Strasti a radosti pobytu v porodnici

Ahojte,
ráda bych se podělila o zkušenosti s porodnicí v UL. Loni v létě tu přišel na svět náš Janek. Moje gynekoložka odešla asi 14 dní před termínem porodu na dovolenou a já docházela na kontroly už do rizikové poradny porodnice. Už ona mne upozornila, že vzhledem k poloze mimina (koncem pánevmím - tvrdošíně seděl na zaděčku a hodlal vylézt nožkama napřed) a veliké hlavičče to vypadá na císařský řez. Názor na způsob porodu mi potvrdila i Mudr. Žáčková, která prohlásila hlavičku za starostenskou a doporučila plánovaný zákrok, aby se předešlo případným zmatkům. Smíříli jsem se tím, i když těžko, ale opravdu jsme něměli v úmyslu rizkovat Jankovo zdraví. Dohodli jsem se s mužem, že porodím v epidurální analgezii, abychom mohli být oba přitom. Takovou možnost porodnice nabízí!
A pak začal kolotoč nepříjemností a stresu. Lékařka v poradně prohlásila, že oni rozhodnou, jak porodím, což mne trochu překvapilo, ale zatím jsem tomu nepřikládala velký význam. Týden před termínem jsem byla uložena na rizikovém oddělení bez jakýchkoliv komplikací, spíš preventivně. Co vizita, to jiný lékař a jiný názor. Jeden mi kladl na srdce nutnost ultrazvukového vyšetření. Tak jsem ho podruhé připomněla a lékařka nechápala proč, až si to na moji výzvu přečetla v papírech, atd. Komunikace mezi jednotlivými lékaři byla opravdu velemizerná. Vrcholem bylo, když ráno přišla lékařka, abych nesnídala, že dnes asi bude den D. Chtěla jsem vědět podrobnosti, protože jsem potřebovala zavolat muže a sbalit si věci. Ale do oběda po mně neštěkl ani pes. Bylo mi zle hlady a tak jsem se vypravila za sestrou pro informace. Ta nakonec zjistila u primáře toto, cituji : Nevím, proč bychom to měli dneska dělat. Chtěla jsem s ním mluvit osobně, ale sestra mi byla proti, že ho nemám rušit, až po víkendu. Byl pátek odpoledne. Musela jsem si schůzku vyžádat poněkud důrazněji. Dověděla jsem, že dnes opravdu nebude nic a že o způsobu porodu rozhodnou sami!! Začala jsem mít obavy o zdraví své i našeho mrňouse. Mám ve svém okolí bohužel smutný příklad pokusničení u porodu, kde to nebylo na místě. Bylo to právě v této porodnici a s trvalými následky. Rozhodli jsme se, že počkáme do pondělí, poradíme se dr. Gerychem nebo dr. žáčkovou, s nimiž jsem měla velice dobrou zkušenost a pokud to nepůjde, odjedeme hned do jiné porodnice. Janek ale všechno vymyslel jinak. V noci ze soboty na neděli se začal hlásit o slovo a to tak rychle, že když mě přivezli na sál, pobíhala ještě část personálu ve slipech. Epidurál mi byl bez vysvětlení odmítnut. Jedna ze sester mi potom řekla, že je to moc práce a v noci to neradi dělají. A bylo to. Naštěstí jsme oba přežili:)!
Myslela jsem si, že po probuzení bude nejhorší bolest. Všechno se dalo zvládnout, nejhorší bylo strašné horko (na větrák nejsou peníze) a neustálý hluk. Pokoj totiž slouží sestrám také jako sklad různého náčiní. Rodina nebyla z hygienických důvodů vpuštěna (což chápu), ale každou chvíli mi u hlavy postávala jiná mamina kvůli měření tlaku a tak (což nechápu). S povděkem jsem se ještě tentýž den přesunula na nadstandard - soukromí, klid a bezvadná péče. Jenom si myslí, že 600 Kč je poněkud přehnaná částka. Nemocnice se hold řídí zákonem nabídky a poptávky.

Opravdu za zlé mám porodnici tolik opěvovanou podporu kojení. Nejdřív jsem dostávala Janka docela pravidelně. Odpoledne se vyměnila směna a já jsem o něj žádala několik hodin!! Muž mi později sdělil, že mimčo nám pláče v postýlce a sestra, co ho má na starosti soustředěně studuje denní tisk. Když se situace nezlepšila ani po přesunu na nadstandard, odmítla jsem ho druhý den po kojení vydat a raději jsem se o něj pomocí sestry už starala sama.
Za svůj pobyt v nemocnici jsem potkala řadu sester a musím říci, že až jeden případ naprosté neprofesionality (sestra - donašečka dětí ke kojení) to byly většinou milé dámy. Musí být velice odolné, protože práce v chaosu, jaký jsem poznala, musí dát zabrat. Z lékařů musím pochválit již zmíněné dr. Žáčkovou a dr.Gerycha.
Možná by stálo za to, aby nemocnice místo vylepování cedulí, že má lidskou tvář, věnovala svoje síly na zlepšení komunikace mezi lékaři, aby další maminky nemusely vstupovat s obavami. Já jsem to nemocnici sdělila, ale nevím, jestli to je něco platné.
A poslední poznámka pod čarou. Byla jsem trochu rozčarovaná při prohlídce porodnice. Není mi jasné, proč jsou vždy dva sály odděleny pouze příčkou do poloviny místnosti. Budoucí maminy pak nemůžou mít to hlavní - klid. Společné přístroje se přece dají přesunou po chodbě. A jediná sprcha s toaletou pro všechny sály je opravdu málo. Když už se postavila nová porodnice a bude muset sloužit řadu let, mohl se nad tím architekt trochu zamyslet.
Přeju vám co nejmíň nervů s porodnicí a zdravá mimina. Ahoj Alena