Re: Puberta a konec se sportem

Je jí 15, asi půjde na střední a nebo už je v prváku. Přijde mi přirozené, že postupně přehodnocuje priority, je to období změn. Ale chápu i tebe, že ti přijde fajn, aby měla ve sportu nebo jinde než ve škole nějaké další zázemí. Předpokládám, že s kamarádkami z oddílu se může stýkat i nadále, ale uvidí se, jak to vydrží...
Vidím ještě tuhle rovinu: může se naučit překonávat potíže /což asi je to, co bys preferovala, nějak to s trenérem vydržet/.
Může se ale taky naučit dát na sebe a upřednostnit to, co se jí právě teď zdá důležité, např. opustit nevyhovující vztah trenér - sportovkyně. A to se všemi konsekvencemi. Možná o nic nejde, "jen" se projevuje pubertální vzdor vůči nešikovnému trenérovi. A nebo taky jí něco nesedí VELMI (prostě trenér to dělá příliš blbě) a dcera si odnese z toho to, že doma dostala podporu a že NEMUSÍ vydržet všechno.
Prostě bych se jí na všechno vyptala, chtěla vědět, jak si to představuje, možná bych jí řekla, že bych ráda, aby někam chodila, i kdyby to bylo na kreslení a ne na sport, ať si sama vybere a otestuje, co ji bude bavit. Nabídla bych jí, jak jsem to měla já a proč tedy vidím nějakou cestu, která by pro ni možná mohla být dobrá. Za sebe dodávám, že dcera má ze sportovního oddílu přátelství na celý život, ale kolem těch 15-16 se postupně taky začala z oddílu vzdalovat, což bylo dáno jak školou, tak tím, že sice jí to šlo, ale tak nějak normálně, nebyla vrcholová závodnice. V tomhle věku bych zkrátka netlačila, ale nechala rozhodnout i s nesením důsledků.