| Zizala Fialova |
 |
(14.1.2025 15:22:51)
Mám kamarádku, která má dva kluky a řekla mi: vychovávám je k tomu, aby si uklízeli špinavé prádlo a odnášeli hrneček. Muž v domácnosti nehne prstem a trenky po něm musím sbírat, ale oni už budou vychovaný jinak.
Já si myslím, že to tak nefunguje. Myslím, že děti se učí spíš nápodobou, a když vidí, že tatínek sedí na gauči, zatímco maminka kmitá a sbírá jeho trenky, tak myslím nějaká "výchova dětí" k domácím pracem nepomůže. A podle toho jsem se taky v domácnosti zařídila - můj muž stejně jako já vaří, pere, uklízí.
Co si o tom myslíte vy? Myslíte na to, že vaši synové odpozorovávají vztah k domácím pracem od vašich mužů? Přesvědčujete svoje muže, že se musí jejich přístup k domácím pracem zlepšit, aby dávali lepší příklad synům? Zajímá mě, jak to máte jinde.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(14.1.2025 15:50:32)
můj muž je dospělý inteligentní člověk, to byl už v době, kdy jsme se poznali.
nepotřebuje, abych ho vedla,
člověka, který by potřeboval jakýkoliv vedení, bych si nevzala
kluci jsou samostatní, soběstační v domácnosti, nejmladší je zatím líný uklízet, ale umí to
|
| Zizala Fialova |
|
(14.1.2025 16:02:39)
Máš pravdu, to "vedete", co jsem dala do názvu je divné, ale lepší slovo mě nenapadlo.
Vidím kolem sebe, že mnoho, jak píšeš, dospělých a svéprávných mužů, najednou při mateřské partnerky zleniví, a zůstane jim to, i když se ona vrátí do práce. Prostě na mateřské dělala většinu ona, a tak mají pocit, že už to tak zůstane navždy. Přijde mi, že těch mužů, kteří začnou dělat svoji půlku domácích prací "sami od sebe" i po návratu ženy do práce, je docela málo. Spíš s tím ženy často bojují. Ale možná mám nějaké specifické okolí :)
|
| Ropucha + 2 | 
|
(14.1.2025 16:19:33)
"možná mám nějaké specifické okolí"
V naší generaci to asi ještê často bylo tak, jak popisuješ, o generaci našich rodičů nemluvíc.
Ale u současných rodičů mě to jako převažující jev překvapuje. Zdá se mi, že všeobecný přístup už je jinde.
|
| Stará husa |
|
(14.1.2025 16:30:09)
U nás moje maminka dělala vše, táta nic (byl ale nemocný, i když ne tak, aby fakt nemohl s ničím pomoct). U tchánů tchán se podílel na domácnosti hodně, náš táta se mu smál, že je pod pantoflem. Můj BM a já jsme měli domácnost asi tak půl na půl, já jsem ale žehlila, on ne, zato on se staral o auto, já ne. Děti jsme vedli k tomu, že obě pohlaví dělají všechno. U syna do toho tolik nevidím, ale vypadá to, že víc tam maká jeho manželka. Ale i on dokáže uvařit, uklidit, nakoupit.
|
| 77kraska |
|
(14.1.2025 19:18:09)
muze, ktery by se dal nekam vest, jsem mela tak ve 25 letech, ale bohuzel jsme se po 4 letech rozesli
od te doby mam same muze, kteri se vest nedaji
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(14.1.2025 15:57:25)
Souhlasím s Tebou v tom, že je to o osobním příkladu.
Moji synové mají osobní příklad otce, který se o děti plnohodnotně stará od narození a vaří stejně jako matka, bohužel v tom úklidu jeho osobní príklad kulhá na obě nohy. Ne že by seděl na gauči, ale pracuje a "pracuje" (rozuměj chová se ke svým hobby projektům tak, že je nadřazuje ostatním povinnostem).
Ale teda level "musím po něm cokoli sbírat" to zdaleka není, to už je fakt bizár.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(14.1.2025 16:13:42)
já muže nijak nevedu, on se vede sám... ale na domácnosti se podílí celá rodina, prostě podle svých schopností a možností...
kdyby muž očekával, že já budu sbírat jeho špinavé prádlo, měl by problém - prostě by neměl čisté prádlo  maximálně bych mu ho odhodila na nějakou hromádku v jeho prostoru (u postele), aniž bych přemýšlela, jestli je to čisté, špinavé nebo našpiněné... to jsem řešila u prádla dětí cca do věku školkového, pak už to začaly rozlišovat ony samy
hodně vecí kolem úklidu vidí muž lépe než já, třeba prach registruju až ve chvíli, kdy se přistihnu, že si v něm prstem maluju  a ani to není vždy impulz, abych ho setřela nebo tím aspoň někoho pověřila...  to muž, pokud si všimne neutřeného prachu, má potřebu ho vyřešit  (jediná nevýhoda je, že k tomu má, na můj vkus, příliš mnoho komentářů  )
|
|
| vlad. | 
|
(14.1.2025 16:15:05)
ne, k ničemu ho nevedu, nejsem jeho matka ani učitelka, můžu ho o něco poprosit
souvisí to s "mentální atraktivitou" viz včerejší diskuze, proč bych ale měla být s někým, kdo ve společné domácnosti nefunguje a nedokáže si uklidit ani svoje věci?
to je zase jak do dámského časopisu...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.1.2025 16:16:02)
Souhlasím s tebou v tom, že osobní vzory jsou minimálně stejně silné, ne-li silnější než nějaké záměrné vedení.
Já mám to štěstí, že muži v rodině, od otce dětí přes oba dědy až po strýce, poskytli vzory pozitivní. Nikdo z nich nevyžadoval obsluhu, všichni se automaticky účastnili péče o domácnost a rodinu.
Kdyby tomu tak nebylo, upřímně nevím, jak bych to řešila. Asi by nezbylo než použít negativní vzory jako příklad, co není dobré následovat. A směrovat děti jinak. A doufat, že je budou ovlivňovat i společenské trendy, nejen vlastní rodina.
|
|
| Federika | 
|
(14.1.2025 16:16:09)
My jsme líní všichni
Ale já to chci mít doma hezký, dům velkej,všichni nadělají hodně odpadků, hodně špinavýho prádla, hodně jí, vaří...
Takže se prostě musí zapojit všichni.
Manžela taky nevedu, domácí práce ale nejsem ochotná dělat sama, takže deleguju
Ale takový věci, jako vyndat myčku, nádobí do myčky, jídlo do lednice, prádlo do pračky, to snad vidí i oni.
A jo, příklad, fungování v domácnosti, to je důležitý.
|
|
| Len | 
|
(14.1.2025 16:30:12)
Muze nevedu k nicemu. Vychova byla na jeho matce, ja si na ni hrat nehodlam. Nevhodny chlap se da vymenit, nebo proste zit samostatne bez chlapa, na vychovu je pozde. To same bych sdelila svemu synovi, kdybych mela nejakeho u ktereho bych predpokladala, ze bude zit v partnerstvi. Doba zen-sluzek je snad davno za nami, pokud teda nenarazi clovek na nejakou tradwife.
|
|
| TaJ | 
|
(14.1.2025 16:50:26)
Já naštěstí svého muže vychovávat ani přesvědčovat o ničem nemusím. Od začátku našeho vztahu se do různých domácích prací zapojuje, naštěstí tak byl i vychovaný. Bydleli jsme spolu před svatbou 4 roky a vždycky se normálně zapojoval - uklízel po sobě, neměl a nemá problém nakoupit, uvařit, uklidit apod., stejně jako se samozřejmě postaral vždycky i o dítě, když bylo potřeba. Naštěstí nikdy nebyl ten typ, který po sobě nechává binec s tím, že to já uklidím, to by ho hanba fackovala...naopak se snaží pomáhat on mně. Časem jsme se podle naší vytíženosti ustálili na systému, že on z větší části nakupuje a vaří, já zase uklízím, starám se o prádlo, výzdobu doma, o věci související se synovou školou, organizaci doktorů apod. Práce kolem domu a zahrady si vždycky taky nějak rozdělíme.
Ale s tou nápodobou nám to u syna úplně nefunguje. Ačkoli odmalička vidí, co kdo děláme, tak stejně mu většinu věcí musíme připomenout. Ale potom jde a bez problémů udělá, pomůže. Jen ho to nějak většinou netrkne samotného.
|
|
| Dari79 |
|
(14.1.2025 17:01:01)
Nevím, uvidím, až bude syn velký...
Muž je domácnostně zcela samostatný, obecně je mnohem pořádnější než já. Na víkend nakupuje výlučně on, vaří o víkendu, pere, luxuje... Jedině nežehlí, to je moje parketa. Ale jistě by to zvládl, kdyby musel. Taky nemyje třeba okna.
Velký syn už je ve vlastní domácnosti a má tam přiměřeně uklizeno, před Vánoci dokonce velmi pěkně... Tak něco předpokládám pochytil a pochytí i mladší syn.
|
|
| Katka. | 
|
(14.1.2025 17:10:55)
Můj muž se umí o domácnost postarat naprosto skvěle. Sice nevaří (ale třeba kuře do trouby dá, nebo sekanou...), ale jinak v pohodě zvládá všechno, včetně šití na šicím stroji.
Stejně tak můj taťka nebo tchán.
Nesdílela bych společnou domácnost s člověkem, který nechá někde po bytě odhozené špinavé spodky a smradlavé fusekle, neuklidí po sobě ani talíř...
|
|
| sally | 
|
(14.1.2025 17:11:26)
by mě zajímalo, jak by se tahle debata odvíjela, kdyby byla otázka např. "vede vás muž k lepšímu finančnímu hospodaření, aby jste šly dětem příkladem v tom, že je třeba neutrácet za blbosti"...
všechno špatně... za prvé, můj muž je můj partner, dospělý svéprávný člověk, nedokážu si představit, jak ho "vedu k domácím pracem". Prostě doma jsou práce, které je třeba udělat, aby ta rodina fungovala, tak "se" udělají. A ano, dělají "se" jinak, když je někdo "doma" a když jsou všichni v práci, jinak, když je někdo nějak zneschopněný (moje záda), jinak když jsou malé děti a jinak, když jsou děti větší či dospělé. A ano, občas sháním kontakt na Elona, protože mi přijde zajímavá představa, že bych některého člena rodiny přihlásila do expedice na Mars - ale vesměs zastávám názor, že se lze na věcech domluvit.
I s relativně malými dětmi - o tom, že uklidí hračky ne proto, že jsem "to řekla", ale proto, že jsou roztahané ve společném prostoru a nechceme o ně zakopávat. Jednu dobu jsme měli na lednici kalendář, v kterém byly rozpsané povinnosti každého člena domácnosti na celý týden - včetně toho, že máma pere, táta vyváží popelnice (těžké), že každý má jednou za týden úklid kuchyně atd... z toho důvodu, abych předešla takoovému tomu "proč zase já" - chtěla jsem, aby děti viděly, že ani rodiče se "neflákají" a že máme své povinnosti a že se podílíme na chodu domácnosti.
Od určitého věku dětí jsem přestala řešit jejich pokoje - řešila jsem jen společné prostory - ve smyslu, že je humus přeskakovat něčí špinavé nádobí kolem sedačky atd. Špinavé prádlo mi snad nikdy nikdo nenechával ležet volně.
Kupodivu, ač jsem si často zoufala, tak děti teď sdílejí byt v jiném městě - a uklizeno tam mají (ve společných prostorách, do ložnic jim nelezu)
|
| Zizala Fialova |
|
(14.1.2025 17:17:33)
Máš pravdu, slovo "vedete muže" jsem použila blbě, ale dokážu si tu diskusi představit i opačně. Třeba "vedete ženu k tomu aby řídila? vedete ženu k tomu, aby věděla, kde máme nainvestované peníze a jak jsou spravovány? vedete ženu k tomu, aby si uměla drobné opravy provést sama?" V tomto smyslu jsem to "vedete" myslela :)
A jako vím, že spousta žen řídí a o finanční záležitosti se starají a hřebíček zatlouct umějí. Taky to umím. Ale mám pocit, že mám v okolí i dost žen, které nejen že to neumí, ale ani to nechtějí umět.
|
| Čumča. | 
|
(14.1.2025 17:23:19)
""vedete muže" jsem použila blbě, ale dokážu si tu diskusi představit i opačně. Třeba "vedete ženu k tomu aby řídila? vedete ženu k tomu, aby věděla, kde máme nainvestované peníze a jak jsou spravovány? vedete ženu k tomu, aby si uměla drobné opravy provést sama?"
taky kopřivka, promiň, zakladatelko
ze slov "jsem vedena" se mi paty zadřou do země vzdorem
dnes už ani zaměstnavatel nevede svého zaměstnance, rodič své dítě
|
| Zizala Fialova |
|
(14.1.2025 17:27:50)
Jó, uznávám, sypu si popel na hlavu...."vedete" je blbý. Pro příště, jaké slovo tedy použít?
"vyžadujete po muži" mi přišlo horší.
|
| Rodinová | 
|
(14.1.2025 17:29:20)
Asi by se to muselo cely preformulovat ve smyslu “dbate na to, abyste byli jako rodice dobrym prikladem svym detem?”
|
|
| Čumča. |
|
(14.1.2025 17:33:47)
Žížalo, neber to ode mně kriticky, možná jsem buřič, nejsem vzorek s vypovídající hodnotou
nechci ti brát radost ze založeného tématu (zajímavého tématu), je prima, že to tu rozhýbáváš, nenech si zkazit náladu hnidopišstvím, napsala jsem to jako spontánní první pocit, přitom sama nemám ráda, když se půl dne rozpitvává použití jednoho slova v dlouhém textu, který zůstane občas skoro nepovšimnut, kvůli pitvě
|
| Zizala Fialova |
|
(14.1.2025 17:40:05)
Úplně v klidu, já jsem za to za tu zpětnou vazbu ráda, na slovech záleží. Je to learning, člověk musí víc přemýšlet, jak to vyjádření podprahově působí.
Musím říct, že mě (mile) překvapuje, jak to většina diskutujících má doma super nastaveno, že muži sami od sebe dělají, co je třeba.
Já jsem tedy už skoro padesátnice, a v okruhu mých známých to takto určitě běžné není. Naopak znám opravdu mnoho rodin, kde muž opravdu očekává obskakování, protože on přece "živí rodinu" (i když oba pracují osm hodin denně).
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(14.1.2025 18:51:14)
Manželovi je 65 let, myslím, že na nějaké vedení je pozdě
Teď je v důchodu a doma dělá několikanásobně víc, než já. Jako perfekcionista má laťku nastavenou mnohem výš.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.1.2025 17:38:13)
Žížalo, zdravě emancipované jedince ta formulace podráždí, ale je srozumitelné, co jsi tím myslela.
Jde o rodiny, kde to funguje nesymetricky, a jak to řešit, když nemají být děti vychovány ke stejně nesymetrickému modelu.
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(14.1.2025 18:00:25)
kdyby se pokusil můj muž mě k čemukoliv vést, vedlo by to pravděpodobně ke snaze se rozvést
nesnáším pocit, že mě někdo vede, proto jsem ve vedení, aby se minimalizoval počet těch, kdo se o to pokouší
a já sama nevedu, já místo toho různé úspěšně manipuluju a říkám tomu osobní příklad
|
|
|
| Čumča. |
|
(14.1.2025 17:19:16)
"můj muž je můj partner, dospělý svéprávný člověk, nedokážu si představit, jak ho "vedu k domácím pracem"
přesně proto jsem se tématu vůbec nechtěla zúčastnit,
před časem tu padla úvaha o tom, jak se rozpadají mnohaletá manželství a muž se vrací ke svým nešvarům (a názorům), které zdědil po rodičích - možná nechce již býti dál veden
|
|
|
| Rodinová |
|
(14.1.2025 17:26:45)
Ja teda vedu muze akorat k tomu, aby vic pil
Myslim teda lepsi pitny rezim.
On chudak me vede k tomu, abych vic odpocivala.
Ani jedno se nedari
Na priklady detem je uz pozde…
|
| Čumča. |
|
(14.1.2025 17:29:23)
vlastně jo, abych pokrytecky nekecala, vedu mm, aby o sobě nemluvil ošklivě, aby se měl rád (on má na sebe zabijácky vysoké nároky)
|
|
| neznámá |
|
(14.1.2025 19:07:57)
"Ja teda vedu muze akorat k tomu, aby vic pil"
Ty si sen mého muže, jako pivař by takové vedení ocenil.
Ne, muže nevedu, ale občas mi nervy rupnou a seřvu ho.
A pokud se děti učí nápodobou, tak je to fajn, naučí se od něho mnoho dovedností a prorodinných vlastností, ale uklízení to teda nebude.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.1.2025 19:43:30)
"Ja teda vedu muze akorat k tomu, aby vic pil"
To zní opravdu dobře
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(14.1.2025 18:19:27)
Nevedu, vzala jsem si vychovaného, který od začátku vztahu automaticky funguje v domácnosti stejně jako já a děti to logicky dělají taky.
|
|
| Monika |
|
(14.1.2025 18:38:44)
I když jsme měli s manželem před svatbou poměrně krátký vztah a vlastně ještě po svatbě jsme měli několik měsíců 2 domácnosti (ale žili jsem v nich střídavě společně teda), tak jsem věděla koho si v ohledu "domácích prací" beru - bylo zřejmé, že muž je ochoten (a někdy i rád) uvařit jednoduchá jídla a že není bordelář typu házení špinavých věcí na zem nebo ponechávání nádobí a odpadků po bytě, ale že moje představa úklidu a čistoty je tedy trochu jiná než jeho. A tak to taky je už 19 let Nádobí, odpadky a špinavé věci uklidí a pokud si všimne něčeho, co považuje za moc velký nepořádek/špínu, taky s tím něco udělá - ale to je málokdy, protože já si všimnu obvykle dřív a buď to udělám nebo pověřím děti. Uklízím určitě víc, protože míň pracuju. Děti jsou na tom asi tak jako já v jejich věku - mají rádi, že je uklizeno a vědí, jak toho dosáhnout, ovšem většinou spíš čekají, že "se to nějak" udělá, aniž by museli osobně. Občas tedy pochopí, že neudělá a třeba si urovnají bordel ve skříni nebo na stole nebo utřou prach na poličkách atd ... Předpokládám, že ve vlastních domácnostech to nějak zvládnou, ještě budu muset vysvětlit synovi, že tam, kde pracují oba z páru stejně, tak by se taky stejně měli cca stejně účastnit na tom, co se dělá "doma" ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.1.2025 19:53:16)
Já jsem tedy dětem na téma párového vedení domácnosti nikdy přímo nic neříkala.
Tak nějak automaticky byly směrovány k tomu, že člověk má být schopný postarat se o svou osobu a svůj životní prostor.
Posluhování v rodině nikdy neviděly, tak snad o tom ani neuvažují jako o možnosti.
Vzhledem k tomu, že jakožto VŠ studenti při návštěvě domova nepožadují žádný servis, ale pokládají otázky typu "směl bych si vyprat", myslím, že samostatnost pochopili správně.
Jak konkrétně si nastaví případné partnerské soužití, je ale na nich.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(14.1.2025 18:47:15)
Manžel byl přece dospělý, když jsme se brali, vychovávali ho snad jeho rodiče a ne já. To je zvláštní otázka, k domácím pracem jsme u nás vedli děti.
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(14.1.2025 20:02:13)
Nevedu může ničemu a ani on nevede mě. Pro tuhle vzájemnost jsem ochotná akceptovat ledajaké manželovy výstřelky, kterých je nemálo.
Kluky jsme taky moc nevedli, mm na to není a oba jsme byli v dětství tak vedení, že na to máme vzpomínky dodnes - on škola, já pořádek, chování na veřejnosti i doma.
Moje máma mi tuhle vysekla obří poklonu "kluci jsou úspěšný, viď, to máte radost, viď...i když jste je moc...ehm, ehm,...nevedli...zajímavý".
Domácí práce děláme nahodile. Pračku, myčku, troubu mm, protože je zapíná podle solárních panelů. Já vařím a doklízím zbytek v kuchyni. Úklid dělají paní na úklid. Co si kdo nesesbírá, to někde ve vzorně srovnané kupce všehochuti.
Kluci bydlí spolu na VŠ v bytě, vzájemně se prudí s pořádkem, aby po sobě navzájem nemuseli uklízet, vlasáč čistí odpady od svých dlouhých vlasú,...jak to život přinesl.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.1.2025 20:11:27)
Martino, moji rodiče také kdysi vyslovili uznání mé (naší) výchově, které zpočátku nedůvěřovali Vyslovili uznání, že ač pochybovali, vidí skvělé výsledky, skvělá vnoučata.
Předchozí generace holt vyrůstaly v jiných vzorcích.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(14.1.2025 20:58:04)
Přesně tak, byly postupy a vzorce bez ohledu na druh dítěte. To jsem jim připravit nechtěla. Já byla jediná ze tří sourozenců bez ambicí, nesoutěživá, nedravá, prostřední, ráda jsem snila. Pro moji mámu neuchopitelná doteď.
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.1.2025 21:24:52)
"bez ambicí, nesoutěživá, nedravá, prostřední, ráda jsem snila. Pro moji mámu neuchopitelná doteď."
Jéje, to je mi velmi podobné - snivý nedravý introvert narozený do extrovertní rodiny Neuchopitelná je výstižné označení.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(14.1.2025 22:09:09)
"bez ambicí, nesoutěživá, nedravá, prostřední, ráda jsem snila. Pro moji mámu neuchopitelná doteď."
Taky tak, moje máma je jako ADHD pubertální kluk, soutěží ještě v osmdesáti i o to, kolikátá nastoupí do autobusu a jestli chytne zelenou na semaforu.
|
|
|
|
|
| ALL | 
|
(14.1.2025 20:08:20)
Omlouvám se, ale nedá mi to, protože se tu to slovo objevuje ve špatném tvaru hned několikrát: věnujeme se pracím (jako růžím).
|
|
| Abigail* | 
|
(14.1.2025 21:01:19)
Manžela k ničemu nevedu, nedal by se. V domácnosti se zapojuje spíš podle nálady, ale klidně uvaří i vytře.
Děti máme poměrně lenivé, ale po obou chci to stejné, jen občas využiju syna na věci, na které je potřeba síla. Říkám jim, že každej se o sebe musí umět postarat. Dcera zase u mě rozhodně nevidí žádné obskakování mužské části rodiny.
Naopak v práci mám nějakej špatnej vzorek. Kolegyně mající děti od školkového do pubertálního věku jedou v již překonaném modelu klasického rozdělení na mužské a ženské práce. Jediný rozdíl oproti třeba generaci mých rodičů je u nich v tom, že se jejich muži více věnují dětem.
|
|
| K_at |
|
(14.1.2025 21:52:44)
Ne. Můj muž vede k domácím pracem mě. Je mnohem organizovanejsi, výkonnější, poradkumilovnejsi. Ale teda i po čtvrt století a víc je mu to furt prd platný. 
Zcela vážně - mého mm vedla jeho maminka a tatínek taky. Sice děda neuměl milion věcí, ale rozhodně byl na svůj věk vlastně dost feminista. A babi na svůj věk je velmi emancipovaná a moderní dáma.
|
| Martina, 2 kluci |
|
(14.1.2025 22:20:03)
Můj táta byl taky feminista, tedy ve svý generaci. Chodil na směny, takže ve větším volnu pral cíchy, žehlil, hlídal kamarádům děti a vtipkoval "sousede, já si k žehlení pouštím Janáčka, to jde pak líp od ruky...a když to dobře rozklepu při věšení, stačí jedna symfonie a mám to...jo a k mytí oken je lepší Smetana". Sice nikdy nevařil, požadoval oběd v půl dvanáctý, ale jinak pohoda.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.1.2025 23:09:19)
Děda tedy nebyl feminista, ale byl celkově schopný v čemkoliv a babička byla velmi emancipovaná
Žehlení byla jednoznačně mužská práce, dokud babička nedostala elektrickou žehličku, praní zrovna tak, dokud nebyla elektrická pračka, babička prala jen jemné prádlo... Nebo třeba věšet záclony - to přece zvládne chlap lépe
A teda taky skvěle vařil, k stáru i pekl... Děda pocházel z chudé rodiny a bydlení v bytě pro něj byl velký luxus, považoval tedy za logické, že když už nemusí makat mimo domácnost, do práce chodí oba, tak si prostě domácnost podělí...
|
|
| Pole levandulové |
|
(14.1.2025 23:21:35)
Můj otec byl taky netypický otec - výhrady k jeho chování mám veliké, ale co se domácnosti týče, tak musím uznat, že se choval naprosto rovnoprávně až vyloženě feministicky. Byl umělec na volné noze, takže si práci časově přizpůsoboval dle chuti a možností rodiny, někdy pracoval v ateliéru, jindy doma a běžně uklízel, žehlil, vařil, myl okna, v létě zavařoval a nakládal, ale taky byl manuálně zručný - vyráběl domů nábytek, kdeco opravil, přestavil... Až když umřel, tak jsem zjistila, jaká je máma totálně neorganizovaná bordelářka a došlo mi, že to celou dobu doma i na chalupě udržoval jen on. Já naštěstí podědila tu jeho organizovanost, ale bohužel už ne tu uměleckou kreativitu. Tu mají až naše děti, ale těžko říct, jestli jsou v tom spíš po dědovi nebo po manželovi, který se živí prakticky tím samým co dělal táta.
|
|
|
|
| Cimbur | 
|
(14.1.2025 22:04:37)
No já chlapa nevedu. Poznala jsrm ho, když mu bylo 36, nejsem jeho matka. Zpočátku vypadal vcelku angažovaně, ale rychle to opadlo. Dcerkám se to nelíbí, to je ale tak všechno, co s ním všechny tři zmůžem.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(14.1.2025 22:55:05)
Cimbur, když jsem si přečetla "No já chlapa nevedu", tak jsem si říkala, že chlapa máš, že mi to nesedí :))) než mi došlo, v jakým je to tady významu
musela jsem se podělit :)
|
|
|
| Anadar | 
|
(15.1.2025 9:32:44)
Maminka mě nabádala, abych si muže k domácím pracem hned po svatbě přitáhla,že se mi to bude hodit.
No,nepřitáhla.A tak se u nás rozvinulo takové to dělení na mužské a ženské práce,které bylo podpořeno mým kratším úvazkem po návratu z RD.Nějak jsem se cítila povinována,že když přinesu domů méně peněz a muž naopak hodně,ještě k tomu dojíždí a přitom ty jeho peníze mohu libovolně využívat,musím si to odpracovat. Šlo o můj pocit ne o manželův požadavek.Na druhou stranu-auto,sekání zahrady,plno drobných řemeslnických prací,to šlo dost mimo mě.
Synové odrostli a vida: starší ženatý je velký mistr světa v úklidu,moc dobře vaří,stará se o dcerku- otcovský příklad v tomhle ohledu nebyl skoro žádný.
Mladší žije s námi ,je invalidní, ten je ve výcviku-umí trochu uvařit,pere,podílí se na úklidu,zručně nakupuje(sleduje akce např.)
A manžel? na starší kolena se chopil žehlení košil-on je košilový,nějak pochopil,že je to opravdu jeho výsostná potřeba,ty vyžehlené košile,tak si je teď u TV žehlí sám.
Vidím v manželství mého syna,že si práce se ženou dělí podle toho,co kdo vnímá jako menší zlo,přičemž nejméně jsou oblíbené úklidové práce,vaření je highlight a péče o dcerku je trošku nekonečná,ale jsem docela pyšná,že syn ji zvládá s láskou
Moje snacha tvrdí,že odkoukal doma ty dobré věci bez ohledu na to,kdo byl jejich původcem.Takže je ráda,že se umí postarat o domácnost a o dítě ,ale nejvíc je ráda,že je takový opravdový a má dobře nastavené hodnoty,protože u svých kamarádek vidí někdy dost otřesné partnery. A na to jsem pyšná nejvíc.
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(15.1.2025 11:00:02)
Manžela nevedu, jsme partneři. Vedla ho pěkně jeho maminka s tatínkem a my to tak předáváme i našim dětem.
U nás jsou rozděleny ženské a mužské práce. Nechci ale vytvářet iluzi, že u nás všechno funguje a nedokážu se čas od času vytočit do běla nad prádlem vedle prádelního koše nebo nad neustále zavaleným konferenčním stolkem.
Čili většinou vaření, praní a úklid našeho obydlí zastávám já a dcerka - takové ty optické věci. Koupelnu a toaletu si ale děti střídají a já jí dělám 1x týdně sama a i dcerka už tuto práci zastane tak, že to vezme včetně poliček a vytřídění past a likvidaci prázdných obalů.
Pokud nejsem doma, je dneska už každý (děti jsou velké 12, 15 a 17) vytřídit prádlo, zapnout a pověsit pračku, vyžehlit minimálně to své a nemám obavu, že by prádlo zničili. Standardně to nedělají, je to "moje" práce, ale poslední 3/4 roku jezdím na služební cesty a když k tomu pak máme i víkend mimo domov, tak bychom to prostě jinak nezvládali.
Každé dítko umí uvařit pro celou rodinu. Standardně je to moje práce, můj muž ale vaří rád a má své speciality. Většinou víme nějaký plán na týden, kde se kdo pohybuje nebo má třeba jeden den volněji a tak když musím pracovně mimo město, tak kdo je volný dostane důvěru a uvaří buď jeho vlastní nápad a nebo se domluvíme co nakoupí a uvaří dle nějakého receptu. Je fajn přijet po celém dni v práci a mít uvařeno nebo nachystáno k jídlu.
Muži zase dělají vše kolem auta, úprav - oprav v bytě včetně běžných nákupů a vše kolem sportovního náčiní, plánují víkendy, zamlouvají ubytování. No, když dcerka zanesla odpad vlasy, tak jí tatínek vzal a rozdělali spolu prventivně všechny odpady včetně toho kuchyňského.
Utřít prach a vyluxovat, vynést odpadky a tříděný odpad, to si v týdnu střídají děti a já si to pak většnou pátek udělám před víkendem i s vytřením nebo postupně vzmu okna nebo uklidím komoru, udělám si u toho hlubší úklid polic či kuchyně nebo knihovny. Každý týden něco.
Snažíme se tak s mužem všechny průběžné zapojovat do toho, co je třeba udělat, a když prostě někdo má volno a leží doma na kavalci, tak není důvod čekat až příjdu já z práce, abych uvařila, poskládala ponožky a honila se jako blběna. Jsou pak dny, kdy jsem doma už ve 3 hodiny a 20 min. a uvařím, napeču a skříně se telelí naplněné vyžehleným prádlem .
Společně večeříme téměř každý den, tak že si většinou v neděli říkáme kdo je kdy kde a co je potřeba v týdnu udělat a zařídit, aby si každý mohl naplánovat krom svých povinností - děti chodí do školy a mají denně tréninky, i třeba jen lelkování s kamarády nebo my s mužem běhání a posilovny, kávičky, pivečka a pod., aby to prostě nějak vyváženě fungovalo.
Ale děti už máme starší a celkem nám to teď funguje, musím říc. Těch dní, kdy jsem byla vytočená jen jsem otevřela dveře je málo, pominu li jeden exces před vánocemi, kdy jsme všichni cítili, že potřebujeme klid, ale já prostě neumím mít klid, když nejsou tyhle drobné domácí věci udělané a všechny jsem vyprudila , tak si ani nevzpomenu, kdy jsme se naposledy nějak extra dohadovali.
Jo, děti se občas škorpěj o myčku a koš neb to prostě dle mého dělá ten, kdo vidí že je plná umytého nebo špinavého nádobí. Tam se moc nesejdeme, ale jinak asi už je to taková pohoda s nimi.
|
| Tatramelka+3 |
|
(15.1.2025 11:08:49)
PS: můj muž tedy také pochází z rodiny, kde otec - děda našich dětí zvládá všechno. Babička/manželova matka chodí stále do práce - a když je děda s dětmi o prázdninách doma, tak sice nerad, ale uvaří, když je třeba a uklizeno mají, vytřeno snad denně. Když jsou děti jen s tchýní, tak ta je nechá skákat jí po zádech a nosí jim všechno až do postele pod nos. Tchán ale umete, vypere, vyžehlí a uklízí a balí dětem zavazadla, že bych se mohla sama stydět .
|
| Beat | 
|
(15.1.2025 11:15:25)
Anadar, to je pěkný, hezky se to cte a moc ti to přeju! 
|
|
|
|
|
V její náručí
Krojový plesUherské Hradiště 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Orchestr na dotek – ŽestěPraha 1 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Krojový ples
Zimní běh na Blaník
Orchestr na dotek – Žestě
Ledové sochy na Pustevnách
Šediváčkův long
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)