UŽ NIKDY SAMA

V ÚL porodnici jsem rodila před 16 měsící. Manžel mě přivezl v 1 hod.v noci. Hned na uvítanou mě sestra zchladila, že s přepisováním nového příjmení jí přidělávám práci. Co jsem si to vlastně dovolila, vdávat se 14 dní před porodem, když už mě tam mají pod mým rodným jménem. Poté další šok: zavedla mě na předporodní pokoj, kde z poza stěny byly slyšet výkřiky bolesti. A když jsem se zeptala jestli už ta paní co tak křičí rodí, tak mě odbyla, ať se lehnu a zkusím usnout. Jako prvorodička jsem z toho byla vyděšená a usnout jsem rozhodně nemohla.
Další šok byl, když přišla jiná sestra, která mi vynadala, že tam jen tak ležím. To už jsem nevěděla koho dřív poslouchat.Bolesti se zvyšovaly a sestra místo toho aby mě uklidňovala, tak mi jen hrubě odsekla, že to bude ještě horší. A otázkou "Vy to miminko snad nechcete?" mě dorazila úplně. Že by mi nabídly vanu napuštěnou teplou vodou, vyholení nebo klyzma, tak o tom sem si mohla jen nechat zdát. I když jsem si 3x řekla o klyzma, tak se na mě vykašlaly. Gymnastický míč na uvolnění mi půjčily až těsně před tím, než mě odvedly na porodní box. Myslím si, že se jinak chovají k rodičkám, které tam mají někoho s sebou. Takže nikdy víc sama! To už nechci zažít. Chci tímto poděkovat odd.děts.JIPU, které zachránilo život mému chlapečkovi a odd.šestinedělí, které se o nás dobře staralo. petraje - ÚL