Re:

Nečetla, jsi tudíž trochu mimo mísu . Tohle je diskuse těch, kteří RaR četli a respektující přístup se snaží aplikovat, což není vždy úplně snadné, a tak si sem tu a tam chodí pro radu.

Selský rozum samozřejmě žádné teorie a knihy nenahradí. Žel já mám selský rozum poněkud zanesený a jsou dvě knihy, které mi ho pomáhají odkrývat a používat: Koncept kontinua a Respektovat a být respektován. Asi by se jich našlo i víc, ale nemám zrovna moc času na čtení . Od malička vím, že něco (občas i všechno) je špatně a že já se tedy ke svým dětem budu chovat jinak a líp. Jenže co je špatně a proč, a jak přesně "jinak a líp" se k dětem chovat, to jsem dokonale pochopila až díky nim. Bohužel výchova se na mě podepsala tak, že se i přesto občas slyším říkat něco, co jsem slýchala od svých rodičů a kvůli čemu jsem se cítila špatně. RaR je úžasná v tom, že věrohodně rozebírá, co říkáváme dětem, co tím myslíme a jak (=úplně jinak) tomu rozumějí děti, a proč tedy nereagují tak, jak bychom rádi, a pokud tak přece reagují, pak jen proto, aby měly pokoj, vyhnuly se trestu nebo získaly odměnu, což je velmi dočasná a zrádná motivace. Věřím tomu, že když se děti odmalička učí jednat zodpovědně (=tj. ne jen poslušně), v celé rodině panuje vzájemný respekt, prováděné činnosti dávají smysl a emoce se neberou na lehkou váhu, předejde se tím mnoha problémům na obou stranách, což se třeba právě v té pubertě může hodit .

Samozřejmě existují matky, které oprašovat selský rozum nepotřebují, třeba ty . Bohužel ale existují i takové, které ani nenapadne o správnosti svého přístupu k dětem pochybovat, zatímco o něm pochybují všichni kolem (obě známe jednu takovou).

Myslím, že blízký věk sourozenců není pro budování respektu a ohleduplnosti rozhodující (viz. já a moje sestra), záleží vždy na přístupu rodičů k sobě navzájem a k dětem. Ale v určitém smyslu máš pravdu - přirozené je, že si děti dobré vztahy vybudují, pokud jim v tom rodiče svými protipříklady nebudou bránit :).