poděkování paní doktorce a celé porodnici

Začalo to vše v uterý 25.5.2004 v 01.00 hod. ráno. Nejdříve lehké kontrakce a postupně se zrychlovaly a přicházely i křížové bolesti. Mám výhřez plotýnky, tak to bolelo možná více. To vše bylo naprosto přirozené.
Asi v pět hodin jsem to už nevydržela a volala si o odvoz naší rodinku. Jela jsem do porodnice už po třetí a doufala, že to nebude tentokrát marně. Byly všichni moc přijemní a vstřícní. Opravdu mě přijali v 7.16 hod. Předcházející návštěvy raději nebudu komentovat. Obzvláště tu první 5.5.2004, pri které jsem tu ztrávila týden na rizikovém oddělení a uplně zbytečně. Zpět k onému datu 25.5.-Manžel tou dobou byl v Praze a snažil se dát do kupy diplomovou praci, kterou měl ten den odevzdat. Celkem kuriozní, když měl být u porodu. V pondělí při odjezdu říkal," hlavně ať se to nenarodí v uterý". Zákon schválnosti. Ale protože jsem se zatím moc neotevřela, bylo vše OK. V 11h. mi museli píchnout plodovou vodu. Byla trochu zkalená. Celou dobu jsem sice musela být připoutaná na lůžko, ale nějak mi to nevadilo. Všichni kolem mě skákali a byli moc hodní. Asi kolem 14h. jsem šla na porodní sál / hodiny si uz moc nepamatuji/, kde mi začali monitorovat miminko nějakým novým přístrojem. Ještě ho neuměli moc ovládat. Nemohla jsem tak vyzkoušet vanu, na kterou jsem se tak těšila. Škoda. Nic méně kolem 15h. dorazil manžel a mohli jsme začít. Hned jsem ho požádala o masáž zad a pomoci při kontrakcích. Bylo to moc příjemné ho tam konečně mít. Stále jsem se neotvírala dostatečně rychle a naše dcera už chtěla na svět. Proto mi musela sestra, bohužel neznám jméno, pomoci a pak už to šlo jak na běžícím pásu. Dvakrát nebo třikrát jsem zetlačila a malá Barunka už byla na světě /25.5. v 17,37 hod/. Paní doktorka Protschkeová, která mě odrodila /doufák,protože jsem nemohla to jméno na porodopisu moc rozluštit/ byla fantastická. Malá hned vykulila svá obrovská kukadla na všechny kolem sebe. Dodnes je kulí o sto šest. Protože jsem byla hodně potrhaná a i nastřižená, tak mě dlouho zašivali. Dost to bolelo, ale dnes už na to vzpomínám s usměvem. Moc bych chtěla touto cestou poděkovat celému oddělení a hlavně doktorce Protschkeové a sestřičce, která u mého porodu byla. Chtěla to stihnout do 18hod. než se budou střídat. Byla moc hodná. Poté jsem šla na nadstandard, kde jsem se ty čtyři dny náramě užívala. Též bych jim ráda poděkovala. Měli se mnou a s dcerou obrovskou trpělivost. Nechtěla totiž sát prso a mosela se to naučit aspoň přes klobouček. Podařilo se a malá začala konečně přibívat. Moc všem děkuji a doufám, že brzo zavítám zpět k Vám do porodnice.