala i čas pro sebe. Jela jsem na 5 kafí denně a divila jsem se, že v tomhle režimu tloustnu.
Ted je mi 55 a když se mi něco nechce, tak to nedělám a hlídám si spaní 8 hodin, misto abych se přecpala, tak si zdřímnu. Neumím si představit, se v tomhle věku zcela přizpůsobovat malým dětem.
|
|
|
|
| Velšice |
|
(12.11.2023 23:02:28)
Mám tři děti a do roka naopak stále vřískaly, vůbec nevím, jak jsem to přežila. Jeden z dvojčat se budil do dvou let každou hodinu a půl. Třetí se narodil čtrnáct let po dvojčatech, bylo mi téměř 40 a jsem od té doby unavená. Těhotenství jsem zvládala hůř, dobu po porodu taktéž, nebaví mě si s ním hrát, do všeho se musím nutit. Když to srovnám, jak jsem se věnovala klukům a jak teď nejmladšímu, tak je to velký rozdíl. Tedy stále se mu věnuju hodně, ale nutím se do toho a jsou aktivity, který už mě nebaví.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 23:06:13)
Velšice, já to měla naopak
Nikdy jsem nebyla ta pravá holka, hrála jsem si. s klukama, nesnášela jsem panenky, šaty a růžovou a šperky, vypadala jsem jako kluk...
A moje dcera byla od mimina největší "holka" na světě, milovala pink barvičky, "žlatou", Bárbínky, poníky, šatičky korunky na hlavu, korálky...Mě to fascinovalo, jak se tohle mohlo narodit zrovna mě a užívala jsem si to
Teď ji to teda přišlo, zrovna razí styl "šupák", snad to pomine
|
| Velšice |
|
(12.11.2023 23:09:42)
Fed, pomine, neboj :)
Já si teď užívám kluků přítelkyně, konečně trošku ženskýho světa.
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(12.11.2023 23:08:51)
Já to zase naopak zavládám čím dál, tím líp. Nejde o energii, ale mám čím dál, tím víc trpělivosti a jsem čím dál, tím menší nerv.
|
| babi_ |
|
(13.11.2023 6:45:29)
Tenhle efekt pozoruji na svém fungování s vnučkami. Jsem sice daleko starší a asi bych byla unavenější, kdybych si to tak "brala", jako svoje děti. Jenže jsem v naprostém klidu, téměř nevychovávám, navíc vím, že je mám jen na pár hodin, starší dnů, a pak vracím - a již to vědomí krátkodobosti člověka uklidní (a samozřejmě se dospím, pokud noc nebyla klidná). A k tomu přístup rodičů vnuček, kteří jsou hodně v pohodě a dětem "dovolí...", takže já ani nemám moc co rozvolňovat nebo mít pocit, že holčičky "kazím"
|
|
|
|
|
| Senedra | 
|
(12.11.2023 20:37:15)
tak naše děti spaly tak možná v šestinedělí, pak už čím dál tím míň a chtěly interakci. Mladší byla nedonošená, mateřskou jsem měla okořeněnou takovými drobnostmi jako 5krát denně cvičit Vojtovku a skoro denně chodit k nějakému doktorovi ( pravidelně návštěva končila slovy :" vypadá to dobře, na to, kdy se narodila.... Ale za měsíc přijde radši ještě na kontrolu)"
Naopak, za nejnáročnější jsem považovala dobu, kterou MM nazval blbost na nožičkách. Děti už lezly nebo chodily, ale nedalo se s nimi ještě na ničem dohodnout. Mladší na tohle byla velmi výživná a když jsem dělala tytyty, tak na mě otočila obrovské modré oči a úsměv, že jí málem upadla brada.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2023 20:47:28)
U prvního mi ho už sestry v porodnici první den přinesly , ať si s ním něco udělám , že pořád řve, nevím, co si tak představovaly že můžu dělat tak jsme první dva měsíce nosili intuitivně ve svislé poloze, kdo měl ruce, pak to přešlo.
Kdybych měla internet, tak bych si našla, že má reflux a co to znamená.
|
|
|
| Fern |
|
(12.11.2023 21:06:44)
"Vzdyt potrebuji jen nakrmit"
- to je prave velmi casty zivotni megaomyl vicematek.
|
|
| byvala radka |
|
(13.11.2023 22:51:58)
to jen spi???
Mela jsem tri deti a pokazde byl prvni rok peklo, spankova deprivace
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 23:05:19)
Radko, asi tak, někdy v roce syn začal jakž takž normálně spát. Do té doby i jako kojenec spal přes den dvakrát nebo třikrát, vždycky tak půl hodiny a to ještě převážně jen v jedoucím kočáru, doma v postýlce ani náhodou. V noci pár hodin v kuse, při troše štěstí třeba 6, ale většinou se několikrát budil na mlíko a kolem 6.ráno budíček definitivně. Neznám co to je, když dítko spí třeba do 8 nebo do 9. To snad až v pubertě.
|
| byvala radka |
|
(13.11.2023 23:11:07)
mi deti spaly taky jen v jedoucim kocaru😁
v noci neustale prerusovane spani, uspavani tak na hodku az dve, plac, neustala pritomnost, no jeste ted se otrepu, kdyz si na to vzpomenu
s prvni to bylo nejvic rozhasene, nastesti mi bylo jen 24, ty dve dalsi jsem mela ve 35 a 38 a bylo to sakra poznat
ve 47 si to nedovedu predstavit vubec, to by se asi urvaly a ja tupe zirala do zdi...
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 23:22:10)
Radko, jo, uspávání večer hodinu až dvě, to taky znám moc dobře...jak jsem se vyplížila z ložnice, tak za chvilku zase vzhůru, musela jsem tam s ním ležet, dokud fakt tvrdě neusnul a i tak to někdy neklaplo. Nejlíp spal s námi v posteli, ale to jsem tam prostě musela být taky. Přes den se nedal v podstatě nikam odložit, pořád musel mít se mnou interakci, do 3 let spal s námi v posteli, pak jsme uspávali v pokojíčku, půlku noci tam spal a nad ránem stejně tak do 5 let vždycky chodil dospávat k nám. Několik let se v podstatě sám vůbec nezabavil, ať jsem se snažila, jak jsem chtěla...do 10 let chodil do pokojíčku jen spát, jinak jsme ho celé dny měli v patách. Ven se nikam nehnul bez nás. No a někdy v 11-12 letech se to přehouplo a najednou o něm prakticky nevím, ani když je doma, dveře pokojíčku pořád zavřené, vyleze jen pro jídlo, občas si chvilku popovídat, když má náladu. Venku si dávno jezdí vlakem sám, nebo s kámošem, prostě přijde a jen oznámí, že o víkendu s ním nemáme počítat, protože jedou fotit do xy a vrátí se až večer. Ale náročné ty začátky byly, to zas jo...bylo mi necelých 34, když se narodil.
|
|
|
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 2:00:38)
"Do roka a půl jsou v pohodě. DO roka úplně, to jen spí. Ale od roka a půl do třech začíná peklo, neřízené střely.
Co pořád máte s těmi puberťáky, vždyť potřebují jen nakrmit, je jim lépe, pokud jim rodiče dají pokoj."
haha tak to mě pobavilo a říkám si to samé, i proto mám pocit, že by se to dalo zvládnout, protože dcerka by měla 3,5 až by se mimčo narodilo, to už se s nimi dá celkem dohodnout a hlavně můžu vše absolvovat s ní a miminkem (v kočáru, nosítku nebo se rozdělit s manželem) samozřejmě za předpokladu že vše bude v pořádku... pak až bude neřízená střela to druhé tak dcerka už zas bude starší a rozumnější o kus no a pak teda puberta a to už jsem se i u dcery utěšovala, že až to přijde, já už budu senilní a bude mi to jedno
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(12.11.2023 20:27:19)
jestli se cítíš dobře, zkus to, dva tři roky nejsou takový rozdíl, jestli budeš mít jednoho puberťáka nebo dva, to už je skoro jedno a dva budou líp zvládat stárnoucí rodiče, přece jenom jejich zájmy za patnáct let asi budou dost jiný než tvoje,v tom je rozdíl
dědovi bylo 45, když se moje maminka narodila a ona vždycky říkala, že on už byl nad věcí, nerozuměl jí,v tomto to budeš mít stejný, tak by byly děti dvě, aby měly doba parťáka,
je o něčem jiným, když má jedináček rodiče staršího jen o jednu generaci než o dvě
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(12.11.2023 20:50:44)
Nešla bych do toho.Bala bych se zdravotních komplikací a rizika postizeného dítete,bála bych se o osud prvního dítete,pokud by se neco podelalo.Byla bych ráda za jedno zdravé dítě.A btw k tomu spaní: jedno mé dítě spalo dobře,druhé mi zpúsobilo hlubokou spánkovou deprivaci a rozjelo úzkostnou poruchu.To v 50 fakt nechceš.A to je de facto banalita...
|
|
| Girili |
|
(12.11.2023 21:16:38)
Plánovaně jsme si pořídili 3. dítě v mých 40. Jsem sice trochu línější a unavenější než dřív, ale spíš je to tím, že každý potřebují něco jiného, je mezi nimi větší věkový rozdíl, ale ne zas takový, aby mě už nejstarší nepotřebovalo.
V tvém případě nevím. Kdybych po druhém tak moc toužila, už bych ho měla. Přes tři roky věkový rozdíl už je luxus, který si v tvém věku spíš nemůžeš dovolit. Čím víc od sebe, tím náročnější to bude a tím starší budeš... Přirozeně to nešlo? My jsme si dali termín a nechali na přírodě - pokud otěhotním do mých 40. narozenin, pak jdeme do toho. Pokud se nezadaří, má to tak být, necháme dalších pokusů a zůstaneme jen u dvou.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2023 22:22:26)
Tohle je navýsost individuální.
Já z vlastní zkušenosti mohu říct jen tolik, že platí "jedno dítě = žádné dítě". V tom smyslu, že starost o dvě nebo více dětí je úplně, úplně něco jiného než starost o jedináčka.
Pokud máš pocit, že na to ve svém věku budeš mít kapacitu, a že ji budeš mít dalších cca pětadvacet let, pak lze přemýšlet o tom, že sourozenci jsou lepší než jedináček.
Osobně si rodičovství v padesáti představit neumím, cítím se stará a unavená na něco takového, ovšem to je určitě i tím, že mám přes dvacet let rodičovství za sebou.
Rodič ve věku prarodiče asi není ideál z žádného pohledu, ale jak se říká, barevný je strom života, osudy různé, přeji šťastné rozhodnutí a zdravou rodinu.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 22:31:52)
Ropucho, určitě je to tím,že už to máš dlouho za sebou.
Když jsi ještě pořád v "tom procesu", ani z nanapadne přemýšlet, jestli na to máš nebo nemáš energii, prostě děláš, co je třeba a co chceš a tu energii na to máš.
Já mám mezi dětma velký rozdíly, táhne se to a nevyšla jsem z toho ještě vůbec
Jen teda mimino, kašičky, patlání, pleny-to fakt už ne.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2023 22:49:25)
"prostě děláš, co je třeba"
Federiko, věřím, že to tak funguje, jen si myslím, že ve věku 50+ nebo dokonce 60+ už se člověk prostě rychleji unaví, ať si to uvědomuje a připouští nebo ne.
Debaty okolo pozdního rodičovství už tu kolikrát proběhly a opakoval se postřeh, že po čtyřicítce se člověk ještě může cítit mladý a plný sil a elánu, ovšem nemusí mu to vydržet dalších dvacet let.
Ale jak jsem psala hned v úvodu, tohle je velice individuální, záleží na povaze, temperamentu, zdravotním stavu, rodinné situaci, finanční situaci... Každý si musí zvážit své možnosti čistě sám za sebe, zpátky už rozhodnutí nevezme a na nikoho své rodičovství nepřehodí, pokud se pro něj rozhodne.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 23:00:15)
Jo, já to myslím tak,že těžko zvážíš, co bude za deset, dvacet let. Ale to vždycky. Ale dokonce i kdybys měla mimino v padesáti, tak se holt staráš, děláš,co je třeba a nepřemýšlíš nad tím, jestli tě to unavuje.
Teprve když to dělat nemusíš, tak si ten luxus "přemýšlet nad tím" můžeš dovolit
Já jsem teď poprvé v životě nešla na rodičák. Nechtělo se mi. A říkala jsem si, že co, stejně už skoro maturuje, co tam budu platná.
A normálně jsem si pak druhej den říkala, že je to divný, končí to? Už nebudu chodit na rodičáky?
|
| Rodinová | 
|
(12.11.2023 23:03:32)
Uz nebudes chodit na rodicaky, spravne
A zjistis, ze ti to vlastne vubec nechybi, jen lehce nostalgicka slza skapne, az pojedes kolem skoly
|
| Federika |
|
(12.11.2023 23:11:09)
Jo,přesně takhle to je
Já se ještě ptala syna, jestli myslí, že tam mám jít a ona pobaveně: " A co bys tam jako dělala? Už tam ani chlebíčky nemají..."
Takže časem škrtám ty rodičáky, výlety s dětma, taxikaření s dětma, víkendový závody od rána do noci, vyrábění všeho možnýho...Co pak zbyde?
Dnesk přijel po dlouhý době starší syn. Dal si s nám husu, zapojil veškerou nefunkční techniku, kterou u nás jinak nikdo nedělá a zase odjel.
V duchu jsem si říkala, že to náhodou nebude špatný, když takhle všichni zajedou jen na tu husu a zase klídek
A žádný rodičáky
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2023 23:23:27)
Federiko, ano! Je to skvělé: přijedou, rádi se vidíte, nestačíte se vzájemně naštvat a zase odjedou A jinak můžeš úplně vydechnout a dělat si, co chceš.
Mám pocit, že jsem si to poctivě odpracovala a odpočinek a kus života zase jen sama pro sebe si zasloužím.
Lhala bych, že se mi nikdy nezasteskne po časech, kdy byli malí, to se mi zasteskne.
Ale je to spíš nostalgie, v reálu už bych to opakovat nechtěla, všechno má svůj čas.
Mám psa, který také potřebuje dost času péče, takže úplně bezprizorná se necítím, a oproti dětem to má výhodu, že pes hodně a ochotně spí
|
| Federika |
|
(12.11.2023 23:33:06)
Hehe, jo, taky se těším. Zatím se dcera chystá teprve na přijímačky na gympl, ale i tak vidím, že mě moc už nikdo z nich nepotřebuje.
A ty koupelny pak budu mít krásně čistý, koše na prádlo prázdný, konečně si budu číst, kdy chci a nebudu muset myslet na to, že v ledničce není nic na svačiny...
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2023 23:10:36)
Federiko, tomu velmi rozumím.
Já jsem na poslední třídní schůzky mladšího dítěte před maturitou šla právě jen z nostalgie. A myslím, že všichni. Nic jsme nepotřebovali řešit, informace se sdílejí elektronicky, ale popovídali jsme si o zážitcích z maturitního plesu a naposledy jsme si poseděli v lavicích. Já jsem si pak dojatě prošla celou školu, měla jsem tam děti osm let a byl to zvláštní pocit, že odteď už tam nikdy nepůjdu.
|
| Federika |
|
(12.11.2023 23:14:02)
PLes ještě nebyl, až v únoru.
A trochu po stejné škole pokukuje dcera, hlavně kvůli třídní syna, miluje ji Pochybuju ale,že by ji měla.
Na rodičák dcery nechodím, mají tripartity a dcera tam jít nechce,asi ani není co řešit.
Syn měl rodičáky pěkný, právě, dalo se tam pokecat, měli tam ty chlebíčky, perníčky, kafe...
|
| babi_ |
|
(13.11.2023 6:39:36)
Proč už nemaj chlebíčky?
|
| Federika |
|
(13.11.2023 9:29:55)
Babi,
nevím Asi tak šetří. Je jen kafe, vida a nějaký buchtičky
|
| babi_ |
|
(13.11.2023 9:49:38)
Federiko, buchtičky, no to je úpadek
|
| Federika |
|
(13.11.2023 10:13:20)
Viď? Kdyby aspoň perník,co byl dřív, ten miluju, ale i ten odbourali.
Mohli by říct rodičům, když tam jsou nějaký akce, kde se mají zapojovat rodiče, tak to jsou vždycky hody, to funguje
Mají tam fronty na jednotlivý učitele,posilnění je fakt dobrý. Mě teda skoro vždycky nikdo vidět nechce, ale někam se občas vecpu, abych ve frontě pokecala.-)
Jojo, budou mi svým způsobem scházet, ty rodičáky
Třeba mě někdy nechají děti, u vnoučat
|
| babi_ |
|
(13.11.2023 11:31:14)
Tyjo rodičák u vnoučat... to by mě nenapadlo ale vlastně proč ne - mohlo by to být vtipný, protože vnučky budou nejspíš na stejné základce, co byly děti. Shodou okolností bydlí za rohem, takže by to mohla být jejich spádovka ( kdežto děti jsem tam vozila z periferie).
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 11:44:26)
Moje mamka párkrát byla.
Ale stala se babičkou ve 45, takže tam příliš nevyčnívala.
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 11:46:52)
Babi,
se mnou jednou byla máma, protože zrovna přijela a já si na poslední chvíli vzpomněla,že je rodičák.
A byl to strašná sranda, máma tam bavila celou třídu i třídní, ničemu nerozuměla,protože všechno probíhalo. angličtině nebo němčině.Ale všechno s jí strašně líbilo
|
|
|
|
|
|
|
|
| Velšice |
|
(13.11.2023 7:07:46)
Hm, tak moje starší děti odmaturovaly a nejmladší šel do první třídy. A zase všechno znova Na schůzky budu chodit do 58 A zrovna dnes jedny máme, bléé..
|
| Velšice |
|
(13.11.2023 7:08:24)
Fuj, rouhám se
|
|
|
|
|
|
|
|
| sally | 
|
(13.11.2023 2:59:55)
Garance neexistují, holt si to budete muset rozhodnout sami... i s tím rizikem, že třeba ne všechno vyjde dobře... Mám dvě kamarádky, které měly děti ve věku 45+ - obě přirozeně a obě ale skončily u jedináčka, protože další už se nepovedlo.
Já bych řekla, že pro dítě je lepší mít sourozence - protože v okamžiku, kdy bude dospělé, tak vy už budete poměrně dost staří - bude vám kolem sedmdesátky a dá se počítat s tím, že už budete mít různé zdravotní obtíže a omezení - a že je lepší, pokud tomu člověku zbývá ještě nějaký zdravý příbuzný. Manžel je jedináček starších rodičů (43 a 50) a ačkoliv jeho rodiče žili dlouho, tak tchán se vnoučat nedožil vůbec a tchýně zemřela, když jim byly tři a čtyři roky... a v těch osmdesáti letech si fakt na malé děti netroufla... ale myslím, že kdyby manžel měl sourozence, tak by pro děti bylo lepší vědět, že je někde nějaký strejda / teta - prostě "ještě někdo".
Z mého pohledu - nejsem typická mladistvá rodinkářka, vypadající o deset let mladší a stále aktivní. Je mi přes padesát, mám artrózu a i když jsem před deseti lety lezla na El Capitaina, tak dneska mám problém vylézt schody do patra... a jsem moc ráda, že jsou děti plnoleté, a relativně samostatné (jsou na VŠ, takže nejsou samostatné finančně ani jinak, ale zvládli by život nejspíš i bez nás). Nicméně ty už stejně jedno dítě máš, a budeš muset tohle (své stárnutí) stejně řešit - počet dětí už to zase až tolik nezmění. A máš mladšího partnera - takže alespoň jeden z vás by na tom měl být lépe ještě nějakou dobu...
Takže já se přikláním k tomu, že druhé miminko zkusit - když už ho máte "načaté". A prostě se uvidí (ono kdo ví, jak to půjde)
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(13.11.2023 9:13:11)
za sebe bych poděkovala osudu (bohu, komukoliv "tam nahoře") za první dítě a dál to nepokoušela...
mám tři děti a každé je jiné, tedy předpokládat, že když mám první dítě pohodové, druhé bude taky, je úplně mimo... taky ještě nemáš vyhráno, nejvíc potíží u syna začalo kolem druhého a třetího roku, kdy začaly jeho "zvláštnosti" nabývat nebývalých rozměrů - pohltil téměř všechen můj čas, vůbec si neumím představit, že bych k tomu řešila novorozeně...
taky musíš počítat s tím, že další dítě může mít nějaká omezení, která vám jaksi nabourají současný pohodový život a tím výrazně omezí i první dítě...
vím jaké to je, toužit po dítěti, vím, jak je to rozhodování těžké, ale v tomhle věku už bych prostě další dítě nezvažovala, řekla bych si, že mi bylo naděleno už dost
na druhou stranu je jasné, že život není černobílý a ať je to jak chce, nikdy se nedozvíš, co by bylo kdyby a je nakrásně možné, že druhé dítě bude stejně pohodové, docvakne to a váš život bude přesně takový, jaký měl být...
někdy si říkám, že dost možná to dřív bylo snazší, člověk snáze podlehl osudu, stačilo nechat věci plynout, buď to přijde nebo ne... naše dnešní možnosti nám přináší až příliš možných voleb a zodpovědnost si pak za ně musíme nést sami
|
| Beat | 
|
(13.11.2023 9:26:09)
Rose, lip bych to nenapsala. Je to přesný, trefny.. podepisuju.
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 10:12:14)
Rose, do puntíku souhlasím, mám to se synem podobně, vlastně možná i kvůli tomu nemá sourozence, protože dlouho pohlcoval veškerý náš čas a energii a když už by to pak s ním i šlo, tak jednak já už jsem si věkově na to netroufala, zvlášť při představě, že by i u druhého nastalo něco podobného....a taky už by byli věkově dost daleko od sebe.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 10:18:03)
Taj,
my se rozhodli pro druhý v 6 letech prvního, kdy ten první byl na zabití a každej večer jsem hledala ve Zlatých stránkách organizaci,která by si ho vzala. Říkala jsem si, že teď nebo nikdy, protože už jsem věděla, že čekat, než se tohle aspoň trochu zklidní,je marnej boj.
A byl Ale ty další dvě, takových bych mohla mít najednou deset, tak mi tu laťku dal nejstarší vysoko. Nemusela jsem vyvinout ani 5 procent energie z toho, co jsem musela u staršího.
Být to obráceně,tak asi koukám
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 10:29:26)
Federiko, tak my netoužili po tom druhém za každou cenu, nechali jsme to prostě plynout...asi kdyby syn byl pohodové bezproblémové dítě, tak bychom ještě to další měli...ale v 6 letech to bylo pořád náročné a už jsem taky nechtěla, aby byli tak daleko od sebe, navíc už mi bylo 40 a na případný stejný další kolotoč jsem si netroufala...
|
| Federika |
|
(13.11.2023 10:37:32)
A já si pak hrála s klukama s legem duplem, tam jsou takový postavičky, jeden kluk černej,druhej bílej, jako moji kluci a k tomu byla černá holčička, kluci říkali:" holčička Klárka"
A ta nám scházela. Tak jsme si ji udělali
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.11.2023 10:36:34)
jj nikdy nevíš, jak to bude s tím dalším... první dcera byla extrémně náročná na začátku, nesnesla ani vteřinu odloučení, neustále řvala a řvala, večer nespala, nějaké ukládání do postýlky nehrozilo, zbořila by barák, navíc měla neuvěřitelnou výdrž - to je nakonec její základní povahový rys, když si něco zamane, zakousne se a dře, dokud toho nedosáhne... pak z toho trochu odrostla a od těch dvou let byla už skvělá... syn byl báječné miminko, krásně spal, sám si vystačil, jen člověk musel být ve střehu, jakmile se začal pohybovat... chodit ještě pořádně neuměl, ale z postýlky zdrhal, byl schopen si poskládat plyšáky na sebe, přes ně vylézt a pak ještě rozházet plyšáky, aby zahladil stopy - neskutečně mazaný... pak ale převážily jeho zvláštnosti a dokázal nás přivádět k nepříčetnosti, postupně jsme se naučili s tím pracovat my i on, během školky se to nějak utřepalo... no a nejmladší dcera je svá od počátku - do naší rodiny se narodila hvězda - hysterka jak vyšitá, během vteřiny mění nálady, dokáže být miloučká k sežrání a vzápětí by ji člověk zakousl - ta kdyby měla přijít jako první, zešílela bych, naštěstí jako třetí už přišla k vyklidněné matce, její emocionální horská dráha mě sice občas vytáčí, ale zvládám to rozhodně lépe než bych to zvládala mladší...
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 11:39:17)
"už přišla k vyklidněné matce, její emocionální horská dráha mě sice občas vytáčí, ale zvládám to rozhodně lépe než bych to zvládala mladší..."
tohle je ale fakt velké plus
že má člověk rozum, nadhled
akorát po fyzické stránce už těch sil je méně, ale to jde řešit výpomocí a taky zakladatelka psala, že oba pracují doma, můžou se u miminka střídat
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.11.2023 11:45:24)
"tohle je ale fakt velké plus
že má člověk rozum, nadhled
akorát po fyzické stránce už těch sil je méně, ale to jde řešit výpomocí a taky zakladatelka psala, že oba pracují doma, můžou se u miminka střídat"
pozor, ale moje nejmladší se mi narodila, když mi bylo 35, zakladatelce je už teď o 12 víc...
navíc to, že aktuálně mají možnost se u miminka střídat, to je otázka pár měsíců... situace se může měnit každým dnem a s věkem dítěte se už nebavíme o "pohlídání na pár hodin", ale o setrvalém soužití... u dítka školního věku už tě od nervových záchvatů nezachrání hodinka pilates jako u řvoucího mimina, tam se z těch "nervů" kolem dítěte nevycvičíš, ty jsou s tebou pak 24/7...
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 11:56:41)
dámy, není to pilotovaný let do vesmíru, je to těhotenství
pokud zakladatelka počítá s tím, že možná první tři měsíce prozvrací, a poslední tři měsíce proleží na rizikáči v nemocnici
ten věk je skutečně vysoký, ale otec je čerstvý čtyřicátník a všechny ostatní aspekty jsou pohodové
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 12:04:36)
Čumčo, v tomhle věku a při umělém oplodnění může taky proležet to těhotenství celé a nemusí to dobře dopadnout...v tomhle věku už to prostě je větší riziko... Tak jestli počítají i s tímhle....
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.11.2023 12:10:26)
"není to pilotovaný let do vesmíru, je to těhotenství"
no jenže tím těhotenstvím to nekončí, ale teprve začíná... a celou dobu i během toho těhotenství má matka zároveň na starost i to první dítě... obzvlášť pokud jsou s partnerem zvyklí se doplňovat, jemu může najednou spadnout na hrb celá péče o prvorozenou, plus k tomu "nemohoucí" partnerka... taková zátěž může být v tomhle věku problém pro oba, pro matčinu psychiku pak dvojnásob...
no a pak teprve přichází ta "sranda část" a to je návrat s novorozenětem, fyzicky rozbitá máma a k tomu batole... no, možná zlatý let do vesmíru
|
|
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(13.11.2023 10:47:18)
Rose, krásně napsáno. Já jsem ještě před 2 lety si říkala, že kdyby náhodou....tak si nechám v každém případě. Je mi 45 už skoro. A jsem hotová. Navíc vyšťavenà tím jediným expertem, kterého mám doma a stojí to za to. I když představa průměrného obyčejného dítěte je lákavá. Jenže v mém případě bych určitě měla zase něco extrovního. A já to prostě nedávám.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 10:51:53)
Kat,
u nás to strašně pomohlo. Začala jsem se na to torpédo, který bylo na zabití, dívat trochu jinak. Shovívavěji, míň jsem ho pozorovala,škody prostě likvidovala. a hotovo. Míň jsem to prožívala.
A taky-viděla jsem naprosto jasně,že to není mou výchovou.Předtím jsem si nebyl a jistá a často jsem si připadala neschopně.Proč všichni okolo mají normální děti , který třeba v metru sedí a neskáčou, neplivou, neječí, nemodrají, nemají neustále řeči na lidi okoloS těm dvěma dalšíma jsem bez obav mohla kamkoli, to byla taková úleva
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 9:51:25)
necetla jsem diskusi
moje jedine dite se mi narodilo v mych 38 letech, vse v pohode
ale ted v mych 55+ silena puberta ditete....ted teprve lituju, ze jsem dite nemela driv, kdy bych na pubertu mela vic nervu a energie
navic nevim jak u zakladatelky, ale u u nas jsou jeste 80+ prarodice (moji rodice) v jinem meste, kteri take potrebuji moji pozornost, takze vikendy delim mezi zlobivou pubertacku a sve 80+ rodice, nemluve o tom, co se vyskytne od pondeli do patku (rodice na pohotovosti, navstevy v nemocnici, pubertacka si zlobeni taky neschovava jen na vikendy)
nastesti mam vetsinou HO, coz se ted zmeni kvuli zmenam v praci...a partner je mimoradne pracovne vytizeny (nocni a vikendove sluzby), takze s nim se neda vubec pocitat
tedy ja i lituji, ze jsem tehdy nemela deti dve, jedno treba ve 38 a druhe ve 40, ale vic lituji toho, ze jsem dite nemela ve 28, jak jsem puvodne planovala, ale tehdy mi nevysel partnersky vztah, co jsem tehdy mela a musela jsem cekat dalsich 10 let
jinak chci zakladatelce napsat, ze s praci nikdy nemuze vedet, jak se to vyvine...a nejaky krasny uvazek nebo podnikani, ktere ji umoznuje volnost, taky muze skoncit, jak se svet rychle meni, ale neznam jeji konkretni praci
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 10:35:14)
a jeste chci dodat, ze po 50 se kondice a zdravi dost casto lame k horsimu...u mne se zlomila vydrz a schopnost malo odpocivat (a fungovat tak na 100%)
|
| Persepolis |
|
(13.11.2023 11:47:24)
"a jeste chci dodat, ze po 50 se kondice a zdravi dost casto lame k horsimu"
Tak to musím bohužel potvrdit, mě začaly problémy s klouby, hrozně mi tuhnou a při některých pohybech i dost bolí. Když si dřepnu, tak mám docela problém se zase postavit. Když si hraju s vnučkou na zemi , tak si důkladně vybírám místa, kde se můžu o něco vzepřít až budu potřebovat vstát.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 12:07:00)
viděla jsem u své příbuzné, která porodila ve skoro 46, že je taky ráda, že je ráda, ale
prostě musíš, rozhodla ses mít dítě, nesmíš si dovolit nadváhu, spíš jako voják (nikdy žádné ponocování), zdravě jíš, cvičíš - jako padesátnice vypadala celou dobu výborně
- a příbuzná to dala velmi dobře, akorát byla přestrašená, u svých prvních dětí o generaci mladších než to poslední, neřešila nic, pohoda jazz, jako téměř padesátnice řešila každý prdík
|
| Federika |
|
(13.11.2023 12:09:12)
Čumčo,
já to měla přesně obráceně - s tím řešením každýho prdíku.
|
|
| Velšice |
|
(13.11.2023 14:14:51)
Čumčo, já to měla úplně obráceně. U prvních dětí jsem vše řešila, nyní řeším máloco. Jsem líná a unavená matka, která už má dost zkušeností na to, aby se trápila kravinami. Někdy je to ale ke škodě.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 14:53:33)
já jsem byla vždycky líná a unavená matka, tak se toho nemusím bát, takhle to jedu od začátku
dceru jsme si střihli, když jsem na tom nebyla vůbec dobře - ještě že jsme to udělali, čas na nikoho nečekal a vůbec si nedovedu představit, že bychom ji neměli, jakkoli to bylo těžký - rozhodnutí, díky kterému jsem si absolutně sáhla do rezerv svých už tak chabých rezerv, ale nejlepší, co jsme udělali
Velšice, na rozdíl od nás dvou, zakladatelka zní jako šťastná matka, první nápor má za sebou (a píše, že to bylo ze začátku divoké) a troufá si na to znovu, ví, do čeho jde
|
| Velšice |
|
(13.11.2023 19:15:23)
Čumčo, také jí to nerozmlouvám, to bych si nikdy nedovolila, naopak ji defacto obdivuji. Ze mě asi mluví pouze ta únava, za rok možná budu mluvit jinak
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 2:12:07)
"Velšice, na rozdíl od nás dvou, zakladatelka zní jako šťastná matka, první nápor má za sebou (a píše, že to bylo ze začátku divoké) a troufá si na to znovu, ví, do čeho jde "
ano tak nějak to je ano ten začátek byl šílenej a ač jsem vždycky byla ta samostatná silná co všechno zvládala levou zadní tak s tím novorozencem mě to rozstřelilo na součástky a jen oblíknout se a vylézt z domu a dojít na nákup byl pro mě nadlidskej výkon... ale věřím tomu, že zrovna tohle by už podruhé bylo mnohem lepší, už vím do čeho jdu, u spousty věcí už vím co a jak
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2023 9:36:05)
"jen oblíknout se a vylézt z domu a dojít na nákup byl pro mě nadlidskej výkon... ale věřím tomu, že zrovna tohle by už podruhé bylo mnohem lepší, už vím do čeho jdu, u spousty věcí už vím co a jak"
Obávám se, že tě to může překvapit úplně stejně jako první kolo
Budeš mít jiné mimino, než to první, a k tomu batole nebo předškoláka, což je kombinace, kterou sis dosud nevyzkoušela.
Bude to dvojnásobný fofr.
Ale to je standard rodičovství, já osobně bych u jedináčka zůstat nechtěla a chápu i tvé úvahy nad sourozencem tvé dcery, který už byl počatý a leží někde v mrazáku (omlouvám se, že to tak bez obalu píši, ale umím si představit, jak by mi to leželo na srdci).
|
| babi_ |
|
(14.11.2023 13:23:24)
Ropucho
"jen oblíknout se a vylézt z domu a dojít na nákup byl pro mě nadlidskej výkon... ale věřím tomu, že zrovna tohle by už podruhé bylo mnohem lepší, už vím do čeho jdu, u spousty věcí už vím co a jak"
jsem tak opravdu měla. S prvním miminem jsem nestíhala převléknout se z nočního do denního klidně až do odpoledne, a to bylo dítě to dobou zdravé, normální. Po 20 měsících se mi narodilo druhé, a už jsem to zvládala se dvěma hladce
|
| Čumča. |
|
(14.11.2023 14:16:29)
jo, takhle to fakt bývá
a oni na to budou dva, to je velká výhoda
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2023 20:35:23)
Babi, vidíš, tak to já ne.
První dítě byl šok, jako asi pro každého, první zkušenost v životě, kdy jsem neměla na starost jen sama sebe.
Ale dítě bylo pohodové, spavé, brzy jsem se zaběhla.
A z nerozvážnosti jsem si obratem pořídila druhé (u nás věkový rozdíl 21 měsíců).
A nastalo něco, co jsem si neuměla představit a ani zpětně si už neumím představit, jak jsem to mohla přežít.
Čtyřiadvacetihodinové galeje téměř bez spánku, bez jídla, asi dva roky bez přestávky.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(14.11.2023 21:07:29)
Ropucho, já jsem to s dětma měla obráceně, ale jedináčka jsem nechtěla a taky jsem "potřebovala" holčičku , tak jsem to riskla znovu a bylo to mnohem lepší, teda lepší vyspání, těhotenství na houby. Při třetím bych už asi umřela.
|
|
| babi_ |
|
(14.11.2023 22:04:22)
Ropucho, odstup dětí máš prakticky týž... jo, nevyspání, přes den se člověk nedošel ani v klidu vyčůrat, náročné to bylo, ale už jsem stíhala s dětmi cokoli - byla jsem prostě zaběhlá. Už jsem dokázala třeba nechat mimino čtyři minuty plakat, zatímco jsem pomáhala batoleti s oblékáním. Nemuselo být všechno sterilní a perfektní a já nebyla ze všeho vyklepaná. Děti jsem rodila kolem třicítky (to už člověk není mladinká lehkoživka), před prvním jsem načetla spousty knih, snažila se udělat všechno správně......... no, s druhým mě to pustilo, respektive stejně to nebylo možné
|
| Federika |
|
(14.11.2023 22:14:37)
Babi
Já jsem první dítě rodila ve 29.
Ale asi jsem byla ta "lehkoživka", byť úplně nevím, co si pod tím termínem představit
Já jsem žádný dítě elánovala a nic jsem nečetla, nic jsem si nezjišťovala.
A vybavuju si jak jsem už skoro měla rodit, dostala jsem nějaký časopisy, nevím už, jak se jmenoval, asi Betynka, Maminka, nevím.
A byla jsem z toho úplně v šoku, četla jsem ty články a říkala jsem si:" Oni de snad zbláznili? To přece nemůže bejt všechno tak strašně složitý?? Pupík a prdíky, odsávačky a sterilizátory,mastičky a olejíčky,záněty očía oprzeniny....
Byla jsem z toho fakt znechucená
|
| Čumča. |
|
(14.11.2023 22:23:08)
Fed, a k tomu ještě ta vzpomínka na ty plody v láhvích v nemocnici, jak jsi psala posledně...
To jsem posledně otlemila, když jsem to četla, protože jsem si vzpomněla, jak vřískal můj muž, když jsem mu četla týden po týdnu, co se u plodu vyvíjí, koukala na fotky - a přišlo mi to strašlivě zajímavý A on vřískal jak hysterka "dej to pryč, dej to pryč a už mi nikdy nečti, že se dítěti právě objevil jakýsi zárodek ocásku."
|
|
| babi_ |
|
(14.11.2023 22:26:58)
Federiko, zcela jistě jsi byla a částečně stále jsi lehkoživka, u tebe nehraje roli věk, máš to v povaze Je to přesně to, co jsi popsala - defacto si nevšímat toho, že budu rodit, jsou zajímavější věci k žití
|
| Muumi |
|
(14.11.2023 22:30:11)
Teda já mám "lehkoživka" spojené akorát s významem, že to je někdo, kdo si žije lehce, leč jaksi na úkor druhého. Tak to snad ne:)
|
| Čumča. |
|
(14.11.2023 22:53:52)
je tím tuším myšlena "lehkost bytí", tu Fed bezesporu má, a je to dar, vidím např. u svých dětí, jak jedno lehkost bytí má a druhé ne
|
|
| babi_ |
|
(14.11.2023 22:55:01)
Muumi ne to vůbec.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(14.11.2023 22:43:01)
Federiko, za mě v 80. letech žádné časopisy tohoto typu nevychazely. Měli jsme doma Naše dítě, které si maminka koupila, když přišla někdy po roce 1953 poprvé do jiného stavu a padesátá léta z toho čišela na 100 honů. Jenže já jsem neměla absolutně žádné zkušenosti s miminy, první mimino, které jsem kdy v životě viděla, bylo to moje. Maminka si to už taky nepamatovala, nakonec ona se starala o mě jen do mých tří měsíců, pak už šla na celý úvazek do práce . Já tu knihu brala jako písmo svaté, a co tam radili, to jsem poctivě dělala. U druhého dítěte jsem si sehnala trochu modernější knížku Budeme mít děťátko , ale tam první rok s miminkem bylo jak sloužit na vojně.
|
| Federika |
|
(14.11.2023 23:11:35)
Huso, to si vůbec nedovedu představit
Já to s odporem odhodila, nic jsem nečetla, spoustu věcí jsem asi nedělala správně, dítě jsem od začátku koupala po půlnoci, ráno ospale cvakla na televizi a běžel mu krteček a Pingu a Tinky, Winky,Dipsy, Lala, Poo, leželi jsme spolu v posteli, jedli jsme v posteli, žádnej režim...
|
| Stará husa |
|
(14.11.2023 23:44:16)
Pamatuju si to dodnes. V 6 ráno kojení, přebalování a celková očista děťátka, pak prani, žehlení a skládání plinek a miminčích oblečku, v 9 další kojení, poté tříhodinová procházka s kočárkem na čerstvém vzduchu, ve 12 další kojení a přebalování, potom rychlý oběd a zároveň večeře pro tatínka, úklid, nákup (kočárky s miminy v řadě před samoskou). V 15 hodin kojení a přebalování, poté tříhodinová procházka s kočárkem na čerstvém vzduchu. V 18 hodin kojení, koupání, vážení a poté uložení do postýlky. Žádné uspávání! Pokud dítě moc křičí, má se mu dát napít vlažného lehce oslazeného čaje a zkontrolovat, jestli je suché a nic ho netlačí. Dítě si musí zvyknout usínat samo. Kojení v noci pokud se dítě probudi, ale ne častěji než co 3 hodiny. Vyzaduje-li dítě pití častěji, nabídnout mu vlažný lehce osazeny čaj. Žádné chování, houpání, mazlení , pokud nechceme mít rozmazlené dítě. A další den znovu a znovu a znovu do úplného zpitomneni. U druhého mimina už tohle nešlo dodržovat, pletlo se do toho to starší dítě , měla jsem velké výčitky svědomí, že svým dětem ubližuju, když mi ta pravidla nejdou dodržovat.
|
| Federika |
|
(15.11.2023 0:12:10)
Huso
Já nevím, jestli si děláš srandu,ale mě by tohle zabilo!!
Z tvýho seznamu jsem snad nic nedělala. Pleny jsem vytáhla ze šuplíků, jednorázovky. Nežehlila jsem, neskládala nic. Vlastně jsem ani nekojila, byť jsem se zpočátku snažila. Nechodila jsem na procházky to jsem vydržela asi 14 dní, než jsem přišla na to,že když ho šoupnu ve fusaku na balkon, nadejchá se čerstvýho vzduchu ažaž, navíc tam pěkně spal. a já si mezitím mohla číst nebo lakovat nehty,třeba.-) Tatínkovi jsem nevařila vůbec nic, jelikož tatínek pracoval asi 1000 km daleko. Uklidila jsem jen na víkend, protože to přijel tatínek a chodilo se na výlety a do restaurací. Doma nám hrála cikánská hudba, protože manžel byl tenkrát zblázněnej do Věry Bílý,teda do její hudby A já zas do Daniela Landy. takže taková zajímavá směsice
Měli jsme tenkrát fakt antirežim a mně to strašně vyhovovalo.
Ale úplně takhle to šlo s prvním dítětem, ještě než začaly instituce a tak.
A špatný svědomí vůči prvnímu dítěti jsem měla spíš proto,že jsme se toho bohémskýho života,kterej nám oběma vyhovoval, museli dost vzdát.
|
|
| Pruhovaná |
|
(15.11.2023 2:43:34)
Fakt jsi, Huso, byla tak zblblá knížkou z padesát let, žes dodržovala takovej šílenej režim? Kojila po 3 hodinách a nemazlila, nehoupala a neuspávala mimino?
Nene.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.11.2023 6:58:44)
Krmení po 3 hodinách a 5 hodin denně venku jsem taky dodržovala a stravu podle toho, co mi řekla dětská doktorka. Já jsem ani nevěděla, že Sunar už není na lístky, jako za moji ségry . Knížky jsem měla moderní, porevoluční, takže jsem měla depku, že mi nejde kojení a jsem tedy nedostatečná matka, i když dělám všechno správně .
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.11.2023 7:53:50)
Taky jsem kojila po třech hodinách. Neuspávala, uspávaní mi není jasný doposud. Položila jsem do postýlky a nevim, co dalšího k tomu bych měla dělat. Dokud byl někdo v místnosti, nespal, byl zvědavej.
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.11.2023 7:57:54)
Inko, moje první dítě fungovalo stejně. Usínalo samostatně a od dvou měsíců spalo celou noc.
Proto jsem si hned po roce pořídila druhé.
A to mi velmi razantně vysvětlilo, co je uspávání. Prostě řvalo. A řvalo a řvalo. Furt. Peklo.
|
|
| Žžena |
|
(15.11.2023 8:06:57)
Dítě, co by se položilo do postýlky a spalo, jsem osobně asi nepotkala.
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 8:47:45)
Žženo, já jo, i takové jsou
|
| Žžena |
|
(15.11.2023 8:50:18)
babi,
a jsou ty děti takové samy o sobě, nebo po "tréninku", kdy prostě rodič dítě nechá vyřvat a "zlomí" a naučí, že odpor je marný?
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 9:55:57)
Žženo, jsou takové samy od sebe plus co píše neznámá (ale to je jasné, to určitě znáš). Položíš po kojení (a odříhnutí, trpí-li na to) do postýlky, usne.
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 9:58:52)
Babi, ani to, že položíš dítko po nakrmení (nakojení) a odříhnutí do postýlky neznamená, že usne
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 10:10:19)
TaJ, to je ve vláknu "i takové děti existují"
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.11.2023 14:30:39)
Žženo, některé samy od sebe.
Moje první dítě, když jsem ho položila, prostě leželo. Chvíli v klidu koukalo, pak zavřelo oči a spalo.
Jiná kapitola je, že v půl roce si z lehu rovnou stouplo a třeba v kočáře už od té doby nikdy neleželo ani nesedělo, ale výhradně stálo, viselo nebo poskakovalo.
Ale po večerních rituálech prostě lehlo a spalo do rána.
Oproti tomu jsou děti (mé druhé), na které neplatí nic. Není to nešikovnost rodičů, prostě nechtějí být položené a spát. Žádné fikané metody nefungují. Zlomit dítě vyřváním jsem tedy nezkoušela, vydrželo řvát opravdu dlouho, to jsem už pak nevydržela já.
|
|
|
| Žžena |
|
(15.11.2023 8:51:06)
babi,
a jsou ty děti takové samy o sobě, nebo po "tréninku", kdy prostě rodič dítě nechá vyřvat a "zlomí" a naučí, že odpor je marný?
|
| neznámá |
|
(15.11.2023 9:05:41)
Proč zlomí?
Žádné dítě jsem neuspávala, dokud se kojili, tak buď usnuly při kojení nebo v noci jsem je položila do postýlky a ony si usnuly samy, ani nevím kdy. Základ byl kojit po tmě, nepřebalovat, nemluvit. Prostě jen při minimálním světle nakojit a položit.
Nekojené jsem dávala spát s lahvičkou, ony si u mí usnuly samy. Nikdy žádný řev. Problém až u dvouletky, u které se z lahvičky stal zlozvyk a vyžaduje ji při každém převalení.
Tu bych i vyhysterčit nechala, ale vzbudila by roční segru.
Nevím, co je to uspávat dítě, ale co tu čtu, že někdo trávil u dítěte hodiny, to by mě nebavilo a ani na to není čas.
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 9:53:45)
Neznámá, tak mě to taky zas až tak nebavilo, uspávat hodinu, nebo dvě...máš štěstí, že jsi měla takové děti. Možná bys psala něco jiného, kdybys měla dítě, které nakrmíš, přebalíš, pomazlíš, má vlastně všechno, co potřebuje, ale položíš ho do postýlky, dáš plyšáčka, pohladíš, zhasneš (nebo necháš malé světýlko) a odcházíš...a on po chviličce vypukne řev, který nepřestane, čekáš, jestli ho to za chvilku nepřejde, ale nic...vlastně mu nic neschází, asi kromě máminy přítomnosti. No tak jsem tam ležela vedle něj, hladila, nebo držela za ručičku, někdy tam stačilo prostě i jen být. V noci, když se vzbudil na mlíko, tak to bylo lepší, to jsem potmě zalila mlíko, protřepala, dala lahvičku a pak jen sebrala prázdnou...když náhodou hned neusnul, tak stačilo natáhnout ruku do postýlky (měli jsme jí bez postranice u naší postele). Ale že bych položila, odešla a on usnul, to jsem prvních několik let nezažila. I daleko později potřeboval, aby u něj někdo byl, to už mi nevadilo, protože usínal během několika minut a stačilo prostě u něj chvíli zůstat sedět, když jsme třeba dočetli pohádku a zhasli. A věř, že jsme odmalička zkoušeli všechno možné, jak ho naučit, aby usnul sám, ale marně. Ale udělala jsem to pro něj ráda, věděla jsem, že do puberty ho uspávat nebudu
|
|
| Monika |
|
(15.11.2023 10:08:34)
Neznámá, tak ono taky záleží, kdy to dítě dáš spát. Pokud v nějakou dobu, která se hodí matce (nebo si matka myslí, že je to pro dítě dobré), ale dítěti se spát nechce, tak je na problém zaděláno. Pokud dítě je ospalé, jenom prostě neumí nebo nechce usínat samo "opuštěné", pak třeba stačí u něj zůstat chvíli, do 15-20 minut ... Dceru jsem třeba cca do roka uspávala na rukách (a zpívala jí), sice jakože "rozmazlování", ale většinou do 10 minut usnula a šla položit do postýlky. Potom už teda byla moc těžká, jinak bych to klidně pragmaticky dělala dál, stálo to zato
|
| Monika |
|
(15.11.2023 10:13:03)
Jinak starší syn byl poměrně "kouzelné" mimino, které opravdu usnulo po nakrmení a uložení samo za chvíli (mohla jsem odejít) - opakovaně jsem tím ohromovala kamarádky, když jsme se někdy sešly i s dětmi - ony měly už starší a zkušenosti s nimi. Ale fakt jsem ho dávala spát, když jsem viděla, že je ospalý - zíval, mnul si oči ... Fungovalo to, i když byl větší, s výjimkou období před přechodem z jednoho denního spánku na dva, kdy zároveň už se začal postavovat - tehdy byl problém s usínáním odpoledne, kdy v postýlce pořád vstával, volal mně, já ho položila, hladila, odšla, on se zase (i přes únavu) vyhrabal na nožičky a tak třeba 10x (nekonec už nevstal ). Vyřešilo se to přechodem na jeden spánek ...
|
| Mr. Miçkey | 
|
(15.11.2023 13:23:24)
Tak ja jsem byl udajne urvany nespavy mimino na ty dlouhy noci vzhuru v postylce si pamatuju dodnes, i na vzorek tapety, kterou jsem z nudy loupal a obcas trochu sezral Matka me samozrejme cpala do postele v 8, coz ji bylo pomerne k hovnu, jelikoz jsem nikdy tak brzo neusnul, me z toho malem hrablo. Tu silenou nekonecnou nudu, bezmoc (nez se clovek nauci vylizt), pozdej hlad (holt kdyz clovek veceri nekdy v 7, do pulnoci vyhladne) a vriskot, dokud me z toho nebolelo v krku, pozdej snaha se zabavit a prezit noc, des. Nekdy si rikam, ze nezazit tohle, mohl bych bejt typicka nocni sova, co usina nekdy kolem pulnoci, treba bych nebyl az takovej extrem, co v noci neusne za zadnych okolnosti a je odkazanej na spanek pres den
U vlastnich deti jsem na nakej rezim rychle zanevrel, chodili zhusta spat kolem pulnoci a vstavali v 10. Problem nastal az se skolkou, tak dvakrat do tydne jsme zaspali davat je spat driv, zbori barak. Koneckoncu dcera coby rocni sotva stojici dite se postarala o prijezdy policie a socialky, kdyz kolem pulnoci jecela, jako by ji clovek rezal koncetiny, jelikoz jsem ji po prijezdu ze skoly premistil od televize do postylky. Neumim si predstavit to poslouchat nekolik hodin kazdej den, fakt netusim, jak to moje matka delala v dobe bez kvalitnich sluchatek
|
| Monika |
|
(15.11.2023 13:35:32)
Mickey, já chodila taky velkou část děství spát dřív, než jsem byla schopna usnout. Mám dva mladší sourozence a chodili jsme spát najednou, "po večerníčku", což bylo kolem sedmé, později jsme museli zhasínat nejpozději v osm. Rodiče chápu, chtěli mít večer klid. Mimochodem můj bratr to převzal, jejich děti taky dlouho chodily spát strašně brzy ještě v mladším školním věku snad v sedm (teď už tedy nevím).
Ale já jsem s tím byla asi snějak mířená, že to dlouho trvá, než usnu, naučila jsem se různě "snít", vymýšlet si různé fantazie, varianty jiných životů a tak, určitě jsem neřvala. Někdy jsme blbli i se sourozenci (což vedlo k sankcím) jindy oni usnuli (nebo jsme nejdřív blbli, pak oni usnuli a já ještě ne) a tak nastalo toto. Jako menší jsem si v té posteli k tomu "snění" i hrála (stavěla různé domky z deky, případně jsem měla předem propašované nějaké věci pod polštářem, včetně oblečení, do kterého jsem se převlékala a tak), později už jen ležela ... Vydrželo mi to vlastně dost dlouho, usínat krátce po zalehnutí jsem začala snad až na VŠ celá záležitost se "sněním" vzala za své myslím až s dětmi ...
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 13:42:58)
S tím sněním, variantami jiných životů... to píšeš asi o vyšším věku, než mimino, kdy Mickey řval.
|
| Monika |
|
(15.11.2023 13:48:59)
No, to jo, já si nic z věku "miminka" nepamatuju a údajně si to prý nepamatuje nikdo, ale může být Mickey výjimka
Ale tedy v rodině se dlouho přechovával (a možná ještě přechvává) magnetofonový kotouč z mého asi 1,5 roku věku, kde naši nahrávali, jak si něco "povídám" před usnutím v postýlce. Jednalo se o nesrozumitelné žvatlání, s několika ojedinělými identifikovatelnými "slovy" a znělo to, jako když někomu něco vyprávím (ten záznam měl asi 20 minut a zněla jsem poměrně spokojeně, pak jsem něco zařvala a mamka dorazila, záznam ukončen) - a to je fakt, že si pamatuju, že jsem do určité doby k tomu svému "snění" mluvila nahlas a pak se (protože našim se to asi nelíbilo) naučila si to jen myslet
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 14:11:09)
Pamatuju si hodne, z veku do tri let mnohem vic, nez z predskolniho ci mladsiho skolniho. Z casti i z miminkovskyho veku. Od veku kolem dvou let i cely utrzky rozhovoru, pamatuju si treba, jak segra delala ukoly do skoly, sedel jsem na stole, cumim z okna na mesic (segra me obcas tajne pozde vecer vytahla z postylky, nebo me aspon trochu zabavila, samozrejme tajne, neb maly dite musi spat v 7:30, ze ), a rikala mi, ze mi za mesic budou dva roky. Tak jsem stridave koukal na ten svitici mesic a na dva prsty na ruce a nak mi nedochazely souvislosti mezi tim, ze sviti nahore a segra mi ukazuje dva prsty, mesic jako casova jednotka pro me byl jeste neznamej pojem
|
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 14:25:49)
Určitě je výjimka, ale není jediný. Z toho co tu za ty roky napsal odhaduji, že byl geniální dítě. Teď už má ten mozek možná drobet ohulený
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 14:34:40)
má si mozek raději zpráškovat?
vzpomenout si na rané dětství není kdovíjak těžký - jednou jsme se s mámou vsadily o to, jestli si vzpomenu, jakej jsem měla hlubokej kočárek - že bílej zvnějšku, to nevím, ale že byl uvnitř zelenobílej puntíkatej, to jsem si dokázala vzpomenout Máma tehdy koukala jako puk.
můj děda mi pokolikáté vyprávěl o vypjaté scéně z mého dětství - když jsem o tom jednou přemýšlela při sekání trávy (x hodin tupě zíráte na ten zelený pás trávy před sekačkou), tak jsem si vzpomněla, najednou mi to naskočilo, kdo kde stál a co jsem cítila, vykulená, jak se oni nenávidí)
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.11.2023 14:36:50)
Já Mickeymu věřím.
Jedno z mých dětí má stejnou paměť a též neuvěřitelné vzpomínky z prvních let života.
Já sama mám také nějaké, ale potomek více.
Druhé dítě naopak si pamatuje velmi málo i z pozdějších let, až mě kolikrát mrzí, jak jsme se snažili a dítě si to nepamatuje.
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 15:07:24)
Nutno dodat, ze je to spis na obtiz. Ze bych se diky tomu lip ucil, to taky ne, protoze si pamatuju vsechno, tak i spoustu balastu a adhs soustredeni taky nepomaha ve skole jsem byl vetsinou na zabiti, v praci zhusta taky, ovsem vyborne funguju v extremnich situacich, proto me tam trpi
|
|
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 15:00:48)
Ale houby, mam lepsi pamet, nez 99% z vas pamatuju si poznavaci znacku auta, ktery nas v cervnu 2017 predjizdelo, kdyz jsme jeli rano do skoly. Pamatuju si zustatek na ucte spolusediciho v ICE, kdyz jsem v srpnu jel z Mnichova, jeste jsem si rikal, tvl ze mu nevadi si prohlizet online banking na mobilu aniz by na nem mel folii zabranujici zrcadleni, vse, co mel na mobilu, se v noci logicky zrcadli v okne, ze. Takze vim dodnes, ze mel 2538,12€ na ucte od Volksbank a to cislo si budu minimalne dalsich 5 let pamatovat, ackoli jsem ho jen letmo zahlidl v okne a jeste zrcadlove obracene. Predpokladam, ze vetsina by to v hlave nepodrzela ani hodinu toz tolik k vyhulenymu mozku. Kdybych ho nebrzdil na unosnou rychlost, davno se zblaznim nebo by me nekdo davno umlatil
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 15:05:56)
" Kdybych ho nebrzdil na unosnou rychlost, davno se zblaznim"
oh... doufám, že syn si nikdy nikde nepřečte, co tu píšeš... jinak by měl naprosto jasno, že i on si potřebuje brzdit svou genialitu (syn je chytrý, není rozhodně geniální, ale sebevědomí by mohl rozdávat - alespoň to předstírané )
|
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 15:09:34)
No však, brzdit je třeba
EDIT: jo a ok, tak ne genialita, ale extrémně dobrá paměť. Ono to působí obdobné problémy.
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 15:53:39)
Ale jo, mam vysoky IQ a par dalsich specialit, nechci to zas tak detailne rozebirat a dal plevelit ale byla rec o vzpominkach, fakt to neni zrovna vyhodou dokazat si vybavit kdejakou picovinu, jako by to bylo vcera.
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 16:24:48)
O žádné výhodě jsem nepsala, o problémech
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 15:11:44)
"Kdybych ho nebrzdil na unosnou rychlost, davno se zblaznim nebo by me nekdo davno umlatil"
tak moment, proč teda to techno?
proč té energii ještě přiléváš olej do ohně?
vždyť to techno musí navíc strašně aktivizovat
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 15:13:30)
Neaktivizuje, souzní.
|
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 16:28:12)
Vubec, naopak. Cololiv pomalyho me vetsinou rozciluje to jsem psal nedavno i v naky diskuzi o poruchach uceni. Vyukovy videa si prehravam ve vyssi rychlosti, 1,5-2x, od ty doby, co jsem loni diky online vyuce zjistil, ze si vse okamzite zapamatuju. V normalni rychlosti koncim po peti minutach, mozel se zacne nudit, zacnu premyslet nad necem jinym, cumet na mobil, najednou nutne musim na zachod, svlikat/oblikat mikinu, zizen/hlad, otevrit okno... pri ceste k oknu si vzpomenu, ze mam v lednici zmrzlinu a nazdar Beatmungsformen, kdyz si zas vzpomenu, ze mi na compu bezi video, tak je za polovinou a posledni, co si pamatuju je, ze na osmy folii prezentace bylo pet a pul radku textu a dole uprostred panacek s otaznikem nad hlavou coby decko jsem akorat ve skole necoural od compu k lednici, nybrz po tride a na zachod, tajne si cetl, maloval (po sesitech, lavici, po rukach... coz mi zustalo dodnes, predlohu na tetovani levy ruky+ predlokti jsem pred dvema lety nakreslil v praci behem nocni) no a nebo nudou (a diky tomu, ze v noci nespim) usnul takze se sice na jednu stranu dokazu naucit vse a rychle, ale v noci, ve dne negunguju a v pomalym (resp beznym) tempu taky ne. Takze pracuju na aru a v noci (a i tam dostavam nejtezsi pacienty, me to bavi a aspon se nenudim a ostatni to davaji v noci vyrazne hur, nemam problem se soustredit i 9 hodin bez pauzy a jidla a i v 7 rano furt pobiham jak fretka a tem, co prijdou na rani vykecam diru do hlavy ale ve dne proste funguju jak po lobotomii)
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 16:37:36)
tak ale hlavně, že ses našel (v mnoha ohledech)
a děti, ty jsou taky takhle zrychlené?
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.11.2023 18:29:35)
Mickey, moc se mi líbí, jak to popisuješ.
Mám dítě, které funguje velmi podobně, oproti tobě v mírnější verzi, ale jinak všechny projevy souhlasí.
Mimochodem, až dostuduje seriózní šprtací obor (kde se díky své paměti nijak zvlášť nešprtá), chce jít vystudovat ještě záchranáře.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 13:56:48)
Jo, pozdej jsem se to taky naucil, navic jsem umel jako predskolak cist a cetl pak s baterkou, to bylo o neco lepsi. Ale matne si pamatuju fakt tu dobu v postylce, v dobe, kdy mi prisla obrovska, sral me takovej nocni "pytel", ze kteryho mi koukaly ruce a hlava, chodit se v tom nedalo, desne me sralo, ze si v tom nemuzu ani stoupnout (jsem si to vetsinou prislapl) a cojavim kolik noci stravil pokusem rozepnout zip a dostat se z toho, nez se mi to povedlo
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 14:07:17)
my matky to s tím spacím pytlem neděláme naschvál
já to dětem dávala taky, nejdřív jsem byla vyjukaná, že se dítě odkopává, a pak má studené končetiny - ten spacák tohle řeší
ale fakt je, že asi rodiče propásnou tu dobu, kdy s tím přestat - kamarádka byla vysmátá, že jednou její dítě vstalo, ten spacák rozsápalo (všude vatelín, nitě a cáry bavlny) a bylo to vyřešený
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 14:24:39)
Ja vim, taky jsem ho detem daval, odkopavaly se jako prakticky to je, ale ne kdyz se x hodin nudis a hledas zabavu, to je na zesileni. Nez se clovek nauci rozepnout zipon byl fakt malej a schovanej (matka byla svadlena a sila vse sama) v takovym svu, ze kteryho se musel prstem vystourat, umyslne ne uplne baby friendly.
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 10:17:17)
Moniko, někdy nepomůže ani to...vždycky jsme dávali syna spát, až když jevil známky ospalosti, ale ani to často nepomohlo... jinak na rukách (respektive spíš na klíně) jsme uspávali jednu dobu taky. Právě na klíně, tak nějak napůl v náručí, to bylo super, protože nevadilo ani když byl těžší... Ale tak já ho nosila nahoru do patra do pokoje, když nám usnul dole v obýváku, celkem často ještě v předškolním věku a to měl těch cca 15-17 kg. Záda mám naštěstí v pohodě
|
| Monika |
|
(15.11.2023 10:21:41)
TaJ, to mi jsme taky přenášeli dlouho, obě děti občas usnuly někde jinde než ve své posteli, ať už v autě, v obýváku na gauči nebo třeba v naší posteli, když v noci přišly za námi. Přenášení bez probuzení fungovalo určitě minimálně do 7-8 let. Ale takové to uspávání při chození s dítětem v náručí po místnosti, to jsem dávala tak cca do roka, jak kvůli váze, tak i velikosti dítěte (my máme hubené, ale velké děti), už to prostě nebylo pohodlé ani pro jednu stranu ...
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 10:28:53)
Moniko, jo, na chození a nošení po místnosti to už pak moc není. Já ho musela dostat z obýváku nahoru do pokojíčku a to je 17 schodů, dvakrát zatočených. Ale on se mě vždycky v polospánku chytil rukama kolem krku, jak opička, takže ve svislé poloze se to dalo i třeba ještě v těch 7-8 letech taky
|
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 10:45:02)
Mladší vnučka se uspává v náručí při chůzi, ale tedy ne přímo v náručí, v nosítku. To zvládám i já úplně v pohodě, i když je jí teď rok a půl. Možná je drobná (nemám přehled ani o její váze ani co je "norma"). Položit ji pak spící do postýlky a "vybalit" z nosítka je sice drobet ježek v kleci, ale dá se. Každopádně je to spolehlivé. Tu starší stačilo dát s lahví do postýlky a držet jí ruku nebo položit lehce ruku na hrudníček. Potřebovala ten kontakt. Vlastně za ruku u mě usíná dodnes, je jí 4,5 (jak usíná doma nevím). Čtení pohádky třeba nefunguje vůbec, to se spíš probere. Ale už se dá i domluvit, že přijdu za chvíli, a někdy mezitím usne sama. Chodí tedy spát, až sama chce, což je někdy i po 22.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 10:51:55)
neteř stačilo nakrmit, položit, přilehnout trošku nožičky, položit dlaň na tvář, aby prsty jemně hladily spánek a začít zpívat a byla tuhá za chvilinku... pak se člověk mohl od ní zvednout a neprobudila se... moji malí prevíti byli mnohem mazanější, všechno fungovalo až do okamžiku "pak se člověk mohl zvednout" - v tu ránu byli vzhůru a připraveni ke hře, pokračování procesu uspávání nebo k řevu
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 10:58:26)
Rose, u nás to samé
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(15.11.2023 10:37:11)
neznámá,
tak o situaci, kdy dítě usne u kojení (ať už je to kdekoli), jsem zjevně nepsala.
|
|
| K_at |
|
(15.11.2023 16:48:57)
Neznámá, no mě to řvoucí dítě taky nebavilo. Ani to novorozeně, které se probralo ve 23.00 a usínalo ve 2.00, a pokud jsem ho nechala ležet, tak řvalo jako tur. V malém domečku, s chlapem, který ráno potřebuje vstát a jít makat. A potom bolelo bříško, a od cca 4.měsíce rostly zuby. Kojila jsem o 106, dítě měla v posteli. Jenže se budilo po 2 hodinách první měsíce. A nikdo mi neřekl, že nemusím dávat odříhnout. Že ho mám jen podložit nějak tak, aby nebylo jako placka. Navíc mi blbka sestra v porodnici řekla, žee se dítě blbě přisává. A vrazila mi kloboučky. Bradavky mám opravdu výrazné. Až cca na 3 měsících jsem zjistila, že se přes ty debilní kloboučky dítě nenapije pořádně. Možná už na 2 měsících. Takže moje novorozeně po akutním císaři s váhou 2,7 mělo prostě hlad. Zřejmě. A já byla strašlivě unavená, servaná a mimino řvalo. V kočárku spala přes den prvních pár měsíců. Potom už ne.
|
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 8:46:52)
"Položila jsem do postýlky a nevim, co dalšího k tomu bych měla dělat. "
Inko,
noooo, možná bys taky nevěděla, co dalšího, ale minimálně bys nad tím přemýšlela, a kdybys byla hodně měkká a obětavá, tak třeba i zkoušela... pokud by dítě po položení do postýlky intenzivně plakalo. Ne minutu, pět, ale pořád, respektive do poblinkání po půl či hodině, či skutečně usnutí vyčerpáním po i delší době.
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 9:57:59)
Babi, asi tak...i když tedy já nepovažuju za nějakou extra měkkost, nebo obětavost, když nenechám dítko uřvat do spánku vyčerpáním - a minimálně vyzkouším všechno možné, co mě napadne, nebo co třeba někde vyčtu...
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 10:11:54)
TaJ, opět - píšu to Ince, která nechápe, co máme s tím uspáváním
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 10:13:42)
Babi, já vím...ale jak píšeš, že když bude hodně měkká a obětavá...já to mám jinak, no...
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 10:15:11)
TaJ, jasně, byla to ironie pro Inku
(samozřejmě, že matka, která nenechá dítě dlouho brečet, není měkká, je normální)
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 10:17:48)
Babi, jo, tak já v tom tu ironii moc nerozeznala, tak to jo...
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 10:21:09)
Nejlépe to usínání a spaní vysvětlí své matce dítě, které jsem měla já - někdy před druhým rokem se dcera v postýlce svlékla, rozepnula si plínku, vysvlékla povlečení z peřin, i s prostěradlem a chráničem matrace - potom si lehla, vzepřela se proti šprušlím (dvě byly vyndané) a všechny je postupně vyviklala a odstranila. S pocitem dobře vykonané práce začala skákat jako na trampolíně, takže ruply i tyčky z roštu postýlky.
Manžel postýlku spravil, celé se to druhý den opakovalo. Pochopili jsme, že jsme se spaním po obědě dohráli
|
| Monika |
|
(15.11.2023 10:22:36)
Čumčo, měli jste místo spaní dát dítěti nějakou užitečnou práci, když bylo tak výkonné
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 10:36:39)
dcerka za užitečnou práci považovala tu demontáž postýlky, dmula se pýchou, jak to hezky rozložila
nikdo ji spát nenutil, pravidelně chodívala z postýlky dolů (proto byly dvě šprušle vždy vyndané), když se usnutí do půlhodiny nezdařilo (slyšela jsem na chůvičce, jak si povídá, už podle toho bylo jasné, že spaní bude-nebude)
nebyli jsme si po těchto rozkladných akcích jistí, jestli jí nyní bude stačit lůžko 90x200, jako má její bratr
|
| Monika |
|
(15.11.2023 10:39:26)
Asi by měla nejlepší nějaké takové to japonské lůžko, typu "matrace na zemi", ne A jestli potřebuje něco montovat, sjednejte si nějakou domácí práci takového typu
|
|
|
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 10:31:39)
Čumčo, teda z tohohle by asi kleplo i mě. Tohle sundavání a svlíkání všeho naštěstí syn nikdy v životě ani nezkusil, postýlku přelezl jednou jedinkrát a u toho jsem zrovna byla, takže postranice šla dolů, to mu byl sotva rok... Měli jsme pak postýlku bez postranice přiraženou k naší posteli.
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 10:43:50)
já z ní byla vysmátá, bylo to nakažlivé, jak se vítězoslavně tlemila
ale sousedi měli holčičku, která něco podobného praktikovala v batolecím i předškolním věku - v 11 dopo na zahradě oznámila, že chce oběd, když se jí oponovalo, že před chvílí přece svačila, svlékla se na protest donaha, ať byl červenec nebo květen, potom ji nahatou na té zahradě honili, protože se báli, že prochladne...
Taky skvělá taktika
Soused říkal, že v 15 jí tohle už tolerovat nebude Ona totiž ty jednotlivé svršky odhazovala s takovou tou profi grácií
|
|
|
| Žžena |
|
(15.11.2023 10:41:03)
Čumčo,
u našich dětí to bylo různé od usínání uřváním v náručí až po samostatný odchod batolete do postele a usnutí v momentě, kdy batole samo usoudilo, že si chce dát dvacet.
Ale prostě situaci "vložím bdělé dítě do postýlky a odcházím" kolem sebe neznám.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.11.2023 10:47:53)
Tak asi jsem trochu tušila, kdy bude chtít spát. Udělali jsme ty různé rituály, koupání mlíčko, ne že bych drapla čilé dítě ve čtyři odpoledne a nutila spát.
Jo budil se na kojení každý 3 hodiny a vstával v pět. Ale večer usnul po položení do postýlky.
|
| babi_ |
|
(15.11.2023 11:30:00)
Inko, trochu tušila kdy bude chtít spát... svoje děti si ohledně usínání moc nepamatuji, tak odhaduji, že pravidelné potíže nebyly, ale starší vnučka i když byla unavená (a po rituálu), tak sama usnout nedokázala - plakala. Bylo jasné, že je unavená, ale nějak nedokáže bez pomoci zabrat. U maminky usínala při kojení, u mě tedy lahev a rozhodně přítomnost. Pokud se probrala v noci a nedostala hned lahev a ruku (nebo jen ruku položit na ni a konejšit), tak zoufalý pláč. Jinak je to boží dítě - milé, vstřícné, radostné, šikovné... a teď už i to spaní je úplně v pohodě, ale samostatné usínání jí nešlo
|
|
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 11:04:21)
Žženo, tak že by moje batole někdy usoudilo, že si samo chce dát "dvacet", to jsem nikdy nezažila. Buď byl naprosto čilý a o spaní nemohla být ani řeč, nebo naopak pak už přešel tu hranici a najednou bez varování a nějakých příznaků přišla scéna, protože už byl vyřízený, ale spát nechtěl ani za nic. Navíc, přes den přestal spát cca ve 2 letech, od té doby vytuhnul maximálně občas v autě a nebo na nějakém fakt delším výletě, kdy jsme s sebou ještě pro jistotu brali i kočár. Jinak od roku a půl skoro všude pěšky, za ruku, bez kočáru, i MHD apod.
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.11.2023 13:41:51)
Děti jsem nechávala nikdy vyřvat, jsou moje, chtěla jsem, aby jim bylo dobře.
Syna jsme jednou nechali lizt v obýváku, dokud neodpadnul, někdy po půlnoci, v 5 už byl vzhůru a celej den to bylo strašný.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.11.2023 10:42:03)
Nebrečel, normálně usnul. Ale nesměl v té místnosti nikdo být.
|
| Kaliope X |
|
(15.11.2023 10:46:03)
Taky jsem měla dítě, co jsem v 21 hodin nakojila, přebalila a přenesla bdělé do ložnice do postýlky, kde samo bez breku rychle usnulo už od narození. Dokonce i v období nočních můr usínalo bez problémů samo po uložení.
|
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 10:57:34)
Inko, tak u nás přesně naopak - minimálně v místnosti někdo musel být, ideálně já, s manželem to moc nefungovalo, chtěl prostě mě... a taky jsme měli rituály, taky jsme ho nedávali spát čilého, ale zas ani přetaženého...prostě tenkrát nefungovalo nic. Ale tak co, přežili jsme to všichni a dneska je to samostatný kluk, který dávno k usnutí nikoho nepotřebuje a ani nás nemusí mít pořád za zády. Prostě jsme mu v té době dodali to, co potřeboval a teď už je v pohodě.
|
| Jerry G. |
|
(15.11.2023 11:02:29)
Ja mam nastesti mlhu co jsem vsechno pravadeli, aby usnul. On ale nespi ani ted v devatrnacti chodi do kolecka ledni medved, akorat nesmi u toho dupat, mlatit dverma a tleskat, aby nikoho nebudil. Medikaci nechce, ze je po tom spis unaveny pres den.
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 11:35:40)
mívá to často, Jerry?
syn je nespavý a neklidný kolem úplňků, usíná s medovým mlíkem a u telky pozdě v noci, jaktakž zabírají horké koupele s mořskou solí
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 11:42:01)
u nás ta nespavost přivedla syna k hulení... výrazně se to zlepšilo... (sorry, jen trochu drsný humor, ačkoliv je to realita, není to návod )
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 11:46:26)
Rose, kdyby to znal jako osvědčený recept, bezesporu by to zkusil aplikovat
|
|
| Jerry G. |
|
(15.11.2023 12:03:56)
Rose, co se zlepsilo? Spani? Ja bych tomu verila. Jinka asi neni o co stat.  .
Syn ma nastesti ke vsem navykovym latkam respekt. On parkrat zazil pocity depersonizace. Zadny zmeny vedomi zpusobene umele nechce ani alkohol nepije.
Len, M nespal nikdy dobre. Castecne se to zlepsilo leky, okolo puberty, kdy nespal treba 48 hod. v kuse. Jako mimino mel podle mne seperacni uzkost. Po narozeni byl 2,5 v inkubatoru. Pak mel velke mandle. Ja nevim zkouseli jsme kde co. On si to docela umi ridit. Ve skole ma dobre znamky.
On muze byt jenom ve svem pokoji. Kdyz chodi po chodbe tak budi segru, ta taky spi blbe. Taky mu nekdy v noci ohrivam mleko s medem. Jak casto to ma nevim.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 12:26:51)
jerry, u syna nespavost začala loni v létě, když ho přepadl nějaký streptokok... najednou nemohl večer zabrat, úplně ho to ničilo... zkoušeli jsme nějaké čaje, rituály, ale nic moc nezabíralo, pak začala škola (prvák sš) a s tím krutý nářez ranního vstávání (několikrát týdně od 7, dojíždění)... a syn začal být úplně vyřízený, pak se to najednou "samo" "zázračně" zlepšovat, takže jsem už neřešila... no a po novém roce pak prasklo, že synkovi poradili noví spolužáci, že když si dá pár tahů hhc, bude mít víc energie a i to usínání se zlepší... v současnosti přešel na klasické hulení a když si pár dní nedá, vrací se potíže zase - pro něj jasný argument, proč s tím nepřestávat  přiznám, že moc nedokážeme řešit důrazněji, takže dohoda je, že to nebude přehánět, nebude hulit doma, nesmí se to negativně projevit na jeho fungování... těžko se mi argumentuje, když ve škole má ve čtvrtletí dvě dvojky jinak jedničky, k tomu 3x týdně brigádničí v kfc v kuchyni, nic nezanedbává, je naprosto zdravý...
|
| Monika |
|
(15.11.2023 12:47:06)
Rose, skoro bych tipla, že problém tvého syna je hlavně stres až úzkost z toho, že neusne (i když původní nespavost měla třeba nějaký neurologický nebo jaký základ) a THC myslím úzkosti uvolňuje. Bylo by fajn, kdyby na to našel jinou metodu (víc pohybu, bylinkový čaj, meditace ...), tedy kromě alkoholu, ten pomáhá taky ...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 13:06:15)
moniko, ano, souhlasím, že z velké části je to o té úzkosti a to zklidnění pomáhá... náhrada za jiný ventil se nabízí, na druhou stranu, je to téměř 17 letý kluk, byla bych sama proti sobě, kdybych ho někam tlačila proti jeho vůli, já potřebuju, aby se nezlomila vzájemná důvěra, potřebuju, aby se svěřil, když se něco bude dít, nechci ho dovést k tomu, že mi začne lhát... já v jeho věku docela dost pila (víkendy, přes týden hodná holka ve škole), muž pil a chodil za školu, občas zahulil - těžko moralizovat
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.11.2023 13:46:20)
Problémy s usínáním mám dodnes potřebovala bych chodit spát ve 4 a vstávat v 10, celá společnost je proti mě
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 13:49:45)
No tak si najdi casove odpovidajici praci
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.11.2023 13:58:34)
Jedině odpolední úklid, všude při směnách požadují i ranní.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(15.11.2023 14:07:25)
Existují noční vratný. Ale to by tě nejspíš nebavilo.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.11.2023 16:38:48)
Noční vrátný, už jsem o tom i přemýšlela , ale zas mě to baví ve škole. V důchodu chci být divadelní uvaděčka
|
|
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 14:18:39)
Ale houby, je spousta praci pres noc. Zdravotnictvi (resp celej zachrannej system), doprava, posta, tisk casopisu (segra asi 20 let v noci tridila noviny a casopisy, uderem plnoletosti jsem tam taky chodil na brigadu), gastronomie, cokoli. No a nebo pracovat ve dne a zit s chronickym nevyspanim a casem zdravotnimi problemy, to uz je kazdyho volba.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(15.11.2023 16:34:45)
Ze zdravotnictví jsem odešla kvůli ranním od 6, po nočních, který byly fajn, přišel náraz, spát v noci a vstát v 5, v jednom týdnu, to mi nešlo. Noční nikdo nechtěl, ale byly za ně příplatky.
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 16:40:01)
mámina kolegyně taky dělala jenom noční, nosila domů lepší peníze a její kolegyně jí za ty noční doslova líbaly ruce, že na ně nezbydou
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 12:47:11)
Rose, došla bych asi ke stejnému závěru, jako ty s manželem, a byla bych srab to někde přiznat
|
|
| Len |
|
(15.11.2023 13:43:16)
Rose, muj muz to ma uz normalne predepsane doktorem, neurologem a psychiatrem. On nekdy okolo prvniho roku zivota mel febrilni krece, nekolik dni a od te doby uz nespal vic jak 4 hodiny v noci (plus silne ADHD a jine). Vyzkousel asi 10 medikaci a vsechny mely spatne vedlejsi ucinky, od skutecne psychozy po zmeny na srdecnim svalu, epizody nahle ztraty vedomi a jine. Navic v podstate az na jednu nijak zvlast nefungovaly, nebo treba jen dopoledne a pak uplny kolaps do vecera. Tyhle byliny funguji velmi dobre, na spani i nejake jakz takz socialni fungovani, velmi zmirnuji ADHD projevy i uzkosti. Rozhodne je to zitelnejsi nez s farmaceutiky.
|
|
| Mr. Miçkey |
|
(15.11.2023 13:48:25)
Nehulit tak neexistuju, bych nespal asi nikdy, krome toho castecne resi adhs. Budiz ti utechou, ze se tak da fungovat i desitky let, vcetne maturity, statnic, prace, zadnej problem Zaplat panbuh za prvniho jointa v 15, nebejt travy, nedodelal bych nikdy zadnou skolu a nepracoval tam, kde pracuju.
|
| Stáňa * | 
|
(15.11.2023 21:09:24)
Mickey,
jenže tráva může být velmi nebezpečná a po několika málo dávkách může spustit schizofrenii.
Bohužel tu zkušenost mám z velmi blízkého rodinného okoli a skončilo to sebevraždou.
Takže s adorací trávy bych byla opatrná.
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 21:17:32)
Stáňo, chronické nevyspání je taky strašný průser
A když zjistíš, že po ničem jiném nespíš?
|
| petluše | 
|
(16.11.2023 5:09:53)
Mám stejnou zkušenost jako Stáňa. S dětmi si o tom povídáme, oni by se tomu měly vyhnout,ale je to na nich.
|
|
|
| Len |
|
(15.11.2023 22:49:27)
No jo, ale je to correlation nebo causation. Je zname, ze lide pred vypuknutim psychicke nemoci sve zacinajici priznaky minimalizuji pomoci self-medication. A neni moc dobre mozne rozeznat, jestli to byl duvod spusteni, nebo jestli spousteni a pocity dotycneho donutili k sebemedikaci. Muj manzel mel paradni dlouhou psychozu po farma medikaci, nic neni uplne bezpecne.
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 23:03:52)
lékařsky sledovaný a lékaři předepsaný - vůbec bych se toho nebála
jeho tělo evidentně odmítalo tradiční farmaka, našli jste, co funguje
|
|
|
| Jerry G. |
|
(16.11.2023 10:36:19)
Moje svagrova, ktera uzivala travu na zmirneni priznaku roztrousene sklerozy, dostala docela tezkou psychozu. Samozrejme na 100% nikdo nevi co byl spoustec. Pokud to nekomu pomaha tak urcite super. Stejne s jakoukoliv jinou drogou-lekem se s ni musi opatrne.
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(15.11.2023 16:56:36)
Rose, ty vado, dočítám. Tak držím pěsti. To je náročný. Netuším, jak bych tohle vydýchala.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 17:52:00)
Kat, no jak? Nejdřív bys byla v šoku, pak trochu křičela, hodně mluvila, vysvětlovala, ukazovala, dokazovala, smlouvala, vydírala, manipulovala, vyhrožovala, mezitím zjišťovala informace, hledala kontakty... Pak pochopila, že buď půjdeš tvrdou cestou přes poradny pro závislosti, kde ti stejně nepomůžou, protože to by kluk musel chtít, riskuješ, že bude zapírat, lhát... No a nebo půjdeš cestou smíru a budeš doufat, že se to klukovi nevymkne... No a když máš dost pozitivních zkušeností z blízkého okolí, třeba si dovolíš věřit, že to bude časem ok
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 17:58:34)
udělalas, co bylo ve tvých silách
pokud ví, že mu fakt věříš, udělá hodně pro to, aby se mu to nevymklo z kloubů...
|
|
| K_at |
|
(15.11.2023 17:58:42)
Rose, jo. Asi jo. Já to nikdy nehulila, piju sporadicky. Mm jsem viděla mírně opilého asi 3x za 25+ let. Takže tohle je pro mě.... neznámá oblast. Jste dobří, že jste se takhle dokázali zachovat.
|
| Len |
|
(15.11.2023 18:05:18)
Kat,za mne je alkohol mnohem mnohem horsi. Clovek,ktery si da bylinky, se nechova jako debil. V podstate kazdy clovek i mirne pod parou jo. Ja jsem abstinent, nikdy v zivote jsem nemela v puse cigaretu, u tohohle vidim, jak to funguje opravdu jako lek tam, kde zadne farma drogy nezabraly, jsem uplne v klidu. Mm teda nekouri, ma na to inhalator, tabak narozdil od tohohle byl ciste zlo, menilo mu to chovani do vzteku, tohle pusobi presne naopak a nema zadne abstinencni priznaky, kdyz je mimo dosah.
|
| K_at |
|
(15.11.2023 18:26:16)
Len, ano. Chlast by byl horší. To rozhodně.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 18:08:33)
Kat, nevím, je možné, že jednou budu litovat a vyčítat si, že jsem nebyla tvrdá a nekompromisní, že jsem to špatně vyhodnotila, že jsem ho nechala jít špatným směrem  tohle ti nikdo předem nezajistí...
|
| K_at |
|
(15.11.2023 18:25:55)
Rose, myslím, že ne. Myslím, že to je to nejrozumnější, co v tu chvíli šlo. A nejsem si jistá, zda bych to takhle dokázala.
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 12:16:46)
Čumčo, jo, nespavost kolem úplňku a noční děsy, toho jsme si užili taky dost, hlavně mezi 2. a 6.rokem, pak už děsy pominuly a zůstal jen ten úplněk. A býval i takový nesvůj přes den, vždycky, když jsem si říkala, co to s tím dítětem zase je, tak stačilo kouknout na kalendář
|
|
|
| Len |
|
(15.11.2023 11:41:54)
Jerry, D spal krasne jako mimino a dite, az na nocni desy. Ale puberta s tim zatocila a je to u nas stejne jako u vas. Chodi teda do prizemi, tak si muze behat a skakat jak chce, tleskani jsem mu rozmluvila a pokud o tom premysli, tak to dodrzuje, dvere take ok, nejhorsi je, kdyz si bere jidlo a praskne dvirky od skrinky. On je jinak tichej jak myska, ale tohle nedomysli (sluchatka na usich).
|
|
|
|
|
| Len |
|
(15.11.2023 11:08:06)
Ja jsem extremne mekka matka. Moje deti spaly se mnou v posteli, dcera teda zvladla par mesicu v postylce u postele, ale zase mela sest mesicu koliky, ktere trvaly cely vecer, to jsem ji z ruky nedala, takze kontaktu asi mela dost. Syn spal s nami v posteli do peti let, takze rok a pul jsme byli v jedne posteli ctyri, pak se obe deti najednou prestehovaly do pokojicku. Tehdejsi sousedi nechavali nejmladsi ze tri vybrecet, coz trvalo i tri hodiny denne, cely rok.
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 11:19:39)
Len, syn s námi spával taky celkem běžně v posteli, i když jsme měli postýlku bez postranice přiraženou k naší posteli...tam spal večer, když jsem ho uspala a mohla jít pryč, ale když jsme pak šli spát my a on se v noci vzbudil, tak už obvykle skončil mezi námi v naší posteli. A i když pak začal usínat někdy ve 3 letech v pokojíčku ve svojí posteli (za mojí přítomnosti), tak když se pak třeba nad ránem vzbudil a přišel za námi, tak už do rána spal taky s námi. Vlastně už ani přesně nevím, v kolika letech vlastně začal usínat sám, nebylo to pro nás důležité, nějak se to někdy přehouplo, ani jsme nevěděli jak, jako je to ostatně u něj prakticky se vším. Vždycky něco dlouho nejde a pak najednou cvak a jde to tak nějak samo a my ani nevíme, kdy se to přesně stalo a co to způsobilo.
|
|
| neznámá |
|
(15.11.2023 11:53:33)
Jak to čtu, jsem krutá matka.
Neuspávám a děti spí ve své postýlce.
Někdy je to až na škodu, třeba když jsou nemocné, mají teplotu a radši bych je měla u sebe v posteli, kolikrát i pošlu manžela do pracovny, aby bylo v posteli více placu. ALe děti se pomazlí a pak vyžadují svojí postýlku.
Puberťák i dvouletka přestali v poledne spát v roce, což sice bylo/je umorné. Ale zase chodí spát vrzy večer, nejdřív mi zalehali v půl páté odpoledne a spali do rána, dvouletka teĎ chodí spát v půl sedmé. COž teda není žádná výhra, malé děti chodí kolem sedmé spát běžně, ale zase už se spánku vyžaduje, někdy odpadne natolik, že nestačí vypít lahvičku.
Taky nemám ráda hračky po celém domě, hračky mají roztahané v pracovně, do obýváku nebo kuchyně tahají jen pár hraček a uklízí si je.
Starší už mají hračky jenom v pokoji.
Na druhou stranu nesnáším řev, fyzicky mě bolí, zavrtává se hluboko do hlavy, nikdy je nenechávám brečet, mám ty nejrozmazlenější děti, vědí, že stačí jen začít natahovat a ustoupím.
|
| Jerry G. |
|
(15.11.2023 12:08:25)
Neznama, jestli to ty deti vedi, ze na nejake jejich "cavyky""neni prostor.. Kolik ty mas vlastne deti v jakem veku?
|
| neznámá |
|
(15.11.2023 12:36:00)
6 dětí, od 17 let do jednoho roku. Mezi dvěma posledními je 16 měsíců.
|
|
|
| TaJ |
|
(15.11.2023 12:21:25)
Neznámá, hračky jsme měli v obýváku, byl tam pro něj přímo udělaný koutek s krabicemi na hračky a místem na válení. Protože pokojíček má nahoře v patře a tam samozřejmě sám být nechtěl, chtěl být tam, kde jsme byli my, takže v obýváku a v kuchyni. V pokojíčku měl taky hračky a různě jsme je měnili podle toho, s čím si zrovna hrál - to měl dole. V kuchyni, ani nikde jinde se neválely, i zahradní hračky se každý večer uklízely do kůlničky, kde na ně byl prostor. Ale v tom obýváku prostě byly. Zas my nejsme moc na nějaké návštěvy, takže to nikomu z nás nevadilo, že jsou tam rozložené do druhého dne dřevěné vláčky, jen to muselo být tak, aby se přes to dalo chodit - takže večer si musel uklidit mašinky, závory, mosty a všechny choulostivější věci, které bychom mohli rozšlápnout a zůstat tam mohly jen placaté koleje, přes které se v pohodě dalo chodit
|
|
| Čumča. |
|
(15.11.2023 12:26:43)
ale houbelec, každý dítě je jiný,
kamarádka měla dítě, které v batolecím a předškolním věku nespalo prakticky vůbec, jako že nespalo ani v noci déle než půl hodiny...kamarádku to skoro zabilo
zkoušeli všechno, fakt všechno, všechny možné doktory, ona sama je zdravotník
měla jsem k tomu dítěti dost rezervovaný vztah, není to spravedlivé, ale pro mě to bylo dítě, co chce zlikvidovat svou matku a ačkoli je to nefér, tu nespavost jsem mu po x letech prostě nevěřila
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.11.2023 7:17:58)
Huso, já ti to věřím, protože přesně takhle podle zmíněné knihy pečovala maminka o mě (řídila se knihou a pokyny lékařů)). Vyprávěla mi to. Je pečlivý typ, takže se snažila, aby režim vycházel.
Ve dvou letech mě pak dala do jeslí.
Babička z toho prý šílela, ale nesměla do toho mluvit.
Nicméně občas mě měla na starost a vynahrazovala mi režim bezmeznou láskou a anarchií.
U mladších sourozenců už pak maminka polevila.
|
|
| Žžena |
|
(15.11.2023 7:42:20)
Uff,
tyhle knihy, které navíc vždycky napsal chlap, který vlastní dítě beztak potkal maximálně krátce u večeře, ale nikdy se o ně osobně nestaral, byly fakt zhouba.
|
|
| breburda71 | 
|
(15.11.2023 8:04:32)
Huso, fakt jsi to dodržovala? to je pro mě úplný sci - fi, spíš jak v kriminále...Já jsem měla úplně nerežimový děti, obě dvě, neumím si představit se podle toho řídit..
Měla jsem dítě v 19 letech, ale tak nějak intuitivně jsem cítila, že když to zvládly ostatní ženy v mojí rodině ( navíc za mnohem horších podmínek), tak to zvládnu taky
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 8:18:10)
huso, to je šílený... mám depresi jen to čtu... kdybych tak měla žít, nejpozději do týdne spáchám sebevraždu... vůbec si neumím představit, že bych to přežila já i dítě...
pravda, podobnou knihu jsem taky dostala, ale považovala jsem ji za nesmyslnou... a hlavně jsem měla úžasnou pediatričku
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.11.2023 7:28:49)
Já jsem knihy ani časopisy nečetla.
Částečně jsem se řídila doporučeními pediatra, konzultovala jsem, ale něco jsem si stejně udělala po svém.
Úzkostná jsem nebyla, pečlivá ano.
Zjistila jsem, že nejlépe děti fungují venku, ať už spící mimina v kočárku, nebo řádící batolata, tak jsme byli 2x denně venku, každý den, za každého počasí. Plácání se v bytě byl pro mě vždycky spíš horror.
|
|
|
|
| Pruhovaná |
|
(14.11.2023 22:52:20)
Lehkoživka je pejorativní výraz, označující prostě příživníka.
Rozhodně to neznamená někoho, kdo bere život s lehkostí.
|
| Muumi |
|
(14.11.2023 22:54:34)
Pruhovaná, děkuji za potvrzení. Už jsem chtěla pro jistotu googlit:)
|
|
| babi_ |
|
(14.11.2023 23:01:11)
Dobře, tak jsem ten výraz použila jinak, než je všeobecně chápán - u nás doma se používal na typ Federika.
|
|
|
|
|
| Rodinová |
|
(14.11.2023 22:24:13)
Ctyriadvacetihodinove galeje bez spanku a jidla?
No sorry, takhle ja jsem materstvi nevnimala
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.11.2023 7:49:11)
Rodinová, já rok - dva po narození druhého dítěte ano. Mimino chtělo celé noci krmit a chovat a batole začínalo běhat, mluvit, projevovat hyperaktivitu a celé dny chtělo něco dělat. Bylo to fakt nonstop a bylo toho příliš. Dost mě vyčerpalo i jen těhotenství a porody rychle za sebou, a místo odpočinku přišlo něco jako vojna.
Ale já jsem to všechno pro děti a s dětmi dělala hrozně ráda, mě to bavilo a těšilo, jen to vyčerpání bylo šílené. Nic tak náročného jsem nikdy předtím ani poté nezažila.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(13.11.2023 15:24:57)
Chodím s padesátnicemi na dynamickou silovou jógu, jsou to šik spíše štíhlé ženy s pěknými vlasy, jsem tam nejmladší (a nejvíc tuhá) a je to pro mě motivační. Děti mají MŠ - ZŠ - SŠ.
Když to porovnám s bezdětnými chlapy tohohle věku - ti už jsou skoro pupkatí důchodci (jak kdo).
Podle mě se to trochu posunulo. Ještě před 15 lety tady na Rodině když jsem tu četla diksuse, psalo se, že po třicítce nemá žena nosit triko bez rukávů, že už má ochablé paže, a že má mít spíše krátké vlasy, že dlouhé přidávají roky. Já znám hodně zralých žen, kterým delší vlasy tolik sluší, umí se nosit. Ale třeba moje babička to brala tak, že po 50 už patří do starýho železa a očekává blízkou smrt. No dožlia se skoro stovky.
|
| Monika |
|
(13.11.2023 15:30:17)
Kosatko, ona se v tomhle dost mění i móda. Teď se krátké vlasy dosí dost málo skoro v jakémkoliv věku (ale možná zase dojde brzy na změnu, bych tipla) a ochablé paže budou dost individální záležitost - každý musí posoudit sám, co chce ukozovat. Já je ve 30 ochablé tedy ještě neměla, ale teď nějakou dobu (cca od 40) by už bych "do společnosti" v něčem bez rukávu nešla. Na výlet ve vedru nebo na pláž třeba ještě jo, i když třeba tílka moc nenosím, nemám je ráda z více důvodů. Souvisí to spíš opravdu s ochabnutím svalstva (ukončení intenzivnějšího sportu) než se samožným věkem.
|
|
|
|
|
|
|
| Peppa |
|
(13.11.2023 11:42:15)
Sice jsem to neřešila, ale i tak se vyjádřím
Ani náhodou bych do toho nešla. Sice si myslím, že sourozenectví je důležité, jedináčci jsou tak trochu předurčeni být sobci, jen kvůli tomu bych se ale nepouštěla do takových akcí. Ano, stát se může cokoliv i ve dvaceti, ale ač máš pocit že nestárneš, tak určitě ani nemládneš a těhotenství už by třeba nemuselo být tak pohodové, zvlášť když už máš jednu cácorku na starost. O náročné péči o mimčo ani nemluvím..
"Ja jsem ve 45 porodila prvni dite, proste jsem byla dlouho single a toho praveho jsem potkala az ve 43. On deti taky nemel (je o 6 let mladsi) tak jsme si rekli, ze to zkusime a povedlo se." Asi to tak mělo být, mohla jsi mít kupu dětí s nesprávnými partnery nebo jedno s tím pravým. A to už máš. Já bych to brala tak, že v 47 letech čas na rození dětí rozhodně pominul a byla bych vděčná za zdravou holčičku.
Nevšimla jsem si, jestli píšeš, jak to vidí partner.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 11:50:35)
Ještě mě zaráží formulace "zkusíme, povedlo"
Cizí vajíčko a umělý oplodnění, to je kompletně lékařsky vytvořený dítě. To mi přijde příliš násilný.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.11.2023 12:26:16)
Cizí vajíčko a umělý oplodnění
Inko, je to alternativa k adopci, kdy musíš vybudovat vztah, mnohem obtížněji než po porodu, kdy k tomu pomáhají hormony a těhotenská minulost, tady navíc je aspoň otec vlastní a u matky se pravděpodobně ví, že tam není zátěž v podobě drog, alkoholu, násilí, a dalších věcí, který ovlivňují nejen těhotenství, ale i další život člověka
a taky po těhotenství a porodu je miminko hned, od prvního dne, adopce je o čekání a nikdy nevíš, jestli miminku nebudou třeba dva roky a to je pak hodně těžký začátek, kam se hrabe uspávání novorozence a noci s kojením - mimochodem ani to by nebylo a po těhotenství nejspíš bude
takže tomu rozumím a vidím v tom smysl
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 12:36:55)
U adopce tě zas hřeje dobrý pocit, že jsi pomohla dítěti, u darovaného vajíčka si pomohla tak leda té ženě o která darovala.
Nikde jsem nečetla, jestli už mají někde uskladnění oplodněný embrya nebo vajíčka či jak to probíhá. Jestli ano, tak já bych neváhala a dala jim šanci.
Jinak nevím, já být zakladatelkou tak bych tomu asi dala volný průběh a čekala bych jestli otěhotním samovolně.
Kdybych mě sžírala touha po dalším dítěti, tak jdu do umělého, ale to už by asi zakladatelka dávno těhotná byla.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.11.2023 12:46:30)
adopce bílýho miminka není o hřejivým pocitu, žes pomohla jemu, ale sobě, o ty je velký zájem
zkus si vzít starší dítě, i kdyby předškolní, nebo romský, to je pak pomoc dítěti, ale to je těžká práce, vlastní miminko, bez ohledu na to, čí je geneticky, to je jiná pohádka
mimochodem - že má spousta párů dítě sice geneticky maminčino, ale už není geneticky tatínkovo, to nevadí, a tady by mělo vadit, že je to naopak?
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 12:50:02)
Mě by to vadilo i naopak.
Ale já děti mám, kdybych neměla a tlačil mě čas, dost možná bych mluvila jinak.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 12:58:08)
neznámá, já nepovažuju své geny za kdovíjakou výhru, takže já bych se vajíčka od mladé zdravé (a prověřené) dárkyně nebála - dítě mého manžela, které by rostlo v mém břiše, by bylo moje, o tom žádná
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 13:02:28)
Čumčo, já si to neumím představit, ale těhotním na první dobrou, možná kdy to nějak nešlo, mluvím jinak.
Někde jsem četla, že ženám po čtyřicítce se rodí méně postižených děti než mladším rodičkám. Jsou více hlídaný, podstupují více testů, postižení se u nich zjistí spíš než u mladých maminek.
Já bych to riskla se svým vajíčkem, důvěřovala lékařům a pokud by to nešlo, tak by to nešlo.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 13:04:30)
neznámá, už by to nebyl přirozený sourozenec té první holčičky - beru to tak, že vajíčka byla od stejné dárkyně
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 13:12:36)
Neznámá, no jo, tak protože u těch starších maminek se to dřív zjistí a těhotenství často ukončí, takže se ty děti ani nenarodí. Ale nemyslím, že by ta pravděpodobnost postižení byla u starších rodiček menší...
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 13:13:35)
Však tak jsem to myslela, riziko postižení vyšší, ale spíš se zjistí než u mladých maminek.
Já bych šla do rizika.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 13:04:57)
Vajíčko od mladý zdravý dárkyně. Nikdy!
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 13:06:17)
Inko, když to napíšeš takto, je to jak Příběh služebnice.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 13:08:58)
fuuuj, v Příběhu služebnice totiž obzvlášť to početí bylo fakt specifické - ten rituál ve třech, brr
|
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 13:07:39)
Inko, nikdo ti ho necpe...
|
|
| Muumi |
|
(13.11.2023 13:12:48)
No dobře, ale to embryo už existuje. Jaké jsou další možnosti? Dát ho na výzkum, jen tak "vyhodit", nebo co se s tím dělá?
Já bych tu šanci teda využila i v tomhle věku...
Jinak mně je teda o fous míň, ale fyzicky i mentálně se teda cítím svěží, jedno až dvě mimina bych si klidně ještě střihla, kdyby to šlo... Nicméně dětí mám plný barák, tak o tom vůbec neuvažuju. Kdybych měla jen jedno a v mrazáku potenciálního sourozence, nejspíš bych to chtěla zkusit.
|
| Muumi |
|
(13.11.2023 13:14:17)
A nevím, proč je tu tolik údivu nad darovaným vajíčkem. Pro někoho je to jediná možnost otěhotnět. Pochybuju, že to někdo dělá jen tak z plezíru, aby měl "mladé vajíčko".
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 13:17:34)
vnímám to stejně - pokud bych tu touhu cítila, a byla by sdílená s otcem dítěte - dala bych mu šanci, která myslím není kdovíjak závratná, že se oplodněné vajíčko uchytí - takže je to stále v "rukou božích"
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 2:19:21)
"No dobře, ale to embryo už existuje. Jaké jsou další možnosti? Dát ho na výzkum, jen tak "vyhodit", nebo co se s tím dělá?"
no právě že nevím co se s tím dělá, nemůžu se přimět jim říct "tak ho zlikvidujte", co vím tak v USA existuje i dárcovství embryí, takže pár který má ještě zmražená embrya která už nepoužije, může je darovat páru, který nemá tuto možnost (gayové apod), bohužel u nás toto neexistuje, na jednu stranu by to pro mě bylo přijatelnější, na druhou ale zase ten pocit, že moje dítě má někde genetického sourozence je taky těžký
a ne, opravdu to nebylo mladé vajíčko z plezíru chtěla jsem geneticky svoje dítě, bylo to pro mě těžké rozhodnutí, ale byla to jediná možnost jak mít miminko, které mohu aspoň odnosit a porodit narozdíl od adopce
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2023 9:25:04)
"co vím tak v USA existuje i dárcovství embryí"
V USA existuje také dost etických kontroverzí, kdy se cestou dárcovství pohlavních buněk a embryí vytvořily bizarní příbuzenské vazby.
Nechci vynášet žádné kategorické soudy z pozice matky, která má vlastní děti. Netuším, kam by se ubíralo mé myšlení, kdybych vlastní děti mít nemohla, a co všechno bych byla ochotná si zracionalizovat.
Jen myslím, že nikdy by v procesu rozhodování neměl zaniknout ohled k dítěti, které se má narodit. To dítě bude v průběhu života hledat svou identitu jako každý člověk.
|
|
|
|
| K_at |
|
(13.11.2023 14:09:36)
Inko, však ho mít nemusíš, ne? Pro někoho to není, pro někoho jo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 14:12:41)
Bavíme se tady o tom, tak píšu svůj názor, jako ostatní.
Nevím, proč máš potřebu mě napomínat.
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 12:58:07)
Naopak by to vadilo, protože by to dítě nebylo moje.
Chlap se to většinou nedozví 😉
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 15:38:17)
Inko, mne by nevadilo dite, ktere neni moje, ja bych prilnula ke kazdemu diteti, ktere potkam v tramvaji nebo na ulici, vsechny mi prijdou neskutecne roztomile....ale takhle planovane bych do toho nesla, spis z duvodu veku
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 15:53:00)
Taky mi přijdou roztomilé i cizí děti, ale doma chci jen svoje.
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 12:37:10)
Jo, něco jako adopce, nechápu proč se do toho hrnout v pokročilém věku.
Pochopila bych, kdyby otěhotněla normálně, že si dítě nechá, ale takto.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 12:43:33)
ale Inko, třeba je tahle cesta dávno mimo hru, třeba má zakladatelka nějaké omezení, vleklou dědičnou zátěž - určitě ví, proč volila vajíčko dárkyně - tohle už má v sobě dávno srovnané, a je to v jejím věku naopak dost zodpovědný přístup
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 12:45:34)
jasně, kdyby to bylo těhotenství neplánované, nechtěné - to by bylo panečku jiné
kdežto tohle by bylo těhotenství chtěné
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 12:37:47)
Inko, to mas pravdu....to fakt neni jako "nahodou jsme prisli do jineho stavu a miminko si nechali"...to by se melo vzit v uvahu
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 12:43:38)
ja bych jedno zdrave dite ve veku matky 45+ brala jako velky dar, za ktery bych byla vdecna a uz bych znovu nepokousela osud
a jak zde vsichni spravne piseme, nejde se na to divat jako "zvladnu ve 45+ tehotenstvi?", ale "zvladnu v 60+ pubertu?"
|
| Federika |
|
(13.11.2023 13:13:01)
Sedmi,
co ale pořád máte, s tou pubertou?
Co na ní zvládat, puberťáci toho moc nechtějí, jen mnohem snáz nasírají, to jo.
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 13:16:23)
Fed, že ano.
Náš puberŤák je děsný, byl děsný už jako dítě, také mám mezi prvním a dalším dítětem skoro sedm let rozdílu, nechtěla jsem druhé ani za nic.
Nicméně, když ho neprudím a nechám ho žít, tak vyžaduje jen jídlo a vymluvil by mmi díru do hlavy, určitě je s ním lehčí pořízení než když mu bylo devět a byla potřeba ho vychovávat.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 13:19:51)
Jo, mně u puberťáků vyhovuje, že už všechno zvládají sami.
Jo, mají svý nálady, dělají bordel, mají na všechno kecy, občas chtějí odvoz v noci, sem tam nějakej ten průšvih, neustále stojí někde u kasy a nemají peníze, ale jinak rozhodně nevyžadujou,aby se jim člověk věnoval, spíš fakt naopak.
A ani už nechtějí,aby se za nimi člověk přišel večer před spaním rozloučit
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 13:22:30)
Federiko, tak to u nás se večer ještě rozloučit chce...minimálně vyleze z pokoje, když slyší, že někdo z nás jde spát a dá nám dobrou noc, nevynechá nikdy....♥️
|
| Federika |
|
(13.11.2023 13:26:10)
TaJ,
to ona taky,ale dřív chtěla,abych si k ní lehla do postele, vyprávěla mi, co a jak, ukazovala, co má do školy...
Dnes vlezu do pokoje,ona se na mě podívá a prohlásí cosi o tom,že má ještě spoustu práce.
V překladu:" Co otravuješ?"
A když tam vlítnu po půlnoci (vstává v 5.45), tak volá:" Právě jsem už chtěla zhasnout, dobrou noc!!"
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 13:46:41)
Federiko, tak on se taky někdy rád i teď přitulí, když jde spát, nebo mi začne
vykládat plány na víkend...jinak když kdykoli zaklepu na dveře pokoje, tak se ozve lehce otrávené "no, co je...?" Jinak o půlnoci se tam svítí běžně, budíka má na 6h. A když tam jdu, tak se ozve, že ještě nejde, že až za chvíli 😉
|
|
| Peppa |
|
(13.11.2023 13:52:17)
Fed, není puberťák jako puberťák. Ta puberta je i o tom střídání nálad a potřeb, takže jednou je to Nechte mě bejt (typicky pátek večer) a jindy Mami, půjdeš si za mnou lehnout? (typicky neděle večer).
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 13:58:19)
Peppo, jo, asi tak nějak 🙂
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.11.2023 14:08:03)
no jasně, základní poučka zní, že puberťáka je třeba krmit, nechat spát a nikdy nedotírat... jenže ono to tak snadné vždycky není... občas člověk řeší taky chvíle, kdy se dítě "nevejde do kůže", samo si s tím neporadí a rodič musí velmi opatrně zajišťovat aspoň přežití, je to o to těžší, že puberťák už ti nedokáže tak naplno důvěřovat, má potřebu všechno zařizovat sám, rodič se stane nedůvěryhodným... když máš smůlu, řešíš drogy, alkohol, nevhodné party, puberťák pokouší hranice kriminality nebo i přežití... a opravdu pak nestačí nakrmit a uložit... v takovou chvíli si kolik rodičů sáhne na dno a nic moc humorného v tom není...
|
| K_at |
|
(13.11.2023 14:10:56)
Rose
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 14:07:06)
Puberťák byl fajn, jak mě přerostl, z kluka se stal gentleman
|
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 15:42:49)
Fed, u nas je puberta jeden velmi husty retezec prusvihu
vim, ze ve 45+ bych to zvladala lepe nez ted v 55+...a v 65+ bych to nezvladla uz vubec
|
| K_at |
|
(13.11.2023 15:56:38)
77, čoveče, myslím, že ve 45 bys byla stejně v háji jako teď. Fakt. Vubec nemám dojem, že bych zvládala líp ve 45. Nebo měla větší nadhled. Vyždímaná jsem někdy totálně.
|
| Buřt |
|
(13.11.2023 16:00:46)
Kat, ale ten generacni rozdil tam proste svoji roli hraje.
Nenalhavejme si, ze je jedno, jestli je mezi rodicem a potomkem rozdil 20 nebo 45 let.
|
| K_at |
|
(13.11.2023 16:09:21)
Buřte, myslím, že je dost starších a pokročilých, kteří jsou velmi moderní a myšlenkově pružní. A naopak hodně mladších, kteří jsou absolutní konzervy a maloměšťáci. Není to jen o věku. A taky si myslím, že se zážitkování s prarodiči trošku přeceňuje. Jako je to fajn. Ale myslím, že se počítá zájem, čas a snaha. Jestli je to vaření, hrabání se v zahradě, v dílně, nebo hory a moře, v určitém věku je to těm dětem fuk.
|
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 16:10:41)
no treba mne moji rodice (kteri mne meli ve 25 letech) pripadali vzdaleni svetelne roky, velmi konzervativni, nesportovali, nelyzovali, jen jezdili na chalupu a varili, ani na vylety jsme moc nejezdili ...jen obcas na piskovnu v lete
my jako rodice cca 40-leti jezdili s ditetem porad nekam, na lyze a na vodu a na vylety a litali k mori a neustale chodili na krouzky a furt neco
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 16:14:30)
no vlastne moji rodice jsou cely muj zivot vicemene stejni, dokonce i porad stejne vypadaji, porad maji stejne nazory, uz 55+ let....a kdyz davaji stare filmy, tak na ne koukaji po 156té, bydli ve stejnem byte, maji stejny nabytek, stejnou klec na andulku porad na stejnem miste s vicemene podobnou andulkou...fakt velmi konzervativni, at je socialismus nebo kapitalismus, porad jedou to svoje
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 16:14:40)
Moji rodiče nás měli jako hodně mladí,při vyprávění zážitků jsem si někdy říkala, že dobře,že jsme to přežili Na výlety,dovolené a tak jsme jezdili, ale byla jiná doba,sami uznávali, že tak, jak jsme se věnovali my (v mnohem vyšším věku) svým dětem, na to by čas ani energii neměli.
A asi jo, jiná doba.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 20:50:22)
Mně přišlo skvělý, že rodiče byli jenom o dvacet let starší.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 20:52:32)
Mně to bylo úplně fuk
Rodiče se nám věnovali, ale rozhodně nesrovnatelně míň než my svým dětem.
Ale jak už jsem psala,v té době se rodiče celkově dětem míň věnovali, jiný možnosti,pořád v práci...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 21:00:26)
My byli rozhodně víc v práci než naši v sedmdesátkách.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 21:06:51)
No moje máma by nás nemohla vozit denně po sportech a nebyla by schopná-byť výrazně mladší-trávit každý víkend daleko na závodech,jezdit tam, ráno vstávat v pět,dělat servis...Nejezdili by s námi lyžovat, bruslit,skákat padákem, plavat, do nejrůznějších adrenalinových parků. Nebrali nás na kulturní akce, nejezdili s námi po celém světě,ani nemohli.
Nemohli nám ani nijak zvláš""t pomáhat se školou, hledat vhodné školy, neplatili nám výuku jazyků.
Tohle částečně souvisí s dobou, nesouvisí to ale podle mě s věkem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 21:10:10)
To souvisí jednoznačně s dobou.
Mě naši brali do Bulharska, Maďarska, NDR, Jugoslávie a jinam to prostě nešlo.
Ty různý atrakce prostě nebyli.
S manželem táta turnaje objížděl.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 21:12:36)
ano, byly jiné možnosti, současné např. medicínské možnosti jsou taky jiné
|
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 21:17:57)
Spíš to souvisí s životním stylem.
Já vyrostla po revoluci na malém městě, nikdy jsme nebyli na dovolené, max na výletech po ČR. A většina spolužáků nikam nejezdila, vlastně si nevybavuji žádného, kdo by jezdil pravidelně, když někdo vyrazil do Chorvatska, to bylo něco.
Kroužky max při škole.
A ani teď to kolem mne nikdo nepřehání, na zimní dovolenou jezdí pár lidí, na letní více, střídají zahraničí a ČR. Na kroužky se chodí jenom při škole, znám jen pár dětí, co dojíždějí do lidušky, ale ti mají fakt talent. Kdyby neměly, mají kroužek při škole.
Na hokej chodí jeden kluk a všichni kolem něho si klepeme na čelo, nikdo by jsme víkend a celkově tolik času hokeji neobětoval.
A nepřijde mi, že by děti byly chudáci, normálně žijí, není potřeba jim organizovat čas.
Asi je také rozdíl život v bytě a v domě, bydlet v bytě, tak jsem také pořád v luftu.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 21:18:51)
Neznámá,
jo.
Ale s věkem to fakt moc nesouvisí.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 21:22:59)
To je určitě tím. My bydleli v paneláku v Praze, tak jsme pořád jezdili na dovolený.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 21:25:00)
My bydlíme v domě a taky jezdíme na dovolený
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 21:25:50)
Dneska jo, ale tenkrát, nevím.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 21:31:46)
My jsme sice bydleli v bytovce, ale na vesnici a vedle měla babička statek.
Na dovolenou jezdil hlavně ten, kdo si to zařídil. A opět, s věkem to nesouviselo tenkrát,s věkem to nesouvisí ani teď. Dneska to možná naopak souvisí víc,protože starší rodiče bývají často už líp zabezpečeni (ne vždycky ) a můžou si s dětmi víc dovolit.
|
|
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 22:41:43)
Inko, já bydlela s rodiči taky v paneláku v Praze, na dovolený jsme nejezdili nikam, jen na jednodenní výlety. Naproti tomu my s manželem bydlíme 20 let v domku se zahradou a na dovolené jezdíme celou tu dobu rádi a tak často, jak to jenom jde...
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(13.11.2023 21:32:55)
To bude spíš prostředím, než věkem rodičů, za nás, v sedmdesátkách, jsme na kroužky chodili a na dovolené jezdili, my jen po Česku, jednou v životě jsme byli v Bulharsku, tenkrát byla cizina drahá a na západ se nesmělo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 21:37:00)
Taky jsem chodila na kroužky, až moc na můj vkus. Radši bych si četla.
Na dovolenou jsme jezdili letní i zimní. S rodičema i s babičkou a dědou.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 21:39:58)
Já jsem taky chodila denně na něco.Ale při škole nebo jsem jezdila sama do ca 10 km vzdáleného města.
Moji rodiče by nic nákladného ale nezaplatili a neměli by na to ani sílu, byť nás měli okolo 20. Chodili do práce, máma byla často unavená měla nás tři a večer si většinou oba sedli k televizi, unavení.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 21:44:51)
Jezdila jsem tramvají přes celou Prahu, auto jsme neměli.
|
|
|
|
|
| Alena |
|
(13.11.2023 21:40:47)
"Asi je také rozdíl život v bytě a v domě, bydlet v bytě, tak jsem také pořád v luftu." Spis jde o to, kde ten byt a dum je, nez o to konkretni bydleni.
|
|
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 21:22:18)
mne teda vodili na krouzky na tehdejsi dobu nadstandardne a taky se mi venovali - cetli mi a vsechno mi vysvetlovali...ale byli proste konzervativni, i kdyz mladi, a jsou porad takovi....ale nijak se neprekonavali, jako ja se treba kvuli diteti uz 16 let prekonavam tim, ze jezdim na lyze, ac je nesnasim apod. ....dulezite bylo vzdycky hlavne nakoupit, uvarit, jet na chalupu, pomahat sirsi rodine
|
| Federika |
|
(13.11.2023 21:24:30)
A proč se překonáváš?
Já je vozila na Chotouň , platila hodiny s instruktorem. A pak už jezdili se školkou, školou a teď i na týdny s kamarády. My nelyžujeme a ani nechci, děti i lyže i snowboard, tak si to užívají jinde.
A já si to zas užiju bez nich.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 21:25:03)
Já nelyžuju a nejezdím na kole, ani v mládí.
|
| Půlka psa |
|
(13.11.2023 21:57:36)
"Já nelyžuju a nejezdím na kole, ani v mládí."
Asi to nebude o věku. Můj tatínek se mnou lyžuje a jezdí na kole ještě dnes. A taky se svými vnoučaty, z nichž jedno je dospělé a bere si na sportovní akce s dědou dospělé kamarády. Z hlediska sportu si mohl teoreticky pořídit dítě třeba v 65 letech a pořád mohl říct, že ho bere pravidelně do Alp na lyže.
Nicméně je to samozřejmě jedno. Lyžování není vůbec nic, bez čeho se děti neobejdou. Vlastně je to absurdní aktivita, když se to tak vezme. Byť ji teda osobně miluju.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:00:44)
Ne, není to věku.
Někdo argumentuje i třeba tím, že se může pak chodit s dětma bavit.
Moje máma mě měla v 19, tátovi bylo 21.
Já začala chodit na zábavy v necelých 14.
A faakt bych ani svý mladý rodiče s sebou nechtěla Je fuk, jestli jim bylo 33 nebo 55, co bych tam s nima dělala??
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 22:10:21)
Měla měla mamka také v devatenácti a táta je jen o pár let starší a neumím si představit s nimi chodit někam po zábavě, teď ano, tenkrát ne.
Já měla puberťáka ve dvaceti, o víkendu razil na zábavu, to byl ksicht, když jsme s manželem pronesli, žer možná půjdeme také. Ale manžel je starý, to on se určitě křenil na starého otce.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 22:13:39)
Já chodila s mámou do kina, s tátou do divadla. S náma syn chodil na koncerty, s manželem chodí ještě dneska.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(13.11.2023 22:15:40)
S dcerou chodím pořád na zumbu, ona už je taneční lektorka, ale nestydí se za mě
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:17:26)
Inko,to jo, to i my,staří rodiče
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 22:33:07)
Inko, já zase s mamkou do divadla a s tátou do kina
|
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:16:57)
Určitě jo, tebe by nadšeně bral
Já už bych mimino nechtěla,jsem už na to líná a přesně tak to je. Ale zakladatelka není líná a beztak už jedno mimino má, ani líná bejt nemůže
A když si to přeje, ať nechá rozmrznout, za pár let už žádné dilema nebude, co chceš udělat hned, neodkládej na zítřek
|
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(13.11.2023 21:40:40)
"No moje máma by nás nemohla vozit denně po sportech a nebyla by schopná-byť výrazně mladší-trávit každý víkend daleko na závodech,jezdit tam, ráno vstávat v pět,dělat servis...Nejezdili by s námi lyžovat, bruslit,skákat padákem, plavat, do nejrůznějších adrenalinových parků. Nebrali nás na kulturní akce, nejezdili s námi po celém světě,ani nemohli."
To není dobou, to je životní styl.
Trávit víkendy na závodech je něco, co se naprosto neslučuje s naším pojetím (rodinného) života a pro žádné ze svých dětí takovou věc nejsem ochotna absolvovat.
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 21:48:14)
Ženo, dle mého se ze zážitků a kroužků stala komerce jako z jiného zboží. Všechny ty prodloužený víkendy, dovolené, výlety, hokeje, tenisy....to je spotřební zboží, akorát se všichni kasají tím, že zážitek je více než třeba drahý svetr.
Také odmítám s dětma řešit o víkendu kroužky, naštve mě i sobotní školní dílnička, máme svoje plány.
|
| Žžena |
|
(13.11.2023 21:49:08)
neznámá,
ano.
S kroužky to máme doma jednoduchý. Dítě může chodit na jakékoli kroužky, na které si dojde samo bez cizí asistence. Má účast končí zaplacením kroužkovného/vybavení a neexistuje, že by kolem toho celá rodina točila svůj program či volno.
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 21:56:24)
Neznámá,
spotřební zboží-to do toho můžeš i počítat i náročnou školu, výuku jazyků, vlastně všechno.A tvé dítě se může v nějakém sportu vidět, může ho chtít dělat víc a to holt ty víkendy spolkne.
Jasně že nic z toho se "nemusí".
Tohle je to, co by třeba má máma v 75 už nedala rozhodně, navíc neřídí.
Ale jinak by se vlastně zvládala starat i o mimino. A o tom tady mluvíme.V čem by měla mít autorka diskuze problém? Který by tedy souvisle s věkem?
|
|
| Monika |
|
(13.11.2023 21:58:48)
Neznámá,chápu,že s tolika dětmi je těžké vodit je,dokud jsou male,všechny na nějaké náročnější aktivity.Ale jinak tedy pomoct dítěti najít jeho sport nebo podobnou aktivitu, která ho bude těšit a najde si tam kamarady, je se o velmi dobra "investice" do puberty a prevence proti nekonečnému lezení u přístrojů v době, kdy akce s rodiči, případně mladšími sourozenci začnou považovat za nemožné ...
|
|
| Monika |
|
(13.11.2023 21:58:50)
Neznámá,chápu,že s tolika dětmi je těžké vodit je,dokud jsou male,všechny na nějaké náročnější aktivity.Ale jinak tedy pomoct dítěti najít jeho sport nebo podobnou aktivitu, která ho bude těšit a najde si tam kamarady, je velmi dobra "investice" do puberty a prevence proti nekonečnému lezení u přístrojů v době, kdy akce s rodiči, případně mladšími sourozenci začnou považovat za nemožné ...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(13.11.2023 22:04:38)
Já vlastně většinu těch aktivit z dětství a mládí dodnes používám v zaměstnání i ve volném čase.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:06:34)
Já jsem hrála divadlo.. pořád. Jen mě tam nikdo nevozil, jezdila jsem už v 11 letech po desáté večer stopem. Naši už spali. To ti mladí, nezodpovědní rodiče
Ale přežila jsem.
|
| Kaipa |
|
(13.11.2023 22:26:26)
Federiko, to zní neuvěřitelně. Jednak jsi z nějakého pohraničí (?), to tam byl před 43 lety v noci takový provoz, že se na to dalo spolehnout? A nikomu, koho si v noci stopne malá holka, to nebylo divný?
A ještě by mě zajímalo, kam zmizela zakladatelka. Ale téma je evidentně nosný, to jo. 😃
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:29:46)
Jo, z pohraničí.
Av té době se stopovalo hodně . Dneska by mě už asi nikdo nesvezl. Divné to možná bylo,ale já jsem vždycky řekla, že mi ujel vlak. Mobily nebyly a vlaky tam moc často nejezdily.
A moji rodiče byli vůbec hodně lehkomyslní
|
| Kaipa |
|
(13.11.2023 22:32:25)
Federiko, já jsem stopem ujela tisíce kilometrů, přesto (nebo právě proto) mě překvapuje někde, kde dávají lišky dobrou noc, taková frekvence aut.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:35:51)
Tak "frekvencí" bych to nenazvala
Ale zas ti většinou zastavilo skoro každý auto, který jelo kolem. Potřebovala jsem jen deset km do vesnice, nikdo mi ani nemohl ukazovat,že jede jinam, protože jinam se nedalo, byl to jeden směr
I moje máma dnes občas jede stopem, z města (v 75 ) A zastaví.
Ale třeba z Prahy (a to jsem kdysi využívala pořád) bych dneska stopem už nikdy nejela. A svou dceru bych radši vždycky kamkoli dovezla osobně
|
|
|
|
| Muumi |
|
(13.11.2023 22:34:53)
Zakladatelka založila a zmizela. Není to úplně důvěryhodné...
Říkala jsem si "negoogli to", ale nakonec přece jen:
Chtěli bychom se zeptat, co se stane s embryi, která nejsou použita v rámci léčby.
Embrya, která nejsou použita v rámci léčby, mohou být kryokonzervována (zamražena) a později použita pro další umělé oplodnění této ženy. Pokud už pár tato embrya nechce použít pro svou léčbu, jsou embrya na žádost neplodného páru zlikvidována.
S tímhle bych třeba já měla velký problém. Nepoužiju, zlikviduju...
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:36:46)
Muumi,
ale on chce to "jejich" právě použít. Třeba i z tohoto důvodu.
|
| Muumi |
|
(13.11.2023 22:44:56)
Federiko, je bych to právě taky zkusila už jen proto. Ale tady spousta lidí v diskuzi píše "já bych nikdy" - jenže to embryo je už jaksi "vyrobené"... Trochu mě zaráží, že pro tolik lidí to zřejmě neznamená vůbec nic.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 22:49:11)
vnímám to podobně, to biologicky manželovo "dítě" už existuje
nedokázala bych to pustit z hlavy
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:54:29)
Nikdy neříkej nikdy.
Navíc si tohle fakt těžko představí někdo, kdo v té situaci není.
Jednou kdysi dávno, se mi tady na Rodině stalo, že se probíral nějaký konkrétní problém s adopcí, já tehdy měla devítiměsíční dítě a té dotyčné , která měla adoptovat právě devítiměsíční dítě, jsem napsala,že si to vůbec nedovedu představit,že bych neměla těch svých dosavadních 9 měsíců, že by mě to strašně mrzelo, že bych přišla o ty nejdůležitější momenty.
Zpětně bych si nafackovala. Já to tenkrát fakt tak cítila,ale pro ni to její bylo "právě narozené, malinké", všechno před nimi. Bylo to ode mě hnusný.
A kdybych jako zakladatelka měla zázemí,podmínky, jedno malé dítě a "někde tam" teda možná sestřičku nebo bratříčka, co já vím, jak to bere,tak bych asi ohled na nějakej můj věk nebrala, vždyť zrovna ten není na tom nejpodstatnější.
|
|
| byvala radka |
|
(13.11.2023 23:36:28)
pro dost lidi to prave neco znamena, a proto nechodi na ivf nebo se podivuji nad vajickem darkyne
uz s prvnim ditetem ze zkumavky se vyrojila spousta etickych otazek, jen se o nich moc nediskutuje
verejnost je nastavena na - nejde nam pocit dite? skocime si na ivf...
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 23:20:37)
Zakladatelka založila a zmizela. Není to úplně důvěryhodné..."
nějakou dobu vydržela, bylo znát, že chce slyšet spíš kladná vyjádření
9z10 takových zakladatelů nevydrží, naposledy snad nick Mlsoun se vydatně pohádal a teprve pak se odmlčel
|
| Muumi |
|
(13.11.2023 23:30:02)
Jo, pardon, dočetla jsem pak na začátek a zpočátku opravdu reagovala. Je to dlouhé, omlouvám se.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 2:25:21)
Muumi, zakladatelka nezmizela, jen teď stíhala jen číst a ne i odpovídat, je tu přes 300 komentářů, to se nedá stihnout, s batolátkem za zadkem ale už odepisuju
právě že mi není jedno co s tím embryem bude a nemůžu zatím té klinice napsat ať ho prostě zlikvidujou, v USA se aspoň dá embryo věnovat jinému páru, u nás to nejde, měli jsme 2 embrya, z jednoho máme holčičku a druhé tam ještě někde je a není mi to vůbec jedno
|
| Muumi |
|
(14.11.2023 8:10:22)
Life, ano, já pak dočetla, omlouvám se. Diskuze je fakt dlouhá... (A ne, nepřipadalo mi to jako příběh do časopisu, to zase ne.)
Jinak jak jsem psala, já bych se na tvém místě rozhodla to zkusit. Jsem mladší o pár let a jestli jsem unavená, tak že 4 dětí, ne z věku:). Já bych do toho šla, už jenom proto, že "zlikvidovat" případného sourozence mi přijde děsné... A taky si myslím, že sourozenec je nejlepší, co dítě může dostat, když to teda jde... Držím palce.
|
| Jerry G. |
|
(14.11.2023 9:26:52)
Já bych do toho šla, už jenom proto, že "zlikvidovat" případného sourozence mi přijde děsné...
Muumi,
to podle mne nejde tak brat.Ja jsem na IVF byla 4X nevyslo to. To je celkove tak neprirozeny proces, ze embrya v chladaku jsou to posledni s cim bych si delala starosti.
|
| Monika |
|
(14.11.2023 9:49:59)
Jerry, ono i u "přirozeného procesu" se spousta zplozených a chvíli se vyvíjejích embryí nakonec nenarodí. V mém případě se třeba jedná jen o 50% úspěšnost, když počítám jen oficiálně potvrzená těhotenství (jinak jsem si skoro jistá ještě jedním dalším, které skončilo dejme tomu po 2-3 týdnech).
|
|
| Muumi |
|
(14.11.2023 9:58:05)
Pro mě prostě není moc přijatelné ta vzniklá embrya cíleně likvidovat. Byť je mi jasné, že už k tomu stejně došlo, mrazí se jen ta "dobrá".
Jinak jsem v tomhle vlastně asi dost liberální, nevadí mi umělé oplodnění jako takové, naopak si říkám, že pokud vznikne chtěné dítě, je asi jedno, jak to původně bylo. Včetně třeba náhradního mateřství, pokud je to na všech stranách dobrovolné.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2023 10:12:06)
Muumi, podle mě se v celém tomto procesu obtížné hledá nějaká etická hranice.
Technické možnosti prostě etiku dalece předbíhají.
Koho se to osobně netýká, může to snadno odsoudit celé, a kdo do procesu vkročí, musí si holt srovnat sám se sebou, co unese.
Obecně by myslím měla být pravidla nastavená především s ohledem na děti, jež se mají narodit, jak už jsem psala.
|
| Muumi |
|
(14.11.2023 10:33:12)
Ano, mělo by to být nějak jasně zakotvené. Třeba zrovna to náhradní mateřství není zakázané, ale vlastně jaksi ani ne tak úplně povolené (viz loňská "operace Španěl", kdy tu policie zkoumala, zda vlastně nedochází k obchodu s lidmi). Já jsem právě loni byla v kontaktu s několika páry, které si odsud odvážely miminko, které jim porodila ukrajinská náhradní matka, a celé to bylo takové hodně "na vodě", žádný jasný právní rámec to nemá ani pro jednu stranu. A nepochybuju o tom, že v určitém případě to obchod s lidmi je, tomu ale žádná legislativa nezabrání, to se bude dít tak jako tak.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Dooly. | 
|
(14.11.2023 7:08:32)
Muumi, Kaipo … pokud si myslíte ze je to článek do časopisu, není
Příběh mi sedel na jednu holcinu , co sem chodila pod jiným nickem a ptz s ni mám občasný kontakt i v reálu , tak jsem ji soukrome napsala, jestli sem nedavala téma . A ano ☺
|
| K_at |
|
(14.11.2023 7:30:36)
Dooly, já furt říkám, že tady je to jako mafie. Rodina má vlákna všude.
|
| Dooly. |
|
(14.11.2023 8:28:45)
Njn Kat, je to tak 😂
Když sem člověk více- méně chodí 20 let, v určitých obdobích je dost aktivní v různých diskuzich, tak se s par lidma setká i v reálu … s někým pak kontakt ustane, jiní zůstanou 😊
|
| K_at |
|
(14.11.2023 8:39:13)
Dooly, no já vím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 22:07:05)
ALe já nepíšu, že nechodí na kroužky. Mají koníčky.
Chodí na kroužky, některé děti na můj vkus až zbytečně moc, chodí v místě, nikam je nevozíme nehodláme kroužkům podřizovat volný čas.
Moje děti jsou divný, největší terno je pro ně šachový kroužek, díky nim je stále otevřený, chodí tam vlastně pouze ony a občas si s učitelem zajede zahrát manžel.
Jinak mají všechny možné sportovní, jazykové i tvořivé kroužky.
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 22:55:46)
Federiko, nám se třeba naši věnovali hodně, řekla bych, že asi tak, jako my synovi. Táta chodil na třísměnný provoz, týden ranní, týden odpolední, týden noční (osmičky), mamka byla v domácnosti. Nikdy jsme nechodili do jeslí, ani do školky, ani do družiny, nelítali jsme s klíčem na krku po sídlišti, teda, lítali jsme venku pořád, ale vždycky byl i někdo doma. Na kroužky nás sice nikam nevodili, něco málo jsme měli ve škole, ale jinak se nám věnovali fakt hodně - výlety, společné povídání, nějaké to kino, divadlo, výstava, muzea, procházky po Praze, s mamkou jsem poslouchala klasiku a povídala si o knížkách, vymetala s ní antikvariáty, s tátou jsme poslouchali zase různý popík, později jako větší třeba Beatles a různé rockové věci, taky rád fotil, tak jsme se bavili o focení, učil mě s foťákem apod.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 22:57:08)
TaJ, jasně, u každého je to jinak. Já jsem tím myslela hlavně to,že tyhle věci nejsou primárně vázaný na věk rodičů.
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 22:59:03)
Federiko, to asi ne, no...mamce bylo 24, když jsem se narodila, tátovi 31.
|
|
|
|
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 21:03:45)
Mě přišli staří, stejně jako my teď přijdeme puberťákovi a prckům a do budoucna i miminům.
Rodiče dětem přijdou vždy staří a trapní.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(13.11.2023 21:01:48)
Naší mě měli ve 24 letech (oba) mamka sportuje doteď, byla vždycky hyperaktivní, ale já jsem absolutně nesportovní. Vůbec nemá ráda hudbu, tanec, nezajímala se o nic moderního, západního.
S tátou jsme sháněli tehdy moderní západní písničky, sháněl mi fotky zpěváků z časopisů, koupil mi kytaru, při občasných návštěvách na lekcích, kdy mě tam vezl, se naučil hrát taky.
Rodiče byli mladiství, každý jiným způsobem. Zájmy jsem měla bližší tátovi
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 16:03:55)
garance a ideální načasování neexistujou
kdybychom byli o sto let zpátky, a zakladatelka oznámila na veřejnosti těhotenství, společnost by to považovala v první řadě za požehnání shůry
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 16:06:42)
Cumco, ale tady to neni pozehnani shury, kdyz to je IVF
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 16:07:38)
božehnání shůry je, jestli se vajíčko uchytí
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 20:48:46)
To není požehnání, to je nepřirozený, dávat do sebe cizí vajíčko.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 21:08:42)
Inko, s hormonální stimulací děloha vajíčko přijme a dítě vyroste
Dárcovství tělesných orgánů obecně jako takové odmítáš taky?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 21:10:52)
To je něco jinýho, to je pro záchranu života.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 21:15:42)
tohle je taky pro "záchranu" života - aby mohl život vzniknout
v zásadě to nikomu neubližuje, ne?
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(13.11.2023 16:24:30)
Čumčo, nevím o sto let zpátky, ale před 50 lety jedna maminčina kolegyně otěhotněla ve 43 letech a strašně se za to styděla, tak, že těhotenství tajila až do sedmého měsíce, kdy už ho nemohla vydávat za tloušťku. Maminka říkala, že tehdy plakala, když jim to v práci říkala. Za požehnání to nepovažovala, považovala to za hanbu.
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 16:29:22)
Huso, měly jste s maminkou ve svém okolí taky někoho normálního?
|
|
| Monika |
|
(13.11.2023 16:33:17)
Ježíši Huso, to je jak z Otce Kondelíka a ženicha Vejvary (ten druhý díl). Ale to bylo v 19. století! A ani pro tehdejší dobu jsem nechápala, za co se matka Kondelíková tak styděla, když vlastně jakékoliv snahy o zabránění početí kromě sexuální abstinence nebyly v souladu s křesťanskou morálkou - možná tedy, že ve "vyšším věku" už asi měl člověk trvale abstinovat???
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 16:08:49)
Sedmi,
já asi ne,, nenapadá mě nic, co bych zvládal a jinak teď než před deseti, patnácti lety.
Ale neřeším drogy, prostituci, propadání, opouštění škol,okrádání...Co ještě připadá v úvahu?
Ve skutečnosti řeším teda nemoci, možnost vězení, i horší věci proběhly,ale takový ty každodenní starosti, to s věkem dětí fakt hodně opadlo.
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 12:44:31)
Celý uměle vytvořený dítě. Nevím jestli se tomu příběhu dá věřit. Proč darovaný vajíčko? To tam není vysvětlený.
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 12:46:04)
Inko, ze by to opet byl pribeh do casopisu?
ale nechci byt skepticka
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 12:47:15)
umělé počaté, Inko, dál se s ním v děloze děje klasický přírodní proces, není to tamagotchi
|
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 12:48:31)
Já z toho pochopila, že chtěla eliminovat případné postižení dítěte plynoucí ze starého vajíčka staré matky.
Jo je to divné, také bych do darovaného vajíčka nešla, ale třeba jim těhotenství nějakou dobu nešlo a tak když už, tak šli na tuplovanou jistotu.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 12:56:06)
"Já z toho pochopila, že chtěla eliminovat případné postižení dítěte plynoucí ze starého vajíčka staré matky."
To mi přijde šílené.
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 12:57:12)
Inko, mě také.
|
|
| byvala radka |
|
(13.11.2023 23:40:21)
Napodobne, je to moc technicke a vubec tak nejak studene
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(13.11.2023 23:19:01)
mam z toho uplne stejny pocit
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 2:14:42)
Inko díky za názory
"Cizí vajíčko a umělý oplodnění, to je kompletně lékařsky vytvořený dítě. To mi přijde příliš násilný." Ano viděla jsem to stejně, ještě na sále při embryo transferu jsem říkala paní doktorce že děti by měly vznikat při hezkym sexu a ne takhle industriálně no taky jsem si to dřív představovala jinak, ale osud to chtěl takhle a díkybohu že tyto možnosti existují
|
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 11:52:04)
Peppo, celkově souhlasím, kromě jedné věci. Myslím, že to, že jedináčci bývají spíš sobci, je tak trochu mýtus. Záleží na výchově, na povaze...znám hned několik jedináčků, kteří by se naopak rozdali a jsou všechno, jenom ne sobci...dva mám hned v nejbližší rodině a další mezi kamarády a dětmi kamarádů...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 11:54:23)
Tak to já souhlasím, jsem sobec i manžel trochu.
Ale zase nemáme problémy se sebevědomím.
|
| Stará husa |
|
(13.11.2023 11:59:39)
Já asi sobec do jisté míry jsem, ovšem sebevědomí nemám vůbec žádné.
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 12:01:38)
Inko, je to různé....manžel sobec není ani trochu, vždycky myslí spíš na ostatní, než na sebe...a to sebevědomí by mohlo být asi lepší...jeho mamka sebevědomí má dobré...můj syn to sebevědomí zatím teprve postupně pomalinku nabývá a zatím taky dost myslí na ty kolem...
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 12:04:14)
Sebevědomí a ostré lokty si člověk vydobyde spíš v sourozeneckém vztahu.
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 12:06:12)
Federiko, ani to není pravidlo...mám o rok a půl mladšího bráchu, jako jo, rvali jsme se občas, ale že bychom měli ostré lokty, to asi nemáme ani jeden...
|
| Federika |
|
(13.11.2023 12:08:12)
Protože to, jestli je dítě jedináček nebo má sourozence, není rozhodující fakt.
Jen mezi sourozenci musí vyvíjet větší energi,aby se prosadil. Urval víc
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 12:11:18)
TaJ, prolétla jsem si naši středoškolskou třídu v paměti a vzpomněla si, kdo byl jedináček - jo, byli jsme (my 4 jedináčci) jiní, fakt kapku jinde než vrstevníci se sourozenci
|
|
| Peppa |
|
(13.11.2023 12:14:57)
Ale já jsem nepsala, že jsou jedináčci sobci, ale že jsou k tomu trochu předurčení .. mají veškerou péči a čas rodičů, nejsou zvyklí se moc dělit..
|
|
| Buřt |
|
(13.11.2023 12:17:30)
TaJ, myslím, že nejde o sobectví ve smyslu hmotném, ale spíš se mi zdá, že jedináčci prostě nejsou zvyklí přemýšlet ve stylu, že se musí přizpůsobovat ostatním - ve smyslu programu, plánů apod. A není to myšleno nijak špatně, prostě je to nenapadne a není divu, doma se prostě přizpůsobovat nemusí.
Když je dětí víc a každé chce dělat něco jiného, koukat na jiný film, jet na jinou akci, tak jsou prostě zvyklí, že se to nějak řeší a že je často nutný nějaký ústupek nebo kompromis. Jedináček tohle prostě nezažívá a to se někdě odrazí.
|
| Peppa |
|
(13.11.2023 12:24:13)
Ano, Buřte, takhle jsem to myslela.
A ani jsem to nemyslela zle, já jsem taky trochu sobec a to ani nejsem jedináček .
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 12:33:41)
souhlasím, Buřte
a taky jsem si uvědomila, jaký by asi byl syn, kdyby po 3,5 letech nepřišla jeho sestra - ten ji teda sakra potřeboval, ta mu panečku rozšířila obzory
prvorozený syn míval tendence si myslet, že on je jakýsi etalon a mladší holčička by se mu měla přizpůsobit a vývojově ho dohnat
snad je to i tím, že jsou hodně odlišní a na tu vzájemnou odlišnost si prostě odmala zvykají - na věkový rozdíl, rozdíl v temperamentu, pohlaví (v našem případě), rozdíl v zálibách, biorytmech
už si sáhli na většinu sourozeneckých postojů - na vzájemnou animozitu, strach o druhého, už byli spojenci taktizující proti rodičům - a stále se mezi tímto přepínají
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.11.2023 12:41:39)
Jo, ne v hmotném smyslu. Lakomá, myslím, nejsem. Ale sobec jo a nijak mi to nevadí. Vždyť jsou na to i semináře, jak myslet na sebe, mít se ráda a tak.
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 13:20:49)
Buřte, jo, já tomu rozumím, ale tak kompromisy a ústupky musejí dělat i jedináčci, ani my vždycky synovi nesplnime úplně všechno a nejde to jen podle jeho...odmalička mu říkáme, že jsme doma tři a nemůže se jet jen podle jednoho...u nás se sice nemusí přizpůsobovat sourozenci, ale musí brát ohled třeba na manželovy možnosti, nebo třeba na to, že já někdy kvůli práci prostě někam nemůžu apod. A manžel je jedináček a nikdy neměl problém se někomu přizpůsobit, dohodnout apod.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.11.2023 13:35:39)
hm, já jsem ze tří dětí jsem poměrně výrazný sobec... dost možná právě proto, že jsem se musela celé dětství přizpůsobovat a potlačovat svá individuální přání, je ze mne jasný egoista... jsem opatrná na své hranice, okamžitě vycítím každý pokus o manipulaci, můj radar hned hlásí, že mě chce někdo dostat někam, kam nechci... neříkám, že vždycky a za všech okolností odmítám vystoupit ze svého ohraničení, ale prostě o každém tom krůčku bokem moc dobře vím a špatně ho snáším... asi kdybych byla jedináček, neměla bych ty receptory tak vyvinuté a byla bych mnohem poddajnější...
|
| Peppa |
|
(13.11.2023 13:46:24)
Já úplně stejně. A nejlepší obrana je útok, takže já rovnou hlásím, co a jak chci a jak to bude. A umím říkat Ne. Vlastně říkám Ne docela často.
|
|
|
|
|
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(13.11.2023 12:15:59)
Vím, že to bude znít nepříjemně, ale nešla bych do toho. Nejde o to jak se cítíte teď, ale jak se budete cítit za několik let. Na miminko si každý troufne, ale málokdo si spočítá, kolik mu bude za 10, za 15 let. Až vás to dítě bude opravdu potřebovat.
Znám několik tatínků 50+ co si pořídili děti po 40. Jsou unavení, vyčerpaní, špatně to zvládají. Místo odpočinku (starší děti z prvního vztahu už jsou dospělé) mají před sebou ještě dalších x let kdy se těm prckům budou muset věnovat, budou je muset uživit a udržet na studiu. To není zrovna příjemná vyhlídka.
Nepřemýšlejte co teď, ale co za několik let. Zvládneme to? Cítíme se na to mít v 70 letech studenta?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.11.2023 12:20:37)
Lenko, ale oni už jedno malý dítě mají, tak by měli dvě, to je lepší, pro to dítě rozhodně a nakonec i pro rodiče, protože při troše štěstí se dvě děti budou spolu bavit, hrát si, pomáhat si, chodit spolu do školy a zpátky, pohlídají se cestou z kina...
|
| Lenka Pražanda |
|
(13.11.2023 12:49:04)
Já vím že ano. Nesouhlasím ani s tím prvním. Je to sobecké vůči tomu dítěti. Staří rodiče nemají tolik energie aby se mu mohli věnovat naplno. Natož potom aby se věnovali dvěma dětem. A znovu, není to o miminku, ale o starším dítěti. O tom, že musí mít dostatek energie na dvě děti a práci ve věku, kdy síly odcházejí velice rychle a naopak přicházejí zdravotní problémy. Ve věku, kdy se o rodiče starají dospělé děti. Kolik tu bylo diskuzí, jak je těžké skloubit rodinu, péči o nezaopatřené děti a nemocné rodiče rodiče?
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 12:53:56)
ale prosím tě, Lenko - jiní rodiče nemají rozum, zázemí a mají dětí spoustu
nechápu, co tě vede k tomu, že zazlíváš šťastné matce její první rodičovství
|
| Lenka Pražanda |
|
(13.11.2023 14:00:55)
Nikomu nic nezazlívám. Jenom nesouhlasím s přístupem uměle si pořídím dítě skoro v 50 letech, ono to nějak dopadne To je nezodpovědné a sobecké.
|
| Alena |
|
(13.11.2023 15:03:48)
"To je nezodpovědné a sobecké." Ale houby, z hlediska statu je to naopak zodpovedne a altruisticke.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.11.2023 15:08:36)
"z hlediska statu je to naopak zodpovedne a altruisticke"
to je zajímavá myšlenka... v čem je to přínosné pro stát? když budu hodně drsná, tak v čem je altruistické přivést na svět dítě, u kterého rapidně stoupá pravděpodobnost, že se stane sirotkem před dosažením plnoletosti? případně, že před dosažením plnoletosti bude odkázáno na péči seniora?
|
| Alena |
|
(13.11.2023 17:59:03)
Rapidne stoupa sance na to stat se sirotkem? Pri veku otce 42 let pri narozeni a pri prumernem veku doziti u zen 82 let bych slovo rapidne nepouzivala.
Vazne se ptas na to, cim je dite prinosne pro stat? Porodnost je zoufale nizka, dite je budouci danovy poplatnik a zivitel duchodcu. Na vysi jeho danoveho odvodu nema vychova seniorem vliv.
|
|
|
|
|
|
| neznámá |
|
(13.11.2023 12:55:53)
CO je to věnovat se dětem naplno?
Věnuji se stejně ve dvaceti jako ve čtyřiceti.
Pravda, nejsme kroužkový a neznám nikoho kdy by šílel z kroužky, tak jak občas čtu na internetu.
Jinak mě nic nenapadá.
|
| Lenka Pražanda |
|
(13.11.2023 15:33:14)
Stačí si představit co jsem podnikala s dětmi když jim bylo 10. Vím jistě, že v 60 bych nic z toho nedělala. Neměla bych na to energii a nejspíš by mi to ani zdraví nedovolilo. A to posuzuji sebe, vím jak se cítím teď, kdy mi ještě není ani 50.
Být rodič ve 40+ a 60+ zkrátka není to samé. Je to rozdíl celé generace.
|
| kosatka2 |
|
(13.11.2023 15:50:24)
S námi hodně času trávila babička, která měla vlivem okolností děti až po 30 (tehdy to bylo dost pozdě). Sázela s vnoučaty okurky, zavařovaly jsme, jezdily po hradech v okolí, luštily křížovky, chodily se koupat k rybníku a do lesa na houby.
Druhá babička nás zase brala v létě na hory a do bazénu, a na návštěvy ke vzdáleným příbuzným.
Nic z toho mi nepřijde jako podřadné, nebo že kdyby to samé dělali mí rodiče s námi, že by to bylo nějaké lepší. Asi by nás tedy víc sekýrovali a míň rozmazlovali...
|
| 77kraska |
|
(13.11.2023 15:58:33)
kosatko, to teda moji rodice s dcerou nedelali, pac jim bylo pri jejim narozeni uz 64...a dost rychle se jim zhorsovala kondice...maximalne s ni na chalupe varili a pekli nebo si cetli
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.11.2023 16:05:11)
hm, já vidím, jak se naši vyřádili s nejstarší dcerou a s neteří, ještě se synem podnikali spoustu aktivit, jezdili po výletech, na koupačky, do lesa... no a nejmladší dcera už nic z toho s nimi zažít nestihla... maminka zemřela dřív, než bylo té nejmladší 10, předtím už byla dost nemocná... ani tchýně už pro ni není žádná babička parťák, nepamatuje si taky žádné aktivity než že se staráme my o babičku...
|
|
| Čumča. |
|
(13.11.2023 16:05:49)
však to je v pohodě, ne?
se mnou taky babička nikdy nic náročnějšího nepodnikala - to nevadí
důležitý je, jestli je dítě vítané, přijaté a jestli mu rodiče a prarodiče ve svém životě udělají prostor
|
| Stará husa |
|
(13.11.2023 16:36:01)
O mně se babička starala od mých 3 měsíců. Chodila se mnou do parku, na nákupy a vařily jsme spolu, četla mi pohádky. Mám na ni krásné vzpomínky. Naši se mnou taky nesportovali, táta měl Bechtěreva a byl rád, že vůbec chodí. Chodili se mnou do kina, do divadla, na procházky. Byli jsme spolu na dovolené v Bulharsku a Jugoslávii a dvakrát na dovolené v Česku. S maminkou jsem byla na různých výletech od nich z práce po Česku i po Slovensku a taky na 5 dní v Budapešti. Jinak naší hodně četli, dívali se na televizi, maminka pletla a poslouchala u toho rádio, táta si nahrával písničky na kotoučový magnetofon a pak si je pouštěl. Poslouchali jsme spolu gramofonové desky. Byl to takový pomalý tichý život, žádné extra zážitky. Nevadilo mi to, naopak. Sama jsem taková pomalá, líná, nejradši jsem doma a čtu si. Když mám jeden den nějakou akci typu vycházka s kamarádkou, divadlo, výlet, tak z toho žiju týden, rozhodně nemám chuť druhý den podnikat zase něco, musím si pár dní zase odpočinout, tedy hlavně psychicky.
|
|
|
| TaJ |
|
(13.11.2023 18:16:06)
77krasko, ono záleží hodně na té kondici, manželově mamince bylo 68, když se narodil náš syn a od miminka ho hlídala, chodila s ním ven, na hřiště, na výlety, jezdili spolu po celé Praze, různě po památkách, pracovali spolu na zahradě a podnikali spoustu věcí.
|
| Buřt |
|
(13.11.2023 18:52:20)
Ženy, ale tady přece nejde o spektrum aktivit. Prostě když je tvé babičce 50, když se narodíš, vydrží ti déle, než když je jí 75. Prostě ti ta rodina vydrží déle a to je nepopiratelná hodnota.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.11.2023 18:56:00)
no a už proto je fajn mít sourozence, takže když má jedno dítě v 45, proč si nepořídit ve 47 nebo 48 ještě druhý? pro první to bude jenom dobře, pro rodiče taky
jako bonus nebudou mít stárnoucí rodiče tolik času na první dítě, což je jedině dobře
|
|
| K_at |
|
(13.11.2023 19:22:19)
Buřte, jako máš teoreticky pravdu. Jenom mě už poněkolikáté napadá, kolik dětí je v DD, kolik u pěstounů, kolik jich má prarodiče, kteří se vůbec nestarají. Kolik má mladé roiče, kterým jsou děti u zadku. Pardo. Kolik dětí má dysfunkční rodiny a je tak prostě samo a bez opory už v pubertě - ač zrovna ještě třeba spí u rodičů v bytě.
Mám v okolí úmrtí rodičů na rakovinu do 40 let - děti jsou MŠ, první stupeň. Ono je na jednu stranu důležitý být zodpovědný. A z pohledu širšího je to vlastně úplně marný. Nikdy nevíš.
|
| Federika |
|
(13.11.2023 19:34:06)
Kat,
přesně tak.
|
|
| K_at |
|
(13.11.2023 19:36:28)
Omlouvám se za překlepy......
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(13.11.2023 12:25:36)
Lenko,
cítíme
My teda už doufám studenta mít nebudeme, ale co píšeš o tom otci-můj manžel se necítí vyčerpaně, on se dětem věnuje v to smyslu,že jim zaplatí, co potřebujou, občas s nima pokecá, občas pro ně dojede, když mu řeku přesně kdy, kam a to je všechno.
To by fakt zvládnul i v sedmdesáti
|
|
|
| Markéta |
|
(13.11.2023 12:40:06)
Možná by ti při rozhodování pomohlo, kdy bys zkusila naplánovat, co budete dělat, když nastane nějaký horší scénář - třeba celé těhotenství v nemocnici, nedonošené miminko atd. Stát se to může a jestli váháš natolik, že to chceš diskutovat na netu, stojí za to se tomu řešení trochu pověnovat. Co vůbec tvůj muž - ten druhé dítě chce nebo ne? Hodně štěstí, ať se rozhodneš jakkoli.
|
|
| Kahlan+5 | 
|
(13.11.2023 14:18:03)
Ahoj, Ja mela deti v 25, 28, 32, 37 a ve 44. Vsechny těhotenství probíhaly stejne, jen posledni dve jsem si píchala Clexane. Posledni tri byly císařem, prvni dve do vody. Prvni kojene 12m, druhe 8m, treti 12m, čtvrté 18m a pate stale kojim, budou mu dva roky. Spatne spaly svorně vsechny. I to posledni se budí nekolikrat… jinak vsechny pocate přirozené, cim pozdeji, tim rychleji se dařilo. Vsechny deti sourozence vzdy chtěly, i ty uz ted dospele byly nadsene. Ja bych rekla, kde je vůle, kde se chce, tak to jde. Takze je to fakt na vas, jak se cítíte… u nas ale ten nejmladsi bude mit spoustu sourozenců, i kdyz my tady nebudeme. Uz i ted jsme klidnější, protoze nejstarsi by se postaral, kdyby neco…
|
|
| byvala radka |
|
(13.11.2023 22:30:02)
promin, ale prijde mi, ze mas dite jako "projekt"
to se proste neda naplanovat a ve vyssim veku uz neni tolik sil ani energie
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 2:28:52)
holky, děkuju všem za názory a za slušnou debatu celkem bez hejtů, moc si toho vážím, jste skvělé
z toho co tu padlo ještě k doplnění:
- ne, není to příběh do časopisu, je to můj reálný životní příběh, ano sama bych tomu taky nevěřila kdybych to nezažila, bohužel jsem dlouho nepotkala nikoho použitelného pro život, takže jsem se po 40 už pomalu smiřovala s tím, že mám krásný život, ale rodina mi holt není souzena tak si budu užívat dokud to půjde a najednou bum, objevil se úžasnej chlap pro život a protože byl mladší a taky děti neměl, řekli jsme si, že to zkusíme s tím, že pokud se to již nepodaří, budeme mít hezký život i bez dítěte, pokud se to podaří, skvělé...
- co se týká darovaného vajíčka, takhle jsem to samozřejme původně ani nechtěla ani neplánovala, jistě že jsem chtěla geneticky vlastní dítě, bohužel už jsem neměla dost svých vajíček a toto byla jediná možnost jak mít děťátko, které si (oproti adopci) budu moct alespoň odnosit a porodit a bude geneticky mého manžela, ano je velmi těžké se s tím vyrovnat, člověk to v sobě hodně řeší, ale teď když vidím kolem sebe běhat ten "výsledek" jsem nesmírně šťastná, že jsme se tak rozhodli a že existuje tato možnost a jsem vděčná ženám, které vajíčka darují ať už pro to mají různé důvody, pro ty maminky je to obrovský DAR
- jak je to u nás doma ze strany chlapa a touhy po druhém dítku - já hodně váhám (spíš ale jsem PRO), manžel by sice na jednu stranu chtěl, na druhou se ale bojí víc než já, ale u nás žen samozřejmě mnohem víc hrajou roli emoce a hormony, ti chlapi to berou víc pragmaticky, on třeba řeší že měl teď pár dní trochu zablokovaná záda a že když se to stane znovu, nebude mi moct pomáhat s dětmi, on je takový hodně opatrný a extrémně zodpovědný typ, což je ale pro rodinný život a rodičovství k nezaplacení, moc to na něm miluju (i když mě s tím někdy taky pěkně štve 😀)
- co se týká financí a životního stylu, já jsem na volné noze takže mám absolutní svobodu a tolik času kolik potřebuju, muž je na rodičáku abychom si mohli užívat sebe a dcerku a po skončení rodičáku plánuje taky dělat na sebe a do klasické práce se už nevracet takže by nás nečekal takový ten hektický každodenní shon ráno brzo vstávat, rozvézt děti do institucí, letět do práce, odpoledne druhá směna doma a večer polomrtví padnout do postele, myslím si, že tohle hraje taky velkou roli plus člověk není tolik ve stresu kvůli penězům a jestli dětem nebo sobě může dopřát to či tamto nebo třeba zaplatit dobrou školu
- co se týká pomoci prarodičů (našich rodičů, kteří už by vzhledem k věku moc nepomohli), my tu pomoc nemáme ani teď, všichni bydlí od nás daleko a navíc jak hodně cestujeme, máme je ještě dál, takže když potřebujeme hlídání, máme kolem sebe dost kamarádek co už mají děti velké a chtějí si užít to naše
- co se týká sourozence, my oba sourozence máme a jsme rádi, není to pro mě ale hlavní argument PRO
- co se týká toho, že by dcerka zůstala sama kdyby se s námi něco stalo, jednak nepředpokládám, že bychom odešli oba najednou (jasně, nehody se stávají, ale to i mladým lidem), druhak je v rodině dost lidí, co by pomohli (bratranci, sestřenice, další příbuzní i přátelé)
- co se týká fyzické kondice a energie, asi jsem v názoru hodně ovlivněná tím jaký naturel mám já (jsem hodně akční, energie mám dost i když samozřejmě jsem z dítěte často unavená, což jsou ale i mladé maminky) a hlavně moji rodiče i jejich noví (dlouholetí) partneři jsou všichni velmi aktivní fyzicky i mentálně a to i ve věku 75-85, cestují sportují zajímají se o dění kolem sebe, mají chytré telefony, facebook a tak
- co se týká názorů "je to proti přírodě" apod, tohle vůbec neberu v potaz, jo dřív bych řekla to samé, ale když se o to člověk začne pak víc zajímat, zjistí že "proti přírodě" je dneska většina toho co děláme a když existuje možnost jak děťátko mít, otěhotnět, odnosit ho a porodit ho, super... jinak limit pro IVF je u nás ze zákona 49 let (na Slovensku 50), na klinice mi řekli, že ani menopauza s tím nesouvisí, dokážou pomoci otěhotnět i ženě po přechodu, hlavní roli hraje počet/kvalita vajíček (což se tedy dá řešit darovanými, ano není to ideální možnost, ale pokud je to jediná jak mít dítě.... ano taky bych si dřív myslela, že do toho bych teda NIKDY nešla, ano není úplně jednoduché se s tím vyrovnat, ale já si často říkám, že dcerka by nemohla být dokonalejší ani kdyby byla z mého vajíčka, protože ona je opravdu skvělá) a dále hraje roli schopnost dítě donosit, což u mě problém nebyl
- co se týká aktivit s dětmi, my ani jeden nejsme založením žádní sportovci, takže bychom nejspíš s dítětem moc nesportovali ani kdybychom ho měli o 10-15 let dřív, ale dcerku se budeme snažit vést a rozvíjet tak aby mohla dělat cokoli co ji zaujme a buď to bude absolvovat s námi nebo s někým z rodiny / přátel / kroužek / trenér / učitel apod.
- zkusila jsem ještě odpovědět na některé názory jednotlivě
ještě jednou díky
|
| Velšice |
|
(14.11.2023 6:37:28)
Je vidět, že jsi na další dítě mentálně a psychicky připravena, tak asi není co řešit. Přeji mnoho štěstí Mimochodem, má spolumatka se školy nyní, ve 47 letech, čeká třetí dítě a těší se moc
|
|
| K_at |
|
(14.11.2023 7:07:34)
Life, hele, píšeš velmi racionálně. A jen chci říct, že fajn rodiče můžete být i bez hromady kroužků, sportů, aktivit. Nejsou to dostihy. Důležité je to zázemí. Zájem. Péče. Ať už to dopadne jakkoliv, když tě tak čtu, šla bych do toho.
|
| Jerry G. |
|
(14.11.2023 9:12:06)
Life, hele, píšeš velmi racionálně. A jen chci říct, že fajn rodiče můžete být i bez hromady kroužků, sportů, aktivit. Nejsou to dostihy. Důležité je to zázemí. Zájem. Péče. Ať už to dopadne jakkoliv, když tě tak čtu, šla bych do toho.
Kat, souhlas. Zajem, pece, pocit bezpeci a stability..
|
|
|
| TaJ |
|
(14.11.2023 7:52:59)
Life, jak jsem psala, já bych na to už odvahu neměla, ale jak tě tak čtu, tak myslím, že ty už jsi dávno rozhodnutá, máte to promyšlené ze všech stran, tak jděte do toho a hodně štěstí přeju 🍀
|
|
| breburda71 |
|
(14.11.2023 7:54:31)
Myslím si, že další děťátko opravdu chceš na Tvém místě bych do toho šla a neotálela bych máte řešení pro případ co by kdyby, jste zajištění, zdravotně v pořádku..Taky se může stát, že se druhé vajíčko neuchytí, a vyřeší se to za vás..
Přeju hodně štěstí, krásné zdravé miminko a hodně sil
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.11.2023 8:50:51)
life, jak nejsem úplně zastáncem pozdního mateřství, tak z tebe mám pocit, že víš, do čeho jdeš takže už jen popřeju hodně štěstí a ať jste spokojení, ať už ve třech nebo ve čtyřech
PS: dej pak vědět, jak dál, rozvířila jsi to tu hezky, tvůj příběh asi zaujal nejen mne
|
|
| Čumča. |
|
(14.11.2023 9:18:39)
Life, tak jsem si přečetla tvé další texty, a mám z toho ještě lepší pocit
Ty to máš v hlavně srovnaný, kdybych byla "volná duše" připravená se někam vrtnout, chtěla bych se ti narodit, chtěla bych, aby se o mě v tandemu starali máma i táta, co si život uspořádali tak, aby pracovali doma
|
| Blanče | 
|
(14.11.2023 9:40:00)
Life lepím náhodně. Sledovala jsem diskusi, nemám osobní zkušenost, v 55 jsem babičkou čtyř vnoučat (4, 3 a dvakrát rok), ty starší hlídám v řádu dnů a beru je jako relax. Ale pořád mám možnost je "vrátit, když se pokazí". Ale ty vypadáš že fakt víš, do čeho jdeš a jediné, čím bych snad přispěla je zkušenost, že jedináčci starších rodičů jsou jiní, než všechny ostatní děti, chybí jim ten dětský svět, rodiče už většinou nemají kamarády s malými dětmi, minimálně do školkového věku vyrůstají převážně mezi a s dospělými. Pokud mají sourozence, nepoznáš, hádáš, jestli dítě vyzvedává rodič nebo prarodič - u jedináčků si troufám říct, že to odhadnu téměř s jistotou (mluvím o zkušenosti ze školky a volnočasových aktivit pro děti). A pak snad ještě, že nesouhlasím s názorem, že jedno dítě - žádné dítě a u dvou je problém. Tady moje zkušenost a praxe říká pravý opak, jedno dítě do vysokého věku vyžaduje stálou interakci dospělého, dvě a víc jsou rychle v podstatě samonosné, vystačí si. Jediné, čeho lituji u svých dětí, že když jsme si pořídili 10 a 6,5 roku po starších nejmladšího, nerozhoupali jsme se ještě ke čtvrtému a ten "parťák" mu většinu dětství očividně chyběl. Ale on byl natolik specifický, že být první, snad zůstane jedináčkem a když jsme se dostali z nejhoršího, byla by mezera mezi nimi už zase moc veliká. Přeji hodně štěstí! A přikláním se k názoru, že bych ráda znala pokračování.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2023 9:52:25)
" moje zkušenost a praxe říká pravý opak, jedno dítě do vysokého věku vyžaduje stálou interakci dospělého, dvě a víc jsou rychle v podstatě samonosné, vystačí si"
Tohle platí pouze pro chvíle, kdy si mají děti samostatně hrát. Ano, dvě se zabaví spolu, zatímco jedináček více vyhledává společnost dospělého, ať pro komunikaci nebo aktivitu.
Ovšem ta vzájemná interakce dětí je také další předmět zátěže pro rodiče, protože není vždy hladká.
Jedno dítě se snáze "uklidí" k samostatné aktivitě, ke spánku, k prarodičům... než více dětí.
Ve všech dalších ohledech je prostě druhé dítě druhá starost. Emocionální, časová, finanční, organizační...
|
| Federika |
|
(14.11.2023 9:53:13)
A co třetí?
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2023 9:55:49)
Federiko, to záleží na okolnostech.
Může to být třetí do smečky, třetí jedináček ze tří jedináčků, nebo jedináček s odstupem po věkově blízké dvojce
|
|
| Blanče |
|
(14.11.2023 15:19:42)
Federiko u třetího je to už horší, finančně o dost náročnější než jedno, máš dvě ruce, dva rodiče...ale já i z pozice prarodiče si raději vezmu na hlídání dvě děti než jedno. Je pravda, že vnoučata jsou v rozestupu roku, takže opravdu je výhoda, že většinu věcí mají na stejno (doba spánku - ale i tady třeba jedno spí po o, druhé ne). Ale jedináček ukliditelný k samostatné aktivitě je v mém vesmíru tak posazený k televizi, občas hodná malující si holčička, ostatní pořád vyžadují parťáka, diváka, pomocníka. Takže jestli ráno vyrobím o dvě palačinky k snídani víc nebo zaplatím dvakrát vlezné do muzea je nic proti tomu, že valnou většinu dne si s nimi hraju když chci já, jinak si vystačí. A z táborů a kroužků mám opravdu podobný poznatek, děti, které mají sourozence v přiměřeném věku si ve volných chvílích obratem najdou nějakou činnost, jedináčci většinou čekají, jaký program jim kdo nabídne i v poledním klidu. Ale nejsem psycholog, tohle je jen můj subjektivní pohled na věc.
|
|
|
|
|
|
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 2:30:19)
a ještě proč to sem celé píšu - jednak proto, že je to opravdu obrovské dilema a jiné úhly pohledu mi pomáhají si to srovnat v hlavě i srdci a druhak, možná teď (nebo v budoucnu) to samé řeší i jiná žena a taky jí to pomůže, ostatně v tom je obrovský přínos diskuzí na Rodině ne?
|
| breburda71 |
|
(14.11.2023 8:19:44)
Life is good - já mám v 52 letech dceru, které je 33 let, to si taky moc lidí představit neumí, syna jsme měli až po 13 letech, takže teď je ve druháku na VŠ, já za sebe si neumím představit mít teď dítě předškolního věku, ale jsem semletá víc jak třiceti lety péče o děti, sotva mám teď kapacitu na vlastní vnouče takže to je úplně jiný příběh..
Mmch vedle nás bydlí sousedka, kterou její maminka měla v 51 letech, tedy v době, kdy už měla plnoletá vnoučata - myslela si pochopitelně, že přechod..
Nikdo v Tvých botách chodit nebude, nejde zodpovědně poradit..
|
|
|
| Koníček mořský | 
|
(14.11.2023 7:06:02)
Debata je zajímavá - jako vždy, mám ráda tu různorodost názorů a zkušeností. Navíc to tu debatně hodně rozhejbala.
Ale i kdybych brala v potaz všechny dobré zkušenosti s maminkovstvím ve vysokém věku, na první dobrou mi prostě přijde až ujeté mít vědomě dítě skoro v padesáti. Sice to máte promyšlené a zaopatřené, přemýšlíte o tom, zvažujete pro a proti... Dobrý.
Já někdy, když úplně nevím, dám na intuici, pocit... A můj pocit mi říká, že pořizovat si dítě v padesáti je prostě divný. Divný věci mám i ráda, ale tuhle divnou věc nějak ne.
|
|
| čajka |
|
(14.11.2023 8:01:48)
Life, možná by pro tebe bylo zajímavé podívat se i do starších diskuzí typu "chtěly jste ještě jedno dítě a nakonec ho neměly/měly a co to pro vás znamenalo", vím, že tu v minulosti proběhly. Tady diskutují většinou lidi, kteří už mají počet dětí uzavřený, a to je přece jen trochu jiná situace...
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 11:43:56)
Aha dekuji za tip na ty diskuze, to muze byt zajimave, nedohledala bys nejakou takovou co te treba zaujala?
|
| čajka |
|
(14.11.2023 11:58:27)
Nepročítám je znovu, takže nevím, jak moc jsou relevantní, ale našla jsem třeba tyhle:
https://www.rodina.cz/0/nazor_strom17968903.htm
https://www.rodina.cz/0/nazor_strom19132969.htm
https://www.rodina.cz/nazor18275750.htm
pravděpodobně tu toho bude ještě víc...
|
|
| Jerry G. |
|
(14.11.2023 12:08:26)
life,
Moje prvni dite se narodilo s vzacnou gentickou vadou jeste k tomu predcasne. Vada se projevuje u chlapcu a divky jsou "jenom"" prenaseci,. Par let si nedokazala predstavit byt znovu tehotna. Pak preci jenom touha po dalsim diteti vyhrala. Zvazovali jsem ruzne moznosti. MM napriklad o darovanem vajicku nechtel ani slyset. Pro mne by to bylo asi taky tezke, zpracovat pocit ze nosim vajicko jine zeny", ale asi bych to dala. Na konec jsem se rozhodli pro IVF s embryonalni selekci, zpetne meli zavadet jenom zenska embrya. Diky te selekci se embrya nedala zmrazit. Takze kazdy pokus byl od zacatku, stimulace, odber vajicek a zavadeni.
Nakonec jsem absovovala 4 pokusy a bohuzel to nevyslo. Ale jsem rada, ze jsme to zkusili. Proste to nevyslo, je lepsi nez vycitat, ze jsme to vubec nezkusili. Ve finale jsem diky rodininym okolnostem prijali do PP "holcicku , ze sirsi rodiny. Teda uz ji tenkrat bylo skoro 13.. Je skoro stejne stara, jako by byla nase dcera kdyby to IVF vyslo.
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 14:59:46)
Jerry, to je pribeh vlastne s krasnym koncem. Musite byt moc fajn rodina
|
|
| Rigel | 
|
(14.11.2023 15:17:36)
"Jinak jsem v tomhle vlastně asi dost liberální, nevadí mi umělé oplodnění jako takové, naopak si říkám, že pokud vznikne chtěné dítě, je asi jedno, jak to původně bylo. Včetně třeba náhradního mateřství, pokud je to na všech stranách dobrovolné"
Já vůbec nevím, jaký názor k tomu zaujmout . Náhradní mateřství mi pořád připadá jako určitý druh obchodu s lidmi.
a IVF mi také zní divně,
"IVF s embryonalni selekci, zpetne meli zavadet jenom zenska embrya. Diky te selekci se embrya nedala zmrazit. "
taková trochu eugenika.
Kdybych byla tím mladším sourozencem, tak bych asi měla divný pocit, že jsem tu , protože mě rodiče naštěstí nechtěli vyhodit z mrazáku jakože už jsem vlastně všechno vyhrála. a navíc jsem vlastně stejně stará jako starší sestra..
je to pro mě celé zvláštní
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(14.11.2023 16:17:58)
Proti dárcovství nic nemám, ale osobně bych to nechtěla.
|
|
| Jerry G. |
|
(14.11.2023 16:28:16)
Rigel, ja bych rekla, ze kazdy rozumny rodic ma pro dite pripravane rozumne/veku primerene vysvetleni. Deti z IVF jsou vetsinou planovane a milovane.
|
|
| Monika |
|
(14.11.2023 16:33:21)
Rigel, ale tyhle věci kolem zplození jsou celé velmi zvláštní, i když probihaji přirozeně. Kolikrát si říkám, ze třeba kdyby v den, kdy jsme zplodili naše dítě, jsem usnula dřív,než došlo na sex, nebo třeba kdybych si po sexu jinak lehla nebo naopak hned vstala n něco, tak třeba máme úplně jiné dítě. Myslím, že psychicky vyrovnané šťastně vyrůstající dítě se takovými okolnostmi netrápí. A přecitlivělé nešťastné osoby si naopak najdou důvod k trápení za všech okolností ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2023 20:16:58)
Moniko, dítě vyrůstající v milující rodině se s velkou pravděpodobností se svou identitou srovná.
Nicméně, o svém biologickém původu bude určitě přemýšlet.
V případě asistovaného početí s dárcovstvím se nevyhne myšlenkám na to, že někde existuje paní/pán, kteří věnovali své pohlavní buňky, že někde možná existují polorodí sourozenci, další příbuzní, zmrazení potenciální sourozenci... Takových příběhů je nekonečně, kdy děti pátraly po svých kořenech a příbuzných.
|
| Monika |
|
(14.11.2023 22:51:58)
Ropucho no jo, tak přemýšlet o tom asi bude, ale to snad nemusí znamenat žádné trauma. Přemýšlí spousta dětí o kdečem, včetně toho, že jim třeba někdo zatajuje adopci, i když adoptovaní nejsou. Můj bratr si to třeba myslel jenom proto, že měl jiné rodné číslo než my se sestrou, přestože jsme měli stejné místo narození (což se stalo tak, že se ve stejný den s bratrem narodilo "u nás" víc dětí a rodná čísla přiřazená naší porodnici nestačila, takže dostal nějaké "půjčené"). Prý o tom přemýšlel několik let. Kdyby nepřemýšlel a normálně o tom mluvil, mohla jsem mu potvrdit, že jsem sledovala růst mamčina břicha celé těhotenství, i odjezd do porodnice a návrat domů s miminem, takže adoptovaný fakt nebude. Ale nemluvil o tom a jenom přemýšlel. Pokud se dětem nelže, myslím, že se srovnají jak s "cizím" vajíčkem tak s případnou adopcí.
|
| Čumča. |
|
(14.11.2023 22:57:11)
"Pokud se dětem nelže, myslím, že se srovnají jak s "cizím" vajíčkem tak s případnou adopcí."
jasně že jo, na chvíli o bio matce přemýšlet bude, ale proč by si dlouho lámal hlavu tím, co nelze zjistit?
Děti jsou obecně o dost silnější a pragmatičtější, než si my úzkostlivě myslíme
|
| Rodinová |
|
(14.11.2023 23:01:19)
Nevim, Cumco, byla bych opatrna s generalizacemi, neznam zadne adoptovane dite, alespon ne zadne priznane a netroufla bych si tvrdit, ze premysleni o svem puvodu proste hodi za hlavu.
Ja bych nehodila, znam se
|
| Čumča. |
|
(14.11.2023 23:09:51)
Rodinová, život je příliš zajímavej a dramatickej na to, aby se člověk dlouho obracel do minulosti, do momentu svého početí
Já neznám svého biologického otce, v 15 to pro mě bylo téma, potom už nikdy, a to jsem loni zjistila, že se pohybuje poblíž mého nového bydliště
|
| Ropucha + 2 |
|
(15.11.2023 7:35:47)
"život je příliš zajímavej a dramatickej na to, aby se člověk dlouho obracel do minulosti, do momentu svého početí"
Čumčo, to je jeden z možných přístupů.
Ale podívej se na nějaké dokumenty o tom, jak lidé podle čísla zkumavky dohledávají svou biologickou rodinu přes půl zeměkoule.
Já se do toho mohu vžívat jen teoreticky, ale myslím si, že úplně bagatelizovat citlivost situace nelze.
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.11.2023 8:23:32)
"Přemýšlí spousta dětí o kdečem, včetně toho, že jim třeba někdo zatajuje adopci, i když adoptovaní nejsou"
to mi připomnělo známou, ta svému mladšímu bratrovi namluvila, že je adoptovaný... včetně toho, že je jasné, že když se na to zeptá mámy, tak ta mu bude lhát a popírat to a bude tvrdit, že ségra kecá... což se přesně stalo, když s tím za mámou přišel... chudák prý si opravdu dlouho nebyl jistý, jak to je doopravdy... ona ho tím zlobila průběžně, občas mu řekla, že si to vymyslela a že adoptovaný není a když ji pak zase naštval, prohlásila, že ji to donutila říct máma a že adoptovaný opravdu je
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(17.11.2023 9:08:10)
Moc mi to ani k smíchu nepřijde.Známá by zasloužila přes držku.Chudák kluk...
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(14.11.2023 20:37:48)
A máma vlastně není moje máma.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.11.2023 20:58:19)
Inko, děti adoptivních rodičů tohle obvykle obcházejí ujištěním (sebe samých i druhých), že rodič není ten, kdo zplodil, ale ten, kdo vychoval a dal lásku.
Ovšem biologicky je to ve zde popisovaném případě tak, že tatínek počal s cizí ženou, no.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(14.11.2023 21:13:35)
To bych dítěti asi naprosto zamlčela.
|
| Mr. Miçkey |
|
(14.11.2023 22:17:40)
To je dost kratkozraky, prijde na to dost mozna uz az se ve skole zacnou ucit krevni skupiny (pokud ma matka nejakou s ditetem nekompatibilni), nebo az dite onemocni a lekari budou resit anamnezu, darcovstvi ci podobne. V podobny situaci zjistit, ze ti rodina cely zivot neco tak zasadniho zamlcovala je dost blby, no.
|
|
| Muumi |
|
(14.11.2023 22:33:01)
Dítěti bych teda rozhodně nic nezamlčovala. Když se mu to řekne u adopce (a ze zákona je povinnost mu to poměrně brzo říct), tak v čem je horší říct, že je z darovaného vajíčka/embrya/odnosila ho náhradní maminka
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(14.11.2023 14:19:11)
Life, nevím, jestli to není příliš osobní otázka, ale náročná je ta hormonální stimulace před transferem? Jak to probíhá?
|
| Life is good |
|
(14.11.2023 15:02:36)
Cumi, narocne to ani neni. Neni to hormonalni stimulace, protoze nepotrebujou odebrat vajicka takze vlastne beres jen neco na rust delozni sliznice aby se mimco melo kde uhnizdit. Jestli to nekoho zajima, muzu sem vecer hodit celou story jak to u nas probihalo.
|
|
|
|
|
| Pavla ... | 
|
(15.11.2023 10:15:27)
ahoj, nečetla jsem odpovědi.
Pokud bych se na to cítila, šla bych určitě do toho!
jsem dítě starých rodičů, mně je 52, rodičům, když jsem se narodila, jako první a jediné dítě, už mysleli, že to nepůjde nikdy, bylo 43 a 49. Jedině člověk opravdu pak nemá tolik sil, ale to je na jednotlivci :)
tehdy okolí hrozně řešilo, proč mám tak starý rodiče a občas jim říkali babi a děda ve vztahu ke mně, což mi vadilo, ale to dnes určitě nehrozí.
dala bych na pocit, na svůj fyzický stav. Je jedno, jestli se dítě vychovává v procesu 9-5 v práci, nebo někde v Tichomoří, záleží na prostředí a energii těch lidí, kteří ho vychovávají.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)