Náš porod

Je to sice už 1,5 roku, co se nám v Masarykově nemocnici narodil syn, ale bohužel ani dnes nevzpomínám na vše v dobrém.
Do nemocnice jsem nastoupila 10. den po termínu a byla přijata na riz. odd. Dva dny poté mi začal být vyvoláván porod. odpoledne jsem začala mít bolesti, nastaly hned po 3 minutách, naštěstí nebyly na začátku tak silné. Večer jsem po vyšetření byla přeložena na porodnici. Bolesti, které už byly silnější, jsem vydýchávala a vycházela. Ráno jsem byla už opravdu velmi unavená. Nakonec představa dalších prochozených hodin mě přesvědčila o požádání epidurálu. (Před porodem jsem byla a i nyní jsem zastánkyní co nejpřirozenějšího porodu, nejlépe bez nástřihu a v poloze, kterou byćh si zvolila a ne která mi byla nadiktována.) Účinky epidurálu byly úžasné. Během těch 3 hodin jsem si úžasně odpočinula při cvičení na balóně s účastí manžela. Aplikovány mi byly 2 dávky, poté přišel na řadu oxytoxin, s tím že "se to musí dovyvolat, protože to nepostupuje." Pořád jsem byla na 4 prsty. Hodinu poté byl syn na světě. Dnes nechápu proč to dovyvolání nenastalo dříve.
Bohužel jsem porodila v poloze, která mi vůbec nevyhovovala. Ve stoje, jak jsem chtěla, mi bylo řečeno: "takhle se tady nerodí!" Ale mě to v tu chvíli přišlo jako ideální, cítila jsem to tak. Myslím, že bych se ani tak nepotrhala, protože v poloze skoro ležmo s nohami nahoru přišel nástřich a tlačení asistentky na břicho, aby maly "vyjel." Pak však nastal další horor, skoro hodinové šití, s tím ať ten zadek pořád nestahuju, jinak že budu šitá ještě déle. Myslím, že můj prach bolesti není tak nízký, ale pořád jsem měla pocit, že jsem šitá "zaživa." Nechápu, proč mi nebyla aplikována další dávka epidurálu, protože jsem měla vše ještě zavedené a anesteziolog byl také přítomen. Ale to mi bohužel došlo až později. Se zašitím mám problémy dodnes, hlavně po sexuální stránce. Podle gynekologa jsem moc zašitá. Poté konečně nastal okamžik, kdy jsme se mohli všichni tři společně trochu užít. Na šestinedělí bylo vše v pořádku, akorát by sestry měly mít stejné názory na kojení, ve kterých se občas rozcházejí. Syn je kojen i dnes.
Nakonec bych chtěla napsat, aby lékaři i sestry nezneužívali nejistoty, bolesti, strachu, únavy a dalších stavů, které ženy prožívají při porodu. Samu mě dnes velmi mrzí, že jsem nebyla silnější a nestála si za vším, co jsem intuitivně cítila jako nejlepší. Bohužel právě výše zmíněné stavy mě odzbrojily a tak jsem si nechala diktovat. Lituji toho, možná bych měla krásnější vzpomínky na ten nejúžasnější zážitek v mém životě.
Také by mě ještě zajímalo, proč je v této porodnici tak vysoké procento nástřihů, když třeba ve Vrchlabí se dokázali dosat až pod 3%?