Re: Puberta a konec se sportem

Syn se v tomto věku nepohodl s trenérem, protože na turnaji lítal jak hadr na holi ze zápasu do zápasu (startoval za dvě kategorie), zatímco kamarád seděl na lavičce a do zápasu ho trenér nepostavil. Nastala ideová rozepře „musíme toho co nejvíce vyhrát“ x „děláme sport pro radost a jsme tým“. Syn nakonec odmítl dál závodit, ale u sportu zůstal (lze ho dělat i čistě zájmově).
Dcera tuto krizi ve stejném sportu neměla vůbec, byť zásadní výhrady k některým trenérům měla taktéž (oprávněně, též jsem docházela na tréninky a dění v oddíle měla z první ruky).
Konec obou začal víceméně odjezdem na školní rok do USA kolem 17. Dcera se snažila trénovat i tam a po návratu, syn po návratu v jiném oddíle, i trénoval děti, ale nějak to u obou postupně v dospělosti usnulo – syn se vrhl do pracovních aktivit, dcera do VŠ studia v jiném městě a zahraničních pobytů.

Mám možná použitelnější zkušenost se situací vnučky mých přátel, která kvůli trenérovi nechala basketu, ale začala s plážovým volejbalem. Ačkoli se to zdá trochu daleko od sebe, v beachi se chytla. Tak třeba tak – pohovořit, co jiného poblíž…