| Buřt |
 |
(26.3.2026 11:20:40)
Ahoj, dcera (15 let) chce skončit se závodním sportem - kolektivní míčová hra.
Je samozřejmě už dost velká na to, aby se sama rozhodla, přesto je mi to líto.
Hra jí jde, i baví, partu mají dobrou, bohužel jí nesedí trenér, který ti psychologicky moc nevede dobře.
Je mi jasné, že když s tím teď skončí, tak už se nevrátí (jiný klub nechce) a trochu mě děsí, jak vyplní nově vzniklé množství volného času.
Jak byste se k tomu postavily? Mě se zdá velmi důležité, aby v tomto věku měly děti i něco jiného než školu, sport se mi zdá takřka ideální.
Dokdy vydržely se sprotem vaše děti? Měly nějakou krizi, kterou překonaly?
|
| Dari79 |
|
(26.3.2026 11:31:17)
Velký syn hrál ještě na střední, fakticky to skončilo s covidem, to byl ve třeťáku, resp. v maturitním ročníku...
Po skončení covidu (a maturitě a nástupu na VŠ) už jako "dospělák" (tj. musel by přestoupit do dospěláckého oddílu) se k tomu nevrátil.
Možná by s tím seknul i dřív, ale krizi jsme mu nějak rozmluvili...
V tomhle věku, jak píšeš, byli dobří, dokonce byl jako náhradník v mládežnické celorepublikové reprezentaci, Jezdil na reprezentační tréninky (kempy), dostávali i nějaké "kapesné", takže to asi taky byla určitá motivace.
|
|
| TaJ | 
|
(26.3.2026 11:33:03)
Buřte a mluvily jste spolu o tom, co by třeba dělala ve volném čase jiného? Jestli má nějakou představu? Jestli jí to nebude chybět apod.? V tomhle věku je asi normální, že děti mění svoje zájmy a prožívání volného času.
U nás se zájmy syna v podstatě nemění, on tedy ale nikdy žádný sport nedělal. Přesto má koníčka a náplň pro svůj volný čas. Pořád se zajímá o vlaky, je to spojené s focením a natáčením, jezdí s kamarády po celé republice - má okruh několika kamarádů a prostě se seberou a jedou na otočku na jeden den třeba do Olomouce, nebo do Jeseníků, nebo na Šumavu...prostě kamkoli, kde se děje něco pro ně zajímavého. Několik dní ten výlet plánují do všech podrobností a vždycky si to dost užijou. Při tom s kamarády pokecají o všem možném, projdou se přírodou, poznají něco nového, často nachodí i dost kilometrů... A ve všední dny, když je škola a není moc času, tak ty výlety plánují - hledají místa, kam pojedou, plánují spojení a přesuny, brouzdají v mapách, kde se bude nejlépe fotit, píšou si na sociálních sítích s organizacemi, které třeba pořádají různé mimořádné jízdy, občas i se strojvedoucími, co s tím pojedou...
Je pravda, že netuším, co by dělal, pokud by ho tohle přestalo bavit...což zatím vypadá že snad nehrozí
|
| TaJ |
|
(26.3.2026 11:34:59)
Ještě mě napadá, co o tom promluvit s trenérem?
|
|
|
| Monika |
|
(26.3.2026 11:45:05)
Buřte, tohoto jsem se taky vždycky obávala, konec se sportem v tomto věku bohužel není neobvyklá věc. Nesla bych to špatně, pokud by děti závodní sport nechtěly nahradit ani nějakým jiným systematickým pohybem. Mezi moje výchovné cíle kromě dosažení maturity patří i představa o organizovaném sportu alespoň do 18 nebo té maturity. Syn to splnil a v jeho sportování (také kolektivní míčový sport) nikdy nenastaly až takové krize, že by chtěl skončit, možná v covidu měl nějaké obavy, jak naváže po pauze nebo jak bude pokračovat tým (asi dva kluci - dobří hráči - opravdu během covidu skončili). A míní ve sportu pokračovat i na VŠ (jeho oddíl má i mužské družstvo, kde už druhý rok také hraje kromě juniorů, líbilo by se mu hrát i univerzitní soutěži, ale to neví, jestli bude na to dostatečně dobrý, aby ho chtěli).
U dcery (skoro 16) řešíme do určité míry "krizi" už asi 2 roky, ale nejde o to, že by chtěla skončit se sportem, ale spíš o její nejisté postavení/uplatnění s ohledem na výkonnost a konkurenci v týmu (což se loni vyřešilo překvapivě dobře, ale letos je to zpět v horší variantě) a letos bohužel taky o (nového) trenéra, jehož chování dcera těžce nese (a já zprostředkovaně taky, je to nepříjemné překvapení, znám ho 30 let a toto jsem nečekala). Budeme to tedy řešit asi přestupem do jiného družstva (nedala by se tvoje dcera taky přesvědčit, pokud je ta možnost?), ale je to poměrně komplikovaná a psychicky náročná situace a rozhodování. Dcera je dost fixovaná na spoluhráčky (některé), ale asi se nebude dát nic moc dělat. Ve sloupečku plusů toho vedle "party" (a statusu člena špičkového oddílu) už moc dalšího není, zato sloupeček mínusů je poměrně dlouhý. Není možné v případě tvé dcery rozhodnutí zatím nějak "odložit", že jako si dá po sezóně pauzu a uvidí se? Není šance na změnu trenéra? Jestli ne, chtěla bych, aby si našla jinou pohybovou aktivitu, ale samozřejmě v tomto věku těžko nutit... Ale taky mohu říct, že řada mých spoluhráček, které v podobném věku se sportem skončily, se později k němu i vrátily, buď do méně ambicioznějších týmů, nebo prostě do týmů žen, kde trenéři už nemají takovou roli (pokud nejde o nejvyšší soutěž) nebo prostě po pubertě přišlo takové "prozření" a chuť se vrátit do party ...
|
| Ropucha + 2 | 
|
(26.3.2026 13:31:51)
"Mezi moje výchovné cíle kromě dosažení maturity patří i představa o organizovaném sportu alespoň do 18 nebo té maturity."
Takový výchovný cíl jsem neměla.
Mým cílem byl pokud možno všeobecný rozvoj, přiměřená fyzická zdatnost, ale organizovaný sport zdaleka není pro každého a děti bych k tomu nikdy nenutila.
Jedno dítě si v mladším školním věku našlo cestu k organizovanému sportu samo, což jsme samozřejmě podpořili. Nikdy to "nežral" na úkor studia nebo jiných zájmů, ale celkem se mu dařilo a pro radost si zahrál i v rámci VŠ a i jako absolvent.
Druhé dítě nikdy organizovaně nesportovalo.
Ale sport neznamená jen organizovanost v oddílech, moje děti amatérsky běhají (i nějaké medaile ze závodů se najdou), lezou, posilují, hrají frisbee, jezdí na lodích... Primárně jsou dlouholetí skauti, což jim přineslo spoustu fyzických dovedností a komplexních dovedností, kterých si považuji více než jednostranných sportovních výkonů.
|
| Stáňa * | 
|
(26.3.2026 13:42:43)
Moje děti taky organizovaně nesportovali. Starší chodí pravidelně do posilovny a mladší prošel mnoha sporty na zájmové úrovni. Jednou týdně chodí na volebaj ve škole a doma, kromě toho chodí od dětství na lezení a vedl i kroužky lezení pro děti. Teď má lezení jako nepovinný předmět na vejšce.
My bydlíme kousek od skal, tam chodí lézt taky.
V mém okolí děti, které dělaly sport na vyšší urovni, máme ve městě sportovní gympl, to většinou odnesly zdravím a musely v pubertě skončit.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.3.2026 13:54:07)
Se vší upřímností, mně zájmové sportování přijde zdravější než výkonnostní.
Ve výkonnostně orientovaných oddílech se velmi rychle stane sport středobodem života, dítě je od útlého věku vedené obětovat té výkonnosti a závodům většinu své kapacity (a celá rodina je vtažena s ním) a to mi nesedí.
Tu a tam se asi vyskytne mimořádný talent a mimořádná láska k tomu danému sportu, takže si to člověk vybere jako životní cestu, ale pro drtivou většinu dětí je myslím zdravější rozvíjet se všestranněji a sportovat primárně pro radost. Samozřejmě do nějaké míry i pro trénink disciplíny a vůle, ale k tomu není nezbytně třeba dřít jako profesionál.
|
|
|
|
|
| Federika | 
|
(26.3.2026 11:55:03)
Míčový hry, to je docela škoda, to s dá dělat fakt dlouho.
Dcera skončila s svým sportem, který dělala intenzívně od 4 let, v 16. Ale dělala ho na vysoký úrovni,spolykalo to hodně času a vzhledem k tomu,že kvůli onemocněním ji to dost vyčerpávalo, tak ani nebyla jiná možnost.
Nicméně ani neuvažovala,že by nedělala "nic". Začala závodně tancovat a teď dělá fitness. Obojí jí časově víc vyhovovalo a vyhovuje.
Asi bych probrala možnosti jiných sportů.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(26.3.2026 16:06:35)
Závodně jsem tancovala.
V 17 letech mi to maminka zakázala, za první rok jsem přibrala 8 kilo. V 18 jsem šla do práce a odstěhovala jsem se z domu, ale v tanečním klubu už jsem nenavázala.
Vrátila jsem se k tanci až ve 40 letech, když jsem objevila zumbu.
Dcera 25 let tancuje pořád, dělá Street dance teď už i jako lektorka v Praze.
Syn závodně tancoval do nástupu na VŠ, teď chodí běhat.
|
| Beat | 
|
(26.3.2026 16:25:52)
Evelyn proč ti to zakázala?
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.3.2026 18:33:35)
"Evelyn proč ti to zakázala?"
Beat, oficiálně kvůli školním výsledkům, ale obě jsme věděly, že to nesouvisí
Moje tancování ji prostě nějak štvalo, mamka nechodila ani do tanečních, ani do mých, pokud to nebylo nutné, byla takový klukovský sportovní typ, pořád v pohybu, já se bez hudby nehnu, to ji taky vadilo, že nejsem sportovní dívka.
A bylo to večer, šaty, předtancovávání na plesech, neuznala to jako sport, přitom to byl drsnej pohyb 3x týdně a v tanečních mě vybrali a oslovili.
|
|
|
|
|
| babi_ | 
|
(26.3.2026 12:01:35)
Syn se v tomto věku nepohodl s trenérem, protože na turnaji lítal jak hadr na holi ze zápasu do zápasu (startoval za dvě kategorie), zatímco kamarád seděl na lavičce a do zápasu ho trenér nepostavil. Nastala ideová rozepře „musíme toho co nejvíce vyhrát“ x „děláme sport pro radost a jsme tým“. Syn nakonec odmítl dál závodit, ale u sportu zůstal (lze ho dělat i čistě zájmově).
Dcera tuto krizi ve stejném sportu neměla vůbec, byť zásadní výhrady k některým trenérům měla taktéž (oprávněně, též jsem docházela na tréninky a dění v oddíle měla z první ruky).
Konec obou začal víceméně odjezdem na školní rok do USA kolem 17. Dcera se snažila trénovat i tam a po návratu, syn po návratu v jiném oddíle, i trénoval děti, ale nějak to u obou postupně v dospělosti usnulo – syn se vrhl do pracovních aktivit, dcera do VŠ studia v jiném městě a zahraničních pobytů.
Mám možná použitelnější zkušenost se situací vnučky mých přátel, která kvůli trenérovi nechala basketu, ale začala s plážovým volejbalem. Ačkoli se to zdá trochu daleko od sebe, v beachi se chytla. Tak třeba tak – pohovořit, co jiného poblíž…
|
|
| Kaliope X |
|
(26.3.2026 12:05:09)
Buřte, dítko poprvé seklo se sportem (do té doby milovaným) koncem páté třídy, taky kvůli trenérce, pak dělalo dva jiné sporty. Organizovaný sport ukončil covid v kvartě, současně dítko objevilo svoje vysněné povolání, takže se zaměřilo tam. Já jsem si promluvila s dítkem jen o tom, že by svoje studium mělo prokládat i nějakými sportovními aktivitami. Postupně začalo rekreačně s kolektivním sportem, který do té doby spadal do kategorie sportů - nikdy  Samo od sebe dělalo jógu a chodilo posilovat. Teď na VŠ začalo s dalším sportem (za mě naprosto divný kolektivní sport), protože byl jediný, který na škole není v kategorii - jedeme silně na výkon, i tak tréninky jsou fyzicky náročné a už bylo na nějakých soutěžích.
Takže z mé zkušenosti, pokud bylo dítě zvyklé sportovat, tak si myslím, že si cestu najde.
|
|
| Stará husa |
|
(26.3.2026 12:21:43)
Moje děti nikdy žádný organizovaný záhodno sport nedělaly a pubertu přežily docela bez problémů. Syn tedy asi ve 13 chtěl chodit na karate, ale po třech měsících ho vyhodili, nesnášel autority a nerespektoval trenéra. Na střední škole hodně jezdil sám na kole, i 100 km denně a taky chodil s kamarády do hospody hrát kulečník, což jsem moc ráda nebyla, protože tehdy se tam ještě kouřilo a tak se vracel vždy úplně vyuzený. A hodně hrál na počítači, ale kupodivu žádné bezduché střílečky nebo automobilové závody, ale různé složité strategie. Na VŠ ho chytla posilovna, která ho drží dodnes a plavání, jednu dobu si platil i osobní trenérku. Na kole jezdí taky pořád a k tomu běhá. Dcera od 9 let jezdí a stará se o koně, dokonce vystudovala na SŠ chov koní a jezdectví. Koně a pes jsou její život i dnes ve 40. Občas taky v pubertě hrála hry a hodně četla. Myslím, že člověk může prožít aktivní a naplněný život i bez závodního sportu a i v pubertě a adolescenci se nemusí flákat a dostat se na šikmou plochu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.3.2026 13:40:41)
Huso, souhlasím. Přesně jak popisuješ, jsou individualistické povahy, pro které organizované sportování není, ale mohou sportovat neorganizovaně a nebo pěstovat úplně jiné zájmy, které zrovna tak hodnotně vyplní volný čas.
|
| babi_ |
|
(26.3.2026 15:26:07)
No ale tady jde o to, že pokud se člověk intenzivně věnuje nějakému zájmu, který mu vyplňuje značnou část volného času, a najednou s tím (z jakýchkoli důvodů) skončí, tak vznikne to "prázdno". O to hlavně zakladatelce myslím jde. Ne nutně o závodní sport.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.3.2026 16:59:32)
"vyplňuje značnou část volného času, a najednou s tím (z jakýchkoli důvodů) skončí, tak vznikne to "prázdno" "
Určitě.
Ale to myslím nemusí být negativní zkušenost.
Zažije si třeba nudu, prázdnotu, nevhodné pokusy o zaplnění toho času... až se časem naučí zaplnit si ho vyhovujícím způsobem po svém, nikoliv befelem nebo vedením shora.
Podle mě si to většina dospívajících chce takto zažít, naučit se vzít svůj čas do svých rukou.
A přijde mi to zdravé, obzvlášť u dětí, které si nikdy svůj čas samy neřídily a od mala měly celé dny nalinkované - škola, sporty, kroužky... na všechno rozvrh a vedení.
|
| Beat |
|
(26.3.2026 17:24:39)
Ropucho, souhlasím se vším.
|
|
| Kaliope X |
|
(26.3.2026 17:46:57)
Ropucho, právě proto, že si moje dítě rozhodovalo o mimoškolním čase samo, tak mělo zaplněný celý týden už na prvním stupni. U nových přání se muselo rozmýšlet, jestli je to tak skvělé, aby to za něco vyměnilo nebo ne, protože týden není nafukovací. Nedobrovolnou nudu zažilo až za covidu.
Moje nejčastější věta je stále - musíš taky odpočívat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.3.2026 20:30:48)
Kaliope, děti jsou různé, nicméně to, že dítě chodí na kroužky podle svého výběru, je aktivní a má zaplněný program z vlastního zájmu, to všechno ještě neznamená, že v dospívání nebude chtít vyzkoušet, jaké to je bez zaplněného programu a nebo s úplně jinak zaplněným programem.
To není nutně o tom, že dospělí by dítěti něco vnutili a dítě se toho v pubertě chtělo zbavit.
Jen si zkrátka v rámci procesu dospívání hledá svoji cestu.
Někomu může vyhovovat to, čemu se věnuje od dětství, někdo si naopak potřebuje vyzkoušet úplně jiné věci. A pak se třeba zase vrátí k původním zájmům a nebo vůbec ne, těch možností je nekonečno.
Chtěla jsem hlavně říct, že opustit letitou rutinu nemusí být nutně negativní, že je to dost běžný scénář a dítě nemusí zůstat bezprizorné a nějak nebezpečně "zvlčit".
Je samozřejmě na rodičích, aby přihlíželi a případně situaci korigovali, kdyby se jim nezamlouvala, ale dát dítěti čas a prostor na hledání, pokusy i omyly mi nepřijde špatně.
|
|
|
| babi_ |
|
(26.3.2026 20:17:07)
Ano, Ropucho, a to je odpověď zakladatelce - jen ji nechte, ať se nudí, určitě to dobře dopadne 
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(26.3.2026 13:43:54)
Syn taky žádný výkonnostní sport nedělal. Ve třetí třídě začal chodit na basket, ale moc mu to nešlo a trenér upřednostňoval partičku kolem svého syna, tak toho nechal. V pubertě se hodně věnoval skautu a rekreačně hrál tenis.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.3.2026 13:13:56)
"Mě se zdá velmi důležité, aby v tomto věku měly děti i něco jiného než školu, sport se mi zdá takřka ideální."
Také si myslím, že je důležité, aby děti měly i jiné zájmy a aktivity než školu. V každém věku.
Ale jestli to musí být zrovna závodní sport a zrovna jeden stejný sport po celé mládí, to vůbec nevidím jednoznačně.
Myslím, že je dost běžné, že mladí v pubertě přehodnocují své dětské aktivity, nechtějí ve všem pokračovat, chtějí více volného času a nebo se porozhlížejí, co jiného by je bavilo.
Důležité mi přijde, aby dělaly něco, cokoliv, ale ať si svobodně vyberou, vždyť je tolik věcí, které lze vyzkoušet.
|
| Monika |
|
(26.3.2026 13:47:17)
Ropucho, určitě jsou super jakékoliv zájmy, které dítě má, ale ten pohyb je speciální v tom, že ho potřebuje každý, bez ohledu na to, zda ještě sbírá známky, zpívá ve sboru a vyrábí vánoční betlémy. A v dnešní době má naprostá většina dětí málo "přirozeného pohybu" a to zejména dětí v pubertě a starších. Nechodí pěšky, nevěnují se fyzickým pracím např. na zahradě, málokde se hraje "fotbal jen tak na plácku" ... Proto třeba jsem psala o cíli v podobě "organizovaného sportu". Čímž jsem tedy myselela hlavně, aby to bylo provozované systematicky na nějak pravidelně a ideálně s "trenérem" nebo jinou vedoucí dospělou osobou,a ne jenom, že jednu sobotu jede na výlet na kole, pak ve čtvrtek jde plavat a další týden na hodinku na beach volejbal... Mně by klidně stačilo cvičení typu sokol, kdyby děti projevily odpor k soutěžení nebo byly nějaké výrazně nešikovné a těžko se uplatňovaly. Samozřejmě věřím, že jsou puberťáci, kteří se věnují pohybu pravidelně/často i neorganizovaně, a určitě by to pro mě bylo lepší než nic, ale opravdu jsem doufala, že se podaří, aby měly pravidelné organizované sportovní tréninky, ideálně dobré kvality.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.3.2026 14:02:16)
Moniko, rozumím. A souhlasím s podporou pohybu, určitě je dneska více potřeba ho cíleně podporovat než v dobách, kdy byl přirozenější součástí života než sedavé aktivity.
Ale asi mám blíže k tomu individualistickému pojetí a také mám přirozený sklon k tomu přirozenému pohybu, stejně jako ho projevily i naše děti, takže jsem nikdy netrpěla obavou, že by jim chyběl.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.3.2026 19:34:35)
Mně šlo u dětí hlavně o ten pohyb, syn by v pubertě proseděl celý dny u počítače (je po mně), ale když měl kroužek, tak to vzal jako úkol a šel . O víkendu a o prázdninách jsme s ním museli ven my a nějak ho zaujmout. Na tábor nikdy nejel.
V 16 objevil tanec a holky, začal courat venku, a od 18 cestuje sám po světě.
Dcera je po manželovi, hýbala se tak nějak pořád, venku sama od sebe a měla spoustu sportovních a tanečních kroužků. A to jí zůstalo.
|
| Beat |
|
(26.3.2026 19:50:50)
Evelyn, v 17 je to zvláštní, takhle radikální zákaz a taková poslušnost
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.3.2026 21:46:09)
"Evelyn, v 17 je to zvláštní, takhle radikální zákaz a taková poslušnost "
Co jsem mohla dělat? Máma pokaždý vyhrožovala, že mě vyhodí z domova, když nebudu na slovo poslouchat a táta mě nechtěl.
Nechtěla jsem skončit někde v pasťáku.
V 17 jsem nemohla utéct z domova, ale snažila jsem se tam ještě rok nějak přežít, od 17 a půl mam MM a od 18 jsem pryč z domova.
|
|
|
|
|
|
|
| Gavašetka | 
|
(26.3.2026 13:55:11)
Je jí 15, asi půjde na střední a nebo už je v prváku. Přijde mi přirozené, že postupně přehodnocuje priority, je to období změn. Ale chápu i tebe, že ti přijde fajn, aby měla ve sportu nebo jinde než ve škole nějaké další zázemí. Předpokládám, že s kamarádkami z oddílu se může stýkat i nadále, ale uvidí se, jak to vydrží...
Vidím ještě tuhle rovinu: může se naučit překonávat potíže /což asi je to, co bys preferovala, nějak to s trenérem vydržet/.
Může se ale taky naučit dát na sebe a upřednostnit to, co se jí právě teď zdá důležité, např. opustit nevyhovující vztah trenér - sportovkyně. A to se všemi konsekvencemi. Možná o nic nejde, "jen" se projevuje pubertální vzdor vůči nešikovnému trenérovi. A nebo taky jí něco nesedí VELMI (prostě trenér to dělá příliš blbě) a dcera si odnese z toho to, že doma dostala podporu a že NEMUSÍ vydržet všechno.
Prostě bych se jí na všechno vyptala, chtěla vědět, jak si to představuje, možná bych jí řekla, že bych ráda, aby někam chodila, i kdyby to bylo na kreslení a ne na sport, ať si sama vybere a otestuje, co ji bude bavit. Nabídla bych jí, jak jsem to měla já a proč tedy vidím nějakou cestu, která by pro ni možná mohla být dobrá. Za sebe dodávám, že dcera má ze sportovního oddílu přátelství na celý život, ale kolem těch 15-16 se postupně taky začala z oddílu vzdalovat, což bylo dáno jak školou, tak tím, že sice jí to šlo, ale tak nějak normálně, nebyla vrcholová závodnice. V tomhle věku bych zkrátka netlačila, ale nechala rozhodnout i s nesením důsledků.
|
|
| tacka |
|
(26.3.2026 14:55:29)
Můj syn hrál od 9 let basket a skončil v 18 letech na střední. Ne proto, že by ho to nebavilo, i když měl asi 2x období, kdy se mu občas chodit nechtělo. Ale postupně odcházeli a končili jeho spoluhráči, cca od 13 let se začal zmenšovat jejich tým kamarádů a byli tam dosazeni mladší cizí kluci, a čím byl starší, tím víc kluků ubývalo a zůstali z původní sestavy jen 2 nebo tři, co to táhli od dětství. Ale ta jejich docházka na tréninky byla mizerná. Takže už ho to přestalo bavit, ale chodí dál na basket na brigádu pomáhat při zápasech.
Dcera taky začala se sportem v 9 letech , ale teď jí bude 16, půjde na střední školu a říkala, že dojede sezonu a v září už nenastoupí. Také plno holek odchází, už mají jiné zájmy nebo to špatně kloubili se školou...dojíždění ap.
Já dělala v dětství jezdectví a také jsem v 17 letech skončila. A dodnes na koně ráda vzpomínám.
|
|
| La Pepa | 
|
(26.3.2026 15:25:18)
Trénujeme s mužem míčový sport, patnáctileté holky máme v týmu taky a tak se děsím, která naše hráčka. Můj syn, v tomto věku, jako mistr republiky, s kolektivním sportem taky sekl, začal jiný a k podobnému se pak oklikou vrátil na méně výkonnostní úrovni. Nic není ztraceno....
|
|
| Drypetis | 
|
(26.3.2026 17:38:26)
Dcera závodně sportovala do 22 let, v jejím sportu to byl už dost vysoký věk. K tomu už působila jako trenérka. Pak přišel covid a nucená pauza a mezitím to dost zamíchalo kartami i v jejích vztazích a práci a nakonec se odstěhovala do jiného města a do klubu to má daleko, tak už ani netrénuje. Problém s náhlým velkým množstvím času to ale vzhledem k náročné práci a dojíždění nepřineslo, spíš problém s nedostatkem pohybu a přibírání na váze, s tím bojuje.
Krizi v pubertě ve sportu neměla, spíš klub se občas dostal do krize ochodem cvičenek poté, co se dostaly na osmiletá gymnázia a pak na SŠ.
Já sama jsem nesportovala a ke sportu složitě hledala cestu až v dospělosti, volného času v pubertě jsem měla až nadbyte a ano, dělala jsem kraviny.
|
| Stará husa |
|
(26.3.2026 17:56:12)
Já jsem taky nikdy nesportovala a nikdy jsem se nenudila, ani jsem nedělala žádné kraviny. Nejvíc ze všeho jsem si četla, ale taky jsem chodila s kamarádkami na procházky, na minigolf, bruslit, do kina, do divadla, tancovat. Sport mi vůbec nechyběl a ani to, že jsem nikdy neměla nijak organizovaný volný čas, ani v dětství, ani v pubertě.
|
| Drypetis |
|
(26.3.2026 18:27:14)
Stará huso,
tak na procházky jsme s kamarádkou taky chodily, ale volným tempem, přímo sport bych tomu neříkala. Ušly jsme ale celkem velké trasy, chodívaly jsme je opakovaně, těch dnešních vynucovaných 10 000 km to určitě bylo, ale tehdy to nikdo tak neprožíval. Nejlepší fyzickou kondici jsem ale měla až v mladší dospělosti, kdy jsem objevila i ten sport, že je třeba zajímavé se i trochu vydusit na kole a že je možné v jeden den jet na cyklovýlet, plavat a ještě třeba cvičit aerobic, to bych jako dospívající nedala a poslala s tím všechny do háje. Teď už mám zas fyzičku špatnou.
Četla jsem taky hodně, ale měla jsem prostě období, kdy mi ten pohyb dával víc a čtení jsem omezila. Já jsem tedy dost dlouho měla jako koníčka i fyzickou práci, to taky vyšumělo
|
| Stará husa |
|
(26.3.2026 19:56:42)
Drypetis, já jsem jako mladá hodně chodila na dálkové pochody. Ale nic extrémního, ušla jsem tak 15-20 km normálním tempem 4km/hod, tak chodím i dnes. Nepovažovala jsem to za sport, stejně jako bruslení, jízdu na běžkách, na kole nebo plavání. Vše jsem dělala na pohodu, žádné velké výkony. Byla to zábava. V dospělosti jsem pak chodila asi 20 let na jógu. Taky to nebyl žádný sport, jen příjemné protahování a relax. Na hlavu jsem se nikdy nepostavila, ani jsem to nezkoušela, když mi něco nešlo, tak jsem to prostě nedělala. Fyzická práce mi vždy vadila, nebavilo mě to a nešlo mi to. Domácnost beru dodnes jako nepříjemnou nutnost a práci třeba na zahradě jako odporný opruz. Z ručních prací umím přišít knoflík, uháčkovat řetízek a plést hladce a obrace.
|
|
|
|
| babi_ |
|
(26.3.2026 20:24:42)
Moje děti moc plonkového času neměly, navolily si hodně pravidelných aktivit (sporty, hudebka, jazyky), ovšem kravin se drobet navyváděly právě v rámci toho závodního sportu. Takže to si nevybereš
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.3.2026 20:42:31)
"Moje děti moc plonkového času neměly, navolily si hodně pravidelných aktivit (sporty, hudebka, jazyky), ovšem kravin se drobet navyváděly právě v rámci toho závodního sportu. Takže to si nevybereš"
Moje děti měly plonkového času naprosté minimum, také jsou typy, které chtěly vyzkoušet spíš všechno než nic, nicméně "kraviny" zvládly vyvádět v rámci těch aktivit i v rámci běžné docházky do školy, případně za školu.
K tomu si myslím člověk najde prostor kdykoliv a kdekoliv, pokud má zájem.
Od určitého věku také vydrží docela dlouho nespat, takže lze k vyvádění využít noční život.
Mládí je krásné
|
| Drypetis |
|
(26.3.2026 21:10:13)
Já plonkový čas odjakživa potřebuju, ale pak se zas málokdy k něčemu dokopu. Když se někam přihlásím, tak tam pak chodím. Tedy do nedávna. Teď už taky ne  Ale čím jsem starší, tím víc miluju vypadnout třeba v 15.30 z práce a už nic nikde nemuset. Asi jsem to tak měla vždycky, ale když jsme se k něčemu zavázala, tak jsem to dělala. Ale stejně jsem měla radši ty dny, kdy už mě odpoledne nic nečeklo.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.3.2026 21:25:31)
Já také odjakživa potřebuji plonkový čas, ale pro mě není plonkový, pro mě je to intenzivní osobní čas. Jakožto introvert dobíjím baterky o samotě mimo organizovanou činnost.
Což neznamená, že mě nebaví a nezajímá nic dělat. Jako dítě jsem měla každý den nějaký kroužek už v dobách, kdy to nebyl standard.
Ale nevydržím být zapřežená v aktivitách nonstop, z toho časem vyhořím.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.3.2026 21:49:00)
Každý všední den mám kroužek , víkend si užívám, že nic nemusim, klidně si celej den čtu.
Ale nedělat nic mimo práci, to by mě deprimovalo.
|
| Stará husa |
|
(26.3.2026 22:18:02)
A tak já dělám různé věci, ale nesnáším ten pocit, že musím. Mě to stresuje a už se na to netěším, ale spíš se toho obávám. A pak se na to vykašlu.
|
|
| Drypetis |
|
(26.3.2026 22:39:32)
Evelyn,
bytostně toužím nedělat nic kromě práce. Vlastně ani tu práci, ale tu ještě musím.
Tak jsem si to zařídila aspoň tak, že nedělám nic, než tu práci. Ostatní je dobrovolné.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.3.2026 23:45:59)
Těším se na důchod, vlastně už od 18 let, to už budu dělat jenom ty kroužky
|
|
|
|
| Drypetis |
|
(26.3.2026 22:36:37)
Ropucho,
jsem taky introvert. A ve svém prostředí jsem se nikdy nenudila a nenudím, i kdy ostatní si myslí, že mám té činnosti málo.
Ve školních letech mě i zajímal\y některé okruhy, kam spolužáci chodili na kroužky, ale rodiče to nepodporovali, že se mám učit a odpočívat a že tohle je zbytečné. Nakonec jsem zjistila, že samostudiem jsem získala víc znalostí o dané oblasti, než v tom kroužku. A navíc introvertně v klidu, bez přetahování se o pozice, které jsou jinak všudypřítomné. Ale třeba pro extroverty je to kolektivní pronikání do tajů čehokoli skoro podmínkou, tojsem viděla u dcery.
|
|
|
| Stará husa |
|
(26.3.2026 21:33:51)
Já taky potřebuju plonkový čas a to hodně. Co odjakživa nenávidím, je čas, který mi někdo organizuje. Jako dítě jsem kromě školy nemusela nic, žádné kroužky, žádný sport, žádné povinnosti, nic, než volný čas, který jsem si mohla užívat, jak jsem chtěla. Když jsem pak měla plno povinností, cítila jsem se svázaná a byla jsem nešťastná. Teď v důchodě jsem velmi spokojená, mám to téměř jako v dětství, nic nemusím. A dost často, kdykoliv jsem se k něčemu zavázala, tak mě to přestalo bavit dělat to pravidelně a tak jsem se na to vykašlala. Jediné, co mě baví dlouhodobě a pravidelně, je čtení. Až mě přestane bavit i to, tak budu zralá do rakve.
|
|
|
|
|
|
| Buřt |
|
(27.3.2026 9:34:56)
Dik moc za komentare!
|
|
| Cimbur | 
|
(27.3.2026 12:36:48)
Překonaly a pokračují. A jsou rády. Tlačili jsme trochu, já i táta.
|
|
| sally | 
|
(27.3.2026 15:54:42)
Buřte,
v tomhle věku už to není o tom, jestli to povolíš nebo ne, chtělo by to s dcerou o tom promluvit víc do hloubky... předpokládám, že je v devítce (nebo čerstvě na střední), tj. nejspíš je ještě pod dalším stresem - a nejspíš si uvědomuje, že jsou důležitější věci, než sport.... a kolektivní sporty jsou horší o všechna ta dramata kolektivu + trenér atd... navíc s těma holkama je už nějakou dobu a možná i cítí, že to chce změnu... takže bych s ní probrala jestli je to "nová krize" a pak bych zkusila mířit k dohodě typu "dochoď do léta a rozhodni se pak", nebo pokud je to vleklá krize (že je nespokojená už delší dobu) a pak bych to klidně zavinula s tím, že opět, dá si do léta pauzu, a pak se rozhodne, co dál... a ať zkusí nějaké jiné věci, ty taneční věci mi přijdou dobré - a určitě jsou věci zajímavé i pro jejich věkovou kategorii - a může začít chodit někam do fitka, jen tak vyzkoušet různé věci... nebo jestli máte nějaké další rodinné věci, od turistiky, přes kola atd... my jsme se snažili dětem předat to, že je normální se hýbat a chodit ven (turistika, lyže, kola, voda, lezení...)- jedno dítě nikdy nedělalo organizované sporty, jedno dítě bylo hodně dobré v zajímavém (ale okrajovém) sportu a vydrželo u něj do odchodu na VŠ... vlastně to neorganizované dítě má teď - v dospělosti - organizovaný zájem, provozuje ho ale i neorganizovaně....
Myslím si, že patnáct je i ten věk, kdy si to dítě začne uvědomovat, jestli mu vyhovuje kolektivní / organizovaný / soutěživý sport, nebo jestli by raději dělalo něco individuálnějšího, jiného, možná méně soutěživého...
|
|
| Senedra | 
|
(27.3.2026 17:50:09)
Dcera dělala rekreačně sport v oddíle se skvělým trenérem. Už jí to přestávalo bavit, tak jsme se domluvily, že zkusí ještě vydržet půl roku a mezitím si najde něco jiného. Teď chodí cca jednou týdně, dost často s kamarády. V šestnácti to beru jako rozumné řešení.
|
| Mendosa |
|
(28.3.2026 7:12:14)
Dcera přešla z kroužku, orientak, na brigadu. Hodně na ni tehdy v 16 chtěla, podobně jako lidi kolem ní.
|
|
|
|
V její náručí
Velikonoční stezka s obřími kraslicemiČeské Budějovice 
Velikonoce na ValašskuVsetín 
Velikonoční rytířská slavnostPraha-západ 
Velikonoce na Veselém KopciChrudim 
Festival CimbáloveŠumperk 
Velikonoční stezka s obřími kraslicemi
Velikonoce na Valašsku
Velikonoční rytířská slavnost
Velikonoce na Veselém Kopci
Festival Cimbálove
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)