| Stáňa(39, šestiletý syn) | •
 |
(30.3.2000 16:18:17)
Považuji otázku interupcí za natolik složitou, že neumím a ani nechci vynášet žádné soudy a kategorické názory. Nemám v této věci tak úplně vyjasněno "sama u sebe". Teď si sice říkám "já nikdy", ale je otázka, jak by se pak člověk zachoval ve zcela konkrétní (a třeba hodně krizové) situaci, a hlavně se necítím být jistá na to, aby řekla "nikdo nikdy".
I já bych, stejně jako Eva, byla ráda, kdyby se někdo z odpůrců potratu vyjádřil trochu blíže k problému interupcí z důvodu ohrožení života matky (který část odpůrců potratů připouští) - je-li interupce považována za vraždu, kdo a komu dá právo rozhodnout, kdy je pro ni dostatečný důvod (a může pro ni vůbec být nějaký důvod tedy dostatečný?), kdo tedy rozhodne, že matka je důležitější?
Kromě toho mám pocit, že řada hodně odpůrců potratů je z řad věřících, kteří zároveň mají dost negativní vztah i k antikoncepci nebo alespoň k řadě jejích druhů (nechci se tím nikoho dotknout, budu ráda, když mně tenhle názor někdo vyvrátí), čemuž moc nerozumím a přijde mi to zvláštní.
Ještě pro Zdenu - věřím, že jsi přesvědčená o své pravdě, ale kdybys ji prosazovala tak, aby Tvé jednoznačné přesvědční nebylo pak patrná, nevzbuzovala bys možná tolik negativních ohlasů. Z Tvých příspěvků jsem měla občas dojem, že odsuzuješ ty, kdo nemají zcela stejný názor (neříkám, že to tak je, ale na mne to tak trochu působilo) a to podle mne vzbuzuje snahu se intenzivně bránit a naopak to brání tomu, aby lidé naslouchali Tvým argumentům. jsem přesvědčená, že Tvá činnost v hnuti Prolife směřuje hlavně někam jinam - k pomoci ženám v obtížných situacích, k úsilí o umožnění anonymních porodů, zjednodušení adopce, určité změně společenského klimatu (které je podle mne mnohem tolerantnější k interupci než k tomu, že matka dá své dítě dobrovolně k adopci) atd. Alespoň podle mne v tom by mělo být těžiště snahy o omezení počtu potratů.
Zároveň si myslím, že o otázkách s tím spojených je třeba diskutovat (a naslouchat argumentům druhých) - právě proto, že jsou tak komplikováné a je těžké zde hledat jednoznačná řešení (pokud je vůbec nalézt lze).
|
| Zdeňka | •
|
(30.3.2000 18:00:11)
Nestíhám...odpovím snad zítra, omlouvám se. Přeji hezký večer.
|
| Zdenka, 21 let, vdaná | •
|
(31.3.2000 9:07:22)
Proč zastánci života říkají, že je potrat legitimní v případě ohrožení života matky? Myslím si, že je to jednoduchou matematikou: když budu moci zachránit ze dvou lidí jednoho, nebo nechat oba zemřít (protože kdyby zemřela matka, logicky by s největší pravděpodobností zemřelo i její nanrozené dítě), budu jako člověk (nikoli jako zastánce potratu či života, ale člověk s lidským přístupem) bezpochyby volit variantu záchrany alespoň jednoho ze dvou. Pak to není vraždou (stále však zůstává potrat zabitím), neboť matka jedná v rámci záchrany svého vlastního života, lékař jedná v rámci záchrany života matky, něco jiného je potrat z tzv. socioekonomických důvodů (studium, malý byt apod.), kdy těhotenství či porod na životě matku neohrožuje. Je poměrně jasný rozdíl z morálního a etického pohledu mezi vraždou (úmyslným zabitím někoho, kdo mě nijak na životě - fyzickém neohrožuje) a zabitím (jednáním v rámci "sebeobrany", přiměřeným jednáním).
|
| Radim | •
|
(31.3.2000 9:48:11)
Jeste k otazce proc lze zabit dite pri ohrozeni zivota matky. Je take nutne doplnit ze pokud by situace byla takova ze by se dite mohlo narodit i za cenu ze by matka zemrela, tak by matka mela mit svobodne pravo dat zivot a cenu zivota sveho, ale pochopitelne nemusi, nebot jeji zivot ma stejnou hodnotu jako zivot nenarozeneho ditete. V tomto pripade se ale sam priklanim k zabiti ditete; duvod - casto lze tezko odhadnout poporodni problemy.
|
| radim | •
|
(31.3.2000 10:56:07)
Jeste bych rad doplnil (uz naposled :-) a pak odjizdim na 14 dni) podstatnou vec. To ze zena jde na potrat je jedna vec - s tim uz nic neudela (neresim ted nejake odsuzovani).
Co je ale mnohem dulezitejsi je otazka jak se zachova po potratu - jakmile pozna ze zabila sve dite ma dve moznosti - poprit zly skutek, nebo si priznat ze udelala neco spatneho a litovat.
Bude-li se snazit (hlavne sama pred sebou) poprit zlo potartu - prirozena reakce - automaticky ho zacne obhajovat a sve okoli stahovat na svou uroven - jen aby byla normalni a utlumila svedomi.
Druha reakce je ze lituji toho co jsem udelala a ostatni varuji aby nedelali stejnou chybu jako ja.
Pochopitelne existuje sirka paleta mezi temito jasnymi pozicemi, ale na kazdem co ma do cineni s potraty zalezi na kterou pozici se prikloni. Zda se chce zrict zla, nebo ho bude sirit (konec koncu i toleranci - zajimalo by mne zda byste byli tolerantni v autobuse k nekomu kdo by pred vasima ocima tyral dite)
mejte se hezky
radim
|
|
|
| Eva, 31 let, syn 3 roky, další mimi na cestě | •
|
(31.3.2000 13:43:59)
Zdenko dík,
poprvé za tuhle "diskusi" musím uznat, že to má logiku, i když o všem se dá donekonečna polemizovat a brousit filipiku.
V názoru na potrat a ženy podstupující jej z nejrůznějších příčin se asi nikdy neshodneme. Za celou tu dobu, co jsem tady mlela mi jistě nešlo o vraždění malých nenarozených dětí. I já si myslím, že např. dítě, které teď nosím, je lidskou bytostí hned od prvního dne početí (a stejně tak i dítě, které jsem dobrovolně potratila, aby si třeba Radim nemyslel, že se tu třeba snažím překřičet černé svědomí). Jenom, a to tu znovu zdůrazňuji, mně se zdá pro to dítě větší trápení, když si ty neslavné podmínky, za nichž přišlo na svět uvědomuje. To není tím, že se nenarozené dítě nemůže bránit, jen to cítím takhle.
Rozumím tomu, když říkáš, že ke zlu nemůžeš mlčet, ale bojovat proti němu všemi prostředky. On ale ten zákaz interrupcí opravdu nic nevyřeší: jenom se navenek budeme tvářit, že jsme čistí a bráníme nenarozený život, ale ty potraty se nelegálně budou dít dál - ledže bys opravdu takovou matku, která je pevně rozhodnuta dítě nedonosit, zavřela na devět měsíců do izolace a málem pod policejním dozorem ji donutila to dítko porodit.
Osvěta v tom smyslu, že potrat není totéž, jako když si jdu třeba vyškrabat bradavici, je namístě, ale prosím tě, neodsuzuj lidi, kteří se na základě své svobodné vůle přes všechnu informovanost rozhodli jinak. Nikdy nemůžeš dost dobře posoudit, jak se opravdu ta žena cítila - bolest, fyzická i psychická není sdělitelná a opravdu ji dovede pochopit jen ten, kdo tohle konkrétní trápení sám prožil, to jsem pochopila já poprvé při smrti mého prvního manžela, podruhé při porodu svého prvního dítěte. O obojím jsem tušila, že to bolí, ale že takhle moc, to jsem pochopila až na vlastní kůži.
Na stránkách Prolife jsem četla příběh té paní, co se jí narodila postižená holčička. Z toho vyprávění jsem cítila, že trochu odsuzuje chování porodního personálu vůči ní jako matce, která vědomě přivedla na svět tak moc postižené dítě. Samozřejmě, že takový postoj je hrubě neprofesionální, ale já se např. i na tohle dívám i z té druhé strany: co když i ty zdánlivě hrubé lékaře frustrovalo to, že se jim v nemocnici narodilo tak moc postižené dítě. Co když i z jejich strany se jednalo o pouhý soucit s lidským utrpením?
A tak pořád dokola. Takže tedy, dělej to, co děláš, jistě je to záslužné, ale dělej to trochu chytřeji, příliš radikálními a za každou cenu prosazovanými názory spíš lidi popudíš proti sobě a nebudou poslouchat, co říkáš a o co ti vlastně jde. Svět opravdu není černobílý, fakt mi ten závěr připadá blbý, ale ani ten Ježíš nikoho neodsuzoval, když tak snad jen ty farizeje, kteří se tvářili svatě, ale ve skutečnosti byli prolezlí špínou.
Ale dost, takhle bychom se od nekonečné polemiky o potratech dostali k polemice ještě nekonečnější.
Čau Eva.
|
| Zdenka | •
|
(31.3.2000 15:29:16)
Mila Evo,
dekuji Ti za vycerpavaji prispevek. Moc hezky jsem si cetla, opravdu. Jeste chci k te pani, jejiz pribeh jsi cetla uvest, ze ji znam velmi dobre, je mou pritelkyni (seznamily jsme se diky me praci) a musim rici, ze jsem presvedcena o tom, ze jeji zdanlive "odsuzovani" zdravotnickeho personalu si dovedu predstavit. Casto se takto chovaji k zenam, ktere se ke svemu osudu chovaji celem. Prijde mi to podobne, jako treba kdyz chces v porodnici navrhnout, ze nechces klystyr ani holeni - jde o pristup personalu - nekde Te servou, nekde se usmejou a stejne Ti to provedou, a nekde Te berou vazne a berou vazne Tvuj pristup k zivotni udalosti, jakou je porod, at zdraveho ci postizeneho ditete.
Vim, ze nema smysl se branit, jen chci rict, ze jsem NIKDY vedome neodsoudila zadnou zenu, ktera absolvovala potrat. Mozna, ze me vystupovani takto pusobi, a mrzi me to tim padem velmi. Nicmene vim o sve chybe - svem pusobeni autoritativne apod. a uprimne se snazim to zmenit. To by zatim stacilo :-)
Hezky vikend.
|
|
|
| Vendula, 34 let, tři děti | •
|
(26.4.2000 11:04:26)
Milá Zdenko,
nevím, zda si na mne budete pamatovat, vyměnily jsme si spolu pár mailů přes jiné diskuzní fórum. Včera jsem (vzhledem k menšímu pracovnímu vytížení) měla možnost projít celé diskuzní fórum na téma interrupce. Po přečtení všech příspěvků jsem měla hlavu pěkně zamotanou a místy jsem nevěřila. Psala jsem Vám, že můj názor na potraty je liberální. To sice neznamená, že uznávám potrat jako antikoncepční metodu, ale naprosto nemohu souhlasit s přirovnáním potratu k chladnokrevné vraždě (pan Petr nechť promine, ale tady trochu "ulít´"). Pod pojmem chladnokrevná vražda si představím úplně něco jiného. Mafii, nájemného vraha, či třeba závistivce, který vraždí jen proto, že ten druhý se má lépe.
Určitě jsem psala, že jsem před šesti lety, po selhání nitroděložního tělíska, stála před dilematem, jak se k "neplánovanému" dítěti postavit. Protože, ač mám k potratům ten liberální postoj, považuji početí nového života a jeho růst za něco naprosto zázračného, odolala jsem nátlaku svého muže a na potrat jsem nešla. Dnes, o šest let starší, kdybych měla stát před stejným dilematem, tak bych asi ten zázrak, kdy se ze dvou nepatrných buněk stane živá bytost, zahodila. Bylo by to moje svobodné rozhodnutí a ač bych si odnášela veliký šrám na duši, cítila bych, že na čtvrté dítě už nemám dost sil. Fyzických, psychických i materiálních. A ptám se - jakým právem by mi někdo měl diktovat, jak se mám rozhodnout, když jenom JÁ sama vím, že bych další dítě prostě nemohla zvládnout? Nemohla bych mu dát to, co jsem dala svým třem dětem? Byla by to v mém případě výmluva? Alibismus? Co teď? Donosit dítě a dát ho k adopci. Jenže já už opravdu na další těhotenství nemám sílu. Nemám sílu se prát za to, co je morálnější. Jestli dítěti nedat žádnou šanci, anebo být krkavčí matka a dítě dát k adopci. A dozvím se, jak by tato jeho šance dopadla? Proto mi nezbývá než zoufale doufat, že už se mi nic takového nepřihodí a já nestanu před rozhodnutím být či nebýt a nadosmrti si nebudu vyčítat, že jsem zvolila pro mne tu nejjednodušší cestu na úkor jednoho zázraku přírody.
Fandím všem (hlavně paní Darje a paní Evě s tříletým synkem), kteří uznávají, že potrat je vlastně zoufalá reakce na zoufalou situaci. Každá nemá to štěstí, že má za muže pana Petra či pana Radima...Je spousta (muži prominou) takových pánů, ať mladých či starších, kteří se rádi poveselí a pak adios, seňorita, bylo to krásné, leč žádné příště. Je pravda, že je rovněž svobodné rozhodnutí dívek a žen, zda na takovouto hru přistoupí. Jenže když tak listujete stránkami časopisů Bravo a podobných, začnete mít mindráky z toho, že vaše čtrnáctiletá dcera je ještě panna...A když nahlédnete do Annonce, rubrika "hezké chvíle", přijde vám celý humbuk kolem potratů jako pěkné pokrytectví.
Také bohužel souhlasím s tím, že je lepší dítě vůbec neporodit, než ho přivést na svět do nesnesitelných podmínek (já vím, námitka, co jest rozuměti pod pojmem "nesnesitelné podmínky"), protože podmínky, ve kterých dítě vyrůstá formují jeho osobnost. Tím si tak trochu protiřečí jistá Deklarace práv.
Pokud víte, jak se vyvíjí CNS lidského plodu, můžete odhadnout, koho víc bolí dopad do popelnice, jestli několikatýdenní zárodek, který zahyne, jakmile opustí matčino tělo (hádám, že není potřeba ještě vysát mu mozek), anebo živě narozené donošené dítě. Jen tak na okraj - plody z potratu nekončí v popelnici, ale spalují se. A pokud by jejich buňky mohly zachránit jiný lidský život, nevidím důvod (pokud samozřejmě nedojde k zneužívání - asi moc čtu Robina Cooka), proč tomu bránit.
Zastánci zákazu potratů se táží - kdo dal komu právo zabít? A já se ptám - kdo dal komu právo o mně rozhodovat? "Zabít" je hrozně silné slovo. Kdo dal vrahům právo zabíjet své oběti? Kdo dal vojákům právo zabíjet své nepřátele? Pokud není žena opravdu otrlá a cynická a nebere potrat jako "vyškrábnutí bradavice", pak je jejím "trestem" její svědomí. A souhlasím s těmi, kteří říkají, že je to dost velký trest, nemusí se jí ještě připomínat drcená tělíčka a utrhané nožičky. A pokud to svědomí nemá, zaslouží si vůbec takový zázrak, jakým dítě je? Každá z nás nemá ten dar, aby mohla dát život. Znám několik takových, které by chtěly, ale nemohou. Osud, příroda (Bůh) rozhodli jinak. Proč? Proč právě ony?
K tomu, aby si matka nechala postižené dítě, i když předem o jeho vadě ví, je potřeba hodně a hodně morální síly a sebeobětování. Ne každá z nás tuto sílu v sobě má. Obdivujme ty, které to dokáží, ale neodsuzujme ty, které to nezvládnou.
Hitler nenechal vyvražďovat Židy proto, že by nebyli schopni jako podřadná rasa vést plnohodnotný život, ale proto, že si byl JIST, že podřadná rasa jsou. Stejně tak Romové či lidé duševně nemocní, na řadu by jistě přišli i Slované. Tady padla kosa na kámen, nemůžete srovnávat holocaust s rozhodováním ženy o tom, zda si nechá či nenechá postižené dítě. Víte vůbec co to byl holocaust, že klidně vyměňujete slovo Hitler a rasové za babičku, tetičku, zdraví a spokojenost?
Místo koncentračních táborů tu máme kojenecké ústavy, dětské domovy, ústavy pro těžce mentálně postižené, pasťáky, je-li libo pak i domovy důchodců. Pravda, s jejich obyvateli se zde v převážné většině nakládá přeci jen nesrovnatelně lépe a také naštěstí chybí plynové komory, apelplatzy, kobky a krematoria.
A kdo dal komu právo odsuzovat druhého za to, že považuje plnohodnotný život to, že nemusí být závislý na druhých, ví, kdo je, jak se jmenuje, má všechny končetiny, v rámci možností funkční orgány a nemá trvalé bydliště v ústavu či v nemocnici?
A jak se staráme o to, aby se ti, kteří měli smůlu a nenarodili se podle "společenských norem", mohli zařadit do běžného života?
Postižené dítě má jen malou šanci, že ho někdo adoptuje. Anonymní porody snad nejsou vůbec právně ošetřené. Odložené dítě čeká nekonečně dlouho na verdikt soudu, že je opravdu odložené a je možno ho adoptovat. Azylové domy jsou řešením jen na přechodnou dobu. Slepí a hluší sousedé či učitelé, když dítě chodí s modřinami...
Bohužel v době, kdy jsme tolik dlužni dětem narozeným, mi přijde Deklarace práv nenarozeného dítěte jako výplod chorého mozku.
Myslím si, že než represe a zákazy je lepší prevence a osvěta. Mluvit raději už od základních škol o antikoncepci, zodpovědném sexuálním chování a důsledcích toho nezodpovědného, než stavět rovnítko mezi potrat a vraždu.
Přijde mi nelogické zároveň odmítat potraty i antikocepci. Vždyť právě nedostatečná antikoncepce vede k nechtěným těhotenstvím. Metoda neplodných dnů a přerušovaného styku je pro mladé lidi, kteří začínají sexuálně žít, tou nejméně spolehlivou metodou.
I přes absolutní rozdílnost našich názorů vás tak trochu obdivuji - že umíte čelit urážkám, polemizovat, stát si za svým.
Lidský život a otázky kolem potratů je věc natolik složitá, že se asi nikdy nikdo nedobere absolutní Pravdy.
S pozdravem Vendula
|
| Radka S, zatim bez deti | •
|
(29.4.2000 14:10:33)
Ciste nahodou jsem objevila Vas prispevek. Jeste kdyz jsem studovala stredni skolu, poustela nam pani profesorka video na toto tema { utrhane rucicky ditete, zdrcena zena atd. } Vsechny zeny, ktere se rozhodly pro tento zakrok byly podle jejiho nazoru nemoralni. Ackoli byly zabery jakko-li drasticke, neodrazely podle mne celou pravdu, mely pouze dle meho nazoru manipulovat s lidmi, kteri tento snimek sleduji.
Doufam, ze jsem byla jednou z poslednich studentek, s kterymi pani profesorka takto nehezky manipulovala.
|
|
| Martin | •
|
(4.5.2000 1:59:26)
Milá Vendulo, nevím co bych dodal - souhlasím s Vámi naprosto ve všem! Doufám, že se situace kvůli této problematice nevyhrotí jako např. v USA, kde zastánci zákazu interupcí v rámci boje za život usmrtili několik gynekologů, kteří prováděli interupce... Dvojí tvář?
Zdraví Vás Tonda
|
| Zdenka Rybova | •
|
(4.5.2000 18:13:09)
Milá paní Vendulo,
reaguji na Váš příspěvek na www.rodina.cz, který se týkal potratů. Pamatuji se na Vas samozrejme :-) a jsem rada, ze jsme spolu opet navazaly kontakt.
Pisete: "A ptám se - jakým právem by mi někdo měl diktovat, jak se mám rozhodnout, když jenom JÁ sama vím, že bych další dítě prostě nemohla zvládnout? Nemohla bych mu dát to, co jsem dala svým třem dětem? Byla by to v mém případě výmluva? Alibismus? Co teď? Donosit dítě a dát ho k adopci. Jenže já už opravdu na další těhotenství nemám sílu. Nemám sílu se prát za to, co je morálnější."
Vite, mila pani Vendulo, nemam mnoho takovych tech zivotnich zkusenosti ziskanych vekem - nicmene mnoha vecmi jsem uz prosla. Vim, ze zivotni filozofie kazdeho cloveka je ruzna. Vim ale take, ze bez filozofie "chtit dobro" anebo bez snahy "prat se o to, co je moralnejsi" to proste v zivote dobre nikdy nepujde. Myslim si, ze Vy to vite taky a mozna mnohem lepe nez ja. Tudiz zde rici, ze nemuzete neocekavane dite dat k adopci proto, ze uz nemate silu prat se za to, co je moralnejsi, je strasne vymluvne a ja nemohu verit tomu, ze vite, o cem mluvite, kdyz pisete takovou vec. Opravdu neverim, ze clovek jako Vy by neco takoveho mohl vazne rici. Pisete take, ze proste uz na dalsi tehotenstvi nemate silu - vite, kdyby Vam slo o zivot, postoj i tech nejzarytejsich zastancu zivota je v tomto jasny.
Pisete: "Jestli dítěti nedat žádnou šanci, anebo být krkavčí matka a dítě dát k adopci."
Toto srovnani me uz postupem casu vede k mirnemu horkemu pousmani. Kdo je zde v situaci neocekavaneho tehotenstvi krkavci matkou? Ta zena, ktera umozni zit, kdyz zrovna ona je v tu chvili jedina, ktera muze zachranit dite anebo ta, ktera dite proste zabije, protoze se ji momentalne "moc nehodi" a ona se uz nechce prat za to, co je moralnejsi?
Pisete: "Fandím všem (hlavně paní Darje a paní Evě s tříletým synkem), kteří uznávají, že potrat je vlastně zoufalá reakce na zoufalou situaci."
A ja tvrdim: zoufala situace nachazi zoufale vychodisko v jeste zoufalejsim reseni, kterym je zabiti.
Pisete:"Každá nemá to štěstí, že má za muže pana Petra či pana Radima...Je spousta (muži prominou) takových pánů, ať mladých či starších, kteří se rádi poveselí a pak adios, seňorita, bylo to krásné, leč žádné příště."
S tim souvisi sexualni odpovednost, za kazde nezodpovedne rozhodnuti nesou nasledky ja, protoze jsem vedome prestoupila urcitou hranici. Kdyz se vyspim nahodne s muzem, o kterem si nejsem jista, ze by se mohl stat mym ditetem (nebo se vyspim nahodne s muzem, ktery mi zrovna padne do oka ci dokonce udrzuji mimomanzelsky pomer, kde fakt otehotneni nebyva vzacnym jevem), pak si pripadne nasledky opravdu musim nest sama. Kazdy vyse popsany cin nezodpovedneho sexualniho zivota je svym zpusobem pro zenu velmi degradujicim momentem a myslim, ze inteligentni a dospela zena bude vedet, jak se v oblasti sexu zachovat, aby se nikdy do takove situace nedostala. Nesouhlasim s tvrzenim, ze zena treba nepozna umysly muze - mame totiz zvlastni dar vysoke intuice a ten v teto oblasti holt musi namahat a vyuzivat - coz se take jiste prirozene deje. Zabihame ale do zbytecnych detailu.
Pisete: "Pokud víte, jak se vyvíjí CNS lidského plodu, můžete odhadnout, koho víc bolí dopad do popelnice, jestli několikatýdenní zárodek, který zahyne, jakmile opustí matčino tělo (hádám, že není potřeba ještě vysát mu mozek), anebo živě narozené donošené dítě."
Nekolikatydenni zarodek nezahyne, kdyz opusti matcino telo - zpravidla je vysato a roztrhano jeste v matcine lune, pripadne kyretou "zpracovano", aby odeslo po co nejmensich kouscich prirozenymi porodnimi cestami a ty se nemusely namahat vypudit zabite dite.
Pisete: "Jen tak na okraj - plody z potratu nekončí v popelnici, ale spalují se."
Mate pravdu, spaluji se spolu s pouzitymi obvazy, vatami, vlozkami, amputovanymi castmi lidskeho tela a vyoperovanymi slepymi strevy.
Pisete: "Zastánci zákazu potratů se táží - kdo dal komu právo zabít? A já se ptám - kdo dal komu právo o mně rozhodovat?"
Ale pani Vendulo - vzdyt je o Vas a nas vsech ze strany zakona rozhodovano dnes a denne. Clovek, ktery neco ukradl se pta: kdo dal komu pravo o mne rozhodovat? Kdyby zde nebyly jiste zalezitosti moralky ustanoveny take pravem, doslo by zde k naproste anarchii, s tim jiste budeme vsichni souhlasit. Kazdy den, kazdou chvili je o nas rozhodovano - o nasi ceste automobilem rozhoduji dopravni predpisy, ktere musime respektovat (a nam, kteri milujeme rychlou jizdu se to taky moc nelibi - stejne jako by se tem, kdo chteji mit "free sex" nelibil zakaz potratu), rozhoduje se o nasem volnem case, nebot jsme se zamestnavatelem uzavreli smlouvu o pracovni dobe a tu musime dle Zakoniku prace respektovat, musime platit dane, i kdyz se nam to nelibi a to vsechno bylo "o nas rozhodnuto" a nikdo se nepta "kdo dal komu pravo".
Pisete: "K tomu, aby si matka nechala postižené dítě, i když předem o jeho vadě ví, je potřeba hodně a hodně morální síly a sebeobětování. Ne každá z nás tuto sílu v sobě má. Obdivujme ty, které to dokáží, ale neodsuzujme ty, které to nezvládnou."
Nikdy neodsuzujeme zeny, ktere proste "ujely" v tak zavazne otazce jako je prijeti postizeneho ditete. A mnoho pricin zabijeni nenarozenych deti plyne z toho, ze nase spolecnost je k zijicim postizenym lidem pokrytecka a cynicka. Bohuzel.
Pisete:"Hitler nenechal vyvražďovat Židy proto, že by nebyli schopni jako podřadná rasa vést plnohodnotný život, ale proto, že si byl JIST, že podřadná rasa jsou."
Nechapu rozdil. To, ze vim o necem, ze je to stoprocentne "podradna rasa" me ospravedlnuje zabijet. Mnoho vrahu je presvedceno, ze dela vec, ktera neni chybou, kdyz napriklad zabiji firemniho dluznika. A presto vsechno se vzdy (doufam!) bude jedna o nemoralni, trestny a zly cin. To, ze si byl Hitler jist tim, ze Zidove jsou podradnou rasou neznamena, ze holocaust byl spravny, nebo ano?
Pisete: "Tady padla kosa na kámen, nemůžete srovnávat holocaust s rozhodováním ženy o tom, zda si nechá či nenechá postižené dítě. Víte vůbec co to byl holocaust, že klidně vyměňujete slovo Hitler a rasové za babičku, tetičku, zdraví a spokojenost?"
Holocaust byl lidskou tragedii. Jeho principy jsou stejne a stale se opakujici, mozna jsou dnes mene viditelne a mene intenzivni. Rozhodne je zabijeni urcite sorty lidi (podpora potratu u romskych deti - aby jich nebylo mnoho, u postizenych, aby nam nepridavaly praci a uz vubec aby proboha! nezatezovaly statni rozpocet) jistym holocaustem - tedy vyhlazovanim skupiny jednotlivcu, kteri se vymykaji danemu standardu - Hitleruv standard byli vseobecne znami blondaci s modryma ocima, dnesni standard je zdrave, chtene, vytouzene, ocekavane dite bez nejmensi vady a az kdyz je pripraven pokojicek ve vile - omlouvam se za expresivni vyjadreni, ale chci priblizit realitu. A kdo se takovemu standardu vymyka, toho zabijeme. Gynekolog se zeny, o ktere nevi, ze chtela otehotnet, pri prvni navsteve zjistujici tehotenstvi zepta prvni otazkou: Chcete si "to" nechat? - protoze nevi, zda bylo dite planovano ci nikoliv. Neni to jednim z dukazu, ze nastoleny standard je rezimem podobnym holocaustu?
Pisete: "Místo koncentračních táborů tu máme kojenecké ústavy, dětské domovy, ústavy pro těžce mentálně postižené, pasťáky, je-li libo pak i domovy důchodců."
Pani Vendulo, to nemyslite vazne. Vase srovnani je pruhledne demagogicke. Chcete rici, ze v kojeneckych ustavech deti musi pracovat, jsou posilany na smrt nebo je jim ublizovano ze strany opatrovniku? Ze lide v ustavech pro tezce mentalne postizene jsou nestastni a podrizeni totalite smrti? Nebo ze stari lide v domovech duchodcu proste vi, ze budou poslani na smrt anebo zhynou vyhladovenim? - Mezi koncentracnim taborem a vsemi Vami vyjmenovanymi ustavy je znacny rozdil. Deti v kojeneckem ustavu, lide mentalne postizeni nebo stari MAJI ZIVOT a vedi, ze ho mit proste budou a ze o nej neprijdou - proste nejsou vystaveni stresu z blizkeho nebezpeci smrti. A to je pro cloveka velmi podstatnou slozkou vedomi. Nevim jestli jste cetla knihu od Viktora E. Frankla "A presto rici zivotu ano", ktera mapuje psychicky stav vezne koncentracniho tabora - zde tento psychiatr popisuje sve zkusenosti a pise, ze vsechny pudy, veskere pocity stesti apod. jsou naprosto definitivne podmineny teprve jistotou, ze budu moci zit. Ze o svuj zivot neprijdu. Vsechno ostatni se v ohrozeni zivota stava pro cloveka temer bezcennou tretkou.
Pisete: "Postižené dítě má jen malou šanci, že ho někdo adoptuje."
Äle zato diky prenatalni diagnostice ma temer jistou smrt. To je jeho v procentech vetsinove vyjadrena "sance".
Pisete: "Bohužel v době, kdy jsme tolik dlužni dětem narozeným, mi přijde Deklarace práv nenarozeného dítěte jako výplod chorého mozku."
Vite, ze se vubec nedivim, ze se neumime chovat k narozenym detem, kdyz pro nas o par mesicu drive neznamenaji nic a v klidu je zabijeme nebo alespon si vzdy najdeme duvod, proc je nutne dite sprovodit ze sveta? Vite, ze se ani nedivim, ze se neumime chovat k sobe, kdyz se lidsky zivot stal svym zpusobem bezcennym?
.
Pisete: "Metoda neplodných dnů a přerušovaného styku je pro mladé lidi, kteří začínají sexuálně žít, tou nejméně spolehlivou metodou."
Metoda "plodnych a neplodnych dnu" - dnes odborne nazyvana a prijimana jako symptotermalni metoda vykazuje stejny pocet selhani jako vykazuje hormonalni antikoncepce. Nevidim sebemensi duvod, proc by nemela byt vhodna pro mlade lidi. Naopak. Prave ti totiz zpravidla ziji onim Vami zminovanym nezodpovednym sexualnim zivotem a tato metoda mnoho lidi nauci odpovednosti v sexu zaroven s tim, ze posili vztah tech dvou lidi, kterych se tyka. Jsem mlada a nikdy jsem jiny zpusob predchazeni poceti nepouzivala a nikdy v budoucnu, budu-li to potrebovat, pouzivat nebudu. A mohu dosvedcit svym vlastnim ¨manzelskym vztahem, ze metoda PPR je metodou upevnujici manzelstvi a vernost a zaroven obohacujici sexualni zivot partneru.
Omlouvam se za chyby, ktere pripadne vznikly, pisi to v rychlosti. Mejte se moc hezky, Zdenka.
|
| Hanka, 2 dcery | •
|
(12.5.2000 17:26:41)
Milá paní Zdenko,
Nezlobte se, ale podle lékařů je metoda plodných a neplodných dnů nespolehlivá. Četla jsem o ní dost a dlouhou dobu jsem ji používala, v kombinaci s prezervativem ve dnech plodných, takže o ní nevím málo. V publikacích katolických autorů o ní často radostně píší jako o nejspolehlivější! - jenže za chybu této metody nepovažují otěhonění ženy, která udělala chybu - to podle nich není chyba metody. Pak je snadné vykázat vysokou spolehlivost. (obzvlášť při porovnání s jinými čísly, která se nezabývají tím, zda selhali uživatelé či antikoncepce sama, ale prostě uvádí, kolik žen ze sta za rok užívání dané metody otěhotní). Tato metoda je v praxi velmi obtížně použitelná pro ženy s nepravidelným menstruačním cyklem a má i jiná úskalí. Chcete-li, aby byla skutečně spolehlivá, některé měsíce vám zbývají pro milování tak dva až tři dny - v zimě stačí lehké nachlazení s teplotou, jindy ostřejší výpadek z běžného režimu dne. A jakmile máte malé dítě, je ta metoda podle mne celá více méně k ničemu. Pokud rok a půl v noci denně 2 - 8x vstáváte a jste trvale grogy, pak máte bazální teploty i ostatní symptomy tak zmatené, že byste podle této metody měla žít v celibátu. Což jistě není v manželství možné ani žádoucí.
|
| Zdenka | •
|
(15.5.2000 9:33:33)
Mila pani Hanko,
nejprve je k Vasemu prispevku nutno uvest, ze zadna metoda antikoncepce (krome kastrace) neni 100% spolehliva. Vy z vlastni zkusenosti uvadite spravne, ze vedci zabyvajici se symptotermalni metodou planovani rodicovstvi nepovazuji otehotneni zeny, ktera udelala chybu za chybu metody. Tak to skutecne je a nutno dodat, ze to tak funguje u vsech (!) metod antikoncepce - barierove i hormonalni zvlaste! Kdyz si zena zapomene vzit pilulku nebo se proste stane "nehoda" s kondomem, vedci a lekari zabyvajici se spoleholivosti vyse uvedenych umelych metod predchazeni tehotenstvi to nebudou preci povazovat za chybu metody - ta funguje treba na 99%, nicmene uzivatelka (uzivatel) proste udelal chybu a za chybu se zaplati prekvapivym tehotenstvim. Pak jsou uzivatele te ktere metody nastvani a rikaji si: to proste nefunguje. Ale neni to pravda, v tom se mnou bude souhlasit kazdy, kdo se kontrolou porodnosti zabyva at z te ci one stranky. Metod plodnych a neplodnych dnu je skutecne nespolehliva - jedna se totiz o metodu tzv. kalendarni (neboli Ogino-Knausovu) z 30. let tohoto stoleti a nepocita skutecne s nepravidelnym cyklem ci vykyvy teplot z duvodu kojeni, stresu ci "vypadku z bezneho rezimu dne". Metoda nejmodernejsi, tzv. symptotermalni ovsem skutecne vykazuje stejny index Pearlove jako hormonalni antikoncepce. O tom nepisi jen katolicti autori, jak uvadite Vy, ale i fundovani lekari, kteri maji s katolictvim pramalo spolecneho. Zkuste se podivat do casopisu Ceska gynekologie nebo casopisy pro postgradualni vzdelavani lekaru, ktere vydava Ceska lekarska komora ci "nekatolicke" vydavatelstvi Levret,s .r.o. v Praze. Pisete o narocnem pouzivani metody u zen s nepravidelnym cyklem. Jiste principy symptotermalni metody znate a tudiz musite vedet, ze zachyti obdobi jasne neplodnosti vzdy a to uz za jakkoliv nahodne ci obvykle nepravidelnosti cyklu. U zdrave zeny se totiz da odhadnout napriklad naprosto presne lutealni faze, ktera se pohybuje v rozmezi 9-13 dnu a tyto dny jsou u kazde menstruace dodrzeny presne! Pokud ne, pak je to duvod pro navstevu gynekologa. Nicmene nepravidelnost cyklu je veci osemetnou - nekdy nepravem nazyvame vykyvy ospravedlnitelne nemoci ci vstavanim jako nepravidelnosti, ale o ty se opravdu nejedna. V pripade vstavani k diteti je pomoc snadna: proste budete merit v jinou denni dobu (napriklad v poledne pred obedem), kdy jste cila, vzhuru a zjistite tak graf vyvijejici se stejne, jako kdybyste merila rano, jen budou teploty v prumery vyssi. Neni na tom nic sloziteho. Bazalni teplota to nebude, ale pro zjisteni plodneho ci neplodneho obdobi staci i teploty namerene takto (delaji to tak prave zeny pracujici napr. na nocni smeny) spolu s kontrolou hlenoveho priznaku. Metoda je dle zkusenosti mnohych zen velmi dobre pouzitelna i v tomto fyzicky narocnem obdobi - a stejne jako pri nahle chripce ci jinem onemocneni provazenym horeckou vyzaduje maximalne 1-3 dny zdrzenlivosti navic, coz dospelemu cloveku by nemelo delat zadne potize. Prece manzelstvi neni jen o sexu, vzajemna laska se da projevovat i jinak, mnohdy to zeny spise potrebuji formou neznosti a dvoreni, nez "sup do postele", v tom se mnou asi budete souhlasit. Takze ty dve az tri noci se prezit daji a mozna Vam i neco dobreho mohou pro vztah v manzelstvi prinest. Zena vzdy (i kdyz vstava v noci nebo je nemocna) pozna jasne znamky ovulace, od ovulace je nutne pockat na potvrzeni teplot a cervikalniho hlenu, coz chce vzdy 3-4 dny, a pak nastava 10-ti - 16-ti denni obdobi neplodnosti, kdy se muze par venovat smele manzelskym objetim, aniz by doslo k poceti. Ale to Vy, mila pani Hanko, jiste dobre vite, nebot jak pisete, tuto metodu jste praktikovala.
|
| Hanka | •
|
(18.5.2000 11:12:40)
Milá paní Zdenko!
Nechci podrobně probírat antikoncepci, toto fórum je konec konců o něčem jiném... jen že právě proto, že výše uvedenou metodu znám, dobře vím, že není pravdou, že žena vždy pozná symptomy... mám určité menší hormonální problémy (a nejsem v tom žádnou zvláštní výjimkou) a vím, že občas symptomy nepoznám... proto tuto metodu neužívám.
|
| Zdenka | •
|
(18.5.2000 11:52:47)
Mila pani Hanko, pisete, ze mate mensi hormonalni problemy - pokud mate prirozeny cyklus, ne ten umely navozeny HA, pak se da i pri nevyvazene hormonalni hladine poznat jednotlive obdobi cyklu, jak plodne, tak neplodne. I ja mam s touto metodou pomerne bohatou zkusenost a vim, ze jako jedina je schopna skutecne presne vymezit obdobi v zenine cyklu - pokud mate zajem se o tomto jeste bavit, pak prosim zkuste mi napsat email na zdenka@prolife.cz, toto forum skutecne slouzi asi k jinemu tematu. Moc dekuji a tesim se, ze se spolu jeste na netu setkame.
btw: hormonalni hladina jako takova, pokud je tak nevyvazena, ze proste nemate prehled o svem cyklu (nemate ovulaci apod.), pak je veci lekare, aby Vas lecil, pripadne poradil zmenu zivotniho stylu - myslim tim treba zivotospravy apod., ktera ma vliv na pozorovani hlenu posevniho a cervikalniho. Nenastane vsak v zivote obdobi zdrave zeny, kdy by selhaly vsechny tri kontrolovatelne zpusoby - jak teplota, tak hlen ci cervix. Neexistuje takova situace. I po porodu zena (prestoze jeji teploty jsou zmatene), ktera nekoji muze velmi rychle odhalit diky hlenu, ktery neselhava kvuli nedostatku spanku apod., zda se blizi ovulace, ci jiz probehla. Toto neni odborny vyklad, na to si netroufam, je tu na to malo prostoru a casu. Toto je spise osobni zkusenost uzivatelky STM (symptotermalni metody). Velmi rada si o tom s kymkoliv napisu :-)
Zdenka.
|
|
|
|
|
| Vendula, tři děti | •
|
(17.5.2000 13:10:22)
Milá paní Zdeno,
dneska jsem po delší době "zabrousila" na diskuzi o potratech - mezitím jsme si něco vyříkaly přes Prolife (neboť jsem o této Vaší odpovědi nevěděla), takže se někde možná budu opakovat.
Asi vím o čem píši, když říkám, že na další těhotenství bych neměla sílu. Víte, při prvním a třetím dítku jsem měla rizikové těhotenství ( při druhém na mě pan doktor "zapomněl" a rizikové mi nedal), a to kvůli vrozené srdeční vadě, při třetím ještě kvůli podezření na zánět ledvin. Mám rodový sklon ke křečovým žilám - při druhém těhotenství začaly jen tak lehce, při třetím už byly jak provazy. Nebyla bych zajisté zdaleka případ "kdo z koho", jestli matka, nebo dítě, to je samozřejmé, ale trochu sil bych asi vynaložit musela.
V době, kdy žiju přes týden stylem práce - rodina (vím, že nejsem zdaleka sama a tento styl jsem si vybrala dobrovolně) bych se bála, že další těhotenství prostě nezvládnu psychicky. I proto jsem napsala, že na další nemám sílu. Ani tu morální, protože žiji pro své již narozené. A ty jsou pro mne tím hnacím motorem. Ale vroucně si přeji, aby toto zůstalo pouze v teoretické rovině, protože opravdu nevím, jak bych se nakonec zachovala.
"Krkavčí matka" byl pojem pro takovou ženu, která své dítě z různých důvodů odložila (nevím proč vlastně krkavčí, vždyť krkavec se o svá mláďata stará). A těch důvodů bývalo dříve také dost. Zřejmě přetrval dodnes. Já jsem ho použila tak trochu v nadsázce, vyspělá společnost by přeci neměla matky, které se rozhodnou pro anonymní porod a následnou adopci brát jako krkavčí. Nedostatky v legislativě (a možná i určité předsudky) anonymní porody více či méně ztěžují.
Potrat je opravdu zoufalá reakce na zoufalou situaci, pokud člověk není úplný cynik. A ještě zoufalejší řešení, než potrat je zabití novorozeněte. Bohužel i já jsem se setkala při svém druhém těhotenství (tedy před jedenácti lety), které bylo plánované a radostně očekávané s reakcí "chcete si to nechat?" Jen pevně doufám, že se za těch jedenáct let mnohé změnilo...
Ženy si opravdu musí nést následky svého nezodpovědného chování samy. Jsme nadány vysokou intuicí, jenomže jsou situace, kdy jde intuice i rozum "k čertu", to bylo, je a bohužel i bude. Jsou mezi námi takové, které situaci prostě nezvládnou a rázem tu proti sobě stojí dva protichůdné city. A ne každá je umí vyřešit "podle předpisů".
Máte pravdu v tom, že je v určitých věcech o mně rozhodováno, jenže určitými pravidly se řídíme dobrovolně
- třeba dopravními předpisy, jinými nedobrovolně - například placení daní. Ale kdybychom se jimi neřídili, nevznikl by náhodou chaos? Někdo se neřídí ani dopravními předpisy, ani zákony. Bohužel, občas to přestává být jeho věc, když třeba na přechodu srazí a zabije pár lidí... Pracovní dobu taky nemusím dodržovat, jen se pak nesmím divit, že mne vyhodí z práce. Takže i v tomto bodě každý rozhoduje sám za sebe, jestli se těmi obecně přijatými normami bude řídit anebo ne. Nikdo nedal nikomu právo, to sami jsme si určili, že se tím či oním budeme řídit, protože to má pro nás takový a takový význam.
Myslím, že naše společnost se hodně zlepšila ve vztahu k postiženým lidem, věřím ale, že stále máme ještě co dohánět.
Nikdy jsem nenapsala, ze holocaust byl správny - ani bych to napsat nemohla, protoze by to bylo neco absurdniho. Rozdil mezi holocaustem a potraty vidim tak propastny, ze proto jsem nemohla nereagovat na Vas příměr k Hitlerovi. Vite, Zide byli vyvrazdovani proto, ze byli Zide. Hitler nebyl zdaleka prvni - prvopocatek byl za Říše řimske a (nechci davat rany pod pas), hadejte, kdo v tom ve jmenu Bozim pokracoval. Pro odlisnost ve zpusobu zivota, i náboženství. Ale v té době nešlo samozřejmě jen o Židy, vyvrazdovano bylo ve jmenu tech ci onech ideologii mnoho narodu, ale i jednotlivců, protoze se neztotožňovali s těmi, kdo byli v té době u moci. A tim byla bohužel po staletí katolická cirkev.(Jen tak na okraj, judaismus také potraty nepovoluje). Ale o tom jsem psat nechtela. Antisemitismus má silne kořeny a Hitler ho dovedl k "dokonalosti". Vite, za holocaustu bylo vyvražděno promyšleným systémem na šest milionu Židů,
právě proto, že byli příslušníci židovského národa. Ženy, muži, děti - bez rozdílu věku a pohlaví, ani bez rozdílu zda jsou zdraví či nemocní. (Těm zdravým byla dána možnost žít déle proto, aby mohli otrocky pracovat.). Tady nešlo o řešení nějaké nastálé situace, ale o "konečné řešení židovské otázky", kdy měla být vyhlazena celá rasa. (Rozdil mezi nimi a nenarozenými dětmi vidím i v tom, ze tito lidé šli na smrt s vědomim, co smrt je a s vědomím, i když si to mnohdy nechteli připustit, že na smrt jdou. Nejsem vědec, abych se přela o tom, zda lidský zárodek toto ví, či neví. Ale těžko kdy slyšel slovo "smrt".) A taky vidím rozdíl v tom, že toto se dělo díky zrůdné ideologii jednoho individua, které si vzalo za své poslání vyhladit neárijskou rasu. A nezlobte se na mne, to, že jsou povoleny potraty nemá za úmysl nikoho vyhlazovat, rozumný člověk přeci vidí, a taky je tak bere - jako ono krajní řešení. A snad jsme už dnes jako společnost natolik vyspělí, že nedovolíme jejich zneužívání v "zájmu rasové čistoty".
Možná, že jsem použila příměr koncentračních táborů k dnešním ústavům příliš neuváženě, ale bylo to tím, že mě naštval Váš příměr k Hitlerovi. Rozhodně "nemyslím vážně", že podmínky v ústavech se rovnají podmínkám v koncentračních táborech, a taky jsem to ve svém příspěvku psala. Můj příměr byl tak trochu metaforický. Ani do těchto ústavů ( s výjimkou domovů důchodců) nechodí lidé dobrovolně. Nečekají je drastické podmínky (ty z "Rekviem pro panenku" jsou proti lágrům samozřejmě úplné nic) ani plynové komory.Co je ale vlastně čeká? V kojeneckých ústavech naděje, v ústavech sociální péče menší naděje, v mnohých případech pak pouhé přežívání. Ano, rozdíl je, ale stres a beznaděj je mnohdy přítomna, to mi nevymluvíte. Sice život mají, ale mnohdy si s ním neumí poradit. A někdy vědomí, že život mám a nepřijdu o něj, tak trochu nestačí, ( A je snad samozřejmé, že toto není důvod k fyzické likvidaci.)
Knihu "A přeci životu ano" jsem bohužel nečetla, četla jsem pouze Remarquovu "Jiskru života", která se odehrává v koncentračním táboře a vůle vězňů přežít je i zde myslím popsána dost výrazně. I když mnozí z nich přišli o všechny blízké a zdálo by se, že již nemají pro co žít. Mají. Právě pro tu "jiskru života". A ta, bohužel, při vší úctě k postiženým, v mnohých ústavech chybí. Vyjádřila jsem se dost neobratně, nechci, aby to vyznělo cynicky vzhledem k postiženým. Ale ruku na srdce - kolik z nich je vlastně "odsouzeno k životu?"
V prenatální medicíně se snažím spíše hledat to dobré, rozhodně ne něco, co by ulehčovalo státnímu rozpočtu. Mimo jiné, spousta dětí s vrozenými vadami čeká jistá smrt za pár let, to že se narodí, konečný verdikt jen oddálí.
Holocaust byl skutečně lidskou tragédií. jenže jeho podstata je někde úplně jinde, než je podstata dnešního nastoleného standardu. Znám pár kamarádek, které by braly jakékoli dítě, kdyby měly možnost ho mít. Připadá mi, že všechny ženy, které nesouhlasí se zákazem potratů tak nějak zařazujete do určité škatulky...Dítě není o tom, jestli bude takové či makové. Svým názorem mnohým z nás křivdíte. A to, že se rodiče snaží pro dítě nejdříve vybudovat hnízdo (v přírodě je to běžné, že si nejprve postavím hnízdo a do něj vyvedu mladé, jenže člověk v tomto není tak dokonalý), nemusí to být zrovna přepychová vila, stačí malý pokojíček, nevidím jako zápor, spíše naopak. Ze své vlastní zkušenosti vím, jak je nesnadné toto hnízdo vybudovat a taky jak moc je důležité.
Holocaust ve své hrůzné podobě přetrvává na mnohých místech naší planety dosud, pro příklad stačí zajít nedaleko - Kosovo, Čečensko, anebo trochu dál - mnohé africké země, kde se vraždí, snad aniž by věděli proč.
Nemyslím, že si úmyslně hledáme důvod, proč děti zprovodit ze světa. V době, kdy trvale klesá počet potratů mi tato prohlášení připadají jako přehnaná. Že se život stává bezcenným, to je někdy bohužel pravda. Jenže nejen ten nenarozený, ale hlavně ten, kretý již žijeme. Našemu žebříčku hodnot by se jistě dalo spoustu věcí vytknout. Ale kde je pravá příčina? A myslíte, že kdyby se potraty zakázaly, že bychom tento žebříček přehodnotili? Proto mi vše okolo zákazu potratů připadá alibistické a popírající realitu a proto, i když třeba potrat považuji za zahození nabídnutého zázraku života, vedu nekonečnou diskuzi proti jejich zákazu. Protože, stokrát opakováno, zákaz nic nevyřeší, jen se budeme tvářit, že "zlo" není, je přece zakázáno, ale ono tu bylo, je a bude, (ale nebude nám na očích).
Určitě nelze srovnávat spolehlivost metody neplodných dnů (přerušovaného styku) s metodami hormonální a bariérové antikoncepce, protože bychom tak trochu počítali dohromady jablka a hrušky. I když jsem bohužel ten případ, kterému se spíše osvědčila metoda přerušovaného styku, než bariérová (IUD)...Přesto si myslím, že u "přirozené" metody snáze dojde k selhání lidského faktoru...
Mladí lidé by měli být vedeni k určité odpovědnosti, vždyť to jednou budou oni, kteří tu budou žít, jednou z nich bude střední generace, potom starší generace...Mládí není věčné a mnohdy si následky svého jednání ponesou celý život. Jenže zákazy se opravdu nic nevyřeší, no a způsobem, který podává hnutí Prolife také ne. Tady je řeč o osvětě, dialogu a toleranci a ne o střetu vyhraněných názorů.
Váš názor na sexuální život je krásný, já mám tentýž, jenže těžko budete lidi předělávat k obrazu svému. To prostě nejde. Lidé si budou žít svůj vlastní život navzdory Vašemu nadšenému zápalu (i navzdory "fotodokumentaci" ze stránek Prolife). Cítíte, že něco pro tu svoji věc musíte udělat. A proto tady vedeme (nejen my dvě, samozřejmě) na webu tuto diskuzi...
S pozdravem
Vendula S.
|
|
|
|
| Milan 34, 3 děti | •
|
(8.6.2000 2:13:21)
Vendulo,
jsi nestastna materialistka a odbornik by z tech tvych kecu udelal jiste docela presny rozbor tve sramy postizene duse. Jen doufam, ze nezacnes delat do politiky !!!
|
| Tamara | •
|
(8.6.2000 12:09:58)
Tohle mi fakt neda. To co pise Vendula je ze zivota a je aspon k sobe uprimna, vi kde jsou jeji hranice a co zvladne, ale ty kecy co sem pise Zdenka, jeste k tomu bezdetna co vubec nema paru o cem zivot je. Milane, Vam doporucuji si precist prispevek Venduli jeste jednou, napoprve jste to nepochopil :)
|
| Zdenka | •
|
(8.6.2000 14:15:39)
Pani Tamaro, k Vasemu prispevku zase musim neco napsat ja. Logika Vase argumentu o me bezdetnosti je az prilis pruhledna. Mozna budete cekat, ze vypalim klasickym zenskym hysterickym obratem "a kolik mas deti, Ty..." - ale to neudelam. Polozim Vam jinou otazku: kdyz budu rikat, ze pichat si heroin neni spravne, musim mit svou drogovou karieru za sebou, aby mi lide "duverovali" v tom, ze to, co rikam myslim uprimne a vychazi to z meho presvedceni?
Vse dobre preji.
|
| Tamara | •
|
(12.6.2000 12:43:47)
Zdenko,
Otevrela jsem si stranky www.prolife.cz. Chtela jsem tam najit neco vic o tom co rikate a kdo jste. A verte, ze jsem Prolife strankami listovala poctive a precetla vetsinu clanku. A vysledek? Jsem smutna. Tolik nakumulovane netolerance na jednom miste jsem jeste nevidela. Jste proti potratum. To je v poradku, je to Vas nazor a Vase presvedceni. Jenze Vy jste i proti antikoncepci a to si myslim, je velmi nezodpovedne. "Clanek vyznamne vyroci" ukazuje antikoncepci jako nejgenialnejsi vynalez dabla od pocatku lidstva. Dale se v clanku pise, ze kdo pouziva antikoncepci je nezopdpovedny(?), z nudy se rozvadi a dokonce se muze stat homosexualem. Vyskakuji na me hesla typu: antikoncepce manipuluje lidskou prirozenosti, antikoncepce vede k potratum, je pervezni, rozbiji manzelstvi, atd, atd, nebot antikoncepce je utajene nasili. Z clanku "Sexualni odchylky a hrich" se dozvidam, ze kuprikladu oralni sex nebo manualni stimulace partnera je hrich. Masturbace se nezminuje, ale predpokladam, ze to take neni "koser". Homosexualita je povazovana za nemoc!? Z nekterych clanku naskakuje husi kuze, viz "Gay – revolucionar". Na druhou stranu krasny a pravdivy je clanek "Duhovy festival". Ale abych to shrnula. Verim, ze pomahate starym, postizenym a nevylecitelne nemocnym lidem, jak to mate napsano v zahlavi Vasi webove stranky. Neverim, ze sirite vedecke poznatky. Spolecne mame to, ze zrejme ani jedne z nas neni jedno co se deje v nasi spolecnosti a kam smerujeme (jinak bychom se asi nepustily ani do teto diskuze : )). Jinak se ovsem Vase a moje zivotni filozofie se hodne lisi.
Mejte se
Tamara
|
| Zdenka, 21 let, bezdětná | •
|
(12.6.2000 13:28:14)
Vse souhlasi, mila pani Tamaro. Koneckoncu ja opravdu respektuji Vas pohled na vec a Vas nazor a dekuji, ze i Vy prijimate muj jako svobodne vyjadreni zaveru. Mejte se i Vy hezky.
|
|
|
|
|
| Vendula, tri deti | •
|
(29.6.2000 10:42:32)
Mily Milane,
na web se dostavam opet s odmlkou, takze ma odpoved je bohuzel trochu out of time...
Mas pravdu, mam dusicku tak trochu postizenou sramy, on nekdy zivot neni pericko...S pani Zdenou jsme si ledacos vyrikaly, to, ze kazda stojime na jine nazorove strane jeste nemusi znamenat, ze na sebe budeme dstit siru. Asi to bude ode mne znit pokrytecky, ale na jednu stranu ji obdivuji, ze se neda odradit negativnimi ohlasy na jeji nazory...Nevim, co je na mem prispevku tak materialistickeho, to, ze chci rozdavat svym trem detem pokud mozno rovnym dilem (nejen po materialni strance) a ze vim, ze dalsi by bylo za hranicemi mych moznosti? A ze si uvedomuji, kde ty moznosti jsou? Proto se snazim pomoci antikoncepce neplanovanemu tehotenstvi predejit. Jenze ze zkusenosti vim, ze antikoncepce muze selhat a proto se snazim sama se sebou si vnitrne srovnat, jak bych reagovala, kdyby se mi to opet prihodilo. Stejne palcive jako otazka potratu (prominte mi vsichni, ale opravdu neverim, ze se potrat rovna vrazde, to ovsem neznamena, ze ho povazuji za "vhodnou" antikoncepcni metodu) se mne dotyka otazka tyrani deti narozenych - vim, ze se opakuji, ale mozna take prave proto mne debaty o zakazech potratu tak rozciluji a pripadaji kratkozrake. V x clancich si mohu precist o tom, jak techto pripadu pribyva, jak se nase spolecnost stavi laxne k teto problematice, jak "novely" zakonu komplikuji adopce...Tyto deti jsou stejne detmi, jako ty nenarozene, na rozdil od nich si ale svou situaci uz uvedomuji. Snad nemicham hrusky s jablky, kdyz tato dve temata srovnavam.
Na politiku se zcela urcite nedam, nemusis mit strach. Jen mne stve, kdyz se donekonecna opakuje: potrat je zlo, antikoncepce je zlo, zrejme i umele oplodneni (jak jsem se z prispevku docetla) je zlo..kde je ale ta dobra alternativa? A kde realita?
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)