PŘEDČASNÝ POROD

Všem maminkám a tatínkům!
Je to sice již 3. roky, co jsem rodila v porodnici v Ústí nad Labem, ale musím upřímně říci, že na tyto okamžiky ráda vzpomínám, přesto, že to bylo po porodu hodně bolestivé. Syn se mi totiž narodil ve 28.týdnu a jelikož jeho zdravotní stav nebyl nejlepší, doba poporodní nebyla veselá. Rodila jsem 100km od domova a přesto neváhám říci, že kdybych měla možnost a chtěla rodit znovu, určitě pojedu zase tam. Tam mě totiž zavál osud a asi to byl osud dobrý.
Necelý týden jsem ležela na rizikovém oddělení. Myslím si, že byly použity všechny dostupné prostředky, abych si těhotenství prodloužila, ale syn si nedal říct. Po 5.dnech na rizikovce se rozhodl vstoupit na svět. Nejdříve jsem myslela, že budu rodit cisařským řezem, ale nakonec mi vysvětlily, proč je klasický porod v tomto případě, kdy mi ještě neodtekla plodová voda, lepší. Porod proběhl ve velmi pěkném a moderním prostředí. Moc mě mrzelo, že si zde nemohu prožít porod se šťastným koncem, protože by se mi to určitě moc líbilo. Na syna, který vážil pouhých 1200g, zde již čekaly lékaři z JIP a z pochopitelných důvodů ho ihned po porodu, převezli na své oddělení, kde
mu poskytly první pomoc. 2 hod po porodu jsem byla převezena na pokoj a musím říci, že jsem ocenila, že mě dali na samostatný pokoj, kde nebyly maminky s dětma. Děti miluji, ale asi bych to v té chvíli špatně nesla, kdybych viděla to štěstí jiných maminek. Kdo to nezažil, těžko pochopí, jaká je to bolest, když nevíte jestli Vaše dítě bude žít a když, tak jestli bude v pořádku. Již 6 hod po porodu, jsem měla možnost syna vidět a po té kdykoliv jsem chtěla.(Informovali mě o zdr. stavu syna a komplikace, které mohou nastat, co s ním budou dělat a vše co mě v tu chvíli zajímalo). Nikdo mi nebránil, kdykoliv vidět své dítě, právě naopak. Dnes, když vím, že vše dopadlo dobře, mohu říci, že jsem byla šťastná, že jsem skončila právě v Ústí. Po 5.dnech jsem opustila porodnici s tím, že až bude syn ve stavu, kdy k němu budu moci nastoupit, dají mi vědět. Denně jsem několikrát volala, každý týden vozila mléko(to jsem si 2měsíce udržovala, abych mohla syna, až to bude možné, kojit). Po několika dnech dostal syn zápal plic a vypadalo to velice špatně. Lékaři z JIP mě vždy ochotně a pravdivě informovali o jeho zdr.stavu, co se synem dělali a dělat budou(to jsem si totiž přála). Veškeré informace, které jsem chtěla mi vysvětlili. Naštěstí měl nakonec syn chuť bojovat a zvítězil. Po 5.týdnech jsem k němu, vážícímu 1350g, mohla nastoupit zpět do porodnice.Po dvou dnech jsem ho i s inkubátorem dostala k sobě na pokoj. Zde jsme spolu strávili 4 týdny, kdy jsem měla možnost poznat chod této porodnice. Musím s klidným svědomím říci, že jsem si nepřipadala jako v českém zdravotnictví. Práce sestřiček na novoro.oddělení i šestinedělí byla příkladná. Přístup ke kojení, dětem a maminkám byl skvělý. Vždy s trpělivostí pomáhaly maminkách při problémech, které nastaly s kojením i ostatních. Věřím, že jen díky přístupu všech pracovníků této porodnici, jsme se synem po dalších 4.týdnech opouštěli porodnici(syn vážil 2000g) plně kojící a bez vyhlídek na pozdější problémy. Dnes jsou synovi 3 roky a je naprosto v pohodě, bez jediné chybičky. Nic nepřipomíná jeho tak rychlý start do života.
Do dnes vzpomínám, jak jsem obdivovala práci lékařů na JIP, s jakou profesionalitou pracují s takovými drobečky a jak skvělí to byli lidé. Každý rok jezdíme na výlet do Ústí, ukázat Páju do porodnice a dodnes jsme tam vítáni a vždy si najdou chviličku, aby se podívali, jaké Pája udělal pokroky. Do smrti jim budu vděčná a vždy si jejich záslužné práce, která by měla být placena zlatem, budu vážit.
Věřím, že je více takových porodnic, ale já říkám této porodnici 100x ANO. Musíme si uvědomit, že co člověk, to názor a kdo chce, tak si vždycky něco najde, ale já jsem nenešla opravdu nic, jen štěstí a všem jim za to děkuji.